Loďka - 8.díl - Lezanka

14.11.2023 22:10

Spal jsem jako zabitej a ani jsem nepostřehl, kdy se vrátila  večer Ginny, ale ani ráno v posteli nebyla. V duchu jsem si řekl, že to je dobře a v klidu si došel na snídani.

„Tak jaké to včera bylo Petro?“

„A máš už mozole z tancování?“

„Co kluci, jak vypadají?“

Vychrlily holky na mě až jsem se pobryndal kakaem.

„Vy mi dáváte, no ale bylo to docela  supr. „

V tom jsem zaznamenal, jak  u vedlejšího stolu sedí Ginny až mě to překvapilo, ale dál jsem odpovídal  zvědavejm tvářičkám.

„Měla jsem podpatky asi 10 centimetrů, no hrůza, ale nakonec jsem se s tím vypořádala.“

„Co jste tančili?“

Blůs, Čaču, Polku,  Sambu no skoro všechno možné, ale fajn bylo, že jsme měli asi čtvrthodinové vystoupení a další až za hodinu.“

„To jste na to šli hned?“

„Né, přes hodinu a půl  se mnou cvičili, než jsme trochu sladili program.“

„A co šaty, Peti nenapínej!“

„Byly krásně blejskavé do zelena a na nohou jsem měla ve stejné barvě lodičky  s páskem přes nárt.“

Na chvilku se zasnili, ale potom dorazila madam Lotto.

„Tak děvčata, budete pracovat asi jako včera, jen tady mám změnu u Petry a Ginny.“

V tom se k nám jmenovaná otočila, při tom se naše oči setkaly, ale já jsem je co nejrychleji odvrátil.

„Protože odpoledne musí Petra zaskakovat jednu tanečnici v souboru, pomůže s úklidem dopoledne Ginny, aby jste to měly děvčátka do oběda hotové.“

„Tři na jednu palubu?“

„Jo, ale pak budete mít volno, tedy Ginny se přesune k bazénu.“

„Mám  roztrženou sukni u uniformy a nestihla jsem jí zašít.“

„Tak si Ginny skoč do skladu pro jinou a tuhle jim rovnou zanes.“

Usmála se madam a odešla.

„Dneska budeš tančit ještě víc, co?“

„Něco na mě chystají, ale neřekli mi co. Můžete se přijít podívat, je to na druhé palubě koncertní místnost číslo 3.“

„A to by jsme mohli Ginny!“

Otočila se blondýnka na zrzku.

„No já mám výcvik v bazéně.“

„Aha, no tak Heduš s Ingrid?“

„Neboj se, jak skončíme, tak se u tebe zastavíme a dohodneme se.“

Ale to už jsem byl po snídani a jak  dopila svou kávu  Monča, vyrazili jsme.

„Hele, když je ten box na špinavé prádlo plný, tak to sbírá kdo?“

„Myslíš tenhle v koupelně?“

„Jo, tak kam to mizí?“

„No ani nevím, asi holky z prádelny to dají do jednoho pytle a označí pokoj.“

„Čau holky, tak kde můžu začít?“

„Ginny, klidně můžeš vzít tuhle koupelnu.“

„Jo, dobrá a o čem jste se bavili?“

„No o koši s prádlem.“

V tom ho Ginny otevřela a uviděli jsme jen pár silonek a kalhotek s tričkem.“

 „Sem by ses Mončo vešla, co?“

„Asi jo, ale proč?“

„My tě sem schováme a ty poznáš, kdo tě přijde vyprat.“

Zasmáli jsme se a po chvilce pokračovali do další kajuty. Šlo nám to od ruky a Ginny už nebyla taková odtažitá při uklízení,  a já jsem jí taky  už neuhejbal, když jsme se srazili v chodbičce. 

Zbývali nám ještě tři kajuty na úklid, když v koupelně opět Monča promluvila.

„Myslíš, že se sem vejdu Petruško?“

„Asi jo, co nedá ti to?“

V tom to otevřela, vyzula balerínky až to  zavonělo a už se skládala do koše s prádlem.

„To sis měla vybrat nějaký prázdný!“

„To máš jedno, zastrč mě!“

Najednou sklonila blonďatou hlavičku a já nohou zlehka  strčil do přední strany až se koš sám zaklapl.

„Tak jaké to je Mončo?“

„Je tu tma, ale jinak to jde!“

Huhňala z toho boxu.

„Co tu tropíte za blbosti Petruško?“

Otočil jsem se na Ginn.

„Ale Monča chtěla vědět, zda se tam vejde.“

„Už mě vytáhni!“

Ozval se tlumený hlas.  A tak jsem zabral za držátko a už byla holčina venku.

„Ty se Ginny vejdeš taky.“

Usmívala se Monča a tak i Ginny vyzula botky, potom přehodila ty černé  štíhlé nožky přes okraj, stočila se a jak jí hlava klesla mezi nohy, strčila do ní Monča a už byla uvnitř.

„Dá se tam dýchat?“

„Zatím jo, ale je tu puch.“

„Co je tam?“

„Já nevím, asi to prádlo.“

Otevřeli jsme koš a Ginny trochu červená v obličeji vylezla ven a opět vklouzla do balerínek.

„A teď ty, ty naše Petruško!“

„Ale na mě to je malé holky.“

„Vejdeš se tam, jsi jen o chlup větší a my jsme to už vyzkoušeli!“

Neochotně jsem se zul, vložil pravou nožku dovnitř a jak jsem se dostal i s druhou nohou, rozhrnul jsem  to špinavé prádlo a poskládal se podobným stylem, jako holky přede mnou. Potom mi čísi ruka nasměřovala ruce za záda a já dosedl až na dno.  V tom mi Ginny zatlačila na hlavu až mi jí přitiskla na nějaké špinavé dámské prádlo, potom přihodila moje balerínky a v tom se koš pohl. Ozvalo se zacvaknutí a  já byl vmáčknutý uvnitř s obličejem zabořeným do kalhotek či co to bylo. Ruce jsem měl vzadu, tak že jsem je nemohl protlačit dopředu.

„Jak ti je Petruško?“

Ozvalo se z venku.

„Díky, dobře.“

Zalhal jsem, protože jsem jim nechtěl dopřát radost z toho malého prostoru. Pohladil jsem si po punčochách a tělem se mi rozlil  vzrušující pocit. Udivilo mě, že tahle situace mě dokáže udělat veselejším.

„Co chceš dělat Ginny?“

„Ráda bych  si promluvila s Petruškou. Můžeš jít prosím uklízet ty poslední kajuty?“

„Aha, jo jasně!“

Zaslechl jsem kroky, jak se od nás vzdalovaly a po chvilce klaply dveře u koupelny.

„Tak Petruško, budeš chtít se mnou mluvit?“

„Co, to jsi ty, Džín?“

„Jo a kdo by to měl být?“

„Moc tu neslyším. Monča tu není?“

„Ne, jsme tu sami, tak budeš si chtít popovídat?“

Tohle jsem od ní nečekal. Takhle jí asi už neuteču. V bedně byla tma a taky trochu smrad, našahal jsem několik dámských punčoch, blůzek i další drobnosti,  ale nedařilo se mi setřást  ty saténové kalhotky z hlavy.

„O čemsi  chceš  povídat?“

„O tom, že se mi vyhejbáš jak můžeš!“

Opět jsem mlčel a prošahával možnost se z té bedny nějak dostat.

„Ještě mě nenávidíš Petro?“

„Ale já tě mám ráda!“

„I po tom, co se stalo?“

„Ano, už jsem to hodila za hlavu.“

„Slibuješ, že si začneme zase povídat?“

„Slibuji Ginny, tak mě už pusť!“

Jenže v tom se ozvaly dveře a hned nějaký ženský hlas.

„Dobrý den madam!“

„Aha, uklízíte?“

„Ano madam.“

Začala jí odpovídat zrzka a mě bylo jasné, že se jen tak z bedny nedostanu.

„No potřebuji se opláchnout, můžete přijít za chvilku?“

„Samozřejmě madam.“

V tom mě zatrnulo, protože asi  nejsem tak zakrytý, jak by bylo třeba. Jenže  to už jsem slyšel, jak botky zaklapaly po dlaždičkách a někdo se začal svlékat. Potom  se koš pohl a na mojí hlavě přistála další várka špinavého a zapoceného prádla, nějaká ruka jí zastrčila  přímo do mého obličeje a hned se koš zase zaklapl. Tím jsem byl  úplně zasypaný.

Dýchal jsem přímo přes  kalhotky s vložkou, co byla vlhká a balerínkama, které změnily polohu. Voda začala stříkat a v tom si nějaká paní začala broukat písničku. Kdyby věděla, kdo je těsně vedle jejího nahého těla, vyskočila by a dostala infarkt.  Bylo mi hodně úzko a skoro jsem nedýchal, jak jsem se bál. Vzduchu ubejvalo a paní nepřestávala se sprchováním. Zkoušel jsem se posunout a udělat štěrbinku, ale ten koš byl dobře zacvaknutý a i svou a mou vahou nedovolil se otevřít.  Začalo mi být vedro, kapky potu stékaly po zádech do kalhotek s lodičkou a už jsem ani nevnímal ten smrad z prádla, když  voda utichla a ozvalo se otírání těla. A tak jsem si představoval, jaké by to bylo, kdybych tohle tělo utíral já, projížděl jsem její šíji s páteří až k zadečku, ten jsem utíral zvlášť a pak si jí otočil dopředu.   Bylo lepší zaměstnat mozek touhle iluzí než myslet na tu vložku co se mi cpala do pusy, jak jsem kvůli nedostatku kyslíku pootevřel.   V tom jsem  zkousl až  jsem cítil tu slanost, ale když jsem instinktivně  opět pusu otevřel, jako bych si řekl o roubík.  A tak jsem pootočil hlavu na stranu, ale lepší to nebylo.

„Už vypadni ženská z té koupelny!“

Huhňal jsem v koši, že mě  mohlo být i slyšet, ale v tom se cosi otřelo o koš a dosedlo na něj,

pak si to obléklo na sebe prádlo a chodidly zašmátralo po svých botkách. 

Ulevilo se mi, když se ozvaly kroky z koupelny ven.

Oddechl jsem si a telepaticky se snažil dát Ginny signál. Ale přes dveře to bylo asi nemožné.

Osaměl jsem v kupce prádla a ještě hodnou chvíli trvalo, než se ozvaly hlavní dveře a ty se posléze zaklaply.  Konečně se mi povedlo protáhnout ruku před obličej a prádlo posunout bokem, až jsem si nahlas odfrkl.

„Fuj, Blbej nápad a ještě jim na to skočím.“

Brumlal jsem si pod nos. Další čtvrthodinka uběhla, než jsem zaznamenal šramot ve dveřích

a hned na to vysavač.

„Proč mě nevytáhnou rovnou? Proč si hrají s vysavačem?“

Začínal jsem být naštvaný, ale hned na to mě čísi ruka uvolnila ze sevření a s trochou funění vytáhla spodní část koše ven.

„Ještě dýcháš Petruško?“

Jako první z té černoty jsem uviděl zrzavou hlavu až jsem se pousmál.

„Jo Ginevro, ale sundej mi to z hlavy.“

„A co kouzelné slovo?“

Chtěl jsem říct, že na to ti sere bílej tesák, ale raději se kousl do rtu.

„Prosím.“

„Tak dobře.“

Její hladká ruka mě během chvilky vysvobodila a já konečně mohl vylézt ven. Samozřejmě jsem šlápl do mokrého, ale to mi v ten moment bylo jedno. Otočil jsem se ke koši a vyhrabal balerínky, obul si je a koš  razantně zarazil zpět.

„Koukám, že sis ten koš užívala Petruško!“

Ano Ginevra! Hlavně fetyš s tím spodním prádlem!“

„Ale to snad nebylo tak hrozné, né?“

V tom jsem otevřel koš, vytáhl kalhotky s vložkou a šoupl jí to před obličej.

„Aha, no jo vlastně, tak promiň. Za to nemůžeme, že majitelka přišla a chtěla se honem sprchovat.“

„Ale bohužel to narvala do koše přímo do mého obličeje a ruce jsem měla za zády.“

Tak jsem  špínu vrátil do koše a jen letmo projel zrakem čistotu.

„Ještě to trochu setři hadrem, jinak to bude dobré. Jo a kolik toho chybí ještě?“

„Už máme hotovo, můžeme na oběd!“

Usmál jsem se, obličej si omyl v umyvadle  a v tom mě Ginny pohladila gumovou rukavicí. Chytil jsem ručku a přitiskl víc ke tváři. Byla růžová, tak že její barva, co měla ráda. Usmála se a hned začala s dodělávkou  koupelny.

„Masové kuličky, jo to si dám ráda!“

„S rýží Peti?“

„Jo a sýrovou omáčku, díky Mončo!“

„Ty už máš svou servírku Peti?“

„To né Heduš, ale když se mi tak pořád nabízela, tak už je mi blbý jí říkat, že si dojdu pro to sama.“

„Asi ano, je moc hodná holka.“

„Při tom je šikovná, například jsem s ní chvilku dělala a na začátku jsme si rozdělili práci, jak si to Peti říkala a fakt to fungovalo.“

Přidala se do hovoru moje holka z kajuty.

„Ty si Peti byla kde, že uklízely holky za tebe?“

„V koši na prádlo.“

„Co? V koši? A proč?“

VyprsklaPaula  ze sebe polévku.

„Ale předháněli jsme se, která se tam vejde dřív až přišla  majitelka kajuty a já tam musela počkat.

Ale to se už jídelna otřásala smíchy.

„Pane bože, to  si neumíte vymyslet jinou zábavu?“

„Jo a pro příště, už nepolezu tam, kde je špinavé prádlo a použité vložky!“

Ginny se začervenala v tom momentě, co přicházela Monča. Ta chvilku zírala, co se děje a pak se v klidu pustila do jídla.

„To bylo o tom koši Mončo!“

„Jo, aha, tak to jo.“

Po těch několika dnech se mi vrátila veselá nálada a když jsem odešel do sprchy, tak jsem jen utrousil v naší kajutě,  Džín, že dnes příjdu asi pozdě, ale že zítra si to vynahradíme.

Když jsem dorazil k tanečnímu sálu, objevila se  Pavla a hned mě zavedla do šatny.

„Vezmi si tyhle  fialové legíny a přes ně ten baletní trikot se sukýnkou v bílé, na nohy si uvaž ty bílé piškoty a vlasy si stáhni touhle čelenkou.“

„My budeme dělat balet?“

„No něco takového, ale uvidíš.“

Sama se vrhla po své  hromádce a taky se začala převlékat. Mě to začalo šíleně vzrušovat, když jsem uviděl, jak k nám skoro po špičkách míří Blanka.

„Ty jsi úžasná!“

„Neboj, taky budeš.“

Při tom se zatočila na místě jen na špičkách.

A tak jsem si nechal spodní prádlo a přes ně jsem si natáhl postupně to elastické prádlo, které  snad ani na mojí velikost nebylo, jak mě stahovalo. Všiml jsem si, že stejně stažená začíná být

i Pavla.

„Ty botky si musíš  pořádně utáhnout, ukaž mi to!“

A hned mi Blanka  nazula špičku a vzadu stahovala šňůrkou až jsem měl celé chodidlo jako prkno tuhé.  Ale než jsem stačil zaprotestovat, to samé udělala i s druhou nožkou.  Postavil jsem se a trochu se nemotorně postavil  na špičky.  Přejel jsem si po dresu a hned jsem  cítil tu hladkou látku.

„Tohle se mi začíná líbit holky!“

Ty se jen zahyhňali a v tom přišli naši tanečníci.

„Už budete, nebo se tu jen bavíte?“

Mrkl jsem na ně, protože měli bílý baletní úbor od špičky po ramena a v pase jen fialový pásek, který vlastně možná byl šátkem se střapcema na boku.

„Jo, jo, už jsme hotové Igore!“

Příjemná melodie, kterou k tomu vybrali najednou změnila svůj rytmus do nějakého skotačivého rytmu a hned na to nám vedoucí ukázal, co bude našim úkolem.

„My budeme postupně chodit po parketu asi deset metrů tam a zpět a Vašim úkolem je nás po špičkách oběhnout ze předu a zpět za našimi zády se budete rychle vracet, ano?“

Přikývli jsme a Pavla vyběhla jako první, za ní jsem po chvilce cupital já a nakonec Blanka, ale to já už byl skoro na konci a Pavla se už vracela na počáteční místo.

„Dneska nebude normální tanec?“

Zeptal jsem se Blanky, když mě dohnala.

„Jo bude, ale máme nejdříve tenhle půlhodinový program.“

„Holky, nebavte se a šup běžíme, běžíme po špičkách, po špičkách...“

Igor dirigoval a stál uprostřed, zatím co ostatní tanečníci jen kráčeli od něho a zase zpět.

Během chvilky jsem byl zpocený, jako bych právě vylezl z toho koše.  Kolem čtvrté jsme vystřihli ten alá sranda balet a v pět bylo opakování.  Když jsem dělal další běh po špičkách s rukama v pase uviděl jsem Monču, jak se usmívá a bedlivě mě sleduje. Vedle ní seděla Paula a i Ginny se přišla mrknout. Měl jsem co dělat, abych  se nezastavil a nezamával jim.

„Tak tohle je už šílené!“

Pronesl jsem v šatně, když jsme si brali na večeři civil.

„Prosím tě, to nic není!“

„Jo jednou jsme dělali hadí ženy a chtěli po nás každou chvilku provaz.“

„No ten bych asi nedala bez tréninku.“

„A ty si ho uměla Peti?“

„Jo, ale to je už taky pěkně dlouho.“

„Tak jdeme na terasu, uvidíš dnes, že mají mořské potvory v menu!“

„Fakt Blani? To jsem tedy na to zvědavá.“

A byl jsem překvapený, naštěstí ty malé chobotničky byly mladé a čerstvé, tak že se jen rozplynuly na jazyku.  Až teď jsem si mohl holky prohlédnout, co mají na sobě. Jejich stříbrné či bronzové sandálky ukazovaly nalakované prstíky, jako i ty moje a bez silonek měly jen sukénku a nějakou lehkou blůzku s ramínky. Šperky si ale nevzali všechny, jen naušničky a řetízky, protože nás čekalo převlékání.

„A teď trochu divočejší rytmus, tady si vezmi červené šatičky a zkus tyhle botky Petro!“

„Snad mi budou Pavlo.“

Vzal jsem první a rozdělal pásek přes nárt, potom vklouzl do té botky, co měla malý otvor pro palec ve předu, jinak vše ostatní bylo schované. Pata od špičky byla z části přepáskovaná, ale pěticentimetrový podpatek mě potěšil. Jen ty pásky kolem kotníku jsem stahoval déle, protože tohle jsem ještě na sobě neměl. Prošel jsem se a pokusil se zatočit. K mému překvapení  botky seděly a jen trochu byl cítit ten palec.

„Hele, obula je a to jsou dvaačtyřicítky Blani!“

„Jo, fajn  a tady máš šperky.“

„Taky si vezmu Blánč.“

Za moment jsme  vypadaly jako tři sestry, dokonce jsme si museli vzít stejně blonďatou paruku a já v zrcadle najednou viděl úplně někoho jiného.

„To je přeměna, takhle mě nikdo nepozná!“

„Jo, to máš pravdu, ale bacha jestli uděláš nějakou chybu, pak to odneseme všechny!“

„Budu se snažit Blanko!“

Kolem osmé jsme nastoupily v horkém rytmu Rumby, která se uprostřed změnila na rychlejší Čaču. Konečně jsem byl ve svém živlu. Pohyboval jsem se  z lehkostí, měnil polohy dle Igora, jak mi  udával směr a i když jsme jednou vypadli z tanečního kroku, pořád jsem se točil a mával rukou kolem sebe až jsme se opět chytili, tak že si viditelně Igor oddychl. 

„To bylo chytré od Petry!“

„Co se stalo Igore?“

Zeptala se Pavla.

„Vypadli jsme mou chybou z rytmu a já se nemohl hned dostat zpět.“

„Ale ani já jsem si ničeho nevšimla Peti?“

„Myslím si, že to částečně byla i moje chyba, omlouvám se.“

„Ne, né, neomlouvej se, tančila si dál, jako by to tam patřilo a já se po chvilce k tobě vrátil.“

Bylo mi tak fajn, vlahý vánek mi pročesával blond paruku a v prstech plných mosazných prstýnků jsem měl  červený džus.  Takový pocit jsem měl jen párkrát v životě,  kdy k nerozeznání od jiných holek jsem si to užíval naplno. Kvůli tomu jsem se rád vrhal do dobrodružství i když tohle jsem na tak dlouho v plánu neměl. 

„Nad čím přemýšlíš Petro?“

„Ale jak se asi vypořádala Ginny s nováčky  potápění.“

„To je ta tvoje spolubydlící?“

„Ano, dokonce mě viděla co by dřevo v tom bílém před večeří.“

Při tom jsem se usmál nad tím, co museli vidět.

„Jo balet, no jasné. Ale jestli je zkušenou instruktorkou, tak by to měla zvládnout.“

„Jo, ale původně jí dělám pomocnici, teda asistentku.“

„Tak že převlečeš si piškoty a baletní dres a vlezeš do neoprenu?“

„Jo tak nějak.“

„Páni, hele nemáme zítra volno Pavlo?“

„Jo Pavlíčku! Máme a tuším co chceš po mě!“

„Ale třeba je už plno na potápění!“

„Tak máme ještě kolik?“

Podíval se Pavel na hodinky.

„Deset minut, no to už nestihneme, ale po dalším představení skočíš prosím Peti se mnou za tou Vaší madam Lotto?“

„Ale ráda.“

Usmál jsem se, protože jen tak mě kluk o cokoliv neprosí. Kupodivu bylo pár míst volných a tak naše skupina měla o zítřejší program postaráno. Ale procházet mezi palubami jen tak v tomhle převleku nešlo.   Moje podpatky klapaly jak po schodech, tak kolem výtahů, červené šatičky s blond parukou přitahovali skoro každého chlapa na lodi až jsem se musel zavěsit do Pavla, aby mě někdo nepozval na rande.

„Prosím tě Petro, co se děje?“

„Vidíš tu pozornost, kterou jsme vyvolali?“

„No spíš si jí vyvolala ty!“

Při tom mě zlehka plácl po zadečku čehož si všimli dva starší pánové, kteří popíjeli svůj drink na terase čtvrté paluby.

„Jsi krásná a přitažlivá, tak si to trochu užívej, až vlezeš do kajuty a budeš uklízet, tak si tě nikdo ani nevšimne.“

„Šaty dělaj člověka, co?“

„Přesně tak. Nezapomínej taky, že tanečnice má záda rovná, tělo drží hrdě a nehrbí se.“

„Tak že až budu v černých silonkách, vypnu hruď, tak   tebe dokážu svést?“

Zasmál se a jen utrousil.

„To raději né, víš co by si mohla vyvolat s Pavlou?“

„Ale neboj se, já partnery ze zásady nerozvracím.“

Jenže jsme dorazili k našemu stolku, ale až u něj jsme se pustili. Ten pohled od Pavly byl jasný a tak jsem ihned usedl k ní a začal jí šeptat do ucha.

„Nejsem zvyklá na takovou pozornost s tak krásným partnerem, tak jsem ho požádala o rámě, ale nic se nestalo!“

„Ještě aby, to bych byla zlá!“

Na to se zasmála a objala mě až jsem cítil tu její voňavku a prsa, co se o mě opíraly.

Ten večer jsme opět tančili až do půl jedenácté, kdy jsme  se šli převléknout, jako v pátek, tak že jsem se do postele dostal opět před půlnocí a usnul okamžitě.