Loďka - 21.díl - Lezanka

14.07.2024 20:43

„Tohle bude pro mě a tohle nechám Péťovi.“

Zaslechl jsem nějaké šustění a šepot, jak si někdo povídá až jsem sebou trhl. Pootevřel jsem očko a uviděl, jak si moje zrzka hraje s naušnicemi a náhrdelníky.

„Ahoj, co děláš?“

„Dobré ráno Peti!“

Vyskočila a hned mě objala a dala pusu.

„Nedalo mi to a rozbalila jsem ty balíčky, co nám včera dala ta hosteska Katy.“

„Aha, ale já myslela, že jsme to už rozdělali, né?“

A ukázal jsem na noční košilku, kterou jsem měl na sobě.

„Prádlo ano, ale ještě tam bylo tohle!“

Přisunula ke mně zápěstí na němž měla náramek z velkých různě zaoblených kuliček.

„Ukaž? Jasně, růžové jak jinak. Ale ty jsou snad průsvitné, né?“

„Jo, jako by to byl Rubín.“

„Co? Tohle je skoro Rubellite.“

„Ty se vyznáš v kamenech?“

„To né, ale růžových je trochu méně než červených.“

Začal jsem si prohlížet  drobné naušnice, které se šroubovaly do sebe a z nich vysela jedna taková kulička.

„Tak to je to o čem říkala slečna. Tak to se jí povedlo! A co přibalila mě Ginny?“

„No tyhle tmavě červené!“

Vzal jsem si náušnici, podíval proti světlu a hned se pousmál.

„Jo, myslím si, že to je opravdu Rubellite.“

„Ale tenhle má jinou barvu né?“

„Jo, buď je růžový a nebo červenofialový, což je tohle.“

Podíval jsem se, jak si stále hraje s náramkem na svém zápěstí.

„Ale já si nechám ty růžové, jo?“

Pohladil jsem jí po vlasech a s pousmáním jsem  jen přikývl.

„Půjdeme do sprchy, už se docela těším na to, jaké snídaně mají na této lodi.“

A tak jsem shodil ze sebe košilku a vzal jen ručník. Holky vedle nevyšly, tak jsem měl klid na svojí úpravu, protože jsem si musel sundat včera ty svoje silikonové kalhotky a v těch normálních byl kluk poněkud vidět. Vyřešil jsem to nakonec tak, že jsem si opět vzal neviditelné kalhotky a na to ty nové z balíčku, přes prsa si zapnul podprsenku a už neohrožený vyšel ven.

„Ahoj Petro, jak ses vyspala?“

Vyhmátla mě Marta a docela jsem byl rád, že mě vidí takhle ve spodním prádle.

„Sice jsem ráno trochu cítila svaly ze včerejšího plavání, ale jinak se spalo skvěle a vy?“

To už vykoukla i Markétka a když kolem mě prošla Ginny, tak jsme se tam skoro do chodbičky nevešli.

„Moc dobře né, občas jsem se probrala, když jsem si vzpomněla, jak některá ženská křičela, když padala do moře z lodi.“

„Já nic neslyšela, buď klidná!“

„Tak to je fajn.“

Prohlížel jsem si je, jak jsou jen v podobných nočních košilkách, jaké jsme měli my,  krajky kolem prsou a na konci rukávků i lemu dole vlála krajka, za to půlkruhový výstřih moc neodhaloval. 

Jen   barvu měli spíš do medova, než do růžova, jako by někdo předem věděl, jakou barvu má ráda moje zrzka.

„Ty náhrdelníky jsou moc pěkné!“

Najednou jsem uviděl na Markétě  tu bižuterii.

„Kde si to vzala?“

Natáhla se Marta k jejímu krku.

„Bylo to v tom balíku prádla, co nám slečna donesla.“

„Tak to jdu probádat, pak houkněte až půjdete, jo?“

„Jasně Marti, houkneme.“

Zaplul jsem do kajuty a začal s výběrem šatů. Včera jsem si nějak ani nevšiml, že je tam i druhá půlka skříně, kde byly atraktivnější šatičky a hned jsem šáhl po tmavomodrých s krátkou sukní a vypasovaným pasem. Zapnul zip na zádech a cítil, jak jsou příjemné.

„Ale k tomu si ty včerejší sandálky vzít nemohu.“

Brumlal jsem si potichu a  dal se do zkoušení, jenže bez silonek to nebylo ono. I tak jsem objevil jedny tmavé lodičky s asi 10 centimetrovým podpatkem až jsem se zaradoval, když ani moc netlačily.

„Ty už jsi oblečená?“

„To koukáš, co?“

„Jo a kdo bude mazat tvoje tělo krémem?“

„Stačí obličej a ruce, né?“

„Jak myslíš! Ale včera jsme se máčeli ve vodě přes dvě hodiny.“

Postavila se tak, aby na ní bylo co nejvíce vidět a pustila se do promazávání až  její dlaně hlasitě plácaly o lítka či stehna.

„To chceš abych se zase svlékla Džín?“

„No trvat by ti to nemělo víc jak půl minuty.“

„Ach jo, tak dobře, ty umíš přesvědčovat.“

V duchu jsem si řekl, že alespoň budu víc vonět a i pleť bude jemnější. A taky že krém  udělal tu vláčnost kterou jsem obdivoval na Ginny.

„Pořádně si to vetři do kůže, uvidíš, že se ti bude i lépe dýchat.“

„Tak to určitě né, když si ucpu všechny póry v těle.“

Na to se ke mně přitočila a dala mi krásnou pusu.

„Tak to už mi ucpáváš poslední prodyšnou část těla na dýchání!“

„To bylo jen na moment, ale když chceš ucpat, tak pořádně!“

A přisála se na mě tak, že jsem skoro nemohl vůbec dýchat půl minuty.

„Už budu hotová!“

Vyhrkl jsem ze sebe ještě červený a domazal jsem si poslední část rukou a hned se  oblékl. V jídelně  jsme uviděli dlouhé stoly podél stěn na kterých bylo nespočet různých dobrot, které jsem snad ani neznal.

„Hele vezmeme si každá něco a navzájem si to ochutnáme, jo holky\?“

„Dobrý nápad Džín!“

„Já chci tu červenou pomazánku!“

„A není to chilli paprika?“

„Ukáž?“

A pro jistotu jsem si trochu nabral na lžičku.

„Třešeň nebo višeň, prostě dobrá marmeláda.“

„Těch rohlíčků vem víc Markét!“

Trvalo nám to o něco déle, než jsme dorazili k našemu stolku, protože jak jedna něco objevila, druhá to chtěla taky ochutnat.

„Já nestačím zírat!“

„Holky trochu tišeji a nemlaskat, jasný?“

„Jo Petruško, jasný!“

„Totiž vypadáte jako by jste jedli poprvé v životě!“

Zahihňali se, ale trochu se nakonec ztišili.

„Co budeme dělat?“

„Tady je program, co můžeme podniknout.“

„Wellness vířivky, bylinkové koupele a  tohle neznám.“

„Co Floating? To je takové velké vejce do kterého si můžou lehnout do velmi slané vody dva lidi.“

„A k čemu to je dobré Peti?“

„Dýcháš slaný vzduch s té teplé vody a kůže ti regeneruje v té slané vodě a nadnáší tě.“

„Fakt, tak to bych vyzkoušela ráda!“

„Páni a ještě tu mají   Termoterapii.“

„Aha, lehneš si do teplé vody, která je teplejší jak tvoje tělo…“

„Dobrá,  já si píšu Floating a bylinné koupele a vy?“

„Napiš mě Markét taky.“

„A Petru taky, né?“

„Holky, já momentálně nemůžu, raději si zopakuji ty masáže a jestli tak levandulovou koupel.“

„Dobrá, zapsáno, no a krom toho taky nějaký pohyb.“

„Bowling, ruské kuželky, skvoš, pink-ponk, kulečník…“

„Dáme ve čtyřce Bowling, bude aspoň sranda! A co je tam dál?“

„Třeba do bazénu za mořské panny.“

„To ti nestačilo to včerejší koupání?“

„Tady píšou, že si můžeme půjčit do vody kostým vodníka,  mořské panny nebo třeba se převtělit za rybu či chobotnici.“

„Ukáž Marto?“

Hmátla po nabídce Ginny, ale já se tvářil trochu rezervovaně.

„To je úžasné, zelenomodrá panna, slámové vlásky!“

Na to se otočila ke mně.

„K tobě se to přímo hodí Petruško!“

„Ale Džín, jsem ráda, že jsem ráda.“

„Ale já bych taky řekla, že ses nechala nafotit do katalogu, podívej se!“

A skoro jsem úžasem  otevřel pusu. Na mě koukala holka v slámových dlouhých vlasech v tom oblečku a seděla zkroucená na zemi s dlouhým ocasem.  Ihned mi bylo jasné, že do toho půjdu.

„Nějak si to prohlížíš!“

„No když se necháte převléknout, tak budete vypadat taky tak.“

„Já bych zkusila tu chobotnici, třeba  si Vás budu moct ulovit!“

Smála se Markétka tak roztomile, že jsem se taky zasmál.

„Holky tohle je taky  zajimavé!“

Přitáhla naší pozornost pro změnu Ginny.

„Simulátor volného pádu  ve Větrném tunelu.

Vzduch proudící až 270km rychlostí věrně simuluje podmínky volného pádu.“

„Fíha, to bude pořádný zdroj adrenalinu.“

A s tím jsme  zakončili báječnou snídani. Během půl hodinky jsme měli rozpis všech aktivit až do večeře.

„Téda, takhle se celý den flákat, to by mě bavilo.“

„Ale já myslela, že u toho bazénu jako plavčice nic jiného ani neděláte?“

„To by ses divila, staráme se i o kvalitu vody.“

„Tak že  potopit na dno a vyměnit filtry?“

„To zas né, to se dělá přes šachtu mimo bazén.“

„Hele, tady je to!“

Vlezli jsme na dráhu kuželkárny, kde nás hned u dveří zastavil jeden pán.

„Slečny se musí přezout, protože v těch botách nemůžete na dráhy.“

„Aha, no ale my nic jiného nemáme, protože nejsou naše kufry na lodi.“

„Tak Vám zkusím najít cvičky, jakou máte velikost nohy?“

                „Já mám 41 a Markéta taky.“

„No a já mám 42 a Petra 43.“

„Ty máš třiačtyřicítky Peti?“

„No trochu slon, proč?“

„Jak jsme si zkoušeli bílé lodičky, tak mi nebyly tak velké!“

„Ale ona mi je vycpala vatou Marto.“

Ta se jen s pochopením nadechla.

„Tak slečny, zde jsou  Vaše cvičky.“

A tak jsem v šatičkách obul bílé cvičky, stejně jako ostatní a vydali se na dráhu. Tam už byl další mladík, který nám popisoval, jak máme házet.

„Jen si dejte pozor na prsty, koule se drží takto a ty prsty nezapomeňte vytáhnout, jo?“

„No to se mi může stát snadno!“

„To se Vám nesmí stát.“

„Snad se nezapomenu pustit až jí hodím!“

Holky se zasmály a já vzal kouli jako první, trochu se rozběhl a pěkně jí hodil po dráze. Koule ale trochu skákala díky čemuž změnila směr  a minula všechny kuželky obloukem.

„Ha, ha, netrefila!“

„Tak se ukaž Marto!“

A podal jsem jí kouli. Teď jsem si začal užívat  pohledu na její tělo, jak je štíhlé a jak při běhu vrtí zadečkem. Potom hodila kouli a při tom se celá elegantně prohnula. Koule trefila tři kuželky a hned na to začala jásat. Ale jak jsem se ohlédl po Ginny a dával jsem jí kouli do ruky, uviděl jsem, jak mě pozoruje.

„Co je Džín?“

„Co, no já jen tak.“

Při tom se mírně začervenala. Rozběhla se trochu krkolomně   a koule dvakrát vrazila o mantinel, než shodila čtyři kuželky.

„Jsem dobrá!“

„Slečno, to neplatí!“

„Jak to?“

„Koule se nesmí ničeho dotknout kolem, jen přímo vrazit do kuželek.“

„Ach jo, to je blbé!“

„Nic si z toho nedělej Džín!“

A chytil jsem jí za ruku.

„V těch cvičkách vypadáš roztomile, hlavně když běžíš!“

Při tom jsem se usmíval, ale Ginny začínala  být naštvaná.

„Směj se, ale stejně budu lepší já!“

To už Marta shodila pět kuželek a Markéta čtyři.

„Nechcete si dát závod slečny?“

Ozval se jeden ze dvou kluků, co vedle nás taky házeli.

„A kdo nás vyzívá?“

„Pardon, já jsem Pierre a tohle je nesmělý Michael.“

„No nesmělý, spíš rozumnější!“

My jsme se zahihňali a já rovnou pozdravil Piera a klasicky jsem mu dal pusu na tvář a aby nezáviděl, dostal to samé i Michael.

„Jo,  těší nás!“

„Marta, Markéta a tohle je Ginny tedy nesmělá!“

„Ta a nesmělá, dovol abych se zasmála!“

„Třeba jsem ta nejchytřejší!“

Během chvilky nám kluci ukázali, jak se to má s házením a i když jsme jasně prohráli, všiml jsem si, jak po mě pokukuje Pierre. Za chvilku jsem na to jeho laškování přistoupil až se Ginny začala červenat.  Michael zase mrkal na Martu.

Zábava trvala víc jak hodinu a hrozně jsme se nasmáli. Ginny po chvilce už přestala žárlit, nebo jsem si to jen myslel.

„Osm, shodila jsem osm kuželek!“

„Páni Petra se lepší a lepší!“

Jenže  v nejlepším se asi vždy má skončit.

„Dámy, je konec hry, prosím pokud budete chtít, můžete se zapsat ještě v podvečer.“

„Aha, no a já konečně začala trefovat kuželky!“

Řekl jsem posmutněle a došel k lavičce, kde jsem se přezul. Z cviček vyvanula vůně, kterou jsem neuměl zařadit, byla to směs gumy, potu a deodorantů.  Ale taky nebyla nepříjemná.  Mrkl jsem opět na holky a hned se mi líbily ty jejich nožky v bílých cvičkách. S každým vyzutím jsem obdivoval ty štíhlé chodidla a perfektně upravené nehty.

„Na co zase myslíš Peti?“

Vyrušila mě Ginny až jsem sebou trhl.

„Koukám, jak mají upravené nožky.“

„Ale ty je máš taky pěkné!“

„Myslíš?“

Při tom jsem se na ně koukl, ale hned jsem se obul do lodiček až zaklapaly podpatky. Ale to už byla přezutá i moje holka.

„My se s Vámi kluci loučíme!“

„Třeba se ještě uvidíme!“

Při tom mě Pierre zlehka objal kolem ramen a já se trochu usmál až mě to samotného zarazilo, jak to bylo příjemné.

„Tak a kam dál jdeme?“

„Na ten  větrný tunel.“

Došli jsme až k zádi a hned se nás ujala jedna hosteska.

„Vítám Vás, z jaké kajuty jste prosím?“

„No tady jsou kartičky, 201 a 202.“

„Ano, pojďte za mnou.“

Zavedla nás do jedné šatny, kde nás navlékla do  přiléhavé žluté kombinézy, na hlavu nám dala přilbu a brýle.

„Kdo půjde první?“

„No Markéta, žé?“

V tom Marta strčila do své kamarádky. Ta byla docela vyjevená.

„Nic to není, tady je parašutista, který Vás provede celým zážitkem a nebojte se, můžete jedním gestem kdykoliv přerušit let.“

Dost nesměle  odešla do nějakého tunelu a my jsme s hosteskou šli do kavárny.

„Holky, my to uvidíme  jako  v kině!“

Až teď jsem si všiml prosklené stěny za kterou se objevily dvě postavy, hned na to se rozhučel motor a milou Markétu šoupl na vzduchový polštář. Během chvilky se už vznášela ve volném prostoru.

„Tý jo, to je teda síla!“

Řekl jsem překvapený, protože jsem cítil to, co holky nebyly schopny ze sebe vysoukat.

„Tak kdo půjde další?“

Automaticky jsem se postavil a šel za stěnu.

„Rukama korigujete svoje tělo ve vzduchu, jako by jste plavala ve vířící se vodě. Dám Vám pokyn rukou a pustím to naplno. Vaším úkolem je se ihned srovnat do vodorovné polohy a užívat si volný let. Pokud se Vám to nezdaří, dáme Vám ještě další dva pokusy.“

„Asi budu křičet!“

„To můžete, stejně to nebude slyšet. Je Vám vše jasné?“

Pokýval jsem hlavou a začal se v té dívčí kombinéze potit. Najednou mě to vyneslo nad zem a když jsem už byl na břiše, tak se vzduchový vír  ozval naplno. Motal jsem se chvilku, jako bych byl jen hadrová loutka.

„Klid, jen klid, ruce od těla a nohy pokrčit!“

Řval jsem si do toho hukotu a v tom se můj pohyb zklidnil a já si začal naplno užívat let. Instruktor jen mávl, že je to v pořádku a já mu na oplátku zamával. Byl to fukejř, tělo celé vibrovalo  a já  cítil, jak mi  je zima. Naštěstí  overal dobře  izoloval, tak že jsem se nezačal klepat zimou. Rukama jsem mával už jen nepatrně a cítil, jak se opravdu vznáším ve vzduchoprázdnu. Připadalo mi to, že jsem takhle létal čtvrthodinku, tak že když to skončilo, tak jsem si to chtěl zkusit ještě jednou.

„Tak to jste jedna z mála, ale pro dnes to už stačí, kromě toho tu máme hodně zájemců, tak se omlouváme.“

„Moc Vám děkuji!“

A nechal  jsem se dovést do kavárny.

„Tak co, jaké to bylo Peti, povídej!“

„Chvilku mi nehte, jsem z toho ještě otupělá.“

Při tom jsem svlékl přilbu s brýlema a rukavicema, následovaly úzké botky a pak jsem si rozepl overal. Ihned se vyvalil teplý vzduch až mě to překvapilo.

„Já jsem taky plná zážitků Peti!“

Pročísla ticho již převlečená Markéta.

„Nejdříve jsem  si myslela, že jsem špatně zmačkaný papír, ale pak jsem si to létání vychutnávala.“

„Tak to  asi máme stejný zážitek. Myslela jsem si, že se mi páteř zauzluje, jak jsem tam chvilku  plápolala.“

„Jo, létala si líp jak Markét.“

„Ale prosím tě, vždyť jsem nevěděla, co mám dělat dřív!“

Usmál jsem se na holky, ale hned jsme byli vyrušeni.

„Může jít další!“

„Já jdu, Ginny ty půjdeš poslední, jo?“

„Může být Marto!“

„Na to se žlutá postava mihla a za chvilku jsme už sledovali, jak létá naše třetí kamarádka.

„To bylo strašné, ještě teď mi hučí v uších!“

„Tak to já už slyším dobře.“

Odpověděl jsem Martě už převlečený do modrých šatiček.

„Tak už mě volají!“

„Pořádně si to užij a neboj se, není to horší, jak ve vodě!“

„Co ve vodě? No nazdar!“

Tentokrát jsem to sledoval od začátku, její nesmělý krok k instruktorovi, její chápavé  gesta, jak už ví, jak na to, potom se ozval hluk z motoru a hned na to se vznesla. Její vyraz ani nebyl vidět, jak se rychle začala točit a převracet ve vzduchu.  Najednou se motor ztišil a Ginny klesla na zem.

„Co se děje Petro?“

„Ale nechala si to stopnout, protože nezachytila ten začátek a až moc se roztočila.“

Hned se opět rozburácel  tunel a Ginny už s jiným způsobem se vznesla do vzduchu. Bylo vidět, že se poučila, protože  začínala létat a usmívat se.

„No paráda, je to holka šikovná!“

Netrvalo to dlouho a už  se vrátila Ginny zpět.

Než jsme se stihli zeptat, Ginny sama ze sebe chrlila zážitky.

„Už jsme mysleli, že si to vzdala.“

„Ani nevím jak, ale musela jsem to stopnout! Nechala jsem se rozhodit až mě luplo v zádech.“

„Aha, tak doporučuji reflexní masáž!“

„Nech toho Petro! Nebo mě budeš masírovat sama!“

„To jsem ještě nedělala, můžu to večer na tobě vyzkoušet!“

Ginny se na mě tak  podívala, že se holky rozesmály.

„Hele já už mám hlad!“

Ještě jsme se naposledy upravili a vyrazili na první náš oběd na této lodi.