Loďka - 27.díl - Lezanka

02.01.2025 20:37

„Vstávat a cvičit Petruško!“

„Ty si se zbláznila, né?“

„Kdepak, tak polez!“

Otevřel jsem oči a uviděl, jak se Ginny obléká do gymnastického dresu, legín a cviček.

„Kampak dnes spěcháš můj manželi?“

„Běhat moje nevěsto a aby se ti nezkrátili žíly, tak jdeš se mnou! Tady máš už připravené prádlo!“

„Ale co sprcha?“

„Polez, ta bude za odměnu potom!“

„Tohle mi byl čert dlužen, tedy čertice!“

„Nelamentuj, uvidíš, jak se budeš cítit dobře na čerstvém vzduchu.“

Sedl jsem si na okraj postele a sundal noční košilku, vzal bílé leginy a hned na to zelený dres a zelené cvičky, co nám v jednom z hotelů darovali za to, že jsme dělali plavčice.

„Počkej, ještě si svážu vlasy stuhou!“

A hned na to jsem si připnul malou identifikační kartičku na řetízek u krku. Bylo to docela praktické, když si vezmu, že by mi cokoliv jiného vadilo při úklidu kajut. Vyběhli jsme podle plánku na druhou palubu a našli běžecký okruh. Tam už pár bláznivek pobíhalo a tak jsme se zařadili s velkým odstupem a začali běžet. Jenže já byl ihned zadýchaný.

„Petruško, odpočívat budeš potom!“

„Ginny, jestli se toho s tebou vůbec dožiju!“

Právě kolem nás proběhly dvě holky v krásné červené kombinéze, která se tak pěkně leskla v raním sluníčku až oči přecházely.

Jejich bílé cvičky na oválu kontrastovaly a mě se to moc líbilo. Tak jsem se opět schopil a vyběhl za nimi i s Ginny, která ale stále byla o krok přede mnou. A tak jsem sledoval ten její růžový oděv a jak se jí zadeček pohupoval v rytmu. Najednou jsem pochopil, že ráno budu chodit běhat pravidelně. Na snídani jsme přišli až kolem deváté, ale ostatní kamarádky na tom byly asi stejně. Nandali jsme si snídani ve stylu Švédských stolů, taky se tu našly teplé párky, míchaná vajíčka nebo masové bulky.

„Paštiku mají jemnou a s těma bagetkama je to jedna báseň!“

„Petruško, ty mě stále překvapuješ.“

A nandala si do úst míchané vajíčka se slaninou a toustovým chlebem.

„Potřebovala bych holky vysvětlit, jak je to s placením na lodi a jak se dají vybrat peníze, co jsme tu vydělali na nákupy mimo loď.“

„No Peti, když uzavíráš smlouvu se společností Carnival, tak tam máš základní mzdu, potom podmínky kdy si můžeš část peněz v dolarech vybrat a taky že při vstupu na loď jsi uvedla, že máš číslo konta a případné číslo platební karty, aby po skončení kontraktu ti na účet mohla společnost poslat to, co sis vydělala.“

„Aha a na lodi, když si chci cokoliv koupit?“

„No na to máš bezhotovostní styk pomocí Identifikační kartičky, co máš teď na krku.“

„Bezhotovostně Heduš?“

„Jo, tady peníze nepotřebuješ!“

„Jo a pokud někomu něco dlužíš, tak se to dá převést z jedné Carnival karty na druhou.“

Dodávala Ingrid další podrobnosti.

„A když jdeš mimo loď, tak se můžeš zastavit na recepci a z karty si vzít buď malou hotovost, nebo normální platební kartu s určitým obnosem.“

„To je nějaké složité.“

„Ale není, například dlužíš svému manželovi sto dolarů.“

„Jak to Heduš víš?“

Holky se zasmály a Ginny se jen uculovala.

„Počkej Peti, tak dojdeš na recepci a z tvého Carnival účtu se penízky přesypou na Ginnyn účet. Ty to jen stvrdíš svým podpisem a je to.“

„Aha, tak to holky děkuji, já tohle ještě nezažila, tak nevím, jak to chodí.“

Při tom jsem si trochu nervózně točil prstýnkem s červenofialovým kamínkem.

„Co podnikneme?“

„No máme ještě tak tři hodinky volna, co takhle si jít zabruslit?“

„Tady a bruslit?“

„Jo, je tu dlouhá dráha na kolečkové brusle.“

Slovo dalo slovo a za půl hodinky jsme se už scházeli na druhé palubě u obchodu se suvenýry. Jak jsme prošli obchodní uličkou, objevila se další orientační tabule na které byl směr naší cesty.

„Holky, to je kryté a s klimoškou!“

„Jo, kolem aqaparku, ale někde tu musí být půjčovna!“

„Támhle je šipka.“

Najednou jsme stály u okénka a půjčovali si nejen kolečkové brusle, ale i chrániče a přilby. Hned vedle byla ulička se skříňkama i lavičkama. Sundal jsem sandálky a navlékl si podkolenky, pak rozevřel přezkovou botu a začal dovnitř rvát nožku.

„Proč ty holky mají boty do špičky!“

„Aby sis mohla stěžovat!“

Ozvala se moje holka, zabručel jsem si a pustil se do finálního oblékání bot. Musel jsem si srovnat prsty abych se tam dostal, ale jak pata dosedla, tak jsem sklapl čtyři přezky a v tom mě bota úplně uzavřela nožku. Udělal jsem to samé s druhou až se mi to zalíbilo. Vhodil jsem do skříňky sandálky a mrkl na svou zrzku.

„Ty teda vypadáš Ginny!“

„Ty máš taky ránu drahý!“

„Co se ti nelíbí na žluté?“

„Mám dojem , že moc svítíš!“

Měl jsem tu žlutou blůzku se sukní z trhu, co jsme si před pár dny koupili a na nožky se mi povedlo narvat krásné žluté brusle, tak že mi dělaly pěknou štíhlou nožku. Jenže chrániče byly zelené, stejně jako přilba.

„Ale mě se to líbí ať si myslíš, co chceš! Ale ta tvoje kombinace růžové a zelené mi k sobě moc nejde.““

„Pch, no růžové neměli, no tak to budeš muset vydržet se zelenou!“

„Dobrá, ještě že mám ty zelené chrániče, jinak by jsme se k sobě nehodili.“

Usmál jsem se na ní a vzal jí za ručku. Ta se nakonec pousmála a už jsme vyrazili k prosklenému výtahu, který nás vyvezl asi o sedm metrů výše.

„Paráda, tak že celou cestu budeme jezdit z kopečka!“

Radovala se moje zrzka a hned jsme se rozjeli za holkami.

Heduš v modrém mi vůbec nepřipadala sexi, za to Monča v oranžovém přímo zářila. Ale nakonec jsme začali jezdit kolem proskleného velkého vodního areálu, kde byly tobogány a několik různě tvarovaných bazénků, ale uprostřed byl jeden dlouhý padesátimetrový bazén i se skokanským můstkem.

„Vidíš Peti ten výhled?“

„Jo Ginny, je to úžasné a támhle přijíždí nějaká velká loď.“

Jezdili jsme ve dvojicích a často se drželi za ruce. Kolikrát mi podjela noha, ale Ginny byla tak zkušená, že mě hodně krát podržela.

Sukénka mi vlála kolem stehen stejně jako u holek před námi až jsem viděl jejich kalhotky. Z té podívané mě opět vytrhla Ginny, které došlo na co zírám. Užíval jsem si bruslení a moje mysl se uvolňovala z těch všech depresí, které jsem za ty týdny zažil.

„Taky ti je tak krásně Ginny?“

„Ano Peti, ale už začínám mít ztuhlé nohy.“

„Jo, to já taky, tak končíme a jdeme na zmrzku!“

Asi po hodině a půl radovánek jsme si našli jednu cukrárničku s terasou a s výhledem na přístav.

„Představte si holky, že jsme v tom předchozím hotelu dělali plavčice u bazénu.“

„Počkejte holky, ale vy jste tam snad nebyly jako pokojské či co?“

„To né, naopak, starali se tam o nás, jako by jsme byli milionářky. Ale abych to dopověděla, šli jsme se do bazénu vykoupat, protože jsme neměli svoje doklady ani kufry.“

„Já myslela, že Vám je z lodi převezli.“

„Jenom neopreny a pár maličkostí jako spodní prádlo či noční košilky, ale šaty a kosmetiku jsme měli bohužel v těch kufrech, co nám převezli s Vámi.“

„Fakt, to bylo blbé!“

„No a když jsme si trochu užili velkého bazénu, přišla plavčice, která měla taky oranžové záchranářské plavky jako my, vlastně jediné prádlo, co nám z lodě zůstalo a řekla nám, že je to konečně fajn, že jsme jí přišly vystřídat. Na to naštvaně zmizela na oběd.“

„A co jste udělali?“

V tom si vzala slovo Marta.“

„Já s Petrou jsme udělaly jednu dvojici a šly vytahovat lidi z půlky bazénu a Ginny s Markétou si vzaly druhou půlku.“

„Super, to jste byli hodné na tu chudinku!“

„Jo Mončo, pak se tam objevil v bílém chlap a že jak se jmenujeme. Tak jsme mu rychle začali říkat naše tři jména až byl z toho ťumpachovej.“

„A jak to dopadlo?“

„Zachránili jsme asi pět lidí a Markéta s Ginny šest. Protože Petra umí francouzsky, tak jí jedna zachráněná darovala druhý den ráno parfém.“

„A co ta plavčice, vrátila se?“

„Jo, po dvou hodinách a moc se nám omlouvala, že to nevěděla. Ale prej ten pán najal čtyři brigádnice aniž bychom o tom věděli.“

„Tak to my jsme z té lodě byli evakuovány do druhé a pluli jsme skoro tři dny zpět do Miami.“

„Tři dny? Tak že my jsme byli na pevnině dřív jak vy?“

„No vypadá to tak Marto.“

„Tak proto jsme nemohli být v jednom hotelu.“

„Ale měli jste tam také bazén, že?“

Zeptal jsem se Heduš.

„Ne, tak ten tam nebyl. Kasíno, restaurace a bowling, Squash a mohli jsme běhat po horní palubě.“

„Hele jedna, jdeme na oběd.“

Dopoledne nám uteklo ani nevím jak. Restaurace už voněla dobrotami, že se nám sbíhaly sliny už dvě patra dopředu.

„Ten rajský krém si vezmu Ginny!“

„Polévky moc nemusím Peti, ale dám si dezert nebo předkrm.“

„Co to je?“

„Nevím, asi kousek ryby, ale vypadá to dobře, chceš taky?“

Přikývl jsem a už si dával druhý talíř se špízem a bramborem.

„Okurkový salát, to se k tomu hodí.“

„Fakt je to úžasné, že si můžeme vybrat na co máme chuť holky!“

„Jo Ginny, to je pravda. Pamatuji si, že jsem loni byla na jedné lodi a tam jsme měsíc měli v podstatě vše stejné až na omáčky a polévky.“

„Ale ovoce či zeleninu jste měly né Heduš?“

„To jo, ale maso i přílohy furt to samé.“

„Hele, tady je leták, že si můžeme vybrat z kurzů, co bychom chtěli dělat!“

A hned jsme se nahnuli k té nabídce, co ležela u vedlejšího stolečku.

„Tady je například, jak mluvit Španělsky nebo Francouzsky!“

„Ukáž Paulo?“

Mrkl jsem na to a když jsem uviděl tu cenu, hned jsem byl rozhodnut to zkusit.

„Já do toho asi půjdu, sice je to každý den, ale o to se možná nebudu muset víc šprtat mimo hodinu.“

„Teda ty máš odvahu Peti!“

Dívala se na mě Monča s obdivem, ale najednou se ke mně přidaly ještě tři holky včetně Ginny což mě moc potěšilo.

„Ty by si to taky Mončo zvládla.“

„Já mám problém s angličtinou a ještě jít do dalšího jazyka, raději né.“

„Je tu i navigátorský kurs pro tyhle zaoceánské lodě.“

„Jako že bych Ingrid byla potom na můstku?“

„No třeba!“

Kromě jazyků a kurzů tu byla výuka různých her nebo i plavání. Docela jsme se u toho tak rozpovídali, že jsme nepostřehli, jak nám madam rozdává rozpisy služeb na příští týden.

„Madam Lotto, potřebuji se zeptat, kde je výcvikový bazén pro potápění!“

„Vy jste ho nenašla Ginny?“

„Né, při tom byla se mnou Petra.“

Jak si odběhla pryč, vzápětí opět přicupitala a v ruce měla plány lodě.

„Tak my se nacházíme tady na zádi kousek od strojovny, potom tu máme deset palub, kde se i bydlí a poslední dvě paluby jsou pro zábavu i kulturu. Tady je aquapark a když se podíváte za něj, tak je tam dlouhá chodba k výcvikovým bazénům na potápění a vodní sporty.“

„Aha, tak to jsme přehlédli, půjdeme se tam hned mrknout.“

„Jo, dobře a zastavte se ve skladu hned kousek od nás, dostanete speciální kartu do těch prostor, jako jsi to Ginny měla na předcházející lodi.“

„Aha, na to bych zapomněla.“

„Jo fajn, už máte vše nafasované?“

„Ano madam, vlastně skoro vše jsme si přinesli z první lodě, tak že toho moc nebylo co bychom potřebovali.“

„Aha, no dobře. Bylo by dobré, aby jste mi udělali soupis věcí, protože záznamy se při té nehodě s elektřinou vytratili. Tohle řeknu večer až tu budeme všechny.“

„A dnes máme volno?“

„Ano, ale nemůžete opustit loď, protože právě dovnitř proudí davy nových pasažérů.“

S tím nás opustila a já se zatetelil radostí, když jsem mrkl na svou zrzku.

„Co se culíš?“

„Potom ti to vysvětlím!“

„Holky, máme volné odpoledne!“

„Tak já jdu ihned do plavek!“

„Dobrý nápad!“

Slovo dalo slovo a s tím jsme se rozešli do svých kajut.

„Tak vysvětluj Petruško!“

„Ginevra, copak jsme si vše nafasovali na první lodi?“

„No ty plavky, nějaké ty uniformy, botky do vody, ty sis vzala šortky s blůzkou a bundou a já tam mám taky pár věciček.“

„A bílé šatičky!“

„A bílé šatičky!“

V tom se rozzářila jako sluníčko a objala mě tak moc, až jsem sotva popadal dech.

„Jújky, to je super!“

„Viď! Ale já budu poctivá a kromě těch dvou věcí nahlásím skoro vše!“

„No ty by si měla, protože si přišla s holým zadkem.“

„Pravda, pravda, snad tím stoupnu v ceně madam Lotto!“

„Taky v mých očích Peti!“

Opět mě objala a políbila.

„Jdeme do plavek!“

„Mám si vzít ty korálkové?“

„No neriskovala bych to, někdo to může poznat.“

„Dobře, beru oranžové!“

„Já si je vezmu taky, třeba budeme dělat plavčice!“

Na to jsme se zasmáli tak nahlas až nás vyrušilo klepání na dveře.

„Je otevřeno, dále!“

Řekli jsme skoro naráz.

„Holky, už jste hotové?“

Objevila se naše sousedka už převlečená do bazénu.

„Ještě né Marto, ale už to bude!“

Jak se vrátila do své kajuty, ihned jsem shodil všechno prádlo, co jsem měl na sobě a oblékl si silikonové kalhotky, vytvaroval své mužství a hned se vsoukal do těch přiléhavých plavek. Měl jsem dojem, že se do nich vejdu o něco hůř, jak na začátku. Vklouzli jsme do pantoflíčků, oblékli župan a s radostí s holkami od vedle rychle zamířili do bazénů.

„Jdeme do toho podvodního tubusu Peti?“

„No ty máš odvahu Ginny!“

„Neboj se, poplavu za tebou a kdyby cokoliv, tak tě vytáhnu!“

„A co když se zašprajcnu?“

Chvilku přemýšlela, než mi jednoduše odpověděla.

„Prostrčím tě vpřed až budeš venku!“

Byl to pár metrů dlouhý prosklený tubus do kterého se vplouvalo asi z dvoumetrové hloubky, naštěstí měl stoupající tendenci, tak že mé obavy byli zbytečné. Nadechl jsem se, pak se ponořil a jak jsem dal ruce před sebe, vplul jsem dovnitř. Akustika byla zvláštní, protože jsem najednou měl všechny zvuky jako by rozmazané, prolínalo se dupání i křik z hladiny do jednoho tónu. Otřel jsem se několikrát tělem o stěny , které byly hladké, tak že mě vůbec nezbrzdili. Pomalu jsem stoupal vzhůru až jsem vyplul s větší rychlostí, jak na začátku až nad hladinu. Vydechl jsem a rychle odplaval stranou, protože už byla za mnou v závěsu moje holka.

„Docela je to prima! Bála jsem se zbytečně Ginny!“

„No spíš nuda, ale zkusíme ještě támhle tu spirálu, jo?“

A než bych jí odsekl, že do toho nejdu mě chytila za ruku a tahala mě po hladině k další atrakci.

„Tady vpluješ, potom se budeš v tom kroutit až tě to vyhodí támhle!“

Zatajil se mi dech, protože tohle bylo opravdu z jiné sféry.

„A jdu první!“

Nadšeně mě odstrčila bokem, vklouzla do té zkroucené hadice až se mi zdálo, že nepotřebovala žádný nádech. Chvilku jsem jí sledoval, jak její štíhlé tělo proplouvá tou spirálou a když už byla v půli, tak jsem se taky pustil za ní. Tentokrát jsem si pomáhal víc nohama, abych plul dopředu, protože jsem nejdříve mírně klesal, ale jak jsem doplul asi do tří metrů, začala se hadice kroutit v menších obloucích a strmě vzhůru. Nabral jsem najednou takovou rychlost, že mě to vyhodilo nad hladinu snad půl metru. Výsknul jsem radostí, že jsem venku i proto, že jsem začal padat zpět do vody. Konečně měla i Ginny trochu rozzářenou tvář.

„Jo to je ono, jdu ještě jednou!“

A tak jsem proplul tenhle nesmysl ještě dvakrát než k nám připlavaly Marta s Markétou.

„Jaké to tam je v té tubě?“

„Nemusíš se Marto bát, je to nejdříve pomalé a potom to trochu zrychlí!“

Mrkla na Markétu, která se moc k tomu neměla, ale když viděla, jakou máme s mojí kočkou radost, tak se k nám taky přidala.

„Holky, jdeme na tobogány!“

„Ta Džín je vodní živel!“

Brumlal jsem si pod nos, když jsem šplhal po schůdkách do snad šesti metrů. Malý potůček vody stále vtékal do té horské dráhy a tak jsem přisedl na okraj a rozhodoval se, zda pojedu, ale najednou do mě Ginny strčila.

„Jedeme ty moje Petruško!“

Rozjel jsem se nohama napřed a hned na to jsem ucítil, jak mám na ramenou nožky mé zrzky. Tak jsem jí je ihned chytil a nechal se unášet rychleji a rychleji tobogánem. Byl poměrně dlouhý až jsme zprudka zatočily a pomalu kolmo projely do bazénu. Jak jsem měl její tělo na ramenou, tak jsem se ponořil až na dno bazénu. Ginny se tomu jenom smála a nezapomněla mě na dně chytit a políbit. Zatvářil jsem se trochu nespokojeně, tak to vylepšila ještě další dlouhou pusou.

„Máš ohníčky v očích!“

„Fakt Peti?“

„Jo, je vidět, jak si to užíváš!“

„Ano, to teda jo!“

Za chvilku jsme šli na další věž a naše blbnutí by trvalo do nekonečna, kdyby nebyl čas večeře a náš žaludek se nehlásil až moc vehementně.

„Jaký máte program na zítra holky?“

„No koukala jsem Ginny, že budu uklízet s Dášou.“

„To já budu mít Ingrid na třetí palubě!“

„Ahoj Hani, tebe jsem tu ještě neviděla!“

Vyhrkl jsem a byl docela zvědavý, co mají dvojčátka nového. Taky se mi to ihned potvrdilo, když dosedla i Dáša.

„Koupili jsme si voňavky a deodoranty, taky nějakou tu sukni s blůzkou a tyhle prstýnky!“

„Ukáž Hanko?“

Natáhla se Heduš a hned si ho zkoušela.

„Z čeho je, že je tak lehounký?“

„Prej nějaká zvláštní slitina, co nezčerná, tak uvidíme.“

„To já mám nové boty, číhejte holky!“

Ukázala Dáša svoje dřeváky, co měly uvnitř měkkou stélku, dva jednoduché řemínky ve předu a volnou špičku i patu. Ihned jsem si vzal levou a vyzkoušel, zatím co pravou zkoušela další naše kamarádka.

„Docela jsou pohodlné, asi ti je tajně zabavím Dášo!“

„Nedám Petruško, leda ti ukážu, kde jsem je koupila!“

„Jo skvělé, ale dnes večer odplouváme!“

„Jo, ale asi za dva týdny se zas vrátíme, né?“

A měla pravdu, vždy jsme dělali okružní jízdu kolem ostrovů a vraceli se do některého přístavu, z toho Miami byl asi nejčastějším přístavem, kde se pasažéři často měnili.

„To byl ten trh za tím velkým a dlouhým hotelem?“

„Jo, jak jsme bydleli, jak to víš?“

„No kupovala jsem si tam tuhle žlutou sukni s blůzkou.“

„A Ginny růžové deštníčky!“

Bonzla jí Marta a holky se zasmály.

„Dobrý večer děvčátka! Už jste si asi prohlédli tuto loď, tak mi dovolte ještě pár důležitých informací.“

Opět se rozhovořila madam Lotto, jak to na snídani slibovala.

„Protože jsme na jiné lodi, tak i vybavení je trochu jiné pro naše pokojské, uklízečky, hostesky ale i zaskakující děvčata. Zde je nový typ vysavače, který Vám chci představit.“

Při tom před nás předstoupila jedna dívka a začala ukazovat krásně červený vysavač.

„Umí nejen vysávat, ale pokud potřebujeme vyčistit koberec, tak umí i tepovat, tady se naleje voda a zde saponát. Potom vše zapojíme a jak vidíte, první stopa je mokrá, potom přepneme a hned se stopa vysuší.“

„Týjo, to jsem nevěděla, že ten vysavač je multifunkční Petro!“

„Dášo, počkej s tím po ukázce.“

Rychle jsem jí šeptem umlčel.

„Tak že další je šikovná prachovka, navlečete si jí takto na ruku a poutíráte prach. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby jste jí takto nesvlékly a ona by se sama neutřela do čista, potom jen chuchvalec prachu vhodíte do koše a opět je k použití!“

To už se ozval potlesk, když představení skončilo.

„To jsou vymoženosti, hlavně ta houbička na okna a zrcadla.“

„Jo Hani, to se ti bude zítra hodit s Petruškou!“

„Jestli nás ale dají do hromady sestřičko!“

„Mám dojem holky, že půjdete obě se mnou a Heduš, žé?“

Při tom jsem se na ní usmál a Heduš to potvrdila kývnutím.

„Po večeři jdeme tancovat, bude diskoška na druhé palubě!“

„No není to špatné, co Ginny?“

„Ale proč né, už jsem dlouho s nevěstou netancovala.“

A tak jsme křepčili snad do jedenácté než nás vyhnala na kutě madam Lotto