Maska agentky - Lezanka

26.10.2021 20:28

Maska

Bylo pěkné páteční odpoledne a já si opět zašel k Radce na návštěvu. Hodně jsme si povídali a protože jsem měl zálibu v ženském prádle, občas jsem rád dělal modelku, aby si ověřila, jak která kombinace oblečení se jí bude líbit, až si jí vezme na sebe ven.

„Máš nové šaty Radko, viď?“

„Jo Petře, ty si taky všimneš všeho.“

A koukal jsem na ně se zalíbením. Díky tomu, že jsem k ní chodil často, tak jsem musel sundat svou váhu a tak jsem už měl postavu skoro stejnou, jako měla ona.

„Hele jestli chceš, tak si můžeš zkusit ty zelené, ale tyhle oranžové mi nech , ano?“

Přikývl jsem a odložil si věci na židličku.

Radka se taky svlékla a pak jen utrousila.

„Jdu se sprchnout, abych byla připravená na akci, tak tu buď hodný.“

A s tím zmizela pryč. Ihned jsem ale šáhl po jejím prádle a netrvalo dlouho, abych si vzal jak kalhotky s podprsenkou, tak silonky a ty zelené šatky. Na nohy jsem si vzal zelené lodičky, které jsem zahlédl v jedné skříni plné bot. Jak jsem chodil po pokoji sem a tam, tak mě zaujala její pracovní deska se zrcadlem. Ležela tam nějaká maska s vlasy až mě to donutilo se jí dotknout. Velmi jemná guma měla světlebéžovou až růžovou barvu a blond dlouhé vlasy lákaly k vyzkoušení. Přisedl jsem a odhrnul si vlasy z obličeje, pak si vzal opatrně masku a rozevřel jí. Dech se mi tajil a kluk v rozkroku reagoval vzrušením. Pomalu jsem přiložil na bradu první část, ale zarazilo mě, že byla uvnitř taková lepkavá. Můj chtíč si to zkusit ale byl silnější, jak drobný hlásek křičící v zadu v hlavě, abych to nedělal. Díky tomu se maska na kůži perfektně přilepovala až jsem měl celou tvář v masce. Srovnal jsem si vše kolemúst a očí včetně vlasů, které jsem hodil dozadu a prstíky vytvaroval kolem nosu a očních víček. Pak jsem si všiml, že na stolku jsou kontaktní čočky v průhledné dozičce a tak jsem si je hbytě nasadil. Když jsem se na sebe podíval do zrcadla, nemohl jsem úžasem promluvit. Koukala na mě dokonalá tvář blonďaté modrooké holky kolem třicítky. Rty jsem špulil a umělá kůže tak dokonale lícovala, že mi připadalo, jako by to byla moje vlastní kůže a když jsem si zamrkal, byl jsem vzrušený tou ženskostí až do morku kostí. Náhle ustala sprcha a v tom se za mnou objevila Radka.

„Propána, co si to udělala Petruško! Vždyť jsem ti říkala, že nemáš na nic jiného šahat!“

Zlobila se na mě a dívala se hodně rozzuřeně.

„A ale já, no chtěla jsem si to zkusit, promiň! Dám to dolů!“

A chytil jsem masku za okraj.

„Stůj a neh to tak, nebo to roztrháš!“

Zarazil jsem se a čekal, co bude dál. Vzala můj obličej do svých rukou a dlouze jej promačkávala a ještě trochu upravovala kolem uší, pak vzala naušnice a citlivě mi našla v uších dírku a obě připla.

„To lepidlo totiž reaguje ihned na teplo a vlhko pokožky, tak že se během tří vteřin slepí s kůží a nejde sundat maska jinak, než že jí roztrháš.“

Pak si odfoukla přímo na mou tvář až jsem cítil její horký dech, jak byla naštvaná.

„Mám totiž dnes jednu důležitou akci a bez masky jí zrealizovat nemůžu.“

„Tak já tam půjdu za tebe Radko!“

A udělal jsem prosebný kukuč.

„Budeš muset!“

Usmál jsem se a objal jí.

„Počkej, počkej, má to jeden háček.“

„A jaký?“

„Musíš ze sebe udělat volavku, tedy návnadu, bohužel půjde ti i o život.“

Dal jsem si ruku před ústa, protože tohle jsem nečekal.

„Ale víš, že bych v dámském prádle pro tebe udělala vše na světě!“

Dodával jsem si kuráž až jsem Radku donutil se pousmát.

„Co mi zbývá, ale teď si odlož vše a já tě musím perfektně oholit i tam, kde běžně nejsioholená.“

Za chvilku jsem byl vymydlený a nakrémovaný, jak ta nejnevinější panenka, potom mě dala cévku do mého kluka a vše perfektně zamaskovala v rozkroku stahovacíma kalhotkama. Pak mi zapla železný pás cudnosti, což jsem přivítal kvůli možnému odhalení. S nehty na nohou a rukou si hrála o trochu víc, ale jejich zářivý lesk jí potěšil. Následovalo spodní prádlo a krásné oranžové šaty.

„Vezmeš si dva prstýnky na levou ruku a jeden na pravou. Tady je drsná hrana díky které si můžeš přeřezat provazy, až tě svážou.“

„Svážou a kdo?“

„Jedna mafiánská parta v Amsterdamu.“

Následoval náramek a řetízek s křížkem na krk. Do lodiček s pásky kolem kotníků jsem vklouzl jako po másle až jsem se divil a opět následoval komentář s ostrou hranou u podpatků.Ještě mi ukázala jak vytáhnout z podpatku malou pilku a pak už jsme finišovali.

„Fajn, tady máš doklady a nauč se své jméno pěkně vyslovovat, jasné?“

Přikývl jsem a vše pěkně naskládal do kabelky.

„Ještě že umíš trochu holandsky, jinak fakt nevím, co bych si počala. Nezbytný kufr, kde máš vše, co ženská na cestách potřebuje je támhle u skříňky.“

„A co budeš dělat ty?“

„Musím si zavolat a pojedu bohužel s tebou jako tajný doprovod, tak že se ke mě nesmíš hlásit i kdyby tě probodávali, slibuješ?“

Po chvilce váhání jsem souhlasil.

„V kolik nám to vlastně jede?“

„Něco před sedmou večer, tak že máš dvě hodiny, aby ses dostala co by obyč turista na Hlavní nádraží!“

Když jsem si dal do kabelky Empétrojku, vyšel jsem za doprovodu poskakujícího kufru na kolečkách. Poprvé jsem šel sám v ženském prádle a kufrem po ulici, ale protože tu skoro nikdo nebyl, narazil jsem na první problémy těsně před nástupem do autobusu. Byl docela plný i když v pátek to nebylo nic zvláštního. Držel jsem se tyče jednou rukou a druhou přidržoval kufr. Fakt jsem se bál kamkoliv podívat, ale po chvilkovém okukování mé postavy od všech mužů, obzvlášť starších se najednou začali vracet ke své zábavě a mě si už skoro nevšímali.

Jak reproduktor zahlásil konečnou, opět jsem s davem vystoupil a tentokrát už se snažil splinout s davem, který mě doprovodil až do metra. Situace se opakovala a tak jsem si ulevil až na nádraží. Zkoukl jsem odjezdy a našel svůj peron číslo 3.

„Jedete do Amsterdamu, slečno?“

Otočil jsem se a uviděl průvodčího. Spadla ze mě nervozita až jsem se pousmál.

„Ano, jedu.“

„Ukažte mi jízdenku, prosím!“

„Jo, jasně, tady je!“

Omrkl jí a zavedl mě nejen k vagonu, ale pomohl mi i s kufrem dovnitř.

„Občerstvení do hranic asi nebude, ale na německém území budou chodit s kávou a zákusky.“

Zavřel za mnou kupé a já si konečně ulevil. Kufr jsem si otevřel a rychle zkoukl, co že tam mám za ty carapatičky. Nějaký kosmetický balíček, náhradní prádlo, knížka a taky pár bot na přezutí. Zaklapl jsem ho a vyhodil nahoru, kde bylo dost místa na zavazadla. Vybral jsem si místo u okna a vzal leták s jízdním řádem. Už dlouho jsem nejel do Holandska a dnes tomu chtěla asi jen náhoda. Když jsem se podíval ven, nemohl jsem si všimnout nervozně stojícího muže, jak mě pozoruje, ale dělal to dost nenápadně, aby si toho nevšimli ostatní cestující.

V tom se u něj zastavila Radka s kufrem až jsem se lekl. Jenže ona se dala do řeči a za krátko jí ten neznámý pomohl s kufrem do vedlejšího vagonu.

„Je tu místo, prosím?“

„A ano, jo.“

Paní o dvacet let starší si sedla proti mně a hned se začala taky uvelebovat. Já si přitáhl nohy k sobě a srovnal sukénku na stehnech tak automaticky, až mě to zarazilo. Pak přistoupili dva pánové, kteří ale měli důležité jednání, že se skoro ani k nám neotočili. Po chvilce vytahovali nějaké dokumenty a ty si vyměňovali a zase uschovávali do svých kufříků. Vzal jsem si knížku a začal číst. Byl to nějaký románek, což mě potěšilo, protože hororů mě asi čeká dnes či zítra dost.

V tom jsme se rozjeli a já zakrátko sledoval měnící se krajinu za Prahou, nejdříve údolí Vltavy, potom za Nelahozevsí se krajina srovnala do roviny a před Roudnicí se k nám přitočilo Labe. Krajina se za Lovosicema opět změnila a my jsme vjeli do dlouhého a hodně klikatého údolí.

„Ústí nad Labem!“

Ozval se reproduktor a já se o to víc zabral do čtení. Tuhle krajinu jsem znal jako své boty, vlastně tyhle oranžové mám půjčené, tak to teď neplatí.

15 hodin se táhlo a já byl rád za občasné vyrušení od četby, abych zjistil kde jsme. Už jsem měl v sobě asi třetí kávu se sendvičem, když na mě přišlo spaní. Mrkl jsem na číslo stránky, odložil knihu a pap už jsem se probral těsně před hranicí s Holandskem kousek za Dortmundem.

„Utrecht!“

Hlásil reproduktor už né v němčině, ale v holandštině. Protřel jsem si víčka a uvědomil si, že ta druhá kůže mi opravdu s tou mojí splinula. V duchu jsem byl rád, protože kdyby se mi tvář někde odchlípla, tak by si mysleli, že jsem nějaký úchyl v sukni. Potěšilo mě, že jsme se blížili do cíle a tak následovala toaleta a nezbytné odpuštění močového měchýře skrz trubičku a upravení make-upu. Hřebenem jsem si zlehka projel přes paruku a už tu byl Amsterdam.

„Vystupovat, konečná stanice!“

Začal jsem nasávat tu atmosféru ciziny, vyvlekl jsem kufr, protože mi Radka kladla na srdce, že se nesmím předvádět, jaké mám svaly, když jsem křehká blondýna. Věděl jsem, kterým východem mám jít a pak jsem si vytáhl peněženku a koupil jízdenku na tramvaj. Bedlivě jsem sledoval, kde mě kdo pozoruje a tváře si snažil zapamatovat. V tom tu byla tramvaj a já si konečně taky sedl. S kabelkou na klíně jsem pozoroval město až jsem zahl s tramvají na jedno náměstí a moje cesta pomalu končila. Prošel jsem kolem laviček a zahl do postraní ulice. Vzal si k ruce mapu, jako správná turistka a v tom jsem zahlédl dvě postavy, jak míří ke mně. Ihned jsem byl ve střehu, ale nebylo mi to nic platné.

„Co to děláte?“

Snažil jsem se o odpor, ale ten druhý mi něčím přikryl ústa a já najednou poklesl v kolenou. Pak jsem si nic nepamatoval. Zdál se mi divoký sen ve kterém jsem sebou asi hodně mlátil, než mě probralo to zvláštní ticho kolem. Když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že jsem narvaný v nějaké bedně. Ruce jsem měl samozřejmě svázané do zadu, ale nohy mi nechali volné. V ústech jsem měl něco narvaného z asi dámského prádla a přes ústa uvázaný šátek, abych nemohl tu věc vyplivnout. Chvilku jsem zjišťoval situaci, než někdo přišel dovnitř.

„Máme pět holek, jak jste si přál pane!“

Někdo přistoupil a kopl do mé bedny.

„Už nechrápej ty čupko! Brzy tě odvezeme jinam, když jsi rukojmá!“

A popošel k dalším a udělal něco podobného. Zaslechl jsem jen nějaké zabručení z vedlejší asi bedny a pak se opět dali na odchod.

„V kolik to vyplouvá?“

„Asi za dvě hodinky.“

„Tak to stihneme oběd.“

Zasmáli se a opět nastalo ticho.

Ihned jsem začal jednat. Našahal jsem si naštěstí podpatek a jak jsem přizvedl nožku, tak se objevila pilka. Opatrně jsem jí vzal a začal pilovat provazy. Šlo to docela snadno a když jsem podřízl i víko nad hlavou, byl jsem venku nato dup. Popošel jsem a ihned zaklepal na vedlejší bednu.

„Můžete mluvit? Jste z holandska?“

„Ne, jsem němka a ta vedle taky.“

„Pomůžete mi s útěkem?“

„Určitě!“

Během chvilky bylo víko odklopené a už jsem jí taky přeřízl pouta. Když už jsme byli všichni venku, nakázal jsem, aby do beden dali nějaké těžké věci. Tím nevzniklo podezření, že jsme pryč. Jenže v tom jsme uslišeli kroky.

„Hele musíme tu osobu omráčit, jasné?“

Přikývli a vzali si něco těžkého do rukou. Jak ta osoba vkročila a začala kopat do beden, tak jsme se na ní sesypali a omráčení bylo jen otázkou vteřin.

„To je nějaká ženská holky!“

„Zavřít dveře!“

„Jo, jdu na to!“

„A vy dvě mi pomožte se převléknout!“

„Jako že místo ní?“

„Jo, dělejte, mám plán.“

Viděl jsem, že má na sobě nějaké leginy a dlouhé triko s dlouhým rukávem s velkým motýlem a přes sebe ještě jednoduchou vestičku. Na nohou měla gumáčky na podpatku. Jak jsme se převlékli, tak jsem si musel hodně pomáhat, abych se dostal do těch holinek. Ale pak mi noha vklouzla dovnitř a já cítil, jak její chodidlo je minimálně o číslo menší.

„Co se děje?“

„Trochu menší, ale teď honem jí svažte ruce a dejte ten roubík, co jsem měla já!“

Všechny si nechali jen šátek přes obličej a ruce si na oko obvázali provazem.

Když jsem už otevřel dveře, tak tam stál druhý chlap z té hlídky.

„Co je, že tak dlouho nejdeš Brigito?“

„Zasrané děvky, nešlo to je dostat z beden.“

Naštěstí pravá Brigita už stála a zmateně se dívala kolem. Až teď jsem uviděl, že má taky modré oči a je blond. Naštěstí délka vlasů byla stejná a já si vzal ten čepec, tak že kšilt mi trochu zakrýval čelo.

„Vem si tu blondsku, já si dám bacha na ty ostatní!“

„Jo jasně, tak táhni ženská!“

Šlo to docela dobře až když jsme se měli vydat východem, tak jsem všechny zarazila.

„Kam si mi dal můj batoh?“

„Nechala sis ho v pokoji v prvním patře, co si zapoměla?“

„Jo a nevyčítej!“

Vyběhl jsem nahoru a její pokoj jsem našel docela dobře. Prozradilo jí to, že měla výrazný parfém. Ten jsem našel na stole a na židli hledaný batoh. Vzal jsem obojí a pak jsem se zarazil. Na poličce měla dva velké umělé penisy. Napadlo mě, že by mohli něco skrývat a tak jsem je raději přihodil do zavazadla a prchal pryč.

„Kde seš? Karlos se už po tobě ptal!“

„Aby se nepodělal, jdeme čupky!“

Hrál jsem drsňačku a chvilkama si to užíval. Když jsme vyšli skrz přístav na loď, která nás měla odvést někam, parťák najednou začal měnit moje záměry.

„Hele nemám s nima jet raději já?“

„Ne, rozhodlo se, že jedu já Brigita!“

„No třeba bych byl k užitku.“

„Ty prasáku, nech si zajít chuť! A vůbec, támhle je kapitán a námořník s nějakou ženskou! To bude stačit!“

A razantně jsem do něj strčil. Ten náhle pochopil a vyklopýtal přes lávku ven z lodě. Schody se odsunuly i s lávkou , kapitán dvakrát zatroubil a po chvilce jsme se pohly pryč.

„Odvést do podpalubí!“

Dal jsem pokyn, ale najednou ke mně přišla ta ženská.

„Je vše v pořádku!“

Najednou se na mě usmívala Radka v celé své zelené kráse.

„Ale ještě se na nás můžou dívat dalekohledy!“

„Ano, odvedu ty čtyři dolů, aby si oddechly.“

Na palubě jsme zůstali jen my dvě. Pravá a falešná Brigita.

Hodně dlouho jsme se dívali do očí, než jsem jí strhl šátek a vyndal roubík.

„Bolelo to moc, jak jsme tě omráčili?“

„Jo, ještě to bolí a co je to tu za komedii?“

„Prosím, nekřič, chci ti pomoct Brigito!“

V tom se rozhlédla kolem, ale přístav byl už docela daleko.

„Rozvážeš mi ruce, prosím?“

„Ještě nemůžu, musíme vyplout na širé moře a až potom ti je uvolním. Teď budeš tady se mnou a já bych tě měla zbičovat za neposlušnost.“

„Ale jak tohle všechno víš?“

„Zaslechl jsem Váš rozhovor.“

„Aha, ty si nebyla úplně omdlelá?“

„Ne a co jsem vyslechla, tak bych si raději vzala do hrobu.“

Otočil jsem se k ní a sledoval , jak se břehy mění ze zastavěných dřevěnic až po malé usedlosti a kolem nich bylo plno malých kanálků.

„Proč si mě rovnou neschodil do moře?“

Najednou jsem se zarazil, jak může vědět, že nejsem holka? Ale hned jsem se přesvědčoval, že jsem asi špatně slyšel a nechal to být.

„Myslím si, že nejsi ještě tak zkažená, jak si dělala na pevnině před těmi chlapy.“

„Já musela, měla jsem totiž mezi rukojmými sestru, ale naštěstí to bylo před rokem a jen díky její svobodě jsem musela hrát tuhle roli.“

Blížil se velký horizont a tak jsem jí rozepl pouta a zavedl do podpalubí.

„Děkuji, jak ti říkají?“

„Jsem Petra.“

Objala mě a dala velkou pusu. Nevím , kde se to ve mně vzalo, ale odložil jsem batoh a nechal se líbat. Po chvilce se objevila Radka a my museli přestat. Ještě rudého si mě Radka odvedla ven.

„Hele, máme ještě jeden úkol., musíme prohledat Brigitu, jestli nemá jeden čip s důležitými doklady.“

„Tady je její batoh a vzal jsem i dva velké penisy. Nemůže být v nich?“

„Může, ale kdyby ho chtěli propašovat ven, tak by je tam nenechávala jen tak na poličce, ale měla by ho v batohu, nemyslíš?“

Pokrčil jsem rameny a ona ihned pokračovala.

„Sundej si leginy, protože tě osvobodím od té klece.“

A za pár chvilek jsem držel v ruce pás cudnosti. Cevku mi vytáhla a jak jsem se sám vymočil, už to tak neštípalo, jako při prvních pokusech.

„Jdi za ní a věnuj se jí. Asi potřebuje trochu něhy.“

Když jsem se vrátil, seděla tam zamyšlená a hrála si s tím šátkem, co měla předtím přes obličej.

„Jak si věděla, že nejsem žena?“

„Prozradil tě hlas, ale to jsem zjistila jen já, než si přišel k sobě v té bedně.“

Zaraženě jsem položil pás cudnosti na stolek a sedl si k ní.

„Ty oranžové šatičky jsou tvojí přítelkyně?“

„To je jen známá a někdy se u ní zastavím na slovíčko.“

Podívala se pronikavým zrakem.

„Ne, nežiju s ní a ty máš kamaráda?“

„Jo, několik, ale přítele žádného.“

Pak jsme se opět líbali až mi sundala po kolena leginy a sama si odhalila klín.

„Pojď a vezmi si mě!“

Trochu v rozpacích jsem jí začal líbat na krk a hladit v rozkroku až mi ruka sjela k její mušličce. Prst jsem tam ale zasunout nemohl a tak jsem se jen na ní zvědavě podíval.

„Jo, můžeš si ho taky vzít!“

Zašeptala tak toužebně až jsem neváhal, a ukrytý penis vytáhl ven až to mlasklo. Sama mi jej pomohla nasadit do mého zadečku a když zatlačila, zacítil jsem bolest.

„Uvolni se, půjde to!“

Nemyslel jsem na nic jiného a najednou svěrač povolil a silikonový klacek mi zajel úplně do zadečku až jsem zacítil další tlak. Jak jsem se párkrát prohl a natočil na stranu, další bolest ustoupila a mě se zadeček uzavřel úplně. Nechápal jsem, co se to se mnou děje ale Brigita to věděla až moc dobře. Byla už rozvášněná a tak náš milostný obřad mohl pokračovat tím nejsladším a to tím, že jsem vnikl přímo do ní. Nemyslel jsem na masku, nemyslel jsem na malé gumáčky, ale hltal jsem její vůni těla. Trvalo to víc jak půlhodinku při které jsme se udělali několikrát.

„Děkuji moc Petře, děkuji!“

„Ano i já, ale budeme se muset rozloučit.“

To jí docela vylekalo, ale já jí to začal podrobně vysvětlovat.

„Víš můj život nestojí za nic.“

Pomalu jsme se od sebe odtáhly.

„Říkal jsem si, že v nejlepším to jednou musí zkončit.“

A automaticky jsem si nasadil pás cudnosti.

„Myslel jsem si, že to zvládnu a půjdu dál, ale cítím , že to prostě asi nedokážu.“

V tom se ozvalo zacvaknutí a moje ochrana byla opět na místě. Natáhl jsem si přes to kalhotky i leginy a upravil se.

„Já měla taky představu, že dokážu žít dál a chtěla jsem taky zkončit, ale pomohla mi moje sestra a já jsem tady, třeba budu schopna dát naději někomu dalšímu.“

Vzal jsem pouta a s ní jsem vyšel na palubu, kde nikdo nebyl. Sehl jsem se těsně u zábradlí a sepl si nohy k sobě

„Co to děláš?“

„Potřebuji od tebe jen, aby si mi sepla ruce do zadu.“

Zpitomělá si vzala pouta a stáhla mije za zády k sobě tak, že jsem byl úplně spoután až mě to vzrušovalo.

Náhle jsem cítil, jak jsem celý v té ženské roli a jak opět dělám přesně to, co ode mě Radka vyžadovala.

„Ale co chceš dělat Petro?“

„Jen mě prosím polib.“

Udělala o co jsem jí žádal a pak jsem jí požádal, aby kousek poodstoupila.

„Zbohem Brigito, musím už jít, je čas.“

V tom jsem se natočil a přepadl přes zábradlí.

„Petro! To nééé!!!“

Ozývalo se z paluby a já se soustředil, abych se dostatečně vydýchal a abych při nárazu o mořskou hladinu neomdlel. Šílená rána a kolem mě samá voda. Zavřel jsem oči a trpělivě vyčkával, co se bude dít dál. V téže chvíli k dívce na palubě přistoupila Radka.

„Ona se utopí a já budu za to vina!“

„Ale já neumím plavat.“

Vzrušeně odpovídala Radka a v tom se Brigita rozhodla. Bleskově rozepla lodičky, pak si rukama za zády rozepla zip až šaty spadly k nohám, rychle přikročila k zábradlí a v mžiku

letěla šipkou do moře za mnou. Radka se jen pousmála a dívala se do moře na nás. Pak jen mávla rukou a odněkud se objevil záchraný člun a na něm jeden námořník.

Já se stále potápěl hloubš až mi zaléhaly ušní bubínky. Uplinulo víc jak půl minuty a já pootevřel oči, abych se podíval, zda někde není potápěč. Ale nikdo nikde nebyl. Teď jsem celou vahou cítil, jak mám zpoutané nohy k sobě a ruce za zády tak, že jsem nebyl schopen udělat pohyb, abych se osvobodil. Čepice mi odlétla někam pryč a blonďaté vlasy se mi začaly vířit kolem obličeje v takové velké kouli. Náhle mě kdosi chytil za krk. Byla to Brigita, která mě začala vytahovat vzhůru. Zkusil jsem trochu zamrskat nohama, ale jen trochu to pomohlo. Najednou se rychlost vynořování zrychlilo a já se po chvilce vynořil. Ihned jsem začal lapat po dechu a jen kousek od mé hlavy byla rozesmátá zachránkyně.

„Neutopila si se mi! Hurá!“

Vískla si na celé kolo až bubínky zaléhaly. Pak mě přitáhla k boku člunu a námořník jedním mocným pohybem mě vytáhl ven. Brigita mě ihned následovala. Když mi rozepínala pouta, stále mě líbala a nenechávala mě skoro ani nadechnout. Cítil jsem, jak moje maska nemá tu správnou teplotu, ale bylo mi to jedno.

„Ty si se opravdu chtěla utopit?“

„Ano, já víš neměla jsem síly žít dál!“

„Ale se mnou to zvládneš, uvidíš!“

A teď jsem jí už taky mohl objímat. Námořník se usmíval a nepospíchal ke schůdkům, které čekaly jen na naše kroky.

„Tak Petře, aby si věděl, tak ti řeknu celou pravdu.“

Začala radka v kabině, když už jsme byly obě v teple a suchu u dobré kávy.

„Ten čip byl opravdu v tom penisu, ale Brigita to nevěděla stejně jako já. Ty si ale vzal podezření a měl si dobrý cit.“

„A ale no mě to dala moje zachránkyně sama do zadečku!“

„Jo, ale to nebylo kvůli tomu čipu, ale protože si po dlouhých letech chtěla užít sex s chlapem.“

Otočil jsem se na ní a ta mi to jen potvrdila.

„Tak že pro mě skočila opravdu a né proto, aby zachránila ten prokletej čip?“

„Jo, divný co?“

Plácl jsem se po čele.

„Tak že se už budu moct zbavit té masky a převleku?“

„Ne, ještě né. Musíš tu hru dohrát až do konce. Naše figurantky co by rukojmý budou plně ozbrojené a jak Vás odvedou do příslušného domu, tak zaútočíme a celou bandu pochytáme.“

„Ty si to všechno věděla?“

„Kam jedeme ano, ale že tam budou chtít vyměnit rukojmý jsem se jen domnívala, ale pravda je, že je tam chtějí zneužít, ponížit a prodat na trhu.“

„Ale v té vodě jsem cítil, že ta maska už není dobrá!“

„Prohlížela jsem jí a je v naprostém pořádku.“

A proč tam musím jít já?“

„Protože neumíš se zbraní, a taky na tebe střílet nebudou, když jsi jejich člověk.“

V tom mě Brigita objala.

„Neboj se, já budu Tvůj zajatec a ochráním tě.“

„Ach jo, střílení, zabíjení, co ještě?“

„Vítej u agentů! Neměl ses převlékat za ženu a právě agentku.“

„Tohle asi už nikdy neudělám!“

„Nikdy neříkej nikdy!“

A svému žertu se holky zasmály.

„Já vím agent 007, co?“

„Ale v sukni.“

„Za jak dlouho se zase budu muset obléknout do těch věcí, co měla na sobě Brigita?“

„Hádám tak za šest hodin, doporučuji si schrupnout.“

Ale stejně jsem neusnul ani na chvilku. Bylo to zvláštní mít opět na sobě ty věci včetně pásu cudnosti.

Lezanka