Loďka - 2.díl - Lezanka

19.09.2023 10:31

Probudil jsem se hned ráno, jak  vyšlo sluníčko a hrnul se do koupelny. Tam už postávalo několik holek.

„Ahoj Peti! Jak si se vyspala?“

„Hele, Ingrid, tebe bych tak brzy nečekala. Ale jinak jsem spala jako zabitá!“

„Tak to já moc né, loď se houpala a mě moc dobře nebylo.“

„Já myslela, že  si už na nějaké lodi byla?“

„To jo, ale srovnávám se vždy pár dnů.“

Udělal jsem základní hygienu a jak jsem otevřel kajutu, už se na mě culila Ginny.

„Ty si nějaká čiperka Peti!“

„Vytáhlo mě sluníčko, ale jestli jdeš do umyvárky, tak je tam fronta.“

„Aha, jo to nevadí.“

Posbírala si věci a vyšla ven. Já se rychle převlékl z kalhotek do čistého a vzal si svoje prádlo ze včerejška. Zlehka si namaloval řasy, nasadil naušničky a už se začetl do lodních novin s názvem Carnival Capers.

Žasl jsem nad množstvím reklam s obchody až mi bylo jasné, kam dopoledne zamířím.

„Fakt je tam fronta, ale už jsem se probojovala.“

Řekla Ginny asi po čtvrt hodině, jak  se za ní zavřely dveře a hned si odložila košíček s pastou, kartáčkem, hřebenem a dalšími drobnostmi.

„Půjdeme na snídani, protože potřebuji vidět rozpis služeb.“

„Na to jsem taky zvědavá.“

A tak jsme sešli do jídelny ve které jsme byli na večeři. U našeho stolku s číslem pokoje byly dva rozpisy služeb.

„Ty to máš Ginny skoro prázdné, to se budeš pěkně flákat, co?“

„Mě se to bude zaplňovat během dneška, ale ty to máš pěkně rozvržené.“

Koukal jsem, že za 2 hodiny nastupuju s nějakou Hedvikou jako pokojská  a večer mám asistentku potápění.

„Jak to máš večer ty?“

„Taky mám potápění, protože jsem si to tam nechala dát kvůli tobě, abych tě stihla zaškolit.“

„S plným žaludkem, co?“

„Neboj se, za hodinku ti slehne a pak se budeme potápět až klidně do půlnoci.“

Nandal jsem si  bílý chléb, namazal pomazánkou a vzal si k tomu dvě rajčata a čaj.  Při tom jsem pokukoval po holkách a přemýšlel, která to je ta Hedvika. Nečekal jsem dlouho, protože hned k vedlejšímu stolku si stoupla  černovláska s delšími vlasy a jak dočetla rozvrh, otočila se směrem k našim stolkům, přelétla je a zabořila pohled přímo na nás.

„Ahoj děvčata, jmenuji se Hedvika, ale můžete mi říkat Heduš!“

„Jo, ahoj. Jsem Petra.“

Podali jsme si ruce a zlehka se políbily na tvář.

„Já jsem Ginny z potápění.“

„Aha, to bych taky ráda někdy vyzkoušela.“

Usmála se a hned mluvila ke mně.

„Obleč si ten stejnokroj co má oranžovou blůzku a černou sukénku  a sejdeme se raději tady, já ti ukážu, kde budeme dnes uklízet, ano?“

„Ano, jsem docela zvědavá, jak vypadají další kajuty.“

„Tak fajn.“

Byla docela prdelatá a prsatá, menší postava jí ale slušela, měla hlavně ďolíčky ve tvářích.

„Jo vypadá mile Peti.“

„Tak nežárli Ginny!“

„Já a žárlit?“

Odfoukla si a hned jsme se na to rozesmáli.

Uniforma se skládala z oranžové blůzky na knoflíčky, černé sukénky, černých silonek a černých balerínek s gumovou podrážkou. Vlasy jsem si sepl a převázal oranžovou čelenkou, tak že mi pramínky nepadaly do tváře.  Připadalo mi, že jsem docela svůdná, což  potvrdila moje zrzka krátkým písknutím.

„Uvidíme se odpoledne na obědě, já jdu zkontrolovat stav neoprenů,brýlý, šnorchlů, ploutví a taky naplnit kyslíkové bomby.“

Podala mi hodinky a mile se na mě usmála.

„Aha, vlastně jsem si žádné nevzala, tak děkuji.“

„Tyhle jsou voděvzdorné, určitě se budeš máchat ve vodě, tak je můžeš namočit.“

„Určitě?“

„Přeci bych ti nepůjčovala něco, co při první příležitosti zničíš!“

Ještě jednou se usmála, potom mě poplácala po zadečku až jsem vykulil oči a popřála mi hodně štěstí. Vykročil jsem do liduprázdných chodeb a když jsem sešel do jídelny, už  se kolem mě  sem tam někdo ukázal.

„Madam Lotto, ten rozpis bych potřebovala upravit!“

„Hned dnes po ránu? Zbláznila si se holčičko?“

„No já potřebuji ještě zařídit tu uniformu a tak.“

Zaslechl jsem jeden rozhovor a trochu se pozastavil, abych se dozvěděl, jak jí to dopadlo. 

 „No dobře, jednu službu Vám změním, ale druhý den sloužíte 14 hodin, jasné?“

„Děkuji, ano.“

Odběhla a najednou se naše pohledy  s madam setkali.

„Mám tu pro Vás tu upravenou smlouvu Petro!“

„Ano, děkuji madam.“

„Máte právě první směnu?“

Přikývl jsem a pohledem jsem zkontroloval, kdo nás poslouchá.

„Tak já jí nechám u mě, jen bych potřebovala Váš podpis.“

Přikročil jsem k ní, rychle si přečetl podmínky a zarazil se na cílové částce, kterou bych měl dostat.

„A ale to snad né?“

Podívala se na moje koktání, potom na smlouvu a hned mi zašeptala.

„Samozřejmě dostanete asi o třetinu víc, protože budete dělat tři práce, souhlasíte?“

Nesměle jsem pokejval hlavou, jako že tedy ano a rychle jsem podepsal všechny části smlouvy.

„A tady si připněte visačku s Vaším jménem, budete jí mít vždy, když budete v práci!“

Znovu jsem pokýval hlavou a ještě trochu v mrákotách si  sedl a obličej si zakryl od radosti oběma rukama.

„2000 dolarů, 2000 dolarů!“

Šeptal jsem si dokola, protože jsem to vůbec nečekal.

 „Jsi v pořádku Petro?“

Co, kde, jo a ano.“

Náhle jsem zjistil , že nade mnou stojí Hedvika a trochu s obavou se mě ptá na moje zdraví. Vystřelil jsem do stoje a s pousmáním jsem řekl, že jsem připravená.

„Fajn, dnes máme celou čtvrtou palubu,  kde už jsou hosté. Tak že velmi slušně se zeptáme, zda můžeme  uklidit a ustlat, netlačíme se do kajuty, vše, co leží na zemi položíme buď na stolek, nebo pokud je to ručník, župan či něco  podobného, dáme vyprat a hned do stojanů dáme čisté. Potom zkontrolujeme stav mýdla, umyjeme toaletu, umyvadlo a sprchu či vanu. Jasné?“

„Snad ano.“

A dali jsme se do práce. Poprvé v životě jsem byl pravou uklízečkou v uniformě, nasadil jsem si i gumové rukavice, když jsem čistil toaletu v koupelně, vysavačem pěkně vysál koberce a jak bylo vše hotové, stříkl jsem nějaký voňavý sprej a místnosti se ihned moc pěkně rozvoněly.

„Heduš? Tady mají krásný balkon s výhledem na moře “

„Ano, to je pravda, je to druhá třída, ale jinak je to skoro vše stejné.“

„A ty bydlíš taky bez koupelny?“

„Jo Petro, to jsme všechny, snad tě to nemrzí?“

„To né, sprchu si dám ráno a večer a na to vždy nějaká chvilka vyjde, že je volno. Kromě toho budu asi používat sprchu u bazénu potápění.“

„Aha, tak to je malá výhoda. Ale bacha, na zemi něco leží!“

Jak jsem ukročil, sehla se a zvedla nějaké brýle.

„Tak to bylo o fous, musíš mít oči všude, ano?“

„No tohle jsem skoro přehlédla, promiň.“

„Nic se nestalo, ty plavky, co mají poházené v koupelně zlehka přeper a pověs na háčky, ano?“

„Jo, jdu na to!“

Byly  to jednodílné, co jsem měl tak rád, bohatě poseté drobnými kamínky až se celé leskly. V rozkroku byly už trochu zažloutlé, ale jak jsem je propral, už to nebylo poznat. Kdyby tu se mnou nebyla Heduš, tak bych měl nutkání si je vyzkoušet. Naposledy jsem přivoněl k těm světle zeleným, zavěsil a rychle zkontroloval čistotu koupelny.

„Už jdeme vedle, jsi hotová?“

„Jsem Heduš, už jdu za tebou.“

V další velké kajutě jsme narazili na několik šatů, které ležely  tam, kam je majitelka odhodila.

„Páni, ta má snad na každý den jiné šaty, co Peti?“

„Proč né, nechce se ukazovat v tom samém.“

Chytil jsem jedny skoro průhledné, srovnal na ramínko a zavěsil k těm ostatním.

„Tyhle jsou parádní, koukej!“

„To se může Heduš?“

„Někdy si zablbnu, ale neboj se, dveře jsou zavřené a než by je otevřel majitel, tak bych byla za zdí schovaná a měla čas se svléknout.“

„Tady má ještě hromadu bot!“

Vyhrkl jsem a hned se snažil je srovnat do botníku.

„Nechceš si nějaké zkusit Peti?“

„Heduš, já mám sloní nohu!“

„Ale tyhle jsou docela velké, mrkni!“

Zamávala  mi před nosem stříbrnými lodičkami  na podpatku a hned se sama ohlédla po žlutých.

Sedl jsem si zády ke zdi a jen si vyzul levou botku.

„Mám, nemám?“

„Jo, máš!“

Najednou  to do mě vjelo, zul jsem i druhou a opatrně vklouzl do lodiček. Upravil si prstíky do špičky 

i lem kolem   a když zajela pata na dno, rozlil se mým tělem  vzrušující pocit. Vstal jsem a zacítil mírný tlak ve špičce, ale to mě neodradilo.

„Dobrý, sluší ti Peti!“

„Myslíš Heduš?“

Udělal jsem pár kroků a musel jsem souhlasit, že jsou moc pěkné.

„Škoda, že v nich nemůžu na ples.“

„K tomu by se hodily tyhle stříbrné šaty!“

Ukazovala mi jedny, které měly tříčtvrteční rukávky se zapínáním na zip vzadu a dlouhou nařasenou sukní.

„Kdepak, tohle bych riskovat nemohla.“

Pousmál jsem  se a rychle se přezul do svých černých balerínek.

„Kam patří Heduš?“

„Dej je do té druhé poličky vedle žlutých.“

Byl jsem rád, že jsme mohli vypadnout, protože těch lákadel bylo až moc, hlavně ty červené šaty bych si hned vyzkoušel, co si jen přiložila Heda na svojí uniformu. Dopoledne uteklo jako voda a my jsme se vydali na oběd.

„Tak jak to jde holky?“

„Ahoj Ingrid, docela si myslím, že jo, co Heduš?“

„Jo, myslím si, že nejsi takové nemehlo, jaké jsem měla tu čest na začátku poznat.“

Usmála se a naznačila, že můžu jíst klidně u jejího stolu.

„A co si dělala ty?“

„Já měla pátou palubu s Paulou, taky je na lodi poprvé.“

Dostal jsem chuť na nějakou rybu se sýrovou polevou a k tomu si nandal pár brambor.

„Kolik se sem vejde vlastně lidí?“

„Nevím, možná do dvou tisíc, proč?“

„Zdá se mitotiž  docela velká.  Nerada bych se ztratila až půjdu do prodejny si koupit nějaké prádlo.“

„No tak to si připrav  dost peněz Peti!“

„Jak moc peněz?“

„Záleží, co si musíš koupit!“

„Musí si totiž koupit kalhotky, holky!“

Otočili jsme se a právě k nám přišla Ginny.

„Jé Džín, ahoj!“

Radostně jsem houkl a za chvilku se k nám přidali ještě další kolegyně.

„Jestli Vám můžu doporučit, tak palubu číslo 2. Našla jsem tam v zapadlém rohu levnější krámek se žlutým lvem ve znaku.“

„Fakt? To si stihla už šmejdit po obchodech?“

„Jo , musela jsem si taky něco dokoupit a směna mi začíná až za hodinku.“

„Aha, tak proto.“

„Jestli chceš, tak tam před večeří můžu s tebou zajít Peti!“

„No Ginny, já vlastně nevím, kdy zkončíme to naše patro, viď Heduš?“

„Do šesté jsme hotové, s tebou to jde docela rychle.“

„Fakt ?“

„Jo, my si musíme pomáhat holky, že jo?“

„Jasně!“

Všiml jsem si, že Ingrid má zlatý prstýnek s modrým kamínkem a pořád si s ním hraje, za to Heda si klepala špičkou boty o druhou botku.

„Tak jdeme na to Peti, ať to máme brzy hotové!“

Vstali jsme a došli na čtvrtou palubu, vzali si vozejčky a už jsme  pokračovali v úklidu tam, kde jsme skončili. Tentokrát mě nechala jít po levé vnitřní straně, kde nebyly okna a ona si vzala druhou stranu, kde byly kajuty větší. Našel jsem ještě spoustu dalších šatů, bot, blůzek či pánských kalhot poházených všude možně a tak mi jedna kajuta trvala o něco déle.

„Můžeme dál paní Petra?“

Náhle mě někdo oslovil, když jsem srovnávala šaty do skříně.

„Ano!“ odpověděl jsem ve francouštině.

„Jen Vám s dovolením dorovnám šaty a už mizím pryč.“

„Fajn, vy mluvíte francouzsky?“

„Omlouvám se, ale moc dobře neumím. Přejete si přeprat plavky v koupelně madam?“

Při tom jsem se zlehka poklonil, jak to hostesky dělají.

„Budu moc ráda, děkuji!“

Lehce jsem se vyhnul majitelce  kajuty, přepral plavky, do umíval koupelnu a s rozloučením jsem odešel do další kajuty.

„Peti?“

„Ano Heduš?“

„Co sis to povídala s tou paní?“

„Slušně jsem jí pozdravila a zeptala se, zda mohu její  plavky přeprat.“

„Fakt a ve francouzštině?“

„No snažila jsem se, ale asi nic moc to nebylo.“

A raději jsem zaklepal na další dveře a po tichu jsem si odemkl kartou a ještě jednou houkl dovnitř. Ulevilo se mi, když tam bylo liduprázdno, rychle jsem umyl koupelnu, vysál koberec a šel dál. Měl jsem moc dobrý pocit, když jsem v těch černých silonkách  běhal po červeném koberci. Občas jsem se chtěl zatočit, ale gumové podrážky mi to neumožňovaly.

„Končíme Petruško! Tahle kajuta je poslední!“

Vlezl jsem k Hedě, navlékl si rukavice a pěkně vyčistil zašlý hajzlík.

„Tady ho snad nikdo nikdy nemyl!“

Breptal jsem si polohlasem, když jsem ještě vyčistil i sprchovou vaničku, až skoro svítila.

„Tobě to fakt jde dobře! Není ani pět hodin a my jsme hotové!“

Usmál jsem se a zatáhl vozík do kumbálku na začátku chodby.

„Díky a běž se sprchnout, protože si to volno zasloužíš.“

„Tak že pro dnes konec?“

„Jo, zítra ve stejnou dobu po snídani, ano?“

„Hmm, díky  tak ahoj.“

Otočil jsem se a v klidu procházel přes dvě paluby ke schodišti a po něm k našim kajutám, které byly na zádi lodi.  Byl jsem rychle svlečený, vzal jsem si spodní prádlo s sebou na vyprání a už zmizel do sprch. Vodu jsem nechal padat na sebe a až po chvilce jsem vzal  věci na přeprání. Naštěstí to bylo jen pár kousků, stejně jsem toho moc neměl. Ale jak jsem vyšel ven jen v županu, už mě  chytila nějaká sousedka.

„Je ta voda ještě teplá?“

„Jo, je báječná, proč?“

Pozoroval jsem tu blondýnku v županu, jak je bosá.

„No já jsem si nevzala pantofle z domova.“

A při tom si přešlapávala s drobnejma chodidlama sem a tam.  Přišlo mi jí docela líto.

„Aha, no to nic, Tak si je můžeš půjčit!“

„A to se taky může? A kam si mám zajít?“

„Ano, tam kde jsme si zapůjčili uniformu, tak tam jsem si půjčila tenhle župan i tyhle pantofle.“

„Ty si zlatá, hned si tam po sprše zaběhnu. Jo a na druhém konci je malá prádelna, nemusíš to prát ve sprše.“

„Aha, tak dík! A jak se jmenuješ?“

„Monika a ty?“

„Petra!“

Podali jsme si ruce, já jí nechal políbit tvář a už jsme pokračovali v chůzi. V kajutě jsem si na ramínka rozvěsil kalhotky a blůzku z uklízení,zavěsil župan a už se převlékal do lehkých šatů ve kterých jsem přijel.

„Hele, naše hosteska se vrátila!“

„Džín, ty si mě vylekala!“

Srovnal jsem šaty a zapl zip na zádech, potom si prohrábl vlasy, sepl sponkama a už se obouval do svých páskových lodiček.

„Máš teď na mě čas Džín?“

„Myslím si, že ho budu mít až do půlnoci, kam si se tak vymódila Peti?“

„No, chtěla bych tě požádat o pomoc s nákupem kalhotek.“

Udělal jsem psí oči a sepl ručky k sobě.

Ta se rozesmála tak, že si přidržela bříško.

„Tomu se nedá říct nic jiného, než že půjdu ráda, ale musím se taky převléknout.“

„Počkám venku!“

A vyklouzl jsem na chodbu.

To už se vracela Monika a tak jsem jen na ní zamával a sledoval, jak jde do kajuty hned vedle nás. Ale jak se jedny dveře   zaklaply, druhé se rozletěli a v nich se objevila zrzka.

„Hele nebude ti vadit, když nejdříve zajdeme něco sníst?“

Chvilku jsem nad tím přemýšlel a v zápětí přikývl.

„Jo to je dobrý nápad, aspoň mi odlehne.“

Večeři jsme si dali úplně stejnou, jak říkala Ginny, aby jsme se nenacpali, tak těstoviny, kousky zeleniny a jogurtový přeliv.  Já si dal dýňový džus s pomerančem a ona zůstala u grepu.  Když jsem šáhl po perníku, trochu se zakabonila.

„Budeš přecpaná Peti!“

„Co, kdo?“

„No ty a nekoukej na mě takhle!“

Při tom se mile usmívala.

„Když si tu dobrotu nevyzkoušela, tak nemůžeš říkat, že to nesmím.“

„Hele dojez to, máme hodně práce před sebou.“

Povzdechl jsem si a za chvilku už kráčel ven.

„Kde je ta obchodní zóna?“

„Nahoře, jen pojď.“

A měla pravdu, jak jsme vystoupali na druhou palubu, otevřela se před námi dlouhá ulice plná restaurací, barů, heren, ale i obchodů s textilem či bižuterií.

„Týjo, tady to teda musí žít!“

„Jo Peti, máš pravdu, tak omrknem ten textil, jo?“

Přikývl jsem.  Hned první tři jsme zavrhly, protože za 15 dolarů jsme zrovna nakupovat nechtěli. Netrvalo to ale dlouho a našli jsme prodejničku se žlutým lvem. Já dle rady si koupil rovnou desatero kalhotek, nějaké ty ponožky a taky pár triček.

„Já si vezmu jedny lehké šaty Peti, chceš je taky?“

„Ale já už jedny mám přece.“

Při tom jsem kývl hlavou na svoje oblečení.

„Jo to asi máš, ale když se poleješ, tak už náhradní nemáš.“

„Dobře, tak které?“

„Hele, co když si vezmeme obě ty růžové, co?“

„Jako dvojčata?“

„No jako potápěči by jsme měli oranžové plavky a tyhle šaty.“

„Zrovna ty růžové?“

Udělala taky na mě ty psí oči, že jsem vybuchl smíchy.

„Dobrá, Jak chceš.“

Mávl jsem rukou a když nám k tomu přidali ještě pár sponek do vlasů a jedny balerínky, nechali jsme si to vše zabalit.

„Prášek na praní, nemám už s čím prát Džín!“

„Tak s tím si nelam hlavu, prostě si odsypeš jako hosteska a vypereš si to v té prádelně na druhém konci naší chodby.“

„Aha, tak dobrá, ale jeden krém na ruce bych brala.“

„Jo, támhle jsou věci z drogerky, já si taky něco potřebuji koupit.“

Zaplatili  jsme vše a vrátili se chvilku před sedmou  do své kajuty.