Loďka - 31.díl - Lezanka
Ráno i dopoledne proběhlo jako každý den a tak ihned po obědě se naše osmičlenná parta vydala hledat půjčovnu kostýmů.
„Holky říkaly, že je to někde až na dvanácté palubě.“
„Tady je desátá a jen samé kajuty a kajuty.“
„Neviděli jste někde mapu?“
„Ta je u centrálního schodiště.“
A tak jsme vyrazili za Heduš do dalšího patra až jsme došli na poslední palubu.
„Hele, tady jsou přeci sklady, prádelny a taky půjčovny!“
„Super Heduš, jsi skvělá, tak jdeme!“
Zavelela Monika až jsem jí nepoznával. Zaklepali jsme a otevřeli dveře.
„Zdravím děvčátka, jdete si pro kostým?“
„Ano madam, bude bílá noc, tak jsme si mysleli, že se tu něco najde.“
„Ale určitě nějaké zbytky tady jsou, ale měli jste to vidět včera, jak všichni chodili si zkoušet šaty!“
Usmála se a při tom se i trochu zasnila nad pátečním dnem. Ale vytrhl jí náš nedočkavý pohyb po malé místnosti.
„No vidíte, jsem nějaká roztěkaná, jen pojďte dál a potom támhle do těch třetích dveří, ano?“
Pokývali jsme hlavičkami a už jsme obklopili stojany.
„Mám dojem, že jsme opravdu přišli pozdě, tady vidím skoro jen svatební šaty!“
„Hele, tyhle budou jako pro vílu, co?“
Natahovala se Monča k jedněm, protože asi každá holka byla o pár palců vyšší, než naše blondýnka.
„No vlastně proč né, běž si je zkusit.“
„Pomůžeš mi Petruško?“
Mrkl jsem na moment na Ginny a když mírně přikývla, souhlasil jsem. Ta si toho všimla a jen se pousmála. Hned kousek byly kabinky a jak jsme do jedné zapadli, tak jsem jí rozepl ty jednoduché šaty a počkal až bude jen ve spodním prádle, aby si mohla vyzkoušet ty bílé pro nevěstu.
„Koukám že máš pořád tu průsvitnou podprsenku.“
„Ano, cítím se v ní pohodlně a ty jí nenosíš?“
„Jen občas, protože se v ní trochu víc potím, jak v látkové.
Přidržela se mého ramene a vklouzla do šatů, já je vytáhl až do pasu a když si prostrčila ruce, srovnal jsem je a zapl na zádech.
„Nejsou moc velké?“
„Vůbec, já mám ráda dlouhou sukni a vezmu si vyšší botky, abych sukni netahala po zemi.“
Sledoval jsem jí, jak si srovnává kolem prsou látku a při tom se dívá do zrcadla. V tom jsem šáhl po zapomenutém závoji a šoupl jí ho přes hlavu.
„A teď tě nikdo nepozná!“
„Peti! Rozhrň mi ten závoj, nevidím!“
Pousmál jsem se a hned už na mě koukala ta blonďatá hlavička.
„Jsou dobré, beru je!“
A mrkla na mě.
„Tak to máš dobré, když ti stačí jedna zkouška!“
„To je náhoda, jindy mi to trvá věčnost, ale pojďme zpět, protože jsem zvědavá, co si vybraly ostatní holky.“
Přikývl jsem, ale jak jsem rozhrnul závěs, už se k nám hrnula Ginny s Paulou.
„Vybráno Mončo?“
„Jo, asi ano!“
„Tak my Vás vystřídáme!“
„Hele, další už mají vybráno Hanko!“
„Vy snad chcete, aby byl ples svatební a né karnevalový!“
Povzdechl jsem si a začínal je podezřívat, že se na tom plese taky chtějí provdat.
!Když už jiná volba není, tak co máme dělat?“
„Vyberte si bílou kočku, lachtana nebo bílého medvěda, ať je to trochu pestřejší!“
„No to je fakt, jdu se kouknout do dalších místností, jdeš Peti s námi?“
„Klidně Dášo!“
Prošel jsem s dvojičkami do další šatny, kde už konečně vysely zvířátka. Pomáhal jsem jim sundávat jednotlivé masky, ale až při páté se konečně Dáša do jedné bílé šelmy dostala.
„Co s tou hlavou, mám si to nasadit?“
„Ukáž, zkusím to!“
Vzal jsem dobře vycpanou hlavu s hřívou a zjistil, že v zadní části je zapínání na řemínky.
„Hele tady to takhle povolím, potom nasadím na hlavu a opět zajistím řemínky.“
Její hlava zmizela a když promluvila, myslel jsem si, že mluví jako ze sudu.
„Blbě se v tom dýchá Peti!“
„Vydrž, ještě ti nesedí celá.“
Zabral jsem a v tom jí dosedla na krk až si odfoukla. Pořádně jsem jí zapl a odstoupil bokem.
„Teda ségra, vůbec tě nepoznávám! Není tam ještě jedna?“
„Myslím že je, počkej Hani!“
Za pár minut už byla i její hlavička narvaná v té lví až jsem se zasmál, jak po sobě zírají.
„Ty máš ránu Hanko!“
„Ty jsi určitě na tom lépe Dášo!“
V tom se objali a udělali kolečko.
„Tak co, necháte si to na sobě, nebo Vám z toho pomůžu?“
„Jo, dáme dolů Petruško!“
Když jsme zapisovali do knihy vypůjčené, obrátila se na nás Monča.
„A co Petruško s Ginny, nevybraly jste si?“
„Napadlo nás si něco jednoduchého koupit, viď Petruško!“
„No, tak nějak se půjdeme v podvečer mrknout, stejně musím za zlatníkem.“
„Aha, tak to jo a děkujeme za pomoc.“
„Třeba Vám přijdeme na pomoc zítra, až se budete oblékat.“
„Ano, ale už půjdeme uklízet, tak čau holky!“
S Ginny jsme se přemístili do bazénu, kde nás za půl hodinky čekali tři zájemci. Naštěstí nedělali problémy a tak v půl šesté jsme už opět byli převlečené do lehkých šatiček.
„Peti, jdeme nakupovat na tu Bílou noc!“
„Ale Ginny, já bych nechtěla moc utrácet kvůli jedné noci.“
„Hele, máme za ten měsíc něco vyděláno, tak si koupíme něco úchvatného na co budeme ještě dlouho vzpomínat!“
„Ale já už toho mám docela dost ve skříni.“
„Jo, ale na karneval v bílém jít nemůžeš.“
„Co takhle svatební šatičky?“
Při tom jsem se tak pěkně na ní pousmál v domnění, že to zabere.
„Peti, já vím, jak by sis je chtěla znovu vzít, ale víš že to nejde.“
Pohladila mě, dala něžné dvě hubičky a pak mě už vzala za ruku a nepřipustila další diskusi. A tak jsme se opět objevili na palubě plné obchodů.
„Co bychom si koupili a při tom to mohli nosit i jiný den?“
„No blůzku, sukénku, botky nebo chceš si koupit kostým pro Mažoretky?“
„Ty si na to skoro kápla Petruško. Sice by se nám kostýmek brzy zašpinil, ale ty kozačky bychom mohli nosit i na podzim.“
„Tady a v kozačkách? Nezbláznila si se?“
„Vůbec né, protože tady je skoro pořád teplo, ale až se vrátíme do Evropy, tak bude no počítám leden a sníh.“
Na chvilku jsem se zasnil, ale musel jsem uznat, že tohle mě vůbec nenapadlo v čem se budu vracet zpět.
„Víš co jsem ti říkala?“
Chvilku jsem přemýšlel než mě to došlo.
„Jo, já už vím, co si koupím na sebe mi neseberou.“
„Jo a k tomu něco, co není tak objemné, aby se nám to vešlo do kufru je?“
„Kožich?“
To už mi poklepala na čelo.
„Capsuit, celotělový bílý elastický, co se ti tak líbil na těch holkách, když jsme byly na airobiku.“
„No to už začíná být lepší!“
A tak jsme začali rázovat od jedné výlohy k druhé při tom si nahlas sestavovali náš převlek na zítřejší zábavu. Obchodů s botama tu bylo několik, ale nejdříve jsme si řekli, že mrkneme na spodní prádlo a až potom, jak to bude vypadat i na další obchody. Zvonek zacinkal, jak jsme otevřeli dveře a od pokladny na nás vzhlédla prodavačka ve středních létech.
„Dobrý den, přejete si?“
„Bílý capsuit.“
„Na Vás slečno?“
Ginny pokývala hlavou a už se koukala kolem, zda neuvidí to, pro co jsme sem přišli.
„Mám tady asi tři druhy, tenhle je na spaní, velmi elastický, tady ten je spíše na denní nošení a ještě tento, ale ten bych doporučila na sport či cvičení.“
Nechal jsem svou holku, aby vybírala a když jí nakonec přišlo vhodnější typ bavlněný na celodenní nošení, zavolala mě k sobě právě v momentu, když jsem si prohlížel nádherné plavky. Jen nespokojen jsem si povzdechl a přistoupil k pultu. Ihned mi padl zrak na krásně se lesknoucí elastický sportovní capsuit.
„Nejdříve se mrkni na tenhle Petruško!“
„Tahle kombinéza je moc tenká Ginny!“
„Kombinéza, to je noční prádlo Petruško!“
Zatvářila se trochu naštvaně, jaký jsem neznalec.
„Je možné si vyzkoušet ten druhý a třetí capsuit madam?“
Zeptal jsem se náhle a ukázal právě na ten, co měla Ginny v ruce.
„Ano, támhle je kabinka, ale jen ve spodním prádle, slečny!“
Pokýval jsem hlavou a už se hnal dozadu v závěsu s Ginny.
„Ty si to chceš vyzkoušet?“
„No, samozřejmě chci vědět, jestli mi to bude.“
„Ale to je univerzální velikost.“
„Aha, no víš já vidím dva různé materiály zlato!“
„Zlato? No dobrá, tak se svlékej.“
Během chvilky jsem byl jen v kalhotkách a podprsence, vzal bílou látku a roztáhl jí u krku. Potom už to šlo docela hladce a když jsem ho měl na sobě, prohlížel si ho v zrcadle.
„Není tak lesklý a hladký jako ten na cvičení!“
„Ale máš v něm moc hezký zadeček, víš?“
Při tom mi po něm asi dvakrát plácla s rozzářenou tvářičkou.
„No ani bych neřekla, ale zkusím i ten druhý!“
A během pár sekund už jsem si oblékal ten sportovní . Okamžitě mnou projela vlna vzrušení z té hladké a velmi elastické látky, která mě o něco víc stahovala, než ta první.
„Líbí se mi víc, tak že chci tento Ginny!“
V tom se vedle mě objevila zrzka v tom prvním oblečku až jsem vykulil oči.
„No co koukáš, myslíš si, že budeš zkoušet jen ty?“
Při tom našpulila rty až jsem toho využil a dlouze jí políbil. Ta se ihned začervenala.
„Tady né, prosím!“
Zašeptala s očima, které kmitaly z leva do prava a skoro jsem cítil, jak se stydí.
Ještě chvilku jsme se na sebe koukali jen tak bosky stojící u zrcadla a až potom jsme vše svlékli a vydali se zaplatit.
„Nebudete chtít do toho nějaké spodní prádlo?“
„Bílé podkolenky, nebo samodržící silonky Peti!“
„K čemu?“
„Do těch bot přece!“
„Aha, nojo, tak ano ty samodržící!“
Opět jsem bloudil po prodejně a až po chvilce mě to napadlo.
„Ještě možná bílé rukavičky.“
„Samozřejmě slečny, pojďte za mnou.“
To jsem snad ani neměl říkat, protože jsme zapadli na další půlhodinu k regálům a ihned jsme se vrhli na zkoušení.
„Co říkáš těmhle Ginny?“
„Moc jednoduché Peti, tyhle mají nádech růžové, mrkni!“
Prošahal jsem její ručky a po chvilce jen utrousil.
„Moc pěkné, ale nejsou bílé.“
Odfrkla si a zkoušela dál.
„Hele, co jsem našla ty moje krásko!“
„Průsvitné s korálkama, ukáž!“
Byly fakt pěkné a i seděly velikostí. Byl jsem docela rád, že nám prodavačka nabídla takové poklady a tak jsme si vše kromě silonek nechali zabalit dohromady.
A protože obuv byla hned vedle, tak jsme nemuseli chodit daleko.
„Hledáme něco praktického Peti, tak že žádné extravagance, ano?“
„Copak se já v tom vyznám Džín?“
„Hledej na zip a jen pod kolínka, ano?“
„Počkej, neměli bychom si obléknout ty samodržící silonky?“
„Máš pravdu, měli!“
Zasmáli jsme se a hned jak jsme přisedli, tak jsme si na nožky natáhly ty krásně bílé silonky. Měly v sobě likru, tak že se trochu leskly. Očima jsem zajel na regál a začal s prohlížením. Červené i hnědé jsem zavrhl i když k červené sukni by se hodily skvěle. Ale byl to bílý večer a tak po chvilce jsem narazil na samonatahovací. Mrkl na čísla a vytáhl krabici s mou velikostí. Rozevřel jsem vrch a vsoukal svou nožku dovnitř. Bylo to moc příjemné, podpatky asi dvanáct centimetrů, ale byly na těsno pod kolínka. Prošel jsem se třikrát kolem až mi zkřížila cestu Ginny taky v kozačkách, ale v černých.
„Tak co si Peti našla?“
„No tyhle bílé jsou bez zipu, ale pod kolínka, jak jsme chtěli.“
„Hmm, pěkně dlouhá špička! Ale kam bychom nosili bílé kozačky?“
Na chvilku jsem ztichl a snažil se přijít na to, kam v nich bych vyrazil.
„No asi nikam.“
Prohlížel jsem si její botky, které měly zip a vypadaly, že jsou z nějaké kůže.
„Prohodíme si je?“
„Proč né.“
Vmžiku jsme je vyzuly a jak jsem si je k sobě přitáhl, musel jsem si přivonět. Kůže krásně voněla a přebila veškeré vůně ze zapocených nožek, což mi nevadilo. Opět se dostavil ten nádherný pocit, když jsem je obul a začal s prohlížením pomocí svých krásně nalakovaných prstů.
Ještě teplé kozačky pod kolena jsem zapnul a zjistil, že podpatky mají o pár centimetrů nižší. Proti těm mým byla špička krásně zakulacená, díky tomu mě palec trochu tlačil. Ginny byla usměvavá a chvilku zvažovala, které by vybrala.
„Mají jich tam víc?“
„Ani né, ještě dvoje, ale ty jsou nad kolena.“
„Jasně, do práce nevhodné!“
„Tak které Peti?“
„No kdyby tyhle měli o číslo větší, tak bych je brala, ale tlačí špička. A co ty?“
„Jsou pohodlné, ale vyšší podpatek by nebyl na delší chození.“
Odložili jsme tedy ty bez zipu a když mi Ginny našla o číslo větší, tak jsme si je prohodily.
„Pořádně se v nich projdi, protože v nich musíš vydržet celý večer!“
„Já vím, zdají se v pohodě a hlavně je ihned můžu sundat díky zipu.“
„Ano, to jo.“
Ještě jsem si prošahal špičky než jsem přikývl.
„Tak a co teď?“
„Bílé naušničky, viděla jsem tu prodejnu se suvenýrama.“
„Ale já naušnice mám!“
„Jenže Peti, bílé nemáš!“
Otočil jsem oči v sloup a vydal se za mou holkou do boční uličky. Naštěstí byly z venku různé stojany a tak hledání bylo rychlé.
„Jé, musím se zastavit u toho zlatníka Ginny!“
„Ajo, na toho bychom zapomněli, ale koukám, že je tak akorát čas!“
A měla pravdu, do večeře zůstávalo jen pár minut.
„Děvčátka, děvčátka, už jsem Vás vyhlížel, pojďte dál.“
Opět zavřel za námi dveře s uctivou poklonou a otočil cedulku, aby nás nikdo nerušil.
„Hned pro to skočím, zatím Vás požádám, aby jste si sundaly vše z nožek kvůli zkoušce.“
Pousmál se a zmizel za plentou.
„Svlékat sestřičko!“
„No jo porád, jsi o týden mladší a furt mě diriguješ!“
Sedl jsem si a za chvilku jsem už měl nožky holé. Pán přiklekl, jak se vrátil, vzal mi chodidlo a navlékl na levý palec prstýnek s modrým kamínkem.
„Jak se cítíte?“
Promnul jsem si prst a když jsem natočil nožku, kamínek se zaleskl.
„Pane, vy jste snad kouzelník!“
„Tady je ten mechanismus, stačí zatlačit a prstýnek se rozevře proti směru hodinových ručiček. Když vyjmete klíček a otevřete si schránku, tak ho dáte tady do té kapsy a jak ho nasadíte na prst, tak jej opět takto zaklapnete.“
Sundal jsem prstýnek, který šel velmi těžce dolů a uviděl dovedně uschovaný klíček. Zaradoval jsem se po druhé, ale to už mi zkusil i druhý prsten. A tak jsem si ho nasadil zpět, vklouzl do sandálek a prošel se po prodejně.
„Netlačí Vás v té botě?“
„Nee, je příjemný!“
„Snažil jsem se ho vsadit do toho stříbrného kroužku, aby Vám neroztrhl silonky, můžete si to vyzkoušet.“
Dobrý nápad, problesklo mi hlavou a ihned jsem to udělal. Kamínek ani jednou nezatahal za očka na punčochách, což mě potěšilo. Jak jsem chodil po prodejně, všiml jsem si, že má vzadu černé sukénky. Mrkl jsem na svou holku a naznačil, aby se šla podívat.
„To jsou jen obyčejné sukénky.“
„No víte, dnes máme bílou noc!“
„Aha, já vím, ty jsou jen za pár dolarů, řekl bych na jedno použití, tak se budou báječně hodit.“
„Peti, jsou vyhovující!“
A tak jsme zaplatili ještě ty sukénky a ověšený balíčky kráčeli do naší kajuty.
„Už se na to těším Peti!“
Políbila mě skoro vášnivě až jsem zčervenal.
„Ty se stydíš zlato?“
„Já? Nikdy!“
Ale tomu se nedalo nezasmát.
„Tak a máme nakoupeno, když se nám to po obědě nepovedlo, co Peti?“
„Jo, jsem docela ráda, bude to docela praktické!“
Shodili jsme silonky a jen v pantoflíčkách odběhli do jídelny. Tam už opět bylo všude plno. A tak jsme si od každého masa vzali jen kousek, aby to nebylo stále to samé.
„Chceš taky čtyři přílohy?“
„To asi né! Špagety mám ráda s masem a omáčkou, ale brambory či hranolky k tomu nemusím!“
„Ryby se špagetama?“
„A tomatovou omáčkou, lahoda Ginny!“
„No, raději ochutnám až to budeš mít na talíři.“
Jídelna hučela tak, že jsem Monču neslyšel i když seděla jen ob jednu židli.
„Ahoj Petro! Už máte kostýmy na zítra?“
„Hele plavčice!“
„Jo, dnes jsme si už kostýmy zajistili. A co vy?“
„No Marta bude asi dělat vílu a já bílou paní.“
„Koukám, že to tu zítra bude jako u nějakého bludného rybníčka.“
„Co se divíš! Nechtěli jsme si vzít jen bílou košili a sukni.“
„Ale jo, dobrý, to snad nějak dopadne. My máme černé kozačky se sukní, ale jinak budeme v bílém, žé Ginny!“
„Taky musíš vše prozradit Petruško!“
A trochu se na mě zamračila.
„Ale moje ženuško!“
Při tom jsem jí narval jednu rakvičku se šlehačkou do pusinky až měla bílý nos.
„To by taky šlo, bejt celá od šlehačky Ginny!“
„Holky, srandičky, srandičky, co?“
Zasmáli jsme se a po večeři jsme si s Ginny střihly ještě dva bazény potápění.
Ale už tu byla neděle a konečně zas čas zábavy po práci.
„Už se nemůžu dočkat, jak nám to bude slušet.“
„Ale, že by ses těšila , jak si zasoutěžíš Ginny?“
„No to vlastně taky.“
A tak jsem shodil veškeré prádlo a vzal si silikonovou podprsenku a kalhotky,. Přejel jsem si rukou a hned mi naskočila od pěkného pocitu husí kůže.
„Koukám, že si vystačíš sama, co?“
„Ale nepozoruj mě pořád!“
To už jsem si obul bílé silonové ponožky.
„Ukáž Peti?“
A projela mi prsa taky prsty až mi opět kůže zpupínkovatěla.
„A já myslela, že to cítit nemůžeš!“
Ušklíbl jsem se a jemně jí odstrčil.
„Jestli chceš dnes někam jít, tak mě nech se obléknout.“
Vzal jsem si bílý elastický capsuit a roztáhl jej kolem krku, potom vložil levou nohu a vykasal látku ke koleni, potom pravou nohu a když jsem se postavil, už jsem si roloval celý obleček pěkně pozvolna přes celé tělo, prostrčil ruce do rukávů a pak to už byl moment, než jsem měl celý oblek na sobě.
Podal jsem si kozačky a rychle vklouzl do nich, jako bych celý život nedělal nic jiného.
„To je paráda, když jen zapneš zip a jsi obutá!“
„Jo, taky se mi to líbí!“
V tom se ozvaly další dva zvuky zipů. Prošel jsem se sem a tam a užíval si chůze na vyšším podpatku.
„Vezmi si sukni, takhle mi připadáš nahatá!“
„Jo, jo, už jdu.“
Sukni jsem přehodil přes sebe a stáhl jí páskem tak, že mi udělala vyšší a zároveň užší pás.
„Bude to chtít make-up, ale trvanlivější, kdo ví, co budeme dělat až nám nabídnou soutěž.“
„Jo, taky jsem to chtěla říct.“
Podíval jsem se do zrcadla, vzal malování a jen zlehka zdůraznil ženské oči a rty. Potom si se zálibou připnul do ucha ty větší bílé náušnice.
„Nemám to přeplácané, že né?“
„Je to dobrý Peti!“
A tak jsem si učísl vlásky a sepnul do dvou culiků.
„To sis měla udělat jen jeden culík.“
„A ty budeš mít jeden Ginny?“
Při tom jsem si oblékal rukavičky.
„Asi dost těžko s tím kratším vlasem, ale to nevadí.
Diskusní téma: Loďka - 31.díl - Lezanka
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
