Martin v LA - 1.díl - Petra

20.01.2020 20:52

Byl jsem čerstvě po maturitě a přemýšlel jsem co budu dál dělat. Zrovna jsem ukončil střední  školu cestovního ruchu s vyznamenáním, ale žádná vysoká škola mě nelákala. Ještě jsem se nepředstavil, jmenuji se Martin a jsem z Prahy. Jsem obyčejný kluk. No úplně obyčejný nejsem měřím 172 cm a vážím míň než většina holek, mám vlasy špinavý blond a modré oči a ani náznak po vousech a i ochlupení nemám žádné. No a i ve svých 18 letech jsem pořád panic, což s mojí konstitucí není nikterak podivné. Nikdy jsem ani neměl nějak přehnaný zájem o holky a vždy jsem ostatním klukům záviděl jejich muskulaturní těla. Tělocvik na škole byl moje noční můra. Ani né tak samotný tělocvik, ale to co následovalo po tělocviku. Před ostatníma klukama jsem se za svojí postavu strašně styděl a i když jsem dole docela dobře vybavený, tak mi nebylo příjemné se s nima společně sprchovat a proto jsem vždy do sprchy chodil jako poslední. I co se týkalo zájmů tak jsem toho s ostatníma klukama neměl moc společného. Sport mě nezajímal a hry jsem také nehrál. Né že by mi nešly, ale nezajímalo mě to. Radši jsem trávil svůj čas tím, že jsem poslouchal hudbu a koukal jsem se na videoklipy jak tam lidi tančí a sám jsem si v pokoji tančil. Mám ještě o 10 let mladšího sourozence, o kterého jsem se musel dost často starat. Mamka pracuje na směny a otec jezdí s kamionem a tak není moc často doma. Otec ze mě moc velkou radost nemá. On je zdárný příklad chlapáctví a neustále od něj slyším větu "kluku proboha, po kom ty vlastně seš".

No abych se vrátil ke svému příběhu, tak jak jsem již říkal, vystudoval jsem střední školu cestovního ruchu a na jazyky mám asi talent od přírody, protože na střední jsem se naučil kromě češtiny ještě anglicky, německy, francouzsky a španělsky a ze všech těchto jazyků jsem zvládl i státní zkoušku , sice pouze C2, ale i to se počítá, teda aspoň doufám. Jak říkám přemýšlel jsem co budu dál dělat, do klasického zaměstnání se mi nechtělo a chtěl jsem cestovat a zvýšit si svoje jazykové dovednosti, ale mělo to jeden háček a to byly finance. Něco málo jsem měl našetřeno z brigád, ale nijak závratná suma to nebyla a navíc mi otec naznačoval, že bych se mohl osamostatnit. Mamka mu za to vždy hubovala a říkala, že můžu u nich zůstat a že mě nikdo nevyhazuje, ale stejně jsem to napětí cítil.

Seděl jsem u sebe v pokoji a serfoval jsem na internetu. Pročítal jsem různá fóra, abych se dozvěděl, jak co nejlevněji cestovat, až jsem se dočetl k možnosti au pair v USA. Anglicky jsem uměl vcelku dobře, takže to by problém nebyl, o děti jsem se starat uměl, protože jsem se staral o mladšího brášku a tak jsem se o to začínal zajímat víc. Našel jsem na internetu několik agentur, které zprostředkovávali au pair do USA, ale mělo to dvě chyby. Ta první byla, že jsem musel být student, aby mě zastupovali a druhá a o to víc závažnější, že na au pair si lidé většinou žádali holky. Tuhle myšlenku jsem ale nehodlal vzdát, vždit tam bylo to kouzelné slovo "většinou" ne vždy. Z tohoto důvodu jsem se začal dívat po jazykových školách, kam bych mohl nastoupit, abych měl status studenta a narazil jsem na jednu školu jako dělanou pro mě. Za poplatek 20.000,-Kč na půl roku jsem se u nich mohl zapsat jako student a po zjištění mých aktuálních znalostí jazyka by mě přiřadili do skupiny s podobnými znalostmi, ale to nejdůležitější bylo, že tato škola měla vlastní agentůru a zajištovala svým studentům jazykové pobyty v USA pokud jejich angličtina byla na potřebné úrovni. Vůbec jsem neváhal a hned jsem jim zavolal a hned na druhý den jsem se měl dostavit na vstupní pohovor.

Ráno v 9 hodin jsem vstupoval do jazykové školy a byl jsem nedočkavý a plný očekávání. Přišel jsem na sekretariát, kde byla mláda a celkem pěkná sekretářka a ta mi řekla ať se na chvilku posadím, že se mi bude studijní referentka hned věnovat. Po přibližně 15 minutách přišla do kanceláře žena středního věku asi tak 40 let a na sobě měla dobře padnoucí kostýkem. Vlasy měla učesané do drdolu a na nohou měla lodičky. Hned jsem si pomyslel, že jí to opravdu sluší a se zájmem jsem si jí prohlížel. Ani nevím kolik uběhlo času, ale najednou slyším jak na mě někdo mluví. "Tak budete tady sedět a zírat na mě celý den, nebo půjdete se mnou?" Omluvil jsem se a hned jsem se zvednul a následoval jsem jí do jedné z účeben. Posadila se za stůl a ukázala mi ať se také posadím. Nebyla to klasická třída. Byly tady stoly do půlkruhu a na každém stole byl tablet a sluchátka. Hned jsem si pomyslel, že tady se mi to bude líbit. "Jsem Jitka a pracuji zde jako studijní poradce, nyní mi řekněte něco o sobě". Zarazil jsem se a nevěděl jsem kde začít. "a jéje, takže ty jsi tenhle typ, zkus mi tedy pro začátek říct, jak se jmenuješ, jaké jazyky umíš a na jaké úrovni je úmíš a co očekáváš od naší školy". Tak jsem jí pověděl, že se jmenuji Martin a že mám státnice C2 z angličtiny, francoužštiny, němčiny a španělštiny a že jsem se dočetl, že studentům umožnují v rámci zlepšení svých jazykových schopností jazykové pobyty v USA. Jitka se na mě podívala a povídá "to máš pravdu, ale měl by si vědět, že nejsme zrovna levná škola a na to, aby jsme tě poslali do USA musíš něco umět a nezlob se na mě, ale státní zkoušku si můžeš i koupit a o tvých znalostech to nic moc neřekne. Z tohoto důvodu zde máme vstupní test, který prověří tvé  znalosti, je ti to jasné?"

"Ano, je mi to jasné a jsem připraven na ten test a o ceně za studium vím, dočetl jsem se to na vaších stránkách". Jitka se usmála "no tak to je super, takže můžeme rovnou přejít k testu". Následující tři hodiny jsem vyplňoval jeden písemný test za druhým a vedl s pěti lidmi rozhovory v angličtině a ostatních jazycích. Po těchto třech hodinách jsem byl docela spocený, ale měl jsem z toho dobrý pocit. Opět za mnou přišla Jitka a povídá "tak vstupní testy máš za sebou, ale než ti řeknu výsledky, tak se musíš rozhodnout, jestli se zapíšeš na naší školu". Trošku mě to zarazilo, takže když se nezapíšu, tak se nikdy nedozvím jak jsem dopadl a pokud se zapíšu, tak mi můžou říct, že moje úroveň není dostačující na studijní pobyt v USA. Chvíli jsem mlčel a přemýšlel jsem o tom, když v tom mi Jitka povídá "dobře si to promysli, tady máš přihlášku a všechny pokyny ohledně platby a podobně, když se nám do týdne neozveš budeme to brát tak, že o naší školu nemáš zájem a výsledky tvých dnešních testů budou skartovány, nashledanou".

Domů jsem šel jako opařený a nevěděl jsem, co si mám o takovém přístupu myslet. Doma jsem zalezl do pokoje, lehl jsem si na postel a do sluchátek jsem si pustil hudbu. Nevěděl jsem co mám dělat. Vyhodit 20.000,-Kč a třeba pro nic? Moc se mi to nechtělo riskovat, už jsem byl pomalu rozhodnutý, že se na tu školu vykašlu, když v tom do mého pokoje přišel otec. V noci se vrátil s kamionem do republiky a hned toho využil a opil se v hospodě  a začal na mě řvát, že jsem líný hovado, že se jenom válím a že mě nebude živit. Takhle na mě křičel asi pět minut, až jsem to nevydržel a s brekem utekl z bytu. Potloukal jsem se městem a hlavou se mi honily černé myšlenky, že skončím někde u pásu nebo za pokladnou a do světa se už nikdy nepodívám. V tom mi zazvonil telefon. Podíval jsem se kdo mi volá, ale tohle číslo jsem neznal.

Zvedl jsem telefon a povídám. "Martin, co si přejete". "Dobrý den Martine tady Jitka z jazykové školy, vím, že jsem vám řekla, že máte čas na rozmyšlenou, ale nemohli by jsme se ještě dneska sejít, potřebovala bych vám ještě něco sdělit"."No vítě, zrovna se mi to moc nehodí, navíc mám nějaké rodiné problémy a asi si vaší školu nebudu moc dovolit". "Martine přijedu za váma, popovídáme si o tom, a třeba by jsme mohli najít nějaké řešení". "No dobra jsem zrovna na Jílové ulici". "Vím kde to je, za rohem je kavárna tak se sejdeme tam za 10 minut" a s tím zavěsila. Šel jsem do té kavárny a nevědel jsem co od toho mám čekat. V kavárně jsem si sedl ke stolu pro dva a objednal jsem si čaj. Po 10 minutách se dostavila Jitka hned si sedla naproti mě a řekla mi ať spustím, co mám za problémy. Chvilku jsem přemýšlel a točil lžičkou v čaji, ale nakonec jsem se odhodlal a pověděl jsem jí o problému s otcem. Jitka se jenom usmála a povídá "možná bych mohla tvoje problémy vyřešit". Vykulil jsem na ní oči a ona pokračovala. "Podívej se, normálně to takhle neděláme, ale dostali jsme jednu nabídku na kterou se hodíš." Chtěl jsem neco namítnout, ale zarazila mě a povídá, "teď mě poslouchej, založili jsme ti profilovou kartu u nás v agentůře a objevil se zájemce přímo o tebe. Jedná se o velmi zámožného a úspěšného podnikatele v Los Angeles. Tvoje testy dopadly na výbornou, takže poslat tě tam nebude žádný problém. Co se týče školného ten zájemce je ochotný ti zaplatit jak studium na naší škole, tak letenku do LA a navíc by jsi u něj měl jisté místo a nemusím říkat, že dobře placené, co na to říkáš?". Jenom jsem otevel údivem ústa a nebyl jsem schopen slova. Jitka pokračovala "má to jeden háček, ale vzhledem k tvojí současný situaci, je to možná výhoda. Musel by si odletět do LA už za 5 dnů". "No, ale co víza, povolení a tak dál" namítnul jsem. "O to se nemusíš starat, tvůj nový zaměstnavatel pan James, všechno zařídí, ale potřebuju to vědět hned, abych mohla dát vědět panu Jamesovi". Po událostech doma jsem se ani nemusel rozmýšlet a hned jsem souhlasil. "Jsem rádá, že jsi se takhle rozhodl, uvidíš, že budeš spokojený. Já teď pujdu vše zařizovat". S tím se rozloučila a chvatně odešla.

Když jsem přišel domu, tak otec již spal a mamka byla zamlklá v kuchyni. Nic jsem neříkal a šel jsem do svého pokoje. Druhý den ráno jsem u snídaně sdělil rodičům, že odjíždím do LA a že tam mám zajištěné zaměstnání. Otec nic neříkal, asi mu ještě po včerejšku nebylo dobře a mamka řekla jenom něco ve smyslu, jsi si jistý?. Následujících 5 dní uběhlo neskutečně rychle. Jitka mi neustále volala a posílala mě s jedním papírem za druhým na jeden úřad pak zase na jinej, ale jak slíbila všude to probíhalo hladce a všichcni se poukazovali na intervence pana Jamese. Konečně jsem byl v letadle do USA. Let proběhl v pohodě a když jsem se blížili na přístání, tak jsem se podíval z okénka a ten pohled na LA mě úplně uchvátil, všude samá světla a budovy kam až oko dohlédlo, něco tak velkého jsem opravdu nečekal. Po příletu jsem si vyzvedl zavazadla a šel jsem k východu, kde na mě měl čekat někdo od pana Jamese. U východu stál nějaký muž v obleku a nad hlavou držel ceduli s nápisem Martin, czech republic. Vydal jsem se k němu, představil jsem se a podal jsem mu obálku s nějakými dokumenty od Jitky. Rychle si je prolistoval a sdělil mi, ať ho následuji. Došli jsme k docela luxusnímu SUV značky Lexus. Já si sedl dozadu a vyrazili jsme. Cestou se se mou ten muž vůbec nebavil a ani jsem se nedozvěděl jeho jméno. Přijeli jsme do nějaké administrativní čtvrti. Všude byly velké prosklené budovy a očividně plné kanceláří. Bylo mi řečeno, ať si věci nechám v autě a následuji řidiče. Vešli jsme do velké vstupní haly a až tady jsem zjistil, že celá tahle velká budova patří jenom jedné společnosti. Vstupní hala byla vkusně a moderně zařízena. Můj řidič mě zavedl k recepci a pak si sám sedl bokem do křesla a řekl mi, že tu na mě počká. Na recepci jsem mladé a opravdu pěkné recepční podal obálku s dokumenty. Ona si je chvilku prohlížela následně zvedla telefon a někam zavolala. Co říkala jsem jí nerozuměl, protože mluvila docela potichu. Následně mi řekla ať jedu do 16 patra a počkám ve vstupní místnosti. Když jsem vyjel do 16 patra zjistil jsem, že se nacházím v luxusně zařízené čekárně a nachází se zde i stůl se sekretářkou. Ta si mě prohlídla a ukázala mi na křeslo ať se posadím a čekám. Po asi 20 minutách jí zazvonil telefon a po krátkém hovoru mi sdělila, že pan James mě nyní přijme a mám vejít dovnitř. Vešel jsem velkými dřevěnými dveřmi, do kanceláře a nevěřil jsem vlastním očím. Tahle luxusně zařízenou kancelář jsem ještě neviděl. Byl tu velký vyřezávaný stůl. Celá zadní stěna byla prosklená a byl zde nádherný výhled na LA. V rohu kanceláře byla vkusná kožená pohovka  a na středu byl stolek s křesly a s minibarem. Ale co mě nejvíc zarazilo byl muž sedící za stolem. Jak jsem vešel tak si stoupl. Byl obrovský. Měřil ke dvoum metrům a pod košilí se mu rýsovaly svaly. Hned se zvedl a pokynul mi ať se posadím. Bez nějakého zdržování mi sdělil, že se jmenuje James a že bude můj novej zaměstnavatel. Pracovat budu o dvě patra níž a moje pracovní doba bude dost pohyblivá. Sebejistota a cílevědomost z něj jenom sršela a budil ve mně dojem, že bude až pedantsky přísný, přímočarý a k zaměstancům stejně tvrdý jako k sobě a vzhledem k jeho vyrýsované postavě jsem si uvědomoval, že na sebe je hodně přísný. Osmělil jsem se a zeptal jsem se, co že vlastně budu dělat a čím se společnost zabívá, jelikož mi to doteď nikdo nesdělil. Jenom se pousmál a řekl mi, že budu dělat překladatele z jazyků co umím a to jak písemně tak i ústně a ať počítám s tím, že s ním budu jezdit na pracovní cesty a na schůzky. No a co se týče společnosti, tak ta se zabívá více činostma. Provozuje nějaké kluby v LA, má modelingovou agentůru, zajištuje taneční skupiny pro filmový a hudební průmysl a pořádá promoakce pro různé společnosti a zájemce a spoustu dalších věcí. Následně mi sdělil, že nyní mohu jít a že ostatní se dozvím později. Řidič mě zaveze do mého nového bydliště a mám si odpočinout.

Řidič mě zavezl k činžovnímu domu a zavedl mě do mého nového bytu. Nebylo to nic extra, ale přežít se tam dalo. Řekl mi, ať se zabydlím a že mě zítra ráno vyzvedne. S tím se rozloučil a odjel. Další den ráno mě v 8 hodin vyzvedl a jeli jsme do práce. Myslel jsem si, že jedeme do kanceláří, ale zavezl mě na soukromou kliniku s tím, že každý zaměstnanec společnosti je tady vedený a že musím podstoupil vstupní prohlídku. Tato prohlídka zabrala půl dne, dělali všechna mi možná i nemožná vyšetření. Doktor mi sdělil, že výsledky budou do druhého dne, ale že to zatím vypadá dobře. S tím jsem byl odvezen do práce. Ve čtrnáctém patře jsem narazil na svojí nadřízenou. Jednalo se o dámu ve věku okolo 30 let s postavou modelky, akorát prsa měla oproti zažitému vkusu trošku menší a obličej byl trošku ostřeji řezaný, ale musel se za ní otočit snad každý. Její největší předností byly neskutečně dlouhé nohy které ještě prodlužovaly lodičky na neskutečně vysokém podpadku. Chvilku si mě prohlížela a ukázala mi můj pracovní stůl a dostal jsem od ní mobilní telefon s firemní sim kartou, kde byla dle jejich slov již uložena všechna potřebná telefonní čísla. Následně jsem začal pracovat. Překládal jsem jeden obchodní dopis za druhým a to jak z angličtiny do různých jazyků tak obráceně a ani jsem si nevšiml, že už je večer. Řidič už mě nevozil, ale sdělili mi, jak se metrem dostanu ke svému bydlišti. Druhý den v práci mi moje šéfová, která se mimochodem jmenuje Jeniffer, sdělila, že moje vyšetření u doktora dopadlo vcelku dobře, ale že vzhledem ke své postavě a konstituci mám za doktorem docházet na injekce, kterými mi bude do těla doplňovat vitamíny a různé minerály.