Lyžování proti své vůli - 7.díl - Lezanka

11.01.2022 21:44

 „Tak jaké to je být Silvií Peti?“

„Počkej Lucko, neříkej, že mě tak pojmenovali?“

„Jo, protože si jediná zelená z celého okolí!“

Zasmála se a vyrazila  pěkně  s obloučkama dolů. Ještě jsem na ní chvilku koukal, než jsem si uvědomil, že mám jak prádelko, tak kombinézu snad od tří různých lyžařek. Hyacintová vůně mě zpříjemňovala jakýkoliv pohyb, botky trochu tlačily, ale asi to bylo na stejno s těma žlutýma, ve kterých jezdila Petra. Právě ke mně přijela z vleku a zavolala na mě.

„Jsou lyže i kombinéza v pořádku Petro?“

Odklopila si hledí aby se jí lepší povídalo.

„Jo, jen mám trochu vytahaný hrudník.“

 „Ale to snad nejde! Děláš si srandu, žé?“

„Možná, ale chtěla bych se tě na pár věcí zeptat.“

„Já nevím, zda ti budu schopna odpovědět.“

„Oba víme, že na gympl nechodíš, tak odkud jsi?“

„Proč tě to zajímá? Snad nežárlíš na Katku?“

„Pchch, na Katku určitě né, ale když nejsi ze Žižkova, tak odkud?“

„Z Proseka, ale nikomu to neříkej.“

„Na Proseku to neznám a ani nevím, že tam je nějaká škola.“

„Hele co ti vlastně všechno prozradila Katka s Radkou včera?“

Na chvilku se odmlčela a raději koukala, jak přijíždí Táňa se Šárkou a Lenkou.

„No co by říkali? Jen že si mě zaskočila a že tě náhodou odchytila Katka v Praze.“

„Jo, to mě odchytila aniž bych chtěla, protože jsi jim chyběla a ona ti chtěla zachránit zadek.“

„To já vím, ale o tom jsem se s tebou bavit nechtěla.“

„Táňo, můžeš k nám, prosím?“

Náhle sebou Petra trhla, protože nečekala, že by se našeho hovoru ještě měl někdo zúčastnit.

„Jo Petro a Petro, co je?“

„Silva mě moc prosila, kdybychom  udělali fotky z toho, jak lyžuje.“

„Ale ona lyžovat nemůže přeci!“

„No jak se to vezme. Půjčila mi oblečení i lyže a já za ní elegantně s Petrou sjedu kopec a ty nás můžeš prosím  natočit na videjko?“

„A není to blbé?“

„Slíbila jsem jí to, když jsme byly dopoledne ve špitále, Táňo prosííím!“

„No tak dobře, připravím si to.“

Mrkl jsem na Petru, která si odměřeně stáhla hledí a jak jsem udělal to samé i já, připravili jsme se a Lenka nám to odstartovala.

Moje nová spolubydlící vyrazila trochu razantněji, než já a tak jsem ideálně zaostal za ní, ale ona si prostě řekla, že bude dole jako vítr a tak už v půlce kopce jsem dělal obloučky sám jako bych opravdu byl tou Silvií.

„To jsem ti to nandala, co?“

Houkla na mě Petra, když jsme už byli dole a já jen zavrtěl hlavou. Nechápavě se na mě podívala a já k tomu mávl rukou a šel na vlek. Nemělo smysl jí cokoliv vysvětlovat, protože by stejně nepochopila, že jsem na chvilku hrál Silvii, jak né moc obratně lyžuje v zelené kombinéze. Jak jsem zahlédl Katku, tak jsem se k ní přidal.

„Před kým zdrháš?“

„Před zvědavou Petrou.“

„Aha, chtěla vědět kdo jsi?“

„Hlavně odkud jsem, tak jsem řekla, že z Proseka.“

Udělal jsem nevinej obličej a Katka se jen pousmála a rozjela se ze svahu pryč.  Jak rád jsem jí byl v patách po zbytek odpoledního lyžování.  

 Naštěstí ten den nebyl žádný problém a tak jsme si všechny pěkně zajezdily. Na večeři jsme dorazili kolem šesté a ani jsme se nestihli převléknout.  Tak jsme si jen umyli ruce a šli do jídelny, kde bylo hodně živo.

„Dáš si sekanou s chlebem nebo s bramborem?“

„S chlebem a hořčicí!“

„A ty Peti?“

„Prosím Radko, taky to samé, co Šárka.“

A nechal se obsloužit. Ještě někdo donesl mísu kyselých okurčiček, které jsem miloval.

„Katko, co si smutná?“

„Ale padla na mě nějaká únava Lucko.“

„A není to spíš to, že nevíš v čem  na karneval?“

Přistihl jsem se, že čím dál častěji pokukuji po Katce a ona dělala to samé po mě až se občas muselo stát, že se naše zraky setkaly. Ale jako dvě plachá zvířátka jsme rychle ucukli. 

„Ta sekaná mi moc nejede.“

„Aha, no asi  čekáš na tiramisu, co?“

 Katka se ohradila, ale holky se nepřestaly smát.

„Tak studentky, prosím klid a já Vám řeknu , co nás čeká.“

Hlasy utichly a paní Králová dala slovo cizím ženským.

„Zdravíme studentky, my jsme z inspekce a chceme se Vás zeptat na pár věcí.“

Zašumělo to nesouhlasem ale inspektorky pokračovaly.

„Jsem doktorka Hrabalová a má asistentka magistra Žďárská  budeme postupně navštěvovat jak sportoviště, tak Vaše pokoje, ale nebojte se, budeme respektovat Vaše soukromí. Zítra opět v podvečer odjedeme, tak to je na okraj“

A opět se chopila slova naše vedoucí.

„Tak že dnešní večerní program již znáte a pro zítřek jsme připravili něco jiného.“

A předala slovo  naší instruktorce.

„Tak jsme se dohodli, že dopoledne si zaběháme všechny na běžkách tady v areálu vedle hotelu a po obědě se převlečeme do maškarních kostýmů.“

„Jo, super. To je skvělé!“

Ozývalo se ze všech stran.

„Ale my nemáme běžky ani botky!“

„Přijďte ke mě se nahlásit včetně velikostí a já to dohodnu se správcem. Je to přeci jen vedle nás.“

V tu ránu se udělala fronta a tak jsem se taky postavil.

„A ty máš výšku a velikost nohy Lenko?“

„171 a 41.“

„Jo a ty Šárko?“

„167 a 39.“

„A ty Petro?“

„175 a 43.“

„A druhá Petra?“

„No mám to samé.“

„No jasně, promiňte.“

Zasmál jsem se i s Katkou a běžely do pokoje.

„Jdeme na to praní, ale nejdříve se převlečeme.“

„A osprchujeme, ne?“

„No jak myslíš.“

„Ale to vyprání bych nechala na tebe Katko, co říkáš?“

„Mám sice šikovnější ruce, ale ty potřebuješ praxi, tak že běž do sprchy a já to připravím.“

Protáhl jsem obličej, ale bylo mi jasné, že mi nic jiného nezůstává.

„Tak jsme tady Katko!“

Zaslechl jsem, když jsem se už utíral po té nádherné koupeli.

„Kde máš Petrušku?“

„Nebo Popelku Kačko?“

„Holky, schovala jsem jí před Vámi, aby měla trochu klidu.“

„Od nás? To snad ne?“

„Jo. Slíbila mi, že nám vypere prádélko! Tak svlékat a šup sem s tím!“

„Fakt?“

„A jak si to dokázala?“

„Myslete si, že jen díky lásce k bližnímu.“

Ozval se smích právě v ten moment, když jsem vylezl z koupelny.

„Co jé holky?“

Opět se zařehnily a já si raději prohrábl vlásky, ale jak jsem zavadil o prso, všiml jsem si, že se trochu na kraji odlepilo. Hned jsem si přitáhl ručník a začal se červenat.

„Hoď na sebe něco a jdeme prát Popelko!“

Pochopil jsem, pak si vzal na sebe  tričko s kalhotami   a ponožkami.

„Nejdříve ty punčocháče Petro!“

Zamířil jsem k umyvadlu a napustil horkou vodu, naložil čtvery punčocháče i ponožky

 a poctivě přepral, potom trička i bodýčko.

„Hele ty haleny a svetříky ze sekáče musíš přeprat dvakrát, ano?“

„Jo a ty tvoje věci mi dej k tomu.“

„Ale to nemusíš Peti!“

Jenže jsem jí to vzal z ruky a za pár minut už byly všechny ramínka plná. Poctivě jsem vyrovnal a roztáhl oblečení a šel si sednout.

„Uf to jsem se unavila!“

Kačka sedla vedle mě a ukázala mi ty kalhoty, co jsme koupili.

„Hele ty přeperu já, protože je to poprvé a legíny taky, jo?“

„No jak chceš, ale já bych to zvládla.“

Náhle někdo zaklepal na dveře a tak šla Radka otevřít.

„Dobrý večer děvčátka, můžeme na chvilku vyrušit?“

„Snad ano paní Inspektorko.“

A jak prošli dovnitř, opět zavřela dveře.

„Mají tu bydlet dvě holky ze školy na Vinohradech?“

„To jsem já a Katka.“

Odškrtla si jejich jména i příjmení.

„A jak se Vám tu líbí?“

„No jo, super, viď Katko!“

„Mě se tu líbí.“

„A byl nějaký problém?“

„To ne, vlastně jen chvilku netekla teplá voda, ale to se může stát všude, ne?“

„To jistě a druhé dvě jsou ze Žižkova?“

„Já a Petra Horáková!“

„Jo to jsi ty, ta zrzka co dobře lyžuje?“

„No jenom na sjezdových lyžích, jinak jsem dřevo.“

„My jsme měli napsané, že jedna z Vás odjela domů?“

Na chvíli nastalo ticho a mě to v hlavě rotovalo, co mám říct abych  nic nepokazil.

„To bylo na otočku kvůli rodičům.“

„A jak se tobě tady líbí?“

„Jsou tu moc fajn kamarádky, jen mi trochu v něčem brání!“

Pozvedla paní doktorka zrak aby mohla hltat nějaké negativní připomínky.

„Co Vás trápí, nebo kdo?“

„Ale to je , no já nevím.“

„Jen to klidně řekněte slečno!“

„Vezmu si jídlo na talíř a holky mi většinou půlku seberou, že abych nebyla tlustá!“

Kamarádky nevydržely a začaly se smát.

„To ale sem nepatří, já myslela jestli třeba instruktorky  něco nedělají špatně, nebo paní vedoucí něco zanedbala.“

„Táňa? Ta je na sjezdovkách skvělá a zvládá hlídat všechny holky, že jo Katko?“

„To můžu potvrdit!“

Ostatní se přidali.

„A paní Králová?“

Nepřestávala být nepříjemná a snažila se cokoliv zjistit.

„Nevím co myslíte?“

„Neměla tady nějakou studentku  na černo?“

„To určitě ne, to by jsme věděli, že je tu někdo cizí.“

„Nikoho cizího jsme tady neviděli, prosím!“

Bylo vidět, jak jsou zklamané a jen naštvaně zaklaply poznámky a po rychlé rozlučce šli dál.

„Uff, tak to bylo o chlup.“

„Ale někdo musel mluvit Peti!“

„Hele skočte někdo k holkám, kde před tím bydlela Petra Horáková!“

„Jo to je nápad.“

Radka se zvedla a rychle odběhla pryč.

„A my jdeme pokračovat v praní,  tak se pojď dívat.“

„Ach jo, já myslela, že na to zapomeneš.“

Koukal jsem, jak je nejdříve převrátila, potom namočila a teprve potom  na ně dala prací gel.

„A to je necháme jen tak ve sprše?“

„Jo odmočit, holky jsou hotové a já se sprchnu později.“

„Tak to hodíme do umyvadla a budeš mít volno.“

„No dobře, tak ho trochu napusť teplou.“

Když jsem si četl v časopise, koutkem oka jsem sledoval, jak se Radka s Petrou živě baví

o zítřejším maškarním.

„Já půjdu za vodnici, koukej na ty zelené šaty a vlasy Petro!“

„No to já půjdu za černou vdovu, vzala jsem si hodně černého prádla.“

A obě se natřásaly a potom si rovnaly ty šaty i doplňky.

„Mám to zmačkané, asi to budu muset vyžehlit. Nemáš něco takového?“

„Ne, ale určitě jí budou mít k půjčení, když je to hotel.“

„A co šperky, máš náhrdelník?“

„No jenom tyhle černé korále.“

„A Peti, haló Peti!“

„Co, to je na mě?“

Podíval jsem se po nad časopis a viděl ty dva soustředěné pohledy.

„Něco mi koupila Katka, ale dáme se do toho až zítra.“

Opět jsem si četl dál, ale holky to neuspokojilo.

„Jaké šaty jste koupily s Katkou?“

„Co? No krásné s vlečkou.“

„To je blbost, takové tam v sekáči ani neměli!“

„Měly dvoje tak akorát pro Popelku, nejdříve špindíra a potom krasavice, víte?“

„Aha, ty budeš mít dvoje šaty?“

„Zeptejte se Katky, já tomu nerozumím.“

„S tebou je taky pokec.“

Otráveně poslala hlášku Petra a otočila se k Radce, ale naštěstí vyběhla umytá Katka.

„Ptáme se, za co půjdete a ona nám to nechce prozradit.“

„Říkala jsem, že za Popelku a krásku.“

„No jo možná by se to tak dalo taky popsat.“

A zlehka se usmála.

„Tak jak to dopadlo u holek?“

A zvědavě ke mně přisedla.

„Tak ještě u nich nebyli, ale dohodli jsme se na tom, že jste se pohádali a ty si odjela domů.“

„No a co dál?“

„Jen že ses náhle objevila a na večeři si seděla už s námi.“

„Tak to je dobrý, snad to projde.“

„Jdu pro žehličku, asi vezmu napařovačku, co?“

„Jo a taky nějaký vosk na ty paruky.“

„Katko, můžeš na moment?“

„Jo co je?“

Začal jsem jí šeptat do ouška a Petra samozřejmě dala najevo, jak se jí to nelíbí.

„Odlepují se.“

„Už a moc?“

„Ne, jen trochu.“

Odběhla a za chvilku měla v ruce podprsenku.

„Vezmi si jí hned a pak to nějak vyřešíme.“

„Co budete řešit Kačko?“

„Ale půjčuju jí  na tento večer, než jí uschne ta její.“

„Aha, no jo,  a děkuji za to vyprání, zítra můžu na revanš zase já.“

Ale to už byla Radka zpět.

„Potřebovali bychom modelku.“

„Popelku!“

Zazněla odpověď dvojhlasně.

„Jo to je ono, tak sundej kalhoty a vem si body se silonkama a nějaké botky.“

„Ale holky, já chci mít trochu klidu!“

„Jsi jednou naše Popelka, tak poslouchej.“

A jak mě donutili, tak jsem si obul ty nové bílé střevíčky a ještě mi navlékli korzet.

„Neutahuj to tolik Petro!“

„Neboj, na mě se můžeš spolehnout, že znám míru!“

Jenže mě nemilosrdně stáhla až tak, že se mi hůř dýchalo a když jsem si prohlédl prsty šněrování vzadu, zjistil jsem, že víc to už nešlo.

„Ty si teda!  Stáhla si mi to nadoraz! To si přeci nemusela“

„Co já vím, ale tak to má být Petruško!“

Odpověděla škodolibě, ale to už mi nasadila Radka zelené vlasy a zapnula zelené šaty s krátkým rukávkem.

„To je všechno?“

„Ne, ještě rukavičky a přes obličej malou zelenou masku.“

To už jsem se musel otáčet a ona vzala žehličku a velmi citlivě napařovala sukni a volánky kolem prsou.

„Nehřeje to moc?“

„Doufám, že mě nepřipálíš prsa!“

„A jo, no to by byl průšvih.“

Rukavičky dlouhé až nad lokty byly taky krajkové a nařasené, jako rukávky.

„Ještě tady vzadu!“

„Jo Petro díky.“

Najednou jsem dostal pokyn, abych se otočil ke dveřím a v tom momentě se ozval foťáček.

„Nefoť mě Katko!“

„Ale vypadáš pěkně a Radka bude ráda, když si to bude moct prohlédnout.“

„Tak svlékat, ale šaty ti sundám já.“

Usmála se Radka a už jsem měl dole paruku i šaty a když jsem svlékl rukavice, přišla se svým prádlem Petra. 

„Sundej boty a vem si ty černé silonky.“

„Ale to je Tvoje prádlo a ty nechceš , aby ti ho někdo vytahal, ne?“

„Nekecej a dělej.“

Tím mě docela dostala a tak jsem rovnou na silonky navlékl ještě ty její černé, které bude mít zítra a hned si zapnul body v rozkroku.

„A ty lodičky taky!“

Věděl jsem, že je má, ale protože byly s vyšším podpatkem, tak jsem je nevyndával. Byly krásně lesklé a špička zakulacená, tak že když jsem do ní vložil nožku, prsty se mi zmáčkly.

„Ty jsou menší Peti!“

„Aha, no já myslela, že máme stejnou nohu.“

Obrátil jsem pravou botku a uviděl číslo 42 a ukázal prstem.

„To je zvláštní, protože já se v nich cítím dobře. Ale na tu chvilku to snad vydržíš, ne?“

„No zkusím to.“

Nazul jsem druhou a musel došlápnout aby projela až do špičky. Jak jsem vstal ucítil jsem ten větší tlak, ale i něco jiného. Jako by mě začínalo vzrušovat dámské oblečení. Umocnilo se to černými šaty, které byly hladké, při tom z nich šla omamná sladká vůně a jak mi zapnula na zádech zip, díky šněrovačce jsem zjistil, jak má stažený pás. Posadila mi černé vlasy na hlavu a já uviděl v zrcadle tu změnu. Připadal jsem si jako dračice.

„Taky rukavičky?“

„Ano a černou rtěnku.“

„Touž ne Petro!“

Jenže to už jí nanášela na moje rty a když jsem na její rozkaz projel jazykem, cítil jsem tu kořeněnou chuť.

„Teda chutná úplně jinak, jak ta od Katky.“

„Vy jste se už líbali?“

„Nežárli Petro! Vždyť mi půjčila líčení!“

„No jen aby! A teď promenáda tam a zpět!“

Váhu jsem víc přenášel na špičky až mě z toho zabolely palečky.  Kdykoliv jsem se viděl v zrcadle, ohromila mě ta změna jen díky černé barvě. Usmál jsem se a nechal se v klidu vyfotit.  Žehlička opět měla práci, hlavně na sukni.

„A pokračujeme s tebou!“

 Podíval jsem se na Katku a ta jen přikývla a vyndala utajované stříbrné šaty.

„Tak tohle si před námi tajila?“

„Trochu se stydím.“

Při tom jsem se nechal zbavit šatů a přisedl na okraj postele.

„Jsou báječné, jen jsou na moc štíhlou holku.“

„A to jen díky mě a šněrovačce!“

Radovala se Petra, které jsem podal lodičky.

„To mě nenapadlo, že si je budu taky zkoušet.“

„Tohle prostě holky dělají běžně, víš? Nemusíš  být vystrašená!“

„Katka má pravdu, ale něco mě napadlo. Nech si černé silonky a vlasy a na to ty boty i šaty.“

„Nebude to black and white?“

A podal jsem jí ty krásné černé rukavičky.

„Když to nezkusíš, tak to neuvidíme.“

Byl jsem čím dál víc zvědavý a tak jsem vklouzl zpět do svých lodiček a Katka mi oblékla spodničku a stříbrné šaty. Při tom jsem pokukoval do zrcadla, když mě Radka zapínala.

„Je to šik!“

„Jo, tohle mě nenapadlo.“

„Projdi se prosím!“

Poprosila mě Radka, která zírala na ty šaty. Konečně jsem mohl udělat bezbolestné krůčky k zrcadlu a zpět. Černé vlasy vynikly na těch šatech až jsem si je musel prohrábnout. Při tom jsem pohodil hlavou.

„Vidíš, že umíš taky blbnout Peti a ty nám líčíš, jak se stydíš.“

Pokrčil jsem rameny a za chvilku jsem se svlékl z černých silonek i paruky a půjčil si od Katky ty čtvrté šatky. Saténová látka světlemodré barvy měly dlouhý rukáv a límec zvednutý s menším dekoltem. Taky měly nařasenou sukni, stejně jako volánky na hrudi a do půlky rukávů. Katka mi je s hrdostí pozapínala a já se usmál, když jsem viděl, jak je nadšená.

„Vybrala sis taky moc hezké šaty Katko.“

„Děkuji Radko, ale ty budeš skvělá vodnice.“

„Fajn, ale vy dvě budete jako princezny.“

Ještě jsme chvilku blbli, než mě vysvobodili z té šněrovačky. Usnul jsem skoro ihned i když si holky ještě chvilku povídaly.