Loďka - 15.díl - Lezanka

17.02.2024 20:07

„Já se na to vykašlu, tohle není možné!“

Probudilo mě zlobení mojí spolubydlící.

„Co se stalo?“

„Naušnice, nemůžu jí najít!“

A opět prohledávala postel, vyklepávala deku i polštář a zase vše vracela zpět, ale na hromadu.

A tak jsem nevrle vylezl z vyhřáté postele a skočil do pantoflíčků. Ihned jsem se rozhlížel a jak jsem padl na kolena, tak se moje hledání zaměřilo na prostor pod stolem a postelí.

„Támhle je, už jí vidím!“

„Co, fááákt si jí našla?“

Ručka zmizela u stěny pod postelí a během momentu už držela tu blýskavou věcičku.

„Tady je a příště mi dopředu dej echo, že budeš něco hledat! Měla jsem krásný sen a ty si mě z toho vyrušila!“

„Moc Ti děkuji, byla jsem zmatená!“

A na důkaz mě políbila na čelíčko.

„Dobře, odpuštěno!“

Ale to už jsem koukal rychle zmizet pryč, protože jsem začínal mít hlad.

„A nezapomeň se pořádně oholit, ať si moje nevěstinko heboučká jako panenka!“

„Jo, jo, budu hlaďounká jako nemluvně!“

A s tím jsem vyletěl z kajuty. I když bylo na chodbě rušno, povedlo se mi se dostat do koupelny docela rychle. Hned jsem si celé tělo namydlil a pěkně se oholil. Hned na to jsem si dal obzvlášť záležet na obličeji. Musel jsem být velmi opatrný, abych neměl nějaký šlic ze žiletek, naštěstí měly dost jemný břit. Umyl jsem si vlasy a celé tělo promazal krémem, tak že jsem se vracel celý voňavý a snad o stupeň bělejší z těch  mandlových krémů.

„Proč ty ženské na sebe musí patlat tolik mastnoty!“

Brumlal jsem si v kajutě, naštěstí už byla prázdná. Hodil jsem se do gala hostesky a frčel na jídlo.

„Mají výborné párečky!“

„Jo a ty uzené sýry, jedna báseň.“

„Tak já si to dám taky holky!“

„Dobré ráno Petruško! Dej si i ty žemličky!“

„A nejsou včerejší Mončo?“

„Ne, dnes je pekli!“

 Na chvilku jsem se zamyslel nad tím, že se peče i v sobotu, ale potom jsem si uvědomil, že tady se asi pracuje každý den. Usadil se k mé kamarádce a hned se zakousl do jídla.

„Tak už jste připravené na ten bál holky?“

„Já ano! Už jsem vyholená snad  kromě obočí všude!“

Řekl jsem na půl úst, protože jsem je měl plné.

„Heduš, ona musí , protože bude tou nevěstou!“

„Ajo, vlastně, no to se už teď moc těším!“

„To já si někde sehnala černý krém, aby ten čert byl opravdický!“

„Tak takhle doslova jako vodník bych to nebrala, to bych se z toho mohla zezelenat.“

Jenže najednou se Eli chytila za ústa.

„Teda, tak už víme za co půjdeš!“

Na to jsme se rozesmáli a nálada byla přímo skvělá! Za čtvrt hodinky k nám dorazila i madam s velkým balíkem dokumentů.

„Tak jak se dnes cítíte děvčátka?“

Jo, moc fajn, dobrý!“

Odpovídali jsme a hned na to začala madam  s dnešním programem.

„Kolem poledne dorazíme do přístavu, tak že kdo bude chtít, může dostat propustku a vyjít si na pevninu.“

„To je dobrý! Možná budu chtít!“

„A ještě to hlavní, dnes uklidíte jen zběžně, taky dostanete rozpis kajut, které ale uklidíte perfektně, aby se do nich mohli nastěhovat zítra nový hosté. To co najdete a nebude to naše erární dáte do připraveného boxu a následně to pošleme těm zapomnětlivcům, jasné?“

Zašumělo to kolem nás, ale madam pokračovala.

„Večeře bude kolem šesté a od sedmi začíná maškarní bál, který potrvá do ranních hodin.“

„Moc se těšíme, jo, už abychom tam byli!“

„Zítra bude snídaně až kolem desáté a hned poté se bude uklízet opět perfektně pro nové pasažéry až do páté. Ale potom máte volno.“

„A bazén bude taky?“

„Jo, Ginny, tak pro Vás mám dobrou zprávu. Bazén dnes ani zítra nebude a přiděluji Vás k Petře a Monče na úklid. Pokud ale Heduš či Ingrid budou mít dnes nebo zítra hodně práce, tak zaskočí k nim Monika.“

„Ale já bych raději zůstala s Petrou!“

„Moniko, je to jen  v případě nestíhání, tak že je to vše?“

„Madam Lotto!“

„Ano Petro?“

„Budu ještě dnes tancovat?“

„Ne, Váš záskok včerejškem skončil, tak že budete dělat jen hostesku a asistentku potápění, tedy pokud budete chtít!“

Při tom se mi zadívala do očí. Ale její pohled se rázem změnil, když jsem vypálil větu.

„Budu ráda pokračovat madam Lotto!“

Moc dobře, uvidíme se na plese, tak do práce!“

Já se otočil na Ginny která se usmívala od ucha k uchu, když jsem potvrdil, že pluju dál.

A tak si každá dvojice vzala papíry s rozpisem uvolněných kajut a vyrazila.

My jsme ve trojce šli na čtvrtou palubu a hned se podívali do rozpisu.

„Tak my to vezmeme vlevo a jak jedna skončí koupelnu, pokoj nebo stlaní, tak přejde do dalšího pokoje. Já budu mít na vozíku rozpis a před každou kajutou uvidíme, jak moc se máme snažit, jasné holky?“

„Jo, jo ty náš generále!“

Usmála se Monča a vzala jeden vozík s vysavačem, já s kosmetikou a Ginny s povlečením a ručníky.

Začali jsme hbitě uklízet a při tom si i pozpěvovali než jsme narazili na jednu kajutu.

„Tady nechali pěkný čurbes!“

„Jo, Mončo ale to už snad bude dobré, nevšimla sis, co je to za kajutu?“

„Co, snad né 433?“

„Jo uhodla si a tohle nám nechala na rozloučenou.“

Prošli jsme pokoj a rychle prošmejdili vše, aby tu nic nezůstalo pro nové pasažéry. Potom jsme vysáli a byli moc rádi, že opravdu tuhle část máme za sebou i s čistými přehozy.

„Ale něco tady zapomněla!“

„Co Ginny?“

A jedním skokem jsme byli v koupelně. Na  zemi v rohu  se krčila zmačkaná hrouda látky v zelené barvě. Monča jí hned vzala do ruky a z ní se vyklubaly ty plavky poseté drobnými kamínky.

„Asi je už nechtěla!“

A podala je mě.

„Co já s tím?“

„Hele neměli bychom je vrátit  do toho boxu pro zapomětlivé?“

„Já si Ginny myslím, že je už opravdu nechtěla.“

„A proč, vždyť nejsou špatné?“

Při tom si je taky prohlížela.

„No my jsme si je jednou tady s Petrou zkusili a jen tak tak, že nás nenačapala. Ale protože jsme jí je už dvakrát vypraly, tak z toho byla tak rozzuřená, že nás vyhodila z kajuty.“

„Fíha, no tak to bych tady být nechtěla, když by se tu objevila.“

„Ale koukám Mončo, že jsou pěkně zaprasené v rozkroku!“

„Hele, to se dá jednoduše přeprat a budou jako nové!“

A s tím se už otočila a šla pryč.

„Klidně si je Peti nech, jestli se ti tak líbí!“

„A ale, no jak to  můžeš vědět?“

„Vidím ti to v očích! A věz, že je to normální u nás, holek!“

Při tom mi dala něžnou pusu na pusu a s tím odkráčela pryč.

„Jak to asi myslela, že to je mezi holkami normální?“

Zůstal jsem tu stát a přemítal co udělám, ale  ty plavky mě neskutečně přitahovaly. Vzal jsem prášek a rychle je přemáchl z toho nejhoršího, pořádně vyždímal a nakonec sundal jeden ručník a do něj plavky zabalil. Nikde nebylo živáčka, než jsem vyšel k vozejku na chodbě  a tak jsem ručník vložil do igelitky úplně na dno a  vystříkal kajutu příjemnou vůní, potom dal čisté ručníky do koupelny a už mizel pryč.

Na obědě jsme se moc nezdrželi, protože jsme chtěli mít trocha volna a tak nám už kolem půl třetí skončila směna.

„Cítili jste holky něco?“

„Ani né, proč?“

„No loď stojí a už se nechvěje.“

Bylo chvilku ticho, než to taky holkám docvaklo.

„Máš pravdu, tak že  můžeme na malý výlet z lodě!“

„Jedeme s tím špinavým prádlem do prádelny holky!“

„Aha, tak tyhle dva vozíky schováme, jo?“

„Jo, skvělá práce Mončo!“

Potom jsme našli výtah a s ním sjeli dolů, kde bylo několik  prádelen, sušáren a jiných místností pro zajištění služeb. Jak jsem otevřel dveře, opět jsem mrkl na ty velké pračky snad na 100 kilo prádla.  Začal jsem z vozíku vytahovat špínu a dělil jí na ručníky, župany  a povlečení.

„Hele vejde se do té pračky i člověk?“

Zeptala se Ginny.

„To já nevím, ale asi ano, proč?“

„Ale jen tak.“

V tom jsem narazil na ty plavky v igelitce.

„Ještě jsou mokré, skoro bych na ně zapomněla.“

A vytáhl jsem je z tašky a rozbalil je z ručníku.

V tom si je vzala do ruky Monika a zkusmo si do nich vlezla.

„Mě jsou trochu velké, ale Ginny by byly akorát!“

„Jo, taky si myslím, nechceš se nám v nich předvést?“

Při tom jsem nechal napouštět jednu z praček vlažnou vodou.

„Vyzkoušet holky? No já bych docela ráda, ale aby mě tu někdo nenačapal.“

„Tak já jdu hlídat!“

Náhle Monča odběhla a já jen odebíral prádlo od Ginny, jak se rychle svlékala až byla úplně nahá.  Ale to jsem se už rychle otočil k druhé pračce do které jsem naházel cejchy a nechal jí prát.

„Toto studí, aáh.“

„Co je, snad nejsi nějaká cimprlich!“

„Ale jen na chvilku, jak zastudily. Teď už jsou v pohodě.“

V tom se začala prohlížet a urovnávat v rozkroku a kolem prsou. 

„Ale fakt mi sedí Peti!“

„Mončo? Pojď se taky mrknout!“

Ginny stála bosky a jen si hladila po těle ty zelené plavečky poseté drobnými lesknoucími kamínky.

„Tak to ti sedí, jako by je šili přímo na tebe!“

„Myslíte holky?“

„Hlavně v tom máš pěkné prsa!“

Vyhrkla ze sebe Monča a Džín se začervenala, jak jí to dělalo dobře.

A udělala malé kolečko až se dostala k jedné pračce. Její pohled skončil na těch otevřených dveřích. 

„Ty se vlastně plní ze zhora, co?“

„Asi ano.“

Ještě chvilku se prohlížela, když najednou ze sebe Monika dostala báječný nápad.

„No chtělo by to fotku holky!“

A během chvilky už vytahovala z kapsičky u sukénky na uniformě  tu věcičku a začala fotit a fotit.

Náhle zrzka zvedla nožku a přehodila jí do pračky. Já sledoval její chodidlo, jak je krásně tvarované, než se obraz zlomil o hladinu vody a celá zmizela uvnitř. 

„Co děláš?“

„Napadlo mě si zapózovat v pračce.“

Při tom se mile usmála a  nato přenesla váhu na nožku v pračce a strčila do ní i druhou.  Tím stála po   kolena   ve vodě.

 „A teď  skrč nožky pod sebe Džín!“

Začala jí dirigovat Fotografka. Nožka zavrzala po dně, jak se kůže sklouzla po vnitřku bubnu až seděla úplně na bobku.

„Jo, to je skvělé a ještě by ses mohla potopit!“

„Potopit pod hladinu Mončo?“

„Ehm, jo právě to.“

Džín se usmála, udělala hluboký nádech a  zmizela pod hladinou, jen ruce jí zůstaly venku.

„Petruško, zkus jí ty ruce dát dovnitř!“

Nevěděl jsem, co dělám, ale chytil jsem jednu ručku a hned i druhou a zasouval do bubnu až vyšlo pár bublinek. Ginny mi vůbec nebránila, což mě docela překvapilo.

„A teď zavři ten buben a dej desku dolů, jo?“

„Ale není to už zbytečné Moniko?“

„Hele jen na moment! Za chvilku udělám závěrečné foto celého schovávání.“

A tak jsem zacvakl tu kovovou klec a přibouchl bílé víko a ještě si sedl na pračku.

„Skvělé, jo to je ono Petruško!“

Na chvilku jsem zkřížil ty nožky v černých silonkách a dvakrát si bouchl o bok pračky patou, až to zadunělo. Uvědomil jsem si, že je ta moje zrzka uvnitř a vůbec se nemůže bránit.

„Tak jdeme jí pustit, jo?“

„Ano, ale pomalu jí  vytáhneš z bubnu!“

A tak jsem otevřel pračku a vytáhl Ginny za krček nad hladinu.

„Jaké to tam je?“

Chvilku  bylo slyšet jen, jak voda odkapává z jejího obličeje a jak si párkrát zamrkala,  ale  hned vzápětí  nahodila svůj úsměv.

„Tajuplné, zvuky jsou tlumené a ráda bych si to ještě vyzkoušela.“

„Ty si blázínek, víš to?“

„Jo, ale moc mě láká být uvězněná v pračce a ještě aby se točil buben.“

„Jenže  co když  se to nějak zasekne?“

„Ale vždyť všechny pračky mají stopku, né?“

Podíval jsem se na ovládací pultík a když jsem našel červené tlačítko, zlehka jsem přikývl.

„Dobře, jak dlouho tě tam máme nechat Ginny?“

„Dvě minutky, prosím!“

„Dám ti  90 vteřin!“

„Sto, dej mi stovku!“

A tak jsem nastavil na displeji skoro jeden a třičtvrtě minuty, dal praní a jak se Ginny vydýchala a zhluboka nadechla, pomohl jsem jí poskládat do bubnu, vše zajistil a pustil zelené tlačítko.

„Ty jí fakt necháš v té pračce?“

Zeptala se Monika se strachem v očích. Ale to už se pračka rozvibrovala, jak se buben začal točit.

„Víš potápěčky vydrží ve vodě o hodně déle, než bychom si uměli představit.“

Obě jsme sledovaly displej ze kterého už půl minutka utekla.

„Viděl jsem jí to v očích, jak si tenhle adrenalin chce vyzkoušet. Ty sis toho nevšimla?“

„No já, asi ano, ale nevěděla jsem, že chce zajít až tak daleko.“

„Hele, minuta. Připrav si foťák, protože to bude snímek , až vykoukne ta její hlavička s prvním nádechem.“

Přikývla a namířila na pračku. Já si na ní vylezl a cítil, jak se stále třese. Když byla minuta a půl pryč, pomalu jsem slezl a připravoval se na odklopení víka. Jenže pračka zastavila a víko nešlo odemknout.

„Snad to nemá minutovou pojistku!“

Ale hned mi to došlo, zmáčkl jsem červené tlačítko a už zámek povolil. Rozcvakl jsem plechovou klec a jak jsem odklopil i poslední zábranu, poklepal jsem mojí holce po rameni v té vodě. Ihned na to její hlava vystartovala nad hladinu a jak  se pootočila k nám, Monika  zacvakala snad už po dvacáté spouští. Její lapání po dechu naznačovalo, že  si to užila.

„Děkuji hoholky, bylo to to úžasné.“

„Jo, splnili se ti dvě minuty!“

„Fakt, jak to?“

Ale to už stála a otřepávala ze sebe vodu.

„Pojistka , je nastavena nevím, asi na minutu či co.“

To už udělala olalá, ale hned se usmála a pomalu vylezla ven. Jak byla otočená zády, svlékla si ty plavečky a rychle se zabalila do ručníku.

„A teď si je zkusíš ty, Petruško!“

Zalapal jsem po dechu pro změnu já, když jsem cítil z těch plavek tu typickou vůni látky a ještě  nějaký krém, co používala moje holka.  Během chvilky byla oblečená opět jako hosteska a mě už rozepínala blůzku.

„Tak já jdu zas hlídat holky.“

„Ale to no já nevím!“

„Uvidíš, je to adrenalin!“

Když jsem sundal podprsenku a měl už jen kalhotky, požádal jsem Ginny, aby se otočila.

„Jo, jasně, stydíš se.“

Na to jsem sundal lodičkové kalhotky a nechal si ty stahovací látkové, bohužel ty neviditelné jsem neměl, ale jak jsem už byl v plavkách po pás, viděl jsem, že mi je dobře uschovaly. Upravil jsem klín a jak si nasadil ramínka, plavky zastudily a já skoro vyjekl.

„Jo, jo, cimprlich! Mončo už můžeš jít fotit!“

„Ty plavky jsou fakt skvělé, možná ještě lepší, než za sucha.“

Rozhalil jsem si vlasy přes ramena, udělal milý úsměv a prošel se sem a tam. Ginny mi jen upravila levé ramínko a srovnala lem v rozkroku až jsem sebou trhl. 

„A máme tě na fotkách Petruško!“

Radostně pískla Monča, ale Ginny mě  pošoupla k pračce, kde už bylo trochu vody kolem.

„Vlez si tam jen pro srandu na chvilku, ano?“

„Dobře, ale maximálně minutu! Jinak se utopím!“

„Ale neutopíš!“

A tak jsem se chytil okraje a snažil se být ladný v tom pohybu, chodidlo jsem co nejvíce srovnal s  lýtkem až se špičkou prstů dotkl hladiny. Monča byla nadšená, což mě taky lichotilo. Pravá nožka dopadla na dno již trochu chladnější vody, potom i druhá a když jsem poklesl v kolenou, začínalo mě to čím dál víc vzrušovat. Přímo mě to tahalo dovnitř. Obě nohy jsem poskládal šikovně na dno a mezi ně si sedl, potom se prohnul v pase a jak jsem si  stočil bokem hlavu, už jsem zacítil  hladinu. Udělal jsem hluboký nádech a ponořil hlavu do svého rozkroku. Čísi ruce mi nacpaly pravou i levou ruku dovnitř podél těla a hned nato se ozvalo zaklapnutí zámečku. Zkusil jsem se hlavou opřít o tu kovovou klec, ale ta nepovolila. Hned na to se udělala úplná tma, jak Ginny zavřela víko a posadila se na něj.

„Holky, vy jste úžasné! Dokázaly jste to obě.“

Ozývalo se z venku tlumeně.

„A nechceš si to taky vyzkoušet?“

„To né, v bazénu jsem zazmatkovala a kdyby nebylo Petry, tak asi bych měla problémy.“

Párkrát si Ginny zaťukala balerínkama než se ozvalo seskočení.

„“Vydržíš ještě Petro?“

Kopl jsem jednou.

„Nojo, vlastně. My jsme se nedohodli, jak si budeme dávat znamení. Tak jednou je ano a dvakrát ne!“

Opět jsem kopl, ale to už mi začínal docházet vzduch. Hned jsem kopl dvakrát a na to se ozvalo dvojité cvaknutí a já mohl vystrčit hlavu. Lapal jsem po vzduchu a Monča fotila a fotila.

„Chceš si to vyzkoušet s tím točením Petruško moje?“

„Jak dlouho jsem vydržela?“

„No něco málo přes minutku. Tak zkusíme to?“

„Ale dobře, jen si to nastavím, jo?“

„Aha, jo dobře.“

Hned jsem otočil hlavu a vystrčil ruku, nastavil jsem minutu a normální praní.

„Tohle červené je stop a případně použijte i tohle černé, když bude nejhůř.“

„A to je co?“

„Vypouštění!“

„Ajo, dobrý!“

Pořádně jsem se rozdýchal, potom  se naposledy nadechl a v tom se ponořil.  Během pár vteřin jsem zaslechl jiné cvaknutí a já se začal propadat. Jedna otočka, druhá otočka, třetí otočka. Chvilku jsem nevěděl kdo jsem, svět se motal jak na centrifuze.

„Klid, rozvahu, udržuj vzduch!“

Tohle mi najednou pomohlo a já se dotkl prsou, které se odstředivou silou mačkaly do mě, jako  celé moje tělo na vnitřek bubnu. Už jsem nepočítal otáčky, ale  spíš vnímal tu bezmoc cokoliv udělat. Byl jsem uzavřený a jediný nádech by mi přivolalo bezvědomí, nebo i utonutí. Chytil jsem si pusu, ale nebylo to třeba.

Jediné, co jsem slyšel byl skřípot těch drobných kamínků na plavkách. Když jsem si to uvědomil, že je  měla Ginny, ihned se moje vzrušení   zvýšilo. šahal jsem si znova do rozkroku na ty kamínky a jak tlak dovolil posouval prstíky vzhůru a zase zpět.

K mému údivu jsem přestal myslet na kyslík a vnímal jsem, jak jsem  v ocelové kleci. Motor hučel tak, že jsem nic neslyšel a jestli náhodou někdo přišel do prádelny, tak by mě vůbec neměl šanci zjistit, kde jsem uschován.  Úzkost z toho prostoru mě donutilo myslet na Ginny. Ta holka se sem taky poskládala. byla v té samé vodě, potila se stejně jako já. V tom jsem měl obrovské nutkání se nadechnout, ale jen jsem trochu upustil už tak spotřebovaný vzduch. Dalších deset vteřin jsem se točil bez myšlenky na příjemné věci. Už jsem chtěl vylézt ven, ale ta vzpomínka na mojí zrzku, jak  lezla s úsměvem do bubnu a nechala se zavřít mi dávalo sílu, že to taky dokážu. Byla to celá věčnost, než  se buben náhle zastavil. Hlava se mi ale motala dál, jako by se buben vůbec nezastavil.

„Dobrý den, co tu děvčata děláte?“

„Přivezli jsme prádlo madam!“

Ježiš marja, já se tu snad utopím! Brumlal jsem si a najednou si uvědomil, že čelo mám mimo vodu, tak jsem honem vytočil hlavu až se nos dostal nad hladinu. Ihned jsem se nadechl a vydechl pusou, začal jsem dýchat a celé tělo se postupně zklidňovalo. Věděl jsem ale, že tu vzduchovou bublinu hodně brzy vyčerpám.

„Asi Vám ta pračka doprala!“

„Co? Aha, no asi  se jen zastavila.“

Jenže se ozvalo kopnutí botou a tak jsem se honem rozdejchal a zhluboka nadechl. Zadržel jsem dech a jednou bouchl. To stačilo k tomu, aby Ginny opět zpustila pračku a já se vnořil pod vodu. Teď jsem bojoval sám se sebou. Už jsem ale nepociťoval, že by se mi motala hlava a ani rotace bubnu mi nevyvolávala potřebu se nadechnout. Rozvážně jsem myslel na Plavečky, na moje bosé nožky s prstýnky až jsem se jich konečky prstů dotkl a vzpomněl si na klíček od schránky, schránka v mém domě! Copak asi se děje v Praze?

Naštěstí se buben zastavil, v tom se odklopila horní deska a já opět začal vnímat světlo. Cvakla klec a už mě vytahovala jemná ručka ven.

„Neutopila si se mi?“

Její tvář jsem nepoznával, jak byla vystresovaná.  Hned mi objímala hlavičku a i dala pár polibků. 

„Jsem v pořádku! Jak jsem tu byla dlouho?“

Přitom jsem se pousmál a otíral si pramínky vody z vlasů, co mi sjížděly po tváři.

„Chvála bohu, to je zázrak! Víš že si tam byla dvakrát minutu a ještě půl mezitím?“

„První minuta byla strašná, ale potom jsem zjistila, že je tam vzduchová bublina a ta mi pomohla přežít to další praní!“

„Peti, jsi dobrá, já měla snad ještě větší strach než Džín.“

„Holky, rychle sušit a pryč!“

“Jasně Mončo!“

vytahovala mě Džín z pračky a pak mě rvala do nějaké divné oválné  skříně.

„Vlez tam, to je sušička!“

„Aha, ale nepřipečeš mě, že né!“

Jenže ona se se mnou nebavila, rychle  zavřela a pustila teplý vítr, který se prohnal skrz a díky tomu průvanu jsem byl v cukuletu suchý.  Jen hukot v uších a divný pocit v rozkroku mě provázel, než mě zas otevřela.

„Jo už je to dobré!“

„Fajn, tak rychle lez to vozíku!“

„Co, proč?“

„Protože tu nejsi, jasný?“

I když jsem pořád nechápal, nechal jsem se namačkat na dno té velké plastové nádoby, při tom jsem si stočil   své nahé nohy k obličeji až jsem skončil napěchovaný na dně. Hned mi   na hlavě přistálo moje  prádlo a hned na to na mě pěkně naskládali čisté ručníky a župany. Ozvalo se zacvaknutí víka a v tom jsme se rozjeli pryč z prádelny.

„Už bude čas na ten výlet Ginny?“

„Co, no skoro jo, jen to zavezeme do kumbálu a půjdeme se převléknout.“

„Mám hlad!“

Zašeptal jsem polohlasem.

„Pšššt!“

Ozvala se moje holka, když vozík drncal přes práh výtahu.   Jak se zavřely dveře, už jsme mohli mluvit nahlas. 

„Vydrž to Peti!“

„Je tu horko a málo vzduchu!“

„Ale, nepovídej! Vydržela si skoro tři minuty, tak těch pár sekund už vydrž!“

Namačkaný s obličejem u kolenou jsem cítil, jak vzduch  houstne a jak se mi špatně dýchá. Zároveň jsem na stehnech zacítil ty drobné kamínky z plavek, které začaly dřít.  Vozík opět zadrncal, potom další práh a už jsme vjely na čtvrtou palubu.

„Otevři mi dveře Mončo!“

„Jo, prosím, račte dál!“

Hlavní dveře se zaklaply a víko povolilo, jak někdo odstranil jistící páčky na stranách.

„Ty růžové támhle a ty bílé zas sem!“

Vyndávali z vozíku čisté prádlo až hmátla po mě.

„Jo, promiň, to jsi ty?“

„Né, sardinka ve své šťávě!“

Obě se zachichotaly a začaly mě tahat ven, což jim dalo docela práci.

„Ach jo,  tak proč si se  tam narvala  zrovna takhle?“

„Ale přeci si mě tam vmáčkla ty, Džín!“

„Já, jen jsem řekla, aby ses poskládala na dno.“

Konečně moje sevření povolilo, když mi uvolnily pokrčené nožky až jsem se mohl přetočit na zadek a vysoukat se ven. Hned jsem vzal víko a zavřel vozík.

„Vidíte to, je vzduchotěsné!“

Monča si přikryla rukama pusu, ale Ginny se jen usmívala.

„Bóže, tenhle vzduch by ti vydržel na půl hodiny!“

„Tak si to můžeš vyzkoušet!“

A naštvaně jsem si chtěl sundat plavky.

„Počkej, ty si raději nech na sobě, ať nic neneseme v ruce!“

Pochopil jsem a rychle si vzal kalhotky, silonky, sukénku i blůzku. Balerínky jsem nazul jako poslední a když  jsem vyšel z kumbálu, objevila se madam Lotto!“

„Ahoj děvčátka, jste už úplně hotové?“

„A ano, madam, už je hotovo!“

Rychle jsem odpovídal i když jsem maskoval nervozitu, jak se dalo.

„Dobře, tak pojďte za mnou. Na páté palubě potřebují holky pomoct. Chtěli by se podívat na pevninu a takhle by to sami nestihli.“

A jak vykročila od nás otočil jsem se na holky. Ty jen pokrčily obočím a pobídli mě, abych se už taky pohnul.

„Bylo to o fous!“

Šeptla mi Ginny do ucha, když  jsme přecházeli mezi dveřmi a schodištěm.

Naštěstí jsme byli šikulky a na přístav nám zůstali dvě hodinky, které jsme si  užili nejen díky nákupu suvenýrů,bižuterie na karneval  ale i něčeho na zub.