Lyžování proti své vůli - 1.díl - Lezanka

03.01.2022 20:47

Byl jsem normální 22. letý kluk a bydlel jsem v paneláku, jako skoro každý druhý Čech. Ale co mě trápilo v posledním půl roce bylo to, že mě pořád někdo sledoval. Ať jsem dělal, co jsem dělal, vždycky mě někdo vystopoval.  Zkoušel jsem měnit rychle ve městě linkové spoje tak, že jsem přeskakoval z autobusu na tramvaj a obráceně. Začínal jsem být zoufalý až jsem narazil na představení Transvestitů. Byl jsem přímo nadšený, jak se dokázali namaskovat. Nikdo by neřekl, že je to parta kluků, kteří jen ze zoufalství a kvůli nezaměstnanosti vzali tuhle práci, která je pohltila naplno. A tak jsem po představení zažil v kavárně, jak si o tom povídají se svými manželkami.

„Kámoši, nevěřili by jste, že jsou kurzy líčení i oblékání.“

„Ale to jen pro holky, né?“

„Ne i pro chlapy, jako jsme my!“

„A co vizážisté, ty by měli přece snad umět vše a my bychom se díky tomu  nemuseli honit po blbejch školeních!“

„Jo, to máš pravdu, ale když se přijede na plac pozdě kvůli dopravě, tak namaluj pět ženských za půl hodiny.“

„Jo to se nám už stalo a jak to bylo skvělé, že jsme to uměli!“

A tak jsem se zeptal na nějaké kontakty a hned další den jsem zašel na školení. Byla to teda děsná věc a první malování dopadlo zoufale. Po dvou týdnech jsem si lakoval nehty a bez problémů prodlužoval řasy černou barvičkou. Při tom jsem si trénoval vyšší hlas ať jsem byl někde venku sám, nebo doma v koupelně.  Další věc, kterou jsem se musel naučit je holení nohou, hrudi i dalších částí těla. Naštěstí byla zima a já byl většinou v džínsách a roláku. Moje přípravy vyvrcholili v sekáčích, kdy jsem procházel oblečení a hledal pro mne to nejvhodnější.   Obešel jsem jich několik, než se mi povedlo sehnat jednu, kde měli vše, co slušná holka musí mít na sobě, když padá sníh. Aby vše klaplo, udělal jsem si malou známost s prodavačkou u které jsem si postupně uschoval  boty, šaty, svetřík s bundou, ale i nějaké leginy a bodýčka. V normálním obchodě jsem si koupil spodní prádlo a silonky.  

Nastal pátek a tedy den „Dé“. Normálně jsem odešel z práce a zašel do sekáče. Můj slídil naštěstí do těhle obchodů nechodil a poctivě na mě čekal venku. Na sobě jsem měl už kompletní spodní prádlo

 a ostatní si vyzvedl u prodavačky.

„Budete s tím chtít pomoct pane?“

„No nějak to zkusím zvládnout, když tak mě na konci poupravíte, hlavně aby mě mezi tím nikdo v kabince nerušil.“

„Spolehněte se, budu Vás hlídat a vemte si tu kabinku támhle vedle pokladny.“

Poděkoval jsem a začal s převlékáním. Rychle jsem sundal své džínsy a ostatní prádlo, narval je do připravené tašky a hned si vzal na sebe tmavěmodré šaty s dlouhým rukávem. Přisedl jsem a obul kozačky na klínku, zazipl zip a dal se do malování nehtů. Použil jsem rychleschnoucí lak, tak že jsem mohl ihned pokračovat s oblékáním, se svetříkem. Make-up jsem měl během pěti minut a už tu byla paruka s dlouhým hnědým vlasem,kterou jsem si přilepil, aby v tom větru, co byl dnes venku neodlétla.   Jindy bych se pozastavoval nad každým kouskem prádla, protože se mi to moc líbilo na děvčatech,

ale teď jsem se musel co nejrychleji přeměnit.

Kolem krku jsem si uvázal malý kožený pouzdýrko, kde jsem měl malý klíček od schránky, který byl jediným pojítkem s mojim doposavadním životem. Vše jsem promyslel tak, že všechny doklady byly doma a klíče od bytu ve schránce, tak že kdyby bylo nejhůř, tak se do baráku vždycky nějak dostanu

a schoval si  tu  ozdobu pod bundu i svetřík. . 

Oblékl jsem si růžovou bundičku a kolem krku si uvázal šedomodrý šátek. Pro jistotu se prohlédl v zrcadle a zjistil, že nemám naušnice. Rychle jsem šáhl do mé mužské tašky a vylovil krabičku

 i s prstýnky, které jsem si předtím koupil v malém obchůdku.

„Jo skvělé, takhle mě snad nemají šanci poznat.“

Vzal si baťůžek ve kterém jsem měl nejnutnější dámské věci a vložil do něj líčení s peněženkou.

 „Tu tašku prosím dobře schovejte, zastavím se někdy pro ní, ano?“

„Jasně, ještě tenhle hřeben a už to bude perfektní!“

Upravila mi vlásky a ještě srovnala šátek.

„Jste k nepoznání, fakt bych neřekla, že se tak dokážete proměnit.“

„Děkuji Vám a kdyby se na mě někdo ptal, tak jen řekněte, že jsem si tu koupil novou bundu, třeba támhle tu jasně červenou, co má ten pán na sobě.“

„Dobře, ale od teď mluvte jen vyšším hlasem, ano?“

Přikývl jsem  a rychle se rozloučil. Opatrně jsem vyšel ze sekáče a schválně jsem vykročil proti  mému slídilovi. Ten na mě koukal a v poslední chvíli  uskočil a ještě se mi omluvil. Právě přijel nějaký linkáč 

a tak jsem naskočil do autobusu a zjistil, že  můj pronásledovatel si v klidu zapálil cigaretu a zírá dál na dveře ze sekáče.

„Uf, tak to vyšlo!“

Ulevil jsem si nahlas.  Spokojeně jsem usedl  a uvědomil si, že mám nejen těch dnešních pár hodin jen pro sebe, ale že si můžu dělat co se mi zamane celý víkend  až jsem se musel pousmát.

Vystoupil jsem kousek od nákupního centra a když jsem procházel podchodem, potkal jsem automat s fotolabem.

 „To je nápad, budu mít vzpomínku!“

Rychle jsem se prohlédl v zrcátku a když jsem se ujistil, že jsem  dobře upravená holka vhodil jsem mince a zmáčkl tlačítko. Třikrát cvakla spoušť a na displeji se objevily tři fotky. Vybral jsem si tu nejlepší a už jsem kráčel se čtyřma fotkama v peněžence. Rozhlédl jsem se a když jsem neviděl nikoho, kdo by mě sledoval spokojeně si vychutnával chůzi v kozačkách. Sukénka mi vlála kolem kolen a protože bylo chladněji skočil jsem do dalšího autobusu a přisedl k nějakým studentkám.  Ty si mě letmo prohlédly a dál se bavili o lyžování. Tím mě uklidnili, protože jsem měl stále obavy z odhalení, ale zbytečné.  

„Zajdu si do kavárny, nebo do kina a pořádně si to užiju.“

  Radoval jsem se adíval se kolem, jak se děvčata baví.  Náhle jsme zabočili  na nějaké náměstí a tak jsem vystoupil i s davem holek.

„Sem děvčata, všechny ke mě prosím!“

Najednou jsem se ocitl mezi studentkama a zvědavě čekal, co se bude dít. 

Rozhlížel jsem se, zda někde nestojí podium s umělci  nebo zda není naplánovaná nějaká benefiční akce. V duchu mě napadlo, že tohle je ideální krytí pro můj únik. Během minuty přijel patrový autobus a jedna po druhé do něj nastupovala.

„Ty jsi?“

„Radka Pospíchalová!“

„Dobrá a ty?“

„Jitka Zlámalová.“

Zaslechl jsem před sebou, jak se nějaká paní ptá každé studentky a její jméno si odškrtává ze seznamu. 

„Jsi Petra?“

Otočil jsem se a zjistil, že mě  oslovila černovláska.

„A, ano.“

Řekl jsem trochu vyšším hlasem aniž bych si to uvědomil, hned mi proběhlo hlavou, kde se mohla dozvědět, že si takhle říkám.

„Pojď, ty si nám právě chyběla.“

„Co? Jak chyběla?  Ale já sem nepatřím!“

„Ticho a mlč!“

Vzala mě pod paží a už jsem stál před paní  učitelkou  s blokem.

„To je Petra Hornová, co nám chyběla.“

„Jo výborně a ty jsi Katka Běhalová?“

„Ano, jo, no  nastupte si a neblokujte dveře!“

Zpitomělý jsem se nechal vmáčknout do autobusu a hned u čtvrté řady mě posadila k oknu.

„Pomůžu ti sundat bundu.“

„Ale no já.“

„Prosím tě buď sticha, já ti to pak vysvětlím.“

Rozipl jsem bundu a nechal Katku, aby mi jí složila a dala i se svou bundou do úložného prostoru. Bylo mi divně a začínal jsem se potit. Díval jsem se při tom zmateně kolem, jak už poslední studentka nastoupila a autobus se rozjel bůh ví kam.  Připadal jsem si, jako by mě právě unesli a dával jsem to najevo vystrašeným pohledem.

„Vítám Vás na našem lyžařském výcviku. Budete mít dva týdny na to se naučit základy. Připravili jsme Vám zajímavý program, se kterým Vás postupně seznámíme. Přeji dobrou cestu.“

„Tak už to víš.“

„Ale já jsem cizí!“

„To je jedno, protože jsme potřebovali mít plný autobus i kvůli sponzorům, víš?“

„Nechápu, je to od školy, né?“

„A tu sponzoruje firma, která má tady svého zástupce.“

„Jenže ty si mě sem nacpala násilím!“

„Vydrž to alespoň do hotelu.  A co máš s hlasem?“

„Ale nic!“

Poznal jsem, že byl můj odpor zbytečný a hlavně jsem na sebe nechtěl upozorňovat.  Ale   při první příležitosti jsem plánoval útěk.

„Nemám žádné věci na sebe.“

„Aha a Tvůj velký batoh?“

„Jaký velký batoh? Mám jen tenhle baťůžek.“

„Dobrá, nějak to zařídím, chceš kakao nebo laté?“

„Jo no já bych raději kapučíno.“

 Za chvilku jsem měl v ruce i croissant a sladké mi udělalo dobře.

Až teď jsem si uvědomil, že jsem v pasti. Nožky se mi potily v těch kožených kozačkách a z prádla jsem cítil tu sekáčovou vůni i sladký parfém, kterým mě postříkala prodavačka. Dokonce mi ho dala s sebou do batohu. Kluk se chtěl začít bouřit, jak mě to vzrušovalo, ale naštěstí jsem měl troje kalhotky, které stáhly moje mužství do ženských křivek. Srovnal jsem si sukni, která velmi příjemně klouzala po silonkových stehnech a když jsem se podíval na svou sousedku, viděl jsem, že má taky kozačky a nějaké šaty, jen barvu měla světlejší modrou. Právě si vytáhla z batohu časopis a začala listovat až jí spadlo pár dlouhých vlasů přes rameno. 

„Tyhle šaty se mi moc líbí, ale asi bych na ně neměla postavu. Co myslíš Petro?“

Byl jsem všoku, jak klidně cizího člověka vtáhla do prohlížení ženského časopisu. A ještě mě oslovuje Petrou.  Ale proč bych nemohl chvilku hrát její hru. 

Až teď jsem si všiml, že má menší poprsí oproti tomu na obrázku.

„To se dá vycpat, né?“

„Vycpat, ale to je takové divné, už jsem si to jednou zkusila a když se vycpávky pohli, tak jsem se skoro hanbou propadla.“

„Ale  mě se menší líbí!“

„Vážně?“

Při tom si přejela rukou přes vršek šatů.

„To si mě potěšila.“

Asi po hodince k nám přišla paní, která nás vítala při vstupu do autobusu.

„Holky, dala sem Vás na jeden pokoj ještě s Radkou, jo?“

„No mě to neva paní Králová!“

„My budeme spát ve třech?“

Najednou jsem si uvědomil, jaký to bude trapas až se svléknu.

„No ještě máme po čtyřech, můžeme tě dát tam!“

„A ale po dvou by nešlo?“

Zasmála se a hned argumentovala.

„Není to čtyřhvězdičkový hotel. Buďte rádi, že máte svou koupelnu.“

„Já ale musím s Vámi mluvit!“

„Jo, já taky, tak večer na hotelu, ano?“

Chtěl jsem zaprotestovat, jenže jsem dostal loktem od Katky do žeber. Přikývl jsem a dál žil ve strachu.

V Lomnici nad Popelkou bylo přes půl metru sněhu a museli jsme vyšlapat kopeček k našemu hotelu,protože cesta nebyla prohrnutá,  což mi ze začátku dělalo velký problém. V kozačkách i když neměly deseticentimetrové podpatky se mi šlo blbě. Naštěstí mě vedla Katka a po chvilce se k nám přidala i Radka, kterou jsem jen letmo zahlédl před autobusem.

„Proč se Katko s tebou  holky nebaví?“

„Cítím se  dobře s klukama a občas nevím, co si mám vykládat.“

„Tak to mě nevadí! Já se můžu bavit skoro s kýmkoliv“

„Jo tohle je Petra z té druhé školy.“

„Aha, jo ahoj!“

A jak mi podala ruku, tak mě druhou rukou objala kolem krku a dala pusinku na tvář až ve mně hrklo.

Já se pořád do povídání nezapojoval, jak mi bylo divně. Pokoj byl útulný a holky si vybrali pravý kout

a mě zústal levý vedle skříně, což mi nevadilo, protože jsem stejně nepočítal s tím, že tu budu bydlet. 

„Máme si odložit a jít ihned na večeři!“

„Už mám hlad, tak pojďme!“

To už mě Katka  chytila za ruku a Radka  za námi zamkla pokoj.

„Máš hodně suchou kůži, proč si nepoužila krém?“

„Vždyť jsem ti říkala, že tu nic nemám.“

„Počkej, jak nemáš?“

„Divila se Radka, protože o mě nic ještě nevěděla.

„To právě potřebuji řešit.“

„Naše batohy nám vynesou, tak si je namažeš potom.“

„Katko, ale já žádný batoh nemám!“

„Ale máš Petro!“

A lišácky na mě zamrkala, jenže to už nás pohltil velký hluk.

Jídelna byla prostorná  a odhadoval jsem, že je nás kolem padesáti i s našim doprovodem. Kuřecí kousky s rýží byly výborné a i kompot s třešní mi bodl. Děkoval jsem, že jsem na chvilku mohl myslet na něco jiného. 

 „Dáš si čaj zelený nebo ovocný?“

„Poprosím zelený.“

„A já taky, ale bez cukru!“

 „Jasně, kvůli línii.“

Přidal jsem se a hned po večeři nám přečetli program na další tři dny.

„Snídaně a večeře bude většinou tady, ale oběd někdy bude v terénu podle toho, kdo bude na běžkách nebo na sjezdovce.“

„Ale já neumím lyžovat!“

Ozvala se jedna holka z protější místnosti.

„Ano, tak pro začátečnice  bude tady v areálu první tři dny pod dozorem instruktora výcvik jak na běžkách, tak na sjezdovkách.“

„Umíš lyžovat?“

„Trochu ano, ale stejně nemám na čem a v čem.“

„Pořád nemáš, nemáš! Tady se dá půjčit vše, takto potom vyřešíme, neboj!“

Paní vedoucí po chvilce pokračovala.

„Další program bude večer, vymysleli jsme  seznamovací večírek, protože se všichni neznáme,

no a další večery třeba    soutěže či maškarní, nudit se určitě nebudete.“

Nemohl jsem se dočkat konce, abych si konečně promluvil. Jak se děvčata rozcházeli, přikročil jsem  s Katkou k paní Králové  a požádal, aby se mnou šla někam, kde budeme sami.

„Tak povídejte Petro!“

Vyzvala mě u sebe na pokoji.

„Mám velký problém, protože nemám nic na sebe, žádný batoh, žádné lyžařské vybavení, prostě nic.“

„Ale Váš batoh jsme už vynesli do Vašeho pokoje.“

„Jaký batoh, čí batoh?“

„Já ti to Petro vysvětlím na pokoji!“

Ale paní vedoucí mluvila dál.

„No přece Petry Hornové!“

„To nemůže být moje, když sem nepatřím!“

„Hele řekli mi, že z druhé Žižkovské školy někdo dorazí, tak když jsme převzali batoh a lyže, tak to musíš být ty, né?“

„Ale to nejsem já!“

„Aha, ale Katka tě sem dovedla a vím že jsi její kamarádka, je to tak?“

„Ano, je to moje kamarádka a já jsem jí sem dovedla.“

To už mě Katka naštvala, když nic nechtěla vysvětlit  a přestal jsem hrát roli studentky.

„Nikdy jsem jí neviděla a vidět ani nemohla, protože nejsem holka, ale kluk.“

„Počkejte holky, co se vlastně děje, jaký nepatřím a jaký muž?“

Přešel jsem do mužského hlasu a viděl jsem, jak vytřeštila oči.

„A jak jste se sem vlastně dostal? A co to teda máte na sobě?“

„To je dlouhá historie.“

Mávl jsem rukou.

„Tak to zkraťte!“

„Je to únik z mého života, prostě mě pořád někdo sledoval a fotil až mě napadlo se v sekáči převléknout za ženu  a zmizet slídilům.“

„Fíha, tak to se Vám povedlo.“

„No právě, že jsem rád, že se mi povedlo uniknout.     Ale když jsem vystoupil z městského linkového autobusu a dostal se nechtěně mezi studentky, tak mě chytila Katka a doslova mě nacpala

do Vašeho autobusu. Řekněte, co jsem měl dělat?“

„No nenastoupit! Vy jste fakt případ!“

Katka se na mě koukala a při tom si dlaněmi zakrývala obličej.

„Vy jste to Katko vyvedla, jen co je pravda!“

„Ale tohle jsem fakt netušila!“

Do toho jsem pokračoval svůj výklad.

„Já se bránil, ale Katka mi řekla, že musím nastoupit a mlčet. Tak jsem raději nastoupil, abych nevyvolával pozornost, které jsem si užil v posledních měsících až moc.“

„No, to docela chápu, ale počkejte tady, zavolám ještě Radku, abychom to nějak vyřešily.“

„Proč Radku, prostě se seberu a pojedu pryč.“

„No to asi už nepůjde. Slibte mi, že zústanete tady!“

Sedl jsem si na židličku a přikývl jsem. Za pět minut byla zpět i s Radkou.

„Tak Katko, teď mi řekni, proč si nacpala Petru do autobusu?“

„Víte paní Králová, Petra mi těsně před odjezdem psala SMSku, že nedorazí, protože  jela s nějakým klukem na výlet a aby se to neprofláklo, tak jsem dostala nápad, když jsem uviděla Petru, která je  jí podobná, že by jí mohla zastoupit.“

„Aha, další průšvih, sakra, hrome, holky pitomé!“

Bylo hrobové ticho při kterém nervozně přecházela po pokoji a přemýšlela, jak dál.

„Vy tři mi tady svatosvatě slíbíte, že to co si tady domluvíme se nedozví žádný třetí člověk!“

„Ale paní učitelko, co Petra?“

„Jo, tak tu  si podám já a zvlášť. Ale protože tu není, zastoupí jí v plné míře Petr.“

„Co, jaký Petr?“

Divila se Radka.

„To je kluk a né holka, tak že si Katko přivedla kluka!“

To už byla v šoku i Radka.

 „Říkal Vám, že sem nepatří?“

„Ano, ale já myslela, aby nebyl průšvih, tak...“

„Tak jsi šáhla po prvním, co ti přišlo pod ruku!“

Sklopila oči a začala si vrtět botou.

„Tak že jí ukážete vše, co má správná holka vědět od oblékání po šminky.“

„Hele s tím nesouhlasím, já prostě odjedu a vy jí omluvíte, že onemocněla. Máte krytí, že sem dojela, né? “

„Bohužel to už nejde, když jste tady. Máme tu sponzory a taky je tu moc očí! A druhá věc je, jak bych to asi vysvětlovala rodičům!“

“To mám spát s klukem v sukni v jedné místnosti?“

„Ano Radko! Když už jste si to vymyslely, tak tu hru budete hrát až do konce.“

„Ale já nesouhlasím!“

„Tak napíšu rodičům, že posílám Petru domů a co udělají rodiče nechám na Vás, aby jste jim to vysvětlili, až příjdou na to, že Petr není Petra.“

To už i Radka stáhla hlavu mezi ramena, co to jen šlo a já cítil, jak paní Králová vyhrála a naopak, jak jsem prohrál a budu muset zůstat.

„Tak slibujete holky?“

Obě přikývly a já taky zakýval hlavou.

„Ten batoh je Petry, tak že zkoukněte, co jí bude a co si musíme půjčit a přijdete mi to říct.“

„Ještě dneska?“

„Ano Katko, dám Vám na to hodinu! Odchod na pokoj holky!“

Vstal jsem a  šel za nima nahoru.

„Proč si mi neřekl, že jsi kluk?“

„Já to chtěl říct, sakra jsem chtěl, ale ty si pořád jen do mě strkala a říkala, abych držel hubu!“

„Né, aby si mlčel.“

„No vidíš. Co jsem tedy měl dělat?“

Najednou to rozčísla Radka.

„To už je snad jedno, ale mám jednu podmínku!“

Podíval jsem se na ní a ta tvrdě řekla.

„Budeš se ode mne držet tak daleko, jako je to možné mezi klukem a holkou.“

„To je samozřejmé! Nevlezl jsem sem kvůli tomu, abych si užil holek v noci.“

„Dobře a teď se svlékni do spodního prádla a já mrknu na věci v batohu.  Jakou máš nohu?“

„Co? já no asi 43.“

Zmateně jsem ze sebe vykoktal, ale to už mi i Katka pomáhala svlékat. Styděl jsem se, když jsem před nimi stál už jenom v silonkách a podprsence.

„Kombinéza na lyžování, tu máš!“

Zpitomělý jsem jí vzal do ruky  a cítil tu jemnou sladkou ženskou vůni, jak byla čistě vypraná. Měla žlutou barvu a byla z nějaké zvláštní a měkké látky, kterou jsem ještě v ruce neměl. Chvilku jsem přemýšlel, kudy se do ní  leze, když mi Katka s úsměvem rozdělala zip na břiše.

„Aha, jsem pitomej!“

„Jsi pitomá, mluv už jenom v ženském rodě, ano?“

Přikývl jsem a už se soukal do nohavic. Byla trochu elastická a hned mě začala ta látka uvnitř hřát. Navlékl jsem si jí přes zadeček, vložil ruce do rukávů a nechal se zapnout.

„Sedni si v ní!“

„Hele, ona mu sedí i délka nohavic! Tak to máš Petruško na půl vyhráno.“

„Ještě ty boty!“

Podala mi sjezdové přeskáče taky ve žluté. V tom se mi zatajil dech, protože jsem zacítil vůni zapocených nožek s nějakým parfémem a tak jsem opatrně vložil levou nohu a v tu ránu mi zajela až na dno. Automaticky jsem zacvakl přesky a když jsem to samé udělal i s pravou, obě holky zajásaly.

„Skvěle vypadáš!“

„Skoro jako Petra a když si nasadíš helmu a rukavice, tak tě nikdo nepozná!“

„Jo, taky si myslím!“

„A jak dobře lyžuješ?“

„No trochu ano, ale tohle bude asi jiné, než v čem jsem jezdil do teď!“

 „A teď tyhle kalhoty!“

Sundal jsem lyžařskou výbavu a vsoukal se do těch dívčích nohavic.    Elastické džínsy jsem měl sotva do boků a v pase škrtily, jenže když mi daly holky přes to mikinu, zakryly můj pás a v zrcadle to nebylo poznat.

„Ještě košili, svetr, legíny a   tenhle roláček!“

Něco bylo menší přes bříško, někde byl kratší rukáv, ale vesměs mi z batohu dali pryč jen čtyři věci.

„Hlavní je, že máš v čem chodit. Tak že teď si vem tyhle mokasíny, džínsy a roláček.“

„A jdeme za paní Královou!“

Sešel jsem o patro níž, kde  jsme se dohodli, že mi na rychlo ještě udělají školní průkazku, protože jí Petra nenechala a na základě toho mi vystaví lyžařský průkaz a permanentku do areálu.

„Dole je malý večírek do deseti, tak máte ještě dvě hodinky na zábavu a potom děvčátka spát, ano?“

Můj doprovod nadšeně přikývl a odtáhl mě do jídelny, ale než jsme vstoupili, tak jsem obě zarazil.

„Počkat, koho znám a s kým chodím?“

„Ajo, no kamarádky máš nás a kluka, no vlastně teď  už nemáš nikoho, tak že je to jedno a uvědom si, že se s Tvou školou na Žižkově skoro vůbec nesetkáváme.“

 „A když tě nějaká spolužačka osloví, tak se nahnu a řeknu ti, kdo to je, ano?“

„Já mám strach, že to nezvládnu.“

„Ale zvládneš, pomůžeme ti!“

Náhle se Katka ke mě natočila a objala mě jako kamarádku. Cítil jsem její parfém a měl jsem moc příjemný  pocit, který jsem se snažil rychle potlačit.

„No konečně, kde jste tak dlouho byly?  Sedněte si a dejte si vínečko!“

„Já si dám červené jako Petra a ty Radko?“

„Nebudu trhat partu.“

„Já jsem Jitko ráda,že jsem tady. Zažít dva týdny bez školy, prostě super!“

„A co Karel, ten ti nebude chybět?“

„Možná trochu ano, ale ty jsi taky bez Ládi, né?“

„Aby sis Lindo nepřihodila.“

Rozhlédl jsem se a viděl deset holek, což mě potěšilo, že se budu seznamovat postupně a né najednou. Popíjel jsem víno a pokukoval, jak se chovají naše spolužačky, jak mluví a jaké používají zlozvyky. Jedna si krčila nosík, druhá odhazovala pramínek vlasů z obličeje za ucho nebo si kroutila s prstýnkem. Při tom se dvě až tři snažili podobat jak smíchem, tak sezením jedna druhé. 

Povídali jsme o všem možném a já se snažil jen o krátké odpovědi, což  se mi dařilo i díky spolubydlícím.  Ani mi nepřišlo, že sedím v mokasínách a džínsách od pravé Petry.

„A jak to uděláme s koupelnou?“

Odpověděla mi Katka na můj dotaz, když jsme dorazili na pokoj.

„Nejdříve Radka, potom já a nakonec ty, Petruško!“

Pousmáli se, ale mě moc do smíchu nebylo.

„Hele musíš spát v noční košilce, ale našla jsem jedny stahovací kalhotky, tak ty budeš nosit jako základ jo?“

„No já nevím, ale co ty ostatní?“

„Protřídila jsem ti to, tak že tahle je na den a tahle hromádka je na noc i s podprdama.“

Svlékl jsem si punčochy a i podprsenku, co jsem měl ještě z mé výbavy.

„Ty nemáš namalované nehty?“

„Mám, to je snad vidět, né?“

„No já nemyslím na rukou!“

Otevřel jsem pusu.

„Co ? Na nohou taky? Proč?“

„ My si děláme nehty všechny, třeba když musíme sundat boty i s ponožkama, tak musí vypadat elegantně a né takhle!“

„Ach jo, jako by to nebylo jedno!  A vlastně co mě ještě od Vás čeká!“

Vyzvídal jsem zatím, co vedle šplouchala voda.

„Holeníčko, holení!“

Přejela mi rukou po tváři i stehnech.

„Vzbudím tě o něco dřív, aby jsme tě dali dohromady a pořádně! Máme na to speciální strojek.“

Zakroutil jsem hlavou a zklesle seděl na posteli.

„Katko, máš to volné! Petře? Co ty nehty?“

„Nech ho, já mu to už vysvětlovala a je z toho nějaký špatný!“

Dveře zaklaply a náhle si ke mě přisedla Radka v ručníku. Celá krásně voněla po koupeli, že se mi z té blízkosti tajil dech.

„Jsme na tebe moc tvrdé?“

Pokrčil jsem rameny.

„Myslel jsem si, že se jenom na chvíli převléknu a zatím po mě chcete, abych se fintil od rána do večera.“

„Ale když jsem tě dneska viděla vedle Katky, tak si byl namalovaný perfektně!“

„Myslíš?“

Pokývala hlavou a v klidu si přešla ke své posteli a přehodila přes sebe flanelovou noční košili. Potom odložila sponky a hřebenem si rozčesala vlasy.

„Jo a sundej si před spaním náušnice, nejsi na to zvyklá, tak ať si neuděláš úraz!“

Zachichotala se a vlezla pod deku.

„A třetí může jít!“

Vstal jsem a zmizel v koupelně, kterou jsem si zamkl.  Konečně jsem sundal poslední část svého prádla a pustil krásně horkou vodu na sebe. Potřeboval jsem smýt tu nepříjemnost, kterou jsem dnes zažil. Hlavou mi probíhal celý den od sekáče až po setkání s Katkou. Náhle někdo zabouchal na dveře až jsem se lekl. Zavřel jsem vodu, protože jsem už byl vymydlený, vzal ručník a obmotal ho kolem prsou. Osuška naštěstí byla dost velká, tak mi zakrývala i kolena.

„Co se děje?“

Pootevřel jsem a najednou tam ve dveřích stála paní učitelka.

„Promiňte že ruším, ale chtěla jsem se ujistit s kým mám tu čest!“

A jedním pohybem mi nadzvedla ručník. Hanbou jsem se propadal po snad už páté za den

a automaticky jsem si zakryl rozkrok.     Byl slyšet ten tichý smích všech ženských, co tu byly.

„Promiňte, je to myslím v pořádku.“

Při těch slovech jsem cítil, jak se trochu zastyděla.  

„Tak jsem Vám přinesla nějaké krémy, holky Vám už řeknou co s nima a který před spaním.“

„Když myslíte.“

„A už se nebojte, nějak to ty dva týdny zvládneme.“

Kupodivu se na mě poprvé usmála a jak popřála dobrou noc, odešla z pokoje pryč. Radka vyskočila

 a hned raději za ní zamkla za což jsem byl rád.

 Vzal jsem krém a natřel si tělo tou voňavou esencí s vůní mandlí. Pak jsem si učesal vlasy, odložil náušnice, oblékl kalhotky a přehodil přes sebe  saténovou košilku, kterou mi připravila Katka.

„Dobrou holky, zhasínám.“

Zavrtal jsem se pod deku, upravil si vlasy podél těla a začal přemýšlet o zítřku.

„Co se stalo, že si se musel převléknout za ženu? Peti“

Překvapila mě svou otázkou Katka.“

„Někdo mě nechal sledovat.“

„A jak dlouho to trvalo?“

„Víc jak půl roku a už jsem začínal být na nervy.“

„A nezkoušel si to dát na policii?“

„Ty jen mávli rukou, že toho mají moc a kdesi cosi.“

„Tak proč si se nepřestěhoval jinam?“

„To by nebylo řešením.“

„A proč zrovna za ženskou? Proč né za fousatého chlapa?“

„To se mohl rovnou převléknout za Vietnamku Katko!“

„Ty máš nápady Radko!“

Na to jsme se zasmáli.

„A jak si to vlastně naplánoval?“

„No Katko, prošel jsem si kurs líčení a oblékání, potom prošel sekáče a když jsem našel to, co jsem potřeboval, tak jsem prostě přišel, koupil prádlo, převlékl se a nepoznán nastoupil do autobusu, ze kterého jsem se nechtěně dostal do vaší skupiny.“

„No to sis teda  naplánoval do všech podrobností!“

„Jo musel jsem, aby mě nepoznal ten slídil.“

„Až na ten náš autobus, co?“

„Jo, máte pravdu, až na ten Váš autobus.“

„Tak dobrou holky.“

Zasmál jsem se a Radka se ke mě přidala.

Zachumlal jsem se a netrvalo dlouho, než jsem usnul.