Loďka - 29.díl - Lezanka

14.01.2025 21:57

„Je osm hodin Ginny!“

„Cožé?“

Vytřeštila oči moje holka až se tak rychle posadila, že mě shodila z postýlky.

„Co děláš Džín?“

A sbíral jsem se ze země.

„Děláš si srandu, né?“

„Kdepak, já jdu do sprchy a ty mě budeš následovat!“

Vyběhl jsem a byl během pěti minut hotov. To už se do koupelny dostala i moje holka, rychle jsem se oblékl a rychle se vrhl ke dveřím ve kterých se objevila kamarádka.

„Doběhneš za námi ano Ginny?“

„Jo, jo porát!“

A běžel na snídani rovnou po schodech, protože u výtahu se tvořila fronta.

„Kampak se ženeš Petruško?“

„Zaspala jsem a Ginny taky!“

„To je toho, vždyť je jen půl deváté!“

„Jo, ale máme španělštinu.“

„Nojo holky, já bych na to zapomněla, dala jsem si kurs angličtiny, tak fofr , fofr!“

Ozvala se za mnou Dáša.

„Proč si mě Petro nevzbudila dřív?“

Začala na mě mluvit Ginny s plnou pusou.

„Já se vzbudila minutu před tebou, ale příště to zkusím telepaticky, jo?“

Holky se zasmály u našeho stolu, ale to jsem už dojídal.

„Máme to jen tak tak.“

Při tom jsem se díval na hodinky, co jsem dostal od Ginny na začátku plavby.

„Docela zajímavé hodinky Petruško.“

„Jo Dášo, můžu je mít i pod vodou, což je zásluha i předvídavost jedné holky, co sedí vedle mě.“

„Fakt, Ginny a nemáš ještě jedny?“

„Mám, ale ty jsou zase moje, víš?“

„A kde se to dá koupit?“

„No Hani, je to prodejna s potápěčskými potřebami, ale ta tu na lodi asi nebude.“

„Nějaká prodejna se sportovní tématikou tady je.“

„Možná budou mít plavky a ploutve, ale hodinky no nevím.“

„Tak po večeři to obhlídneme, co říkáte holky?“

„Jo, klidně, dáme i zmrzku, ale už musíme běžet na španělštinu.“

V tom mě chytila moje zrzka za ruku a tahala mě pryč od stolu až jsem porazil židli.

„Bacha, nemusíš mě takhle vláčet do učebny!“

„Jo vykecávala by si se ještě půl hodiny, jak tě znám!“

A tak jsem už jen tiše následoval svou holku do místnosti plné studentek.

„Jak jste daleko s aplikací v telefonu děvčátka?“

„Paní učitelko, vypadá to moc dobře, hlavně si opakuji slovíčka po celý den!“

Vyhrkl jsem až se holky překvapivě otočily na mě.

„Výborně, tak začnete se slovíčky Petro!“

Trochu jsem si naběhl, prolétlo mi hlavou, ale naštěstí jsem k mému údivu slovíčka zvládal až na tu výslovnost. Měl jsem celkově dobrý pocit.

„Jak to dnes vypadá s nepořádkem holky?“

„Bude to oproti včerejšku horší!“

„Aha, no tak dáme se do toho!“

Úterní úklid proběhl a už jsme po večeři šli courat po obchodech v osmičce.

„Tady je ten sport holky!“

„Dobrý den slečny, co si budete přát?“

Ozval se pán ihned od dveří trochu krkolomnou angličtinou. Hanka ihned ukázala na moje hodinky a pán jen zakroutil hlavou.

„Tohle jsou speciální hodinky, pokud mohu posoudit, ale zkuste obchod Sira Klantona, je asi o pět obchodů do leva od nás.“

Já si prohlížel plavky a taky brýle do bazénu, když mi Ginny ukázala na pěkné bundy, co měli v rohu.

„Tyhle jsou moc pěkné a ten materiál Peti, mrkni!“

„Možná jsou pěkné, ale já mám jednu bundu a ještě jsem jí nevyužila.“

„Víš jedna věc je, že co si z oblečení koupíš a použiješ, tak to ti nezabaví. Ale kdyby sis koupila super přehrávač hudby, tak ti ho můžou zabavit!“

„Tý jo, přehrávač s diktafonem, to bych potřebovala na tu španělštinu!“

„Ty mě vůbec neposloucháš Peti!“

„Hele, je docela drahá, tak že klidně ti jí koupím Ginny a půjdeme dál, jo?“

Usmála se na mě a hned mě donutila jednu vyzkoušet. Měla šikovně udělané tři kapsy, pěknou kapuci a i stahovací šňůrky jak v pase, tak přes zadeček. Několikrát jsem se zatočil před zrcadlem, ale růžovou jsem rovnou zavrhl.

„To je moc sladké!“

„Tak tu fialkovou?“

To ale neměla dělat. Jak jsem jí oblékl, začínala se mi čím dál víc líbit.

„Usmíváš se jako by se ti líbila Petruško!“

Ohlédl jsem se a skoro se zhrozil, když se na mě koukali už tři kamarádky.

„Holky, ale tohle né!“

Chtěl jsem jí sundat, ale Dáša ke mně přistoupila a zadržela mě.

„Počkej , jen si jí na tobě omrknu!“

Měl jsem zvláštní pocit, když mě hladila Dáša a né Ginny a jak jsem koutkem zahlédl, moc se jí to nelíbilo. Okamžitě jsem se zaradoval, protože to bylo úplně jasné, jak začínala žárlit. Ale držela se statečně i když si mě prohlížela i Hanka.

„Já jdu taky zkoušet, sundej jí Peti!“

A tak začala bunda kolovat a já vzal ještě čistě bílou, ale věděl jsem, že bych jí asi rychle zašpinil. Další byla oranžová, která by se mi hodila k těm šatům, ale fialková to nakonec vyhrála. Pokládal jsem jí na pult hned vedle růžové.

„Tohle máš Ginny u mě schované!“

Zamračil jsem se až ze mě musel jít strach, ale moje zrzka se jen pousmála až bylo slyšet její odfrknutí skrz nosík.

„Dámy, děkuji za nákupy a příjďte opět!“

Poděkovali jsme a šli do krámku hned za rohem, který byl plný bižuterie, pravých zlatých náramků či náhrdelníků a prstenů až jsem nevěděl na co se mám dřív podívat.

„Dobrý den slečny, jak vidím , tak potřebujete něco na zápěstí, že?“

„Dobrý, ano, co nám můžete zajimavého nabídnout?“

Ozvala se velmi slušně Ginny až se pán usmál a ihned začal nabízet.

Můžu nabídnout kroužkový náramek z poplatinovaných bižuterních kroužků, v hustším provedení nebo náramek s krásným filigránem, ručně patinovaný tyrkysovou, měděnou a oranžovou patinou. Náramek je starobronzový.

Zadívala se Monča na jednu z vitrínek.

Ano slečno, to je náramek z krémově bílých voskových perel a bižuterních komponentů v barvě mědi."

"A jaké mají zapínání?"

"Tyto náramky mají magnetické zapínání, ale velikost Vám samozřejmě upravím na místě."

"A něco Indického by jste neměli?"

Náhle se zeptala Heduš.

"Ano, to je vitrínka vlevo od Vás slečny. Na každý prst je prstýnek, od každého z nich vede bohatě zdobený řetízek k zápěstí."

"Teda to je pěkné, ale asi bych to nemohla nosit na každý den."

"Ano slečno, máte pravdu, ale ještě Vám povím pár věcí."

To už jsme ho sledovali všichni, dokonce někteří s otevřenou pusou, jak to bylo působivé vyprávění.

"Typů je hned několik, ale tyhle jsou tzv. klasické "bridal". Řetízky se spojují se středovým motivem, umístěným uprostřed hřbetu ruky. Motiv může mít tvar srdíčka, květinky nebo něčeho jiného. Odtud vede řetízek, který se upevní kolem zápěstí. Na podobném principu funguje i prstýnek na jeden prst - od něj vede buď zdobený řetízek, a nebo se ozdoba rozšiřuje do tvaru trojúhelníku."

"To nosíš jen na slavnostní příležitost Hanko!"

"Slyšela jsem Dášo!"

"Ale já si asi vezmu něco jednoduššího Ginny."

Skoro jsem nedutal, jakou bižuterii tu pán měl. Kdybych chtěl, tak si můžu nechat pokrýt celé tělo náramky a různými ozdobamy, že by snad byly vidět už jen konečky prstů. Ale i když zlaté náramky vypadaly moc pěkně, bohužel mi neseděli. Vyzkoušel jsem několik prstýnků až jsem kývl na jeden s modrým kamínkem. K tomu na zápěstí složitě propletený náramek s modrými kamínky a naušničky s modrým kamínkem.

"Slečno, udělám Vám dobrou cenu, když si k tomu vezmete i náramky na Vaše půvabné kotníčky."

"Ale já no nikdy jsem nic podobného nenosila."

Podíval jsem se na své nohy a chvilku jsem přemýšlel, jak se mu můžou líbit tyhle mužské kotníky, ale protože jsem měl krásné dámské botky, kotníky už tak příšerné nebyly. Při tom jsem se zlehka zastyděl.

"Vše je jednou poprvé, slečno."

Ale náhle mě vytrhla ze zamyšlení Ginny a začala mi šeptem cosi brebentit do ucha.

"Říkala jsi, že potřebuješ jiný prstýnek na palce u nohou."

"Ano, to jsem říkala."

"Tak se zkus na něčem dohodnout, vypadá to, že je to zkušený obchodník. A tak jsem přišel blíž a vyzul jsem si pantoflíček na levé nožce. Než jsem řekl přání, obhlídl jsem si situaci.

"Potřebovala bych něco speciálního."

Při tom jsem pohledem sjela na vyzutou nožku.

"To jsou zvláštní prstýnky."

"Mohla bych někdy za Vámi zajít, potřebovala bych to s Vámi projednat, tedy úpravu těhle prstýnků s modrým drobným kamínkem.

Pán se otočil mým směrem a po chvilce pokýval hlavou.

"Ano, přijďte někdy v podvečer před zavíračkou, uvidím, co se dá dělat."

Při tom se lišácky usmál.

"Ale jinak Vám mohu zabalit tuto celou kolekci slečno?"

"Ano pane, jistě."

Souhlasil jsem, když mi předtím ukázal, jak drahé to bude. Ale věděl jsem, že kdybych si nechal dělat pořádné prsteníčky na nohy, tak by jenom to vyšlo o něco dráž, než to vše dohromady.

„Já si vezmu tyhle dva prstýnky pane, uděláte mi taky cenu?“

„Jistě že nebude tak velká, ale 5% Vám slevím.“

Ingrid se usmála a potom přišli na řadu dvojčata se svou typickou hádavostí až jsem se usmíval, jak jsem se u toho bavil a Ginny do mě občas strčila, abych tolik nezíral.

V dalších obchodech jsme moc neuspěli i když v knihkupectví jsme se zdrželi jen kvůli naší španělštině. Nakonec holky sehnaly i ty vodotěsné hodinky i když neukazovali tolik věcí, jako ty od Ginny. V prodejně s elektrem jsme si koupili diktafon s MP3 přehrávačem jak jinak, že v růžové barvě až jsem udělal utrápený obličej na což se děvčata kolem zasmála.

„Jsem unavená, jdeme na drink a potom do hajan!“

Odsouhlasili jsme všichni tento Mončin návrh a s Ginny jsme si dlouho po tom, co jsme dorazili do kajuty obhlížely bižuterii.