Loďka - 19.díl - Lezanka
Ráno bylo pošmourné, loď sebou trochu víc houpala a Džín už byla taky vzhůru. Bez hnutí jsme si hleděli do očí až do prvního mrknutí.
„Ty si mrkla.“
„Ne ne, ty si mrkl první!“
A při tom mi zajela rukou do kalhotek.
„Co to je?“
„Co, kde?“
Šáhl jsem si taky do rozkroku a hned mi to došlo.
„Promiň, zapomněl jsem si sundat svoje neviditelné kalhotky.“
„Jo teda ty jsou hebounké a pěkně stahují drobečka. Můžu ti je sundat?“
„Jo, můžeš, stejně bych si je dal dolů.“
V tom mi nejdříve sundala ty látkové s lodičkou a pak chytila lem silikonových a svlékla mi je až kluk vykoukl ven skoro do pozoru.
„Chudák, takhle si ho mačkal celou noc!“
A chytila ho svou teplou ručkou tak něžně, že jsem byl v tu ránu vzhůru. Svlékla kalhotky a začala se věnovat klukovi svou pusinkou. To neměla dělat, protože než jsem jí třikrát stihl pohladit, můj penis zmizel v jejich ústech a jak zacítil krček, začal se vzpouzet až pustil semínko. Netrvalo dlouho a už jsem jí měl na sobě, kluka stále svírala svou něžnou ručkou a směřovala si ho do svého rozkroku. Bylo to opět krásné, naše pohyby byly už sehrané a vycházeli jsme si vstříc, jak to jen šlo.
„Děkuji Peti!“
Při tom si vzala ty silikonové kalhotky.
„Co děláš Džín?“
„Nechci převlékat postel, tak si je beru, abych nevypustila šťávičku.“
„Jsi úžasná, když se usmíváš!“
„A ty jsi zase po ránu tak laskavý!“
„Aha, děkuji, ale říká se, že milování po ránu je to nejhezčí, co může být!“
„Asi je to pravda.“
Zasněně pravila a ještě jsme si poleželi hodnou půlhodinku.
„Ty kalhotky jsou fakt zajímavé, asi si je taky pořídím.“
„Ale né aby si mi je znárodnila, jinak bych nemohl do bazénu.“
„Neboj, já si je jen půjčím!“
Opět následovala série pusinek než jsme společně zmizeli do sprchy.
„Ty jsi Džín nějak při chuti!“
„Co Heduš?“
Divila se moje zrzka při snídani s plnou pusou jídla.
„No mám dojem, že jsi snědla už druhou porci hemenexu.“
„Nech na hlavě!“
Já si dával makové buchty s kakaem a sledoval, jak moje holka fakt přímo žere snídani, jak jiné dny.
„Ahoj holky, máte tu dvě místa?“
„Jasně, sedejte!“
A jak jsem se posunul bokem, udělal jsem jim trochu prostoru na snídani.
„Vezmu si rajče Dášo!“
„Jo, a můžeš i tu papriku, je nějaká pálivá!“
„Hele Dáša se nehádá se sestrou?“
V tom zvedla hlavu od míchaných vajíček.
„To je na mě?“
„Né na Hanku, svatá prostoto!“
Ulétlo Ingrid z úst, ale já se nad tím zasmál.
„No dobře jsem se vyspala, tak asi nemám potřebu.“
Při tom sebrala Hance dvě bagetky.
„Co mi je bereš?“
„Zajdu ti pak pro další!“
„Tomu nevěřím, většinou mi je sníž a nedoneseš!“
Jenže Dáša se najednou zvedla a v mžiku donesla asi deset baget.
„Udav se, sestřičko!“
A práskla s celou hromadou Hance na tác až jsem se musel zasmát, jak Hanka vykulila oči. Toho ale využila Ginny.
„Jé, bagetky, díky!“
„No já snad špatně vidím!“
„Ty jsi chtěla jen dvě, né?“
„A co když tři?“
„Je jich tady pět, šest, no ještě dost!“
A shrábla další dvě. Já se sotva držel, abych se buchtama neudusil, jak jsem se bavil.
„Dobré ráno, děvčátka, vidím, že máte dobrou náladu.“
„Dobré , dobré.“
Ozvalo se z polo ucpaných úst kolem.
„Dnes budete pokračovat v sestavě, jako včera a Ginny bude mít od oběda bazény.“
Podívala se na cpoucí se zrzku.
„A jestli budete takhle pokračovat, tak se na dno nikdy nepotopíte!“
To už holky vybuchly neovladatelným smíchem.
„Jo až Petro skončíte, tak půjdete za Ginny, před večeří má už zájemce po čtyřech.“
„Ano madam Lotto.“
Zaklapla velké desky a odešla k dalším stolům, kde seděli nové pokojské.
„Madam je docela příjemná!“
„Ano Dášo!“
„Ale já jsem Hanka Heduš.
„Ach jo, budu Vám muset dát kolem krku modrou a růžovou stuhu, abych vás rozeznala.“
„Růžovou, kdo má růžovou?“
Ozvala se Ginny s plnou pusou.
„Tvoje Petruška, víš?“
Nechápavě se na mě podívala a já jí otřel tvář od kousku vajíček.
„Jak jste to vymysleli s rozvodem?“
Ptala se mě Dáša až když jsme uklízeli kajuty.
„No zatím se nedá nic dělat, protože podat žádost můžeme až na pevnině v České republice. Jinak by to trvalo o hodně déle.“
„Ale to je docela drsná sranda.“
„Jo, když k tomu připočtu nové doklady.“
„No vlastně, to máte teda starostí nad hlavy, co?“
„To teda jo.“
Docela mě to těšilo, že jsem si mohl povídat s Dášou o mém problému a že ta vzpurná holčička se najednou ukázala jako prima kamarádka.
„Ginny, hned po obědě skočíme za kapitánem, ano?“
„Jo, dobře.“
Náhle zesmutněla, ale jak jsme vyšli z kajuty, tak jsem jí chytil za ruku.
„Džín, mě už to nevadí, že jsi moje žena. Vyřešíme to na pevnině, bereš to?“
Odfoukla si, podívala se dokola, zda nás někdo neposlouchá a pak jen špitla.
„Tak jo, beru tvůj návrh.“
vystoupali jsme na velitelský můstek a nesměle jsme vzali za kliku. Tam byl velký ruch, ale naštěstí se nás ujala jedna paní, která se představila, že je asistentkou administrativy.
„Dobře děvčata, pojďte za mnou.“
Vedla nás úzkou chodbičkou dál a dál až jsme vešli do velké a prosklené místnosti.
„Dobrý den.“
Pozdravili jsme, ale najednou se před námi objevil pán, který nás oddával.
„Aha, novomanželé, tedy novomanželky.“
Podal nám ruce a hned vyzvídal, co potřebujeme.
„No dostali jsme tento papír od Vás a tady jsou naše doklady.“
„Jo, potřebujete náhradní doklady, žé?“
„A ano, jo že to prý musíme co nejdříve.“
„Spojím se s Vaší ambasádou a dám Vám vědět. Ty svoje doklady si schovejte, dokud nedostanete nové. A jak se máte?“
„No já jsem docela překvapená pane kapitáne, myslela jsem si, že jste jen jako farář převlečený.“
V tom se kapitán zarazil.
„Vy jste to brali jako recesi?“
Ginny přikývla a já tak trochu taky. Poškrábal se na zátylku, když si sundal svou čepici.
„Vy se chcete dát rozvést?“
„Pane kapitáne, je to pro Ginny asi velký šok, ale já jsem se už s tím trochu srovnala.“
„No teď si uvědomuji, že je to moje vina.“
Při tom se díval na mojí zrzku a na mě jen občas mrkl.
„Pokud by jste se chtěli rozvést, tak jste to mohli udělat do 24 hodin přímo u mě. Teď s tím nic nenadělám, ale pokud se tak rozhodnete obě, tak Vám rád napíšu dobrozdání.“
„No je to taková divná situace.“
„Ale Ginny! Zkuste se podívat na to z té druhé stránky. Můžete spolu trávit hodně času na této báječné lodi a ještě si užít novomanželský zájezd. Já bych s tím počkal, jde v podstatě jen o tenhle papír, né?“
Přikývla a trochu se nad tím papírem pousmála.
„Jo, asi máte pravdu. Děkujeme a promiňte.“
„Vůbec nemáte zač, bylo mi ctí oddat tak příjemnou dvojici a věřte mi, že se k sobě báječně hodíte a ještě bych si to na Vašem místě rozmyslel.“
Mrkl na mě, podal nám ruce a s omluvou, že má další práci se od nás odvrátil. Ujala se nás opět jeho sekretářka.
„Pohlídám ty doklady, nebojte se, vše bude v pořádku. Jen od Vás potřebuji ještě pár drobností.“
„Co, jaké drobnosti?“
„Pojďte za mnou do kanceláře prosím.“
Vešli jsme do malé místnůstky plné různých vestavěných skříněk, několik monitorů a taky malé okno s výhledem na moře.
„Potřebuji Vaše otisky prstů a elektronický podpis.“
„Ale já nevím, jak se vlastně mám podepsat!“
Vybafl jsem na ní, protože pokud bych byl chlap, tak se podepíšu svým jménem.
„No to by mě taky zajímalo, jako Petru!“
„Aha, tak tady máte propisku a můžete se zkoušet podepsat jako Waltrová a vy jako Mayerová. Totiž při manželství stejného pohlaví si přebíráte své příjmení partnerky, pokud jste do formuláře neuvedly jiné jméno, které by jste používali obě.“
„No já si uvědomuji, že jsem Waltrová za svobodna a teď Mayerová a uvedla jsem tam své jméno Ginny Walter Mayerová.“
„Jo, dokonce se můžete podepisovat Walter – Mayerová.“
„Tak co zvolíme Peti?“
„Já se budu podepisovat jako Waltrová a všem budu říkat Mayer Waltrová.“
„Aha, tak to je vlastně taky možné.“
Ihned jsme si vyzkoušeli několik podpisů až se mi jeden zalíbil a když jsem si ho zkusil ještě desetkrát, asistentka jej už zanesla do počítače. Ginny to chvilku trvalo, protože musela zvládnout ypsilon, ale taky se jí to nakonec zalíbilo.
„Fajn a otisky prstů a ještě Vám vyfotím zorničky.“
„Zorničky?“
„Ano, tady vyžadují co nejvíce takovýchto detailů každého člověka a na druhou stranu to máte jednodušší, pokud by jste někde se museli identifikovat otiskem či zorničkou.“
„To je vlastně pravda.“
„Tak to snad bude vše, asi do dvou týdnů bychom to mohli zvládnout.“
Dodala asistentka a vyvedla nás z velínu. Opouštěli jsme můstek se smíšenými pocity.
„Kdybych si to poctivě vše přečetla, tak bych na to přišla!“
„A pokazila by si nám ten nezapomenutelný zážitek.“
Obrátil jsem se k zrzce a chytil jí za obě ramena.
„Hele, kdo může říct, že byl oddán na zaoceánské lodi přímo kapitánem. Přestaň na to myslet, jako že se to nemělo stát.“
Chytila mi pravou ruku a dala na ní pusu až jsem cítil, jak má horký dech.
„Já vím, ale bude mi to chvilku trvat, potřebuji čas.“
„Toho Ti můžu dát, kolik budeš chtít Ginny!“
Usmál jsem se na ní.
„Já mizím za Dášou a za dvě hodinky budu u bazénů, ano moje ženo?“
„Co, jo jasně můj muži!“
Ale to naštěstí spíš zaniklo v tom ruchu kolem a tak jsem s ní vyběhl ke schodišti a kousek jí doprovodil. Na mojí zrzku jsem ale nepřestal myslet.
„Teda dneska to s námi nějak houpe Petro!“
„Jo, máš pravdu a ty motory jsou taky víc slyšet.“
„Hele ty lodičky jsou krásné!“
„Jestli si je chceš zkusit, tak honem. Já jdu hlídat.“
„A to se může Petro?“
„Nesmí, ale kdo to na nás řekne?“
„Tak dobře a už byla bosky. Jak jsem zaslechl, že je přezutá, už jsem sledoval ty červené lodičky na asi 15 centimetrovém podpatku, jak zdobí ty štíhlé černé nožky mé kolegyně.
„Ty umíš chodit ve vysokých botkách Dášo?“
„Jo, občas se se sestrou někam dostaneme na molo.“
„Tak to jsi dobrá! Já bych se v nich přerazila.“
V tom se vyzula a podala mi je do ruky. Zacítil jsem vůni, která mě přiváděla do situace, kdy jsem jen těžce odolával nutkání. To se už Dáša obula a vyběhla do předsíňky.
„Dobrý, můžeš.“
Fakt byly úžasné a já cítil podobnou atmosféru, jako při tančení, kdy jsme měli taky tak vysoké botky. Zatočil jsem se v nich a cítil, jak mi trochu tlačí prstíky.
„No vidíš Peti! Taky ti to jde a vlastně neříkala si, že máš velké nohy?“
„Jo, mám a taky mě trochu tlačí.“
Ale to už se ozval šramot z hlavní chodby a tak jsem bleskurychle přezul moje botky a šel uklízet botník.
„A co šaty, ty si taky zkoušíte?“
„To né, jednou jsme zkoušeli plavky, ale šaty né.“
Hned jsem si uvědomil, že jsem zalhal, ale vlastně i mě to samé říkali v prvních týdnech, co jsem byl na lodi, protože to bylo zakázané ovoce.
Práce pokojské mi utekla, jak jsem to měl rozkouskované, tak že jsem se v kajutě převlékal před čtvrtou do silikonových kalhotek a oranžových plavek. Vzal si pantoflíčky, župan a už pádil za mou zrzkou.
„Čau, tak jak je Džín?“
„Nedobře, jsem šíleně neklidná.“
Při tom už byla v neoprenu a k lavičce rovnala čtyři bomby.
„Kolik máme času?“
Zeptal jsem se, když už jsem byl taky převlečený.
„Asi dvacet minut!“
„Tak pojď!“
A rychle jsem jí vtáhl do bazénu na dno. Chytili jsme se za ruce a dívali se do očí.
„Ginny mám tě rád!“
„Já tebe taky.“
„Užijeme si to?“
„Když já nevím.“
„Jak tě přesvědčím?“
Pokrčila rameny a mě napadla jen jedna možnost. Pustil jsem jí ruku a dvakrát si pořádně zadýchal, než jsem vytáhl náustek. Pochopila to a taky si vytáhla náustek. To už jsem se pousmál a natočil hlavičku, abych se mohl dotknout jejich rtů. Ty se po chvilce váhání otevřely a já do nich pronikl. Vzpomněli jsme si na těch pár krásných chvil a pořádně jsme si zadýchali do svých tělíček navzájem až mi chytila volnou ruku a svírala, jako bych jí měl každou chvilku zmizet.
To už jsem si uvědomil, že kolem nás není nic jiného, než voda a voda, která nás schovávala před celým světem. Když mi došel vzduch, vzal jsem si kyslík a opět své rty spojil s těmi mé zrzky.
„Ty si hrozný Peti!“
„Já, snad ty, né?“
A mrkl na hodinky.
„Co je?“
„Už budeme mít potápěče nahoře.“
„No na ty jsem skoro zapomněla.“
A pomalu jsme se vynořili nad hladinu.
Diskusní téma: Loďka - 19.díl - Lezanka
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
