Loďka - 18.díl - Lezanka

19.05.2024 11:37

Když jsem  otevřel oči, uviděl jsem, jak  ještě v přítmí mě hladí moje žena. Přejíždí mi po hrudníku bez prsou  a při tom mi hleděla do očí.

„Dobré ráno mužíčku!“

Při tom mi radostně  přizvedla bradu a dala mi polibek.

„Krásné ráno moje ženuško!“

Byla nádherná, bezstarostná a usměvavá. Tohle byla ona do které jsem se zakoukal.

„Jak ses vyspal?“

Při tom zlehka natočila hlavičku.

„Moc dobře, jako bych ani nespal a jen snil ten nádherný sen s tebou v náručí.“

„Fakt? Tak to já běhala bosky po rozkvetlé louce a ty si mě né a né doběhnout.“

„Co si měla na sobě?“

Zeptal jsem se lišácky.

„To by si chtěl vědět, co?“

A vyloudila zasněný obličej až jsem se pousmál.

„Je to jen na tobě Džín, zda mi to prozradíš, ale já si domýšlím, že si neměla nic na sobě!“

V tom se trochu začervenala. Ale já jsem jen mrkl a dál se tím nezabejval.

„Půjdu se sprchnout, abych ze sebe udělal zase holku, dokud je na chodbě klid, ano?“

„No to bys měl, tedy už měla co?“

„A nezlobíš se na mě?“

„S čím?“

„No ty prsa a tak…“

„Jsi můj a jen můj. Beru tě prostě se vším všudy co k tomu patří.“

Na to mě objala až jsem cítil tu její citronovou vůni.

Bylo to zvláštní jít jen s vycpanou podprsenkou do sprchy, protože když by povolili háčky, byl by trapas na světě.  Sám s proudící vodou, to jsem měl moc rád. V kajutě už Ginny nebyla  a tak jsem ihned přilepil prsa a obnovil lak na nehtech, namaloval se a oblékl za pokojskou.

„Tak jsem tady Peti!“

„Aha a já myslela, že jsi už šla na snídani!“

„Ne, né, dnes si tě budu hlídat.“

Jen jsem hodil po ní očkem, když byla na evu a hned jí zatahal za nahý zadeček.

„Petí, neh toho!“

Ale já nepřestával a k tomu jsem jí polechtal po žebrech.

„Jauvajs, k šípku, nech toho!“

V tom se otočila a začala mě taky lechtat. Tak rád jsem  pozoroval její šibalské očka, jak koukaly, co by mi vyvedly. To už jsem se musel bránit, když mě taky polechtala až jsme se objali a políbili.

„Tak dobře, chceš pomoct s oblékáním?“

„Jo, můžeš jí zapnout.“

Háčky měla tři na podprsence, potom si srovnala kalhotky a už si navlékala velmi ladně černé silonky.

„Ty budeš se mnou uklízet?“

„Asi ano, když je tu tolik nováčků.“

Zarazil jsem se, ale až po chvilku mi to došlo. V jídelně to bylo vidět, jak snad třetina holek neměla oranžové blůzky a jak tápali, co mají dělat.

„Vemte si holky tác a nandejte si, co sníte a na co máte chuť!“

Promluvil jsem na dvojčata, co měly špinavě blond vlasy tak po ramena.

„Děkujeme, ale kam s tím?“

„No můžete klidně s námi, stejně se každou chvilku stane, že sedíme úplně jinde.“

Pozvala je Ginny k nám.

„Jste asi poprvé, co?“

„No ano.“

„Já jsem Petra a tohle je Ginny!“

„A jo ahoj, Dana a tohle je mladší sestra Hana!“

„Ale Dano! Kdyby ses narodila hodinu přede mnou, ale jsi jen o pět minut starší!“

„Jo, ale jsem starší!“

„A taky blbější!“

V tom jsme se zasmáli a holky se najednou zarazili.

„Je, pardon, to mi jen tak, viď?“

Hmm.“

„Je to tvoje krev Ginny!“

„Jak to můžeš vědět?“

Začali jsme si šeptat do ucha.

„Mají růžové kalhotky.“

To už moje zrzka nevydržela a vyprskla ze sebe míchané vajíčka. Dvojčata se na sebe udiveně podívala a já nabídl ještě kuckající sousedce ubrousek a dvakrát jí plácl do zad.

„Ty si taky pitomá Petruško!“

„Já a proš?“

„Ale, potom ti to někdy vysvětlím, dnes na to nemám nervy. A nešišlej na mě šakra!“

„Koukáme, že máte nové kamarádky, sednem si vedle Heduš?“

Najednou se ozvala Monika s plným tácem dobrot až jsem pochyboval, že se to do jejího menšího tělíčka vejde.

„Ale  kamarádky, tady je místa dost! Pojďte k nám!“

„Tak dobře, jak se jmenujete děvčátka?“

„No Hanka a Dáša.“

„A jste tu jako co na lodi?“

„Co jako, proč?“

„Budete dělat hostesku, pokojskou nebo jdete do prádelny?“

„Aha, no asi pokojské, ale ještě přesně nevíme.“

Hned jsem na nich viděl stejnou nervozitu, jakou jsem měl před 14 dny a musím říct, že  nebýt holek, tak bych to vůbec nezvládl. Pomalu jsme dojídali, když někdo zatleskal a objevila se naše vedoucí.

„Vítám Vás všechny,  loď se jmenuje Carnival Fantastic  a má kapacitu 1500 osob.“

Začala již pro mě známou seznamovací řeč.

„Já se jmenuji madam Lotto a budu Vám  plánovat Vaší práci nejen v kajutách. Ti kteří už budou vědět, co budou přesně dělat si dojdou do podpalubí za madam Evžénií nafasovat uniformu ve které budete na lodi pracovat. Nerada bych viděla, že používáte svoje blůzky či jiné části oděvu, než jsou pro Vaší profesi stanoveny. Každá dostane visačku se svým jménem, kterou si připne, když bude v práci. Postupně si obejdu Vaše stolky, tak mi nikdo neutečte bez denního rozpisu služeb. Přeji příjemnou plavbu.“

Několik holek zatleskalo, ale hned přestaly když si všimly, že služebně starší kolegyně neprojevují žádné nadšení.

„Dobrý ráno děvčata, tak tu máme dvě nové, že?“

Při tom se na ně podívala a chvilku byla zmatená.

„Já jsem dáša a tohle je Hanka!“

Při tom do ní drbla loktem. Ta se jen ošila, protože nervozitou nedokázala sedět rovně.  Madam si hned podle jejich jmen našla příslušné rozpisy.

„Jo, fajn, tak kdo si Vás vezme na starost?“

Porozhlédla se po nás a vybrala si  mě a Heduš.

„Dášo, půjdeš tady s Petrou na čtvrtou palubu a Heduš s Mončou si vezmou Hanku, ano?“

„A ano, madam.“

„Ginny a Ingrid, pro Vás mám další dvě novicky, které sedí hned vedle.“

Otočila se na jednu zrzku  a jednu černovlásku. Ty se náhle podívaly k nám a já viděl, jak mají dlouhé rovné vlasy a jsou docela vysoké i když seděly.

„Ty jsi?“

„Panci a tohle je Oli.“

Řekla zrzka a hned se k ní přidala s mírným úsměvem Olinka

„Fajn, Ginny vem si Panci a Ingrid ty půjdeš s Olinkou, ano?“

Přikývli a za pár minut už jsme měli svoje rozpisy.

„Holky, já Vám ukážu kde jsou sklady a nebojte se, zažívala jsem něco podobného taky před pár týdny.“

To jim trochu dodalo kuráže a tak jsem vzal dvojičky a Ginny ty dvě dlouhovlásky.

„Ta loď je obrovská a těch schodů a výtahů, páni.“

„A to jste ještě neviděli nákupní ulici.“

„Supermárkety?“

Pousmál jsem se a jen posunkem naznačil, že se chci zasmát.  Děvčata klapaly svými podpatky až mi připadalo, jako by s námi šel poník a né čtyři  pokojské. Nakonec jsme prokličkovali do skladu a hned jsme pošoupli do předu ty dvojčata.

„Jaké máte nožky?“

„Co, a proč?“

Dívali se na sebe s nepochopením.

„K uniformě jsou balerínky s gumovou podrážkou.“

Usmála se a tak nezůstalo nic jiného, než aby holky nadiktovali svoje míry.

„Já mám nožku číslo 42 a Hanka taky.“

„Měřím 171 a Dáša taky!“

„Konfekční  velikost slečny?“

„Asi 42 a ty?“

„Co já, snad 40.“

„Ty si zhubla, že jsem si toho nevšimla.“

„Protože já zůstala na stejno, ale tobě vyrostl zadek, héč!“

„To chceš říct, že jsem tlustá?“

„No a né?“

„Ale ale děvčátka!“

Rázně utnula drobnou hádku sester a raději zmizela mezi regály. Po chvilce přinesla několik  botek a když si  holky fakt od sebe k nerozeznání zkoušely  nové balerínky, tak jsem jen sledoval, jak je odlišit. Dáša měla ráda červený lak a Hanka tmavočervený až hnědý. Hned jsem si to vryl do paměti a ještě jsem postřehl, že obočí má jedna tenčí a druhá  hustější.

„Máte župan?“

„Co, župan, jo ano, ale asi pantofle do vody prosíme půjčit.“

Fasování nám trvalo snad hodinu, ale mezitím jsme si s Ginny povídaly o dnešním potápění, jak jsme dle rozpisu zjistili, tak nás čekali dvě dvouhodinovky kolem večeře.  Druhé dvě kamarádky nafasovaly docela rychle, tak že  jsme nové pokojské odvedli do jejich kajut, aby se převlékly.  Byly jsme  domluvené, že se sejdeme    na páté palubě, kde bude Hanka uklízet a já pak odejdu s Dášou. Naštěstí jsem nečekal dlouho. Chytil jsem sestřičky hned jak se převlékly do  oranžovočerné uniformy a  už jsme vyhlížely Ginny.  Musel jsem uznat, že přímo prokoukla ta jejich štíhlá postava. Ale nedal jsem to najevo, tedy jsem se o to snažil. 

„Tak Dášo, jdeme!“

Ale najednou se otočila za mnou Hanka.

„Jak jsem to zjistil, tak jsem se otočil a jen jsem utrousil.

„Ty budeš Hanko uklízet s Hedou.“

„Jak to, co že si to poznala Petro?“

„Já ti říkala, že nás občas někdo pozná!“

„Ale jak to?“

„Protože si hádavá!“

„Já a kdo si teď začal první, no?“

„No já né, to ty si začala první!“

„Chceš praštit nebo se vzpamatuješ  sama?“

„Ty mi vyhrožuješ?“

„A dost, Dášo pojď se mnou!“

To už jsem autoritativně zvedl hlas až se Ginny zarazila, ale jak se nechtěně  vydala ta pravá sestra, všiml jsem si toho úsměvu. Vedl jsem jí o palubu výš zkratkou, abych nemusel obcházet dva výtahy.

„Tak tady je naše království! Vezmi si tenhle vozík a pojď za mnou prosím.“

V duchu jsem viděl, jak je pořád rudá v obličeji a jak by nejraději tu svou zlost vypustila ven. Zaklepal jsem na první kajutu a když bylo ticho, vzal jsem identifikační kartu a hned vzal za kouli.

„Dobrý den,, můžeme uklidit?“

Dáša opatrně nakukovala a když se nic neozvalo, tak jsem zahájil  popis prací, které budeme dělat.

„Vyzkoušíš si všechny práce a podle toho se pak dohodneme na spolupráci, jasný?“

„Jo, jasný!“

„První je dávat pozor, kam šlapeš a na co šlapeš.“

To už jsme stáli v koupelně a já zjistil, že bude potřebovat trochu víc jak obyčejné umytí.

„No a k čemu to je?“

„Například  jak by se ti líbilo, kdybych ti šlapala po Tvých krásných plavkách!“

„Po těch červených?“

„No třeba.“

„Asi bych tě neměla ráda.“

„Tak se podívej pod levou nohu.“

Najednou přestala vybuchovat a jak sklonila hlavu, tak se chytila za ústa.

„Aha, promiň, to já nechtěla.“

Jak poodstoupila, sebral jsem dvoje plavky ze země a vložil do umyvadla a hbitě je přepral.

„Tak že co najdeš na zemi, tak opatrně zvedneš a dáš buď do špinavého prádla jako ručníky, župany, povlečení z postele a tak dále…“

Mluvil jsem co nejpříjemnějším hlasem a při tom jsem viděl, jak jí opouští zloba za což jsem byl rád.

„Ukliď to tu a já jdu vedle, jasný?“

„Ano.“

„Jak budu hotová, tak se sem  vrátím. A neboj se, vem to jako zkušenost a né trest, že děláš tuhle práci, ano?“

„Asi máš pravdu, tak dobře.“

Sklopila hlavu a vyšla na chodbu k vozíku pro saponáty.

 Oddechl jsem si a začal už jako zkušená pokojská dávat vše do pořádku, tak že mi to trvalo opravdu jen chvilku včetně vysávání.

„Ještě prosím otři prkénko a i ten splachovač.“

„Co Petro?“

„Dášo, neber to tak, že ti něco přikazuju, vím že si to příště už  uděláš sama a perfektně.“

„Já to tak neberu, ale je to vše na mě takové , no já nevím jak bych to řekla.“

Při tom si sedla na mísu.

„Jak tu skončíme, tak tě pozvu na zmrzlinu, ano?“

„Fakt? Tak dobře, jdu na to!“

Najednou se přestala mračit a i práce jí šla od ruky. Bylo vidět, že uklízet umí.

„V této kajutě měj oči na stopkách, hlavně nesmíš na zemi na nic šlápnout.“

Pak jsemšel pár kroků za ní a byl rád, jak ihned zvedala  nějakou tabatěrku a odložila na stolek, potom pánské ponožky s trikem hodila na okraj postele a tak pokračovala dál až jsem měl úsměv od ucha k uchu. Jak málo stačí někomu, aby se  zbavil počáteční trémy a dělal přesně to, co umí.

„Já udělám koupelnu a ty  ještě srovnej ten binec u botníku.“

S tím jsem jí už nechal a  pustil se do koupelny. Za pár minut se objevila ve dveřích.

„Jak často máme převlékat postele?“

„No po týdnu, pokud nejsou obzvlášť špinavé.“

„Tak já tě počkám jo?“

Přikývl jsem, ale to už jsem si uvědomil, že mám skoro vše umyté. Vystříkal jsem kajutu, zavřel dveře a pustil se do dalších dveří.

„Tak jdeme na oběd, je půl jedné Dášo!“

„Fakt, toto uteklo Petro! Půjdeme se převléknout?“

„Kdepak, to je zbytečné, jen si umyj obličej a ruce, protože hned  potom budeme pokračovat.“

Při tom jsem se na ní usmál, mrkl na číslo posledního pokoje a zavezl zpět vozík do kumbálu s Dášou v patách.

„Tak jak to vypadá Ginny?“

„Ale jde to docela pomalu.“

„To Dáša je docela dobrá!“

„Fakt Dášo?“

Ale to už se objevila její sestřička.

„Já nevím, ale začíná se mi to líbit.“

„To ta moje Ingrid je na mě docela přísná.“

Povídaly si holky a mě opět připomněly, jak jsem si o své nové práci povídal s Heduš a Ginny. Najednou se u nás zastavila  madam Lotto.

„Tak jak to jde s nováčky?“

„Já jsem zatím spokojená, Ginny byla asi větší nemehlo!“

„Teda Petruško, to si vypiješ!“

A aby dostála svých slov, tak mě pořádně praštila po zádech až jsem hekl.

„No tak, děvčátka, to si řeknete potom, ale mám tady pro Vás oddací list, tak si ho schovejte!“

Otevřel jsem v překvapení ústa a podíval jsem se na svou zrzku. Ta se nejdříve nechápavě podívala na madam a potom i na mě.

„Co oddací list?“

„Ano,  vím že to chvilku trvalo, ale nakonec  Vám ho vystavil sám kapitán.“

„Ale já myslela, že je to jenom jako?“

A znovu jsem se otočil i k Ginny.“

„Ano, to si taky myslím madam.“

Jenže madam už s námi nediskutovala a vybídla nás k převzetí. Ginny  se natáhla pro papír a jeden mi taky podala.

„Co to je za nesmysl Ginny?“

Vrtalo mi to hlavou a stále jsem si matně vzpomínal, jak vypadal náš oddávající.

„Co, já nevím!“

Při tom zírala na ten samý papír, jako by ho chtěla zrentgenovat, zda je pravý.

„Ty si to věděla co?“

„Já, né fakt tomu nerozumím. Ale probereme to až po úklidu Peti!“

Při tom se na mě podívala až jsem se lekl.

„Vy jste manželky?“

Divili se nové pokojské, ale my jsme jim jen přikývli.

„Hele, že ten farář byl pravej, co?“

Najednou to rozčísla Monika a Heda se k ní přidala.

„Podle toho potvrzení to byl sám kapitán převlečený za faráře.“

„No úžasné! Tak já jsem se opravdu vdala a jmenuji se Petruška Waltrová!“

Při tom jsem se sarkasticky zasmál.  Holky to vzaly jako dobrý vtip. 

„Hele a nejde to třeba zrušit?“

„Jako že do čtyřiadvaceti hodin Ingrid?“

„No tak nějak Paulo!“

„Jestli jste si nevšimli, tak to jsou už skoro dva dny.“

V tom někdo pohladil jak mě, tak Ginny. S trhnutím jsme se otočily a uviděli Martu s šedýma očima.

„Ve které kajutě bydlíte holky?“

„Co, no 352 na třetí palubě na zádi.“

„Příjdu před večeří za vámi, studuji práva a mrknu na to, co se s tím dá dělat.“

S tím se pousmála a odběhla k svému obědu. Jen jsem sledoval její ladný pohyb až mi to sevřelo srdce, jak je záhadná a při tom i laskavá.

Byl jsem úplně mimo a Dáša to vycítila, tak že  celé odpoledne jsme prohodily jen pár slov. Najednou nebyla nepříjemná, nenaštvala se za každým rohem a nevyletěla na mě, když jsem jí opět připomněl  ležící oblečení na zemi na který šlápla. Přímo jsem se došoural do kajuty a ani se nepřevlékal a jak jsem byl se natáhl na svou horní postel.

„Už jsi tady Peti?“

„Jo, jsem, pojď dál.“

Potichu přišla ke mně a jen mi  položila ruce na ramena a sama zabořila svou hlavu do mé náruče. Podíval jsem se níž a uviděl pár slziček. Ani nevím, co mě to napadlo a začal jsem jí hladit. Při tom bych měl být naštvaný já, protože s tou svatbou  to byl její nápad se vzít na lodi. 

„Ten pán mi byl doporučen, že  je ochoten přistoupit na to divadlo se svatbou.“

„A já myslel, že jsi to chtěla si mě vzít doopravdy.“

„Co, víš z počátku jsem to brala jako srandu, potom už  to přecházelo do vážného vztahu, ale když nás oddával, tak jsem si zase řekla, že je to jen hra a že se můžeme rozhodnout kdykoliv poté a neukvapit se.“

„Ale já tušil, že je to doopravdy od začátku, protože sis vzala  naše pasy.“

„Jak to myslíš Peti?“

„No kdyby to byla sranda, tak by sis jen opsala nějaké údaje, ale ty si předložila pravý doklad totožnosti.“

„Ježiš, já jsem blbá! Tak tohle mě nedošlo. Prostě mi řekli, abych donesla doklady a já to prostě udělala.“

Náhle někdo zaklepal a já sebou trhl stejně jako Ginny.

„To bude Marta.“

Přikývla a otevřela dveře.

„Ahoj holky, tady to vypadá, jako na  fůnuse!“

Při tom zavřela dveře a posadila se ke stolečku.

„Můžete mi ukázat ty listiny prosím?“

Tím mě donutila slézt dolů  a tak jsem se potom uvelebil na rohu postele , kde spala moje manželka.

„Jo, razítko je pravé, papír taky a snad i vaše nacionály jsou v pořádku. Podpis kapitána je taky podle zákona, nuž tak že jste manželky, gratuluji Vám.“

V tom se Ginny rozplakala.

„Co jsem řekla špatného?“

Podívala se raději na mě, protože s mojí zrzkou momentálně řeč nebyla.

„Chtěla srandu, udělala srandu a na konci to sranda není.“

„Aha, no co Vám můžu poradit je se regulérně dát rozvést. Ale až na pevnině, protože tohle se už předalo v Miami a asi je to tím pádem zanesené všude, kde to má být.“

„A jak dlouho to trvá?“

„Normálně tři až čtyři měsíce, ale tohle bude možná složitější.“

„No nazdar, tak že já si musím nechat udělat nové doklady?“

Zeptala se ještě vzlykající moje zrzka.

„To budeš muset drahá Ginny každopádně. Až po té si můžeš zažádat o rozvod.“

Podívala se svejma uplakanejma očima na mě a opět se rozplakala.

„Hele já Vám ráda pomůžu, tady je moje vizitka a až budete v Česku, tak se ozvěte.“

Začal jsem  Ginny uklidňovat a hladit, aby se zklidnila a mohli jsme  už trochu o tom povídat.

„Jedinou radu Vám dám. zajděte si na velitelský můstek a nechte si udělat nové doklady. A než se vrátíte, tak si to prostě užijte, jako by to byla jen hra.“

Odmlčela se a mrkla  opět na ty svatební šaty.

„Stejně jsou nádherné! Docela bych si je zkusila.“

„Zkusila, co?“

„Myslím Džín, že jí do nich rádi pomůžeme, co říkáš?“

A přizvedl jsem jí bradu a otřel slzy.

„Aha šaty. Ale proč né.“

 Řekla to tak pomalu, že jsem se stihl usmát na Martu a mrknout okem. Ta to pochopila a během chvilky byla jen v kalhotkách a podprsence. Sundal jsem vše z ramínka a Ginny jí mezitím podala bílé silonky, potom spodničky a nakonec jsem jí stáhl korzet.

„Holky, ty jsou nádherné a ještě když je mám na sobě je to ještě suprovější!“

„Někde jsem měla mobil s foťákem.“

Začal jsem hrabat v tom malém baťůžku až jsem ho našel. Zapnul ho  a udělal několik fotek.

„Až se někde najde internet, tak ti je pošlu, jo?“

„Ano, skvělé Petro!“

A políbila mě na tvářičky, jakou měla z toho radost až podpatky těch bílých lodiček zaklapaly. Jenže mobil zazpíval a displej zhasl. 

„Tak a jsem bez energie!“

„To já taky!“

„Ale Ginny, já myslím ten mobil s foťákem, úplně jsem na něj za těch čtrnáct dnů zapomněla, tak že ho musím nabít.“

Našel jsem nabíječku a už jí šoupl do sítě.

„A už se Ginny nemrač!“

A jak jí taky objala v celá v bílém, vyloudila na její tváři mírný úsměv.

„Zkus se přes to přenést Džiny!“

Ta jen neochotně přikývla a když se mi povedlo konečně udělat pár fotek, tak jsme jí pak  pomohli z šatů.

„Džiny, jsem tu pro tebe!“

„Jo já vím, tak  fajn.“

Potápění jsme  spíš přežili, protože i když  učila nováčky se stejnou důkladností, byla cítit ta velká věc ve vzduchu mezi námi, co bude dál.

„Můžu si k tobě lehnout nahoru?“

Překvapila mě svou otázkou a jak jsem udělal místo, tak se ke mě vyšvihla a zahučela pod deku.

„Dneska bych asi sama neusla.“

„Ale to já asi taky né Džín. Budu tě mít rád vedle sebe.“

Políbil jsem jí a dal dobrou noc. Jak jsme se navzájem propletli, netrvalo dlouho a už jsme usnuli.