Loďka - 3.díl - Lezanka

01.10.2023 13:19

A tak jsem se začal připravovat na potápění s Ginny.

První jsme odložili  šaty na ramínka a vzali si oranžové plavky, k tomu župan, gumové pantofle a já si vytáhl pytel s neoprenem.

Vždy jsem využil k převlékání moment, abych si sundal kalhotky a oblékl si ty stahovací silikonové, které v plavkách nejsou vůbec vidět. Tedy alespoň jsem si to myslel já. Ginny mě jen zlehka přelétla a hned mi začala stahovat vlasy do nějakého útvaru, co se podobalo spláclému drdolu.

„Volně vlasy mít raději nebudeš, tedy alespoň pro první dny. Je to praktičtější Peti!“

„Aha, chápu. Alespoň si je moc nenamočím.“

„Tak s tím nepočítej.“

Vyšli jsme na první palubu, kde byly bazény a došli až k tomu, který jsme už včera viděli. Odložil jsem věci na nejbližší lavičce  a šel zkusit vodu.

„Ještě tam nelez, musíme ti vybrat ostatní věci.“

„Ostatní, to není vše, co je v tom pytli?“

„To by se tam nevešlo, ale pojď za mnou, prosím!“
Otevřela nějakou místnost, kde byla řada polic a začala mi postupně podávat na vyzkoušenou brýle kterým říkala maska,ponožky s rukavicema, nějaký opasek se závažím,  kuklu na hlavu, botičky  a hlavně ploutve. Ty jsem vyzkoušel snad čtvery.

„Hele a proč nosíš ty prstýnky na nohou?“

„Mám to ráda a je mi to takové sexi.“

Zahihňala se a podala mi poslední ploutve.

„Tady musíš mít vůli a tady zas musí být na fest, aby si z nich nevyklouzla, jasný?“

Pokýval jsem hlavou, když mi už seděli. Srovnal jsem si vše k lavičce a rozvázal pytel.

„Nejdříve se trochu opláchni, já ti zatím navlhčím oblečení   a pak si obleč neoprén, bude se ti oblékat líp.“

„Ale to snad né?“

„Věř mi, že nejlepší by bylo se namydlit.“

Tak jsem se protáh po hladině a zjišťoval, že ty erární plavky víc stahujou. Potom jsem  na sebe nasoukal nohavice, oblékl horní část a spojil to v rozkroku na knoflíky, jako to měly bodýčka. Potom si přisedl na lavičku a obul ponožky  s botičkama, nasadil ploutve a trochu neohrabaně si navlékl kuklu přes hlavu až mi byla vidět jenom tvář.

„Je to takový zvláštní pocit Ginny.“

„Ten neoprén Peti?“

Při tom si taky už oblékala horní část.

„Jo, stahuje to ze všech stran.“

„Tak snad sis vzala menší velikost, která se dá vyměnit, ale pro dnes si nech tenhle.“

Ale to už mě tahala zpět ke skladu.

„Tohle je Jacket, čili vyvažovací  vesta do které takto vsadíme lahev se vzduchem, tady to zajistíme  a to celé si oblečeš na záda.“

Otočil jsem se a v tom mi přes ramena nasadila vestu, sepnula dva řemeny přes pas a pod hrudníkem, potom utáhla všechny pásky po stranách až jsem měl vše pěkně na sobě. Díky tomu se  ta šíleně těžká lahev ani nepohla.

„Na zápěstí jedny hodinky se stavem kyslíku, tyhle trubičky přišroubujeme přes tuhle matku na tempovač a potom si tady otevřeš   přívod kyslíku.“

Starala se o mě, jak mohla nejvíc, ale stejně jsem byl nervoznější a nervoznější.

„Nasaď si potápěčské brýle, jo a dobře si je taky utáhni a vyzkoušej, zda se ti dostane vzduch skrz, když  se budeš snažit nadechnout přes nos.“

Udělal jsem, jak mi řekla a co nejvíc jsem se snažil nadechnout nosem. Ale nestalo se nic, jen se brýle ještě víc přilepily na nos i obličej.

„Jo dobrý a tohle si vlož do pusy.“

„A co s tím mám dělat?“

„No budeš přes to dýchat. Říkáme tomu automat.“

Vložil jsem si tu divnou gumovou věc do pusy a ta mi jí dobře utěsnila, jak se uvnitř úst a kolem zubů vytvarovala. Zkusil jsem se nadechnout, ale bohužel nic. Už jsem si to chtěl znovu vytáhnout když se ozval její hlas.

„A teď pořádně zkousni a vzduch bude proudit přímo do tebe. Potom pustíš stisk a můžeš vydechnout.“

První pokus moc dobře nevyšel, celé mě to začínalo vzrušovat až když jsem zkousl pořádně zacítil jsem ten umělý a trochu zatuchlý vzduch. Začal jsem pravidelně dýchat z čehož měla Ginny radost.

„Paráda, jo takhle se dýchá a musíš si zklidnit mysl, aby ti vzduch vydržel co nejdéle.“

Přikývl jsem a díval se, jak si bere i ona lahevs vestou  na záda a nasazuje brýle.

„Půjdeme pomalu k bazénu a přes ty široké schody si vlezeme do té vody, ano?“

Přikývl jsem, ale ona udělala jedno gesto rukou a chtěla, abych to zopakoval.

„Tohle je souhlasím a tohle je nesouhlasím, jasné?“

Gestem jsem souhlasil a už začal lézt do bazénu.  Můj oranžovomodrý neoprén se ještě víc přitisklna kůži  a čím jsem klesal hloubš, tím byla i voda studenější. Při tom jsem pravidelně kousal do náhubku 

a pouštěl si vzduch do plyc.  Nechala mě celého se potopit a hned na to jsem se postavil, tak že mi voda sahala  jen do pasu.

„Teď si šáhni tady na ten ovládač Jacketu, říkáme mu manometr.“

Našahal jsem levou rukou trčící trubičku, která na konci měla dvě tlačítka.

„Tímhle levým napouštíš vestu a dostáváš se nad hladinu a tímhle pravým zas naopak vypouštíš a díky tomu se můžeš potopit.“

Pokýval jsem hlavou a na pokyn jsme se opět ponořili.  Když jsme byli  na dně, tak mi Ginny rukou pokynula, abych si lehl do vody, ale mě se to nedařilo. Pořád mě to moc nadnášelo, ale hlavu jsem už měl  celou ve vodě a sledoval, jak z neoprenu utíkají vzduchové bublinky. Udělal jsem pár temp, ale hned jsem se dotkl rukou okraje bazénu. Moje instruktorka  s lehkým pohybem rukou se udržovala vedle mě a sledovala každý můj pohyb. Asi po deseti minutách jsme se opět postavili a já si na její pokyn vyndal dýchátko.

„Tak jaké to je Peti?“

„Trochu mě zaléhá v uších.“

„Aha, no to je tou Eustachovou trubicí, zkus  si přidržet masku a vdechnout do ní vzduch, až ucítíš lupnutí v ušních bubínkách, tak tlak bude vyrovnaný.“

„Aha, dobře.“

Bylo vidět na mě, jak se soustředím a když jsem foukl, uši mi pěkně odlehly.

„A ještě něco?“

„Jo jinak je  mi docela fajn, jen mě to nějak moc nadnáší, hlavně ta bomba i zadeček.“

„Jé, já zapoměla, že nemáš těžítko!“

Rychle vyšla z bazénu, otevřela znovu sklad a donesla mi nějaký divný pásek.

„Tohle musíš mít na sobě jako vyvažovadlo. Kolik vážíš?“

„Asi 70 kilo, proč?“

„Jo to by mělo stačit, je tam dost olověného závaží, já ti to takhle zapnu do pasu, ještě to přitáhnu, jo a dobrý né?“

„Snad jo, ale jak mám kontrolovat svoje pohyby?“

„No rukama srovnáváš svou polohu, upravuješ trochu směr, ale hlavní je mávat nohama a opírat se ploutvema, ale bacha na rychlost, tady je to tak na rozjetí a hned se musíš otočit, tak to zkus tam a zpět ano?“

Přikývl jsem, vzal si dýchátko a ponořil se do vody. Už mi nepřipadala tak studená, plavání bylo se závažím o hodně lepší, jen mě to zas trochu tahalo dolů, ale po krátkém mávnutí ploutví jsem byl na konci bazénu a hledal jsem způsob, jak se otočit. Prohl jsem se víc v pase, odstrčil se rukou od stěn a najednou jsem už plaval k zrzce až jsem  vrazil do jejich nohou. Až teď jsem si uvědomil, jaké to je se jí dotknout v tom  neoprenu.

„Pozor, tady stojím já!“

Při tom se začala usmívat a hned na to se taky ponořila do vody. Najednou mi zmizela z dohledu a já plul tam a zpět a při tom jsem musel myslet na dýchání a pohyby ploutví až toho bylo najednou moc.

Po delší době jsem jí zase uviděl. Klidně si stála na dně v té osmimetrové hloubce a pozorovala mě, jak plavu a tak jsem pomalu připlul k ní a taky se postavil na dno. Hleděli jsme si do očí a bylo mi najednou skvěle. Ten pocit být tou holkou vedle holky, mít holčičí věci na sobě. Objala mě a začala se mnou plavat nahoru.

„Jo, začínáš mít kontrolu nad svým tělem. Ale teď si vyzkoušíme výměnu dýchátka pod vodou, pluj za mnou dolů, potom se nadechneš a podáš mi svoje dýchátko. Já udělám to samé a po pár nádeších si to zase vyměníme zpět, jasné?“

„Aha, no snad ano!“

Chytila mě za ruku a v tu ránu jsme stáli na dně, já si ještě párkrát zadýchal než jí podal náhubek, při tom se mi dostalo trochu vody do pusy, ale ustál jsem to a čekal, než mi podá svoje dýchátko. Usmívala se a já měl pocit, že to zdržuje schválně. Tak jsem jí vzal za druhou ruku, že potřebuji kyslík, ale ještě mě chvilku nechala, než mi pustila pravou ruku, vytáhla si svůj přísun kyslíku a vložila mi ho přímo do mých úst. Teď zase se ona dívala se sepnutými rty na mě, jak se rychle nadechuju a vydechuju. Až když jsem se uklidnil, mohl jsem ucítit tu její citronovou chuť, která mi okamžitě přivodila vzrušení po celém těle. Ona mi stále držela jednu ruku s dýchátkem a stále se zlehka na mě usmívala.

„Jak dlouho vydržíš?“

Napadlo mě spontánně  jí poslat telepaticky otázku, ale nic se dlouho nedělo.

„minutu nebo dvě!“

Zacítil jsem odpověď a vykulil oči.

„Ty mě rozumíš?“

Přikývla a vzala si dýchátko, labužnicky se do něj zakousla a hned se zhluboka dvakrát nadechla.

„To není možné Ginny!“

„Je to možné Peti!“

„Jdeme plavat?“

„Ano, ale jsme spojený!“

Přikývl jsem, že rozumím a pomalu jsem začal plavat dokola a ona hned vedle mě. Bylo to úplně jiné, jak před chvilkou. Přestal jsem myslet na to, co všechno musím dělat a začal si užívat její přítomnosti. Pohladil jsem jí po zadečku a ona to samé udělala i mě.  Mrkl jsem na hodinky a zjistil, že mám půl lahve pryč. V tom se na mě podívala a opět jsme se postavili na dno.

„To jetvoje bomba, ale já jí dýchám.“

„Aha, máš pravdu a kolik máš ty?“

„Něco víc jak ty, ale já vydržím déle.“

Opět se na mě usmála a vyndala si přívod kyslíku. Sepnula k sobě své červené rty a laskavě se na mě dívala. Udělal jsem to samé a jen se jí díval do očí. Vyměnili jsme si svoje náhubky a tím jsme už nebyli propletený, ale stále  jsme se dívali do očí.

„Jak ti je Peti?“

„Moc dobře Ginny.“

„Jdeme nahoru těsně pod tu červenou čáru.“

„A proč jen tam?“

„Vysvětlím ti to pak.“

„Dobře.“

Odpíchl jsem se, doplul asi do tří metrů, jak mi ukázala a až po chvilce  jsem byl s hlavou nad hladinou a hned lapal po vzduchu.

Moje instruktorka udělala to samé a po chvilce jsem musel opět nasadit kyslík a udělat delší ponor. Popsala mi, že teď tam budu plavat  dolů i nahoru, abych se naučil být v prostoru a věděl, kde se nacházím v každé poloze. Pomáhalo mi, že na stěnách bazénu byly tmavomodré pruhy v té dolní části a přerušované světlejší v horní části. Taky mi ukázala, kde je žebřík, lano, všechny úchyty, ale i madla díky kterým se taky můžu odrážet k našim budoucím zájemcům.

„Ginny a proč jsme nepluli rovnou nad hladinu?“

„Protože je to větší hloubka a  aby se nestal problém s tlakem, tak  se vynořujeme nadvakrát.“

Pak přišli další pokyny.

„Hele, ty budeš plavat pořád kolem, nebo jen stát na místě a pozorovat všechny, kteří se budou potápět. Teď si vyzkoušíš mě dostat na hladinu  tak, že mě vezmeš  přes ramena jednou rukou

 a druhou budeš udržovat směr.“

„Počkej, snad pod paží, né?“

To už jsme si povídali normálně nad hladinou.

„No vlastně uvidíš, kde se ti povede mě chytit, jdu úplně dolů a lehnu si tam na dno.“

V tom zmizela a já se taky potopil. Chvilku jsem projížděl bazén, než jsem jí uviděl, sklopil jsem ruce dolů, prohnul se v pase a jak jsem  zamával ploutví, už jsem byl u ní. Klekl jsem si a chytil jí v podpaží levou rukou, potom vstal a odpíchl se k hladině. Přetočil jsem si jí na břicho a rychle vytáhl na břeh v tom místě, kde  to bylo  nejnižší.

„Docela máš sílu, ale první musíš zkontrolovat, jak dýchám!“

„To jsem udělala, náhubek si měla nasazený a nahmatala jsem ti tep tady na zápěstí.“

Při tom jsem jí to ukázal. Její jemná kůže v mém sevření opět dělala svoje a já měl co dělat, abych se uklidnil.

„děje se s tebou něco?“

Při tom se mi opět zahleděla do očí až jsem musel ucuknout.

„Asi jsem z toho všeho docela unavená.“

Ohlédla se na hodiny, které byly na stěně za mnou.

„Páni, bude jedenáct  hodin. No dobrá tak končíme.“

Já se ihned na místě začal svlékat z bomby, rozepl si pásek a sundal ploutve ze kterých jsem vylil vodu do bazénu.  Po očku jsem sledoval, jak to samé dělá i ona, její drobné prsty na nohou měla pěkně upravené a nalakované jak jinak, než růžovou barvou, stejně jako na rukou.

„Ten neopren necháme na ramínku támhle vyschnout, ráno to uklidím.“

Přitom si sundala kuklu a rozipla vrchní část neoprenu. Vykulily se dvě krásná ňadra v těch oranžových plavkách až jsem se na vteřinu zarazil. Naštěstí si toho nevšimla, sundala kalhoty a pěkně vše vyždímala a pověsila.

Já si nejdříve sundal vrchní část, potom si sundal kuklu a nakonec svlékl s velkou námahou přicucnuté kalhoty.

„Ty teda drží, jen co je pravda, není taky na to nějaký grif Džín?“

„Jedině si obléknout igelitový oblek a až potom neoprén.“

„Tak to bych se uvařila!“

Zasmála se se mnou, taky proto, že jsem na její vtip přišel.

Hodili jsme pořádnou sprchu, já se převlékl do kalhotek a trička a v županu jsme už opět kráčeli do kajuty.

„Tak že, tady je jedna knížka o potápění, kterou si nastuduješ a já tě z ní pak přezkouším.“

„To vypadá jako bych začala nějaký kurs!“

„Jo, taky že ano. Jsem Instruktorka a mám tuhle licenci!“

Při tom mi podala svou plastovou kartičku.

„Celý kurs bude obsahovat hlavně praxi, tedy alespoň nějakých deset ponorů v bazénu a čtyři ponory ve volné vodě, ale to zajistím později. K tomu tě budu učit teorii, jako jsme  si už dnes řekli, dál se naučíš sestavovat celou potápěčskou výstroj, hlavně propojení lahve s automatikou a podobně. Na konci  složíš zkoušky a když to zvládneš, tak dostaneš první stupeň a budeš moct  dělat asistentku potápění oficiálně. Souhlasíš Petro?“

Vykulil jsem oči na to, co mě v nejbližší době čeká a protože byla moc fajn, nic jiného jsem ani udělat nemohl než souhlasit.

„Ginny?“

Oslovil jsem jí, když jsme už leželi v postelích.

„Ano Petruško?“

„Neříkej mi Petruško Ginevro!“

„Neříkej mi Ginevro Peti!“

Usmáli jsme se a já pokračoval ve  splétání svého dotazu.

„Můžeš mi vysvětlit tu myšlenkovou telepatii?“

„Aha, jo tohle?“

„Hmm.“

„No já jsem v šoku z toho ještě teď. Nevím jak se to podařilo, ale studovala jsem to na vejšce, že když se člověk emotivně soustředí, tak dokáže přenést myšlenku, tedy takové vnuknutí.“

„Tohle jsem taky četla, ale fungovalo mi to jen občas  a jednostranně na babičku či tetu.“

„Fakt ti to fungovalo?“

„No jak jsem ti říkala, že nevím  proč to nešlo vždy, ale občas jsem si na někoho intenzivně myslela, že mi má zavolat a on mi zavolal jen tak.“

„Budeme muset to zas někdy zkusit.“

„Ráda Džín.“

„Dneska jsem z tebe cítila něco, co nedokážu popsat.“

„Možná tu nervozitu, možná to, že místo výletu pracuji a nemůžu se ihned s tím srovnat.“

„Možná, tak dobrou.“

Zhasli jsme lampičky a za pár minut už jsem byl opět v bazénu a díval se na Ginny pod vodou. Mohl jsem se dívat hodiny, protože to byl krásný sen.