Loďka - 16.díl - Lezanka

15.03.2024 08:22

Večeři jsme skoro zhltli, abychom už co nejrychleji byli na pokoji. Čekalo nás převlékání do karnevalové masky, tedy Ginny to měla docela lehké, ale já  počítal  víc jak  s půlhodinou.

„Koupila jsem ještě tyhle bílé silonky, tak si je vem k těm bílým kalhotkám s lodičkou.“

„Ale Ginny, to bude vidět, né?“

„To víš, že né a už začni.“

Byl jsem rád, když jsem měl jen podprsenku a kalhotky, že se otočila a nechala mě si převléct  právě ty lodičkové. Hned jsem na to přisedl a navlékl se do bílých silonek, které měly na sobě likru, tak že házely lesk. Ty bílé nožky byly kouzelné a protože jsem věděl, že obouvání nemusí být tak lehké, rovnou jsem vklouzl do lodiček. V tom se už Ginny otočila a rozvěsila  to nespočetné množství spodniček.

 „Začínáš mě svádět Petruško!“

A pohladila mi ty hebké silonky.

„Taky se tak cítím můj ženichu.“

Pousmál jsem se a vzal tu první spodničku, vyrovnal švy a už si bral druhou s obručí. Měl jsem pocit, že se brzy upeču, když  jsem si vzal třetí, která měla dvě obruče na úplně jiném místě, jak ta předešlá. Nakonec jsem si vlezl do svrchních šatů a Ginny mi je zapla vzadu na zip. Ihned jsem cítil, jak mě stáhly, ale v tom mi přes hlavu protáhla  poslední část oblečení. Byla to ta šněrovačka. Začala mi jí upravovat a po chvilce, když jsem i já cítil, že sedí dobře jí začala po vzoru od Ingrid utahovat.

„Nemusíš to tak stahovat Ginny, ještě se budu potřebovat nadechnout.“

„Ale ve vodě si to nepotřebovala, žé?“

„Jenže tam to bylo na chvilku a já v tom budu víc jak hodinu.“

„Tak to přidej moje nevěstinko!“

Najednou odběhla a přinesla nějakou fotku.

„Co to je?“

„No našla jsem  to u šatů co by návod a podívej, jak má šněrovačka vypadat.“

Dala mi vykreslenou fotku před oči a já uviděl, že by se měly oba okraje šněrovačky dotýkat.

„To ale nepůjde, jsem tlusčí, než ta na té fotce!“

„Ale zkusit to můžeme, né?“

Při tom na mě udělala psí  obličej.

„Já se z tebe picnu.“

Jenže její pohled neskončil.

„Tak dobrá, ale jen na chvilku.“

„Když se nebudeš moct nadechnout, tak to povolíme.“

A  v tom jí napadla bláznivá myšlenka.

„Lehni si do postele.“

„Co, a proč?“

„Půjde to lépe.“

Odfoukl jsem si a položil se  na peřinku a to už si Džín vískla a začala utahovat od spodu směrem nahoru. Začínalo se mi ještě hůř dýchat, ale taky jsem měl dojem, že víc to už moje zrzka nedokáže stáhnout. Šáhl jsem si na začátek  a zjistil, že se opravdu obě části korzetu dotýkají. Ale to už byla skoro nahoře a jak utáhla poslední  dírky k sobě, trochu si pískla a hned to zauzlovala a přebytečnou tkanici vložila dovnitř mezi prsa.

„Hotovo, paráda, tak  jak se cítíš?“

Prošahal jsem si už celý pas a s otevřenou hubou zíral na vysmátou Ginny.

„Tobě se to povedlo celé stáhnout?“

„Jo jako je to na obrázku, tak moje nevěstinka má šatičky, zatím můžeš ležet, já se jdu taky obléknout.“

Ještě jednou mi pohladila útlý pas a vzala si na sebe kalhoty.

„Pánové nosí trenýrky nebo slipy drahá!“

„Hele, hele, ty to nějak znáš!“

Chvilku přemýšlela a pak jen vzdychla.

„No slipy ani trenky nemám, ale můžu si stáhnout prsa, abych byla víc placatá, co ty na to?“

„Jo, půjčím ti šněrovačku.“

Při tom jsem se zkusil zasmát, ale nešlo to. Byl jsem rád, že mluvím, ale pomalu si moje tělo zvykalo na to stažení.

„Sehnala jsem černé ponožky a i motýlka.“

„Aha, jo ty prsa ti pomůžu stáhnout, dones obinadlo!“

„Co, aha jo,  kde jsem je  jenom viděla?“

Náhle přišla ke mně a podala mi dvě stahovací klubíčka. S námahou jsem se posadil, ona si přidřepla a já poprvé si mohl šáhnout na její měkké prsa.

„Hele, vem si nátělník, ať tě to neškrtí.“

„Dobrý nápad.“

Mžiku byla zpět a já už od horní části hrudníku začal s obvazováním. První dvě obtočení  jsem tolik neutahoval, ale třetí a čtvrté jsem už přitáhl.

„Není to moc?“

„Můžeš i víc, ráda se taky pro tebe obětuju, jako ty.“

A tak jsem dokončil první obvaz a ten druhý jsem už utáhl pořádně, až měla snad z prsou jen půlky místo dvojek.

„Tak a už si vezmi košili.“

Během chvilky jsme stáli převlečení, ale ještě mi pár věcí chybělo. 

„Tady máš náušnice, jeden prstýnek na pravou ruku a připnu ti náhrdelník.“

„Tak ten je taky pěkný!“

„Jo, moc se mi líbí!“

Následovalo učesání, make-up a nakonec krásný závoj až skoro na zem vzadu a po prsa ve předu. Tím  se objevila i drobná korunka ve vlasech.

„Vezmeme si náramek s lodičkou?“

„Jo, já ti ho připnu Ginny!“

„A já zas tobě, jo?“

„No a ještě voňavku, dám ti tu mojí.“

A hned jsem svého ženicha, teď už i s cylindrem navoněl.

„A já ti dám, jo jasně, tuhle vůni!“

Vystříkala mi hlavně podpaží a kolem uší.

„Citronová, že já si to nemyslela!“

„Vypadáš moc hezky Petře!“

„Co, Petro né?“

„Jo jasně Petruško!“

„A ty taky Ginny!“

„A poslední věc, potřebuji kvůli srandě  si půjčit Tvůj pas.“

Podíval jsem se trošku vykulený na ní, ale ona mě nenechala nic říct.

„Součástí převleku je svatba, tedy jen vyplním nesmyslný formulář, potom nás převlečený pasažér oddá a my se podepíšeme do lodního deníku.“

„Fakt, jako že budeme manželé na tom maškarním?“

„Ehm, jo.“

Při tom se usmívala a trochu i s obavou čekala , co řeknu.

Ale já se od ní odvrátil  a její úsměv ihned pohasl. Jenže jsem udělal další dva kroky, otevřel skříň a nasahal baťůžek. Z něho vyndal pas a podal jí ještě překvapené Džín.

„Tak ať je sranda dokonalá! Jsem totiž asi blázen, ale co bych pro tebe neudělala, když mi tak pomáháš.“

„Fakt můžu?“

„Ano, ale ještě vlastně neé!“

„Co a proč zas né?“

„Něco se k tomu patří udělat!“

Jen moment přemýšlela, než jí to došlo, v cukuletu udělala asi tři kroky a z poličky chytila velkou kytici drobných kvítků. Vrátila se a poklekla přímo k mým nohám.

„Já Ginevra Waltr tě žádám o Tvojí ruku Petro Mayerová .“

Usmál jsem se a taky opatrně přiklekl i když jsem měl problém s rovnováhou.  Položil jsem svou pravou ruku do její a taky pronesl:

„Já Petra Mayerová přijímám     tvou prosbu Ginevra Waltr.“

„A co teď?“

„Já nevím, ale moc dlouho to takhle nevydržím.“

Ale v tom jsem se k ní nahnul a druhou rukou jsem si jí přitáhl za krk. Chvilku jsme se dívali do očí, než mi nadzvedla závoj a políbila mě na rty. Ihned jsem se odtáhl a ona se trochu vyplašeně taky odtáhla. Tak jsem ještě jednou zatahal za její krček a druhý polibek byl o něco delší až to mlasklo, jak jsme se odtahovali. Ale ani jeden z nás si neolízl rty.

„Pojďme pomalu.“

Pousmáli jsme se oba najednou.

„Ano, dobře, ale musíš mě vytáhnout vzhůru.“

Usmála se a  pomohla mi vstát. Ještě chvilku jsem byl z té situace omámený, ale jak jsem chytil kytičku, přivoněl jsem si k ní a   už jsem měl lepší náladu. Ginny ještě uschovala naše doklady  k sobě do kapsy a zamkla pokoj.  Chytili jsme se za ruce a vyrazili vzhůru na druhou palubu. Po cestě jsme míjeli různé strašidla či divoženky, občas někdo zakokrhal nebo vypískl, ale my jsme jen pro sebe měli svět i oči. Uvědomoval jsem si, že asi tuší, jak ve skutečnosti vypadám, ale i kdyby to nevěděla, tak tuhle srandu bych nerad pokazil.

„Holky, už je tu ženich s nevěstou!“

„Ahoj kamarádky, ještě potřebujeme svědky!“

„Jo my s Ingrid jsme  se dohodli, že Vám půjdeme svědčit!“

„Díky Mončo, za půl hodinky skočíme za tím pánem, co by jako oddávající náš sňatek zpečetí, jo?“

„Hele a co když to bude pravý farář!“

„Tady a pravý farář? Blázníš? Mluvila jsem s ním a na lodi prej dělá údržbáře.“

„Tak to jó! Dej vědět.“

„My klidně půjdeme taky svědčit!“

Začalo se ozývat snad ze všech stran.

„A proč né, můžete se všichni kdo chce podepsat, až si mě ženich povede k oltáři.“

V tom vypukla ta pravá zábava, servírky nestačili obsluhovat a hudebníci hráli jednu skladbu za druhou.

„Smím prosit?“

„Zajisté!“

Ozvalo se z mých úst, když mě sama Ginny pozvala na  parket. Ihned jsem šel jako holka do kroku, ale chvilku trvalo, než se do role muže vcítila Ginny. Přeci jen měla  menší zkušenost co by  muž.  

„Teda to je všechno tak obrácené, co?“

„Jo, zvykej si, bude to už takhle napořád!“

Usmál jsem se a na chvilku vedl já, než by měl vést ženich  naše kroky.  

Ale po pár otočkách to vzala do rukou a už to bylo vzájemné, jak jsme si pomáhali.

Měl jsem každou chvilku problém s dechem, ale naštěstí jsem už tančil celý týden, tak že jsem věděl, kde si můžu oddechnout a kde  se ulejt.

„Tančíš Peti pěkně.“

„Děkuji, ty taky nejsi dřevo!“

„Vážně? Já myslela právě že jo!“

„Jak dlouho jsi netančila?“

„Od tanečních, nebo maturitního plesu?“

„Víš, co se naučíš, tak se  nezapomíná.“

Jenže už jsem po pátém tanci uvítal  pauzu hudebníků. Ženich mě odvedl si sednout a hned jsem dostal nějakého panáka k oranžovému džusu.

„Co to je?“

„Pozornost podniku, madam.“

Uklonila se servírka a na místě ženicha byla taky jedna sklenka. Jenže kam odběhla moje holčina jsem netušil. V tom  jsem zaslechl kamarádky.

„Můžu si šáhnout, jak to máš stažené Petro?“

Byla to Evi, kterou jsem viděl jen párkrát.

„Myslím že ano.“

„Já mám v prstech pětapadesát centimetrů.“

„Fakt, tak to bych chtěla vidět!“

Náhle rozevřela dlaně a objala mě ze všech stran a já uviděl, jak se vepředu její nehty dotkly.

„Neskutečné, holky je to pětapadesát centimetrů!“

„Kolik máš normálně?“

„Co, no asi 68 až 70 centimetrů. Ale za to může Ginny.“

„Proč  zrovna ona?“

„Ale chtěla to prej vyzkoušet, jak to bylo na přiloženém návodu zobrazené a díky tomu, že jsem si lehla mě takhle stáhla až skoro nedýchám.“

„To znám!“

Začala povídat Paula.

„Já si taky jednou vyzkoušela na bále šněrovačku a když se mi nedostávalo vzduchu, tak jsem si musela několikrát za sebou krátce zadýchat, abych neomdlela.“

„Aha, no já mám princeznovské šaty ráda, ale tohle jsem taky na sobě ještě neměla.“

To už se zasnila jedna blondýnka.

„Ale taky vypadáte úžasně holky!“

Pochválil jsem jim kostýmy a hned  mi další neznámá povídala o své zkušenosti. Najednou jsem byl středem pozornosti, občas ke mně přišla další hosteska a šahala na můj stažený pas, několikrát mi někdo přinesl panáka nebo zákusek, ale  protože jsem většinu odmítal, tak mi zákusky už nenosili  a snědli si je sami.  Zaznamenal jsem i místního fotografa, který mě taky párkrát vybleskl.

„Tak zařízeno moje nevěsto, asi za půl hodinky to vypukne, tak se můžeme připravit. Co to tady je?“

„Pozornost podniku Džín.“

„Ajo, no to musíme zapít, tak na zdraví holky!“

Přiťukli jsme si a já poznal nějaký voňavý koňak, ale protože jsem byl v dobré náladě, vypil jsem sklenku natřikrát. Každou chvilku jsem si musel hladit šaty, potom zas si projížděl sukénku s nespočetným množstvím kamínků co by ozdob a potom zas si upravoval závoj, který mi občas trochu sjel ze strany do obličeje.

„Tady je další sklenička, to nevěsta může!“

„Ale holky, neblázněte!  Vy mě opijete a jak já potom zvládnu svatební noc!“

To už se smál celý stůl.

„Zákusky si odmítla, že se už do tebe nevejdou, což pochopíme, ale  pitný režim se musí dodržovat!“

Půlhodinka uběhla a najednou  hudebníci přerušili svůj taneční blok. A tak jsme si šli sednout, jenže nás nějaká paní zadržela a vyzvala, abychom šli rovnou dopředu k podiu. Na to se zvedli i naši svědci.

„Už je to Peti tady, tak já půjdu s Ingrid a ty s Mončou, jo?“

„Aha, jo jasně!“

A stáhl jsem si závoj přes obličej. Chytili jsme se s Mončou za ruce a ta mě dovedla při svatební hudbě na podium, kde byl připraven stoleček a oddávající. Hned na to přivedla ženicha druhá svědkyně a v černém fraku se postavil vedle mě.

„Tak dovolte, abych před svědky všech na této báječné lodi Carnival Fantasticpředstavil dva mladé lidi, kteří si za pár chvil řeknou to svoje ano do nového života. 

Začal odříkávat nějaké povídání o tom, jak se máme k sobě chovat, jak si máme pomáhat a mnoho dalších krásných slov, které jsem vnímal tak na půl ucha. Jen jsem si říkal, že je to se vší parádou. Nakonec mě vytrhlo sdělení, že se už blíží ta slavnostní chvilka.  A tak jsem se vynořil z myšlenek a vnímal jen  oddávajícího.

„A proto táži se Vás ženichu Ginny Walter, zda si berete zde přítomnou Petru Mayerovou za právoplatnou manželku?“

Nastalo ticho při kterém jsem cítil, jak se Ginny na chvilku  otřásla. Připadalo mi to jako věčnost a tak jsem špičkou lodičky zlehka šlápl na její černou polobotku. Ta se na mě otočila a vzápětí z ní vyletělo.

„Ano!“

Ozval se tlumený šum a já se zlehka přitáhl s lodičkou zpět až opět zmizela pod širokou sukní až podpatky zaklapaly.

„Děkuji, a táži se zde přítomné Petry Mayerové zda si bere ženicha Ginny Walter za právoplatného muže.“

Tentokrát jsem váhal já, protože  jsem si chtěl vychutnat tu dusnou atmosféru, kdy všichni čekají jen na moje slovo. Poohlédl jsem se po Ginny, která obočím vyzívala, abych už proboha něco dělal.  A tak jsem se jen přitočil zpět a přikývl hlavou.

„Promiňte slečno, musíte to říct nahlas.“

„A aha, ano!“

Oddávající si oddechl a hned následovalo zakončení.

„Z práva mě daného a z pozice faráře i kapitána v jedné osobě tímto stvrzuji, že manželský svazek byl právoplatně uzavřen. Prosím vyměňte si prstýnky a učiňte první manželský polibek.“

Zaklapl knihu a vytáhl zlatý oválný tácek. Opět trochu trapného ticha, než Ginny vytáhla kouzelnou krabičku a na tác položila dva krásně se třpytící zlaté prstýnky. Otevřel jsem v úžasu ústa a hned jsem automaticky natáhl pravou ruku k Ginny. Ta uchopila prstýnek a navlékla mi k mému stálému překvapení  zlatou obroučku na levý prsteníček.

Až teď mi došlo, co jsem udělal, ale hned nato jsem i já vzal prsten a nasadil ho na její ručku. Hned na to se sálem ozývalo bravo a super, zvedla mi závoj a přitáhla se ke mně. Chytil jsem jí za krk, jak jsem to udělal v kajutě a přitáhl si její zrzavou hlavičku, v tom se naše rty setkaly a já jí poprvé dlouze políbil se zavřenými víčky. Když jsme přestali, viděl jsem v jejich očích velké překvapení i vášeň.

Ale to už jsme přistoupili ke knize a ženich stvrdil svým podpisem náš sňatek, hned po něm i já a další a další svědkové až jsem se divil, kolik se našich kamarádek na tomhle domluvilo.

„Tak Vám Petro gratuluji!“

K mému dalšímu údivu přede mnou nestál nikdo jiný, než madam Lotto.

„Ach jo, ano moc děkujeme!“

Objala mě a dala mi na tvář  letmou pusu, to samé jsem zahlédl i u Ginny. Hned na to jsme  byly obě  obklopeny  holkama, které nám přišly popřát. Tolik tváří a ještě víc přání jsme nikdy neslyšeli, že se nám už nedařilo si pamatovat, kdo a co nám přál. Až po dlouhé době jsme se konečně dopotáceli k našemu stolu, ale hned vzápětí nám hudebníci zahráli sólo pro novomanžele.

„Fakt mi to připadá, jako bych zažívala vlastní svatbu.“

„Jo, taky mi to tak připadá Peti!“

„Musím si tu atmosféru zapamatovat a uložit někam hluboko do paměti, aby mi dlouho vydržela.“

„Tak ráda sedím, aspoň na chvilku!“

„Ale , copak? Já myslela, že tanečnice tvého rázu vydrží víc!“

Usmíval se na nás Igor a vzápětí nám popřáli i ostatní tanečníci a tanečnice.

„Tak že smím prosit?“

„Jéje, to bych neměla odmítat, co?“

Rozhlédl jsem se, ale nikdo mě nepodpořil v odmítnutí  a tak jsem šel z jednoho kola do druhého s Pavlem a potom i s Robertem. Ginny si užívala roli muže s Blankou, Pavlou a nakonec i s Luci.

„Dámy a pánové, máme tu jednu ze soutěží, tak že kdo chce na molo předvést své krásné šaty co by modelka, tak ať ihned přijde k podiu!“

„Peti běž! Tohle si nenech ujít!“

To už jsem měl asi pátý panák v sobě a přestával jsem mít zábrany a tak jsem se taky postavil do řady.

„Ale naše nevěsta, určitě rádi si Vás zapíšeme!“

A po krátkém zápisu mi pokynuly za oponu. Tam už pobíhala uvaděčka a každé dávala drobné číslo kolem krku.

„Vyjdete ven, dáte si pozor na ty reflektory a najdete červený molo. Pomalým ale opravdu pomalým krokem ho přejdete na konec, tam se zastavíte a třikrát se otočíte a jak skončí popis, tak se vrátíte zpět. Jasný?“

Lehce to zašumělo a když jsem už i já dostal na krk číslo, viděl jsem to tak na půl hodiny. Naštěstí jsme dostali džus a mohli si sednout.

„Už jsi někdy dělala modelku?“

„To né a my se známe?“

„Asi ano, z bazénu, jsem Marta!“

„Jéje,promiň, že jsem tě hned nepoznala, vypadáš úchvatně!“

„děkuji, ale já zas obdivuji ten tvůj…“

„Jo stáhnutý pás, co?“

„Jo, to jsem myslela.“

“Promiň ale pořád se mě  na to holky ptají a jestli si chceš šáhnout, tak můžeš!“

Usmála se a hned toho využila. Měla medovou vůni a ty šedé oči, které vypadaly velmi přátelsky.

„A co vlastně jinak děláš na téhle lodi?“

„No jsem plavčice, tedy jsem si vzala brigádu na celé prázdniny.“

„Aha, tak že děláš ještě vejšku?“

„Jo, právnickou  fakultu a ty Petro?“

„Já dělám  překlady a opravy textů i knížek a tak jsem si vyšetřila dva měsíce na nicnedělání.“

„Jo tak to je taky dobré, já jsem nad vodou a ty pod vodou!“

Zasmáli jsme se a naštěstí nám čas utekl, tak že jsme nakonec šli na molo hned po sobě.

Moje první kroky byly nejisté, naštěstí mě oslnily ty světla, tak že jsem neviděl ten dav diváků, rychle jsem sklopil zrak a našel molo. Mezitím se mi oči přizpůsobili a já už uvolněně a s drobným úsměvem vykročil.

„Ano a máme tu další model, svatební šaty od naší  novomanželky, kterou jsme dnes již měli možnost vidět. Bílé šaty jsou doplněné šněrovačkou a…“

Poslouchal jsem na půl ucha a vykračoval si to po molu až mi na okamžik vykukovaly špičky lodiček. Na konci jsem se zastavil a udělal první otočku, potom lehce couvl a přidržel si sukénku, pousmál se a na druhou stranu udělal druhou abych vzápětí vystřihl do protipohybu třetí a poslední otočku. Zlehka jsem udělal  pukrle a jak jsem se otočil zpět  pomalým krokem jsem zmizel za oponou.

„Tak držím palce Martičko!“

Při tom jsem jí obejmul a dal na tvářičku letmou pusu. Bylo vidět, že se zklidnila a ven vykročila už sebejistě. A tak jsem chvilku počkal a díval se na její vystoupení. Jak se ozval aplaus, tak  udělala předepsanou otočku a už s úsměvem mířila ke mně.

„Ty jo, to je hrozné a těch očí, co na mě koukali!“

„Ale zvládla si to bravůrně Marto!“

„Ale jo, díky!“

Obejmula mě a vtiskla upřímnou pusu.

„Tak si jdem sednout do sálu!“

„Jo, určitě!“

„A nechceš na chvilku k nám Petro?“

„No, zeptám se svého manžela a přijdeme!“

„Jo ahá… tak pá.“

A s tím jsme se rozešli.

Jak zaklapaly moje podpatky, tak jsem si opět užíval  svatebních šatů a té nádhery o které se mi snad nikdy ani nesnilo. Opět mi v myšlenkách probíhala ta cesta autobusem a ten šok, když se loď pohnula. Ale pořád jsem měl malé mrazení v zádech, když jsem se dozvěděl, že jsem úplně jinde, než jsem chtěl být. Taky se dnes loď zastavila v přístavu a hodně lidí vystoupilo. Ano měl jsem tu možnost udělat to samé, ale musel bych  složitě shánět letenky na cestu do Evropy, když bych  byl na Americké půdě. 

„Nechcete si paní zatančit?“

„Co kdo?“

Vytrhl mě ze zamyšlení známý hlásek. Podíval jsem se tím směrem a najednou jsem uviděl culící se zrzku v cilindru.

„Ach to jsi ty, jo můžeme můj pane.“

Ale to už mě chytila za ruku a odvedla na parket.

„Na co si myslela Peti?“

„Na to, že jsme zakotvili v Miamy  Džín.“

„A jestli nemáš odejít z lodě taky?“

„Jen na okamžik, ale teď už bez tebe bych neodešla.“

Usmál jsem se a dal jí pusinku. Tančili jsme  pořádnou porci tanců, než jsem si potřeboval oddechnout.

„A další paňáček pro nevěstu!“

„A to je zas od koho?“

„Támhle sedící Marta s Markétou Vás zvou ke stolu.“

„Jé, Džín, já ti zapomněla říct, že jsme byly na molu a že máme na chvilku k nim zajít, nevadilo by ti to?“

„No, začínám žárlit na ty dva kluky, co s nimi sedí, ale pro jednou asi svolím.“

„Holky, tak je pod pantoflem! Už si musí prosit o dovolení!“

„Ale Heduš! My to jen tak hrajeme!“

„Jo, možná ano, možná ne!“

Ale to už se holky přidávali a navrhli, aby naopak ti čtyři přišli k nám, když jsou tam tak sami.

„Poptáme se, tak nazdraví!“

Nálada byla skvělá, plavčice si opravdu s doprovodem přisedli k nám a hned bylo o další téma postaráno, já pod vodou a oni nad vodou.

„Dámy a pánové, utište se, máme vyhlášení modelky dnešního večera.“

Sálem se ale šum nesl dál a až po chvilce moderátor pokračoval.

„Já přečtu šest dívek, které příjdou sem do zákulisí a až poté vyhlásíme postupně celkové pořadí.“

Náhle jsem zaslechl své jméno a s pomocí Marty šel  na vyhlášení.

„Ještě že jsme obě tady, jinak bych utekla pryč!“

„Ale Petro, ty si mě povzbuzovala před vystoupením, tak proč bych ti to nemohla vrátit.“

Zamrkal jsem a pousmál se. V tom jsme se chytili za ruce a už očekávali, až se ozve moderátor. Hosteska jen prošla kolem nás a poupravila nám pomačkané šaty a mě přehodila přes obličej závoj až jsem opět zacítil tu citronovou vůni od Ginny. 

„Tak dámy, všechny na  podium, prosím!“

                         Vykročili jsme a opět jsem musel přivřít oči z toho prudkého světla.

„Na šestém je slečna Karin!“

Aplaus a už vyšla z naší řady jedna drobnější dívka s červenou robou. Pokračovalo to až k našemu údivu jsme zůstaly jen my dvě.

„A na druhém místě a exmodelkou se stává Marta!“

V tom jsme se objaly a až slzička ukápla. Sevřel jsem jí ruku a hned jí poslal dopředu.

Chvilku trvalo, než si převzala dárky a jak zazněla tuž už moderátor ohlásil:

„A vítězkou dnešní módní přehlídky se kupodivu stala Petra Mayerová Waltrová!“

Aplaus jako v Americkém filmu a v tom mě Marta přitáhla za ruku k sobě. Nebyl jsem sto  cokoliv říct, jak jsem byl dojatý. Ale údělem byl rozhovor a tak až jsem dostal velkou kytici, která byla větší jak já jsem už v tichu dostal první  otázku.

„Jak se cítíte?“

„Báječně!“

„A kdo přišel s nápadem, aby jste soutěžila?“

„Celé to vymyslela jediná osoba a to člověk ve fraku a cylindru, jestli by mohl přijít sem!“

„Ano, tak pána v cylindru prosím na podium!“

Nejdříve se ozývalo, že nikam nejde, ale ostatní Ginny vyzvedli a dotáhli až k podiu. Ta v šoku vystoupala po schodech a až teď jsem viděl, jak je z toho všeho nervózní.

„Ano, skvěle, no nebojte se nás, Vaše žena už to prožila a chtěla Vám nabídnout stejnou zkušenost, prosím zatleskejte té odvaze!“

V tom jsem zrzku chytil za ruku a přitáhl před moderátora. Skoro upadla, protože zakopla o nějaký kabel na zemi až se ozval smích.

„To bude dobrý a usmívej se!“

„Ano, ano, dobře. Tak a když jste vyhrála, změníte svůj dosavadní život?“

„To asi né i když je to moc fajn, ale není to jen naše zásluha, ale návrhářky, kterou bohužel neznám.“

„Myslíte která navrhla tyhle svatební šaty?“

„Nejen dámské svatební, ale i vedle mě na slečně Martě.“

Náhle se otočil do podia a zeptal se.

„Jestli někdo zná, kdo navrhl tyto šaty, ať se ozve a nebo může  přijít přímo návrhářka.“

Jenže se nic nestalo a moderátor rychle zamluvil tento hluchý moment.

„Děkuji všem sponzorům, kteří nás podpořili nejen finančně, ale i cenou a od  společnosti, která provozuje tuto flotilu jsme pro Vás získali   mimořádný poukaz pro novomanžele v podobě výletu po Karibiku na 14 dnů s plnou penzí i společenskými akcemi.  Gratulujeme Vám!“

To už jsem si vyhrnul závoj a odhalil otevřenou pusu od údivu. Po očku jsem to samé viděl i na Ginny až jí sjela slzička z levého oka, jako mě. Moderátor podal ruku jak mě, tak Ginny a předal velkou obálku se zájezdem. Bylo na něm vidět, jakou má radost z toho komu tuto cenu předává.

„Gratuluji Vám, jste úžasní!“

To už ale řekl polohlasem, aby to mikrofon nezaznamenal.  

A tak jsem po  stisku vrazil pusu na tvář a Ginny udělala to samé. Pomalu jsme sešli všichni dolů a po chvilce už opět vyhrávala kapela. S námi přišli ještě nějaké servírky, které nám ve velké tašce  přidali ještě pár informací o dárcích. Objali jsme se a chvilku tak zůstali stát.

„Ty si číslo Ginny!“

„Ale ty taky, víš že jsi byla první, co utrousila nevěsta a ženich?“

„Možná, ale ty si o mě řekla, že jsem jako nevěsta v těch bílejch plesovejch šatech!“

„A tobě to znělo celou noc v uších, co?“

„Možná.“

Sedl jsem a hned si dal nějaký džus a dalšího panáka, kterého jsem dal na ex jako moje kamarádka. Vzápětí jsme pohostili celý stůl a zábava i tanec pokračovala do půlnoci.

Na podiu proběhlo ještě několik soutěží, ale naštěstí jsme už nikam nemuseli.

„Jak se ti dýchá v korzetu Petruško?“

„Je to Mončo zvláštní, že i když jsem trochu bolavá, uvnitř jsem moc šťastná a ani to velké omezení tak necítím.“

„Třeba si tvoje tělo na to zvyklo.“

„Možná, třeba si budu šněrovat tělo od teď kdy to jen půjde.“

„I jako potápěčka?“

Ozvala se Marta!“

„No to asi né, protože jak by jste mě pak zachraňovali, né?“

„Myslíš omdlení a vzkříšení v neoprenu a šněrovačce?“

„Děsná kombinace holky!“

To se přidala další a další až byla jedna a my se pomalu začali loučit.

„Tak krásnou noc manželé!“

To už jsem mluvil rozvláčněně, jak mi alkohol stoupl do hlavy. Ginny na tom nebyla lépe, ale do kajuty jsme se dostali v pořádku.