Loďka - 12.díl - Lezanka

24.01.2024 23:11

Celý den jsme se najednou nebavili o ničem jiném, než o tom připravovaném  plese.

„Já půjdu za čerta, mají tu prej moc dobrou půjčovnu masek někde na sedmé palubě.“

„Vážně Paulo, tak to bychom mohli jít společně!“

„Já se k vám taky přidám.“

„Za čerta?“

„To né, chtěla bych  být spíš tím andílkem.“

Zasnila se Heduš  a já se rozesmál.

„Ty a andílek, no…“

„Hele, ty prej půjdeš v plesových šatech.“

Začala mi to Heduš vracet.

„Já, ale kdo Vám tohle namluvil, když ani já ještě nevím za co půjdu?“

„No Ginny se už stihla zmínit.“

„Ach jo, no ale zas na druhou stranu mít ty  nařasené šaty s obručemi a šněrovačkou, jako za Ludvíka čtrnáctého by nebylo marné!“

„Jé,  myslíš princeznovské, co?“

„No ale ty by spíš seděli Monče.“

„Jo, Monika jako andílek či princeznička!“

To už se přidala i Ingrid.  Ale po chvilce dorazila Ginny a už jsme se opět točili kolem šatů.

„Zdravím děvčátka, tak dnešní program bude podobný jako včera.“

„Madam Lotto, ráda bych secvičila první pomoc tady s Petrou.“

„Jo, vidíš, tohle jsem měla taky v plánu. Dám ti k sobě ještě dvě holky, co si to musí taky zopakovat.“

„Ale já myslela jen my dvě.“

Zahlédl jsem trochu úzkost v jejím hlase.

„To Ginny zvládnete, jste šikovná instruktorka. Ale až odpoledne, ano?“

„Jo dobře, Petro kdy budete hotové s úklidem?“

„No s Mončou tak kolem třetí, viď?“

„Jo, to stíháme, včera nebyla  mořská bouře.“

Holky se zahihňali a madam jen přikývla.

„Dobrá, tak ve čtyři u bazénu. Petra má potom opět  po večeři tanec se skupinou Tartarova.“

„Ano madam, můžete se přijít podívat, bude Valčík.“

„Aha, no uvidím, jak mi vyjde čas, tak pěkný den děvčátka.“

Rozloučila se a já s Mončou vyrazil na úklid.

Opět nám to uteklo a tak jsem už byl u bazénů kolem půl čtvrté. Převlékl jsem se do silikonových kalhotek, vzal si oranžové plavky, rozpustil si vlásky a už se proháněl po hladině.

„Už mi to docela chybělo Ginny!“

„Jo, tak to mě moc né, když jsem v tom každý den pár hodin.“

Ale po chvilce už vytahovala vše potřebné a mě hodila rovnou do bazénu neoprén.

„Můžeš se obléct, bombu asi moc potřebovat nebudeš.“

„Jak to?“

„No budeš hrát utonulou.“

Vyděsilo mě to a hned jsem se zadíval do hlubin bazénu. Tam na dně asi budu muset ležet a čekat na vysvobození. Otřásl jsem se nad tou představou, ale hned jsem si navlékl mokrý neopren a vzal ploutve s brýlemi. Bylo to zas jednoduší se potápět, pás mě pěkně vyvažoval a já si bezstarostně plaval dolů a nahoru. Když jsem měl málo vzduchu, tak jsem jen vyplul s hlavou vzhůru, nadechl se párkrát a opět zmizel na dně.

„Chováš se jako mořská panna Peti!“

„Ale to snad né!“

„Ale ano a moc se mi to líbí! Lehni si na dno a já tě vytáhnu ven, ano?“

„Jo a předpokládám, že se nemám bránit.“

„Ano, nesmíš se bránit!“

A tak jsem  si snad poprvé lehl na dno a dal ruce podél těla, pomalu koukal po hladině, kde se ta moje kráska objeví. Trvalo to ještě chvilku, než se přihrnula, potom mě chytila za ramena a vytáhla nad hladinu, kde jsem se zlehka nadechl. Ale vzápětí mě opět ponořila, popotáhla k okraji bazénu a najednou mě chytila za rozkrok a vší silou mě přehoupla přes okraj bazénu až jsem trochu zakabonil obličej.

„Co je ti Petro? Uhodila si se?“

„To né, jen jsem se trochu lekla.“

Ale cítil jsem její ruku přímo v rozkroku, kde jsem měl uschovaného kluka.  Jak mě chytila, tak mi ho přiskřípla a já proto skřivil obličej. Po očku jsem sledoval, zda si toho všimla, ale  naštěstí začala s první pomocí.

„Teď ti sundám brýle, potom ti zakloním hlavu a otevřu pusu. Prohlédnu, zda tam nic nebrání v dýchání, nadechnu se zhluboka,  uzavřu Tvůj nos a vdechnu ti život.“

Okamžitě mě to vzrušilo, protože jsem si vzpomněl na to ráno, jak mi nedávno už dýchala do plic. V zápětí se to stalo, ucítil jsem její něžný dotyk na čele a bradě, rozevřela mi tím pohybem od sebe ústa, pustila čelo a přicvakla mi nos. Zavřel jsem oči a čekal na to nejkrásnější, co jsem od ní zažil. Jak se naše rty setkaly, vystřelilo mi moje vzrušení do  celého těla a já mohl cítit její citronový dech, který do mě cpala.  

Hned na to se opět oddálila, nadechla a úkon zopakovala. Jenže mi nečekaně pustila hlavu a šáhla mi rukou do rozkroku. Lekl jsem se, že ucítí mé napnuté mužství, ale ona mě jen chytila a přetočila zpět do bazénu.  Rychle jsem si nasadil brýle, než jsem padl pod hladinu. Oddechl jsem si, když moje napnuté tělo povolilo, stejně i její ruka v rozkroku se odtáhla a já mohl rychle odplout opět na dno. Takhle jsme si to zopakovali dvakrát, než přišly dvě zájemkyně.

„Ahoj holky, jak se jmenujete?“

„Ahoj, já jsem Marta a tohle je Markéta.“

„Jo fajn, Ginny, ale říkejte mi Džín.“

Vylezla z bazénu a  přivítala se s holkama.

A tak jsem taky vylezl notně mokrý a přistoupil k tmavovláskám.

„Čau, jsem Petra, ale neříkejte mi Petruško!“

Holky se zasmáli a hned mi uštědřily dvě pusinky na tvář. Ale hned jsem si představoval, jak jejich pusinky  pronikají k mým rtům. Ginny si mého zasněného pohledu všimla a dupla mi na nohu až se ploutev ozvala hlasitým plác.

„Jé, promiň, jo holky tohle je figurantka.“

„Aha, ale je nějaká moc živá!“

Při tom se zahihňali a já raději pomalu poodstoupil.

„Ještě se chci zeptat, zda  si budete zkoušet vše jen v plavkách, nebo Vám dám neoprén s ploutvema?“

„No já bych zkusila obojí.“

„Jo Market, taky chci zkusit potápěčský přístroj.“

Mrkli jsme na hodiny a protože zůstávaly dvě hodiny do večeře, hned jsme se na to vrhli jen v plavkách. Obě dvě měly taky oranžové plavky a prej dělají plavčíky u těch bazénů, ale zatím museli jen hlídat a neměly žádného utonulého.

„Dobře, tak že Vám to předvedu, Vy si zatím můžete jen tak sednout na okraj, nebo si vlézt do mělké vody a koukat.“

„Jo dobře.“

A tak jsem proplul na dno, nechal se vytáhnout svou zrzkou a dát si umělé dýchání. Už to nebylo tak emotivní, jako předtím, ale já se hlavně těšil na ty dvě.

„Tak jste to viděli?“

„Jo, jdu na to!“

Markéta se za mnou vydala skoro ihned, jak jsem si lehl na dno, šikovně mě chytila pod paží a jak se odrazila ode dna, tak jsme zlehka vypluli nad hladinu, tam mi přidržela jednou rukou hlavu nad hladinou a druhou se přitáhla k okraji, přehoupla se na zem a vytáhla mě za ramena z vody, potom mi otevřela pusu a prohlédla vnitřek, sejmula brýle a jak se nadechla, přitiskla své rty na moje, uzavřela nosní dírky a vší silou do mě vdechla  paprikovou vůni. Hned se ale začervenala a nechala volně vzduch vyvanout, opět se nadechla a vdechla další dávku vzduchu. Po očku jsem sledoval, jak byla  na kolenou a jak jí z rozkroku odkapávaly kapky vody, jak její plíce se pomalu zmenšovaly a jak opět  zčervenala. Odtáhla se a právě se mi zadívala do očí.

„Je všechno v pořádku Markéto.  Udělala jste to vcelku dobře.“

„Můžeme si to ještě zopakovat?“

„Samozřejmě, Petra něco vydrží, viď?“

Přikývl jsem, protože jsem nebyl schopen ze sebe vydat ani hlásku, jak jsem byl vzrušený.

„Jo Markéto, zkus jí vytáhnout přes rozkrok, bude se ti to dělat lehčeji.“

„Aha, no já jsem zvyklá právě kvůli tomu, že nepřemýšlím, zda zachraňuji holku nebo kluka.“

V tom jsem u Ginny uviděl nepatrné pochopení situace s mým pokřiveným obličejem. Ale protože to byl jen moment a naše telepatie momentálně nebyla propojená, nemohl jsem vědět, zda to tak myslela doopravdy. Markéta mě vzápětí shodila se smíchem do vody až jsem se trochu napil, ale ducha přítomně jsem se přetočil a vykoukl z bazénu, vyklepal vodu z brýlý a jak jsem je měl dobře nasazené, tak jsem se s nádechem potopil až na dno. Opět jsem tak rád sledoval, jak se její tělo v oranžových plavkách přibližuje, jak mě objala a přitiskla se úplně na mě, potom  jsem ucítil ten odraz od dna a jak jsme se dostali nad hladinu, tak mě chytila za rozkrok a šoupla mě vší silou ven mimo vodu. Hned jsem ucítil tu její teplou ruku v rozkroku, jak se opřela o moje mužství až jsem zkřivil tvář. Tentokrát to už Ginny viděla. Jenže jsem neměl čas nad tím přemýšlet, protože mě zaujala postava v oranžových plavkách, která mě opět nádherně oživovala. Vychutnával jsem si její třetí pokus a když mi Ginny oznámila střídání, smutně jsem se ohlédl po Markétě a v tom jsem uviděl dlouhovlasou  Martu. Nasadil jsem brýle a zmizel pod hladinu, abych si mohl vychutnat další mořskou krásku. Opravdu jí vlasy vlály kolem ramen a přes záda, jak ke mně plavala, potom se na chvilku zastavila kousek ode mne a sledovala mojí postavu. Pak to šlo ráz naráz a já byl opět přes rozkrok vytažený ven. Tentokrát jsem dokázal grimasu skrýt pod úsměvem i když jsem viděl bedlivý pohled od Ginny. Dívka mi studenými prsty zmáčkla nos, dotkla se rty, které měla od sladké rtěnky namalované do červena a už mi dávala umělé dýchání. Její jahodová chuť byla o dost příjemější, jak ta předchozí a mě se rozlil opět ten báječný pocit celým tělem. Po druhé dávce jsem pootevřel oči a při třetí jsem jí už koukal do šedých očí. Byly krásné a laskavé, zamrkala a ještě jednou do mě vpustila svůj dech až se taky začervenala. Její prsa  mě tlačily do boku a ruky až to bylo k nesnesení příjemné. Naštěstí zakročila Ginny rázným slovem, že to máme zopakovat a to přes tu hlubší stranu bazénu a tak jsem byl opět vytažen za ramena a né rozkrok, který byl už tak dost napnutý.

„Dobře, máš větší páru Marto! Ale přes ten okraj bazénu musíš jít víc šikmo, jinak utonulého odřeš v pase.“

„Aha, jo vlastně ano.“

„Naštěstí má neoprén, žé?“

Mrkla na mě, právě když už stály všechny tři kolem mě. Bylo mi krásně.  Vidět holky v oranžových plavečkách, jejich postavy byly skoro dokonalé bez nějakých tučných polštářů či jiných neduhů.

„Dobře, vemte si neopreny u druhé lavičky a namočte si je, Petra Vám do nich pomůže, ano?“

„Jo ráda!“

Vyskočil jsem a zjistil, že mě trochu bolí záda. Ale přišel jsem k Markétě a ukázal jí nohavice, potom i vrchní část a kuklu.

„Tu si mám taky vzít?“

„Myslím si, že když si zkusíte kompletní neopren, tak to bude fajn.“

„Aha, tak dobře Petro!“

Hned na to jsem se zeptal na čísla bot.

„No já mám devětatřicet a Marta jednačtyřicítky.“

Pípla  Markéta s kratším vlasem po ramena.

Odskočil jsem do skladu a  přinesl ploutve. Vzal jsem její hebkou nožku a vložil do gumových botek, které byly součástí ploutví a když seděly, obul i druhou. To samé jsem udělal i s Martou. Ginny mezitím už nasazovala bombu na jejich záda a připínala těžký opasek.

„Měli jste už  někdy tohle na sobě?“

„Já ano, ale Marta asi né.“

„No, já to jenom viděla.“

Ginny se ihned nadechla a začala popisovat všechny základní pojmy a co musí novic udělat, než se bude potápět. Bylo na ní vidět, jak jí to baví a já mezitím vzal Markétu do bazénu.

„Jsi připravená?“

„Jo, snad ano.“

„Tak že neboj se, jak si dáš náustek, stiskneš zuby k sobě a začneš se nadechovat.“

Ihned to vyzkoušela a když jsem viděl její úsměv, tak jsem jí chytil za ruku a stáhl pod vodu. Po chvilce jsem jí opět ukázal, abychom plavali  nad hladinu.

„Co uši a tlak?“

„Jo, už jsem si zadýchala, tak je to v pořádku.“

„Tak mě pojď zachraňovat, budu ležet na dně, ano?“

„Jo, už se těším!“

V mžiku jsem byl dole a sledoval, jak se ke mně přibližuje fialový obleček. Její štíhlé nožky i tělo vynikalo až mě připadala svůdnější, jak Ginny. Ale ihned jak doplula ke mně mi vrazila dýchátko do pusi a já opět zacítil tu paprikovou chuť. Dvakrát jsem se nadechl a vrátil jí ho zpět. Labužnicky si ho zkousla, potom mě chytila a v mžiku byla se mnou nad hladinou. Teď bylo trochu obtížnější mě vytáhnout, když sama měla na zádech bombu, ale po chvilce trápení na to přišla a už mě opět přes rozkrok vytahovala ven. Nečekal jsem to a opět skřivil obličej.

„Co se stalo Petro?“

„Ale nějak  mám v rozkroku asi špatně upravený neopren, že mě to vždy trochu štípne.“

„Aha, jé tak promiň!“

„Hele, bavíme se, nebo zachraňujeme?“

„Zachraňujeme!“

Odpověděli jsme skoro současně a hned se Markéta nadechla, rozevřela mi jen ústa a bez sundání brýlý  mě dala první dávku svého vzduchu. Při čtvrtém vdechnutí jsem se už jen usmíval a usmíval, jak jsem byl spokojený.

„Tak střídat holky!“

Vytrhla nás naše instruktorka z toho nejhezčího a tak jsem velmi rád hupl do chladné vody a uklidňoval jsem se na dně. Po chvilce se objevila Marta v neoprenu a já mohl porovnávat jejich postavy. Byla trochu víc uplácaná, ale asi to bylo tím, že měla svalnatější tělo. Razantně mě uchopila a vytáhla ven z bazénu, jako by to dělala denně.

„Výborně Marto! Jde ti to skvěle!“

Při třetím vylovení jsem už opět byl vysmátý a užíval si té jahodové. Měla tak hebké rty až mě to přivádělo do  pomyslné extáze. Kdyby mi teď Džín šáhla na rozkrok, ucítila by to teplo a napětí. Naštěstí se tak nestalo a chvilku před  šestou jsme skončili  naše cvičení.

„Ginny, moc ti děkujeme, viď Markéto!“

„Jo, Marto. Bylo to fakt dobrý. My si totiž nemáme kde procvičit první pomoc.“

„A já myslela, že dýcháte do plavkyň denně?“

Pořád ještě omámený jsem ze sebe vypustil větičku.

„No jasně, ráda si to s tebou zopakuji, když máš tak příjemný dech Petruško!“

„Neříkej mi Petruško, Margareth.“

„Jsem Marta, víš Marta!“

„Hele dost, stačí!“

A bylo vidět, jak žárlí na ty dvě. Já si užíval ty moje umazané rty od jejich rtěnek a asi to i bylo na mě vidět. Jak holky odešly do sprch, tak mě Ginny zahnala zpět do bazénu a potopila se se mnou na dno. Postavili jsme se čelem k sobě a dívali se do očí.

„Žárlíš Ginny?“

„Já a proč?“

„Líbali mě dvě nádherné holky!“

„Takových jsem už viděla!“

„Ale neměla si důvod na ně žárlit!“

„To není pravda!“

„Dokaž to!“

Chvilku se na mě jen dívala a potom mě krátce políbila. Zacítil jsem citronovou chuť a pousmál se. Jenže mi docházel kyslík a tak jsem jí opustil a šel nad hladinu. Po chvilce se vynořila i  druhá hlava a  hned se mi dívala do očí.

  „Tý jo, vy jste trénovali přes minutu pod hladinou?“

„Co, kdo?“

Otočila se Ginny na již převlečenou Markétu.

„No schválně jsem to změřila a bylo to  přes dvacet vteřin po minutě.“

Zalapal jsem po dechu, ale Ginny se jen pousmála.

„Jo, my si občas  vlezeme na dno a povídáme si.“

„Co? Povídáte a na dně?“

To už se objevila i Marta.

„Peti, nadechni se a já ti musím ještě něco vysvětlit!“

Zamávala na holky a zmizela pod hladinu.

„Mějte se!“

Houkl jsem na udivené plavčice a zmizel za Ginny.

„Ty si blázínek!“

„Jsem Peti ráda, že tě mám!“

Opět mě chytila za obě ruce a stála mi na ploutvích. Cítil jsem její teplou nožku až mě to překvapilo. Měla na sobě ten růžový neopren s fialovým pruhem podél boků a na hlavě jen potápěčské brýle.

„Co se stalo s tvým rozkrokem?“

„Nic.“

„Všimla jsem si Peti, jak si zkřivila tvář.“

„Asi se ti něco zdálo.“

„Nezdálo, co to bylo?“

Při tom zlehka naklonila hlavu na bok.

„Přiskřípla se mi tam kůžička a upravit se dá jen, když si obleček svléknu.“

„Tý jo, to byla dlouhá věta!“

„Asi ano, baví mě to Ginny!“

Sevřela mi ruce víc a pousmála se.

„Mě taky!“

„Nemám vzduch!“

V tom se přitiskla na mé rty a vdechla do mě trochu vzduchu. Vykulil jsem oči a vzápětí  jsme si takhle dýchali navzájem do plic.

„Ehmmm!“

„Co je?“

„Už nemůžu!“

„Ještě chvilku, prosím!“

A opět  si trochu zadýchala až jsem cítil tu citronovou chuť všude. Přitiskl jsem ještě víc svoje rty na její a dotkl se i bříškem, v tom mě v pase objala a vášnivě mě políbila. Nechápal jsem, co se se mnou děje, ale  když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že je má pořád zavřené. Jen občas kolem nás vyplula bublinka nad hladinu. Ale to už jsem se začal kroutit a ona oči otevřela.

„Dobře, jdeme.“

Vyrazili jsme nad hladinu současně, aniž bychom se domlouvali. Lapal jsem po vzduchu stejně rychle jako ona, když se z pevniny ozvaly známé hlasy.

„Tý jo, dvě minuty, tak to je tedy trénink“

„Vy jste ještě tady?“

„Jo, řekli jsme si, že těch pár vteřin  počkáme.“

„Ale už si Marto chtěla odejít.“

„No trvalo to skoro věčnost.“

„No nic, jdeme na večeři, tak pá!“

„Večeře, mám hladík!“

Ozvala se Ginny a já se rozesmál, protože tohle už jsem jednou ráno slyšel.

Do kajuty jsem už nešel, protože to bylo na naší terasu k tanečníkům jen pár metrů.

„Ty se nechceš převlékat Peti?“

Ptala se mě Ginny, když jsem měl už suché a učesané vlasy.

„Ne, stejně se budu převlékat do plesových šatů, tak to vezmu rovnou tam.“

„A to máš pravdu, já se vrátím sem a půjdu rovnou na další zájemce.“

Hned po dobré večeři s tanečníky i Ginny jsme se opět vrhli do šatny, kde na mě čekali nádherné bílé plesové šaty.

„Téda, ty jsou pěkné holky!“

„Jo Petro,  v těch chodíme na vystoupení, když je někde ples.“

V mžiku jsem byl ve spodním prádle a už se chtěl oblékat, když ke mně přistoupila Pavla.

„Počkej, tuhle podprsenku do toho mít nemůžeš.“

„A ale, já, no tak jakou?“

Náhle odněkud vytáhla tu průhlednou, silikonovou, kterou měla Monča.

„Do šatů bez ramínek se  hodí průhledná Peti!“

Ještě chvilku jsem koktal, ale pak jsem se bleskově otočil, sundal látkovou a navlékl si tu silikonovou. Byla matná s příjemným povrchem, ale ramínka měla velmi tenká. Usmál jsem se, když jsem zjistil, že  se na to moje převlíkání nikdo nedíval a byl rád, že  nemusím podstupovat stejně trapnou situaci po druhé.

„Ukaž Petro, jo dobrý a teď si už můžeš vlézt do těch šatů.“

Usmála se Pavla a pomohla mi se zapínáním. Pocit neskutečný, jak mě šaty sevřely a jak mi vytvarovaly nádherný pás.   Bílé dlouhé šaty měly dole výstuž a zužovaly se do boků aby se vzápětí opět rozšiřovaly směrem vzhůru přes hrudník  jen kousek nad prsa, kde byl lem ze silikonu, aby nemohly sklouznout. Ozdobeny byly krajkami a volánky. K tomu byly jednoduché bílé lodičky asi na osm centimetrovém podpatku, tak že mi připadaly, že jsou prťavé.

„Tak takhle rychle oblečená jsem ještě nebyla.“

„Otoč se dokola, ať vidíme, zda jsou dobře posazené!“

„Ale já se v nich cítím báječně Blani!“

„Jo, ale když se točíš, tak ten horní lem nesmí moc skákat nahoru a dolů.“

„Ale Blani, já to vidím dobře.“

Potvrzovala moje domněnky Pavla. To už jsme jako z cukru byly všechny tři.

„Tak holky hotovo?“

„Ano Igore!“

„Tak jdeme, dnes jen klasika Polka nebo Valčík, jasné?“

„Ano, jasné!“

„Chci vidět  vypnutou hruď, rovná záda a hlavu vzpřímenou s úsměvem a …“

„A ámen.“

Zahihňali jsme se a vyšli na parket odkud se už ozývali diváci v sále. Opět bylo narváno a opět jsme měli úspěch.

„Tak co si dáte k pití?“

„Dnes dýňový s pomerančem.“

„Hele Petra nechce Mango?“

„To sice piju ráda, ale zkusím něco jiného.“

„Tak my takyRoberte!“

Na druhý tanec jsme se doslova přiřítili na poslední chvíli, ale naštěstí  jsme se honem dali do párů a jako by vtančili do sálu. Aplaus  byl opět velký, protože takový nástup skoro nikdo nečekal. Já si užíval  plachtění po parketech, moje nožky v lodičkách zlehka klouzaly a já se snažil usmívat, jak to šlo. Nikdy jsem neměl šaty bez ramínek a až tady jsem si uvědomil, jak je to zrádné, protože by stačilo se víc nadechnout a pokud by zip nevydržel, tak bych tu stál skoro nahý. Ruce byly holé a když jsme  měli klasické držení, tak to dělalo moc pěkný efekt.

„Tak ještě dvakrát děvčata!“

„Hele Ginny, ahoj, už jsi skončila u bazénu?“

„Jé holky, vy vypadáte jako nevěsty!“

Rozhlédla se kolem sebe a oči mohla na nás nechat.

„Jak to vlastně drží, že to nespadne?“

A hned se přitáhla ke mně.

„Je to přilepené, víš?“

„Ale Ginny, nevěř jí!“

Usmál se Igor a napil se citronády.

„Tam je nějaký silikon?“

„Jo, tlustý lem kolem dokola.“

„Tak to já bych měla strach, že mi to spadne.“

„To já měla poprvé taky Ginny, ale už jsem si na to zvykla. Hlavně se tolik nepotím.“

„Aha, no  a ty máš průhledné ramínka Pavlo?“ 

 „Ano, všechny máme silikonovou podprsenku.“

„Aha, to je teda móda, asi si jí budu muset brzy pořídit taky!“

„Pokud nechceš nosit takovéto šaty, tak ti bude k ničemu.“

Zábava pokračovala ještě chvilku, než jsme šli opět na plac.

„Nevěsta, svatební šaty, ženich…“

Šeptal jsem si celé vystoupení. Být na chvilku nevěstou jsem si chtěl taky zkusit, ale tohle by bylo bláznivé. Ale na maškarním by to vlastně mohlo jít. 

Hádaly se tyhle myšlenky v mé hlavě do doby, než jsme s Ginny zamířili na příď lodi, kde pofukoval příjemný větřík.

„Tak jak si dopadla s nováčky?“

„Jo, dva kluci to zvládali skvěle, že bych se mohla učit já od nich.“

„Tak to je fajn, i tak to máš náročné!“

„A co ty, úklid, bazén a ještě tanec.“

„Jo bazén, no uvidíme, co řeknou zítra záda.“

„Ale je tu nádherný výhled.“

Zahleděli jsme se dopředu, kam mířila loď. Byla noc a občas i vykoukla nějaká hvězda, jinak moře bylo docela klidné. Ale už jsem začínal cítit únavu, tak jsme to po chvilce zabalili.