Navždy - Bracesfan

04.05.2022 23:10

Necháte-li si udělat trvalou, změní se natrvalo i celý váš život.  

Můj pokoj byl smutně prázdný, ale takové byly koneckonců všechny, ve kterých jsem až dosud žil. Matka i otec se mi zabili při dopravní nehodě, když jsem studoval první semestr na vysoké škole. Protože jsem neměl žádné příbuzné, ani žádný vlastní majetek, prodal jsem jejich dům, a to mi společně s jejich pojistkou a odškodněním za nehodu přineslo docela slušné peníze. Rozhodl jsem se dostudoval vysokou školu a z obdržených prostředků jsem byl shopný hradit školné i celé svoje živobytí. Poté, co jsem úspěšně složil státnice jako fotograf - reportér a získal i kvalifikaci v ekonomii a počítačích, mi však zbylo sotva 250 tisíc dolarů. Vypadá to sice jako spousta peněz, ale při současných nízkých úrokových sazbách to znamenalo jenom nějakých 17 tisíc ročního příjmu. Zařekl jsem se, že na zbylý zůstatek už nesáhnu, a tak jsem potřeboval rychle najít nějakou práci. Byl jsem rozhodnut začít pracovat jako reportér, ale až dosud jsem na nic vhodného v této oblasti nenarazil. Řekl jsem si, že si zase budu muset projít obchodní nabídky, třeba najdu nějakou rychlovku.

„Tohle by mohlo být ono,“ zajásal jsem.

Významný módní časopis vypisuje soutěž na kompletní fotografickou dokumentaci procesu tvorby trvalé původním přístrojovým zařízením. Fotografie budou ilustrovat článek o historii trvalé. Honorář 2000 dolarů je splatný polovinou předem po podpisu smlouvy. Kontakt:  Ms. Sybil Smythe, --- Chicago, IL 312-3---2---

Wow, trocha nejistoty vždycky povzbudí běh věcí! Utratil jsem už téměř všechny přislíbené peníze, ale přes 34 obtelefonovaných salónů krásy jsem dosud nenarazil na žádný, který by stále ještě používal k vytváření trvalé původní přístroj. Poslední ze salónů mi však dal adresu podniku, který by snad ještě onu tradiční metodu mohl používat. Bylo to jen několik bloků daleko. Řekl jsem si, že si někde dám něco na oběd, a pak byl tam mohl zajít a optat se. Oběd byl docela fajn, ale mezi ten nával byznysmenů středního věku jsem díky svým dlouhým blond vlasům opravdu nezapadl. Někteří lidé nesnáší přítomnost někoho, kdo se od nich nějak liší. No, a ani jim to v tomto případě nemůžu mít za zlé, protože nejsem zrovna z nejvyšších a opravdu mám docela subtilní postavu. Ve skutečnosti jsem zhruba stejné postavy, nebo i o něco menší, než většina žen, které znám. I když já jich zase tak moc neznám, protože jsem byl vždycky velmi nesmělý a dokonce jsem dosud nikdy neměl skutečné rande. Nějak se mi vždycky nedostává kuráže, abych nějakou dívku někam pozval. Samozřejmě, že občas večer někam zajdu, ale vždycky s kamarády. Rád tancuji a děvčata mě obvykle vyzývají k tanci právě pro tuhle schopnost. Fakt je ten, že v 21 jsem stále ještě panic. Mám ženy opravdu rád, ale od navázání důvěrného vztahu mi vždycky bránil pocit, že pro ně třeba nebudu dostatečně mužný.

„U sester“ vypadá opravdu docela působivě. Velká cihlová budova v koloniálním stylu s vlastním parkovištěm. Zdá se, že opravdu prosperují, no, i když, nikdy předtím jsem v žádném salónu krásy nebyl. Vlasy si vždycky nechávám stříhat v jednom z těch kadeřnictví pro všechny v centru. Myslím, že nekoušou.

„Přejete si?,“ zeptala se mě velmi vysoká a nádherně blonďatá recepční a shlížela na mě ze své výšky.

Zíral jsem na ni a zadrhával se a zajíkal, když jsem se jí snažil vysvětlit, proč jsem přišel.

„Myslím, že vám nepomůžeme. Sice tyhle přístroje pořád ještě používáme, ale jen pro několik velmi důvěrných zákazníků, a v blízké době nemá nikdo trvalou objednánu.“

„Á, tady je naše paní šéfová, ta bude vědět více.“

„Dobrý den, já jsem Margaret Merrillová. Je mi líto, ale obávám se, že jste přišel v nevhodnou dobu.“

Božíčku, tohle místo je ale plné nádherných vysokých žen… I slečna Merrillová byla vysoká a velmi okouzlující brunetka.

 

Slečna Merrill odvětila: „Já s vámi opravdu cítím, mladý muži, ale všechny moje dámy nosí účes určitého stylu, aby mohly dokumentovat současné trendy ve vlasové tvorbě. Žádná z nich teď nepotřebuje trvalou.“

„Ale … počkejte … když to tak strašně potřebujete, co kdybyste si trvalou nechal udělat vy sám?“

 

„Mladý muži, s vhodným oblečením a trochou make-upu nikdo nepozná rozdíl. Kromě toho, je to to jediné, co vám můžu nabídnout.“   

„Ale kdo by to fotil?,“ zeptal jsem se chabě.

„Určitě nám můžete ukázat, jak se s vaším fotoaparátem zachází. Nevypadá příliš komplikovaně. Ale budete se muset rozhodnout rychle, protože bychom museli začít ihned. Trvalá vyžaduje několik hodin, a už je skoro 14 hodin,“ řekla slečna Merrillová.

„Opravdu si myslíte, že by to mohlo vyjít? A co bych potom měl dělat se svými vlasy, až to bude hotové? Myslím … jestli to zase můžete změnit na to, jak mám vlasy teď?,“ koktal jsem nervózně.

 

„A teď, pokud jste se rozhodl, jděte s Janice. Pomůže vám se změnou oblečení a vzhledu, tak, abychom mohli začít náš malý úkol.“

Janice, která právě přišla, se chvíli domlouvala se slečnou Merrillovou a pak mě vzala za ruku a vedla mě dál do salónu. Tam otevřela dveře a vešli jsme do jakési šatny s koupelnou.

„Svlékni si veškeré oblečení a já ti zatím seženu něco vhodnějšího,“ nařídila mi.

„Všechno?“

„Samozřejmě že všechno, pokud chceš vypadat přesvědčivě, musíš mít i správné spodní prádlo.“

Když jsem si všechno svlékl, Janice mi vzala míry přes prsa, v pase a přes boky a zeptala se mě, jakou mám velikost bot. Potom vstoupila do sousedící šatny a vrátila se s několika kusy oblečení. Podle jejích pokynů se mi pořadilo nasoukat do strategicky vycpaného tvarujícího spodního prádla v jednom kuse. Z nějakého záhadného důvodu jsem pociťoval podivné vzrušení, když jsem na sebe prádlo navlékal, a dokonce jsem musel umístit svůj ztopořený penis ve vzpřímené poloze. Janice mi potom řekla, abych zadržel dech a vtáhl břicho a pak mi jediným tahem zapnul zip na zádech prádla. Ten podivný kus oblečení byl vycpán na bocích, na hýždích a na prsou, takže jsem získal velmi ženské tvary. Protože bylo prádlo velmi stahující, byl jsem nucen stát naprosto vzpřímeně. Tím se samozřejmě vycpané prsy a boky zvýraznily ještě více. Janice mi potom pomohla nátahnout si punčochy a ukázala mi, jak je připevnit ke speciálním podvazkům v dolní části stahujícího body. Nemohl jsem se ubránit červenání, protože jsem si byl jistý, že Janice si velmi dobře všimla podivné euforie, kterou punčochy přispěly k mému již tak značnému vzrušení. Potom následovala nádherná béžová halenka z jakéhosi jemného hedvábného materiálu, ozdobená kolem krku a na rukávech jemnou krajkou. Pak mi podala hnědé plisované kalhoty se zipem vzadu. Na nohy mi nasadila hnědé, jemně zdobené mokasíny na středně vysokém podpatku.

„Teď pojď a posaď se sem do křesla, abych tě mohla nalíčit,“ nařídila mi Janice. „Pro začátek by měla stačit pouze rtěnka, kompletní přeměnu uděláme později. A teď, pokud je to doba, kdy bys chtěl začít s fotografováním, vraťme se do recepce.“

Boty, které mi Janice vybrala, byly poměrně pohodlné, ale stahující prádlo bylo tak omezující, že jsem musel při chůzi pohupovat boky naprosto ženským způsobem. Slečna Merrillová už na nás čekala v recepci. Pozdravila mě způsobem, který ještě více zvýšil moje vzrušení.

„Bože, vypadáš jako dokonalá mladá dáma, a to jsme ještě ani nezačali s tvojí přeměnou,“ řekla.

Přeměna? Byl snad v tom konstatování nějaký skrytý význam? Ale než jsem se jí na to stačil zeptat nebo na to snad jen pomyslet, udělala slečna Merrillová několik fotek, jak vcházím do dveří a jak mě Janice odvádí do pracovní části salónu. Nedokázal jsem si dokonce ani vzpomenout, jestli jsem jejich nápad odsouhlasil, ale zdálo se mi, že, že veškerá nechuť, kterou jsem prve pociťoval, rychle mizí. Ještě jsem se ani neviděl v zrcadle, a už na mě mělo oblečení, které jsem měl na sobě, velice výrazný efekt. Cítil jsem se velmi odevzdaně, a ve skutečnosti jsem byl plný očekávání, co přijde dále.

Janice mě odvedla do místnosti sousedící s hlavní prostorou salónu. Celá jedna stěna byla pokryta zrcadly, před kterými stály nízké skříňky s přihrádkami. Bylo zde i křeslo na umývání vlasů, kadeřnické křeslo otočené směrem k zrcadlům a velký sušák na vlasy připevněný ke křeslu. V rohu stál velký přístroj na podstavci. To musel být onen přístroj na trvalou. Na přední straně velké zaoblené hlavy přístroje se nacházel kontrolní panel s několika stupnicemi, vypínači a kontrolkami, ze kterého vedla záplava izolovaných drátů, každý se zvláštní svorkou na konci. Vůbec jsem netušil, jak celý přístroj může fungovat, ale už teď působil velmi impozantně, téměř až hrozivě.

„Sundej si halenku, aby se neušpinila.“

Janicina slova mě vrátila zpět do reality. Asi jsem na ten přístroj zíral déle, než jsem si dokázal uvědomit.  

„Natáhni si tenhle přehoz a zakloň hlavu do umyvadla,“ nařídila mi Janice.

Janice byla velmi pečlivá a já si to skutečně užíval, když mi šampónovala vlasy. Na závěr mi kolem hlavy jako turban omotala ručník a řekla mi, abych si sedl do kadeřnického křesla. Potom ručník sundala a vlasy mi s ním dosušila. Nakonec použila kartáč a fén, dokud jsem neměl vlasy jen lehce vlhké. Když mi sušila vlasy, zíral jsem na svůj obraz v zrcadle, a jejich načechrávání ještě zvyšovalo i tak značné vzrušení, které jsem cítil.  Možná vzrušením, možná strachem, jsem se začal lehce třást, a teď jsem se již opravdu klepal. Janice začala ze skříněk vytahovat tácy s různými nástroji, které ukládala tak, aby je měla po ruce. Brzo přišla slečna Merrillová, nesoucí můj fotoaparát, doprovázená další kosmetičkou, kterou představila jako Taru.

„Božičku, ty se třeseš jako list,“ řekla. „Taro, prosím, přines mu sklenici vína, ať nemá takovou trému.“

Jen co jsem víno vypil, rozlil se mi po celém těle pocit tepla a brzo jsem se zcela přestal chvět. Normálně nepiji, ale pokud víno působí takhle příjemné pocity, určitě to brzo zase vyzkouším. Slečna Merrillová si všimla, že už jsem se uklidnil, a řekla Janice, aby pokračovala. Pak začala fotografovat, jak se mi Janice a Tara, každá z jedné strany, začaly věnovat. Obě postupně oddělovaly malé pramínky vlasů, které vkládaly do štěrbiny v malých plstěných páscích. Ty potom umisťovaly co nejblíže k hlavě, kde přes ně připevňovaly zvláštně vypadající svorky. Potom mi na vyčnívající vlasy nanesly hustou tekutinu z láhve, kterou hřebenem rozčesaly do všech pramínků. Nakonec na každý pramínek nasadily kovový váleček, který poté připevnily ke svorkám. Práce šla oběma kosmetičkám rychle od ruky a po chvíli jsem měl celou hlavu pokrytou oněmi zvláštními kovovými natáčkami. Slečna Merrillová udělala zase několik fotek a pak se mě zeptala:

„Tak jak se ti zatím líbí tvoje přeměna?“

Byl jsem v rozpacích, co na to mám říci, protože jsem byl v transu a vše, co jsem dokázal dělat, bylo pasivně sedět a přihlížet úžasné změně mého vzhledu, která právě probíhala. Se všemi těmi kovovými natáčkami po celé hlavě jsem vypadal úplně jako žena! Nevěděl jsem, jestli byl ten podivný pocit způsoben výpary z té tekutiny, která byla silně cítit čpavkem, nebo vlnami vzrušení, které procházely celým mým tělem. Zdálo se mi, že v otázce slečny Merrillové cítím nějaký zlověstný náznak. Co to mohla mínit tou přeměnou? I když jsem si nedokázal uvědomit, zda jsem skutečně souhlasil s tím, aby mi udělaly trvalou, všechny věci se seběhly tak rychle a pokročily tak daleko, že jsem měl strach z toho vycouvat. Určitě za těchto podmínek nemůžu jen tak odejít na ulici. Musel jsem si přiznat, že mě velice těšily ty úžasné vzrušující pocity a očekávání toho, co bude následovat. Dokonce i přesto, že jsem slečnu Merrillovou začal podezřívat, že se mnou plánuje ještě něco více než jen pouhou trvalou, nebyl jsem schopen tomu odolat. Omezující pocity ze stahujícího prádla mi neustále připomínaly, jakou mám erekci, a to se ještě zdálo, že pořád narůstá.

Obě děvčata dokončila připevňování kovových válečků, takže teď jsem měl hlavu kompletně pokrytou těmi zvláštními natáčkami. Když jsem se na sebe díval v zrcadle, procházely celým mým tělem podibné vzrušující pocity. Janice znovu navlhčila všechny pramínky vlasů onou hustou tekutinou a pak mi řekla, abych si přesedl do křesla pod přístrojem. Když jsem se zvedl z kadeřnického křesla, uvědomil jsem si, jak těžké a nepohodlné ty kovové natáčky jsou. Slečna Merrillová mi vyfotografovala vlasy se všemi natáčkami a poté, co jsem si přesedl a Tara začala k natáčkám připevňovat svorky, pokračovala. Svorky zakončovaly izolované dráty, které visely z hlavy přístroje. Byly válcovitého tvaru a kompletně překrývaly jednotlivé prameny vlasů umístěné v natáčkách. Fascinovaně jsem pozoroval svůj obraz v zrcadlech a s každou další připevněnou svorkou se zdálo, že moje vzrušení dosahuje vyšší a vyšší úrovně. Teď už mi bylo jasné, že jakékoliv úvahy o tom, že bych z toho ještě třeba vycouval, byly teď zhola nemožné. Byl jsem neoddělitelně připevněn k přístroji tolika dráty a svorkami, že jedině některá z žen by mě mohla osvobodit. Cítil jsem ale, že slečna Merrillová na něčem podobném nemá nejmenší zájem. Za chvíli mi tyhle ženy udělají trvalou a nebylo absolutně nic, čím bych to mohl zastavit. Tara dokončila nasazování svorek a teď nařizovala vypínače a stupnice na kontrolním panelu přístroje těsně nad mou hlavou.

„No, a protože teď jsi spolehlivě připevněn k přístroji, udělám ještě pár fotek a potom musím dohlédnout ještě na některé další aspekty tvé přeměny. Tara už vše nastavila na správnou teplotu a dobu, aby byla trvalá pevná a dlouho vydržela. Budeš na přístroji zhruba hodinu, a tak během té doby udělá Janice něco s tvýma rukama. Kdyby se ti hlava příliš ohřívala, nebo kdyby se ti zdálo, že některá se svorek pálí vlasy, okamžitě jí to řekni.“ S tímto informativním, ale chladným upozorněním nechala slečna Merrillová Janice, aby se mi věnovala, zatímco já seděl připoután k přístroji.

Jak jen jsem se mohl dostat to této prekérní situace? Je to skoro jako by ty ženy jenom čekaly na mě, aby mi tohle mohly udělat. Ale ne, to přece nemůže být pravda, tohle je normální salón krásy, prostě jen vydělávají peníze tím, že lidem dělají účes. To musí být jen nějaká představa. Ale zase je jisté, že je to velmi bavilo. Co jen tak budu dělat, až bude tohle všechno za mnou? Nepochybně budu mít z toho přístroje důkladnou, pevnou a dlouhotrvající trvalou. I když nemám příbuzné ani žádné blízké přátele, je tu moje domácí, obsluha v obchodě, v restauraci, a ty jistě poznají, že mám trvalou. Co jim mám říci? A co když mě někdo pozná na těch fotografiích? A „přeměna“? Co tím slečna Merrillová mínila? Je to jen řečnický obrat?

„Druhou ruku!,“  vytrhla mne Janice z mých obav. Mezitím si přistavil stolek na manikúru, upravila mi nehty na levé ruce, nalepila mi falešné nehty a teď se chystala totéž provést i s mou pravou rukou.

„Co mi to děláte s rukama? Já chtěl jenom fotografie účesu,“ zaprotestoval jsem.

„Slečna Merrillová nařídila, abys vypadal co nejženštěji a co nejkrásněji. Chce, aby byly obrázky co nejrealističtější,“ odpověděla mi Janice.

Kristepane, jak jen tohle všechno ze sebe sundám? Dál jsem se trápil tím, co mi to provádějí, a Janice mi mezitím oholila obě ruce i předloktí elektrickým holícím strojkem. Potom mi opilovala falešné nehty do dlouhých oválů a nalakovala je bezbarvým lakem.

„Nanesu teď jen základní vrstvu, protože dokud nebudeš mít kompletní make-up, nevím, jakou barvu použít,“ řekla mi.

Zatímco se Janice zabývala manikúrou, začínal jsem si uvědomovat, jak nepohodlně se cítím. Vahou všech těch natáček a svorek mě začal bolet krk a bylo to ještě o to horší, že jsem jím kvůli všem těm drátům ani nemohl hýbat. Alespoň že ten zápach z tekutiny pominul. I tak však začínalo být značně nepříjemné teplo vycházející ze svorek přístroje. Řekl jsem Janice, jak moc začíná být moje hlava horká.

„To je v pořádku,“ odvětila. „Celá metoda je založena na neustále se zvyšující teplotě. Tekutina, kterou jsme nanesly, zjemní vlasy, takže ty potom zaujmou lépe tvar daný natáčkami. Přístroj produkuje teplo a prostřednictvím svorek zahřívá natáčky. Zvyšující se teplota má za následek vypařování tekutiny a tvrdnutí vlasů do nového tvaru daného natáčkami. Za chvíli to skončí, tak buď trpělivý.“

Potom přede mě Janice přitlačila vozík s videopřehrávačem a televizí. Do videa vložila pásek a na uši mi nasadila miniaturní sluchátka. Potom odešla. Pásek se rozjel a na obrazovce se začaly objevovat obrázky krásných přírosních scenérií, mořských pobřeží a horských motivů. K tomu zněla nějaká zvláštní New Age hudba, která se pravidelně opakovala. Jak jsem se díval a poslouchal tu hudbu, zmocnil se mě zvláštní uklidňující, pokojný a šťastný pocit. Nebyl jsem vzrušenější, jen klidný a mnohem méně nervózní a vystrašený. Slečna Merrilová a Tara se vrátily, zrovna když se přístroj vypnul. Janice si nasadila rukavice a sundala mi z hlavy horké svorky. Slečna Merrillová to několikrát vyfotila a potom řekla:

„Teď byly tvé vlasy nakadeřeny a musíme je ochladit, než sundáme natáčky. Tak se přesuň do kadeřnického křesla a Janice a Tara začnou s ochlazováním.“

Když jsem vstával z křesla pod přístrojem, málem jsem upadl. Určitě to muselo být to neustávající vzrušení, pach tekutiny na trvalou a teplo z přístroje, co způsobily, že jsem se cítil tak vyčerpaně. Slečna Merrillová mi pomohla do kadeřnického křesla a řekla:

„Jsem si jistá, že se ti další části tvé přeměny už nebudou zdát tak nepříjemné.“

Janice a Tara použily k ochlazování malé fény. To byla úleva! Za chvilku to měly hotové a začaly pomalu odstraňovat natáčky, svorky i plstěné pásky. Pokaždé, když sundaly jednu natáčku, vypadla nazlátlá lokna, takže zakrátko jsem měl hlavu pokrytou záplavou zlatých kadeří. Po odstranění všech natáček mě Janice odvedla k umyvadlu a navlhčila mi vlasy. Slečna Merrillová postup všeho toho fotografovala. S mokrými vlasy jsem se vrátil do kadeřnického křesla a potom jsem do fotoaparátu založil nový film. Janice mi do vlasů rozčesala nějakou tekutinu a pak začala vlasy natáčet na umělohmotné natáčky, které upevňovala pomocí sponek. Slečna Merrillová udělala zase pár fotek a řekla:

„Teď ti Janice natočí vlasy určitým způsobem, aby je potom bylo možno vytvarovat do vhodného účesu.“

Když to bylo hotové, přišla jiná kosmetička, zjevně specialistka na make-up, prohlédla mi velmi pečlivě tvář, porovnala několik barevných vzorků a pak řekla Janice, jakou barvu laku má použít. Potom odešla. Janice mě posadila pod sušák na vlasy a slečna Merrillová mě tak několikrát vyfotografovala. Zatímco se mi sušily vlasy, nalakovala mi nehty světlerůžovým lakem a potom je přelakovala vytvrzovačem. Když to dokončila, byl jsem šokován, jak žensky teď mé ruce vypadají. Potom mi donesla ještě jednu sklenici vína, opět zapnula video, a než odešla, pustila pásek znovu.

Sušák monotónně hučel a v mé mysli se opět začalo převíjet všechno, co se mnou ženy zatím prováděly. Nepamatuji si, že bych byl kdy tak vzrušen a ještě k tomu po tak dlouhou dobu. Ve skutečnosti mě již varlata začínala bolet. Přelétaje pohledem mezi nalakovanýma rukama a obrazem v zrcadle jsem si říkal, jak to, že se mi tak strašně líbí to, co se mnou dělají. Jak čím dál tím více měnily můj vzhled, podivné pocity uvnitř mě začaly zcela přemáhat. Upíjel jsem víno a sledoval znovu pásek, který mi už předtím přinášel ty nejúžasnější pocity.

Slečna Merrillová i Janice se vrátily právě ve chvíli, kdy se sušák vypnul. Slečna Merrillová udělala zase pár fotek a oznámila mi:

„Brzo už to bude hotové a já jsem si už teď naprosto jistá, že budeš svojí novou podobou nadšen.“

Janice mi přes vlasy přetáhla ochranný čepec a odvedla mě do místnosti na make-up. Uprostřed vyhrazeného prostoru se nacházela široká čalouněná lavice, nad kterou byla zavěšena velká světlá konstrukce. Na jednom konci bylo několik přístrojů s různými stupnicemi a vypínači. Zjevně to bylo zařízení na ošetřování obličeje. Elaine, kosmetička, mi řekla, abych si na lavici lehl. Potom přese mě přetáhla ochranný přehoz a na oči mi umístila tmavé podušky.

„Je nezbytné chránit oči před ostrým světlem, které používám. Nejdříve ti vytvaruji obočí. Budeš cítit píchání, ale musíš zůstat absolutně v klidu, dokud nebudu hotová,“ oznámila mi.

Trvalo to snad celou věčnost, než mi odstranila ochranné podušky. Píchání, o kterém mluvila, mi připadalo spíše jako opakované bodání jehlou. Potom Elaine vytáhla injekční stříkačku a řekla mi, že musí znecitlivět mé ušní boltce, aby mě nepřekážely náušnice. Tvrdila, že lidé, kteří nenosili náušnice předtím, je často shledávají nepříjemnými. Dala mi injekci do obou uší a potom mi začala líčit tvář, oči i ústa. Když mi do uší nasadila visací náušnice, byl jsem rád, že mi je předtím znecitlivěla. Zdálo se, že mi obě uši prostě propíchla. Zatímco Elaine pracovala na mém make-upu, slečna Merrillová celý postup fotografovala a nakonec mi fotoaparát podala, abych opět vyměnil film. Janice mi sundala přehoz a oblékla mi halenku s volánky, kterou jsem na sobě měl předtím. Potom mne zase odvedly do místnosti na trvalou a usadily do kadeřnického křesla. Janice mi sundala ochranný čepec a začala mi odstraňovat natáčky. Když je sundala, vlasy zůstaly ve tvaru, do kterého byly upraveny. Když jsem tak seděl v křesle, s dámským přehozem, s upravenými vlasy, vypadal jsem úplně jako žena. A co víc, mně se to líbilo, vypadat jako žena! Co se to se mnou děje? Můj vzhled se tak dramaticky změnil a já už se nemohl dočkat, až se uvidím, až to vše bude hotové! Janice mi začala kartáčovat a česat vlasy. Když pracovala, uvědomil jsem si, že mi vlasy vyčesává nahoru. Slečna Merrillová pořád fotografovala a když Janice skončila můj účes tím, že mi jej přestříkala sprejem, řekla:

„Díky tvé světlé pleti je zřejmé, že nebude problém dokončit první část tvé přeměny.“

Zíral jsem na svůj obraz v zrcadle a viděl jsem v něm krásnou mladou ženu! Kaskády umělecky načesaných zlatých kadeří, krásná tvář s dlouhými tmavými řasami, nádherně klenuté obočí, svůdné vyšpulené růžové rty, na uších třpytící se zlaté visací náušnice …  To jsem byl já! Zíral jsem, co se se mnou stalo, až mne narůstající vlny vášně zcela omráčily a já blaženě omdlel.

 

„Ano, a ta skvrna na jeho kalhotách to jenom potvrzuje. Zdá se, že se náš malý fotograf dobrovolně stává otrokem své nově nalezené krásy. Ty pravé prášky ve víně a pásek se subliminálními zprávami jsou opravdu velmi účinné ve vzbuzení touhy stát se ženou. Prosím, přiveď ho k vědomí, protože já mám pro naše nové nastávající  děvče ještě spoustu dalších překvapení.“

Wow, ostrý zápach čpavku se mi propaloval nosem, když jsem přicházel k sobě. Asi jsem musel omdlet. Když jsem opět dokázal zaostřit oči, všiml jsem si rozšiřující skvrny na přední části kalhot a rozpaky jsem zčervenal. Uvědomil jsem si, že jsem při pohledu do zrcadla musel mít orgasmus. Zvedl jsem pohled k zrcadlu. Ano, byla to pravda, žádný sen. Na hlavě jsem měl trvalou, vlasy jsem měl nádherně učesané, obočí vysoko vyklenuté, měl jsem nalíčenou tvář, a když jsem se natáhl, abych se dotkl pohupujících se náušnic, uviděl jsem nalakované umělé nehty a dotykem si potvrdil, že mám uši skutečně propíchnuté. V zrcadle jsem zachytil pohled Janice, která se pobaveně dívala, jak na sebe zírám. Rozpaky nerozpaky, nemohl jsem se ubránit pohledu na mé nádherné nové já. Jsem překrásná - a moc se mi to líbí … Bože, co se to se mnou stalo? Neměl bych takhle uvažovat - ještě včera jsem jako žena vypadat nechtěl. Ale teď jsem cítil, jak mé vzrušení znovu narůstá, a já svěsil ruce, abych zakryl začínající další erekci!

 

Když jsem vstával z kadeřnického křesla, uvědomil jsem si, že jsem stále ještě trochu roztřesený. Protože jsem ještě nikdy předtím neomdlel, nevěděl jsem, že je to normální. Janice pořídila několik fotek v kadeřnické místnosti. Se mnou u přístroje na trvalou, se mnou u kadeřnického křesla. Potom jsme přešli do recepce a ona mě vyfotila u přepážky a jak vcházím do dveří. Už jsem se třásl méně a ve skutečnosti jsem si pózování velmi užíval. Když jsme šli přes salón, všiml jsem si, že už tam nejsou žádní zákazníci, a uvědomil jsem si, jak je pozdě. Byl jsem tak ponořený do mého nového nádherného zevnějšku, že jsem ani nepomyslel na to, co teď budu dělat. Snad se proplížím domů, aniž by mě někdo viděl. Trápit se s tím, jak čelit okolnímu světu, můžu zítra. Slečna Merrillová přece řekla, že mi mohou vlasy zase napřímit, když se mi to nebude líbit. Ale co udělám s tím klenutým obočím a propíchnutýma ušima? Ale, to až zítra, teď se prostě chci těšit tím, jak vypadám. Ne, opravdu už tak uvažuji? Co to dělám? Takhle bych přece uvažovat neměl! Já prostě přišel pro pár fotografií a nějak se stalo, že teď vypadám jako překrásná mladá žena. Řekla Janice, že mi udělali trvalou, kterou jsem chtěl? Já sem přece nepřišel, že bych chtěl trvalou, ale teď jsem uchvácený tím, že to udělali. Když takhle vypadám, přece se nemohu vrátit do svého normálního života … Bože, jak se mi to líbí, jak vypadám a co cítím …

 

Následoval jsem ji do převlékárny, kde tohle všechno začalo, a Janice mi nařídila, abych si svlékl všechno oblečení. Pomohla mi sundat tvarující spodní prádlo a potom si nasadila chirirgické rukavice, otevřela balíček a vyndala z něj vlhkou kosmetickou žínku. Pak mi očistila penis a šourek a všechna místa, která moje sperma ušpinilo.

„Omlouvám se za ty rukavice, není to nic osobního, ale musíme si dát pozor, dokud ti neotestujeme krev, víš?,“ řekla.

Špinavou žínku i rukavice potom odhodila do speciálního kontejneru na spalování. Pořád jsem byl v rozpacích z ejakulace a z omdlení. Když mi sundala všechno oblečení a začala mne umývat jako malé dítě, byl jsem skutečně ponížený. Ale zjevně ne zas tak moc v rozpacích. Když mne umývala, nedokázal jsem to sledovat, a raději jsem se díval na svůj obraz v zrcadle. Ó ne, zase začínám mít erekci. O čem to mluvila? Test krve?  Chápal jsem bezpečnostní opatření proti AIDS, ale na co potřebují test krve? Janice si vzala další rukavice a žínku a tentokrát už mi umyla jen penis a šourek. Hned, jak začala, cítil jsem, jak mi penis a šourek otupují. Janice si všimla mého znepokojeného pohledu a řekla:

„Neboj se, to znecitlivění je jenom dočasné. Ale když jsou tyhle Věci pod kontrolou, zabrání to tomu, abys zase ušpinil sebe, nebo něco z těchto nádherných kousků oblečení. Kromě toho, budu teď moci oblečení na tobě lépe upravit, když budou ty Věci z cesty. A taky jsem si všimla, když jsme si předtím vykládali, že se i přes klimatizaci potíš. Vlez si do vany a pěkně tě umyjem. Opravdu je třeba, abys byl do nových šatů svěží a čerstvý.“

Pak Janice hodila žínku do spalovacího kontejneru, sundala si rukavice, a i ty odhodila. Vlezl jsem si do vany, jak mi nařídila, a ona mě po celém těle začala masírovat silně vonící tekutinou. Vynechala pouze dlaně a šlapky mých chodidel. Pak mi řekla, abych tam chvíli počkal, dokud mi nevybere nové oblečení. Chtěl jsem se jí zeptat, co to bylo za tekutinu, ale ona už byla pryč. Když jsem na ni čekal, přistihl jsem se, že doufám, že se můj účes nebo make-up během umývání nepoškodí. Tekutina začala pálit a svědit, a když Janice konečně přišla, řekl jsem jí, jak je to nepříjemné. Ona však jen pustila vodu, vyzkoušela její teplotu a otočila se ke mně se slovy:

„Jsem si jistá, že jen co tě opláchnu, budeš unešen výsledkem.“

Když se natáhla pro sprchu, uvědomil jsem si, že je to ohebná hadice, jaká se používá třeba pro invalidy. Pak mi řekla, abych se koukal vzhůra, a začala mne oplachovat. Druhou rukou přitom stírala tekutinu z mého těla. Měla pravdu, to, jak předtím na můj penis a šourek použila znecitlivující žínku, skutečně drželo ty Věci pod kontrolou. Na závěr si Janice vzala osušku, důkladně mě osušila a celé tělo mi napudrovala krásně vonícím pudrem. Pak mi podala další sklenici toho výborného vína a řekla mi, že to třeba zmírní mé nepohodlí. Pak se natáhla pro hromádku spodního prádla, které si donesla do koupelny, a vytáhla z ní růžový korzet. Díval jsem se do zrcadla, jak mi jej natahuje kolem pasu. Najednou se mi zdálo absolutně přirozené dívat se do zrcadla a pořád kontrolovat účes a make-up. Říkal jsem si, proč to jen dělám? Neuvědomoval jsem si, že bych to dělal někdy předtím. Když jsem zíral na svůj nádherný nový zevnějšek, Janice mi začala utahovat korzet. Když jsem začal protestovat, že je to moc těsné, otočila se ke mně a řekla:

„Tvůj pas je pořád trošku široký, víš, a když chceš být krásný, musíš se smířit s tím, že budeš trpět. Kromě toho, teď už sám víš, že chceš být co nejkrásnější.“

To byla pravda. Z nějakého zvláštního důvodu jsem strašně chtěl být co nejkrásnější. A i přesto, že vše, co se mnou v tomhle salónu dosud dělaly, bylo nepříjemné, nebo dokonce bolestivé, byl jsem extrémně vzrušen vším, co mi provedly. A pak také, výsledky za všechno to strádání opravdu stály! Když mi Janice natáhla přes paže vycpanou růžovou korzetovou podprsenku, uvědomil jsem si, že jsem šťastný jako nikdy předtím. Potom Janice hmátla dovnitř košíčků a vytáhla mi pokožku nahoru, tak, že spočívala na vrcholu vycpávek. Byl jsem uchvácen tím, jak přesvědčivě to vytvářelo dojem, že mám skutečné prsy! Pak si klekla a začala mi stlačovat šourek. Projela mnou ostrá bolest, jak mi zatlačila varlata nahoru do břišní dutiny. Než jsem se stihl nadechnout, upevnila je tam pomocí lepící pásky.

„Co to děláte? To hrozně bolí,“ křičel jsem.

„Slečna Merrillová nepustí nahoru nikoho, kdo vypadá třeba jen trochu mužsky. A protože byla tak laskavá, že ti dnes dovolila večeřet s námi, snažím se ti pomoci, abys vypadal přijatelně. Je nesporné, že sis všechnu tu bolest a nepohodlí, jimiž jsi dnes prošel, opravdu užíval. A ve skutečnosti bych vůbec nebyla překvapená, kdybys zanedlouho sám toužil, nebo dokonce žadonil, po ještě větší bolesti a utrpení, jen abys mohl zůstat krásný a vypadat žensky,“ odpověděla mi Janice.

Pak vzala další kus pásky, omotala mi jej kolem penisu a mně řekla, abych roztáhl hýždě. Když jsem to udělal, protáhla mi oba konce pásky mezi nohama a zajistila je k opačným půlkám zadku. Nato mi podala zrcadlo, abych si mohl prohlédnout, co udělala. Božičku, vypadalo to, jako by mi to všechno tam zmizelo! Dokonce i ochlupení! Sice jsem neměl moc výrazné ochlupení, jen trocha světlého chmýří kolem penisu a něco sotva viditelného na nohách, ale teď jsem byl holý jak kulečníková koule.

„No, není to teď mnohem hezčí, když už nejsou ty ošklivé Věci vidět? Samozřejmě, pokud budeš potřebovat se vyčůrat, nesmíš zapomenout sednout si. A teď se otoč, sedni si na židli a natáhni si tyhle punčochy,“ řekla Janice.

Vypil jsem už několik sklenic toho vína, která mi tak zlepšilo náladu. Bolest varlat už trochu ustoupila, ale přesto jsem si sedal ještě velmi opatrně. Překvapilo mě, že sezení na penisu nebylo tak nepříjemné, jak jsem se obával. Janice otevřela nový balíček lesklých průhledných punčoch a připomněla mi, jak je správně oblékat. Poté, co jsem je správně připevnil k podvazkům, podala mi růžové krajkové kalhotky. Než jsem si je natáhl až nahoru, řekla mi, abych počkal, a vytáhla vložku.

„Pro případ další nehody,“ řekla se smíchem. „Opravdu nerada uklízím tu příšernou lepkavou věc.“

Jako další přišly růžové lodičky na středně vysokém podpatku. Sedl jsem si na židli a nasadil si je. Když jsem vstával, aby mi mohla obléci růžové šaty, jež přinesla, zjistil jsem, že ani nejsem moc nejistý. Dokonce i nepříliš velká výška podpatků mě nutila stát vzpřímeně, což ještě umocňovalo iluzi poprsí. Ó, říkal jsem si při pohledu do zrcadla, doufám, že zase neomdlím. A stejné vzrušení, jaké jsem cítil předtím, brzo rozehnalo veškeré mé rozpaky. Janice mi opatrně přetáhla šaty přes hlavu a zapnula zip na zádech. Pak je urovnala a nakonec mi kolem krku nasadila zlatý řetízek s diamantovým přívěskem a zlatý náramek na zápěstí.

„A teď se otoč a podívej se, MLADÁ DÁMO,“ řekla Janice.

Na protější stěně bylo velké zrcadlo. Už jsem se do něj kouknul párkrát předtím, ale TEĎ JSEM VIDĚL obraz dokonalé mladé dámy. Push-up podprsenka, těsně stažený korzet a dokonale sedící šaty s rozšiřující se sukní vytvořily neuvěřitelný obraz ženství. Janice mě chytla za ramena a rychle mě odvrátila od zrcadla.

„Ne, ne, ne, mladá dámo, nemáme čas, abychom znovu museli něco čistit. Musíme si pospíšit. Už je skoro čas na večeři.“

Musela si všimnout, že se zase začínám chvět. Když jsem se na sebe díval do zrcadla, opět mě zachvátil nával intenzívního vzrušení! Janice mě vzala za ruku a vyvedla mě z koupelny. Chůze na podpatcích mi dělala trochu problémy, dokud mi Janice neukázala, jak klást nohy tak, aby palce i paty došlapávaly na zem najednou. Po několika krocích jsem si to osvojil a hned se mi šlo mnohem snáze. Přešli jsme halou k výtahu, kde Janice stiskla knoflík do třetího patra. Z výtahu jsme vyšli do další haly, která byla velmi elgantně vyzdobená. Janice se zastavila u nádherně zdobených dveří a jedny z nich otevřela a podržela, abych mohl vejít. Uprostřed velké místnosti stál obrovský oválný stůl, kolem kterého sedělo několik velmi krásných žen. Janice mě dovedla k bližšímu konci stolu a nechala mne stát za prázdnou židlí. Sedla si na židli vpravo a mně naznačila, že mám zůstat stát.

Slečna Merrillová, která seděla v čele stolu, řekla:

„Dámy, toto je James Sanders.“

Večeře již začala, ale všechny soustředily svoji pozornost na mne, když jsem vešel do místnosti. Jak jen mohla slečna Merrillová znát mé jméno? Nepamatuji si, že bych se představoval. Ale ona už mne začala představovat jednotlivě dámám u stolu.

„Jamesi,“ řekla a ukázala na ženu po své pravici, „toto je Její ctihodnost Clarice Newmanová, senátorka Spojených států.“ Otáčeje se vlevo pokračovala: „A tohle je Její ctihodnost Marsha Powersová, kongresmanka; dále doprava je Její ctihodnost Alicia Dumontová, soudkyně nejvyššího soudu. Následují Adriana Covingtonová, doktorka medicíny; Erica Powellová, doktorka psychiatrie, ...“

A tak pokračovala po obou stranách stolu. Zpočátku jsem nevěděl, proč prostě nejde kolem stolu jedním směrem, ale pak jsem si uvědomil, že čím důležitější osoba, tím blíže vedle ní sedí. Byl jsem ohromený. Jsem tady na soukromé večeři s některými z nejdůležitějších a nejmocnějších žen v zemi. Slečna Merrillová musí být přesvědčena, že něco ve mně je hodno takové pocty. Byl jsem nesmírně šťastný, že tu jsem, zejména když všechny byly tak přátelské a evidentně potěšené, že jsem přijal jejich pozvání na večeři. Když slečna Merrillová dokončila představování, požávala všechny ženy, aby pokračovaly v jídle a dobře se bavily. Já jsem dostal salát, který mi servírovala služebná v klasickém oblečení služky, v černých šatech, bílé zástěrce a čepečku. Všiml jsem si, že takových je tam několik, stojících podél zdí a sledujících pozorně  dámy před nimi. Podle potřeby odnášely prázdné talíře, dolévaly sklenice a vůbec dělaly vše potřebné. Zdálo se, že jsou dobře vycvičené. Janice mi poradila, abych po salátu nejedl moc, protože když jsem měl na sobě korzet, bylo by to velmi nepříjemné. Během jídla dámy navzájem konverzovaly a všechny se zdály být potěšené přítomností ostatních. Když dojedly, slečna Merrillová požádala o pozornost a začala vysvětlovat …    

 

„Už je pozdě a já jsem si jistá, že James je unaven po tom všem, co dneska prožil. Proto ho protentokrát omluvíme. Charlesi, protože je už tolik hodin, asi by nebylo bezpečné, aby ses teď vracel domů. Nechala jsem pro tebe připravit pokoj. Byla bych potěšená, kdybys dnes byl naším hostem, a zítra ráno si můžeme promluvit o tvé budoucnosti.“

Janice mě odvedla do haly, kde mě předala do péče malé brunetky, která měla stejnou uniformu jako služky v jídelně, jen s tím rozdílem, že tahle byla růžová.

„Charlesi, tohle je Felicia, která byla určena, aby se o tebe postarala, zatímco budeš u nás. Udělá vše, co budeš potřebovat. Uvidíme se zase ráno.“ S těmi slovy se Janice vrátila do jídelny.

Felicia mě odvedla k výtahu, který nás zavezl do druhého poschodí. První, čeho jsem si všiml, bylo, že hala ve druhém poschodí nebyla tak pěkně vymalována jako ve třetím poschodí. Ve skutečnosti byla velmi jednoduchá, skoro jako v nemocnici. Když jsme vyšli z výtahu, Felicia zatočila doprava a šla k posledním dveřím po pravé straně. Vnitřek pokoje byl mnohem příjemnější, i přesto, že na podlaze nebyl koberec. Na zemi leželo lesklé linoleum a byl zde i prádelník, jednoduchá postel a velké zrcadlo. Felicia mi začala rozepínat zip na šatech a řekla: „Musím vám pomoci připravit se do postele. Pomůžu vám sundat oblečení a odlíčit se.“

Zaznamenal jsem, že Felicia po cestě nic neřekla, a teď jsem si všiml silného přízvuku, když mluvila. Zatímco mi pomáhala se svlékáním, zeptal jsem se jí, odkud je a jak se stala služebnou. Její příběh byl velmi zajímavý. Vykládala mi, jak se svou rodinou přišla z hor Střední Ameriky a jak je na hranicích rozdělili. Ona měla velké štěstí, že narazila na skupinu mužů, kteří přišli pracovat jako zahradníci pro firmu, která se starala o pozemky této organizace. Jednoho dne si slečna Merrillová všimla, jak pracuje v zahradě, pozvala ji dovnitř a dlouho si s ní povídala. Pak došlo na to, že začala pracovat jako služebná.

Řekl jsem jí, že je to zvláštní, když taková krásná a drobná dívka pracuje na zahradě, místo aby dělala nějaké domácí práce. Ona právě skončila s rozepínáním mého korzetu, když mě absolutně šokovala přiznáním, že když pracovala na zahradě, byla původně mužem. Byl jsem tím ohromený a musel jsem nad tím chvíli uvažovat. Ona mě mezitím odlíčila a začala mi vtírat do obličeje a na krk zjemňující krém. Byla tak jemná, že jsem skoro usnul. Pak mi začala vykládat, jak je slečna Merrillová laskavá a velkorysá, když ji vzala mezi své a získala pro ni doklady. Pokračovala tím, jak těžký život měla se zahradníky, protože práce byla velmi namáhavá a muži si ji pořád dobírali, protože byla tak drobná. Potom mě nechala stát nahého v koupelně a celé tělo mi začala natírat krásně vonícím pleťovým mlékem. Když odešla do šatny, aby mi donesla vhodné oblečení, už jsem se trochu vyrovnal s tou šokující zprávou, že bývala mužem, a začal jsem se ptát dále.    

„To chceš říci, že se oblékáš jako žena, abys mohla pracovat jako služebná?“

„Ne ...,“ odvětila, „slečna Merrillová ze mne udělala ženu, tak, že pro ni můžu jako služebná pracovat.“

"Myslíš, jako že jsi teď žena?,“ zeptal jsem se užasle.

„Ano … jsem teď skutečná žena … slečna Merrillová ze mne udělala skutečnou ženu. Ona je ke mně tak hodná, udělala mne tak šťastnou.“

 

 

„Ó ne, jen ne další korzet! Jak v tom mám spát?,“ vykřikl jsem.

„Musíte nosit korzet pořád, abyste měl štíhlejší pas. Ale nemějte strach, tenhle není ani zdaleka tak těsný. A teď už si oblékněte tuhle noční košili, musíte jít brzo spát, abyste byl připraven na váš velký den,“ řekla Felicia.

Měla pravdu. Korzet nebyl moc nepohodlný, a rozkošná noční košile byla dlouhá a byla krásně cítit na mém nyní hebkém těle. Felicia mne uložila do postele a políbila na tvář. Jak sladké, pomyslel jsem si, ale než jsem jí mohl poděkovat, usmála se a řekla:

„Jsi tak krásná, myslím, že i ty budeš brzo naléhat.“

S tím zhasla světlo, zavřela dveře a odešla. Televizní obrazovka na zdi, které jsem si předtím nevšinl, se zapnula a začal na ní běžet stejný program, jaký jsem předtím sledoval v salónu. Pomyslel jsem si, jak mám spát, když tu běží televize? Ale brzo začala znít zas ta krásná hudba a já se začal najednou cítit velmi ospale. Asi jsem musel u večeře vypít až příliš moc toho výborného vína ... Co tím mínila? … Naléhat? … Aha, už si vzpomínám, Felicia přece říkala, že ona sama prosila slečnu Merrillovou, aby ji nechala operovat ... Že bych já kdy naléhal, aby mě operovali? Jak pošetilé! Sice se mi strašně líbí, jak teď vypadám, a ta trvalá byla tak vzrušující, ale žádat o kastraci? Nikdy! Ale, víte, když pracuji jako fotograf reportér, pracuji sám … možná bych si mohl nechat vlasy jak jsou ... Ksakru, kdybych k tomu měl ještě make-up, tak by přece bylo naprosto přirozené nosit některé z těch nádherných šatů … Hm, zákazníci by se pravděpodobně nedozvěděli nic, kdybych jim to neřekl … Možná to budu muset udělat i tak, když mám vytvarované obočí a propíchnuté uši … Přinejmenším pokud mi obočí nedoroste, protože když nebudu nosit náušnice, dírky by mi měly docela rychle zarůst. Jenom budu muset najít do té doby nějaké místo, kde mě nikdo nezná.

„Probuď se, Šípková Růženko. Je čas připravit se na setkání se slečnou Merrillovou. Přece se nechceš ve svůj velký den opozdit.“

Felicia se mnou třásla a snažila se mne probrat z hlubokého spánku. Přinesla s sebou na podnosu snídani a káva na něm nádherně voněla. Zatímco jsem seděl a upíjel ji, ona kontrolovala koupelnu a šatnu. Já si vychutnával kávu a uvažoval, jak je to příjemné sedět tu v té rozkošné noční košili, když jsem si uvědomil, co všechno se vlastně seběhlo předešlého dne. Vstal jsem a přešel k zrcadlu, abych se ujistil, že to není jenom sen. Všechno bylo skutečné, obočí jsem měl protrhané a vyklenuté a v propíchnutých uších jsem měl dlouhé visací náušnice. Až na saténový čepec kolem hlavy a to, že jsem nebyl nalíčen, vypadal jsem přesně jako včera. Ne, není to sen. Pocítil jsem, že tekutina, kterou mi včera Janice vetřela do penisu, už není účinná. Díval jsem se na sebe a cítil jsem nastupující erekci. To je divné, ale je to tak nádherné! Felicia ke mně přešla a řekla:

„Pospěš si s tím jídlem, už musíme začít s přípravou.“

„Nemám hlad, jen si vypiji tu kávu,“ řekl jsem, otáčeje se k ní.

„Á, už na sebe myslíš, když jsi tak rozkošný,“ poznamenala Felicia.

Začervenal jsem se, když jsem si uvědomil, že si všimla, jak se můj ztopořený penis tlačí ven z noční košile. Felicia mě vzala do koupelny, kde mi sundala saténový čepec a místo něj mi nasadila koupací čepici. Pak mi sundala i korzet a ve vaně mě začala umývat. (Ten osobní servis se mi začínal líbit.) Nakonec mě osušila, napudrovala celé tělo a sundala mi koupací čepici. Když jsme se vrátili zpět do pokoje, už tam na mě čekala kosmetička, co mě včera líčila. Chvatně jsem si stáhl župan, ale ona jen řekla, abych si sedl k toaletnímu stolku. Vzápětí mě začala líčit. Důkladně každý přípravek popsala, a taky mi řekla, jak jej správně aplikovat. Jen co skončila, vešla do místnosti Janice a začala mi obnovovat účes. Nakonec tam zůstala jen Felicia, která mě začala rychle oblékat do rozkošného světlefialkového krajkového korzetu s vycpanými košíčky. Potom vytáhla nějakou latexovou věcičku, podobnou kondomu, jenom z materiálu mnohem silnějšího a pevnějšího. Protože jsem měl pořád erekci, jak jsem sledoval Janice, když mi upravovala účes, neměla nejmenší problém tu věc nasadit a rozvinout. Rychlým pohybem přetáhla rukávek co nejdále, až mi žalud vylezl ven otevřeným koncem. Na dolní straně byl připevněn pruh silného latexu. Felicia vytáhla mokrou studenou žínku, kterou mi přejela žalud. To mělo za následek poměrně rychlé ochabnutí mého penisu. Ona mi rychle protáhla konce latexového pruhu mezi nohama a pak jej upevnila k zadní části mého korzetu. A protože už předtím mi znovu nalepila pásku, držící varlata uvnitř těla, opět jsem velmi rychle získal naprosto žensky vypadající rozkrok. Felicia mi vysvětlila, že tohle zařízení je mnohem účinnější než páska, a taky že bude mnohem pohodlnější. Na močení si ale samozřejmě budu muset sednout. Potom mi natáhla průsvitné lesklé fialkové punčochy a oblékla krajkové nylonové kalhotky. Do kalhotek jsem opět dostal silnou vložku. Na obalu měla napsáno „Noční s křidélky“ a byla velmi tlustá. Pak mi ukázala, jak přehnout a připevnit křidélka kolem rozkroku kalhotek. Tahle vložka mě kompletně překryla od kořene penisu až po anální otvor. Uvnitř těsných kahotek byla mírně nepohodlná, ale vzbuzovala ve mně zvláštní pocit bezpečí a ženskosti. Šaty, které Felicia vybrala, byly letní, velmi lehké, světle fialkové barvy s bílým květinovým tiskem a nabíraným límcem. Zanedlouho už jsem měl šaty oblečeny k její plné spokojenosti a ona mě odvedla k výtahu. Znovu mě uchvátila bohatá výzdoba na třetím patře. Felicia zaklepala na dveře, a když dostala svolení, otevřela je, a poté, co jsem prošel, je za mnou zavřela. Ocitl jsem se v rozlehlé místnosti vybavené jako kancelář. Slečna Merrillová seděla za obrovským psacím stolem. Vyzvala mě, abych se posadit, a ukázala na židli s rovným opěradlem přímo před psacím stolem.

„No, Jamesi, je úplně jasné, že sis trvalou velmi užíval. A myslím, že se ti líbilo vůbec všechno, co jsi tu zažil, poté co jsi k nám přišel. Teď musíme probrat, co s tebou bude dál. Nepletu se, když si myslím, že se trochu obáváš návratu domů, že?“

„Ano, Madam, opravdu se mi všechno strašně líbí a vším, co jste mi udělaly, jsem byl velmi vzrušen. Ale nejsem si jist, že dokážu vysvětlit svůj nový zevnějšek. Moje domácí by to určitě nepochopila,“ odpověděl jsem.

Slečna Merrillová se na chvíli zamyslela, jako kdyby nad něčím přemýšlela, a pak řekla:

„Možná bychom ti mohli pomoci, Jamesi. Víš, zatímco jsi byl v salónu, jedna z mých děvčat zašla do tvého podnájmu.“

Udiveně a nahněvaně jsem vzhlédl, ale slečna Merrillová zvedla ruku a řekla:

„Prosím, poslouchej mě, Jamesi. Věděla jsem, že budeš váhat, jestli můžeš jít takhle domů, a tak jsem jednu z mých dívek poslala k tobě domů, aby ti pomohla. Řekla tvé domácí, že je tvoje přítelkyně a že jsi ji požádal, aby tam zašla a vzala ti z domu nějaké věci. Odvolali tě z města na nějakou práci a ty budeš pryč několik dnů. Měla ti donést oblečení na letiště. Tak vidíš, že se nemusíš trápit s tím, že by tě někdo během těch pár dní sháněl. Současně jsem ji ale pověřila, aby se trochu po tvém bytě porozhlédla a zjistila o tobě něco více. Musím říci, že jsem vůbec nebyla překvapená, když mi oznámila, že máš doma spoustu knih a časopisů o lesbičkách a lesbickém sexu. Já jsem měla hned určité podezření, že tě ženy velmi zajímají, i když ne zcela normálním způsobem. Něvěřím, že by běžný muž dokázal sebrat tolik odhodlání, aby se pokusil o podobnou věc, se kterou jsi ty přišel k nám. Věděla jsem, že se musíš s ženami určitým způsobem identifikovat, aby ses nebál, nebo neměl rozpaky, přijít do opravdového salónu krásy. James, já jsem přesvědčena, že tvou fantazií a touhou je stát se lesbičkou.“

Moje emoce se rychle změnily z údivu a hněvu, že se vloupala do mého bytu, v hluboké rozpaky. Ona se dozvěděla mé největší tajemství! Když mi bylo jedenáct nebo dvanáct, přestěhovali jsme se do jiného města, a dcera našich nejbližších sousedů si mě zcela podmanila. Shirley bylo čtrnáct, měla dlouhé hnědé kadeřavé vlasy a byla to ta nejkrásnější dívka, co jsem kdy viděl. Zanedlouho mě naučila, jak orálně uspokojovat její touhu. Byla tak šikovná a tak mě vzrušovala, že jsem měl vždycky orgasmus, když jsem si uspokojoval. Když jsem si později uvědomil, jak si mě vycvičila v tak brzkém věku, bylo už pozdě a mojí jedinou sexuální touhou bylo zbožňování ženského výstřiku. Později na vysoké škole se o mne dělily dvě starší lesbičky, které mě používaly k manuálním pracem. Vždycky mě ovládaly tím, že mi za odměnu dovolovaly orální sex s nimi. Když skončily školu, strach z AIDS mi zabránil v hledání jakéhokoliv dalšího vztahu.

Slečna Merrillová si všimla mých rozpaků a slz na krajíčku a rychle řekla:

„Ale, Jamesi, proč ty rozpaky? Tady jsi mezi přáteli. Všichni v tomto domě si cení a mají velký respekt ke všemu, co je ženské. My všechny chápeme tvoji orientaci a tvé touhy. Vidíš, že všechny jsme totálně oddány ženskému ideálu a ženskému stylu života. Všechny naše obchodní zájmy bezvýhradně podporují krásu, nezávislost na názoru druhých a řízení svého vlastního života. Jamesi, jsem přesvědčena, že bys možná taky rád vstoupil do naší organizace. Tady můžeš svobodně vyjadřovat svoje potěšení ze ženskosti. Víme o tvých schopnostech a zejména o kvalifikaci v informačních technologiích. Právě teď potřebujeme někoho, kdo by vedl náš nový počítačový projekt. Myslím, že bys mohl být tím, koho hledáme.“

Slečna Merrillová si mě teď již zcela získala. Nikdy jsem nepotkal někoho, kdo by tak rozuměl mým pocitům. Ale zároveň jsem měl i spoustu otázek. Začal jsem se ptát, a brzo jsem se chtěl vědět více a více.

„Nevím, jestli jsem správně pochopil všechno, co jste říkala, ale jestli tím myslíte, že bych pro vás mohl pracovat a nemusel bych přitom přijít o ty nádherné věci, co jste se mnou udělaly … no, já myslím, že bych rád přinejmenším vyzkoušel možnosti …“

 

„Ano, Madam, děkuji vám, že jste tak ohleduplná,“ řekl jsem.

„Velmi dobře. Felicia tě odvede k doktorce Covingtonové a bude ti po ruce během tvého pobytu zde. Prosím, ve všem ji poslechni, a všechno bude v pořádku.“

S tím slečna Merrillová stiskla tlačítko a do místnosti vstoupila Felicia, aby mě odvedla k doktorce.

Šli jsme zpátky k výtahu a vrátili se na druhé poschodí. Tam mne vedla opačným směrem a pak otevřela jedny ze dveří. Jakmile jsem vešel, sestra za stolem vstala a poznamenala:

„Á, ty musíš být James. Opravdu jsi tak krásný, jak se o tobě povídá. Prosím, pojď za mnou.“

Otočil jsem se za Felicií, ale ta již odcházela a zavírala za sebou dveře. Doufal jsem, že se mnou zůstane, protože jsem byl trochu vystrašený a chtěl jsem se držet někoho známého.

„Jmenuji se Miriam a budu s tebou během vyšetření. Prosím, sundej si veškeré oblečení, protože vyšetření bude velmi podrobné,“ řekla sestra a podala mi papírovou košili.

Udělal jsem, co mi řekla, a následoval jsem ji do koupelny. Sestra odstranila pásku, která mi držela varlata uvnitř těla, a potom mi řekla, abych se předklonil a ruce položil na horní okraj toaletní židle. Z háčku na zdi sundala hadici a než jsem se zmohl na jakýkoliv protest, zastrčila mi ji do análního otvoru.

„Proč mi chcete dát klystýr?,“ otázal jsem se.

„Protože součástí prohlídky je i rektální vyšetření, a jistě si nemyslíš, že tě bude paní doktorka vyšetřovat, kdybys nebyl vyprázděn. A teď se zhluboka nadechni a uvolni břišní svaly, musíme do tebe dostat ještě mnohem více vody,“ odpověděla sestra.

Jediné, co jsem takhle předkloněný viděl, byla toaletní židle. Podíval jsem se dolů a téměř jsem smíchy vyprskl, když jsem viděl, jak divně vypadá můj penis v latexovém rukávku. Pak jsem si všiml, jak se mé břicho zvětšuje. Pokaždé, když jsem se zhluboka nadechl a uvolnil svaly, jak mi Miriam nařídila, se mi břicho více roztáhlo. Konečně mi Miriam řekla, že se můžu narovnat. Byl nejvyšší čas, protože jsem netušil, jak velký tlak ještě mohu vydržet. Břicho jsem měl tak napjaté, že jsem sotva stál. Když jsem se otočil, uviděl jsem se v zrcadle a byl jsem svým vzhledem šokován. S takhle nafouklým břichem pod papírovou košilí jsem vypadal úplně jako těhotná žena. Miriam mi řekla, abych si dřepl, a vytáhla mi nástavec. Jaká to byla úleva! Během několika minut bylo všechno venku. Předklonil jsem se, přidržel se za kotníky a Miriam mi důkladně umyla zadek. Začal jsem si uvědomovat, že to bude velmi ponižující den. Miriam mě odvedla zpět do vyšetřovny a začala mi odebírat vzorky krve. Naštěstí jsem při tom seděl, protože jsem byl po klystýru velmi slabý. Miriam mi řekla, abych zůstal sedět, a odešla do laboratoře se čtyřmi zkumavkami se vzorky krve, moče a stolice. Já přitom vyplňoval formuláře, které mi dala.

Do čeho jsem se to jen dostal? Měl jsem zmizet už včera, hned, jak dokončili tu trvalou. Měl jsem to risknout, i kdyby mne moje domácí potkala. Ale byl jsem z toho nějaký zmatený a opravdu jsem si užíval to, co ze mne udělaly. Ale myslím, že dnes ráno jsem si konečně uvědomil, že jsem v tom až po uši. Nevím, co se to se mnou děje. Proč tak ochotně přijímám vše, co ony chtějí. Měl jsem odmítnout a prostě odejít. Ale když jsem pak mluvil se slečnou Merrillovou, zdálo se, že všechno, co mi řekla, je pravda, a já to chci, přesně jak mi to řekla. Miriam se vrátila a změřila mi tlak a puls, zvážila mne a změřila mou výšku a vzala ještě spoustu dalších měr. Rozhodl jsem se, že jakmile tohle vyšetření skončí, půjdu hned za slečnou Merrillovou a prostě jí řeknu, že odcházím. Nějak musím svůj život přivést opět k normálu. Strašně se mi líbila trvalá i make-up, ale všechno ostatní, co se tu děje, mě opravdu děsí. Když jsem takhle přemýšlel nad svými plány, Miriam a doktorka Covingtonová vešly do vyšetřovny a doktorka hned začala s vyšetřením. Nejdříve si poslechla moje srdce a plíce. Potom beze slova sundala latexový rukávec z mého penisu a začala mi velmi podrobně zkoumat penis a varlata. Potom mi opět zapnula papírovou košili, vzala si kartu, kterou Miriam donesla, a několik minut ji studovala. Potom mi poprvé pohlédla do očí a řekla:

„Prosím, lehni si na lehátko tváří dolů, musím ti zkontrolovat prostatu. Podle krevních testů by tam mohlo být nějaké zbytnění.“

Povšiml jsem si, že to je velmi podivné vyšetřovací lehátko, ale koneckonců, zase jsem u doktora dost dlouho nebyl. Mělo opěrku na obličej, která nechávala nos a ústa volná. Miriam mi vzala ruce a umístila je na madla po stranách hlavy a potom se rychle přemístila na opačný konec. Přizpůsobila lehátko do pozice, kdy mi snížila nohy tak, že jsem téměř klečel. Pak jsem pocítil v análu nějaký lubrikant a potom do mě doktorka vnikla prstem. Pak začala prstem pohybovat, což vůbec nebylo nepříjemné, ale pak mnou náhle projela ostrá bolest a já vykřikl. Doktorka vyndala prst a já se snažil popadnout dech. Potom řekla:

„Přesně jak jsem předpokládala. Prostata je velmi zvětšená a zbytnělá. To je velmi nebezpečné. Divím se, že jsi dosud neměl problémy s močením. Ale jsem si jistá, že jsme to podchytily včas, a že ten problém během několika dnů vyřešíme.“

Miriam vrátila lehátko do původní pozice a pomohla mi vstát. Doktorka Covingtonová na mě pohlédla a řekla:

„Podle výsledků krevních testů nemáš žádné přenosné choroby, ale jsi trochu chudokrevný a také máš nedostak některých vitamínů. Ale ta zbytnělá prostata je velmi vážný stav a já bych doporučovala začít s léčbou co nejdříve. Měl bys jít ke svému praktickému lékaři rovnou teď. Ale pokud bys chtěl, tak já bych tě léčila velmi ráda. Kdyby ses rozhodl, abych tě já léčila, tak jen podepiš u Miriam autorizační formulář a můžeme začít hned teď."

Proboha, co to je, zbytnělá prostata, dohadoval jsem se. Ale protože jsem svého praktického lékaře neměl, podepsal jsem formulář, který mi Miriam podávala. Něco, co tak bolí, asi musí být vážné.

„Velmi dobře,“ usmála se doktorka, „Miriam, vezmi ho, prosím, do ambulance a začni s terapií.“

Podala Miriam seznam a odešla. Miriam mě spojovacími dveřmi postrčila do sousední místnosti. Odvedla mě ke křeslu uprostřed místnosti a pomohla mi řádně se usadit. Říkal jsem si, že připomíná zubařské křeslo, ale bez čalounění. Bylo kompletně z nerezu. Jakmile jsem se usadil, připevnila mi Miriam popruhy ruce s dlaněmi směrem vzhůru. Tázavě jsem se na ni podíval, ale ona mi jen vysvětlila, že mi musí zavést intravenózní jehlu a že nechce, abych rukama pohyboval a jehlu si vytrhl. Následně mi dalším popruhem připevnila tělo v pase k opěradlu křesla. Pak se rychle přesunula dolů a přivázala mi i kotníky. Teď jsem byl zcela bezmocný. Proč jen jsem ji nechal to udělat? Ještě jsem byl trošku otupělý bolestí, ale pevně jsem se rozhodl, že zmizím, hned jak se vyšetření skončí. Proč jen jsem tak povolný a udělám vše, co mi ty ženy řeknou? Miriam přivezla ke křeslu stojan se zavěšeným plastikovým sáčkem. Do levé ruky mi zavedla intravenózní jehlu a přilepila ji k pokožce. Nastavila dávkování a potom přešla ke skříňce, kde naplnila několik injekčních stříkaček různými roztoky ze skleněných lahví. Jednu injekci mi vstříkla do pravého boku a další do levého. Ne že bych s tím teď něco mohl dělat, když už jsem ji nechal, aby mne bez jakéhokoliv protestu zcela znehybnila, ale i tak jsem se zeptal:

„Co to je za injekce, co mi dáváte?“

Miriam se zasmála a odpověděla:

„Do pravého boku jsi dostal injekci estrogenu s prodlouženým uvolňováním, která vydrží dva týdny. Estrogen je nejdůležitější ženský hormon. Injekce v levém boku je vysoce účinná forma progesteronu, jiného ženského hormonu, který pomáhá vytvářet sekundární ženské sexuální rysy. Oba dohromady pomohou zmenšit tvoji prostatu. Intravenózní výživa je směs glukózy, vitamínů, antiandrogenů a několika dalších látek, které proces zmenšování prostaty zpříjemní a usnadní.“

Poté vzala další stříkačku a upevnila ji do kapačky. Téměř ihned jsem začal pociťovat nával tepla, který se počal šířit celým mým tělem. Božičku, skutečně měla pravdu s tím, že to bude příjemné. Velmi příjemně omámen jsem sledoval, jak Miriam roztáhla nohy křesla od sebe a potom stiskla několik tlačítek. Začal jsem cítit, jak se mi něco zvolna tlačí análním otvorem. Miriam si stoupla na levou stranu křesla a povytáhla mi pravou půlku směrem nahoru a ven. To je zvláštní, říkal jsem si, ale když totéž provedla i na opačné straně, uvědomil jsem si, co to právě udělala! Uvolnila cestu čemukoliv, co by mohlo být zasunuto přímo dovnitř. Potom stiskla další knoflík a já cítil, jak mi ta věc klouže dále a dále. Trvalo to dlouho, než se zastavila. Ta věc snad byla velká jako láhev od mléka, protože mě zcela zaplnila. Najednou jsem si všiml, že ta věc začíná jemně vibrovat. Miriam vzala nůžky a odstřihla mi spodní okraj košile, ponechávajíc mne zcela odhaleného. Určitě to nebylo žádným vědomým chtíčem z mé strany, ale penis se mi zcela ztopořil a začal pulsovat v rytmu vibrací. Pořád jsem se cítil proniknutý něčím obrovským, ale, božičku, začínalo to být tak příjemné! Miriam přešla ke skříňce a vrátila se s dlouhým válcovitým předmětem, který mi přetáhla přes penis. Potom na něj nasunula hadičku, kterou zavedla do skleněné nádoby v dolní části křesla. Stiskla tlačítko a válec se mi jemně přisál k penisu. Potom mi mezi nohama protáhla dráty s izolovanými svorkami, které mi připevnila na šourek. Byl jsem fascinován vším, co udělala, a i když jsem byl strašně zvědavý, proč to všechno provádí, bál jsem se na to zeptat. Všechno to muselo být jen pro mé dobro, protože takhle příjemně jsem se nikdy předtím ještě necítil. Je to dokonce ještě lepší než to vynikající víno, které mi daly. Miriam se přesunula a upevnila mi ještě jeden popruh kolem prsou. K popruhu byly připevněny dva košíčky z nějakého tuhého materiálu, ale okraje, které mi doléhaly, byly měkké. Miriam mi vycentrovala košíčky kolem bradavek a potom popruh utáhla. Košíčky byly velmi velké a připomínaly mi velmi velké prsy. Miriam potom dolní část křesla ještě snížila, takže jsem měl nohy ohnuté v kolenou. Opěradlo křesla napřímila, takže jsem zůstal ve zcela vzpřímené poloze.

„A teď začneme léčbu tvé prostaty. Jsem si jistá, že brzo zjistíš, že to je léčba velmi příjemná. Během času ti intravenózní výživa nahradí veškeré tělesné tekutiny, které vyloučíš. Současně ti košíčky na prsou počnou stimulovat a uvolňovat pokožku, což umožní mnohem rychlejší růst prsou. Látky v kapačce zastaví ve tvém těle produkci testosteronu, což samozřejmě znamená, že postupně přestaneš vylučovat semeno. A protože ti odvedeme veškeré zásoby semene, budou ženské hormony, které jsem ti vstříkla, účinkovat mnohem rychleji a mnohem silněji.“

Zatímco vysvětlovala, přesunula přede mne velké zrcadlo, takže jsem důkladně viděl všechno, co se se mnou děje. Potom mi nasadila sluchátka podobná těm od walkmanu, stiskla několik knoflíků a odešla. Bože, to v tom tedy jsem až po uši! Nevím sice, jak tohle všechno na mě má účinkovat, ale přece řekla, že mi vpíchla ženské hormony a v té kapačce je něco, co zastaví tvorbu mužských hormonů. A ty košíčky na hrudníku jsou na to, aby mi mohla růst prsa! Žádná prsa nemám. Jak by k tomu tedy mohlo dojít? Vibrace z té věci v mém zadku byly čím dál tím příjemnější a teď i pouzdro kolem mého penisu začalo pulsovat a sát mi penis. Už to asi dlouho nevydržím. Ó ne, a teď i ty košíčky na prsou začínají v rytmu sát! Všiml jsem si, že jejich okraje jsou nejen měkké, ale i kluzké. Když začaly košíčky sát, všiml jsem si, že se kůže z vnější strany pomalu vsunuje dovnitř. Božíčku, to je tak příšerně příjemné! Mé vzrušení a touha rychle narůstaly. Podíval jsem se ve snaze odreagovat se od toho, co jsem prožíval, na svůj obraz do zrcadla. To však vůbec nepomohlo. Viděl jsem jen své nádherné vlasy a trvalou, dokonalý make-up a úhledně upravené vyklenuté obočí. Najednou jsem nad sebou zcela ztratil kontrolu a vybuchl v obrovském návalu chtíče.

Právě když jsem se počínal trochu vzpamatovávat,  začal jsem všechny ty pocity zažívat znovu. Bože, bylo to tak krásné, ale tohle je příliš brzy! Chci, aby to přišlo zase, ale až za chvíli! Potom jsem si všimnul, že hudbu, kterou jsem předtím poslouchal z videa, slyším teď ve sluchátkách. Óóóóó, všechno to sání a vibrace jsou tak nádherné! Při pohledu do zrcadla jsem po dalším úžasném orgasmu omdlel.

Netušil jsem, že slečna Merrillová, doktorka Covingtonová a doktorka Powellová sledovaly ve vedlejší místnosti vše, co se se mnou děje. Ve skutečnosti z té místnosti doktorka Powellová ovládala všechny přístroje.

„Ten poslední trval o trochu déle. Odteď přidám na análním stimulátoru více pohybu ven a dovnitř. Budu ho sledovat, až už nebude i přes stimulaci schopen další ejakulace. Potom nařídím elektro-ejakulátor tak, aby mu udělil elektrický výboj každých deset minut. To by ho mělo během několika málo hodin zcela zbavit semene. Miriam sleduje puls a tlak pomocí čidel v poutech pro případ, že by příliš zeslábl dříve, než vylučování semene přestane,“ řekla doktorka Covingtonová.

„Jen pamatujte na to, aby poslouchal ten pásek všude, kde je to možné. Pokud to půjde, měl by jej slyšet 24 hodin denně,“ přidala se doktorka Powellová.

„Velmi dobře, dámy, vidím, že máte náš subjekt v plné práci. Co, myslíte, jak brzo bude prosit o výsadu moci vstoupit do našeho sesterství?,“ zeptala se slečna Merrillová.

„Dnes je sobota, a tak nevidím důvod, proč by nemohl být připraven do čtvrtka,“ odpověděla doktorka Covingtonová.

„Erico, souhlasíš s tím rozvrhem?,“ otázala se slečna Merrillová.

„Ano, myslím, že to je rozumný předpoklad. Dokonce i přesto, že ti další dva, co tu máme v péči, začali o dva dny dříve, tady by neměl být žádný problém. Na rozdíl od nich je tenhle velmi povolný. Zjevně tu byla skrytá a neodhalená touha v této oblasti,“ komentovala to doktorka Powellová.

„Výborně, takže tu máme tři kandidáty na iniciační obřad tento pátek. I když tenhle postupuje tak rychle, že si nejsem jistá, jestli mám z něj stejný pocit uspokojení,“ pronesla slečna Merrillová.

„Asi s tebou budu souhlasit, vždycky je mnohem více uspokojující sledovat ten marný odpor nedobrovolných subjektů,“ přemítala doktorka Covingtonová.

„Ano, to je pravda. Ale s naší dokonalou technikou a vybavením nemají i ti odporující žádnou šanci. Jistě, mohou se po určitou dobu vzpírat a citově trpět, ale výsledek je nevyhnutelný. Nakonec jim zůstane jediná touha, touha stát se ženou za každou cenu,“ doplnila doktorka Powellová.

„Říkám si, jestli jsme vůbec naše metody měly dělat tak příjemné. Není to vůbec jako to, čím jsem si prošla já. Mohlo se stát, že chemickým a psychologickým odstraněním jejich přirozeného odporu jsme i zmenšily úroveň jejich citového uspokojení během iniciačního obřadu. Já osobně vím, že ten moment absolutního podřízení byl a stále je nejnezapomenutelnější okamžik mého života,“ uvažovala doktorka Covingtonová.

„To je nesmírně obtížné určit. Ale já věřím, že tohle všechno platí i pro ty z nás, které přišly až po tobě. Pro mne určitě, a já budu navždy vděčná slečně Merrillové, že mi to umožnila,“ pronesla doktorka Powellová.

 

Úterý ráno

Pomalu jsem se probral z hlubokého spánku. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že jsem zpět ve svém pokoji „U sester“. Jak jsem se sem dostal a kolik je hodin? Podíval jsem se na sebe a zjistil, že jsem oblečen do nylonové noční košile. Vůbec jsem si ale nepamatoval, že bych se do postele chystal. Šel jsem přece za doktorkou na vyšetření a sestra … á, ano, Miriam … mi dala klystýr, a … doktorka Covingtonová mi řekla, že něco není v pořádku a že se musím léčit. Ale co bylo potom? Proč si nic nepamatuji? Otočil jsem hlavu směrem ke koupelně a viděl, že u mé postele sedí Felicia.

„Jak jsem se dostal do postele a jak dlouho jsem spal?,“ zeptal jsem se jí.

„Spal jsi ode dvou odpoledne a Miriam a já jsme tě umyly a připravily do postele. Přinesla jsem kávu, pokud na ni budeš mít chuť,“ řekla Felicia.

Potom přešla na stranu postele a stiskla tlačítko. Hlavová část postele se zvedla. Nevšiml jsem si předtím, že postel byla ve skutečnosti klasická nemocniční. Sundala mi sluchátka a opatrně podala plastový hrneček, ale zůstala nablízku, aby se ujistila, že jej udržím. Uvědomil jsem si, že se obávala, že bych mohl kávu rozlít, a pochopil jsem to, když jsem začal pít. Hrneček se zdál být velmi těžký a ruce se mi trochu třásly. Zatímco jsem pil kávu, snažil jsem si vzpomenout, co se stalo, ale bez úspěchu. Najednou jsem si uvědomil, že Miriam mi dala do levé ruky intravenózní výživu. Podal jsem šálek Felicii a vyhrnul si rukáv noční košile. Šokován jsem uviděl jehlu a část hadičky byla stále připevněna k ruce. Podíval jsem se na Felicii a optal se jí:

„Ještě potřebuji léčbu? Mám jehlu pořád v žíle ...“

„Ó, ano, budou tě léčit ještě několik dní. Ale teď už musíš vstát a obléci se. Hned ráno jdeš do salónu na mytí a česání. Přehoď nohy na boj postele a já ti pomůžu. Určitě se ještě cítíš trochu slabý.“

Měla pravdu. Opravdu jsem se cítil slabě a musel jsem se ji chvíli držet, dokud si nebyla jistá, že budu moci stát sám. Pak mi sundala noční košili. Samozřejmě jsem na sobě měl i korzet, ale neměl jsem kalhotky. Felicia sáhla za mne a odpojila hadičku, která vedla k sáčku na posteli. Ta hadička vycházela z mého penisu! Felicia mě musela uklidňovat, když jsem to viděl, protože ta trubička muselá být více než půl centimetru silná! Musela si všimnout, že jsem tím byl šokován, protože řekla:

„Neměj strach, sestra ti zavedla katetr, aby ses nepočůral během spánku. Léčba někdy způsobí, že ztratíš kontrolu nad svým močovým měchýřem. Ale uvidíš, to bude dobré, až se léčba skončí. Víš, ženy se nemohou tak snadno ovládat jako muži. Já si teď někdy počůrám kalhotky, když se směji.“

Ale ten katetr je tak velký! Divil jsem se, že to nebolí. Felicia mi připevnila sáček ke stehnu a trubičku k němu opět připojila. To je tak ponižující! Nemohu se ovládat a musím s sebou všude nosit sáček s močí. Proč jsem je to nechal udělat? Nikdy jsem jim neměl dovolit dělat tu trvalou. Takhle do toho prostě padám hlouběji a hlouběji. Měl jsem odsud zmizet! Jen co budu v salónu, budu trvat na tom, aby mi vlasy zase narovnaly, abych odsud mohl odejít. A pokud mi opravdu něco je, tak si můžu najít doktora někde jinde. Věděl jsem, že jsem byl zoufalý, abych získal ty fotografie a nedostal se do problému. Byla to velká chyba, když jsem je nechal přemluvit mě, aby udělaly trvalou přímo mně. A pak mi bez dovolení protrhaly a upravily obočí a dokonce mi propíchly i uši. Sice se mi moc líbí, jak teď vypadám, ale musím tomu odolat. Kdo ví, kde by to všechno mohlo skončit, kdybych je nechal v tom pokračovat. Co všechno se se mnou stalo za pouhý jeden den! Jsem slabý, že sotva stojím, a z penisu mi visí ta obrovská hadice! Když ke mně slečna Merrillová hovořila, zdálo se, že je jen milá, že mě tu nechá spát a těšit se z toho, jak vypadám. Ale všechno nabralo úžasnou rychlost. Teď už si dokonce ani nepamatuji, co všechno mi udělaly. Zatímco se mi všechny tyto myšlenky proháněly hlavou, Felicia přinesla jednoduché potištěné domácí šaty a pomohla mi je obléci. Potom mi zapnula zip na zádech a pomohla mi natáhnout si punčochy a obout lodičky na nízkém podpatku. Potom mě poslala do koupelny vyčistit si zuby. Při chůzi mne musela podpírat. Proboha, co to se mnou udělaly, že jsem tak slabý? Když jsem se uviděl v zrcadle, téměř jsem se rozplakal. Neměl jsem žádný make-up a vlasy byly rozcuchaná změť. Není divu, že mě posílají do salónu. Felicia se vrátila do koupelny s kolečkovým křeslem. Připadal jsem si škaredý a legrační, ale věděl jsem, že bez kolečkového křesla bych se nedostal daleko. Felicia mi zase nasadila sluchátka a vyrazili jsme. Přemýšlel jsem, proč se mi ta hudba tak strašně líbí, zdálo se, že jsem mnohem klidnější, když ji poslouchám. Když mne Felicia tlačila kolem výtahu, říkal jsem si, co se asi chystá. V tu chvíli vstoupila do haly Miriam.

„Á, právě se na tebe jdu podívat. Musíme tě zase napojit,“ řekla.

Vzala sáček intravenózní výživy a připevnila jej na stojan v zadní části kolečkového křesla. Pak vytlačila vzduch a tekutina mi začala proudit do žíly.

„Počkejte chvíli!,“ zavolal jsem. „Rozhodl jsem se, že chci, abyste mi vlasy narovnaly, a potom odcházím. Už nechci žádné další léky.“

Zatímco jsem protestoval, Miriam sáhla do kapsy uniformy, vytáhla z ní injekční stříkačku a vstříkla její obsah do kapačky.

„Já jen dělám svou práci, drahoušku. Tekutiny opravdu potřebuješ, abys nebyl tak slabý. A teď pěkně půjdeš do salónu a necháš si vlasy upravit, jak budeš chtít. Jsem si jistá, že slečna Merrillová udělá vše, o co ji požádáš. Ona se jen snaží udělat tě šťastným, víš?,“ odpověděla Miriam.

Wow, zase ten nádherný nával tepla. Už se cítím mnohem lépe. Felicia otočila kolečkové křeslo a zamířila do výtahu. Určitě musela dát tu hudbu víc nahlas, slyším ji teď mnohem jasněji. Když jsme jeli výtahem dolů, zamrzelo mě, že jsem se na Miriam obořil. Vždyť na mě byla přece tak hodná. Když ji ještě před odchodem uvidím, omluvím se jí. Felicia mě zavezla do místnosti, kde mi dělaly trvalou. Janice už na mě čekala u umývadla.

„To jsem ráda, že tě zase vidím,“ řekla Janice. „Jen se pěkně posaď do křesla a ja tě hned začnu dělat zase krásným.“

Zatímco mi Janice pomáhala do křesla, Felicia oddělala stojan s kapačkou z kolečkového křesla a postavila jej stranou. Sakryš, říkal jsem si, když mi Janice začala umývat vlasy, zas se začínám cítit tak krásně.

„Janice, říkám si, že tě požádám, abys mi vlasy zase narovnala.“

„Opravdu, drahoušku, jsi si jistý? Jsi tak krásný, když máš trvalou. Myslela jsem si, že se ti moje dílo líbí.“

„Ano, líbilo … chci říci, že se mi líbí … myslím tím, že si nejsem jistý … jen jsem si říkal, že bych dneska odešel … všechno je tak rychlé …,“ koktal jsem.

„Víš, ale je poměrně nebezpečné narovnávat vlasy, když na nich byla nedávno udělána trvalá. Mohly by se začít u kořínků lámat a mohl bys oplešatět.“

„Oplešatět?,“ ptal sem se nevěřícně. „To by se opravdu mohlo stát?“

„Ano, to by určitě mohlo. Ale mohla bych ti natočit vlasy na velké natáčky a až uschnou, stáhnout ti je do ohonu. Spousta mladých dneska nosí ohon,“ odpověděla Janice.

Opravdu jsem nechtěl, aby mi vlasy vypadaly, a opravdu jsem takhle vypadal úžasně. Možná to není až tak dobrý nápad, nechat si je narovnat. Asi by bylo lepší nechat Janice pokračovat a nechat to udělat tak, jak navrhla. Opravdu rád bych to viděl dělat znovu. Zatímco jsem nad tím přemýšlel, Janice mě přesunula do kadeřnického křesla a blíže posunula i stojan s kapačkou. Viděl jsem v zrcadle, jak mi opět natáčí vlasy. Není to divné, že se tak rád dívám, když mi natáčí vlasy na natáčky?

Janice dokončila práci s natáčkami, a protože jsem se už cítil silnější, dokázal jsem přejít k sušáku bez pomoci. No, téměř bez pomoci, protože Janice za mnou musela vézt stojan s kapačkou. Pak umístila sušák na vlasy a zapnula jej. Hned jak začal sušák bzučet, ucítil jsem, že mi Janice zase nasazuje sluchátka. Pak dotlačila vozík s televizí a videem a já mohl opět sledovat ty nádherné přírodní scenérie. To je ale potěšení dívat se na takové video a tu hudbu prostě miluji! Když jsem sledoval ty překrásné scény, začal jsem si říkat, jak moc rád se dívám na Janice, když mi natáčí vlasy. Víte, je přece tak milá. Obával jsem se, že jsem se jí mohl dotknout, když jsem jí řekl, že chci vlasy napřímit. Až se vrátí, řeknu jí, jak mě to mrzí a že její práci opravdu miluji. Jak jsem se tak díval na video a poslouchal hudbu, začal jsem se cítit mnohem lépe a vážit si všeho, co tyhle milé dámy se mnou provedly. Opravdu nevím, jak jsem mohl uvažovat o tom, že bych si nechal vlasy narovnat. Trvalou i všechno česání přece zbožňuji! Nepamatoval jsem se, že bych byl kdy v celém mém životě šťastnější. Nikdy předtím jsem o tom nepřemýšlel, ale ženy si přece nechávají česat vlasy a mají pořád nehty nalakované a nikdo se nad tím nepozastavuje. I když jsem vždycky ženy miloval, nikdy jsem si nepomyslel, že bych jim záviděl. Vždycky jsem mluvil s dívkami, které jsem znal, o jejich krásných šatech a vlasech a o všem, co je spojené s ženstvím. Divím se, proč jsem nikdy nepomyslel na to, že bych to mohl mít také. Teď si vzpomínám, že Felicia říkala, že bývala mužem a že ji slečna Merrillová přeměnila v ženu. Zajímalo by mne, jestli má radost z česání a z nošení krásných šatů, teď, když to může mít pořád? Budu se jí muset zeptat. Nevím, proč je to tak těžké, na něco si vzpomenout. Všechno, co chci, je myslet na mé krásné vlasy a make-up. Náhle Janice vypnula televizi a velmi mě tím překvapila. Byl jsem tak ponořen do svých úvah, že jsem si vůbec nevšiml, že se vrátila. Ona mi mezitím sundala sluchátka a odklopila sušák, abych mohl vstát. Když jsem šel ke kadeřnickému křeslu, přemýšlel jsem, zda ji mám požádat, aby mi zase vlasy učesala. Možná je na mne naštvaná.

„Jsi tak krásný, když jsi nalíčený … Nechceš, abych se podívala, jestli není v kosmetickém salónu volno?,“ zeptala se Janice.

 

Jak milé to bylo od Janice, že na to myslela. Začal jsem si říkat, že bych měl opravdu poslechnout návrhy slečny Merrilové a vyzkoušet toho na nějaký čas i více. Prostě se teď cítím mnohem lépe. Řekl bych, že včerejší léčba byla účinná, protože jsem se cítil tak dobře. Nechám si zase udělat make-up a po Janice nebudu chtít žádný ohon. Prostě ji požádám, aby mi udělala co nejkrásnější účes. Janice odstranila všechny natáčky a sponky. Když mi natahovala saténový přehoz, říkal jsem si, jak se mi dokonce líbí i ty velikánské natáčky. Ó, vím, že to zase bude krásné ...

Když jsem s Janice přešli do kosmetického salónu, Felicia mi přinesla šálek kávy. Protože kosmetička ještě nebyla připravená, měl jsem čas si kávu vypít. Janice mě tam zanechala s Felicií a řekla, že na mě bude čekat, dokud nebudu hotov. Upíjel jsem kávu a přemítal nad tím, co jsem se to vlastně chtěl Felicie zeptat, ale začalo se mi přitom strašně chtít spát. Felicia si toho musela všimnout, protože mi pomohla přemístit se na lehátko na líčení.

„Velmi dobře, Felicie,“ řekla slečna Merrilllová, když společně s Miriam vešla do místnosti.

Miriam přidala do kapačky další injekční stříkačku a otočila se ke slečně Merrillové se slovy:

„To by ho mělo udržet tři hodiny v narkóze. Až se probudí, nebude mít žádné následné účinky.“

Slečna Merrillová se otočila k Elaine a řekla jí, ať se pustí do permanentních očních linek, obočí a konturování úst. Pak přešla k telefonu, zavolala doktorce Covingtonové a dala jí instrukce.

„James byl dnes ráno trochu vzdorovitý, ale zdá se, že teď už je zase znovu v pořádku. Pokračujte s urychleným rozvrhem léčby. Ale teď mu odstraňte blokátory paměti. Chtěla bych, aby přesně věděl, co se děje. Věřím, že to zvýší stupeň jeho vzrušivosti. Možná by ses mohla o detailech poradit s Ericou, ale já předpokládám, že jeho kvocient tělesného chtíče je teď už dost velký, aby zajistil jeho aktivní spolupráci. Chci, aby tenhle byl celý den bez medikace i bez hypnotických pásků, do doby, než se bude muset rozhodnout.“

„Samozřejmě, budeme připraveny na jeho příjem na operační sál jedna. Jsem si jistá, že Erica s tímto postupem bude taky souhlasit. Těším se na jeho zasvěcení. Tvůj nápad by měl být velmi přínosný,“ odpověděla doktorka Covingtonová.

Asi jsem musel usnout, protože Elaine mnou třásla, abych se probudil. Felicia stála u dveří a čekala na mě. Cítil jsem se velmi dobře a dokonce jsem mohl jít a sám si tlačit stojan s kapačkou.

„Myslím, že teď budeš svůj make-up prostě milovat, drahoušku. Udělala jsem ti dneska pár specialit. Jsi teď opravdu překrásný,“ řekla Elaine.

„Děkuji, Elaine, už se nemohu dočkat, až mi Janice dodělá účes. Já prostě vím, že jej budu zbožňovat.“

Jak Janice řekla, již na mě čekala a hned se pustila do práce na mém účesu. Díval jsem se do zrcadla, co Janice dělá, a přitom jsem si všiml, co Elaine mínila těmi specialitami. Moje oči byly mnohem výraznější a více vystupovaly a oční linky byly ostřejší a přesněji vymezené. Moje blonďaté obočí vypadalo také zvýrazněné. Rty byly stejně růžové jako předtím, ale teď se zdály být ostřeji ohraničené. Elaine měla pravdu, opravdu jsem ty změny miloval. Celkový efekt byl ohromující. Janice dokončila můj účes - byl skvostný. Vlasy mi rozpustila a teď to byla záplava jemných zlatých kadeří, lemujících obličej, a několik kadeří volně padalo po mých ramenech. S novým make-upem a takto upravenými vlasy jsem vypadal opravdu velmi sexy ... Pomyslel jsem na sebe někdy dříve, že bych byl sexy? ... Ale teď jsem a ten pocit je úžasný …

 

„Ó, jasně, je překrásný. Měla jsi pravdu, že budu kadeřavé vlasy milovat a nebudu bez nich moci být,“ odpověděl jsem.

„No, zlatíčko, jsem si jistá, že když slečnu Merrillovou požádáš, bude nadšená, když ti bude moci nechat trvalou napořád. Když jí prostě řekneš, že to je to, co chceš, určitě nebudeš muset nikdy být bez nich,“ poznamenala Janice.

„Ó, ano, řeknu, strašně se mi líbí, jak vypadám. Děkuji ti, že mi s tím tak pomáháš, Janice, jsi tak sladká.“

Felicia mi řekla, že je čas jít nahoru a pokračovat s mojí léčbou. Byl jsem trochu vystrašený, když se zmínila o léčbě, protože z nějakého zvláštního důvodu jsem si nepamatoval vůbec nic o včerejší léčbě. Felicia mě nechala opět nasednout do kolečkového křesla, dokonce i když jsem jí řekl, že už se teď cítím mnohem lépe. Tentokrát mne odvezla rovnou do ambulance a hned, jak otevřela dveře, spatřil jsem ono křeslo. Vlna vzrušení projela celým mým tělem, jak jsem si náhle vzpomněl na úžasné pocity rozkoše, spojené s tím křeslem.

„Jak jsi dnes rozkošný,“ řekla mi Miriam. „Janice a Elaine se překonávaly. Jsi dnes k nakousnutí. Tak honem do křesla, dneska budeš ze své léčby velmi šťastný.“

Zatímco to Miriam říkala, vstříkla do kapačky obsah injekční stříkačky a já opět začal pociťovat tu nádhernou vlnu tepla, která mnou procházela. Není to úžasné, že si všichni myslí, že jsem tak krásný? Když mi to říkají, rozechvívají mne nádherné vzrušivé pocity. Miriam a Felicia mi pomohly svléci šaty a usadit se do křesla. Křeslo bylo na holé kůži chladné, ale já byl naplněn očekáváním. Sice jsem si nepamatoval nic o nějaké včerejší léčbě, ale z nějakého důvodu už jsem se nemohl dočkat té dnešní. Usadil jsem se do křesla a Miriam mi oddělala sáček na močení a uvolnila penis připevněný ke stehnu. Vypadal tak divně s tou hadičkou, která z něj vycházela. Miriam s hadičkou něco provedla a potom ji vytáhla! Byl jsem překvapen, že to nebolí. Ve skutečnosti jsem vlastně necítil nic, když mi zacházela s penisem. Určitě zase musely použít ten znecitlivující krém. Miriam mě zase přivázala a potom roztáhla nohy křesla. Protože jsem tentokrát seděl, mohl jsem zahlédnout, co vlastně provádí. Nadzvedla mi hýždě a roztáhla je od sebe. Když to udělala, vzpomněl jsem si, proč to dělá. Roztřásl mně obrovský záchvěv vzrušení, když jsem si uvědomil, že mě zas brzo zcela zaplní ten úžasný předmět. Potom mi Miriam zase připevnila dráty na šourek a začala mačkat tlačítka. Ó, ano, už to zase cítím! Pomalu do vniká do mého análu. Vrtěl jsem se, co to šlo, abych tomu pomohl, a najednou to bylo uvnitř! Jé, dneska je to snad ještě větší! Představil jsem si, že jak se snažím pomoci průniku, musí mi oči málem vypadávat z důlků. Bylo to dnes tak velké, a tlačilo se to ještě dál, lapal jsem po dechu, když tu najednou pohyb ustal. Mmmmm, jak jsem kdy mohl chtít, aby to nebylo znovu? Za chvilku začaly zase ty nádherné vibrace. Miriam stála přede mnou s nachystaným rukávkem a já shlédl dolů,  jenom abych viděl, jak  můj penis odpovídá na ty nádherné vlny rozkoše z průniku. Hned, jak mi Miriam uvěznila penis do rukávku a připojila jej ke sklenici, vibrace vypnula.

„Néééé, zase to zapněte, já to moc potřebuji,“ křičel jsem v panice.

„Prosím, buď trpělivý, drahoušku, brzo na tom křesle zažiješ jízdu, která změní celý tvůj život. Slečna Merrillová nařídila určité změny ve tvém léčebném plánu. Brzy se staneš otrokem své touhy být krásný. Zotročen na celý zbytek života. Již nikdy nebudeš stejný. Až z toho křesla vstaneš, už nikdy nebudeš Jamesem, ani myšlením, ani citem, ani duchem. Budeš Jane a navždy již budeš toužit jen po tom, co by ti pomohlo udělat tě krásnější. A nyní pěkně pořádně otevři ústa,“ přikázala mi Miriam.

Když jsem se chtěl zeptat proč, strčila mi do úst plastický náhubek, který mi vklouzl mezi zuby a hluboko do krku. Způsob, jakým byl zaklíněn za zuby, mi znemožňoval, abych se jej pokusil vytlačit jazykem. Miriam si musela všimnout strachu v mých očích, protože řekla:

„Jen se uvolni, drahoušku, nebude to bolet. Jen ti zasunu do žaludku trubici, kterou budeš dostávat výživu. A ten náhubek mi jen pomůže správně trubici zasunout. Jakmile budeš mít trubici v žaludku, vyndám ti jej. Neměl jsi žádné jídlo od včerejšího rána. Možná bych tě mohla nechat tohle ochutnat, ale opravdu to není dobré. Když tě takhle nakrmím, připevním ti pak trubici k zubům, aby držela na místě. Vím, že se to zdá být složité, ale strávíš v tomhle křesle dost dlouhou dobu, a než bude léčba u konce, budeš potřebovat výživu. Kromě toho, když to takhle uděláme, nerozmažeš si svou rozkošnou rtěnku,“ vysvětlovala Janice.

A skutečně, vůbec to nebolelo, když trubici zasunovala. Látka, kterou mi do krku nastříkala, jej asi znecitlivěla. Pak Miriam vzala velikou injekční stříkačku a její obsah mi trubicí vstříkla do žaludku. Když s tím byla hotová, zavřel jsem ústa a trubici jsem skoro necítil. Potom mi opět nasadila sluchátka a přistavila přede mě zrcadlo. Kolem prsou mi znovu natáhla pás s košíčky a pečlivě jej vycentrovala. Sice jsem netušil, k čemu ty košíčky mají sloužit, ale všiml jsem si, že kůže na mých prsou se trochu vytáhla. Pak řekla, že mi slečna Merrillová změnila léčebný plán a že tentokrát budu v křesle hodně dlouho. Legrační je, že jsem si na žádnou minulou léčbu vůbec nevzpomínal. Tentokrát se zdálo, že budu vědět o všem, co udělá, od samého začátku.

Znovu začaly vibrace a pak se přidalo sání. Áááá, to je úžasné. Miriam mluvila o nějakých strašně podivných věcech o mém myšlení, a že teď zažiji v křesle jízdu, která změní celý můj život ... Netušil jsem, co se mi má stát, ale, ááááá, jsem připraven na jakoukoliv jízdu, ať už změní cokoliv. Ta nádherná věc se zase začala pomalu pohybovat dovnitř a ven a já se přistihl, jak se snažím pohybovat se proti ní. Podíval jsem se do zrcadla. Byl jsem naplněn radostí, štěstím a uspokojením … Bože, jsem tak rozkošný …    

 

Čtvrtek ráno

Sluneční paprsky už zářily skrz okno, když jsem se knečně probudil. Felicia u stolu připravovala tác na snídani a když mě zaslechla vrtět se, zeptala se:

„Měla jsi sladké sny, Jane?“

„Ano, měla, jak to víš? Zdálo se mi, že jsem žena a všechno je tak krásné a vzrušující,“ odpověděl jsem.

Dnes připravila Felicia snídaní pro nás pro oba a my seděli a povídali si při jídle. Měl jsem hlad jako vlk, ale Felicia mi připomněla korzet. Upíjeli jsme kávu a nekonečně dlouho si povídali.

„Felicie, ty jsi mi říkala, že jsi bývala mužem, ale teď vypadáš naprosto jako žena. Je u tebe všechno ženské?,“ zeptal jsem se.

„Ano, všechno, jenom nemám menstruaci. Ale všechno ostatní vypadá a funguje jako u kohokoliv, kdo se jako žena narodil,“ odpověděla.

„A teď, když jsi žena, líbí se ti to? Myslím, jestli je to pořád vzrušující?,“ ptal jsem se dál.

„Myslím, že vím, na co se ptáš. Když mě slečna Merrillová poprvé přivedla na tohle místo, byla jsem vystrašená … Nezapomeň, že jsem tu byla ilegálně. Ale všichni ke mně byli tak milí a dávali mi krásné šaty a česali mi vlasy a líčili mě. Brzo jsem se přestala bát a byla jsem velmi šťastná. Po všem tom jsem strašně chtěla stát se ženou. Nesmím ti o tom povědět více, ale řeknu ti, že když se na sebe podívám do zrcadla, jsem vždycky unešená. Miluji, když při chůzi poslouchám klapod svých podpatků a když cítím při česání své vlasy. Dokonce jsem si zamilovala i to sevření mých korzetů. Myslím, že u každého je to trochu jinak, ale nikdy jsem tu nepotkala někoho, kdo by nebyl velmi šťastný. Někdy,“ hihňala se, „když jdu rychle dolů se schodů, pohupují se mi prsa a je to tak příjemné, že z toho mám vlhké kalhotky.“

 

„Začaly mi růst hned po mém zasvěcení, ale trvalo to asi tři roky, než dorostly do současné velikosti. Některé holky si nechají od paní doktorky prsa zvětšit, když jim nedorostou dostatečně. Je to všechno, co tě zajímalo?,“ smála se.

„No, není, přemýšlela jsem, jaké to je, no … víš… i ty jiné části … Myslím … víš .. jestli je to pořád tak příjemné?,“ koktal jsem. Felicia se zasmála a řekla:

Jo, já vím, ty chceš vědět, jestli ti ještě říká něco sex, když ti ty Věci uříznou … Pro mě je to teď mnohem příjemnější. Určitou dobu po operaci to nebylo moc dobré. Ale zanedlouho se to lepšilo a lepšilo ... Předtím jsem všechno cítila jen v těch Věcech a to byla nejdůležitější část těla. Nyní mě vzrušuje spousta věcí, třeba jak jsem ti říkala o těch houpajících se prsech. Nyní je pro vzrušení důležité všechno, a zejména pro orgasmus … Je to jiné, ale mnohem, mnohem lepší. Dívala jsem se na tebe, když ti dělaly vlasy, a jak jsi se na sebe koukala do zrcadla. Myslím, že u tebe to bude ještě lepší. Možná až příliš krásné.“

"Jak by to mohlo být příliš krásné? To přece nedává smysl,“ odpověděl jsem.

„Neměla bych ti to říkat, ale někdy se prostě s novými děvčaty něco stane. Všechno milují tak moc, že jednoduše nemohou vykonávat svou běžnou práci. Nedokáží myslet na nic jiného než na sebe. Vše, co chtějí, je jen se parádit a hrát si samy se sebou. To je špatně. Pak jim musí pomoci paní doktorka. Ráda si s tebou povídám, ale teď už tě musím opravdu připravit. Dneska máš schůzku s doktrokou Powellovou, ale nemusíš se ničeho obávat, jenom se tě bude na spoustu věcí ptát a dá ti spoustu různých testů,“ řekla mi Felicia.

Pak mi oblékla překrásnou halenku a sukni a vzápětí jsme zašli do salónu, kde Janice s Elaine odvedly zase svoji obdivuhodnou práci. Říkal jsem si, jestli si budu moci nechat dělat nový účes každý den. Strašně rád se na to dívám a je to velmi vzrušující, pozorovat, jak mi češou vlasy. Hned jak Janice skončila, Felicia mě opět odvedla do druhého poschodí, kde už na mě čekala doktorka Powellová.

Felicia měla pravdu. Doktorka Erica Powellová, kterou mi na večeři představily jako psychiatra, se mě donekonečna vyptávala na mé sexuální zkušenosti, preference, tužby a podobně. Pak následovala záplava testů s dalšími otázkami i s obrázky. Když konečně řekla, že je hotová, v hlavě mi bušilo, korzet mě půlil vedví a přísahal bych, že lodičky se scvrkly nejméně o číslo. Pak jsem měl počkat na Felicii. Když přišla, zeptal jsem se jí na něco, co jsem nemohl pochopit.

„Pracovna doktorky Powellové je jen kousek cesty halou z mého pokoje. Jsem si jistá, že bych trefila zpátky. Co jsem tady, nikam jsem nesměla jít sama. Proč?“

„Protože máš pořád varlata. Žádný muž se nesmí pohybovat po budově bez doprovodu,“ odpověděla.

„Co bude dál, Felicie? Doktorka Powellová se mnou už asi nebude chtít mluvit. Myslím, že o mně ví víc, než já sama,“ zeptal jsem se.

„No, teď bude oběd a potom si s tebou chce na závěr ještě promluvit slečna Merrillová. Ale mýlíš se - doktorka Covingtonová i doktorka Powellová tam budou taky,“ odvětila Felicia.

To je pravda, skutečně jsem pořád ještě měl varlata, i když po celé dny vtlačené do břišní dutiny. Samozřejmě jsem měl i latexový rukávec na penisu, který mi nasadili opět hned, jak jsem opustil ambulanci. Asi to zde bylo pravidlo. Promluvit na závěr? Tak to těch pár dní, co mi slečna Merrillová slíbila, bude asi brzo pryč. Když tam budou všechny tři, asi půjde o nějaké důležité rozhodnutí. Budu muset počkat, než mi to řeknou, ale už teď jsem věděl, že se nikdy nechci vrátit ke svému straému způsobu života. Nevěděl jsem co mám dělat, bylo mi jasné jen to, že od teď navždy už budu mít trvalou a nosit make-up. Nikdy jsem nebyl tak šťastný a vzrušený od té doby, co jsem seděl pod přístrojem na tvorbu trvalé.

Vrátili jsme se do mého pokoje, kde mi Felicia pomohla svléknout se. Navrhla mi, abych se z návštěvy u doktorky Powellové trochu vzpamatoval v horké lázni. Poté, co jsem se vykoupal, začala mě Felicia připravovat na závěrečný pohovor. První na řadě bylo samozřejmě zabezpečení mých varlat pěkně uvnitř těla. Pak přišel nevyhnutelný latexový rukávec, a nato prostý bílý korzet, který mi Felicia šněrovala, zatímco jsem stál na špičkách a držel se tyče. Pak mi protáhla penis dozadu a připevnila jej ke korzetu, ale tentokrát mi roztáhla hýždě velmi daleko od sebe, aby mohla penis přitlačit co nejvíce k tělu. Nikdy předtím jsem neměl penis vtažený tak daleko. Říkal jsem si, jestli mi jej všechno to natahování a postrkování ještě nezvětší. Po koupeli vypadal trochu natekle. Nakonec následovaly prosté bílé nylonové kalhotky, do kterých mi Felicia vložila noční maxivložku s křidélky. Tázavě jsem se na ni podíval, proč taková velká vložka, ale ona se jen zasmála:

„Mohla by ses během pohovoru velmi vzrušit, a slečna Merrillová netoleruje žádné stopy mužských tekutin.“

Další na řadě byla vypodložená podprsenka. Felicia mi ji nasadila a poté hmátla do košíčků a povytáhla mi volnou pokožku směrem nahoru nad vycpávky. To vytvořilo dojem skutečných prsou. Nevím, jestli to bylo tím, že mé bradavky byly dnes extrémně citlivé, nebo prostě jen proto, že jsem si strašně přál mít prsy po celý den. Ať už to bylo jakkoliv, celým tělem mi proběhla vlna intenzívního vzrušení, když jsem spatřil své iluzorní prsy. Felicia mi pak podala tenoučké tělové punčocháče a nový pár rozkošných bílých lodiček na středně vysokém podpatku. Pak mě posadila na kraj postele a visací náušnice mi zaměnila za stříbrné kuličky. Potom mi k mému úděsu začala odličovat obličej pleťovým mlékem!

„Ó ne, co můj nádherný make-up! Vždyť teď budu vypadat hrozně!,“ vzlykal jsem.

„Ne, ne, nebudeš vypadat hrozně, pořád jsi moc pěkná. Slečna Merrillová požaduje, aby všichni přišli na závěrečný pohovor bez make-upu,“ vysvětlila mi Felicia.

Pak mi přinesla jednoduché bílé zavinovací šaty. Připomínalo to oděv, který můžete vidět na obrázcích ze starověkého Řecka. Když je upravila, šaty měly hluboký výstřih, který nádherně odhaloval prsy a povytaženou pokožku. Pak vytáhla čtyři těžké stříbrné náramky a upevnila mi je na zápěstí a na kotníky. Říkal jsem si, že jsou trochu neobvyklé, a jako šperky určitě nepříliš elegantní. Ale nic jsem neříkal, protože mi bylo jasné, že by Felicia stejně řekla, že je to tak potřeba. Protože jsem si vyčistil zuby a vyčůral se ještě před koupelí, Felicia řekla, že jsem hotov, a vydali jsme se k závěrečnému pohovoru.

Felicia otevřela dveře do kanceláře slečny Merrillové a ukázala mi, kam mám jít. Slečna Merrillová seděla v půlkhruhu mezi doktorkou Covingtonovou a doktorkou Powellovou. Jejich křesla stála na vyvýšeném pódiu a uprostřed půlkruhu byl nízký kruhový stupínek pokrytý bílým sametem. K tomu stupínku mě Felicia zavedla. Slečna Merrillová se ujala slova:

„Vítej mezi námi, Jane, určitě si pamatuješ, že jsem ti říkala, že si ještě znovu promluvíme o tvé budoucnosti. Ten čas teď nadešel. Chtěla bych, aby sis přede mnou klekla na ten stupínek. Nemusíš to udělat, ale já bych byla ráda.“

„Děkuji vám, slečno Merrillová,“ řekl jsem a klekl si.

„Velmi dobře, Jane. Nyní bych chtěla, abys dala ruce za záda, aby ti je mohla Felicia připoutat ke kotníkům. Ani toto nemusíš dělat, ale byla bych raději, kdybys to udělala,“ nařídila mi slečna Merrillová.

„Ano, madam,“ řekl jsem a dal ruce za záda.

„Naposledy jsem ti říkala, Jane, že zde můžeš zůstat několik dní, abys měla čas promyslel si svoji budoucnost. Když jsi přišla do našeho salónu s tou směšnou historkou, že potřebuješ fotografie, hned jsem věděla, že trvalou chceš ty sama. Když jsem tě během všeho pozorovala, viděla jsem, jak moc si to všechno užíváš. Ať už jsi to v tu chvíli tušila nebo ne, bylo mi zřejmé, že chceš být krásná. Když ti děvčata dělala trvalou, zkontrolovaly jsme tvůj byt a zjistili z tvé sbírky časopisů a knih, že tě velmi zajímají lesbické vztahy. Protože tě ženy tak zajímají, nařídila jsem Elaine, aby ti permanentně protrhala a upravila obočí a propíchla uši. Takový drobný dárek navíc. Během tvého pobytu zde se o tobě doktorka Powellová dozvěděla spoustu informací. Víme, že jsi nikdy neměl sex se ženou způsobem, jaký je pro muže obvyklý. Jinými slovy, nikdy jsi se ženou nepoužil svůj penis. Ve skutečnosti jsi byl od raného věku trénován v orálním sexu a postupem času se ti to stalo jediným zdrojem sexuálního uspokojení. Ejakulovat můžeš, jenom když můžeš líbat a lízat ženu. Je to pravda, že, Jane?“

„Á, ano, madam,“ řekl jsem a sklopil hlavu rozpaky.

„Dobře, Jane, teď ti vysvětlím několik věcí, a potom po tobě budu chtít, aby ses rozhodla. Je ti to jasné,“ otázala se slečna Merrillová.

„Ano, madam.“

„Zvedni hlavu, Jane, a podívej se na mě. Není třeba, abys byla v rozpacích. My ti rozumíme mnohem víc, než si myslíš. Všechny ženy, které jsi tu viděla od svého příchodu, byly kdysi muži nebo chlapci. Ano, včetně nás, i my jsme původně byly muži. Díky laskavosti a prozíravosti mé matky jsem musela vstoupit do světa žen. Díky tomu, že mi vnutila tuto změnu, vznikla tato organizace. Víš, celá tahle organizace je tu proto, aby z mužů a chlapců dělala ženy, které budou milovat a zbožňovat skutečné ženy i ty, které jsou jako ony. Naším hlavním cílem je celosvětový matriarchát. Svět, kde už muži nejsou. Svět, kde krutost, soupeření a války vyhynuly. Svět krásy a elegance. Když se dnes večer správně rozhodneš, naučíš se vše o našich cílech, způsobech a historii. Když jsme spolu naposledy mluvily, projevila jsi touhu, abys mohla zůstat krásná napořád. Protože jsi byla takto přesvědčená, podnikla jsem během tvého pobytu několik kroků, které přispějí převést tuto touhu v realitu. Podstoupil jsi velmi inenzívní léčbu a určité procedury, které tuto změnu umožní. Vím, že si to neuvědomuješ, ale během tvé léčky jsi dostával injekce ženských hormonů a chemikálií, které blokují produkci tvých mužských hormonů. Kdyby ses náhodou rozhodl, že mezi nás nechceš vstoupit, účinky těchto látek brzy vymizí. Dále ti byly podávány léky, které změnily tvou psychiku a ty své sexuální vzrušení vždy spojuješ s děláním nového účesu a s nošením make-upu. Jinými slovy, už nikdy nebudeš šťastný, pokud nebudeš mít trvalo a své vlasy krásně učesány. Pohled na to, jak tě češou a líčí, ti vždy přivodí spontánní ejakulaci. Pokaždé, když ti budou dělat novou trvalou, budeš v extázi a budeš mít téměř nepřetržitý orgasmus. Samozřejmě, tvé původní sexuální preference stále existují a byly ještě posíleny. To znamená, že tvými jedinými sexuálními partnery vždy budou jen ženy, nebo muži, které byli na ženu změněni.“

„Protože vím, že již nikdy nebudeš moci být bez trvalé a make-upu, dokonce i kdyby ses k nám nepřipojila, nechala jsem Elaine, aby ti udělala ještě některé další zkrášlovací procedury. Na rozdíl od hormonů jsou mentální programování a tato vylepšení nevratná. Felicie ...“

Slečna Merrillová stiskla knoflík, umístěný na jejím křesle, a stupínek pode mnou se začal otáčet. Felicia mezitím přistavila podsvícené zrcadlo. Když se stupínek zastavil, klečel jsem čelem k zrcadlu, a ty tři dámy, stejně jako já, jsme mohli jasně vidět můj obličej i vlasy. Když jsem neměl make-up, spatřil jsem, jak drasticky byla moje tvář feminizována.

„Nejen že jsme permanentně vyklenuli a vytetovali obočí, krásné zlaté permanentní tetovaní, dokonale se hodící k tvým vlasům, máš i pod obočím. Permanentní tetování máš i na horních i dolních víčkách, takže to vždy bude vypadat, že máš oční linky. Protože k barvě tvých vlasů a pleti se nejlépe hodí růžové odstíny rtěnky, Elaine ti permanentně vytetovala i konturu kolem rtů, takže teď máš rty mnohem jasněji vymezené. Je jasné, že tenhle permanentní make-up je mnohem více patrný, když nejsi jinak nalíčen,“ řekla slečna Merrillová.

Díval jsem se na všechna místa, která slečna Merrillová popisovala, a zíral, jak permanentně feminizovala moji tvář. Při každém jejím slově mým tělěm pulsovaly nové a nové vlny vzrušení, které nakonec vyvrcholily v bouřlivý orgasmus. Pamatoval jsem si, co předtím říkala o mentálním programování, a uvědomil jsem si, že jsem právě bez jakékoliv fyzické stimulace spontánně vyvrcholil naprosto ochablým penisem. Tohle vědomí mi přivodilo další, ještě silnější orgasmus. Když jsem se přestal třást ve svých řetězech, ucítil jsem, jak se stupínek opět otáčí čelem ke slečně Merrillové.

„Jsem ráda, že se ti tvůj nový obličej tak líbí. Ale teď je už čas na tvé definitivní rozhodnutí. Pokud budeš chtít, můžeš teď odejít, vrátíme ti tvé šaty a ostatní věci a ihned budeš odveden pryč. Pokud se rozhodneš vstoupit do Společenství sester, jsme připraveny tě zaměstnat po určité době, během které budou dokončeny některé chirurgické úpravy, k vybudování nové celosvětové počítačové sítě pro naše Společenství. Svědky tvého souhlasu ale musí být při iniciačním obřadu všechny členky. Slavnostní zasvěcení se koná zítra v noci. Během něj budou doktorkou Covingtonovou slavnostně odstraněna tvá varlata. Tento obětní akt je důkazem tvé věrnosti Společenství sester. Budeš plně při vědomí a budeš sledovat, jak doktorka Covingtonová provádí tento obřad. Rozumíš teď přesně, že abys mohl zůstat zde a těšit se svojí nově nalezenou krásou, musíš vstoupit do Společenství sester a být kastrován zítra v noci?,“ zeptala se slečna Merrillová.

„Ano, madam, rozumím,“ zašeptal jsem.

„Velmi dobře. Od té doby, co jsi vešla do této místnosti, se vše nahrává na video. Tvé rozhodnutí bude také nahráno. Když se rozhodneš vstoupit do Společenství sester, musíš říci ano. Pokud nebudeš chtít vstoupit, musíš říci ne. A teď … teď mi odpověz.“

 

„Opakuj po mně následující přísahu. Já, Jane, vážně a úpřimně toužím vstoupit do Společenství sester …“

 

 

 

 

 

 

Felicia postoupila kupředu a zaklonila mi hlavu a vlasy přivázala dozadu. Slečna Merrillová si vyhrnula sukni, roztáhla nohy a stikla knoflík. Stupínek i se mnou jí zajel mezi nohy. Když mi přehodila nohy přes ramena a zatlačila mi hlavu dopředu, má rozkoš vybuchla naplno ….

 

Pátek ráno

Probudil jsem se brzy a měl jsem tak nějaký čas na přemýšlení. Už to bylo skoro týden, co jsem přišel do tohoto salónu ve snaze získat fotografie. Byl to ale skutečně ten pravý důvod? Slečna Merrillová řekla, že hned věděla, že chci tu trvalou pro sebe. Nemohu si vzpomenout, jestli jsem na to myslel takhle. Ale to je teď úplně jedno. Dozvěděl jsem se o sobě spoustu věcí, a kdyby nebylo laskavosti těchto žen, nikdy bych nepochopil, jak nádherný život může být. Zívnul jsem a protáhl se a opět jsem si uvědomil, jak krásný je teď můj život. Mám na sobě rozkošnou nylonovou noční košili a spím v saténovém povlečení. Jak se mi nylon třel o bradavky, vzrušil mě opět ten nyní již povědomý mrazivý pocit. Moje bradavky teď byly pořád citlivé. Felicia mi řekla, že tyhle pocity budou s pokračující hormonální léčbou čím dál tím intenzívnější. Sexuálně jsem byl v posledním týdnu vzrušený více než za celý můj předcházející život. Jaký to včera byl nádherný večer a jak je slečna Merrillová laskavá a sladká, že mi umožní být sestrou. Nevěřím, že by něco mohlo být tak báječného. Moci klečet před takovou úžasnou ženou je taková obrovská pocta. Pohled na mé nádherné nové já, zatímco mi slečna Merrillová popisovala všechny ty krásné věci, co udělaly s mou myslí a mými pocity a jak mi permanenetně feminizovaly obličej, mě přivedly do takových výšin extáze, že jsem si byl jistý, že na to nemohla stačit ani ta tlustá noční maxivložka. A ejakulace ochablým penisem. V tu chvíli jsem věděl, že už jej dále nepotřebuji. Věděl jsem, že musím udělat všechno, co je třeba, abych mohl být ženou navždy. Když mi slečna Merrillová dovolila uctívat své nádherně upravené ženství, věděl jsem, že jsem dosáhl absolutní ceny. Tak čistá a sladká, tak vnímavá, věděl jsem, že tohle je můj osud, když jsem proléval slzy štěstí na těch třech pahorcích ráje.

Hnán náhlým pocitem naléhavosti jsem vpadl do koupelny, abych si ulevil. Už to byl normální zvyk pro mne sednout si při močení. Když jsem si natahoval kalhotky, všiml jsem si. že jsem si je zase ušpinil, když jsem vzpomínal na minulou noc. Šel jsem si do prádelníku pro čisté a čerstvou vložku, když do koupelny vešla Felicia se slovy:

„Teď je budeš potřebovat pořád, minimálně první dva či tři měsíce. Tvoje léčba byla úspěšná a zjistíš, že ti šťávy vycházejí téměř stále. Později budeš potřebovat jen tenké vložky na ojedinělé kapky.“

„Nevěděl jsem, jestli tě dneska uvidím. V noci jsi mi řekla, že téměř celý večer strávím přípravami na zasvěcovací obřad.“

„Přinesla jsem ti snídani a Knihu Společenství sester. Musíš si teď přečíst úvod a první tři kapitoly. V dalších dvou letech se naučíš všechno nazpaměť. Pojď, dáme si snídani,“ řekla Felicia.

„Felicie, nemůžeš mi povědět více o zasvěcovacím ceremoniálu? Vím, co se má stát, ale chtěl bych vědět některé detaily. Byl bych rád, aby se vše vydařilo.“

„Nesmím ti o obřadu nic říci. Jediní, kdo mohou něco vědět, jsou ti, co jím prošli jako kandidáti. Bojíš se?,“ zeptala se.

„Nebojím se toho, co se mi stane. Už se toho nemůžu dočkat. Ale bojím se, že udělám něco nesprávně. Nevím, jak vydržím tu bolest a nechtěl bych slečnu Merrillovou přivést do rozpaků křičením nebo pláčem,“ řekl jsem.

„Netrap se s bolestí, žádnou nebudeš cítit. A co se týče reakce, to taky není problém. Někteří se smějí, někteří brečí, někteří jsou velmi veselí. A je to jedno, protože to už budeš Sestrou. Až budeš dneska číst Knihu, zjistíš, že všechny sestry jsou laskavé, jemné a milé a nikdy neudělají něco, čím by poranily city jiné Sestry,“ vysvětlovala Felicia.

„Děkuji, Felicie, myslím, že už je mi lépe. Jenom jsem chtěl udělat všechno perfektně,“ poznamenal jsem.

Dojedli jsme a pak mne Felicia nechala o samotě, abych si přečetl požadované pasáže Knihy. Byl jsem tak fascinován tím, co tam bylo, že jsem si ani neuvědomil, kolik je hodin, když Felicia opět přišla, tentokrát s obědem. Ve spěchu mi pomohla vykoupat se, zašněrovat korzet a obléci překrásný fialový kostým se sukní těsně pod kolena, rozkošnou bílou krepovou halenkou a novými fialovými lodičkami na osmicentimetrovém podpatku. Řekla mi, že pokud teď budu chtít jít kamkoliv níže než do druhého patra, musím být takto oblečena, pokud bych snad nešla ven za nějakým zvláštním určením. Protože mám být v obchodní části, způsob mého oblékání bude vždy určovat mé postavení. Pak mne odvedla do salónu, kde už čekala Janice.

„Ó, Jane, já jsem tak šťastná, že tě zase vidím. Opravdu chci, abys byla mou zákaznicí. Nepomáhala jsem zatím mnoha kandidátům na začátku jejich cesty. Trvalá na tomhle přístroji se už moc nedělá a většina mé klientely jsou starší ženy s vlasy, které je těžké takto kadeřit. Ale pojďme na to, nejdříve ti umyji vlasy a potom ti udělám speciální účes pro tvůj speciální den.“

Doktorka Powellová opravdu odvedla v mém mentálním programování úžasnou práci. I když jsem byl sexuálně vzrušen již i první den, co jsem viděl, jak mi natáčí vlasy, bylo to nic v porovnání s dneškem. Tu nádhernou vlnu tepla jsem začal cítit, jen co mi Janice nasadila první natáčku. S každou další natáčkou přicházela další vlna. Bylo mi jasné, že pokud nebudu chtít celé odpoledne sedět v lepkavé kaši, budu si muset častěji měnit vložku. Felicia si toho musela všimnout, protože mi dala kabelku, a já viděl, jak do ní přibalila několik vložek. Netrvalo dlouho, a měl jsem hlavu opět plnou natáček a sponek. Je to úžasné, jak moc na mě působí něco tak běžného a normálního pro genetické ženy. Pomyslel jsem na to, že po dnešku se to stane nedílnou součástí mého života, a roztřásl jsem se vzrušením. Zeptal jsem se Janice, jestli si mohu odskočit na toaletu. Když jsem se očistil a vyměnil si vložku, Janice mě posadila pod vysoušeč a podala mi několik dámských časopisů. Vysoušeč začal monotónně vrnět, a já si pomyslel, že se ke mně chovají jako ke každé normální ženě. Žádné video, žádná sluchátka. Janice si přinusula stolek na manikúru a začala mi upravovat nehty. Nejdříve mi je odlakovala, a protože mi od minulého týdne vyrostly, počala mi ošetřovat kůžičku jemným gelem. Smál jsem se, když jsem si uvědomil, že i genetické ženy musí mít ten stejný problém při listování časopisy jednou rukou, když jim dělají pod vysoušečem manikúru. V monotónním hluku bylo také těžké povídat si. Zanedlouho byla však Janice s mými nehty hotová. Byly úžasné. Dnes použila lak tmavší růžové barvy, skoro lila. Potom vypnula vysoušeč a zvedla helmu, abych mohl vstát a přejít ke kadeřnickému křeslu. Janice otočila křeslo pryč od zrcadla a začala sundávat natáčky.

„Říkala jsem si, že ti ušetřím jednu vložku, drahoušku,“ usmívala se.

Zasmál jsem se a poděkoval jí, že na mě myslí. Felicia mi řekla, že tohle bude trvat několik měsíců. Před několika dny se mi nošení vložek zdálo tak ženské. Nyní jsem ale začal uvažovat, že to může být taky pěkná otrava. Janice mi nasadila na hlavu nařasený krajkový čepec a odvedla mě do kosmetického salónu. Vzpomněl jsem si, co Felicia říkala o nutnosti doprovodu, a pomyslel, že příště už tam půjdu úplně sám. Stejně jako ostatní pravidelné zákaznice. Při tom pomyšlení mě lehce začaly brnět bradavky. Elaine tam ještě měla zákaznici, když jsme přišli, a tak jsem se posadil na židli v přístěnku. Po chvilce jsem si uvědomil, že zase listuji dámskými časopisy na stolku. Nikdy dříve mě něco takového nezajímalo, ale teď se mi strašně líbilo prohlížet si všechny ty reklamy. Moc se mi líbila reklama od Clairolu, na které byla blondýnka s nádherným velmi světlým přelivem. Říkal jsem si, že třeba … V tu chvíli přišla Elaine s velmi vysokou, ale oslňující ženou kolem třicítky a řekla mi že bude hned zpět, jen co zavede Samanthu za Tarou. Žena na sobě měla uniformu kosmetičky a krajkový čepec, stejný jako jsem měl já. Že by kosmetička potřebovala doprovod? Ano, pak jsem si vzpomněl, co mi Felicia říkala o tom, jak mám být oblečena … Za žena je na tom stejně jako já! Bude tu kosmetičkou, ale zatím ještě nebyla zasvěcena! Elaine se za chvíli vrátila a pustila se do práce. Zeptal jsem se jí:

 

„Proč? Ano, je, překvapuje tě to?,“ poznamenala.

„Ano, trochu, nemyslel jsem, že by tu byl ještě někdo další.“

„Myslím, že to je normální. Taky jsem si myslela, že jsem tu jenom já, dokud jsem nepotkala další dva těsně před mým zasvěcením.“

„Dva? Dneska jsou tu dva další?“

„Ano, téměř každý pátek jsou tu vždycky tři. Někdy, ale opravdu velmi zřídka, někdo zasvěcení zruší. Mohlo by jich být i více, ale naše vybavení nás omezuje jen na tři na každý obřad. Proto se taky slečna Merrillová rozhodla, že začneme budovat pobočky. Naše náplň se rozrostla příliš na to, abychom to zvládli na jednom místě,“ řekla.

„Zruší?,“ zeptal jsem se nevěřícně.

„Ano, někdy si matka nebo manželka všechno rozmyslí ještě před dokončením léčby a vezme si svého syna či manžela zpět z programu. Někdy je velmi těžké to provést, ale slečna Merrillová to povolí. Samozřejmě, po závěrečném pohovoru už zrušení nejsou možná.“

„Matky a manželky? To myslíš …?“

 

„Elaine, strašně rád bych věděl, jak to bylo s tebou.“

„Obávám se, že na to nemáme čas, ale můžeš si to přečíst. Prostě si přečti v knihovně knihu s názvem Elaine Šest. Najdeš tam příběhy všech Sester. Vydává je naše vlastní vydavatelství. Ve vydáních, která se veřejně prodávají, jsou naše jména a další údaje, které by nás mohly identifkovat, změněné. Tak, zlatíčko, myslím, že jsem udělala vše, co jsem mohla, a teď už jen provede Janice závěrečné úpravy,“ odpověděla Elaine.

Janice mi sundala čepec a začala mi vlasy kartáčovat a pročesávat. Fascinován jsem pozoroval, jak účes dostává závěrečnou podobu. Nahoře mi vlasy vyčesala vzhůru a po stranách nechala vlnité kadeře, lehce splývající směrem dozadu. Vzadu vytvořila jeden velký kadeřavý proud, který lehce přehodila pře mé pravé rameno. Pak vybrala několik pramínků a zkroutila je do kadeří na spáncích. Bylo to absolutně úžasné. Než to dokončila, zase jsem seděl v lepkavé změti, i když jsem byl velmi šťastný. Janice si musela všimnout, jak zrychleně dýchám. Poklepala mě po rameni a řekla:

„Běž a podívej se na to, já jsem stejně hotová.“

Podívej? Fascinovaně jsem zíral na můj feminizovaný obličej a rozkošné vlasy, když jsem vybuchl bouřlivým orgasmem.

Přišla Felicia a odvedla mne do koupelny, abych se zase mohl očistit. Když jsem byl hotov, šli jsme nahoru. Tohle byla cesta, na kterou jsem čekal celý den. Dnes večer se zpečetí můj osud, večná oddanost životu v hedvábně ženské nádheře, v objetí korzetů, make-upu a trvalé.

Sestra Miriam už můj příchod očekávala. Všechno měla připravené a čekala jen, až se svléknu. Nechala mě svléknout kompletně, dokonce i penis byl osvobozen ze svého latexového vězení. Předklonil jsem se přes židli a tentokrát bez protestů jsem dostal klystýr. Bylo to divné, když jsem spatřil svá ošklivá varlata, jak visí z těla dolů. Už jsem si zvykl, že je mám uzavřené uvnitř těla. Když se mi břicho roztáhlo zase tak, že připomínalo břicho těhotné ženy, říkal jsem si, jaké by to asi bylo být těhotný. To je určitě vrchol ženskosti. Brzy jsem ze sebe k Miriamině spokojenosti dostal všechno a ona mi začala umývat celý rozkrok dezinfekčním mýdlem. Poté mě odvedla zpět do ambulance a nasadila mi nový latexový rukávec. Tenhle však už neměl žádný otvor na žalud. Prostě se zužoval až do úplného uzavření trubice, která byla dlouhá stejně jako byly popruhy na předcházejících rukávcích. Tenhle však byl i velmi těsný a Miriam měla problémy navléci jej na můj ochablý penis. Dále následoval korzet. Byl vyroben z těžké bílé gumy a byl vytvarován do velmi zvláštního tvaru. Zatímco mi Felicia korzet šněrovala, Miriam mi držela rukávec s penisem vytažený směrem nahoru přes břicho, dokud nebyl korzet dokonale utažen. Korzet zabíhal velmi nízko, takže kompletně ukryl celý penis. Miriam mi nasadila kolem zápěstí vypolstrovaná pouta a Felicia mě za ně vytáhla nahoru, až jsem se dotýkal země jenom špičkami. Pak Miriam vytáhla pokožku na prsou, zatímco Felicia korzet napevno dotáhla. Korzet měl místo košíčků vytvarované malé plošky, na kterých spočinula moje vytažená pokožka. Vypadalo to skoro, jako bych měl dva malé prsy. Je jasné, že moje vzrušení během všech těch příprav narůstalo, a když mě Miriam vedla do ambulance, začal jsem se tomu smát. Křeslo bylo tentokrát otočeno směrem k protější stěně. Ta byla od stropu až k podlaze pokryta závěsem. Nedočkavě jsem si sedl do křesla a Miriam mi sundala papírové bačkory, které jsem měl na nohou. Miriam mi přivázala ruce dlaněmi dolů k područkám. Všiml jsem si, že na konce područek byla připevněna kulovitá zakončení. Takhle nebudu moci sevřít ruku v pěst, což nejen pěkně vystaví mé dlouhé nalakované nehty, ale zabrání i tomu, aby se dlouhými nehty poranil. Potom mi Miriam uvázala kotníky a upravila polohu hýždí. Oba jsme se tomu smáli. Nemusel jsem čekat dlouho, protože téměř ihned jsem ucítil lubrikovanou špičku nástavce, jak se mi dotýká análního otvoru a já se začal vrtět, abych lépe přijal toho sladkého vetřelce. Téměř jsem omdlel, jak si prorážel svoji cestu dovnitř. Óóóó, je tak velký … Óóóó, je to tak nádherné … Miriam počkala, než jsem si našel nejlepší polohu, a pak mi upevnila popruh kolem pasu. Potom nechala nástavec zajet několikrát dovnitř a ven, aby se ujistila, že jsem ve správné pozici, což samozřejmě mělo za následek několik velmi šťastných vzdechů. Nakonec provedla několik závěrečných úprav křesla, trošku zvedla nohy a pak je roztáhla široce od sebe a posunula vršek křesla dopředu, což mi prohnulo horní část těla do mírného předklonu. Cítil jsem, jak mi za zadní část hlavy a krk upevňuje nějaké zařízení, které ohnulo moji hlavu dopředu a způsobilo, že jakýkoliv pohyb se stal nemožným. Pak se Miriam přesunula mezi moje nohy a něco mi ukázala …

„Tohle dostaneš do pusy, drahoušku. Bude to bránit tomu, aby ses kousl do jazyka, nebo abys působil nějaký hluk. Až to bude uvnitř, nebudeš vůbec moci mluvit. Cítíš se pohodlně?,“ zeptala se.

„Ano, všechno je v pořádku,“ odpověděl jsem.

Musel jsem ústa otevřít co nejvíce, abych to dostal dovnitř, a když to bylo na svém místě, řekla mi Miriam, abych se do toho zakousl. Když jsem to udělal, přisálo se mi to na zuby, takže jsem nemohl otevřít pusu. Miriam potom vzala tampón, kterým mi potřela rty a zuby, aby se k tomu zařízení nepřilepily.

„Doktorka Powellová mi přikázala dát ti tohle do pusy, protože se trochu bála toho, že by ses mohl snažit vycouvat ze svého souhlasu. Teď, když už nemůžeš nic říci, se tím nemusíme trápit, viď?,“ smála se na mne Miriam.

Vzápětí si přitáhla ony malé káblíky, ale tentokrát zezadu, a připnula mi je na obě bradavky! Potom mi na pár minut zmizela z dohledu a když se znovu vrátila, přesunula se mi mezi nohy a jednou rukou mi nadzvedla šourek.

„Teď ti píchnu anestetikum, nejdříve jen do pokožky. Ale až ti dám injekci přímo do varlat, bude to chviličku bolet. Snaž se nekřičet, aby sis nerozmazal make-up,“ nařídila mi Miriam.

Pozoroval jsem každý její pohyb. Injekce do kůže nebyla tak hrozná, určitě lepší než u zubaře. Teď mi však zatáhla za varlata, čímž je přitlačila těsně k pokožce.

„Teď dostaneš injekci do obou varlat, nejdříve do levého. Drž pevně. Už zbývá jen několik minut do tvé chvíle slávy,,“ řekla.

Ááááááhhhh, můj výkřik mi zněl lebkou … Stop! Stoppp!!! Do mozku mi vystřelil plamen ... Ne, ne, ne … Už to nechci, změnil jsem svůj názor! Prosím, stop!  Ááááááhhhh, ona mě přece neslyší, teď mne píchla i do druhého varlete! Óóóó, naštěstí je to anestetikum účinné, už zase můžu dýchat … Miriam … Miriam … skučel jsem, ale ona mne neslyšela! Podívej se na mě, podívej se mi do očí, já jsem změnil názor! Musíš mě pustit! Vůbec si mne nevšímala. Sáhla někam dolů a vytáhla malou pánvičku s dlouhým držátkem a můj šourek na ni položila. Miriam! Musíš mne pustit, udělal jsem chybu, prosím, pusť mne z toho křesla! Miriam se ke mně otočila zády a roztáhla závěs. Celá stěna byla ze skla, a na druhé straně bylo něco jako hlediště v divadle. Seděly tam dlouhé řady žen, všechny ve stejných bílých šatech, jako jsem měl minulou noc. Potom mi Miriam zmizela z dohledu. Světla v ambulanci i v hledišti potemněla. Rozsvítilo se bodové světlo a zamířilo přímo na mě. Óóóó ne, proč musím být první … Kroutil jsem prsty na rukou i na nohou ve snaze upoutat něčí pozornost. Do místnosti vešla doktorka Covingtonová a zastavila se u křesla. Proč nikdo nevidí, jak se kroutím? Miriam stála na druhé straně křesla s tácem plným nástrojů. Obě na sobě měly lékařské masky a zástěry. Miriam přešla za křeslo a pak se vrátila. Tentokrát už na mne s úsměvem pohlédla. Vibrace započaly a nástavec se pomalu začal pohybovat dovnitř a ven. Nééééé, skučel jsem, já to nechci cítit, já chci, abyste mě pustily. Nedělejte to!!! Nekastrujte mě!!! Nástavec se pohyboval rychleji a vibrace byly čím dál tím silnější. Nedělejte to, nedělejte, nedělejte… Nezastavujte, nezastavujte, nezastavujte … Dovnitř, ven, dovnitř, ven, dovnitř, ven … Óóóó, to je tak krásné, ta zeď teď vypadá jako zrcadlo … Vidím se, jak jsem připoután ke křeslu … Krásné … Dovnitř, ven, dovnitř, ven … Moje tvář, tak rozkošná … Moje kadeře září v ostrém světle … Dovnitř, ven, dovnitř, ven … Óóóó, jak miluji své kadeře … Dovnitř, ven, dovnitř, ven … Zdáli slyším hlas slečny Merrillové …

„James, nyní známý jako Jane, k nám přišel s vymyšlenou historkou o tom, že potřebuje fotografie dělání trvalé. Bylo mi jasné, že s vlasy tak dlouhými prostě chce trvalou sám pro sebe a jen se příliš stydí, aby o to požádal. Jane nádherně reagovala na počátek léčby, že bylo jasné, že se k nám brzo připojí. Rozčarována byla jen tehdy, když zjistila, že musí na kastraci čekat až do dneška. Vůbec v ničem nevzdoruje a její závěrečný pohovor byl důkazem dokonalé submise. Proto nebuďte zklamané, kdyby snad náhodou vzdychala nebo žadonila o propuštění. Můžete začít, doktorko Covingtonová …“