Maličká povídka - Větrnice
"Ty se mi líbíš, maličká. Jakpak Ti říkají a kolik je Ti let?"
"Říkejte mi: Estell. A je mi dvacet. A překouzlím Vás v ženu. Bude to trvat jenom chvíli. Stačí k tomu jen můj úsměv a taky párkrát udělám: mrky mrk - a je to. Z toho se jen tak nevzpamatujete. A pamatujte, že ten zázrak trvá jen chvíli, pak ho nahradí trvalý užitek z otevřeného klína. Lůno Vám všechno vynahradí. Nebojte, bude se Vám to líbit.
Když máte teď svou dívčí podobu, nedobila jste mi prosím kredit? Mám na něm nulu. Stačí za dvě stě."
"Ale jistě, vždyť si ho plně zasloužíš. Má nová podoba se mi tak líbí. Jsem Ti neskonale vděčná. A kdyby jsi někdy ješte něco chtěla, obrať se na mě s důvěrou. Vždy Ti budu k nápomoci, jak jen to půjde."
Autobus se rozjel nadsvětelnou rychlostí tam, kam míří všechny lehké děvy. V místa, kde mohou být ženou. Je to levná cesta za hranice vesmíru.
Přehodila jsem nohu přes nohu a zapnula tak svou ochranu. Zula jsi si mě, Estell a nazula jsi si mě v jiné podobě. Kouzelnice, chtěla bych být jako Ty! Právě jsem se stala a jsem ženou. Občas pořádám svou show. Připadám si tak konečně být sama sebou.
Diskusní téma: Maličká povídka - Větrnice
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
