Loďka - 7.díl - Lezanka

05.11.2023 14:31

Ráno jsme spolu toho moc nenamluvili, já se šel, jako  každé ráno   opláchnout a pro jistotu si vyholil ještě důkladněji svou tvář, tak že jsem se zdržel a do kajuty  jsem  přišel, když tam Ginny už nebyla.

Opět jsem si užíval to svoje oblékání do černých silonek a když už jsem byl zas tou pěknou hosteskou, sešel jsem na snídani.

„Vám se něco stalo Ginny?“

„Coby se stalo  Ingrid?“

„No připadáte mi obě, jako by jste se pohádali!“

Podíval jsem se na Ginny a hned jsem na to odpověděl.

„Já se skoro vůbec nedokážu hádat Ingrid, jen jsem dost unavená z těch dvou dnů.“

„To asi všechny, ale prej se to už zlepší!“

Dal jsem si opět toustový chleba s máslem a rajčaty, zapil pomerančovým džusem a pomalu se chystal na úklid, když k nám dorazila madam Lotto.

„Tak děvčátka, můžeme opět  popřehazovat dvojice na úklid, tak že Heduš může s Petrou, Ingrid s Monikou a …“

„Promiňte madam Lotto, já bych chtěla zůstat s Petruškou!“

„Co,  aha a proč?“

„Já si s ní rozumím víc, jak s Ingrid i když je taky  hodná!“

Překvapila mě tím Monča.

„Ach jo a co ty Petro?“

„Jo  může být.“

„Tak Heduš, dostaneš tu novicku Ivetu a ty Ingrid si vezmeš Paulu, jo?“

„Ano, to může být.“

„A co já madam?“

Najednou se ozvala Ginny, která byla taky oblečená do oranžovočerného hábitu a připravená na uklízení.

„Ty dnes můžeš chystat bazén, po obědě máš každé dvě hodiny  dva zájemce o potápění.“

„No jo, ale co ta moje asistentka?“

„Dvě zájemkyně zvládneš, ale kdyby né, tak  ti večer  pomůže Petra.“

Najednou se zadívala do papírů a hluboce se zamyslela.

„Petra ti vlastně dnes asi nepomůže, protože potřebujeme záskok za jednu tanečnici. Tak že po úklidu se odpoledne budeš Petro hlásit u Igora Tartarova, paluba číslo dvě v přední části lodě, to je na druhé straně, než jsou obchody, sál číslo 3.“

Podívala se na mě a já stále jen koulel očima.

„A ale já na sebe asi nemám věci.“

„Příjdeš tam v 16,30 a oni tě vezmou do půjčovny, kde si vezmeš, co budeš potřebovat. Je to záskok na dnes a asi zítra.“

„Ano madam.“

„Tak fajn, příjemný den Vám všem.“

Jak odešla, tak jsem mrkl na Monču, ta se zvedla a už jsme mizely pryč. Jen z dálky jsem zaslechl, jak si Ginny povzdechla.

„To bylo kvůli té podprsence Petro?“

„Možná ano. Nikomu se nechce prozrazovat, když mu něco chybí, ale raději už na to nemysleme.“

„To jsem nechtěla, promiň.“

Jen jsem kývl hlavou a pokračoval v chůzi.

„A jak se těšíš na tanec?“

„Jo docela jo, už jsem dlouho netancovala a na lodi to bude pro mě premiéra. Ale jsem trochu v šoku.“

„Chápu. Já taky ráda tancuji.“

„A co máš nejraději?“

„No Rockenroll…“

„Ten mám taky ráda, ale moc ho neumím.“

„Tak ten bych klidně mohla z fleku učit!“

Řekla Monča a trochu se zasnila.

„Ty se nezdáš, a bacha! Támhle něco leží na zemi.“

„Kde Peti?“

„Stůj a ani se nehni!“

Šáhl jsem mezi její nožky a z poza vytáhl nějaký náramek. Potom jsem jí obešel a našel ještě další šperky, co ležely poházené na tom koberci.

„To bylo o fous, máš postřeh jako v tom bazénu Petruško!“

„Ale kdyby si nebyla otočená, taky by si to viděla.“

Rychle jsem pootvíral skříně, než jsem našel šperkovnici a do ní jsem vše poskládal.

„Šaty do skříní, boty támhle do botníku a už vysávej prosím.“

„Jo, jo, už běžím.“

Měl jsem najednou takovou radost, že můžu myslet na něco jiného, jak na moje prsa a Ginny. Ať byla koupelna jakkoliv špinavá, tak  mi to šlo od ruky skoro samo.

„Tahle kajuta číslo 433 je prokletá!“

Najednou mě zarazila u jedné z kajut.

„Co Mončo říkáš?“

„No ta madam včera.“

„Aha, tak kolik je hodin?“

„No asi o deset minut méně, jak včera.“

„Tak jdeme a necháme dveře dokořán!“

Ale nejdříve jsem s Mončou jen prošel celý prostor, vše, co leželo na zemi jsme položili na stolek, nebo přes postel a v koupelně jsme opět objevily ty plavky.

„Pojď se mrknout, to budeš zírat!“

Nakoukla a nechápavě na mě vrhla tázavý pohled.

„Jsou mokré , asi si je stihla sama vyprat!“

„Tak to jo, já se lekla, že tu leží ve vaně!“

Zasmáli jsme se a mě to připadalo, že nám padl kámen ze srdce.

Obědu jsme moc nedali, abych to stihl a když jsme zavírali poslední kajutu nebylo ani půl čtvrté.

„Tak to je dnes rekord a díky Mončo!“

Objali jsme se a já hned zamířil do své kajuty. Chvilku jsem se hrabal, co si vezmu na sebe až  jsem si řekl, že ty moje lehké šaty budou stačit, ale pro jistotu jsem si vzal tělové punčochy. Vklouzl do svých lodiček a už kráčel po druhé palubě.

„Musí to být někde tady, pětka, čtyřka…“

Najednou do mě vjela nervozita, když jsem se postavil před trojku. Stál jsem a přemýšlel, jak to asi dopadne, když se dveře rozletěly a v nich se objevila nějaká vysoká tanečnice.

„Ahoj, jdeš k nám?“

„Co, no asi ano.“

Usmála se a hned houkla někam za sebe.

„Igore, máš tu slečnu! Neboj se, já jsem Blanka.“

Usmála se na mě vysoká hnědovláska s vlasy po lopatky a zavedla mě do tanečního sálu. Rozhlížel jsem se a uviděl leštěné parkety, světle béžové stěny a taky několik oken po jedné straně, které příjemně osvětlovaly tuto místnost.

„Zdravím tě, jsem Igor Tartarov, už jsi někdy tančila v tak pěkném sále?“

Při tom ukazoval rukou a rozhlížel se kolem.

„Ano, ale na pevnině.“

„Dobrá, dobrá, prosím Blanko můžeš  mi jí obléknout a upravit?“

„Zajisté Igore.“

A mrkla na mě, abych šla za ní. Při tom jsem viděl její elegantní lodičky, které se trochu blejskaly a ty šaty byly jen s krátkou sukénkou.

Prošli jsme do dalších dveří, kde jsem uviděl šatnu a kvantum šatiček.

„Jé, to je přehlídka nádherných šatů!“

„Tady si odlož ty svoje šatičky i boty, dám ti vše , jak se patří, aby ses cítila dobře.“

A tak začalo moje první  převlékání před tou kráskou, vystřídali jsme asi patero šatů, než mi padly jedny zelenkavé se třpytkama a k tomu mi dala takové botky na podpatku s páskem přes nárt. Deseticentimetrový podpatek mi ihned dělal radost, ale i starost, jak se na tom udržím.

„Snad se nepřerazím!“

Ohlédla se po mě, ale jen se pousmála.

„Neboj, já na tom nebyla lépe. Až půjdeme večer na představení, tak tě ještě našmínkuju, ale zatím  si tě jen vyzkoušíme“

Vrátili jsme se a v tom začala hrát hudba.

„Smím prosit, vlastně jak se jmenuješ?“

„Já, no omlouvám se, jsem Petra.“

„Fajn, tak zkusíme Čaču.“

Rytmus se změnil a po prvních krocích jsem začal   chytat správný krok, Vzpoměl jsem si na držení těla a jak mám  váhu přenášet na chodidla.

„Není to pro začátek špatné, dáme Valčík.“

To se už se mnou rozletěl kolem sálu a já  sotva držel balanc. Ještě, že mě duchaplně držel, jinak bych sebou švihl snad už desetkrát. Najednou se mnou začal točit na druhou stranu a tak jsem se ještě blíž přitiskl na jeho tělo a v tom jsem si připadal, že netancuji, ale létám.

„A další Foxtrot.“

Začalo ze mě lejt jako z konve, tento tanec jsem moc v lásce neměl, ale tak nějak jsem to přežil.

„A co Džajf?“

„Ano, mám ho ráda!“

„Přísun, přísun, přešlap, ras a dva, ras a dva, přešlap…“

Ozvalo se od Blanky a bylo vidět, že jí cuká celé tělo.

„Fajn, myslím že to půjde. Už je šest hodin, tak se běžte navečeřet a v sedm prosím zde, ano?“

„Ano, děkuji.“

Myslel jsem si, že mě Blanka doprovází ven, ale najednou se mnou zahla do jedné restaurace a usadila mě na terasu.

„Dámy, budete si přát?“

Při tom nám podal jídelníček.

„Prosím minerálku.“

Špitl jsem a ohlédl se na Blanku, která si zvolila  jahodovou limonádu.

„Promiň, ale já asi nebudu jíst.“

A díval jsem se přímo na ní.

„Prosím tě, nemusíš se zdráhat, my zde máme otevřený účet, tak že tu svou  hotelovou kartičku schovej a objednej si na co máš chuť.“

„Ale já jím s holkama tam dole v jídelně…“

„Na tu pro dnes zapomeň, tančíš slušně, kde ses to naučila?“

A najednou jsem se trochu uvolnil, protože jsem pochopil, že tohle je trochu jiná třída, než ve které jsem doteď seděl.

„No v Praze, tam je velký klub dopravních podniků.“

„O něm jsem už slyšela, já pocházím zase z Ostravy, tam je zas Dům železničářů.“

„Tam ale pracoval pan Ctirad Žemlička, né?“

„Ty ho znáš?“

Přikývl jsem a vzal si tedy jídelníček. Zíral jsem na ty dobroty, ale protože mě čekalo tancování, dal jsem si jen grilovaný přírodní steyk se zeleninovým salátem.

„S tím jsem byla ve škole, tedy spolužák ze základky.“

„Tak to je ten svět fakt malý.“

„Jo a znám já někoho z Prahy?“

„Počkej, co manžele Broučkovi?“

„Jasně, Brouček byl skvělý učitel klasiky.“

„Ale ten byl možná jen na nějaké soutěži v Ostravě, ale už dávno..“

„Nejen tam, já jsem totiž trochu soutěžila.“

„Tak to musíš být sakra dobrá!“

„No trochu ano.“

„A proč s Igorem netančíš ty Blani?“

„Já mám jiného partnera, však ho taky večer uvidíš.“

„To je skupinový tanec?“

„Ano, tři páry, dva páry a tak.“

„Tak to mám strach, zda to vůbec zvládnu.“

Položila mi svou teplou a jemnou ruku na zápěstí a usmála se.

„Tančíš podle Igora dobře a těch pár věcí ti jen ukážeme. Jinak tě povede do otoček, jak je třeba a ty už znáš. Nic nového dnes předvádět nebudeme.“

To mě docela uklidnilo a začal jsem si prohlížet svou nožku v lodičkách s páskem. Vypadala úchvatně a ještě ten úzký podpatek, který se blejskal, stejně jako šaty.

„Jo,  potom ti ještě dám nějaké šperky, naušničky a tak, aby si mezi nás zapadla.“

„Šperky? A to je nutné?“

„Ano, podívej se na ty vysací naušnice.“

Dokonce jsem si na ně šáhl a musel jsem uznat, že její šíje s kombinací šperků ještě víc vynikla. Ale to už jsme dojedli a jak mě naznačila, tak jsme vstali až se kolem pánové otáčeli. Podpatky zaklapaly a já měl opět mrazivě vzrušující pocit z toho převleku.

„Sedni si k tomu stolečku, musím ti upravit make-up.“

„Ale já si ho dělala?“

„Ukážu ti, jak máš zdůraznit některé ženské rysy, jako to máme my tanečnice.“

A dala se do práce, no spíš do lehkého opravování. Za tři minutky byla hotová a hned na to mi přišoupla nějakou krabičku.

„Tak tady si vem vše, co je v té misce a já jdu pro toho svého tanečníka!“

Odběhla a já se zabořil nehty do šperkovnice. Vyndal jsem náramek a naušnice, vše ve zlatě, náhrdelník a dokonce ještě i  na kotníky.   Všechno jsem si pozapínal.

„Dovol Petro, tohle je  můj Robert.“

„Těší mě madam!“

A políbil mi ruku. Ihned jsem zlehka podřepl a pokynul hlavou na znamení díků.

„Ale, ta má slušné vychování!“

Usmál se a pokynul, abychom šli za ním.

„Ještě ti představíme třetí pár, co bude s námi, jo?“

„Ano.“

„A tady je Pavel s Pavlou!“

Pozdravil jsem se s Pavlem a objal s velmi příjemnou Pavlou, které se ihned rozletěly nezbedné tmavé vlasy.

„Vítej a neměj strach, tohle je divadlo pro hosty, co tanci nerozumí.“

„Myslíš Pavlo?“

Přitakala, ale to už se ozvala hudba a můj partner mě vzal dokola. Ukázal celou sestavu v rytmu Valčíku s Polkou, která trvala asi čtvrthodinku. Zdálo se mi to jednoduché, když jsem si to vyzkoušel, ale na to mi holky hned řekly, kde dělám chyby a co mám napravit.

„Tak v osm na parketě!“

„Aha, jo no já stejně nikam nepůjdu.“

Nesměle jsem se usmál a zjistil, že je to jen za pár minut. Sál se už zaplnil a tak jsme v zákulisí čekali, než nás zavolají.

„Cokoliv se stane na parketě, ty musíš pokračovat stále dál, jasný?“

Pokýval jsem hlavou a v tom se ozvaly první tóny. Opona se rozevřela a my jsme v tom největším lesku a s úsměvem vešli na plac. Ihned jsme s Igorem zahájili tanec, ale jak jsem se ohlédl, to samé udělali i další dva páry. Zapoměl jsem na starosti a užíval si vánku, který jsme dělali, jak jsme se točili dokola.

„Podtočení!“

Udělal jsem přesně to, co očekával, potom další drobné náznaky a už tu byl konec. Ozval  se potlesk až mi zatrnulo, jak to bylo spontání.

„Dobrý, holky myslím si, že to dopadlo dobře.“

„Děkujeme Igore!“

Houkly dvě tanečnice a já se taky přidal.

„Ještě že má madam Lotto  takové zkušenosti, že ví, co v kom je.“

„My jsme Petro totiž viděli tohle představení černě. „

„A co se stalo vaší kolegyni?“

„Ale snad jen namožený kotník, ale příští týden už bude dobrá!“

„A proč nemáte záskok?“

„Je to prej zbytečně drahé.“

„Tak povídej, co děláš na lodi?“

„A kolik máme času?“

Zeptal jsem se, když jsme seděli všichni na jedné z teras u baru a popíjeli džus.

„Asi půl hodinky.“

Přitom se zasmáli, protože viděli, jak jsem jen zaúpěl, kolik toho asi budu muset na sebe prozradit.

„No jsem hosteska, uklízím kajuty a taky jsem k dispozici, když by některá někde chyběla.“

„To jsem taky dělala a moc mě to nebavilo.“

„Já bych byla za celý den utahaná jako čokl.“

„Holky, není to tak strašné, když si najdete ten správný grif, tak se ani moc neunavíte.“

„Kterou palubu máš?“

Zeptal se Igorov.“

„Čtvrtou, ale už jsem byla i na páté, proč chceš se raději odstěhovat?“

Holky se zasmály, ale Igorov se jen pousmál.

„To né, jen v některých palubách jsou i balkony a terasy.“

„Tady jsou většinou balkonky. A kde spíte vy?“

„My, jak kdo, já třeba jsem taky na čtvrté palubě a kluci na šesté.“

„Aha, tak to si budu dávat víc záležet Pavlo!“

„Ale to nemusíš.“

„Holky jdeme, je chvilku před devátou!“

Postavili jsme se, zlehka se v předsálí upravili a jak zazněla hudba, už jsme opět vkročili do sálu.

„Čača a Rumba Petro!“

Pokýval jsem hlavou a nechal se vést. Na těch podpatkách se mi   tancovala Čača líp a taky to točení jsem si už mohl víc užívat, když jsem věděl, jak přenést váhu na špičku a tím se otočit. Diváci opět byli spokojený a dokonce k nám zalétlo pár bankovek nebo kytiček. Sehl jsem se pro červenou růži a hned si k ní přivoněl. To se asi majiteli líbilo a hlasitě to dával na jevo.

„Uf, už jsme venku Pavle, podrž mě!“

Řekla Pavla a hned si upravovala lodičky s páskem. Všichni jsme jí sledovali, potom jsme  odložili dárky i peníze na ten stolek u kterého mě líčilaBlanka a opět si sedli na Terasu.

„Byla si Petro chvilku mimo rytmus, víš to?“

„Jo, omlouvám se.“

„Ale jinak zatím  ucházející.“

„A vy jste už někoho testovali namísto  zraněné kolegyně?“

„Jo, to byly dřeva, to by ses zasmála.“

„Ale se mnou to byl risk! Netančila jsem snad dva roky a teď tohle?“

„Madam tě okoukla, sice nevím kde, ale typla si dobře.“

„Já jsem na začátku říkala, že umím trochu tancovat a myslela jsem si, že budu ukazovat s partnerem, jak se mají učit třeba Blues!“

„Fakt sis tohle myslela?“

„No kurs tanečních a já co by záskok a né vystoupení.“

„To je teda trefa Blanko!“

„Jo, ale zatím to zvládá!“

„Můžete mi říct, co bude teď?“

„To nejhorší asi máš za sebou, teď bude samba, tak že pěkně kroutit zadečkem a vlnit se v bocích.“

Dopil jsem další džus a už mě tahal partner na parket. Měli pravdu, že to nebylo tak hrozné, volnější a nepředepsané figury mi udělali radost.  A já si mohl vklidu pozorovat, jaké pohyby dělají moje tanečnice kolem, jak se jim prohejbají boky a jak se při tom zlehka usmívají. Byly to profesionálky, což zase na druhou stranu trochu garantovalo, že těch průšvihů moc být nemůže.

„Je půl jedenácté, tak pojď se převléknout a pro dnes máš volno.“

Ještě zadýchaný jsem vešel do šatny a přehodil šaty i botky.

„A jak to bude zítra?“

Podíval jsem se na Blanku, která mě uvedla do kolektivu.

„No v sobotu máme už první vystoupení odpoledne, tak by bylo dobré tu být ve dvě.“

„Ale to nestihnu úklid.“

„My to už dohodneme, ale počítej s tím, že se budeme častěji převlékat.“

„Převlékat a do čeho?“

„To uvidíš Petro!“

Konečně se usmál i  Robert a já v tom uviděl nějakou lišárnu.

„Tak pá, ráda jsem tě poznala.“

Objala mě i Pavla a s lehkou pusou na tvář jsem odešel po druhé palubě domů.