Loďka - 14.díl - Lezanka
Sluníčko svítilo a modrá obloha zářila, jako by jí někdo namaloval. Vlnky šplouchaly a jen mírný větřík nám čechral vlasy.
„Mám to ráda, hlavně když si takhle můžeme zaběhat spolu Peti!“
„Asi bych sama nešla, ale co bych neudělala pro svého ženicha!“
Už druhé ráno jsem se díval na ramínka, kde vysely naše karnevalové kostýmy. Hlavně jsem nemohl odtrhnout zrak od šněrovačky, kdykoliv jsem se tím směrem podíval.
„Na co myslíš?“
Při tom si protahovala svoje nožky v teniskách.
„Ale na ty kostýmy a jak to zítra přežiju.“
Při tom jsem si protáhl záda, protože jsem je pořád cítil od středy.
„Já na to myslím taky!“
V tom jsme obě vyprskly smíchy.
„Jdeme se převléknout a na snídani!“
A taky za pár minut jsme jako dvě sestřičky v hosteskovém úboru běžely do jídelny.
„Dneska jsem si řekla, že budu jíst zdravě a hubnout!“
„Heduš, to je marné!“
„Tak to by si mě Petro urazila!“
„Aha, no né tak, jak si myslíš, ale že to stejně žádná dlouho nevydržíme.“
„Aha, tak proto ta zelenina na tvém tácu!“
„Jo Ginny, já to cítím, že musím.“
„Tak to já můžu jíst od rána do večera a nic nepřiberu!“
Smála se Monika.
„To se někdo má!“
„Já jsem zkoušela dělenou stravu a zpočátku jsem zhubla tři kila.“
„A to za měsíc Ingrid?“
„Jo, asi tak, jenže jsem to Paulo nevydržela a během tří měsíců jsem měla o tři kila navíc.“
Sledoval jsem opět, jak se holky tváří při jídle a zjistil jsem, že za ty dva týdny se skoro vůbec od nich neliším. Měl jsem rovné prsty, když jsem držel lžičku a né do vajíčka, jak to dělají kluci, seděl jsem rovně a nehrbil se a i jsem si bral menší kousky jídla do pusy. Eli jedla jak zjednaná a vůbec nevypadala, že by jí vyboulené tvářičky trápili. Za to Ginny byla velmi decentní a hlídala si skoro vše stejně jako Ingrid. Přehodil jsem si nožky a mrkl na vedle sedící Monču, která je měla velmi těsně u sebe. Za to o kousek dál seděla Heduš s nožkama lehce od sebe. Všechny byly v černých silonkách a tak jsem se musel držet, aby mě to nevzrušovalo víc, než bylo slušné v této společnosti.
„Dobré ráno děvčátka!“
„Dobré, dobré!“
Pozdravili jsme madam a trochu zpomalili naše jezení.
„Tak v sobotu zakotvíme v přístavu Miami, kde někteří pasažéři končí svojí plavbu a noví zas nastoupí.“
Zašustily papíry a po chvilce začala číst kdo opustí naší posádku.
„Pokud některá z jmenovaných by se rozhodla s námi pracovat dál, máte možnost mi to nahlásit do dnešního večera, nebo do zítřejší snídaně, kdy se tu opět objevím.“
„Já rovnou říkám, že bohužel končím madam Lotto!“
„Aha, Alenko, já vím a tvoje spolubydlící Andrea taky, žé?“
„Jo madam i když bych ráda pracovala dál.“
„No máte možnost si to ještě rozmyslet. Dále všechny zapůjčené věci musíte dnes vrátit včetně uniforem a jiných zapůjčených věcí, abych to mohla zkontrolovat. Díky tomu budeme mít zítra už méně hostesek na úklid, ale taky méně práce, jak někteří již zítra před jedenáctou opustí své kajuty. No máte ještě někdo něco?“
Při tom se podívala na chvilku i na mě. Já ale pohledem neucukl a s lehkým úsměvem jsem na ní poznal, že těch starostí má hodně a nerada by měla další. Ale jak se odvrátila ke svým papírům, tak závěrem nás popohnala k sehnání si masky na bál a odešla pryč.
„Tak že by jsme mohli na chvilku ven?“
„Jo, Petro, ale času bude docela málo.“
„Tak se jen projdeme.“
A začali jsme se domlouvat, kdo s kým a v kolik.
Den mi opět utekl a já se rychle převlékl v kajutě do civilu, abych si šel naposledy zatančit.
Dnes jsem si vykračoval v modrých lodičkách, v modré sukénce a šedivé blůzce k tanečnímu sálu i s trochou nostalgií v mysli. Hlavou mi probíhalo, kolikrát jsem se už převlékal za tento týden. Bylo to úžasné být baletkou, plesovou tanečnicí nebo jen temperamentní holkou s šatičkama, co zakrývaly jen to nejnutnější. Ani jsem nevnímal ten klapot lodiček, který směřoval dál a dál až jsem automaticky natáhl ruku a zaklepal na dveře.
„Fajn Petro, ahoj a pojď dál!“
Pozdravil mě Pavel a ukázal rukou na směr, kterým jsem se měl vydat. Ale než jsem se pohl, překvapivě jsem si ho prohlížel, jak měl na sobě přiléhavý dres žlutorezavé barvy s chlupatým ocasem na konci a i konce končetin měl pod hustým chomáčem chlupů.
„Jo ahoj, můžu dál?“
„Už tam na tebe čekají.“
„Děkuji.“
Špitl jsem a vydal se do šatny, jenže jak jsem prošel skrz dveře, zůstal jsem úplně v šoku. Dvě nádherné obludy se pomalu dooblékaly, jejich zlaté kozačky se leskly stejně jako nehty a další ozdoby kolem hlavy. Na tváři měli nějakou masku kocoura či kočky a velké hnědé oči jim skoro svítili. Kromě proužku nad čelem, který se tahal až dozadu měly krásnou zlatavou hřívu.
„Neboj se nás, my tě nesežereme!“
„A ahoj no páni Blani!“
„Já jsem ti říkala, že tě pozná!“
„Hlavně tvůj hlas prostě pozná každá!“
Přidávala se až doteď skrytá Luci.
„Tak si odlož a začni s oblékáním!“
Ještě pořád jsem nebyl schopen normálně mluvit, ale shodil jsem prádlo do skříňky a bosky jen ve spodním prádle si stoupl ke stojanu.
„Podprsenku prosím dolů!“
„Ale já, no ehm.“
„Neboj, tady máš tu neviditelnou!“
A tak jsem se hbitě otočil, shodil látkovou a nasadil silikonovou podprsenku, která mi opět nádherně vytvarovala prsa.
„Jo, tak se nám líbíš. Vem si nejdříve ty silonové ponožky a až potom se začni soukat do toho capsuitu!“
„Co, do čeho?“
Nechápal jsem, co mi to vlastně Blanka říkala.
„Tenhle dres Petro a už nebuď tak vystrašená!“
Začala mě uklidňovat Pavla a až teď, když se jako by usmála jsem uviděl i její zlaté zuby. Opět jsem vytřeštil oči, ale to už se holky rozesmály a já usedl raději na stoličku a začal se převlékat. Jen díky ponožkám se mi oblékalo snáze, látka byla velmi lesklá a hodně stahovala, tak že bych se do toho oblékal hodně těžko. Sledoval jsem, jak je látka žlutá se zlatými nitkami, rezavé flíčky, jak to mají gepardi a jak byla hebká na dotyk. To už jsem se postavil a přetahoval si ho přes zadeček, potom do pasu a když jsem prostrčil ruce, sám mi proklouzl přes prsa i ramena. Srovnal jsem si tu nádheru a Blanka mi dala k obutí ty kozačky na 12 centimetrovém podpatku. Rozepl jsem je a opět zacítil tu vůni parfému s potem, který jsem měl rád. Dovnitř jsem se dostal snadno a když už s trochou námahy zazipl až nahoru, mohl si prohlédnout ty protáhlé špičky.
„Ty teda jsou holky krásné!“
To už se kolem mě prošla Blanka, tak že jsem viděl, jak i jí se botky líbí. Tady si vezmi ty doplňky na kotníky, zápěstí a tohle si zapni kolem pasu ano?“
„Jo, ráda.“
Byly to takové návleky celé chlupaté do zlatava, to samé jsem si dal i do pasu a už tu byla Luci, která mi hbitě svázala dva copy a zatočila je nad hlavou do takové placky.
„Proč to holky?“
„Abychom ti mohli nasadit tu masku. Nadechni se!“
V tu ránu mi přistála nějaká gumová maska na bradě a postupně se mi přitiskla po celém obličeji. Nakonec jsem cítil, jak mi jí řemínky zajistili i přes hlavu a krk na zátylku.
„Promluv, jestli se pohybuje!“
„A co mám jé nějak to tahá!“
„Jo, myslím si, že jí sedí dobře.“
„A ještě řekni ááá!“
Jak sem otevřel pusu, tak mi do ní vrazili ty zlaté zuby až jsem se zakuckal.
„Rychle zkousni! Jo pořádně a vydrž minutku!“
Najednou jsem cítil, jak se ty zvláštní zoubky zarývají do meziprostoru a jak můj stisk jako by se víc svíral až jsem zuby sevřel k sobě úplně.
„Odhadla si to Luci dobře a já myslela, že jí nebudou.“
„No Blanko, taky jsem měla trochu strach, ale já mám ty zuby podobné, tak jsem ráda, že jí sedí.“
„Prostě celá ty, je to s podivem, že nám jí madam Lotto dohodila!“
„Jo, jako by mi vypadla z oka, když se na ní podívám!“
Podíval jsem se na její zasněný pohled ke mně a bylo mi o poznání líp, když jsem si představil, že to nejsem já v tom převleku, ale Luci, pravá žena se vším všudy. Ale holky mi ještě nedovolily otevřít pusu, což jsem tak trochu nechápal. V tom se objevil Igor.
„Mám dojem , že se Lucka převlékla za Petru a Petra za lucku!“
Holky se zasmály a Igor začal vysvětlovat.
„Má stejné boty jako ty, taky se vejde do stejných šatů jako ty a ještě má tvoje zuby!“
„No a co jsem říkala já před chvilkou Blance?“
Při tom si přešla až k němu a dala mu něžnou pusu.
„Aha, no tak už budete?“
„Jo, už jí můžeme pustit. Lepidlo by mělo být zaschnuté a držet!“
„Jaké lepišlo?“
Zašišlal jsem, protože mi chvilku trvalo si zvyknout na ty falešné zuby. Ale reakce byla okamžitá, všichni se srdečně zasmáli.
„Jak dlouho jí vydrží?“
„No pět nebo šest hodin Igore!“
„Tak to stihneme ty čtyři představení!“
Odvrátil se a udělal gesto, abychom ho následovali. Poslední mě chytila Luci a postříkala mě velmi výraznou voňavkou, kterou jsem už zacítil z holek a pochopil, že máme mít stejný dráždivý parfém na sobě.
Moje první kroky co by tygřice nevyšly na jedničku, ale když mě poplácala Pavla po zadečku a já se na ní podíval, hned mi došlo, kde jsem udělal chybu.
„Kdyby si nosila deseticentimetrové podpatky denně, tak se ti to nestane!“
Pousmála se a já ihned vystrčil zadeček dozadu a už jsem byl opět v pohodě.
Naše podpatky se tak hlasitě rozlehly dokola že by si nás musel každý všimnout, pokud by jsme takhle prošli po horní palubě. Ale naštěstí tu nikdo krom nás nebyl za což jsem byl docela rád.
„Tak že poslouchej Petro hudbu a do rytmu se budeš vlnit. Potom drobným krokem odejdeš dozadu a sejdeš se s Blankou a Pavlou. Následuje pobíhání sem a tam a potom se opět dostaneš drobným krokem ke mně a začneš se na mě lísat.“
„A co Luci?“
„Luci to pochopí! Hele tohle je tanec a né erotický salon, jasný?“
„Ano, promiň.“
Mávl rukou a už se ozvaly první tóny. Jak jsme pobíhali po sále, čím dál víc jsem cítil ty falešné zuby a jak se v té masce potím. Na druhou stranu jsem byl součástí kočičího tria a i díky té vůni jsem byl emotivně úplně jinde. Kdyby se objevila Ginny a odtáhla mě bokem, tak bych se asi na ní vrhl.
„Jsi mimo rytmus Petro! Hlídej si to sakra!“
Vzpamatoval jsem se a když jsme po tříčtvrtě hodině skončili trénink, tak jsem byl rád za sklenici džusu. Ale to už jsme seděli na terase a čekali na večeři.
„Jak mám s tím jíst Luci?“
„Co, jó zuby, prostě normálně!“
„A nespolknu je?“
V tom mi prstíky zajela do pusy a pořádně zatahala za zuby.
„Drží ti perfektně, prostě se o ně neboj, ale můžeš dát prostě krupicovou kaši!“
Kolem se ozval smích a když přišla servírka, tak jsem si řekl o ryzoto.
„Ahoj , co co to máte na sobě a která je Petra?“
Všichni jsme se otočili za hlasem a já poznal Ginny v leginách a dlouhém tričku.
„Ahoj Ginny, tak si vyber tu pravou, nebo levou?“
Odpověděl jí na pozdrav Robert a ostatní se pousmáli.
„Ale jak, do očí jim nevidím, tak mi to prozraďte.“
„Tipni si a my ti pak řekneme, jestli ses trefila!“
Podívala se na mě, potom na Pavlu a naposledy na Blanku. Ta ale rychle sklopila oči a když se vrátila k nám, tak váhala. Nakonec se vrátila k Blance.
„Tahle vlevo?“
„Samá voda, můžeš hádat ještě jednou!“
To už si k nám přisedla a opět koukala na mě a na Pavlu. Ta náhle sklopila zrak a když viděla, že jsem neuhnul, tak vypálila.
„Tohle je Petra!“
„Tak jí polib!“
„Co, já?“
„No chceš zjistit, která to je, né?“
Pokývala hlavou a natáhla se k Pavle a políbila jí na zlaté zuby. Ta to už nevydržela a zasmála se.
„Vy jste, tak Peti, jsi uprostřed?“
„A dostanu taky pusu na zlaté suby?“
„Ale jo, dostaneš!“
To už si prohodila místo s Pavlou a hned mě objala a políbila.
„Prosím tě, ty tě vymódili!“
„Jsem heská, čo?“
Chytila mi zuby a nechápavě s nima cloumala. Potom přejela po obličeji i očí prstíky, nakonec i přes moje boky.
„Moc se mi to líbí!“
„Jo, prej vše, co mám na sobě včetně zubů měla na vystoupení Luci.“
A teď mi to došlo. Mám v puse její zuby. Přejel jsem si jazykem po nich a moje vzrušení se stupňovalo. Naušnice, vysoké zlaté kozačky. To vše bylo tak přitažlivé, že kdybych si představoval být Luci, tak by se mi to tak nesplnilo. Ale můj sen být co nejvíce ženou se splnil. Ginny mi koukala na zuby a fakt není nic, co by mě teď mohlo prozradit. Ten neskutečný pocit jsem si užíval a zároveň si ukládal do paměti jako jeden z nejhezčích momentů svého života. Cítil jsem, jak se mi potí chodidlo v těch nádherných kozačkách a i ten parfém té atmosféře napomáhal.
„Máš tu jídlo Peti, můžeš jíst!“
„Co, aha, děkuji.“
Najednou jsem se probral a vzal příbor. Zběžně jsem mrkl kolem, abych viděl, jak si holky dávají bacha na tu masku a jak jim lezou zlaté zuby z pusinky. Nemohl jsem najednou odtrhnout zrak a Ginny dělala to samé až jsem se najednou uchechtl a pustil se do jídla. Byl jsem zvědavý, jak to nové zoubky zvládnou.
„Tak dneska s Vámi asi večeřím naposledy.“
Řekl jsem trochu posmutněle a hned se na mě otočil Igor.
„Ty jsi z Prahy?“
„No ano, proč?“
„Pokud by si chtěla si někdy takhle zablbnout, můžeme tě vzít sebou na vystoupení!“
Jenže v momentě mi docvaklo, že bych musel dělat jen holku a to se mi úplně nezamlouvalo. Na druhou stranu bych si opět mohl užít tyhle převleky.
„Jo, to bych někdy ráda zkusila.“
V tom Igor vyndal peněženku a podal mi vizitku.
„Tak se můžeš někdy ozvat. Rádi tě uvidíme, žé?“
„Jo já ano!“
Přidala se Pavla a ostatní jen přikývli.
„A já taky můžu?“
„Ty Džín? No to si ještě rozmyslíme!“
Zasmáli jsme se a já opět už jen myslel na vystoupení, které nás za pár minut čekalo. Ginny musela k bazénu a tak jsem vešel kolem sedmé i s ostatními na parket. Diváci udělali ach a och, jak byli v šoku. V tom zazněla hudba a já si začal vychutnávat čaču. Pobíhal jsem a měnil si pozice s Igorem, potom se opět vrátili do víchozí pozice až jsem byl trochu zadýchaný. Díky masce jsem vše viděl trochu do hněda, ale když jsem si vzpomněl na ten první pohled na Blanku a Pavlu, tak jsem zamrkal a usmál se, až jsem to cítil na tvářích.
„Jsi nějaká zadýchaná Petro!“
Ozval se Pavel a napil se rybízového džusu.
„Chtěla jsem si to užít, tak jsem do toho dávala vše.“
„Jo, bylo to vidět, ale místy jsi to přeháněla, musíš mít rovnoměrný krok i to trhání tělem.“
„Ach jo a já myslela, že jsem chybu neudělala.“
Povzdechl jsem si a prstíky se zlatými nehty si promnul nárt v kozačkách.
„Nic si z toho nedělej Peti! Tohle je profesionální tanec a né amatérština.“
„Já vím Pavlo.“
V tom si ke mně přisedla Luci.
„Hele, poslouchej hudbu a trochu uber energii. Tím to budeš lepší cítit a i pohyby budeš mít přirozenější!“
Při tom mě pohladila po rameni.
„Tak já to zkusím.“
„A nemrač se, pořádně si to Petro užij!“
„Díky Roberte!“
Ale to už nás Igor hnal na druhé představení. Cítil jsem, jak se mi nožky potí v kozačkách a jak se maska lepí úplně na mou kůži. Ale hudba byla skvělá a tak jsem se pokusil se do toho položit. Pochvala byla i po třetím představení a to poslední jsem si už opravdu užíval.
„Výborně holky, mám z vás radost! Hlavně se Petra rychle učí!“
Pochválil nás Igor, ale to už vedle mě byla i Ginny.
„Chtěla by sis taky zkusit být lvicí?“
Náhle se zeptal Robert Ginny.
„Já, no ale já moc tančit asi neumím, jako Petra!“
Rychle zamlouvala svou touhu.
„Hele, tak přijď až budeš v Praze a něco vymyslíme, jo?“
„Ještě nevím, ale třeba ano.“
„Tak jdeme se svlékat!“
A tak jsem si sundal masku, potom všechny ty chlupaté potvory až jsem rozepl ty kouzelné kozačky. Ihned z nich se vyvalila vlna teplého vzduchu s typickou vůní. Hned jsem si vzpomněl na Luci a její deodorant, který mi půjčila před tím, než jsem botky obouval a tak se moje vzrušení vystupňovalo. Jen velmi pomalu jsem odkládal první kozačku a po tom i druhou jako ve zpomaleném filmu. Odfoukl jsem si a se smutkem si svlékl kombinézu, ponožky a začal s oblékáním svého prádla.
„Petro?“
„Ano Luci?“
„Něco sis zapomněla sundat!“
V tom mi to došlo, protože jsem si chtěl vzít svou látkovou přes tu neviditelnou podprsenku.
„Ježiš Luci, já se moc omlouvám!“
Ale ona mě náhle zastavila.
„Nech si jí, prostě, já mám ještě dvě.“
„Ale to nemůžu přijmout přeci!“
„Prostě si jí nech, budeš mít prostě na nás památku, ano?“
Ještě chvilku jsem uvažoval, než jsem přikývl a s vděčností jí objal a poděkoval pusou na tvář. Automaticky jsem si ale stejně navlékl svou, abych jí nemusel nést v ruce, vzal lodičky, sukni a pozapínal si blůzku.
„Holky, bylo mi s Vámi moc fajn! Na tento týden nezapomenu!“
„Ale ty se loučíš, jako by jsme se už neměly vidět!“
„Jo Petro, přijď si nás kdykoliv večer zkouknout, zda neděláme hanbu!“
„Vy plujete dál?“
„Ano, máme to na celé léto, jo a ty zuby nám prostě vrátíš až se ti odlepí.“
Usmála se ještě jednou Luci při čemž jsem si zkusil, zda se mi už neodlepuje ta zlatá protéza, ale držela dobře.
To už mi bral ruku Pavel a tak dostal taky pusu, stejně jako Robert a Igor. Rychle jsem sbalil Ginny a běžel pryč, než si to rozmyslím.
„Jsou úžasní, viď?“
„Ano Džín!“
A s tím nádherným pocitem na prsou jsem vklouzl i do sprchy, kde jsem si podprsenku teprve sundal. Ginny si jí taky prohlížela a zkoušela, než jsme šly spát.
„Tak co zoubky Petruško?“
„Já na ně úplně zapomněla!“
Ginny rychle šáhla po horních zubech a kupodivu se jí je povedlo odlepit. Ihnedsi je ale sama nasadila a zkousla.
„Jak se ti líbím?“
„Jsi trochu poloviční moje zlato!“
„Tak já to napravím!“
Sledoval jsem, jak s jiskrou v oku mi vytrhla i spodní protézu a jak jí už měla nasazenou, tak zkousla až se ozvalo mlasknutí.
„Ty šou žvláštní!“
„Proč, prostě zlaté zoubky ty moje šišlo!“
„Já nejšem šišla!“
Ještě jsme si je párkrát vyměnily a nasmáli se, než jsme usnuli.
Diskusní téma: Loďka - 14.díl - Lezanka
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
