Loďka - 13.díl - Lezanka

05.02.2024 22:45

„Děsné ráno Ginny!“

„Co ti je, Petro?“

„Záda, bolí z toho bazénu.“

„Prosím tě, proč zrovna z bazénu?“

„Víš kolikrát jste mě lámali přes ten okraj bazénu ven?“

„Ajo, jéje no ale vůbec mi to nedošlo, promiň!“

Při tom se na mě podívala s lítostí a pohladila po rameni.

„Asi bych si měla říct o nějaký prášek, co?“

„Co prášek, ale o pořádnou masáž!“

A jak jsme došli na snídani, tak  Ginny zmizela někam dozadu.

„Tak už víte, za co půjdete na ples, holky?“

Zeptal jsem se docela zvědavě, protože mě ta myšlenka zajímala.

„My už máme ty čerty Peti!“

„Aha, tak to byl fofr!“

„No a já mám nakonec nějakou čarodějnici.“

„Ale Heduš, tak andílek nebude?“

Jenže  to už se vrátila Ginny.

„Co, jaký andílek? Snad né Petruška?“

Holky se nahlas zasmály a já se zakuckal. V tom mi Monča vrazila pár ran do zad, tak že jsem  se pomalu srovnal, ale zaúpěl jsem kvůli bolesti v zádech.

„Promiň, asi jsem to přehnala.“

„Ne, to né Mončo, jen je mám trochu  natáhnuté z bazénu.“

„Čemu jste se chlámaly, holky?“

„Ale Heduš bude asi   ježibaba!“

„Čarodějnici Paulo!“

„No a co vy dvě, už jste něco vymyslely?“

„Jo já budu dělat nevěstu a Ginny ženicha!“

Utrousil jsem s patřičným sarkasmem až se Ginny rozesmála.

„Tak to beru, já budu Tvůj nápadník. Ještě tě mám požádat o tvou ruku, co?“

„Ale Ginny, vy se přeci k sobě hodíte! Spíte spolu, uklízíte spolu, plavete spolu….“

Začala výčet Ingrid a já se smál čím dál víc.

„Ale doopravdy holky jsme se ještě o tom vážně nedomlouvaly. Myslela jsem na nějaké plesové šaty jako dvě sestřičky, ale jinak fakt nevím.“

„No to já Peti jsem už nad tím přemýšlela, ale bude lepší se jít podívat do půjčovny, co říkáš?“

A tak jsem jen přikývl.

„A já půjdu s Vámi, protože taky nic nemám vybraného!“

Ozvala se Monika a Ingrid souhlasila.

„Tak půjdeme my čtyři po třetí, jak douklízíme, jo?“

„Spíš po půl čtvrté, nám to trvá o něco déle.“

A tak úklid jsme dělali automaticky, každé šaty, co jsme našli v kajutách,  jsme si jen tak  přiložili na tělo, abychom viděli, jak by jsme v nich asi vypadali, než jsme je poctivě uklidili do skříní.

„Já asi budu chtít na hlavě korunku, Petruško!“

„Jo a já si dám závoj, aby mě hned tak nějaká madam nepoznala, že jsem jim uklízela bydleníčko.“

Zasmáli jsme se a vzali další kajutu. Už jsme si vyzkoušeli i několik zvláštních  střevíců, než jsme měli hotové celé patro. K mému překvapení jsem většinou zkoušel jen ty bílé lodičky a Monča mi je  hodnotila.  

„Dnes se to tedy vleklo, to bylo šílené!“

„Jo, taky mi to tak připadalo dlouhé!“

To už jsme kráčely všechny čtyři po snad sedmé  palubě a jak jsme otevřely dveře, dýchla na nás vůně všech možných parfémů, jak to v půjčovnách bejvalo. Objevilo se nespočet stojanů s šaty, police s klobouky a velké prosklenné skříně s botami.

„Týjo, tak tady si určitě vybereme holky!“

Užasla Monča.

„Tak kde začneme?“

„Třeba  princeznama!“

„Dobře, ty jsou tuším támhle.“

Načančaných šatiček tu mělynespočet a tak jsme za chvilku měly jen spodní prádlo a zkoušely rovnou jedny šaty po druhé.

 „Tyhle světle zelené ti Mončo moc sluší!“

„Jo a má pěkně vytvarovaný pás!“

„A jsou lesklé, fakt úžasná k těm blond vlasům!“

Monika se usmívala od ucha k uchu a když jsme našli i korunku, bylo vybráno. Ingrid si vybrala taky princeznovské šaty v světle modré a teď jsme byli na řadě my.

„Támhle mají asi ty plesové šaty Ginny!“

Ale moje holka zamířila úplně někam jinam.

„Kam jdeš Džín?“

Zeptal jsem se a hned spěchal za ní i s princeznama.

„To je  ono, Petruška si bude zkoušet bílé šatičky!“

„Ale to né, Ginny!“

„Jen tak, jak v tom budeš vypadat Peti! Prosím!“

Zaškemrala a když se i holky přidaly, tak jsem rezignoval a odložil na stojan svoje růžové šaty a začal zkoušet.

„Tyhle jsou moc velké!“

„A tyhle zas moc krátké!“

„Tyhle mají úzkou sukni!“

„A tyhle zas velký výstřih vzadu.“

Když už jsem si myslel, že to mám za sebou a půjdeme k plesovým šatům, vytáhla Ginny jedny  krásné bílé šaty moc pěkně zdobené, skoro až přeplácané.

„Tyhle se mi líbí Peti!“

„Tak si je Ginny zkus!“

Chvilku přemýšlela a nakonec řekla.

„Ale já je chci vidět na tobě ty moje nevěsto!“

„Jo, my taky, my taky!“

„A, a, ale to bude trvat věčnost, né?“

Zakoktal jsem se, protože spíš jsem je chtěl vidět na Ginny a já bych si vzal frak.

„My ti pomůžeme!“

Během chvilky svěsili vše z ramínka a já dostal nejdříve jednu spodničku, potom mi  dali druhou s obručí a třetí, která měla prozměnu obruče dvě. Na to jsem dostal svrchní šaty a vše zakončili bílou šněrovačkou. Ingrid jako zkušená mi říkala, abych vydechoval a postupně mi jí stáhla tak, že jsem musel mít snad v pase jen šedesát centimetrů až jsem se divil sám, že to vůbec šlo. Půl hodiny se kolem mě motali a když jsem vklouzl do lodiček na asi deseticentimetrovém podpatku a přes obličej si svěsil závoj, ozval se úžas.

„Ty jsi krásná nevěsta Petruško!“

„Otoč se dokola, prosím!“

Tříštvrteční rukávy mi  vlály kolem těla, sukénka držela  tvar a jen závoj se lehce vlnil. Jinak šaty ze saténu byly na omak velmi hladké a příjemné. Sukně bohatě zdobená drobnými kamínky a to samé měla i šněrovačka. Když jsem se podíval do zrcadla, sám jsem oněměl tou krásou.

„Jo a ještě pro Ginny ten frak s cylindrem Ingrid, žé?“

„Jo, ty jsou hned vedle!“

A tak vedle mě po chvilce stála moje zrzka od ženicha k nerozeznání.

„A teď polibek!“

„Ale to se nehodí Mončo!“

Jenže Ginny asi na ten pokyn čekala, odhalila můj závoj a vtiskla mi hubičku přímo na moje rty. V tom   jsem zaznamenal blesk a cvaknutí spouště, které se ještě dvakrát zopakovalo.

„Ale to nechci holky!“

„Ale jó!“

„Mě se taky líbíš Petruško!“

Usmála se na mě Ginny.

„Ty to takhle chceš?“

„Jo, na plese vyhrajeme první cenu!“

Odfoukl jsem si až se závoj zavlnil kolem uší a jen utrousil.

„Tak dobrá, sežeň nám nějaké šperky a prstýnky, když jsi ten ženich.“

„Jo, ráda!“

A v tom jsem dostal druhou pusu. Ale to už jsem se pousmál a začal se svlékat.

Odnášeli jsme si své kostýmy do Kajut, jako by  to bylo křehké zboží a já viděl na Ginny, jak touží si ty šaty zkusit taky.

„Až to budeš chtít  taky obléknout, tak mi řekni, ráda ti pomůžu.“

„To je to na mě tak vidět?“

„Děsně, ale už musím běžet, chtějí se mnou zkusit nějaký rychlejší tanec.“

Usmál jsem se, vrazil jí pusu na tvář a zmizel v chodbě. Měl jsem to jen tak tak, abychom se stihli i převléknout.

„Ahoj tanečníci!“

Pozdravil jsem se narychlo a uháněl do šatny. Tam jsem si vzal opět lehké šatičky, které pěkně lícovaly s mým tělem a na nožky mi daly  sportovní cvičky.

„Aha, tak už je mi to jasné, kde je Robert?“

„Už čeká vedle, tak běž.“

Vyskočil jsem a zjistil, že konečně mám boty, které nekloužou.  Pousmál jsem se a jak jsem otevřel dveře, ozval se rokec jako řemen.

„Ahoj Petro, pojď dál.“

Taky se odebral doprostřed parketu a hned mi chytil ruku.

„Co jsi dělala naposledy?“

„No klasiku, výměnu, podtočení a pár poloakrobaček.“

„Aha, tak zkusíme základní krok.“

„Předem se omlouvám.“

„Beru na vědomí!“

Ale to už začal odpočítávat a jak jsme začali  s prvním přešlapem, vypadl jsem z rytmu.

„Nevadí, znova, dva tři a čtyři! Výkop, výkop přešlap a výkop, výkop a přešlap!“

 Po asi deseti minutách  to stopl a přišel ke mně bez hudby.

„Dáváš kolena málo nahoru, ten výkop  musíš s kolenem vzhůru a až když klesá, tak přitahuješ nohu k sobě a dolů. Uděláme to bez hudby.“

Začal počítat a já podle toho vykopával. Bylo to hrozné, kolena mi sice po chvilce  létaly vzhůru, ale začínaly se ozývat moje bolavá záda.

„Jo, to je ono, ras, dva a přešlap, drž rytmus přešlap!“

Nechal mě  krokovat a opět pustil hudbu, tentokrát dal pomalejší skladbu a hned jsem se cítil líp.

„Zkusíme podtočení!“

Udělali jsme to dvakrát v jednom směru, potom dvakrát tam a zpět a opět dvakrát v jednom směru.

„Jo fajn a teď svíčku!“

Na moment jsem zaváhal a vzpomínal, jak to holka vlastně dělá. Potom jsem přitančil před něj a chytil ho kolem krku za ramena,  povyskočil a roztáhl nohy do polosedu,  zhoupl se a dostal se přímo obkročmo do jeho klína, to už mě držel pevně v pase a jak jsem  se švihem opět zhoupl vzad, tak jsem nohy už dal k sobě a nechal se vyhoupnout vzhůru až jsem stál na rukou.

„Jo, drž to a můžeme dolů!“

Usmál jsem se a stále se držel jeho ramen,  při čemž jsem pomalu dopadl na zem až se mi kolena podlomila,   ale hned jsem se narovnal a opět začal vykopávat nejdříve pravou, potom levou a nakonec na pravé noze udělal přešlap.

„A teď   obtočení kolem ruky u mě vpravo.“

Přitančil jsem tedy k jeho pravému boku a jak mi chytil druhou rukou za zadeček, už jsem pokrčil kolena, lehce se přihrbil do klubíčka a nechal se  ve vzduchu přetočit. Hned vzápětí  jsem narovnával nohy, které jsem držel u sebe a jak se dotkl špičkama podlahy, celý se narovnal. Automaticky přešel do vykopávání a začal se usmívat.

„Tý bláho, ono to s tebou není tak špatné!“

Náhle se ozval drobný potlesk a když jsem otočil hlavu, tak jsem uviděl pětici, jak se směje.  

  Ještě jsme zkusili  letadlo, ale odmítl jsem kolem krku obtočení.

„Tak večeře a potom máme opět čaču ano? Jo a tyhle cvičky si přezuj.“

„Ano, fajn.“

Ale to už si mě odváděla Lucka do šatny a hned mi podala ty sandálky, co jsem v nich už jednou tančil čaču.

„Vůbec se nemáš za co prostě hambit Petro!“

„Ale bylo  to šílené, tolik chyb a vypadnutí z rytmu.“

„Jestli budeš mít chvilku čas, přijď se mrknout v sobotu odpoledne, to tu máme pár hodin Rock´n Rollu s nováčky.“

„Ale to rádi přijdeme Peti, viď?“

„Hele Džín, co máš hlad?“

„Jo, a velký, apropó dohodla jsem ti masáž, tak že jak tu skončíš po desáté, půjdeme ti něco udělat se zády.“

„Co  s nimi máš, Petro?“

„Včera si na mě cvičily holky první pomoc a trochu mě tahaly přes hranu bazénu ven.“

„No tak to kdybych věděl, tak tě na to salto nenutím.“

„Co, jaké salto?“

Nechápavě  koukala na Roberta Ginny.

„Ale jen polo akrobatické protočení kolem ruky.“

„A co výskok do svíčky, taky docela zvládla.“

„Jo, jen měla  pokrčené kolena.“

„Tak to jsem si ani neuvědomovala, co dělám, ale říkala jsem, že to muselo být hrozné!“

Ale to už nám donesli večeři. Konečně jsem se cítil dobře, čtyři vystoupení nám  utekli a já se už těšil na masáž.

„Ale půjdeš tam se mnou, jasné?“

„Jasňačka.“

Další zajímavá zkušenost, která mě potkala, protože  jsem se musel svléknout jen do kalhotek, ale rychle jsem zalehl a tím jsem skryl své prsa. Pán si mě natočil, potom nanesl masážní emulzi a už  začalo ródeo. Skoro jsem lapal po vzduchu, jak se mnou třásl, ale cítil jsem, jak se svaly povolují a namožené svaly už tak nebolí. Moje obavy byly plané, obešlo se to bez defektu na prsou za což jsem byl rád. Ještě jsme si chvilku povídali v postelích s Ginny, než jsem usnul.