Nečekaná proměna - 2.díl - Andrejka
Druhý den ráno přišla za mnou opět ta mladá, hezká a příjemná sestřička, která mi u postele zvedla opěradlo a pak mi pomohla si trošku sednout tak (od této chvíle budu mluvit jako dívka do jejíhož těla byla vložena má duše), abych byla v pohodlnější pozici a nebyla otlačená, za což jsem jí byla moc vděčná. Pak mne ještě trošku upravila s tím, že za mnou přijde pan doktor na vizitu. Skutečně pak po snídani, ke které jsem měla jeden rohlík jogurt a kakao, za mnou přišel na pokoj pan primář ještě s dalšími doktory a sestřičkami. Tady pak ten mladší doktor, který se na mne chodil dívat, na mne ukázal a říkal: Zde leží 15ti letá pacientka Lucie SCHWARZOVÁ po vážném úrazu hlavy, ke kterému došlo po pádu na zledovatělém chodníku, čímž u mne došlo po pádu na zem k silnému úderu do týla hlavy a tím i k vážnému poškození mozku s následným krvácením do mozku a k silnému otřesu mozku a také k následnému bezvědomí, kdy jsem byla přivezena vozidlem RZS do této Mělnické nemocnice, kde jsem byla následně po prvotním vyšetření hospitalizována zde na oddělení JIP. Potom můj ošetřující lékař předal panu primáři nějakou dokumentaci s rentgenovými snímky, které si pak všichni postupně prohlíželi, ale nejprve pan primář a poté i ostatní lékaři. Poté pan primář přistoupil k mému lůžku a zeptal se mne: „Tak, jak pak se máš Lucinko, jak se dneska cítíš ??“ a Já mu odpověděla, že mne ještě trochu bolí hlava, ale že už se jinak cítím lépe. Pak si mne ještě chvilku prohlížel, zeptal se mého doktora, jak je to u mne s pamětí a ten mu řekl, že to bude asi problém, že u mne s největší pravděpodobností došlo k její částečné nebo úplné ztrátě. Pan primář mu poté řekl, aby mne objednal ještě na psychiatrické a psychologické vyšetření a pak se na mne znova podíval a řekl „ Neboj, to se časem všechno zpraví a bude zase dobře“. Potom ještě řekl starší sestřičce, která tam byla, že mne mohou již z tohoto pokoje převézt na běžné oddělení k ostatním pacientům a aby mne umístili na dvojlůžko k té dívce po nehodě. Po vizitě mne také hned nějaký zřízenec převezl i s postelí o patro víš, kde jsem si přečetla na dveřích, že se jedná o chirurgické oddělení a pak mne zavezl do menšího pokoje, kde na lůžku za dveřmi ležela a spala nějaká dívka (byla to asi ta, jak o ní mluvil pan primář). Zřízenec postavil mou postel k oknu, kde jí hned upravil do normální výšky. Mezi tím také do pokoje přišla jiná mladá a také moc hezká sestřička, která mi začala upravovat postel, dálkovým ovladačem mi zvedla u postele opěradlo a pak mi ukázala a vysvětlila, jak se s ním zachází, abych si mohla postel nastavovat už sama dle své potřeby. Pak mi ještě s další sestřičkou vyměnily a upravily prostěradlo, převlékly polštář a deku a řekly mi, že mne u nich na oddělení vítají a že se mi tam bude určitě líbit. Pak se na mne usmály a ještě se mne zeptaly, zda něco nepotřebuji. Já jen špitla, že mám hroznou žízeň a tak mi sestřička přinesla k posteli konev čaje se skleničkou a dala mi hned napít. Já jsem pak asi na nějakou chvilku usnula.
Když jsem se později probudila, tak u mé postele seděla opět ta žena, kdy mi už bylo jasné, že se jedná o moji mámu (teda mámu té dívky), jen jsem nevěděla, jak si s ní mám povídat. Máma už vypadala o hodně lépe, bylo na ní vidět, že už je odpočatá, měla hezky načesané své hnědé, husté a dlouhé vlasy, byla krásně nalíčená a na sobě měla bílý rolák, modré, hezky vypasované rifle, které jí moc slušely a krásně zvýrazňovaly její postavu s krásným drobnějším zadečkem. Na nohou měla černé kozačky na zip, na boku s ozdobnými zlatými pásky a moc hezky voněla velice příjemnou voňavkou. Vedle sebe měla černou dámskou kabelku s vyobrazením kočky ve skoku a s nápisem PUMA. Máma mne hned přivítala velkou pusou a ptala se mne jak se cítím, zda si vůbec pamatuji co se mi stalo, nebo zda si na něco z toho vzpomínám???. Já jí upřímně řekla, že si nepamatuji vůbec nic, na nic si nevzpomínám, nevím ani jak se pořádně jmenuji, kolik mi je let, co mám ráda, kam chodím do školy, do jaké třídy, co ráda nosím, poslouchán nebo čtu prostě nevím vůbec nic, ani to jak se mamka jmenuje, co dělá nebo kde bydlíme. Jediné, co jsem mámě mohla po pravdě říci bylo to, že od ranní vizity už alespoň vím, že se jmenuji Lucie Schwarzová a že mi má být 15 let. Na mamce bylo vidět, že se jí chce brečet, ale hodně se držela a pak mne pohladila po vlasech a tváři, řekla, že je hlavní, že jsem celá a že jsem jinak v naprostém pořádku a ještě pak dodala, že mne bude raději učit všechno znova, než aby o mne přišla a že mi bude dne 25. 6. 2015 16 let, protože ten den jsem se prý v 17.00 hod. narodila.
Máma si pak sedla do křesílka u mé postele, vzala mne za ruku a začala mi vyprávět, že se jmenuje jako Já Lucie, že mi to jméno vybraly společně s mým tátou, ale že spolu bydlíme sami v rodinném domku s velkou zahradou na kraji města ve vilové čtvrti. Pak mi řekla, že mi táta umřel v mých 4 letech při dopravní nehodě, když se vracel ze své firmy v Německu, ale na štěstí pro nás dvě, nás prý nechal dosti finančně zajištěné a zabezpečené. Že byl táta původem Němec a Já mám po něm Německé občanství a po mamce mám i České občanství a mamka má také dvojí občanství, neboť to Německé získala sňatkem s tátou. Ještě mi řekla, že byl táta sice starší, ale moc hezký chlap, že ho strašně milovala a on miloval nás, že máme stále většinový podíl v jeho firmě, kdy se jedná o středně velkou firmu v Mnichově a tato firma nám zasílá část zisků na účty zde v ČR a další část v eurech na účty v Německu. Mamka mi také hned řekla, že táta snil o tom, že mne bude učit německy a že budeme společně jezdit do Německa kousek za Mnichov, kde dříve bydlel na venkově na rodinném statku, který tam měl po rodičích, kteří bohužel již zemřeli a který pak prodal. Hned však po mém narození koupil k vůli mě, velkou vilu se zahradou a bazénem, abychom měli kam společně jezdit. Mamka mi ještě řekla, že se táta jmenoval Hanz SCHWARZ, česky Honza (Jan) a potom i to, že si koupila kadeřnický salón, protože je vyučená dámskou kadeřnicí a moc jí toto zaměstnání bavilo. K tomu že si ještě nyní dodělala certifikát jako vizážistka, protože miluje líčení a make-up a také je ještě i specialistkou na nehtovou kosmetiku. Potom mi řekla, že se náš salón nachází v 1. patře nového obchodního centra zde na náměstí v Mělníku pod názvem “LUCIE a LUCIE“. Když mi mamka toto dovyprávěla, tak byl již večer a tak se semnou rozloučila a před odchodem z pokoje se mne ještě zeptala, zda něco nechci přinést. Já jsem jí po pravdě řekla, že vlastně ani nevím co, že jsem se sama ještě ani pořádně neviděla, ale pak jsem si řekla, že by mi mohla přinést hřeben na vlasy, kartáček a pastu na zuby a nějaké prádlo, pyžamko nebo noční košilku, ale nějaké hezké, abych tam mamce nedělala ostudu, ale že ani nevím jaký mám vkus, co se mi líbí nebo nelíbí a že to proto nechám na ní, že vím, že mi určitě vybere něco moc hezkého. Mamka se na mne usmála a řekla, že jsem chytrá holka, že jí to mohlo také napadnout samo a ještě pak dodala, že se moc stýská mojí milované kočičce, která na mne doma čeká a hned mi vysvětlila, že mám doma krásnou černou kočičku s bílými tlapkami, které říkám Micka a že mne stále hledá. To, co mi mamka řekla o mé Micince mi najednou samo vehnalo slzy do očí a mamka mi už jen řekla, ať nebrečím, že si mne už brzy odvede domů, že i na ni už toho bylo moc a je to už i moc dlouhé a že pak budeme do nemocnice dojíždět na kontroly. Já jsem cítila, že potřebuju jít na WC čůrat a tak jsem ještě mamku poprosila, zda by mne na WC nedoprovodila, což samozřejmě hned udělala a pomohla mi vstát z postele. Pak mne zavedla na holčičí záchod, který byl kousek od mého pokoje a řekla mi, že si mám nadzvednout tu děsně ošklivou nemocniční košili a sednout si na sedátko. Když jsem si tu košili vyhrnula, tak jsem dole mezi nohama zahlédla malý hrbolek s drobnou štěrbinkou uprostřed a mamka mi ještě řekla a hned ukázala, že si mám svou pipinku svými prsty malinko roztáhnout od sebe a prostředníčkem, že si mám trošku povytáhnout okraj štěrbinky k bříšku a že to pak půjde samo. Udělala jsem vše, jak mi mamka řekla a skutečně jsem cítila, jak čurám a jak se mi ulevuje, jen mne překvapilo, že čůrám strašně dlouho. Jak jsem přestala, tak mi mamka utrhla kus papíru a sama mi pipinu utřela s tím, že si ji musím takto vždy osušit a pak zahodila papír mezi mými nohami do mísy, pomohla mi vstát a pak spláchla. Potom mě pomohla zpět do postele a pak odešla domů s tím, že hned ráno až v práci vše vyřídí a zaúkoluje své zaměstnance, tak za mnou hned zase přijde a přinese mi nějaké věci na sebe i pro osobní hygienu a tak podobně a také, že mi přinese něco dobrého na zub.
