Maškarní bál - 2.díl - Lezanka

20.11.2021 12:57

Potom jsem byl s dámou v červeném od které jsem dostal dlouhé rukavičky, od dámy ve žlutém zas naušničky i prstýnek a od doktorky v bílém plášti sadu cévekna močení i do nosu pro výživu.

Měl jsem už docela plnou schránku, kterou nám pořadatelé vyhradili a kde jsem měl i své civilní oblečení.

Kráčel jsem už bez zábran a svůdně lákal svou vyzívavou postavou muže až skoro slintali, ale jak se pokusili přiblížit, hned jsem chytře vykličkoval.

Vůně místních dam a hlavně jejich nožky, zadečky mě nenechávali klidným. Užíval jsem si té svobody výběru, té možnosti se dotýkat jemných ruček a při tom stále sledovat, jak jiné páry flirtují mezi sebou. Zvířecích masek bylo hodně, zejména zajíčci, králíčci ale i černé kočky.

„Vy jste slůně nebo slonice?“

Zeptal jsem se jedné růžové masky, která se na chvilku zadívala na mě.

„Slonice!“

Řekla trochu tlumeným hlasem, chytil jsem jí za chobot a dal si ho na moment do pusy.

„Nemůžu dýchat, pusťte mě!“

Ozvalo se s pod masky a já si řekl, že by to nebylo špatné, při tom mě chytila za ruku.

„Chci se s Váma pomilovat!“

„No já nevím, to je moc na rychlo!“

Znovu jsem vzal chobot do pusinky a párkrát jí přidusil.

Začala se trochu bránit, ale její ruka byla něžná a teplá.

„Tak pusťte, dobrá, za chvilku budu v růžovém salonku, když jinak nedáte.“

Spokojeně jsem jí vysvobodil a se zálibou prohlížel, jak měla nějaké růžové gumáčky, stejné barvy silonky a krásně nařasenou sukénku na šatičkách. Rukavičky měli kolem zápěstí kraječky stejně jako rukávky.

Opět jsem vyšel schody, teď už bez klopýtání a zaklepal na dveře.

„Dále?“

Jak jsem otevřel, dýchla na mě velmi příjemná vůně parfému a uprostřed místnosti stála bezbranná slonice v celé kráse. Přistoupil jsem k ní a ona si mě nejdřív podezíravě prohlížela včetně rozkroku.

„Sundáme masku?“

Zakývala na nesouhlas.

„Tak budete jako zakletá, abych neviděl, jak vypadáte?“

„Ano“

Za chvilku jsme byli v obětí a krásně jsme se milovali. Bylo to zvláštní, když jsem jí nemohl vidět do tváře, přemýšlel jsem, jestli není ošklivka, ale byla tak laskavá, že by mi to ani nevadilo. V duchu jsem si říkal, že by to byla dobrá známost, ale čas rychle utekl a my se pomalu loučili.

„Co si vyberete jako fant?“

„Rád bych si Vás odnesl celou!“

Zasmála se té mé odpovědi.

„To nejde, vždyť ani nevíte, jak vypadám a ani by jste mě nepoznal, když bych prošla kolem Vás.“

Vzal jsem něžnou ručku do mé,  a prohlížel si její oči.

„Tak si vezmu tu gumovou masku, aby jste mě pro změnu mohla přidušovat Vy!“

Ruku měla pevně sevřenou s mojí a dlouho neodpovídala. Při tom jsem měl pocit, že se snaží co nejvíce vyčíst z mých očí až mě trochu proběhl mráz po zádech.

„Tak se otočte!“

Nechápal jsem, ale raději jsem poslechl.

Ozval se trochu vrzající zvuk a náhle mi vložila do ruky sloní hlavu.

Chtěl jsem se otočit, ale její ruka mě zadržela.

„Ne, nesmíte se otočit, já nechci, aby jste mě takovou viděl, prosím.“

sklopil jsem hlavu a koutkem oka zahlédl její kaštanové vlasy jak mizely za dveřmi.

„Můžu alespoň doufat, že Vás ještě potkám?“

„Možná!“

Ale to už se dveře zaklaply a já zůstal sám s dalším fantem za který bych raději chtěl nahlédnout do její tváře. Přiložil jsem masku k nosu a nasál ten její příjemný parfém.

Asi jsem se zamiloval, protože zbytek večera jsem chodil spíše mechanicky a bez rozmyslu.

V sále mi připadalo, že každá třetí má kostým slonice a já marně hledal onu dívku,která mě tak okouzlila,  ale marně.

Najednou se ozval gong, který ohlašoval půlnoc a tudíš vyhlášení vítězů v různých kategoriích.

„Vážené masky, spočítejte si, kolik máte fantů a přijďte sem pod podium, prosím!“

Zněl hlas moderátorky a já si vzpoměl na tu sloní masku. Zašel jsem do svého boxu a chvilku si jí prohlížel. Ještě krásně voněla od jejího parfému. Se smutkem jsem jí vrátil zpět do košíčku a vše zanesl k podiu. Je to jenom maškarní a tak jsem se to snažil hodit za hlavu.

„Vaše pravé jméno, a vy jste Vivian, že?“

„Ano!“

děkujeme a buďte kolem půl jedné v sále s ostatními.

Procházel jsem opět kolem krásných masek,některé jsem znal osobně a rád jsem jim odpověděl na pozdrav. Teď jsem si už mohl naplno užívat klapotu vysokých podpadků a i šatiček, které dělali krásnou postavu a nejednou jsem se přistihl, že si hladím útlý pás.

U baru mi dali brendy, které jsem si dával s jednou z dam před půlnocí až jsem si na ní vzpomněl.

„To to uběhlo, co?“

Ozvala se mořská pana a já byl rád, že si mám alespoň na chvilku s kým povídat.

„Ano, máš pravdu, uteklo to jako voda!“

„Jsi nějaký smutný, snad nejsi unavený?“

„Asi ano, ale stálo to za to, hlavně s tebou v té vodě to bylo zajimavé!“

„Já jsem ještě vylákala dva chlapy, ale s tebou to bylo jiné!“

„Prosim tě a v čem jiné?“

„Ty sibyl jediný ochotný vzít si plavky a dovádět jako žena. Tady máš telefon a zkus někdy brnknout, když budeš smutný, jó?“

„Přiznám se, že se mi do nich tedy moc nechtělo! Ale někdy zkusím zavolat.“

Pousmáli jsme se a už nás zvali do sálu.

„Tak máme tady výsledky, utište se, prosím!“

Moderátor četl jednu kategorii za druhou a na podiu se vystřídali jak ženy tak muži.

Hostesky předávali ceny, sponzoři děkovali, že mohli být zde a vyhlášení se chýlilo ke konci.

„A zlatý hřeb večera, tram tadadáá?“

Na podiu stáli asi čtyři masky a čekalo se na další ve finále.

„Poslední zveme na podium Pretty Wumen slečnu Vivian!“

Podíval jsem se kolem sebe a zjistil jsem, že se všichni dívají na mě.

„No běž, na co čekáš!“

Popoháněla mě mořská pana, tak jsem trochu roztřesený došel ke schůdkům, kde mi pomohli nahoru.

Světla zářila až jsem neviděl do sálu, hostesky přinesli košíčky a pomalu začali oblékat přítomné do věcí, které si nazbírali.

Někdo si vyměnil boty, jiný měl klobouk a rukavičky. Jedna si vzala část brnění a jiná byla jako potápěč.

Ke mně přišla holka, která měla na nohou růžové gumáčky, ale jinak měla, jako všechny jiné slušivé jednoduché šatičky hostesek, kterých bylo docela dost.

„Copak to máme tady? Venušiny kuličky, tak slečno, předklonit se!“

Začala moderátorka svůjkomentář a tak jsem poslušně udělal malý předklon, ale nepočítal jsem, s tím, co bude následovat.

„Nezbytný prezervatýv, ano zlatý, když je to vrchol večera!“

To už mě nějaká něžná ruka chytila za rozkrok, houkla na mě, abych se rozkročil a už jsem ucítil malou bolest v zadní dírce.

„Ano, jedna, druhá, třetí!“

Počítali lidi s moderátorkou a asistentka zasouvala dál a dál.

„Hotovo? Hotovo!“

Ve mně se ty kuličky natlačily, že jsem měl pocit, že každou chvilku prasknu.

Stáhl jsem půlky a jak jsem se narovnal, kuličky se srovnali a pěkně zachvěly.

„Otočte se prosím zády!“

Ale to už držela moje holčina v gumových lékařských rukavičkách dlouhou cévku a injekční stříkačku.

„Ale to snad ne…“

Nenechala mě doříct, vytáhla kluka do kterého nejdříve stříkla nějakou tekutinku a cévku velmi obratně zasunula do močovodu, kluka schovala zpět a víc ho zasunula mezi nožky.

„Ach jo, co mě tady ještě čeká!“ Šeptal jsem si pod nos, ale hosteska jen mlčela a dívala se na plný košíček.

„Abychom ochránili prostytutku, dáme pás cudnosti!“

Sál vybuchl smíchy a asistentka mě už navlékala do kovových kalhotek,které se stahovali páskama v zadu a v rozkroku, až zaklapl zámeček. Dala si práci s pořádným utažením, protože jsem měl silný tlak na venušiny kuličky, které se posunuly někam hloubš do mě až to trochu zabolelo. K tomu mi připnula na krk pásek s klíčkem, abych ho někde neztratil.

Následovaly další dvě cévky, tentokrát už před zraky obecenstva mi je pomalu vsunula do nosních dírek.

„A potápěčské brýle, hm to se asi lovilo ve vodách!“

Zábava pokračovala a já dostal dlouhé červené rukavičky, prstýnky, naušnice i jeden řetízek.

Podobně komentovala moderátorka i ostatní na podiu.

„Jeden prášek je dovolen, ale my dáme dva!“

Když jsem spolkl první, ozvala se moderátorka.

„To byl prášek hormonální pro ženy, což je dovolené! Rostou po tom prsa i zadeček!“

Zatajil se mi dech a jak jsem otevřel údivem pusu už jsem tam měl druhý a pomocí sklenice jsem je musel povinně zapít nad čímž se asistentka škodolibě pousmála.

„Ten druhý byl na spaní, ale my ještě spát nejdeme. Máte rádi spoutané ženy?“

„Určitěééé!“

Ozvalo se hledištěm a to byla výzva k nasazení roubíku.

Až teď jsem si vzpomněl na tu krásku, do které jsem zprvu skoro vrazil, že měla kuličku přede mnou v hubičce a zacítil jsem trochu jiné rtěnky až mě to začínalo vzrušovat. Kluk byl ale bezpečně uvězněn a tak se ani nepohnul.

Ucítil jsem pouta na nohou, jak se zaklaply, potom mi vzala jednu ruku a zacvakla a jak mi přitáhla i druhou ruku k sobě už jsem slyšel další cvaknutí.

„Prosím, teď se otočte celá kolem své osy!“

Pomalým krokem jsem se zatočil a viděl ostatní, jak mají několik věcí na sobě, které nebyly součástí maškarního kostýmu.

„Protože jsme dobře počítali, tak dvě masky mají stejný počet předmětů! Jaký to je?“

Asistentka vedle mě řekla číslo 16 a moje holka za mnou to samé.

„Tak to je shoda! Není ještě něco v košíčku?“

Sousední hosteska otočila košíček a pokrčila rameny na znamení, že už nic nemají.

„A jak je to u Vivian, Helenko?“

„Ještě tu mám jeden fant!“

Najednou mi projel mráz po zádech, protože až teď jsem poznal svou slonici a rychle jsem se podíval do jejich očí. Možná to trvalo pět vteřin, možná deset, ale jak se i ona na mě zadívala, ujistil jsem se, že je to právě ona. Dal jsem si všechny poznávací znamení dohromady.

Na chvilku zklonila oči, protože pochopila, že jsem jí poznal. Kaštanové vlásky a růžové gumáčky na nohou jí prozradily. Ostatní slonice mělynějaké střevíce, ale to jsem si všiml až teď.

Znovu na mě pohlédla, ale to už zas byl ten profesionál a vzala do ruky gumovou masku slonice, rychle mi jí narazila na hlavu a pořádně stáhla páskem u krku až mě trochu přiškrtila. Na to mi strčila prst do chobotu a pěkně mi uzavřela přívod vzduchu.

„Ano, tak to je 17-tý fant a asistentka testuje, zda je dobře nasazen. Vivien se lehce kroutí, nemůže se nadechnout a zdá se, že je to naše vítězka!“

 Otočil jsem se k hledišti a až teď mi Helenka pustila chobot a stoupla si do řady k ostatním asistentkám. Potlesk šel sálem a ke mně přistoupili soupeři, který se mi snažili poblahopřát. Ale pouta či tlusté rukavice nám to hodně znemožňovaly.

„Ano známe vítězku dnešního Maškarního bálu! Byla statečná a vydržela vše?“

Hlediště trochu utichlo.

„To není vše, ještě jí na chvilku zavřeme do losovacího bubnu a zatočíme s ním, vždyť je to loterie!“

Nechápal jsem, co ještě chtějí se mnou dělat, ale opět mě asistentka vzala za loket a dovedla k otevřenému bubnu.

„Podřepni a zasuň si tam zadeček, prosím!“

Začínal jsem být celý omámený a v pohybech nejistý a tak mi dalo víc práce si dřepnout, ale když mi zadeček zajel dovnitř, zjistil jsem, že je to velká pračka. To už mi Helenka cpala dovnitř hlavu, potom nohy v kozačkách a i ruce tak, že jsem se už nemohl ani pohnout, ale ani nadechnout. Zamumlal jsem do masky a podíval se směrem k asistentce, která pochopila, jaký je problém.

„Promiňte, už můžete dýchat?“

Zakýval jsem hlavou a ona zavřela vzduchotěsná dvířka u pračky na kličku a zajistila.

Teď jsem byl šťastný, protože jsem cítil tu omamnou vůni její pleti a viděl jsem konečně i její tvář. Byla hodně pihatá, ale mě to nevadilo. Užíval jsem si ten okamžik.

„Jedeme do finále!“

Náhle se buben začal točit a v sále to jenom houklo. Druhé otočení a třetí jsem už ani nevnímal.

Měl jsem najednou pocit, že je vše jako jeden velký sen.

Po pár minutách se pračka zastavila a dvířka se otevřela.

Byl jsem tak praštěnej, že jsem se nechal vytáhnout ven atak jsem moc nevnímal, co se dělo dál.

„Gratulujeme, vyhrála jste první cenu najubilejním desátém ročníku maškarního bálu a splnila jste všechny podmínky včetně zatočení v bubnu. Prosím asistentku, aby Vám sundala pouta!“

Nějaká holčina přiskočila ke mě a sundala mi gumovou masku slonice, potom mi vyndala roubík z pusy, potápěčské brýle i trubičky z nosu až jsem si pořádně oddechl. Z rukou i nohou mi dala pryč pouta a konečně jsem mohl uvolnit všechny ztuhlé části těla.

První dárek ale byl nad vše, dobře vychlazený džus, který mě trochu postavil na nohy i když asi prášek na spaní stále trochu působil. Podala mi jej Helenka a tak jsem se trochu k ní natočil.

„Poznal jsem Vás podle čtyř věcí, zamiloval jsem se do Vás, ale chápu, že jste asi zadaná. Nebojte, já budu hodný.“

Koukala mi upřímně do očí a nezmohla se na slovo. Po chvilce jsem se otočil zpět k moderátorce, protože mě k tomu vyzvali.

„Prosím finalisty, aby se seřadily po mé levici!“ 

Na podium přišli sponzoři a doneslispoustu dárků, krabic, tašek, nějakou elektroniku, šaty a i šperky.

Zahrála tuž a už se předávali dárky. Několik lidí mi přišlo popřát a i došlo na polibky, stejně jako u druhých finalistů. Naštěstí to proběhlo velmi rychle a já za pár minut s taškamy plné dárků se odebral v doprovodu asistentky do růžového salonku.

 „Přišla jsem Vás osvobodit od těch věciček, co Vám zůstali v rozkroku!“

„Aha, jo dobrá, jak myslíte.“

Lehl jsem si a ani jsem nevnímal, jak mě slečna Helenka osvobozuje, protože jsem to bral jako ukončenou věc mezi námi a ještě k tomu prášek začal tak silně působit, že jsem brzy usnul.

„Haló, Vivian, prober se!“

Pootevřel jsem oči a nade mnou stála nevěsta v bílém jako ze snu.

„Já se nechci ženit!“

„Ale to jsem já,koukám že tě ta oslava pěkně zmohla!“

Až teď jsem si vzpomněl, že tato holka mi dala pás cudnosti. Její parfén byl hodně kořeněný a výrazný.

„Potřebuju pomoct z těch šatů a ráda bych si na revanč vyzkoušela ty tvoje, jó?“

Neprotestoval jsem a sundal si rukavičky, abych měl cit v prstech.  Vzadu jsem jí povolil první šněrování a potom ze předu jí roztáhl zbytek až  jsem mohl odháčkovat zapínání vzadu. Bílý korzet se šněrováním měla taky snad na uzel, ale nakonec se zadařilo i to.

„Prosím, svlékej se!“

Sundal jsem si velmi pomalu kozačky a přehrnul přes hlavu šaty.

„Ještě to černé spodní prádélko potřebuji!“

„Ale to budu úplně nahý?“

„Jenom na chvilku!“

Neochotně jsem sundal vše a naoplátku jsem od ní dostal bílé kalhotky, podprsenku, punčošky i další věcičky, které slečny nosí. Začalo mě to převlékání bavit a rád jsem jí utáhl, co korzet dovolil. Nožky v černých silonkách pěkně zajely do botiček a já

se zálibou sledoval, jak si zapíná na nich zip.

„To je paráda, prostě nádhera, děkuju! Vypadám jako Vivian tedy  ta holka z filmu!“

Dala mi velkou pusu a naoplátku mě zas sešněrovala ona. Bílé silonky jsem měl na nožkách během chvilky ak tomu mi podala své ještě vlhké lodičky na středním podpatku.

Byly moc pěkné a nožky mi do nich zajely samy.

„Teď tě musím ještě dostat do těch šatiček, vlož nožky do téhle díry, a  prostrč ruce, jo dobrý!“

Háčky zapínala jeden za druhým a já ucítil z šatů tu její vůni až jsem zacítil mravenčení v rozkroku.

„Ještě vydechni, jo to je ono!“

Bylo vidět, jak si hraje s každým stáhnutím, potom mi připevnila závoj s vlečkou a na ruce jsem si vzal dlouhé rukavičky.

„Tady máš prstýnky, tak ti je dám, tyhle dva na pravou a tenhle jako svatební na levou ruku.“

„Počkej, kde si vzala tenhle s růžovým kamínkem?“

„No už si ho měla předtím na stejném místě!“

Ale to už pomalu odcházela pryč a nechala mě tak ve svatebním.

Seděl jsem kousek od zrcadla a koukal na ten prstýnek, naušničky byly z jiným kamínkem, tak to může být jen od té asistentky.

Ano, slonice v růžových gumáčkách.

Náhle se dveře otevřely a dovnitř vkráčela mořská pana.

„Můžu se převléknout?“

Pokýval jsem hlavou a po chvilce jsem oči stočil na svlékající děvče.

„Kdyby věděla, že jsem ten chlap, co jí v bazénu pomiloval, tak mě nenechá ani na chvilku na pokoji.“

Přemýšlel jsem a při tom se díval potají na její pěkně tvarované tělo. Vybalila si krabici a už si brala civilní oblečení. Zatáhla zip na kozačkách a jen letmo si vzala zbytek věcí do ruky.

„Nechám tady ten kostým, hodíš ho potom dolů, jó? Já už musím!“

Pokýval jsem hlavou a ona se už o nic nestarala.

Po chvilce jsem vstal a poskládal tu gumovou panu do jedné igelitky, položil jsem jí k těm ostatním a šel si stoupnout k oknu a při tom si hrál s prstýnkem. Venku byla stále ještě tma a tak odjíždějící auta byla vidět jen díky zapnutým světlům, sledoval jsem, jak kličkovaly mezi stromy až projely na konci hlavní branou s lokaji ven z areálu.

„Můžu dál?“

„Jo, jo, co si přejete?“

Odpověděl jsem bez toho, abych zjistil, kdo vešel dovnitř.

„Přišla jsem Vám pomoct odnosit věci do auta, abychom Vás mohli zavést domů.“

„Tašky jsou vedle krbu.“

Řekl jsem ledabyle. Slyšel jsem šustot igelitu i botek, který se po chvilce utišil aby za pár minut opět zesílil.

Ať mi asistentky pomůžou, když to mají v popisu práce, říkal jsem si polohlasem a dál koukal smutně z okna ven.

„Pojďte prosím do vozu, už na Vás čekáme, tady skoro už nikdo není.“

Zaslechl jsem tenký hlásek od dveří.

„Dobrá!“

Otočil jsem se a pomalu vyšel v nezvyklém oblečení při klapotu bílých lodiček z růžového salonku, na prahu se ještě nachvilku zastavil, abych se podíval zpět, zda tam neuvidím mou slonici, potom jsem zavřel dveře a sešel před zámek po schodech za šustotu bílé sukénky.

„Prosím madam, sedněte si dozadu!“

Při těch slovech mi řidič otevřel zadní dveře a pomohl mi nastoupit.

Jak jsem dosedl, zacítil jsem opět tu příjemnou vůni a otočil se vedle sebe na asistentku. Byla to Helenka a zírala na mě trochu nechápavě, protože mi neviděla do tváře.

Srdíčko se mi zatetelilo, ale pod závojem nebylo naštěstí nic vidět.

„Kam to bude, nevěstinko?“

„Na hůrku 43!“

Nadiktoval jsem řidiči a vůz se rozjel.

„Promiňte, že Vás oslovuji, ale musím Vám vrátit půjčený prstýnek.“

Chytil jsem její ručku, která se trochu chvěla a nasunul na prstík ten krásný prstýnek s drobným růžovým kamínkem.

„Ale to jste si ho měl nechat, já jsem Vám ho dala k těm ostatním, aby to nebylo tak fádní!“

Snažila se o vysvětlení moje slonice.

„Určitě jste ho dostala od nějakého přítele a ten by nebyl rád, kdyby jste ho neměla.“

Při tom jsem jí ručku pustil.

„Já žádného přítele nemám.“

„Tak od maminky.“

Prohlížela si svůj prstýnek a byly vidět její rozpaky.

„To né, ale řekněte mi, podle kterých čtyř věcí jste mě poznal?“

Pousmál jsem se, protože na mě myslela.

„Máte teplou, něžnou ručku.“

Podívala se na své prstíky.

„Růžové gumáčky, které jiná neměla.“

„To není pravda, určitě je některá taky měla!“

„Hosteska v růžových gumáčkách?“

Odmlčela se a vypadala, že přemýšlí.

„Krásně dlouhé vlnité kaštanové vlasy.“

„Ale vždyť jsem Vás prosila, aby jste se na mě nedíval!“

„Zůstali v té masce.“

„A ta čtvrtá je ten prstýnek, nebo můj hlas i když jsem ho trochu měnila?“

Snažila se uhodnout, podle čeho jsem jí mohl poznat.

„To hlavní byly Vaše plaché oči. Dívala jste se na mě tak upřímně, že jsem se do nich zakoukal.“

„Ale já je mám obyčejné, ani mě se moc nelíbí.“

„Ale mě se líbí! Na tom nic nezměníte.“

Odmlčeli jsme se a cesta rychle ubíhala až jsme zastavili u mého domu na sídlišti.

„Tak jste doma, asistentka Vám pomůže až do bytu.“

Řidič už mi otvíral dveře u auta a já rychle vyhledal klíče od vchodu.

„Děkuji Vám za svezení, byl to moc pěkný ples.“

Helenka mi pomohla odnést jednu várku a ještě šla pro druhou. Já jsem si odložil civil do  pokojíku a jak vešla s druhou várkou do bytu, dveře za ní zaklaply.

„Kam Vám to mám dát?“

„Můžete třeba do obyváku, který je vlevo.“

Zašustily igelitky a po chvilce jsem si všiml, že si sedla do sedačky a koukala na mě.

„Co se stalo, Helenko?“

„Řidič odjel a já nemám jak se dostat domů.“

„Vy jste nechtěla odjet s řidičem, že?“

Přisedl jsem si vedle ní a ona mě vzala za ruku.

„Už nechtěla!“

Druhou rukou mi odhrnula závoj a začala mě nesměle líbat.

„Počkejte ještě chvíli, nechtěl bych, aby jste mě takhle viděla!“

Zarazila se a po chvilce jsme se oba začali smát.

„Ani nevím, jak se vlastně jmenuješ ty nevěstinko!“

„Mám své jméno na dveřích!“

„Petr? Nebo Petruška?“

„To první a prosím pomoc mi z těch šatek, rád bych se s tebou miloval bez nich.“

„To už jsi jednou tenhle večer říkal, né?“

„Já toho napovídal!“

„Ale moc ti to v nich sluší, třeba by to bylo jiné, jak s prostytutkou?“

„Prosím, chtěl bych se teď s tebou milovat jako muž ze ženou.“

„Tak dobrá, pro dnes tě z toho vysvobodím!“

Svlékání nám trvalo trochu déle, ale když jsme byli nahatí v postýlce, ještě se mě zeptala.

„A to převlékání do šatů ti dělá radost?“

„No, někdy jsem si nějaké prádélko vyzkoušel, ale jinak jen pro chvilkovou potěchu.“

„Já zas ráda oblékám kluky do holčičího.“

„Každý den?“

„Ale né, jenom příležitostně!“

Ale to už jsme nevydrželi a pomalu a s láskou se začali milovat.

Bylo to úplně jiné, krásnější a i Helenka si to užívala o hodně víc, jak v růžovém salonku. Cítil jsem, že se jí hodně ulevilo a mě taky.

Konečně jsem se dočkal mé krásně vonící Slonice.