Návrat ke kořenům - 4.díl - Něco jako workshop - Irma

27.12.2022 09:07

„Soňo!“ Sofie se Zlatou se vrátily zpět do předpokoje. „To musíš vidět. Ta holka má na zadku úplně stejné mateřské znaménko, jako má Luděk. Nechceš si ji prohlédnout aspoň ze zvědavosti? Musíte být nějak příbuzné a já zaboha nemůžu přijít na to, kam ve vaší rodině patří.“

„Podívej se, Zlatíčko,“ odložila Soňa časopis, „je od tebe hezké že se mě snažíš vyvést do společnosti, přivést na jiné myšlenky, ale já nechci přivést na jiné myšlenky a už vůbec nechci okukovat prdel nějaké rajdy, i kdyby to měla být má příbuzná. Sem jsem se nechala dovést čistě na tvoje naléhání a jasně jsem ti říkala, ať si od toho nic neslibuješ.“

Seděla na sedačce a s mně tak dobře známým jízlivým úsměvem si dala ruce v bok. Vítězoslavně si prohlížela Zlatu. Sofie si sedla hned za ní a aniž by cokoli naznačila zacvakla jí kolem pravého zápěstí policejně se tvářící pouta a bleskovým tahem jí zamkla i druhou ruku.

„Co to děláte,“ obořila se na ně Soňa. „Okamžitě mě pusťte! Sakra Zlato nebuď dětinská! Co si od toho slibuješ?“

„Tak zrovna teď si od toho slibuju, že konečně dostaneš rozum, zvedneš svůj rozkošný zadek z pohovky a půjdeš si prohlédnout svou neteř, kterou jsi přede mnou zatajila a třeba si s ní i popovídáš. A když to uděláš, tak tě možná pustíme.“

„A když ne?“

„Já mám času dost. Já se mezi tím můžu třeba i párkrát skočit vyčůrat.“ Neviděla jsem tam dobře, ale umím si představit, jak se na ně zrovna teď dívá. „Taky mě napadlo,“ pokračovala Zlata, „možná bych ti teď mohla vyhrnout nebo i omylem natrhnout halenku, abych děvčatům ukázala, jak krásná nová prsa si nechala udělat obyčejná venkovská žena, za jakou se s oblibou vydáváš. Hele a zdá se mi to, nebo špatně vidím, že se ty prsa tváří, jako že se na to všechno, o čem jsem teď mluvila docela těší?“

„Tak já se vám tam teda podívám, abyste neřekly. Ale my dvě si to pak spolu ještě vyřídíme, drahá Zlato.“

Dokázala jsem ustát oční kontakt. Nevím, jak velkou roli v tom hrála psychologická příprava od Sofie, jak velkou ty medikamenty. A třeba jsem i dospěla natolik, že jsem ten pohled dokázala vydržet. Sofie mi stála za zády a krátce mě uchopila za prsty svázané ruky. I to jsem přijala s povděkem.

„Nevím,“ zaslechla jsem matčin hlas ve chvíli, kdy se ocitla za mými zády. „Neznám nikoho jiného v naší rodině, kdo by měl takové kuriózní mateřské znaménko. Nikoho kromě Luďka. Můžu se poptat po sestřenicích, ale nejspíš to bude jen shoda náhod.“

„Ale je to odvaha, nemyslíš?“ zeptala se jí Zlata. „Odvaha i rajc. Tolik vzrušených oblečených lidí a mezi nimi ty. Ta nejkrásnější a přitom tak bezmocná. Je to něco, jako kdyby pavouci chytili do sítě zlatou mušku, ale nesežrali ji, jen jí pravidelně obdivovali a dělali jí dobře.“ Chytila ji za rameno.

Soňa vydechla víc nahlas a zmateně se po ní ohlédla. „Co to děláš?“ ohradila se Soňa. Ale ten tón hlasu zněl, jak kdyby říkala „Proč už to neděláš?“

Zlata vzala za svou jen tu melodii, nikoli obsah a sevřela obě Sonina prsa. „Pojďme vedle. Je tam víc místa,“ vybídla je Sofie. „A Liduška taky nemusí vidět všechno.“ Poslechly ji, ale Zlata se na mě znovu dlouze zadívala.

„Myslela jsem, že byste nám nepředvedly jen představení. Že byste nám i něco vysvětlila. Víte, něco jako workshop. Vždyť jsme skoro příbuzné,“ lákala Zlata ze Sofie moudra. „Mám ji hned vydráždit prsa?“

„To záleží na tom, kolik máte času a čeho chcete dosáhnout.“

„No já doufám, že aspoň třicet let ještě máme.“

„Tak to bych na to šla postupně. Na pokusy o shibari bych si ještě pár sezení počkala. Začneme takovým domáckým, postelovým poutáním. A nemyslím tím nic hanlivého. I to samo o sobě umí oběma stranám poskytnout neocenitelné zážitky. Ruce teď máme zabezpečené, podíváme se na nohy. Mohla byste Soňo dát nohy víc k sobě?“

„Já nevím, proč to dělám?“ namítla Soňa, když způsobně přinožila.

„Nejspíš proto, že tě to rajcuje,“ sdělila jí Zlata. „Viděla jsi, jak to na těla, která máte v rodině funguje. A chceš to zažít. Strašně moc to chceš zažít.“ Klekla si před Soňu, dívala se jí do očí a hladila po obou stehnech.

„Kde začneme,“ obrátila se na Sofii. „Na kolika místech se takové nohy spoutávají?“

„Pro začátek by stačila pouta na kotníky. Docela obyčejná. Stejná, jaká má na rukou.“ Zlata vypadala lehce zklamaně. „Ale kvůli tomu byste mě nepotřebovaly. Takže vezmeme klasické provazy. A opravdu to nebudeme pro začátek přehánět, takže nám budou stačit dvě místa. Když dva, tak jeden přijde na kotníky, druhý nad kolena. Vezmete provaz a v půlce ho přehnete. Očkem na jedné straně protáhnete oba konce provazu a smyčku velmi jemně utáhnete okolo té části těla, kde potřebujete. V našem případě kolem spodní části stehen. Pak děláte obloučky. Raději víc a moc neutahovat. Kdybyste to přepískla, tak by vaší kamarádce mohly odumřít a upadnout nožičky. A to by vám asi oběma vadilo. Až bude těch smyček tak akorát, nebo až vám bude docházet provaz, tak ty konce protáhnete mezi nohami a pevně svážete Jasné?“

„Nevypadá to moc složitě.“

„Všechno je o tom najít tu pravou míru. A to chce praxi a cit. Chcete si to vyzkoušet na kotnících?“

„Ráda. Heleďte a neměly jsme ji předtím svléknout? Vždyť takhle se jí ani nedostaneme ke kůži.“

„To už záleží na vás. Paní Soňa má moc hezké rajtky i kozačky. Bylo škoda, kdybysme je nenechaly vyniknout. A to, že se nedá dostat přímo k jejímu tělu. Podívejte se. Není nezbytně nutné, aby u toho měla orgasmus. Která z vás je ta dominantní?“ zeptala se Soňa provokativně.

Zlata se usmála.

„Já myslím, že i takto, se obě k orgasmu dokážete probojovat. A s těmi kotníky to děláte moc dobře.“

„Zbylo mi ještě dost provazu. Co s ním, mám to uříznout?“

„To ne, příště by vám mohl chybět. Podívejte se, využijeme podpatků těch kozaček. Na funkci to až tak zásadní vliv nemá, ale vypadá to moc hezky, nemyslíte? No a tím zbylým koncem ho přivažte k uzlu mezi stehny. Tak, a teď už paní Soňa ty nohy nenarovná, takže vám neuteče ani přískoky snožmo. Velmi praktické nemyslíte?“

„Úžasné,“ přisvědčila Zlata. „Co s ní teď?“

„Můžeme ji třeba položit na záda,“ navrhla jí Sofie.

„Aby si odpočala?“

„To taky, i když to mě v tu chvíli ani nenapadlo, ale tak nějak teď na svou přítelkyni budete koukat pod jiným úhlem než jste zvyklá a myslím si, že se vám to bude docela zamlouvat.“ Sehnula se k Soniným kotníkům a opatrně jí položila na záda na sedačku. Žluté kulaté pozadí rozsvítilo celou místnost a Zlatiny oči k tomu. Klínem se propíjela malá vlhká skvrnka. „Měla jste pravdu,“ usmála se na Zlatu, „opravdu mají v rodině moc hezký tvar zadku.“

„Říkala jsem vám to.“

„Musím se podívat na Lidku. Nechám vás chvíli o samotě. Doufám, že se dokážete nějak zabavit.“