Návrat ke kořenům - 3.díl - Svázaná s předstihem - Irma

22.12.2022 22:45

„Mně to nedává smysl,“ snažila jsem se alespoň symbolicky bránit. „Proč mě vážeš už teď, když hosté mají dorazit až za čtvrt hodiny? Přeci to, na co se chodí, je ten samotný proces vázání.“

„Chtějí tě vidět už svázanou. Ušetřit čas.“

„Vždyť je to blbost, to je stejné jako koupit si lístky na Romea a Julii a přijít do hlediště až ve chvíli, kdy jsou oba mrtví.“

„Moc nad tím přemýšlíš, Liduško. Možná to je právě to, co ty lidi nezajímá. Prostě už tě chtějí vidět svázanou, připravenou, kompletně odevzdanou. Jestli nemáš nějakou opravdu zásadní poslední připomínku, tak ještě naposledy otevři ústa a zkousni až ti řeknu.“

„Á o ejaou ivou uť!“ namítla jsem, ale stejně jsem kuličku vděčně pojmula do úst a nechala si roubík opravdu pevně dotáhnout.

„Co říkáš? Divnou chuť?“ Zuřivě jsem přikyvovala. „Snažila jsem se, aby nebyla nepříjemná. A aby ti dnešek celkově nebyl nepříjemný.“ Vyvrácená ústa mě nutila polykat čímsi vylepšené vlastní sliny. „Je v tom jen něco na uvolnění a uklidnění. Je pro mě nesmírně důležité, aby sis pořád uvědomovala, že ty jsi pro mě ta nejdůležitější osůbka na světě a že všechno, co dělám, dělám hlavně pro tvoje dobro.“

Obešla mě dvaapůlkrát dokola. Visela jsem ze stropu. Prsy z obou stran jasně ohraničené čtyřmi smyčkami lana, trčely mezi mými pokrčenými do široka roztaženými stehny. Bylo vidět všechno, naprosto všechno. Jiná by mohla říct, jak ji pán bůh stvořil, ale v mém případě ho někdo zastoupil. A ten někdo si těsně přede mě kleknul a začal mě lízat. Začal jemně, ale už za dvě minuty mně nemilosrdně nasál klitoris mezi své rty, jedničky a dvojky nahoře i dole. Přes všechna přijatá opatření jsem nebyla ani trochu potichu. Ještě jednou mě dlouze a vlhce políbila. „A taky to dělám pro svoje dobro,“ připustila.

Pak si stoupla a odešla ke dveřím. Zůstala jsem smířlivě viset a do prostoru hrdě vystavovala rozehřátou tu část těla, která ze mě dělala věčně žádostivou ženu. Znovu se na mě zamyšleně podívala a z kufru vytáhla široké skleněné dildo. Vklouzlo do mě jak po másle. „Chci, aby ti bylo vidět úplně všude a chci abys věděla, že tomu tak doopravdy je.“

„Doufám, že nejdeme pozdě,“ ozvalo se z chodby a já začínala chápat, proč se Sofie tak starala o to, abych byla uvolněná a klidná. „Musela jsem svou kamarádku trochu přemlouvat, aby sem vůbec přijela. Bydlíme obě až v kopcích kus za Frýdkem.“

Instinktivně jsem začala k sobě alespoň stahovat pysky, ale ten tlak a odpor, který mi oplácelo to zpropadené dildo mi byl docela příjemný. Já před nimi nechci vypadat nestoudně nadržená chtinda. Já vím, že tak vypadám. Vím, že taková jsem, ale nechci, aby si to o mě myslely.

„Víte, my jsme si tak nějak zbyly. Já jsem už léta rozvedená, má přítelkyně je přes patnáct let vdova. Upínaly jsme se na své děti, ale oni nám vylétly z hnízda tak nějak jinak, než jsme čekaly a doufaly. Já se s tím už dokázala smířit, ale Soňa je z toho pořád taková zapšklá. Dá mi strašnou práci jen ji někam vytáhnout mezi lidi.

Soňo, mohla bys nám věnovat trochu pozornosti?“

„Vůbec jsi mě sem neměla tahat. Měla jsem zůstat doma u televize a ve volných chvílích chodit po kopcích a počítat ovce. Ty aspoň nejsou nevděčné.“

Soňa, má matka, seděla v předpokoji na rozhlehlé sedačce a ostentativně si listovala v nějakém časopise.

„A když mě to bude bavit, tak pořád budu shánět informace o tom nevděčníkovi. Stejně se mi jednou dostane do ruky a to, co si ode mě vyslechne, to bych nikomu nepřála slyšet.“

„Vidíte ji? Trucování se dá pochopit tak týden, možná měsíc. A to ještě tehdy když je vám buď pět, nebo osmdesát pět let. Vždyť nám ještě není ani šedesát!“

„A co si vlastně slibujete od vaší návštěvy?“ vmísila se jí Sofie do úvahy.

„Víte, já to celé vzala jako znamení. Měly bysme se vykašlat na chlapy, na děti a užívat si, dokud jsme ještě mladé holky.“

Ona mi nechala čočky! Sofie mi schválně nechala čočky! Poslední věc, kterou bych v životě chtěla zahlédnout jsou tyhle dvě holky, jak si to spolu užívají. Není to dokonce trestné, když bych něco takového sledovala?

„Chtěla jsem, aby to Soňa viděla, aby zažila tu atmosféru. Já si nemůžu pomoci, ale když jsem se dívala na tu vaši modelku, něco v ní mi Soňu strašně připomnělo. Skoro bych se vsadila, že spolu musí být nějak příbuzné. Tvar zadku. Způsob, jak se dívá. Nebo třeba gesta, dokud je ještě mohla dělat. A jak si to umí užívat!“

„Nechcete se podívat z blízka?“ nabídla jim Sofie.

„Jen běž,“ vybídla matka Zlatu. „Když ti to přijde tak lákavé. Já tu na tebe počkám, pár nahých žen jsem už v životě viděla a nemyslím si, že by pro mě mělo být přelomové, když uvidím další.“

„Mohla bych si opatrně sáhnout?“ osmělila se Zlata. „Jen pod vašim dohledem.“

Vrhala jsem na ně zmatené pohledy. Jasně, když jsem byla malý chlapec, dotýkala se mě naprosto běžně, ale tohle je divné, moc divné. Navíc se převlékla do černé sukně ke kolenům a červeného chlupatého svetru. Obojí si moc dobře vybavuju. A v mé situaci mi to rozhodně nepomáhá.

Sofie chvilinku váhala. „Dobře. Ale opravdu jemně a klín je pro vás tabu.“

Ucítila jsem její prsty na bradě. Nadzvedla ji a pár sekund jsme se dívaly z očí do očí. Pak po krku sjela až k bradavkám. Směs studu, hanby, vzrušení a exhibicionismu je vytvrdila na kámen. Pořád jsme se dívaly z očí do očí. I když mě k tomu už vůbec nic nenutilo. Jenže já už si nemohla pomoci. Byla jsem jak morčice pozorující kobru. Kdyby Dorotka byla alespoň z půlky po své mámě, v životě bych nejela na víkend do Prahy. Jenže nejspíš by mě i tak nedokázala proměnit do takhle krásného těla a já by zůstala pořád svým způsobem nepolíbeným žabákem. Sofie mě zezadu objala kolem pasu a krátce si pohrála se skleněným zázrakem v mém klíně. Celá jsem se roztřásla. „Dívej se jí do očí,“ šeptla tak, abych to slyšela jen já. „Chci, aby ses jí při tom dívala do očí. Je to nesmírně důležité.“ Poslechla jsem ji.

Zlata pustila má prsa a obešla mě zezadu. „Má mateřské znaménko hned vedle kostrče! Věděla jsem to! Stejné má i Luděk. To nemůže být náhoda. Musí být se Soňou příbuzné! Nikdo mi nevymluví, že kdyby tu vedle ní nevisela Soňa, že by si to neužívala minimálně stejně.“

Vedle mě prosím ne. Ať si visí kdekoliv jinde, jsem přející člověk, ale tolik rodinné důvěrnosti bych rozhodně nedala.

„Opravdu si to myslíte?“ zapochybovala minimálně na oko Sofie. „Nepůsobí na mě dvakrát submisivním dojmem.“

„Vůči okolí v běžném životě opravdu submisivní není. Nicméně během té spousty let, co se známe, jsem většinou byla já tou, která v našem přátelském vztahu určovala, co se bude dít. I sem se mi ji podařilo přes její protesty vytáhnout. Nejspíš ten náš vztah brala i jako jistou relaxaci a únik před okolním světem. Užívala by si to a věřte mi, že si to bude užívat. Víc, než si kdy užila s jakýmkoliv divným chlapem. Pomůžete mi s ní? Nechci, aby z ní na stará kolena byla zapšklá škatule. Můžete si o ní myslet cokoliv, ale tohle by si nezasloužila.“

Sofie přikývla a zlehka se usmála.