Loďka - 10.díl - Lezanka

27.12.2023 00:50

Pondělní ráno nás přivítalo podmračenou oblohou s větříkem, ale kupodivu náladu jsme měli výbornou, protože jsme se vyspali do růžova.

„Frčím na jídlo Ginny!“

„Jo běž, za chvilku jsem tam.“

Vyšel jsem z kajuty a v černých silonkách a balerínkách co by opět jako hosteska sešel přes několik palub do naší jídelny. Tam už byl známý hlahol i když mi připadalo, že je o hodně větší. Tolik holek se tu pohybovalo, že jsem dostal opět ten skvělý pocit, že mezi ně patřím.  Bylo to ale o dost lepší, než před týdnem, kdy jsem se ještě pořád nemohl vymanit z šoku, kterým jsem prošel po příjezdu na loď.  Oranžová barva převažovala, jak většina už byla přichystaná na úklid.

„Kakao, jo dám si!“

Zajásal jsem si a k tomu si dal pár toustů namazaných nějakou červenou a hnědou pomazánkou.

„Co to máš Petruško za divnou barvu?“

„Co, kde?“

A začal jsem si osahávat obličej.

„Ale né, tady na talíři.“

Při tom se mile pousmála.

„To je mi taky záhada, ale pomazánky mám moc ráda Mončo!“

„Mrkvová, holky to je mrkvová!“

„Fakt Heduš, ale moc dobrá!“

„Co jste včera dělali Petruško?“

„Plavali a plavali, celkem přišlo asi dvacet zájemců o potápění.“

„Tý jo, , tak to by mě hubička bolela z toho šnorchlu.“

„Taky proto jsem si dala toust a né chleba Paulo! Ještě teď tu sanici cítím, jak jsem jí včera musela pořád svírat!“

„Co že cítíš Petruško?“

Objevila se Ginny s tácem plným nějakých džemů a minihoustiček.

„Sanice, tedy pusa mě bolí.“

„A jo, vlastně to jsem si nikdy neuvědomila, já jsem na to už zvyklá!“

„To já bych nemluvila po třech dnech!“

Špitla Monča a Paula se taky přidala souhlasně  s přikyvováním.

„A jaké bylo kino?“

„No holky, romantika, prostě úžasné!“

„Jo hlavně jak se nakonec dali dohromady, co?“

„Jo, ale ta třetí osoba jim to pořád kazila.

„A co jste si koupili nového?“

Zeptala se Ginny a pořádně si kousla do žemličky s džemem.

„No já mám zas nový lak, koukejte holky!“

Chlubila se Ingrid.

„To já si koupila nové boty, ale trochu mě tlačí, tak nevím!“

„Petruška by ti je mohla vytáhnout, viď?“

„Ale Ginny klidně, jen aby z nich nevypluly moje palečky...“

Zasmáli jsme se, ale v tom dorazila madam Lotto.

„Ahoj děvčátka, tak tu mám opět rozpis služeb, dopoledne máte úklid ve stejných dvojicích, jen Ginny opět pomůže Monče s Petrou.“

Rozhlédla se kolem a když nepřišli protesty, pokračovala.

„Odpoledne a večer bude Ginny u bazénu.“

„Ale potřebovala bych už asistentku, včera jsme to s Petrou zvládly jen tak tak.“

„Jo, já vím, proto jsem udělala rozpis, kdy budeš mít jen dva zájemce najednou.“

„Jo to zvládnu.“

„Fajn, tanečnice opět dnes nemůže, ale do konce týdne by se už měla objevit, tak že Petro opět budeš odpoledne a večer tančit, ano?“

„Ano, budu se snažit.“

„Děvčata, zatím jsem nezaznamenala moc stížností, tak že do práce!“

Ale ještě se zarazila.

„Pardon, pochvala, od nějakých tanečníků na Ginny a potápění!“

„Děkuji madam.“

„A jedna paní si pochvalovala nějakou hostesku, která s ní mluvila francouzsky, nebyla si to ty, Petro?“

„No, to nic nebylo, jen poděkování  a ještě pár slov.“

„Jo, myslela jsem si to, protože jsi jí dokázala ukázat cestu na druhou palubu.“

„Ale to já né, to byla Heduš.“

„Ale dělala si tlumočnici Peti, fakt byla dobrá!“

„Tak pochvala pro vás obě, ale už končím, pěkný den všem.“

Ani nevím, jak mi dopoledne úklid utekl, když jsme byli na to tři.

Po obědě jsem opět kráčel po druhé palubě, abych  šel zaskočit jednu tanečnici. Byl jsem docela zvědavý, co budou mít dnes za tance.

„Holky, už je tu prostě Petra, no pojď dál!“

„Ahoj Luci, už jsi zdravá?“

„To né Petro, jen jsem prostě nevydržela sedět a nic prostě nedělat. Mám tě prostě obléknout, tak pojď dál.“

Políbila mě na tvář a už jsem šel do šatny. Tam se už  usmívali ostatní v nějakých červených  šatech.

„Tak jen dál, dnes budeme dělat lišku bystroušku!“

„Aha, jo jako že  budu tak nějak celá v červeném?“

„Uhádla jsi, prostě tě obleču do svého převleku, tady si prostě sedni a už si vem prostě tyhle věci na sebe!“

Ramínko bylo plné červených věcí a tak jsem si odložil svůj civil. Silonky jsem si nechal, protože průhledné bezbarvé se hodily a začal netradičně s kozačkama. Zatajil se mi dech, když mi je Luci podala. Zavanula z nich ta pro mě příjemná vůně. Byly úžasné, ta představivost se s realitou nedala srovnat. Vzal jsem první červenou kozačku s vysokým podpatkem, rozevřel horní lem a už se do nich začal soukat. Její hladký vnitřek mi usnadňoval obouvání, ale v nártu jsem musel vynaložit velkou sílu, abych nohu dostal až do špičky.

„Já doufám, prostě když máme stejnou nohu, viď Peti, že ti prostě půjdou hladce obout!“

„A ale odkud víš moje číslo?“

Zakoktal jsem se, protože mě ta kozačka úplně vzala dech a vůbec jsem nepřemýšlel nad ničím jiným.

„Hele už zapomněla, že jsme prostě se spolu potápěli, co?“

Usmívala se, ale zároveň jsem měl pocit, že se strachovala, ale jak mi zajela i druhá nožka dovnitř, usmála se a spokojeně  si je prohlížela. Měli lesklý povrch s takovým delším chlupem těsně nad koleny a jak jsem zjistil, tak uvnitř byl celý okraj ze silikonovým páskem, tak že kozačky vůbec nepadaly.  Postavil jsem se a hned zavrávoral.

„To musíš Peti prostě víc vystrčit zadeček a trochu se prostě předklonit.“

Při tom mě chytala a natáčela s mým tělem do požadovaných tvarů. Udělal jsem dalších deset kroků, než jsem si byl už jistější.

„Vezmi si tu spodničku a šaty prostě jo?“

„Myslím si, že jsou krásné Luci!“

Ale to už se kolem mě rozklapaly další dva páry bot.

„Tak co, jsi v šoku Petruško?“

„Jo, holky, jsem v šoku.“

Ale jak jsem vzal do rukou šaty, zjistil jsem, že je to takové body se sukénkou a miniramínky. Přisedl jsem a opatrně prostrkával nohy dovnitř, ale dával jsem bacha na ty dlouhé podpatky tvarované do jehly. Jak jsem si  je vytáhl do rozkroku, už jsem opět stál a Luci mi pomáhala s dalším oblékáním.

„Ještě tenhle ocas prostě dozadu, Peti!“

„Co, ocas?Aha?  To je dokonalost sama!“

Připevnila mi ho na zadní část kalhotek a v pase mi připnula červený pás, který ocas jistil. Rukavičky byly skoro až k ramenům a na hlavu jsem ještě dostal takovou  polo kuklu s chlupatinou, která byla i na šatech kolem prsou.

„Je úžasná, holky, co?“

„Jo, prostě se do toho vešla!“

„Nemám slov a ještě v tom běhat po podiu?“

„Ano Petro a já ti budu dělat partnera!“

Prozradil Igor v černém obleku s červeným lemováním.

Do uší mi dala červené naušničky a hned mě i namalovala obličej. Olízl jsem si červené rty až se mi tajil dech. Mrkl jsem na Pavlu s Blankou, které byly taky už oblečené.

„Tak holky, jdeme si prozkoušet  taneční číslo, šup, šup!“

Luci za námi pořád pokulhávala s tou zafačovanou nohou v kotníku, ale jinak byla moc sympatická. Bylo vidět, jak má tanec ráda.  Igor pustil první skladbu a už mě chytil za ruku.

„Normálně se chytíme a uděláme dokola jedno kolečko, potom se rozdělíme a ty budeš  cupitat kolem mě. To samé budou dělat i druhé dva páry. Poté si zatančíš s Blankou a  když si uděláme kolečko, chytíš Pavlu a zatančíš si s ní, je to jasné?“

„Aha, hmm, jo ano.“

První kolečko jsem  proplul spíše  vrávoravým krokem, ale s každou další otočkou jsem si byl jistější. Vzrušovalo mě to oblečení, ten kostým, který se tak pěkně leskl a ty kozačky, které před tím nosila Lucie. Opět jsem si olízl rty až jsem zacítil tu  chuť rtěnky. Začal jsem Luci zbožňovat. Ale po chvilce jsem se už jen soustředil na tanec a abych nic nepokazil, protože jsme měli ještě před večeří vystoupení.

„A večer budeme mít zase jiný program Igore?“

„Dnes né Petro, naštěstí zůstaneme u Bystroušky.“

Potom přišla paní uvaděčka, zda jsme připraveni a když  se blížila pátá, otevřely se dveře a my vtančili na parket. Bylo tam ještě víc lidí, jak v sobotu až mě to zarazilo, ale asi se rozneslo, že budeme mít originální vystoupení. Diváci při každém tanečním kousku tleskali a mě bylo docela líto Luci, která trochu posmutněle posedávala a sledovala to naše vystoupení.  Cítil jsem ale, jak se potím a jen díky rukavičkám jsem nedělal mokré stopy na saku, jak jsem se držel svého partnera. Ten se  tvářil , jako by to byla ta nejmenší drobná chybička na celém vystoupení a občas mi řekl, abych nebyl tak stažený a abych se uvolnil.

„Nechci udělat chybu, promiň.“

„Ale to  se právě může stát, když budeš tak stáhnutá! Tak že se usměj a uvolni!“

V tom jsem udělal, co chtěl až jsem cítil, že to byla tréma, co mě svazovala celé tělo. Ale potit jsem se nepřestal. Naštěstí jsem byl dobře nalíčen v obličeji.

„A máme to za sebou!“

„Prostě si byla skvělá Petro!“

Objala mě Luci a já cítil, jaká jde radost z ní do mě.

„Ale nebylo to  perfektní Luci!“

„To prostě nikdy není Petro, prostě jsi odvedla slušný kus práce, jiná by to prostě pokazila desetkrát, věř mi prostě!“

„Zítra už budeš tančit?“

Zeptal jsem se jí, ale ona jen smutně zakroutila hlavou.

„Doktor říkal, že musím prostě dát tanci na týden pauzu.“

„A jak se ti to vlastně stalo?“

To už jsme seděli u našeho stolečku na terase a dávali si lehkou večeři.

„Skončili jsme prostě představení a já jsem si rychle prostě chtěla

 doběhnout do kajuty prostě  jen pro plavky a v tom jsem na schodech prostě podklouzla a  padla na ten kotník.“

„Chtěla být co nejrychleji s Igorem v bazéně Peti!“

„Ale Blani!“

„No my jsme to viděli, viď Pavlo!“

„Jo, jo, má ho ráda a chtěla honem, honem.“

„Ale Petra jí naštěstí zatím zastupuje dobře!“

Dodal Pavel a napil se nějakého koktejlu z ovocem. 

„To ale chcete naznačit, že ještě týden budu zastupovat Luci?“

„Asi ano, nejsi ráda?“

„No, je mi jí docela líto!“

„Ale Petro, prostě to vem jako dobrou příležitost. Já se prostě jen budu dívat, ale nejsem nespokojená. Jen bych si prostě už chtěla zatančit.“

„Doktor jí musí pořádně držet, aby neutekla na parket, víš?“

            Skoro všichni se zasmáli a já začínal být opět  v pohodě, taky jsem si podupával  nožkou v té krásné kozačce až to vypadalo, jako bych chtěl  napodobit  zvuk bubínku.  Vlahý větřík mě pomalu vysušil, tak že když jsme šli na další představení, tak jsem už byl suchý.                                                                 „Dáš si džus Petro?“

„Poprosím  mango Pavle!“

„Ty jsi tedy vybíravá!“

„Já mám taky ráda prostě mango, můžeš i pro mě, prosím!“

„A co ty Blanko?“

„Mě můžeš grep, jako Pavle.“

Ta jen přikývla a já sledoval, jak se při tom tvářili, jak hejbali s rukama na kterých měli červené rukavičky, jako já.  Najednou si Luci vzala mojí levou ruku a dívala se na zápěstí.

„Tohle jste jí holky snad prostě nedaly na vystoupení?“

Najednou se podívali a zhrozili.

„Ne, tohle je její vlastní!“

„Ježiš Petro, tak toho jsem si nevšiml. Musíš to dát dolů!“

Až teď jsem si uvědomil ten náramek, který jsem dostal od Ginny. Byla na něm zobrazená lodička.

„Ale má to v takové podobné barvě viď Blani!“

„Jenže my ho nemáme a to je přeci divné!“

„Dobře, tak ho sundám i když nerada, protože to je dárek.“

„No kdybych měla mít všechny dárky na sobě, tak bych vypadala jako pouťová atrakce!“

Přikývla Pavla a já si ihned sundal náramek. Ale kam ho dám?

„Prosím tě, Luci, můžešmi ho pohlídat?“

„Aha, no vlastně si ho můžu připnout na zápěstí a potom ti ho vrátím.“

„No dobře.“

Uvědomil jsem si, že šaty většinou nemají žádné kapsy a v poslední chvíli jsem se zarazil, protože by na mě asi koukali dost blbě, že to jako holka nevím.

Po večeři jsme si vystřihli další dvě čísla a při tom předposledním jsem si všiml, že u stolečku nesedí Luci sama, ale s Ginny až mě to potěšilo.

„Podívejte se holky, co jsem prostě objevila u Ginny?“

„Hele, náramek, ty si jí ho půjčila?“

„Co, jak půjčila?“

„Ale to je můj náramek!“

Začala se bránit Ginny až jsem se usmál, protože jsem pochopil o čem se holky baví.

V tom momentě ukázala Lucka můj náramek na své ruce.

„Jé, ty sis ho taky koupila?“

„To né, jen jsem prostě si ho musela vzít, protože ho Petra mít na sobě prostě na vystoupení nemůže.“

„Ale docela ti sluší!“

„Děkuji Peti!“

Na to se na mě Ginny podívala, jako by začala  opět trochu žárlit.

„Je jediná z naší sedmičky, která nevystupuje a já bohužel nemám kapsičku.“

Při tom se tanečníci pousmáli a Ginny obličej doznal měkčích rysů. Podívala se na Lucku a ještě jednou přejela prstem po náramku.

„Aha, no vlastně jo.“

„A co že nejsi u bazénu?“

„Naštěstí to dnes už mám za sebou a chtěla jsem tě vidět, jak se nešikovně pohybuješ v těch kozačkách.“

„Ale já se už snažím tančit, co holky?“

„Jo, prostě už je menší nemehlo.“

„To já, když jsem se učila tančit na patnácticentimetrových podpatkách, potřebovala jsem měsíc, než jsem se dokázala otočit kolem své osy dvakrát bez klopýtnutí.“

S úsměvem  prozradila Blanka.

„To snad né, vždyť jsi prostě vždy perfektní, když se prostě učíme něco nového.“

„No, je to už lepší, ale Pavla by ti mohla vyprávět.“

Ale ta jen  mrkla na Blanku zpět a napila se grepového džusu a dala si pár slaných tyčinek.

„Povídá se tu hezky, ale za deset minut máme poslední vystoupení.“

A tak jsem opět vstal a prošel se kolem stolečku, abych se protáhl a užíval  si ty nádherné kozačky, které jsem měl už trochu zapocené. Uvědomil jsem si, že díky tomu se moje zapocení smísilo s tím, co Lucka vyprodukovala do těch nádherných botek předtím.

Lucka si sedla s Ginny do sálu a jak jsme vešli na parket, usmáli se a zatleskali skoro současně. Hned na to si začali něco povídat.

„Soustřeď se Petro, á jedem!“

Zaměřil pohled nejdříve na mě a potom už sledoval dění kolem nás, občas na někoho kývl či sykl, aby naše souhra klapla a někdo na něco nezapomněl. Točil jsem se už s úsměvem uvolněný i spokojený, že  nohy mě poslouchaly a že docela není vůbec vidět, že jsem jako tanečnice cvičila jen pár desítek minut, než jsem šel na plac.

„Super, je to skvělé! Holky ukloňte se pořádně! Ještě jednou, jo a ještě na pravo!“

Navigoval Igor s úsměvem, který jsem u něho znal jen na konci vystoupení, když  byl cítit úspěch.

„Nechceš si to nechat na sobě Peti?“

„Skoro ano Blani, když se nám to tak povedlo.“

„Tak ještě jdeme na drink, zvu vás holky!“

„Ale neměli bychom už jít spát?“

„Ginny, pojď ještě na pár minut, tak se mi prostě s tebou dobře povídalo.“

„Co, no mě taky Luci, ale jen na chvilku, jo?“

To už se Lucka usmála a s Blankou i Pavlou jsme zapadli do druhého baru na vysoké stoličky. Najednou se po nás všichni otáčeli, když viděli, jak jsme oblečené.

„Ten ocas jsme si měli dát dolů!“

„Blázníš Pavlo? Takhle je to nejlepší, alespoň víš na čem sedíš!“

„Skoro tě Blanko nepoznávám.“

„A ještě poznáš Petruško!“

Dali jsme dva koktejli s alkoholem a vydrželi jsme víc jak hodinku. Do šatny jsem se ploužil, jak se mi nechtělo rozloučit s botkama, protože jsem nikdy nesnil o takových báječných pocitech.  Do kajuty jsme přišli před půlnocí a ani jsme nešli do sprchy, jak nám bylo báječně.