Loďka - 30.díl - Lezanka
Opět nám začala rutina každodenní práce na lodi. Po osprchování jsem si vychutnával oblékání černých silonek na mé pěkně udržované chodidla, rychlé sčesání vlasů do přijatelného culíku, aby mi pramínky nepřekážely při úklidu a jak byla i moje holka oblečená, chytili jsme se za ručky a odběhli do jídelny.
„Jak jste si holky zaběhaly, když je venku takové parno?“
„Docela to šlo, když na zádi pofukoval větřík, proč chceš se k nám přidat Hanko?“
„Možná ano, ale ségra nechce.“
„Upřesni to! Běhala by, kdyby si jí nesebrala dres!“
„Tak si můžeš vzít ten můj, né?“
„Má hnusnou barvu!“
„Žlutá se ti nelíbí? Vždyť jí má Petra každou chvilku na sobě!“
„Mám ráda červenou, tak co a nerejpej!“
„Holky! Tak si kupte stejnou barvu a bude to!“
„A kdo jí má vybrat Mončo?“
„Třeba zrovna Dáša a po druhé zas ty.“
„Jo ale raději mám fialkovou.“
„Aby ses ne po to.“
„No dořekni to drahá sestřičko!“
„Hele Dášo, jestli chceš tak si to s tebou ráda vyměním, žlutou totiž miluji!“
„Počkat, no a jakou by si mi nabídla barvu?“
„Možná růžovou.“
„Hele, tak to né, Dáše svou růžovou nedám!“
A pohrozila mi rukou.
„Potom už nezbývá žádná jiná než zelená, ale i s cvičkami!“
„Zelená?“
„Jo, světlezelená!“
„A tak dobře, přinesu ti svoje žluté cvičky!“
„Peti, ale ty máš asi větší nohu než Dáša, co?“
„Aha, no vlastně ano.“
Trochu jsem posmutněl, ale hned mi Dáša navrhla, že po obědě až půjdeme uklízet mi nechá vše vyzkoušet. S tím jsem nakonec souhlasil.
Ale opět se rozhořel sesterský boj pro změnu o barvu sponek do vlasů.
„Holky, tak dojíst a na kurzy!“
Houkl jsem po nich až jsem se sám zarazil nad mou razancí. Kupodivu obě ztichly a už jsme dosnídali v poklidu.
„Zdravím Vás Ginny, tak dnes odpoledne se mi přihlásilo pár zájemců o potápění!“
„Tak to je fajn a po kolika je budu mít madam Lotto?“
„Zatím po dvou a po večeři po třech.“
„A můžu si už zabrat Petru?“
„Jak bude hotová s úklidem, tak ano, můžete.“
Zajásala a hned si dopila svůj červený džus na který jsem pokukoval s nedůvěrou, že je to z feferonek.
Ve čtvrtek jsme si po ránu šli opět zaběhat, ale já jsem poprvé vyzkoušel ten žlutý dres od Dáši.
„Vypadáš v tom moc hezky Peti!“
„Děkuji, myslím si, že asi k sobě víc ladíme, co?“
„Růžová se žlutou?“
„Jo, obě jsou to teplé barvy.“
„Hele, nic nenaznačuj. Jo a co cvičky?“
„Co s nimi?“
Sklonil jsem oči dolů a při tom jsem si užíval pocitu, že je před tím zapotila Dáša. Měl jsem totiž dojem, že v nich mám štíhlejší chodidlo jak v těch zelených,protože víc kontrastovaly s tartanem po kterém jsme běhali.
„No jestli tě netlačí!“
„Aha, sama se divím, že jsou docela fajn, ale uvidíme až budu v nich víckrát.“
Dál už do mě nerejpala a já si užíval toho žlutého dresu. Oběhli jsme několik koleček a když už jsme se trochu zapotili, rozhodli se, že to pro dnes stačí.
V kajutě jsme se sprchli a po snídani šli na španělštinu.
Bylo poznat, že už máme tři dny za sebou a i věty jsme začínali dávat dohromady, ale jen ty nejjednodušší.Ale drobný pokrok tu už byl.
„Peti, začíná mě to bavit, byl to dobrý tah od tebe!“
„Viď Ginny, já mám jenom dobré nápady!“
A při tom jsem mírně pozvedl obočí.
„Hele, hele, abych ti nevyměnila kyslíkovou bombu až půjdeš pod vodu za Hélium!“
„Abych nezapoměla, dnes před večeří si skočím do toho zlatnictví.“
„Chceš abych šla s tebou?“
„Jak myslíš, pokud nebudeš mít moc zákazníků, tak čtvrt hodinky před šestou, jo?“
A s tím jsme se rozešli. Od té minuty jsem přemýšlel, jaký prsten si nechám udělat, zda by nebyl nějaký šikovný mechanizmus na rozloupnutí a vysunutí, ale na nic jsem nepřišel a tak jen v sandálkách a šatech jsem čekal na svou holku na druhé palubě.
„Čau Peti, jsi tu už dlouho?“
„Ani né, ale jsem trochu nervozní.“
„Nebuď a pojď, vypadá to, že je tam sám a už nás dávno vyhlíží!“
A taky že jo, jak jsme vstoupili už se k nám hrnul a na dveře dal cedulku, že je momentálně zavřeno.
„Mohu se podívat sám?“
A než jsem cokoliv stihl udělat, tak mi vyzul botku a už sundával levý prsten.
„Zajimavé i když z nekvalitního kovu, to by jste mohla mít slečno puchýřky na kůži.“
„Přemýšlela jsem nad výsuvným mechanizmem, ale nic mě nenapadlo.“
„Ano, ano, to by šlo. Jen se zeptám, ten klíček budete mít vždy stejně velký?“
„Asi ano, je to od mé schránky.“
„Aha, rozumím, no mohu si to tu nechat obojí?“
Přikývl jsem a s trochou síly se mi povedl sundat i druhý prsten.
„Zastavte se v sobotu, pokusím se do té doby něco vytvořit, ano?“
„Fajn, to může být a jakou cenu odhadujete pane?“
„Proč, jakou cenu, vždyť jsme se už dohodli, že je to součástí té kolekce.“
Vykulili jsme oči nad dobrosrdečností toho prodavače.
„Tak to Vám moc děkujeme.“
„Ho, ho, slečny, nemáte zač. A vaše kamarádka by nechtěla taky něco podobného?“
„No, já ani nevím, zkusím porozmýšlet.“
„Dobře, tak pozítří!“
Podal nám ruce a už upaloval dozadu do své dílničky. Ještě pořád ohromený jsme se venku na sebe podívali a pak se najednou usmáli.
„Vypadá pán velmi dobře.“
„Ano, taky mi tak připadá.“
A s tím jsme se rozeběhli do jídelny. Jen později ve mně začal hlodat malý červíček v hlavě, protože tím bych se do své schránky s klíči od bytu nedostal, pokud by se s klíčkem něco stalo.
Pátek pršelo, tak že jsme běh hodně zkrátili a o to déle byli na snídani. Španělština byla docela v pohodě a tak jsme dopolední úklid zvládli s mírným předstihem. Ale před jednou se
dostavil hlad a tak jsme zmizeli velmi rychle na oběd do toho mumraje, protože to bylo jedno z mála míst, kde jsme se v tak hojném množství sešli a vždy si měli co povídat.
Byli jsme právě v tom nejlepším hovoru nad našim jídlem, když se náhle ozvalo cinkání na skleničku a v tom vstala naše vedoucí.
„Dobré poledne děvčátka, tak pro zpestření naší plavby připravujeme bílou noc. Možná už to někteří znají, ale pro jistotu řeknu pár věcí o akci. Je to zábavný večer, kdy příchozí musí mít na sobě co nejvíc bílých věcí, nejlépe bílé blůzky s bílou sukní či šaty a u pánů alespoň bílé triko s čepicí a botama.“
Jídelnou to zašumělo, jak si holky mezi sebou vyměňovaly své dojmy.
„Pokud by někdo neměl žádné bílé oblečení, může využít naší půjčovnu kostýmů a nebo si něco koupit na horní palubě. Proto úklid kajut budezítra a pozítří jen do 15,00, aby jste na vše měli dost času.“
Na chvilku se odmlčela, napila se dýňového džusu a když si vzala k ruce nějaký plakát, pokračovala.
„Celý večer bude doprovázený soutěžemi a tombolou. Vše vypukne v neděli po večeři. Opět se budete moct zapojit, jako všichni hosté na této lodi, tak se chovejte slušně prosím!
Dobrou zábavu všem.“
Ihned po tomto proslovu vypukl přímo hluk jako ve vosím hnízdě, jak to všude bzučelo.
Madam Lotto nám donesla doplněný rozpis a já poprvé musel po obědě nechat holky uklízet a jen je před večeří dojít zkontrolovat.
„Tak co si vezmeš Peti na sebe?“
„Že by si vzala svatební šaty?“
„Tak to bych si musela jít půjčit do půjčovny, ale to tu už jednou bylo.“
A hned mě napadl bláznivý nápad. Bílý celotělový noční oděv s lesklým povrchem a do pasu si vzít sukénku, na nožky mám ty bílé lodičky ale na hlavu, no nevím , možná šátek nebo čelenku s perličkama.
Honilo se mi hlavou při myšlenkách, které vířili nad naším stolem od našich kamarádek.
„Já půjdu za vílu!“
„Jo Mončo, princeznou jsi už byla.“
„To já mám ještě někde ten baletní úbor, tak si ho vezmu.“
„Ingrid a baletka?“
„Co se divíš Peti, na pevnině jsem to měla ráda a sebou si to vozím stejně tak, jako někdo má za talismany medvídka PÚ!“
„Ale já ho nikomu neukazovala, jak to víš?“
„Ale Ginny, nedělej se, už jsem jednou s tebou plula.“
„Aha, tak odtud vítr vane!“
„Já bych mohla jít za bílou paní, ale do té půjčovny si zaskočím!“
„Tak půjdeme společně holky , co zítra dopoledne po snídani?“
„To máme španělštinu Heduš!“
„Aha, no tak po obědě.“
„Jo, to by šlo na hodinku se ulejt.“
„Tak domluveno!“
Dojedl jsem sekaný řízek se sýrem a hranolkama, dopil svůj pomerančový džus a šel s Ginny na bazén.
„Kolik dnes příjde lidí?“
„No hádám, že jich bude pět.“
„A jéje, to bude kraválu. A neříkala madam, že budeš mít jen tři?
„To ano, ale asi se k nim přidali kamarádky.““
A tak jsem připravil ploutve, brýle, neopreny pěkně propláchl teplou vodou a už očekával zájemce. Nenechali nás dlouho čekat. Jeden kluk a čtyři holky.
„To je přesila!“
„Nehuč Peti!“
Upozornila mě zrzka a už se hnala k nim.
„Vítám vás, tady máte skříňky, tak se převlečte jen do plavek a sprchněte se, aby jste byli mokří. Potom si vezmete neopreny a já Vám ukážu základy potápění, ano?“
K mému údivu skoro všichni pokývali hlavou a dali se do převlékání. Já si zapnul neoprén, vzal bombu na záda a když jsem si povolil ventil, tak jsem si vyzkoušel, zda vše funguje. Udělal jsem pár kroků a zmizel pod hladinou. Opět jsem si prohlížel velký a hluboký bazén, kde oproti tomu ze staré lodě měl ještě těsně nad dnem po jedné straně velké okna kterými se dalo pozorovat, jak se potápíme. Potom tu byly klasické žebříky po dvou stěnách, nějaký ten provaz a hlavně značení hloubky bazénu. V nejnižším bodě měl deset metrů a bylo to cítit i v uších, kvůli čemu jsem si musel v průběhu ponoru párkrát polknout pro vyrovnání tlaku. Když jsem si užil chládečku, vynořil se a šel pomoct Ginny s adepty potápění.
„Můžeš si je obout zlato!“
„Zlato?“
„Jo, můžeš jim prosím obout ploutve?“
„Ano zlato!“
Holky se zahihňaly a já ihned přistoupil blíž.
„Jakou velikost bot máte?“
Jedna za druhou včetně kluka mi říkali čísla a já vybíral z hromady párů ty pravé.
„Ty jsou malé!“
„Jo a moje taky slečno!“
„Promiňte, říkali jste , že máte 39?“
„Ano, tyhle jsou ale 38.“
„Tak podíváme se na to!“
Vzal jsem ploutvi a jak jsem jí hrábl na její něžné chodidlo, lekla se a vykřikla.
„Vy jste teda ledová!“
„Aha, no promiňte, už jsme ve vodě pár hodin, tak to tolik nevnímáme. Vaše noha je ale akorát, budete to muset chvilku vydržet, než si na to zvyknete. Jinak by se Vám vyzuly.“
Odmlčel jsem se a věnoval se jen těm hezkým nožkám až na kluka, který se naštěstí stihl obout ještě před tím než bych to musel dělat já.
„Víte, ve vodě se tělo zmenšuje a s nohama je to to samé.“
Při tom jsem přešel k další a taky jí chytil nožku. Měla krásně nalakované nehty snad zlatou barvou až se trochu leskly a když jsem se podíval do obličeje, koukala na mě blondýnka, která měla lehce pozlacené víčka až mi to připadalo sexi.
„Vy máte čtyřicítky, ano?“
Zamrkala očkama až se mi zhoupl žaludek.
„Tak tyhle by Vám měly taky být, ale jak jsem říkala, musíte si na chvilku odříct ten pocit, že jsou menší a užívat si celého převleku, který Vám umožní se ponořit do té studené vody na delší dobu. Oblek Vás tím uchrání před prochladnutím.“
Usmál jsem se a přistoupil k černovlásce, která pro změnu měla černý lak na nožkách, což se mi vůbec nelíbilo. Zase jsem jí chytil chodidla na které jsem obul gumové ploutve až to mlasklo, jak pata zapadla do botek.
„Tak hotovo, přetáhněte si kukly přes hlavu, nasaďte si dobře masku a vložte do úst náustek.“
Zavelela Ginny a postupně se všichni zakryly i s brýlema až nebylo poznat, kdo je holka a kdo je kluk.
„Pomalu pojďte do vody a až budete po pás, tak se nachvilku ponoříme.“
Začal výcvik, který jsem už slyšel mnohokrát, jak se vyrovnává tlak, jak musí zkousnout náustek, aby nevypadl z úst a co dělat, když nás chytí křeč do nohy či ruky. Už jsme se zrzkou byly sehraní a tak jsem z povzdálí sledoval jejich pravidelné dýchání i jak se při tom tváří. Hodina a půl uběhla a já pomalu odepínal jednu bombu za druhou, rovnal bokem a postupně je rozebíral. Jen koutkem oka jsem zahlédl, jak se svlékají z neoprenů a jak jejich bosé nožky ťapají po mokrých dlaždičkách.
„Moc Vám děkujeme, tak možná zas příště nashle!“
Rozloučila se s nima zrzka a šla mi pomoc plnit lahve.
„Co si říkala té tmavovlásce Peti?“
„Že to bylo nemehlo, sama jsem jí pomáhala s nasazením automatiky asi třikrát.“
„Já to nemůžu pochopit, když je ve vodě, že pustí tak důležitou věc z úst.“
„No víš, asi měla takový ten tik, kdy vykulila oči a při tom se jí automaticky otevřela pusinka a automat vypadl.“
„Hmm, to jsem snad ještě nezažila.“
„Kdo přijde teď?“
„Tři kluci, tak je moc neosahávej, aby si nemysleli, že jsi lesba.“
„Já? To snad né!“
Srovnal jsem do jacketů tři plné lahve a zkontroloval dýchací přístroj už skoro automaticky. Posbíral jsem ještě ploutve, co měly čtyři holky na sobě a připravil o něco větší pro pány. Skoro současně jsme mrkli na hodiny, když vzápětí cvakla klika.
„A dobrý podvečer pánové, převlečte se támhle, potom se sprchněte a my Vám připravíme vystroj.“
Mrkla na mě jako že to bude v pohodě a tak jsem rovnou skočil do bazénu a čekal na ně. Jenže mě Ginny rychle zavolala zpět.
„Do těch neoprenů jim pomůžeš taky zlato!“
Dvouhodinovka utekla a my si opět sedli s koktejlem plným ledu a ovoce na terasu baru.
„Dnes je vlahý večer Peti!“
„Takhle začínáš, když chceš zažít romantiku Ginny.“
„Proč bychom si nemohli jen tak povídat o tobě?“
Zakuckal jsem se a pohlédl do moře.
„No tak se ptej.“
„S kolika si už tamto v posteli, no víš co dělala?“
„Ani jednou.“
„To jsi panna? Nevěřím!“
„S klukama jsem fakt panna.“
Zasmála se, když pochopila můj vtip a pak se mi zadívala přímo do očí. A tak jsem si odfoukl a jen utrousil.
„Mnohokrát a ty?“
Nečekala to a divně se na mě podívala.
„Já se ptala první.“
„No víš u mě to bylo hlavně na konci střední. Chtěla jsem romantiku a občas jsem jí taky dostala. A pak jsem měla vztah, který nedopadl a já se uspokojila jen s tím, že jsem chodila s holkama na koupaliště nebo do kina.“
„Aha, tak že v tom bylo to prádlo, co?“
„Já vlastně nevím, ale tohle bych ráda probrala až když budeme sami...“
„Aha, no jasně, máš asi pravdu.“
A ještě dlouho jsme si povídali jen tak a na téma kluci jsem prozměnu nechal povídat Ginny.
Diskusní téma: Loďka - 30.díl - Lezanka
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
