Loďka - 25.díl - Lezanka
Oběd byl výborný, tak dobře zpracovanou vepřovou pečínku jsem už dlouho neměl a i salát byl z čerstvé zeleniny, proti té na lodi. Ale najednou někdo zacinkal na skleničku. Madam Lotto vstala a po chvilce se v sále už ozývalo jen pár šeptajících hlasů.
„Omlouvám se děvčátka, ale chtěla bych Vám říct , co nás během 24 hodin čeká. Jak víte naše původní loď měla technické potíže a tak jsme byli nuceni se přemístit dočasně na pevninu. To ale zítřkem končí a po snídani se sbalíme a autobusy nás odvezou na novou loď, která se jmenuje Carnival Harmoni pro asi 3000 pasažérů včetně posádky.“
Sálem to zašumělo, protože představa ještě větší lodě nás trochu zarazila.
„Ale nemusíte se ničeho obávat, tato loď je o něco novější a prošla i rekonstrukcí, tak že vypadá, že bude bezpečná . Vyplula teprve letos a protože je třeba většího počtu pokojských, hostesek a jiného personálu, dostali jsme asi 150 míst. Některé z Vás máte smlouvu na měsíc a některé jen do konce týdne, obejdu si Vás a dohodneme se, zda chcete pokračovat, nebo se sbalíte a odjedete domů. Tak to je to nejhlavnější, co jsem chtěla říct. Zatím můžete využívat bezplatně všech služeb hotelu kromě nadstandardního pití alkoholu, to samozřejmě né.“
Holky se zasmály při představě, že se všechny půjdou najednou opít.
„Zítra ráno prosím buďte sbalené a s řádně označeným zavazadlem přijďte v klidu na snídani. Jo těm co zůstali uniformy mám pro ně vzkaz, že se budou používat stejné, jako na původní naší lodi Carnival Fantastic, tak že se nemusí zatěžovat s vracením a novým fasováním.
Odjezd plánujeme kolem desáté, tak si to tu užijte!“
Ozval se potlesk všech přítomných a madam se zlehka usmála, pohledem projela sál a jen na moment se zastavila na naší čtyřce, než si sedla na své místo.
„To jsem ráda, že zase budu na lodi!“
„Jo, já taky a jsem zvědavá, jaká bude!“
„No holky, myslím si, že když je to od stejné společnosti, tak bude vybavenost shodná.“
„Ale kajut bude o třetinu víc!“
Najednou přišla madam Lotto až k našemu stolku.
"Ginny a Petro, mám pro Vás speciální nabídku. Někteří pojedou do střediska Key West, kde si můžou zasurfovat, zalyžovat za člunem, zaplachtit si nebo jinak využít nabízené možnosti, které moře přináší. Ale protože jste se už potápěli, tak si budete moct prohlédnout korálové útesy, máte zájem?"
Podíval jsem se na Ginny a než jsem stihl zareagovat, spontánně odpověděla za nás obě.
"Samozřejmě, že tuto možnost bereme!"
"S Vámi se bude potápět zkušená instruktorka, tak že by ještě eventuelně mohli jít dvě zájemkyně."
"Promiňte madam, s námi se potápěli Marta s Markétou."
"Ano, vím a ještě kdo?"
"No Monika, Heda, Ingrid a Paula."
"Tak děvčata, kdo si troufá?"
"Já to chci zkusit!"
"Dobře Marto."
"Tak já bych taky zkusila!"
"Souhlasíš Ginny s Martou a Ingrid?"
"Jasně a určitě jim pomůžeme, viď Peti!"
Já jsem jen přikývl, protože jsem skoro ani netušil, do čeho mě zas ta moje zrzka namočila. Ale věděl jsem, že se ráda potápí.
Po jídle jsem zamířil na pokoj a začal vybalovat vše z těch vaků.
„Tady mám kalhotky, tady podprsenky, silonky, šatky růžové, světle modré a světle zelené dám na ramínka, sama si vezmu oranžové.“
„Co tu blbneš Peti? Zbláznila si se či co?“
„Já? To né. Jen si chci udělat pořádek, nic víc.“
A pokračoval jsem dál.
„čtvery plavky, cvičební úbor, pokojský úbor aha, tohle musím přeprat!“
A hodil jsem to za sebe tak šikovně, že to přistálo u nohou mé zrzky.
„No snad si nemyslíš, že ti to přeperu!“
„Co? Hele neruš mě, nebo to spletu!“
Protočila oči a raději se šla přehrabávat v našem společném vaku.
„Peti, vyndám všechno prádlo a nechám tam jen ty neopreny a bomby na potápění, jo?“
A v tom na mě přistála várka prádla až jsem měl hlavu schovanou v noční košilce.
„Co děláš Džín!“
A rychle jsem to shazoval ze svého těla na postel.
„Hele, nechybí ti v těch hromádkách ještě něco?“
„No boty na postel dávat nemůžu.“
„To nemyslím.“
Při tom mi ukázala černou buřinku.
„Monča ti přibalila i klobouček, to je hodná!“
A věnoval jsem se nerušeně dál své posteli.
„Tak asi šestnáctery kalhotky, čtyři blůzky, jo ještě dám na ramínko dnešní nákup.“
Vzal jsem ramínko, navlékl na něj žlutou sukni a přes vrch žlutou blůzku.
„K tomu nemám kabelku, ale nevadí. Tady mám erární kraťasy, sukni, blůzku a bundu.“
„Tobě to Peti nic neříká?“
„Rušíš mě, už si přestávám pamatovat kolik čeho mám!“
V tom zašustil nějaký velký sáček a donutil mě se ohlédnout. V ruce držela cosi bílého.
„Cože? Ona, o ona nám přibalila svatební šaty?“
„Jo, mě frak a tobě bílé šaty se vším všudy!“
„Tak na to jsem už úplně zapomněla.“
Náhle jsem nechal všeho a přisedl si vedle Ginny a oba jsme se na sebe podívali. Hned vzápětí jsme se začali smát.
„Tak to je dobré! Budeme to muset vrátit, co?“
„Ne, když to neřekneme. Prostě to někde zůstalo a je to!“
„Ale co ty uniformy a tak?“
„To mají holky sbalené všechny, ale tohle určitě z maškarního né!“
Chvilku bylo ticho, než jsem řekl to, co si moje holka myslela dávno.
„Zabalíme to a schováme na dno, jo?“
„Ano, i když bychom to neměli, ale suvenýr, suvenýr!“
V tom jsme se objali a nahlas zasmáli. Ginny přinesla nějaké noviny a já i s jejím frakem vše pěkně zabalil a uložil úplně na dno velkého kufru a připnul nějakým stahovacím páskem.
„Tak a končíme, máme přeci program!“
„Ale já jsem si to chtěla sbalit a ještě tohle přeprat!“
„Na lodi budeš mít dost času, ale na Miami už né!“
Usmála se a políbila mě na ústa.
„Tobě se tak těžko odolává, ach jo…“
„Ještě si stěžuj!“
Sbalila vak plný našeho vybavení na potápění, vyšla z pokoje a zaklepala na Martu.
„No pojď dál Ginny.“
„Hele, neoprén ti beru jo?“
„Aha, dobrý nápad, támhle je Džín!“
„Jo a pro jistotu si vem ručník, jako jsme to udělali my!“
S tím zmizela k nám a než jsem se stihl postavit, už mě popoháněla ven. A tak jsem převzal velký vak a přehodil si ho přes záda.
„Měla jsem si to raději rovnou obléknout na sebe.“
„Jen trénuj, potřebuješ fyzičku Petruško!“
A jako královna si vykračovala v páskových botkách k výtahu. Dole jsme se už sešli u autobusu s ostatními a během čtvrthodinky jsme opustili hotel.
„Já se tak těším do vody Peti!“
„To já se těším, že si zaplachtím!“
Ozvala se Ma rkéta u které bych očekával, že bude smutná, ale rychle si našla náhradní program. Na místě se vytvořili skupinky, které postupně odcházeli s instruktorem k podmořskému světu nebo na čluny a letadla.
„Zdravím, jsem Melisa a budu Vám dělat instruktorku při potápění. Jak jste moc zdatné?“
Ihned Ginny vysvětlila naší situaci a tak jsme se rozdělili po dvojicích, já byl s Martou, protože už jsme si vyzkoušely být v týmu a Ginny s Ingrid. Instruktorka pomohla s oblékáním do obleků a jak jsme všichni měli na sobě i kyslíkové bomby, ponořili jsme se do moře. Svět ztichl a jen modrozelená barva nás obklopovala kolem. Nad hladinou bylo přes třicet stupňů, což byl normální letní den, ale tady byl chládek. V tom jsme se přiblížili ke korálovým útesům. Hned jsme zpozornili a jak nás navigovala Melisa, spatřili jsme tu podmořskou krásu. Zapomněl jsem opět co jsem a soustředil se jen na tu nádheru kolem, občas proplula barevná rybička nebo medůza, občas jsme se museli vyhnout korálovým útvarům, ale až po snad deseti minutách jsem konečně mohl vnímat nejen podmořský svět, ale i Martu, zda je v pořádku s dýcháním i pohyby. Mrkl jsem na Ginny, která snad nevnímala nic jiného, než ty útesy. Melisa zavelela zpět a tak jsme se po pár minutách opět vynořili.
„Jak jste na tom s kyslíkem děvčata?“
„Já mám přes půlku.“
„Jo Peti, já taky!“
Odpověděla Marta a Ginny si to porovnávala s Ingrid.
„Vlezeme do člunu a popojedeme támhle do té zátoky. Je tam zas o něco jiný svět, však uvidíte. Ale pokud by se někomu dělalo špatně ihned mi to musíte říct!“
Pokývali jsme hlavičkama a už se náš člun rozjel. Vnímal jsem houpající člun s pěti holkama, modré nebe a slunce, co pálilo, jak jsme měli tmavé neopreny.
„Tak tady do vody, šup, šup!“
A opět ten chládek, úžasný a lepší, jak to slunce nad hladinou. To už jsme se dostali před nějakou jeskyni. Melisa ukázala na ostré hrany, kterým jsme se v pohodě vyhnuli a už se svítilnou prohlíželi skály a vnitřek jeskyně. Trvalo to snad půl hodiny, než jsme se nabažili.
„Holky, to bylo úžasné!“
„Děkujeme Meliso!“
„No mě neděkujte,ale Vaší šéfové, která to vymyslela. Ještě tu máme takové akvárium, pokud Vás moc nebolí sanice.“
„Jújky, rybičky velké, tak to chci taky vidět!“
„Ginny by se potápěla celý den!“
„A ty mě Petruško doprovodíš!“
Zasmála se naše instruktorka, jak mě má Ginny zmáknutou.
„A co vy dvě?“
„No já už skoro nemluvím.“
„Ale já bych to zkusila!“
„Dobře Marto, tak půjdete v trojici.“
Přistáli jsme u mola a prošli do letního pojízdného autíčka jen s plastovými sedačkami. Jak jsme byli, tak jsme do něj nasedli a uháněli k budovám vzdáleným asi půl kilometru.
„Ještě Vám naplním bomby a už se tam budete moct mrknout.“
Moje zrzka byla asi nejrychleji naplněná a tak šla první po schůdcích nahoru, kde byla široká lavice se zábradlíčkem. Jak přehodila nožky, už byla na okraji akvária.
„Nesmíte dělat prudké pohyby, ale jinak Vás nemá co kousnout, jasné?“
„Ano Meliso!“
Ginny si nasadila náustek a zahučela do vody jako první, já za ní a hned mi byla v patách i Marta.
Už jsme měli nacvičené gesta, tak že jsme si ukazovali jednotlivé živočichy. Ale já ukázal na třetí stranu akvária, která byla vlevo od nás. Jak se holky ohlédly, uviděly diváky i Ingrid.
Podíval jsem se do očí Ginny a ta hned pochopila a spojila naši mysl.
„Budeme atrakcí?“
„Jo, tak do toho!“
„Díky, beru tu největší rybku!“
„Si troufáš! Zkusím koně!“
„Pcha, ryba je lepší!“
S tím jsme se odlepili od sebe a šli na opačnou stranu. Rybky se při natažené ruce zvědavě přiblížili, ale jak jsem některou chtěl pohladit, tak mi zdrhla. Mezitím se Džín povedlo chytit snad delfína, který jí začal vozit na hřbetě. Já si taky našel vodní příšerku a taky se nechal tahat za ní skrz bazén. Jak dlouho jsme blbli nevím, ale začínal jsem si připadat jako součást vodní říše. Najednou Melisa roztáhla ruce a ukazovala, že musíme končit. Dost s nevolí jsme opouštěli tenhle obří bazén. Marta už byla dávno venku.
„Tak tohle nemělo chybu!“
Štěbetali jsme už na zahradní restauraci pod deštníky.
„Co sis dala Peti?“
„No jako vždy ovocný koktejl s Mangem a nějakým likérem.“
„Tak to já mám grepový!“
„Ukaž, jak to chutná?“
A už jsem kradl Martě přes slámku.
„Nech mi tam taky něco Petruško!“
„Co Ingrid, jak se líbily Korálové útesy?“
„No Mončo, bylo to tam úžasné, jen ty barvy byly nějaké jiné, jako by vybledlé.“
„To my jsme létali nad vodou. Viď Markéto!“
„Jo, docela jsme se s Mončou shodly, ale i ostatní holky jsou prima!“
„Mají tu suvenýry!“
„A co jste koupili?“
„Nějaké průvodce po celé Miamy i Floridě, taky prstýnek s drobným kamínkem a i tyhle naušničky.“
„Ty jsou pěkné Mončo!“
„Zkus si je Peti!“
A tak jsme si po chvilce řekli, že si tam taky pro něco zaskočíme i když ceny byly docela vysoké. Viděl jsem, jaká je to výhoda ve skupince holek, když si každá něco koupila a ta druhá si to vyzkoušela, zda by se jí to taky líbilo. Ale nebyl ojedinělý případ, že koupená věc neseděla, ale jedné z holek ano a tak jsme si mezi sebou začali měnit prstýnky či řetízky a náramky.
„Baví tě to, co?“
„No Džín, snad to není na mě tak vidět?“
„Budeš se divit Peti, ale je.“
Trochu jsem znejistil, protože jsem nevěděl, jak to mám brát.
„Neboj, jsem ráda, že se cítíš dobře.“
Při tom se moc hezky pousmála. Takovou Ginny jsem miloval. Ale to byl jen rozhovor mezi námi dvěma.
„Děvčata končíme, jdeme na autobus prosím!“
Dost neradi jsme se zvedli a odkráčeli i s velkým vakem plným potápěčské výstroje zpět. Pokoj mě přivítal tím velkým bordelem až jsem si povzdechl.
„Pomůžeš mi Ginny s úklidem?“
Chvilku se na mě dívala a nakonec pokývala hlavou.
„Co mám s tebou dělat, co?“
„No jestli chceme na večeři, co?“
Ale najednou to šlo ráz na ráz až jsem měl kufr pěkně poskládaný.
„Do čeho si vlastně balíš šperky?“
„No někdy do špičky lodiček či bot a nebo mám k tomu malou taštičku na zip.“
„Do bot? To jsem nevěděla.“
„Ty toho ještě nevíš holčičko!“
„Holčičko? Už nejsem Petruška?“
A podíval jsem se skoro ublíženě.
Ginny se okamžitě rozchechtala a jen zopakovala.
„Jo, ty moje holčičko!“
Ten den jsme nakonec prožili skvěle a už se těšili na nové dobrodružství, které nás čekalo na nové lodi.
Diskusní téma: Loďka - 25.díl - Lezanka
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
