Martin ? 4.díl - Pavel
Proč a za co mě osud trestá??
Muž sedící u okna v temném pokoji si asi ani neuvědomil, že se den už pomalu přerodil v temný večer. Na parkovišti hluboko pod ním se rozsvítily pouliční lampy v jejichž odlesku se třpytily potůčky slz na jeho tváři. Nastával dušičkový večer, večer kdy se má vzpomínat na zesnulé, pro něj jeden z nejsmutnějších večerů v roce. Muž s povzdechem vstává a vyndává z kuchyňské skříňky připravenou svíčku. Když jí zapálí, tak jeho oči zůstávají několik minut nepřítomně hledět do plápolajícího plamínku knotu. Celou jeho mysl ovládají dnešní večer jen vzpomínky na Yvetu?..
Až po několika minutách si uvědomil, že plamen svíčky postavené na kuchyňském stole ozařuje taky lahvičky s nápisem Androcur a Estrimax. Z každé vyklepává jednu tabletu a zapíjí je vodou. Ze skříňky pod linkou vyndává sedmičku archivního Tramínu a staví ji na stůl ke dvou připraveným skleničkám na víno. Za svitu svíčky nalévá do obou víno, potom jednu zvedá a symbolicky ťukne o tu na stole.
?Tak moje lásko, ať jsi kde jsi, přeji si, aby tvoje duše byla šťastná?.? Hlas se mu zadrhl, napil se vína a zůstal nepřítomně hledět do světla svíčky.
Yveta, Yveta! Jak krásně s ní plynul čas! I když začátek Sametové revoluce promilovali v posteli, po pár dnech byli oba vtaženi do víru událostí. Prožívali jí se stejnou euforií jako ostatní lidé, kteří plnili náměstí a vítali Nový svět. Ale i tak si našli volné chvíle pro sebe, kdy ona naplňovala svůj slib, kdy se rozhodla ho udělat šťastným.
?No podívej se tady píšou přesně o tom co cítíš,? přivítala ho jednou když přišel večer domů a přistihl jí jak si čte nějaké lékařské spisy na sedačce v obývacím pokoji. ?Byla jsem dnes v univerzitní knihovně a trochu jsem se zaměřila na ten náš problém.?
?Ale, ale miláčku, my máme nějaký problém?? zeptal se tehdy Martin
?Ano lásko, máme společný problém, který půjde vyřešit, máme problém?? odmlčela se Yveta a tvářila se tajemně ?a to jak s tebe udělat hezkou holku!? vyhrkla se smíchem a oplatila mu polibek na přivítanou. ?Ale ještě před tím tě udělám taky šťastným, mám pro tebe k večeři tvoji oblíbenou ???? a zase se dramaticky odmlčela.
?No jistě, už vím co to tady voní, rajská s kolínkama!? vykřikl Martin s nefalšovanou radostí. Rajskou a koprovku prostě zbožňoval! A nemusel k tomu mít ani maso, k rajské stačily kolínka a ke koprovce knedlík s vajíčkem.
?Tak ukaž na co jsi přišla ty moje přísná doktorko,? dobíral si jí Martin když už po večeři byli zase oba v obývacím pokoji.
?Jak jsem ti už říkala, v univerzitní knihovně jsem se prostě zaměřila na problém kdy se muž vnitřně cítí být ženou. Hledala jsem čistě odborné řešení.? Začala listovat skripty a potom rozevřela před Martinem odborný lékařský posudek na diagnózu F64. ?Tady to je, v klidu si to přečti, já se ještě musím něco doučit na zítřejší zápočty.?
Tak, a teď to tedy poprvé viděl černé na bílém. Poprvé si uvědomil, že podobných lidí jako je on je určitě víc! Ta odborná lékařská studie dokonale vystihovala přesně to co cítil. A navíc se poprvé dozvěděl, že je i u nás možné operativní vyřešení jeho problému, nebo nemoci? Nevěděl přesně jak to pojmenovat, ale co by asi říkala Yveta kdyby se rozhodl léčbu podstoupit? Dočetl celou tu odbornou stať, a začal znovu. Tentokrát se zaměřil na postup léčení. Zároveň se snažil celou léčbu směrovat na svou osobu, hormonální léčba, začít na veřejnosti chodit v dámském oblečení a potom snad souhlas k operaci!
?Ty už jsi to Yveto taky četla?? zeptal se jí tenkrát když viděl že už odložila tlustou bichli ze které se učila.
?Jistě četla, taky jsem se z toho i učila, proč se ptáš??
?Jen jsem chtěl vědět jestli víš jakou léčbu tady navrhují. A co potom ty hormony? A taky jak by ses na mě dívala kdyby mi třeba dovolili tu operativní přeměnu? Zůstala by jsi vůbec ještě semnou až do konce??
?Prosím tě, hlupáčku, jak se můžeš vůbec tak ptát? Já tě miluji celého i s tou ženou co máš v sobě. Už jsem o tom taky přemýšlela a určitě by jsme našly způsob jak žít abychom byly šťastné.? Tak to bylo vůbec poprvé kdy o nich obou promluvila v ženském rodě! ?Ale k té operativní změně je hodně dlouhá cesta,? pokračovala a dívala se mu do očí ?jsi si úplně jistý, že to chceš? Jsi si jistý že by jsi dokázal najednou odložit svoje oblečení a vyjít ven v dámském? A taky je tady tvoje práce! Nechci předvídat, ale myslím, že na ministerstvu zahraničních věcí by ti to asi neprošlo.?
Martin musel uznat že její argumentace má něco do sebe, pořád se jenom se svým problémem skrýval, převlékal se potají, ale v jednom si byl jistý, věděl že ta žena v něm je, a taky věděl že ta žena nenávidí jeho mužské tělo ve kterém se nějakou hříčkou přírody nebo omylem osudu ocitla. To si všechno uvědomoval, taky věděl, že by musel změnit práci, musel by vlastně změnit celý svůj život, a co by asi říkali rodiče? Jeho rodiče a nakonec i Yvetiny, museli by hodně překousnout aby pochopili jeho jednání a jednání Yvety která vlastně ze začátku žila s mužem a potom se ženou. Konec konců názor svých rodičů znal a byl si skoro stoprocentně jistý, že by to nikdy nepřenesli přes srdce. Jednoduše by pro ně asi zůstal úchylem. Ten večer v něm ale něco přece jenom zlomil, už věděl, že se jeho problém dá vyřešit, otázkou ale zůstávalo jak vlastně začít, jak z toho začarovaného kruhu vlastně ven.
Následující dny ubíhaly jako splašené, Yvetu pohltilo zkouškové období, a Martina zase práce na ministerstvu kde se pomalu začínaly dělat čistky související se změnou politického směru státu. Ale i v těchto chaotických dobách byly chvíle, kdy si uvědomoval že tak žít vlastně nechce, že se už musí do něčeho pustit a někde začít. Vůbec by ho ale ani ve snu nenapadlo, že to bude Yveta kdo ho popostrčí zase vpřed.
?Mám pro tebe překvapení,? vítala ho když přišel jednou v pátek večer domů a před nimi byl volný víkend ?ale nejdřív do koupelny, vysprchovat a pořádně se oholit.?
Zdůraznila slovo oholit, a popostrčila ho ke dveřím koupelny. Martin se tehdy pro jistotu oholil dvakrát po sobě. Když se vrátil za ní do pokoje už na něj čekala.
?Martine nechci aby si v sobě něco potlačoval a byl z toho nešťastný, nechci aby ses přede mnou skrýval a nebo tajně někde převlékal. Proto se teď tady hezky posaď na židli a zkusíme jaká by se z tebe dala udělat holka?. Martin se pohyboval jako ve snu, sedl si na židli kterou Yveta přinesla do pokoje. Všiml si, že na stolku vedle něj má připravené všechny svoje rtěnky, řasenky a oční stíny.
?Teď zavři oči, musím ti zamaskovat fousy krém,? vzala ze stolku dózu na které byl nápis Dermacol krycí krém, a když jí před ním otevřela viděl že má světle hnědý odstín. Kouskem houbičky mu nanesla krém postupně na celý obličej, víčka a krk. Měl zavřené oči a vnímal její doteky, představoval si, že se jednou bude moct takto upravovat sám. Yveta chodila výrazněji nalíčená i do školy, jen když měla praxi v nemocnici, tak se moc nelíčila. Věděl, že je ve správných rukou a plně jí důvěřoval. Nevnímal nějak čas, ale asi tak za půl hodinky Yveta odložila štětec kterým mu nakonec nanášela na tvář pudr , odstoupila od něj a pozorně si ho prohlížela.
?Počkej, ještě zůstaň sedět,? zatlačila Martina zpátky do židle když chtěl vstát ?teď přijde to hlavní, toto jsem koupila od jedné holky z našeho ročníku.? Vzala ze sedačky igelitovou tašku a vytáhla z ní delší hnědou paruku. ?Prvně jsem si říkala, že bys mohla být blondýnka, ale máš tmavé oči jako já takže si myslím, že ta hnědá ti bude slušet.? Zase použila ženský rod! ?No teď je to v pořádku, teď se můžeš jít podívat do zrcadla,? řekla když byla spokojená s úpravou záplavy vlasů.
Martin jako omámený přešel k zrcadlu a to co uviděl mu doslova vyrazilo dech. Když si odmyslel svoje slipy a tričko, tak by odpřísáhl, že ta hlava patří ženě! Bylo to tenkrát úplně poprvé co se viděl v zrcadle dokonale nalíčený. Yveta jeho líčení nijak nepřehnala, vypadal prostě jako žena která jde upravená do kanceláře, pravda je, že musela použít silnější vrstvu krycího krému na zamaskování oholených fousů, ale při zběžném pohledu si byl jistý, že by ho nikdo nepoznal.
?Tak to je teda neuvěřitelné, Yveto?? nedokázal ze sebe dostat ani slovo.
?To ještě není všechno,? přerušila ho Yveta ?když už jsem si s tím dala takovou práci, tak se oblečeme a půjdeme se trochu projít ven.?
?Počkej, ty myslíš že bych mohl s tebou tak jít??
?Všechno už jsem připravila, podívej, venku už je tma, oblečeme si ty sportovní soupravy co máme od tvého táty a budeme vypadat jako dvě sportovkyně.?
Při téhle vzpomínce se Martin musel usmát. Pomalu usrkával víno a v plamínku svíčky na stole se snažil zachytit odraz svojí milované Yvety. Tenkrát byly v módě takové ty šusťákové sportovní soupravy, napsal tehdy rodičům do Austrálie a oni mu ji poslali pro něj i pro Yvetu. Jo byla to tenkrát taková průkopnická doba. Zhluboka vydechl a nalil si další sklenici vína.
První vycházka ven! Yveta mu připravila kompletní oblečení, půjčila mu svoje kalhotky, punčochy, podprsenku a rolák. Když byl kompletně oblečený a díval se na sebe do zrcadla tak chtěl zastavit čas. Chtěl aby to tak zůstalo, aby z něj už navždy byla ta dívka kterou před sebou viděl. Domluvili se že když na chodbě domu někoho potkají, on bude mlčet a zdravit bude Yveta. Vypadá jako její kamarádka která za ni přijela, nikdo v něm při náhodném setkání nebude přeci hledat Martina! Venku foukal čerstvý větřík který si pohrával s dlouhými vlasy jeho paruky. Ty mu neposedně poletovaly kolem hlavy a lepily se na namalované rty. Zavěsily se do sebe jako dvě kamarádky a vydaly se na procházku potemnělým sídlištěm. Pár chodců které potkaly jim nevěnovalo žádnou pozornost.
?Vidíš to, všichni mají nějaké problémy, nikdo tě nebude podezírat že nejsi holka,? uklidňovala ho Yveta když se snažil před procházejícími chodci odvracet obličej, ?neboj se vypadáš opravdu dobře! No a to mi vlastně připomnělo že moje holka ještě nemá jméno! Tak jak ti budu říkat?? končila se smíchem
?No jak,? šeptal Martin protože se bál aby ho nikdo neslyšel a neprozradil ho jeho hlas ?říkej mi třeba Martino.?
?Tak a máme tady Martinu,? smála se ?když budeš jako za holku, budeš pro mě Martina, jako kluk pro mě budeš Martin, aspoň se mi to nebude plést.?
To byla jejich první společná vycházka ven v dámském oblečení. Nebylo to nic významného, netrvala ani moc dlouho, obešly nakonec jen pár bloků paneláků, ale pro Martina znamenala velký mezník v jeho životě, poprvé byl venku na veřejnosti jako žena. Yveta to myslela opravdu vážně a začala mu pomalu vybavovat jeho dámský šatník. Mezitím se taky uvolnily hranice a mohlo se jezdit do okolních států. Tak se stalo, že najednou stál Martin s Yvetou v Mnichově na Marienplatze, vlastně v už bývalém západním Německu, do státu kam chtěl kdysi utéct za svým vysněným cílem. Obdivovali spolu Mariánský sloup, starou a novou radnici, ale hlavně sem vyrazily na nákupy. Rodiče posílali Martinovi na konto australské dolary, takže když je ve směnárně vyměnil za marky mohli se vrhnout do obchůdků. No a to se teprve Martinovy sny proměnily ve skutečnost! Když se vraceli zpátky do Čech, bylo v kufru jejich Favorita nejen oblečení pro Yvetu, ale hlavně silikonové epitézy, nádherná paruka z pravých vlasů, krásné lodičky velikosti osm a půl, nádherné plesové šaty které odpovídaly velikosti XL, což byla Martinova velikost, nalepovací řasy a nehty, a spousta bižuterie a doplňků.
Od jejich prvního společného večerního výletu se domluvili, že bude Martin doma chodit pokud možno v dámském oblečení, a pod Yvetiným vedením už obstojně zvládal líčení, zasvěcovala ho do všech těch krásných podvodů kterým se říká paní móda, zvykl si nosit prsní epitézy, chodil v lodičkách s vysokým podpatkem. Jejich společné výlety na veřejnost byly stále odvážnější. V té době si už Martin holil nohy a i všechno zbytečné ochlupení na svém těle. Yvetě se taky podařilo úspěšně dokončit studium a nastoupila na praxi do Motolské nemocnice.
?Mám pro nás lístky na ples mediků do Fučíkárny,? oznámila Martinovy před volným podzimním víkendem ?a mám nápad, půjdeme tam jako dvě holky!? Tak toto její rozhodnutí Martina ani moc nepřekvapilo, už předtím několikrát Yveta navrhovala aby spolu šly někam na diskotéku nebo na ples.
?Už jsem to promyslela, půjdeme trochu později, to už bude zábava v plném proudu a určitě si nás nikdo nevšimne.?
Druhý den k večeru se tak Yveta ujala práce maskérky a udělala Martinovi dokonalé večerní líčení. Nalepila mu i umělé řasy, a lepidlem které šlo potom i odloupnout mu přilepila umělé nehty. V té době si Martin už lepil i prsní epitézy divadelním lepidlem a podpatky mu nedělaly vůbec žádný problém. Do Fučíkárny vyrazily kolem deváté hodiny. Rozhodly se že pojedou jejich autem, Martin věřil že kdyby je zastavili policajti, Yveta neměla řidičský průkaz, tak jim namluví že jedou na maškarní a všechno by určitě dobře skončilo.
Byl studený podzimní večer, foukal mrazivý vítr a tak si přes šaty přehodily silonové bundy a vyrazily za zábavou. Když vystupovaly na parkovišti před Fučíkárnou, hodiny na věži sjezdového paláce ukazovaly půl desáté a z pootevřených oken byla slyšet hlasitá hudba. Martin necítil sebemenší náznak nervozity nebo trémy, naopak, strašně se těšil, byl ženou která se těšila na ples! Jak Yveta předpokládala, tak na valné většině účastníků byla už znát společenská únava a vzduch byl přesycený cigaretovým kouřem. Už taky neplatil žádný zasedací pořádek, a tak si vyhlédli volné místo u dlouhého stolu a posadily se tak, že mohly sledovat dění jak na parketu, tak i u ostatních stolů. Tenkrát rozváželi číšníci na plese pití a občerstvení na vozíčkách a hned se to u obsluhy platilo.
?Dobrý večer, dáme si dvojku bílého a dvě coly,? objednávala za ně jako vždycky Yveta, ale nemohl si nevšimnou obdivných pohledů číšníka který očima hltal jejich obličeje. Tak to byl pro Martina nový poznatek na který si bude asi muset zvyknout když vyrazí někam tak nápadně nalíčený a v hezkých šatech. Slintavé a žádostivé pohledy chlapů. Co ale bylo horší, že než se stačily napít, už u jejich stolu zastavili dva rozjařenci a žádali o tanec.
?Ne kluci, díky ale musíme odmítnou, něco potřebujeme probrat,? řekla jim se smíchem Yveta a Martin jen udělal odmítavé gesto rukou, ale hezky se na ně usmál. Tak pozorovaly dál nerušeně tančící lidi a o přestávkách korzovaly mezi jednotlivými křídly. Když se stalo že Martinovi podržel jeden starší muž lítací dveře do sálu, osmělil se a dokonce mu poděkoval. Poprvé promluvil jako žena, snažil se mluvit trochu tajemněji šeptem a při tom sledoval jak na něj Yveta povzbudivě mrká. Ještě jednu zkušenost ale Martin ten večer zažil. Poprvé navštívily společně dámské toalety, a to byla pro Martina nezapomenutelná událost. Ženy stály frontu do kabinek a pak se tísnily u zrcadel podél stěny a zvelebovaly svůj zevnějšek. Co ale nezapomněly byla řeč. Neustále si stačily sdělovat svoje zážitky s chlapama které prožily buď tady a nebo někde jinde.
Martin sledoval plamen svíčky a znovu se usmíval. Vzpomínky někdy bolí, ale čas hodně zahojí a zůstane jenom to hezké. Rukou si bezděčně poškrábal hrudník a uvědomil si, že ho poslední dny opravdu nějak víc svědí prsa v oblasti bradavek. Bude to asi následek těch hormonů. Dolil si ještě víno a zůstal hledět do prázdného dna lahve a pozoroval přes něj plamen svíčky. Vánoce, vánoce, pro někoho svátky plné klidu a pohody, lidé dostávají dárky, vánoce??. Vánoce, tak na ty se s Yvetou hezky připravovaly. Naplánovaly si , že je stráví na chalupě, Yveta měla službu v nemocnici a končila ve dvě odpoledne. Domluvily se, že přijede do Dolan vlakem, a on jí vyzvedne na nádraží, aby nemusela jít šest kilometrů pěšky. Jel na chalupu dřív, aby zatopil v kamnech a krbu, aby byla vytopená a připravená na oslavu Vánoc. Počasí bylo taky vánoční, po oblevě začalo mrznout a den před Štědrým dnem dokonce napadl sníh. Martin chtěl Yvetu překvapit a tak ozdobil stromky na zahradě žárovičkami, vyzdobil i kuchyň a připravil Štědrovečerní tabuli. Věděl, že přijede na nádraží kolem čtvrté a že už na nic potom nebude mít čas. Připravil i salát a naporcoval kapra. Půl čtvrté, byl čas vyrazit. Tady se jeho vzpomínky začínají promítat jak ve zpomaleném filmu, záběr po záběru. Když vjížděl do zatáček před Dolanami uviděl na silnici mávajícího muže a shluk lidí.
?Počkejte, přibrzděte, stala se tady nehoda,? křičel na Martina který stáhl okýnko a ptal se co se stalo.
?Potřebujete nějak pomoc??
?Ne, dobrý, ten co projížděl před vámi už zavolal policajty a sanitku.?
Martin pomalu projížděl místem nehody a jeho zrak padl na ženu ležící v příkopu vedle vozovky. Někdo další se jí pokoušel dávat umělé dýchá??. Ale ona má bundu jako Yveta! Srdce se mu zastavilo a dupl na brzdu. Nechal běžet motor, vyskočil z auta a běžel k ležící ženě. Sníh kolem její hlavy byl zbarvený krví a její ústa lapala po dechu?. byla to jeho Yveta!
?Yveto, proboha né, nééé?.? Jeho výkřik utlumily vířící vločky.
Rychle se k ní sehnul, jak jen to bylo, několikrát mu vysvětlovala co dělat kdyby měl někomu pomoc, uvolnit jazyk, dýchat z úst do úst! A masáž srdce!
?Yveto, probuď se, dívej se na mě, to mi nesmíš udělat!? křičel mezi jednotlivými nádechy a masáží srdce. Najednou měl na chvíli dojem, že ho Yveta poznala, její oči se trochu rozjasnily, její ruka si našla jeho dlaň?..
?Martino?.? Její ústa zašeptaly jeho jméno
?Ne, proboha né!? sevřel jí do náručí jemně s ní pohupoval, hladil jí po vlasech a jako ve snu vnímal houkačku přijíždějící sanitky. Něčí ruce mu jí vytrhly z náručí a odstrčily ho stranou. Sledoval jak se její tělo vypíná pod výboji elektrických šoků??.
?Pošlete sem s Kralup pohřebák?.? Tak to byla poslední slova která pronesl řidič sanitky do vysílačky a která ještě byl schopen Martin vnímat, svět se sním zatočil a on se propadl do tmy.
Vánoce, vánoce ty mu tolik vzaly! Až o pár dní později se z policejního protokolu dozvěděl, že asi stihla v Praze ještě dřívější vlak a tak přijela na nádraží dřív, rozhodla se asi že mu půjde naproti a smrt si jí našla v podobě neznámého řidiče který dostal smyk v zatáčce, srazil jí a ujel??.
Vánoce mu Yvetu vzaly. Martin se i přes slzy které mu stékaly z očí usmál, cítil že Yveta by si určitě nepřála aby na ni vzpomínal se slzami v očích. Nakonec s ní prožil opravdu krásné chvíle a věděl, že ji i za tak krátký život udělal šťastnou a ona mu za to otevřela svět, jiný svět, svět žen, ukázala mu že je pro něj cesta kterou se může vydat za svým cílem??.
