Lenka a Veronika 1.díl - Lenka
Verču už znám pár let. Drobná brunetka s velkýma očima si mě získala skoro hned první den v práci, když nastoupila. Hodněkrát jsme pak pokecali, nebo i zašli na pivo, na kafe a skamarádili se. O mém druhém já však nikdy nevěděla, tak jako nikdo jiný, znala mě jen jako kluka. Velká důvěra v její osobu mě ale nakonec přesvědčila, že právě ona je ta duše, která mě pochopí. Pozval jsem ji jednou k sobě na kafe, jako už párkrát. "Chtěl bych ti něco velkého říct. Nebude asi snadné to pochopit," začal jsem se svým tajemstvím, když jsme probrali všechny možná témata. Verča mě pohledem vyzvala k pokračování, ale rychle jsem zjistil, že to nebude tak snadné, jak jsem si představoval. "Jsem jiný," začal jsem ze široka. "To my všichni." "Líbí se mi holky. Hlavně teda jejich oblečení. Nejvíce plavky," klopil jsem ze sebe s odmlkami. "Někdy si je taky oblékám." Tak a je to venku. Čekal jsem jak zareaguje, ale neřekla nic. Až po chvíli promluvila: "Mno.. a proč mi to vlastně říkáš?" "Myslel jsem... Chtěl bych někdy vyrazit na bazén jako holka. Ale ne sám. Tak jsem myslel," div jsem nezačal koktat. Veronika byla stále překvapená. "Říkal jsem ti, že to je velká věc a že to není snadné pochopit," přerušil jsem ticho. "Doufal jsem, že ty můžeš mít pochopení i pro tohle," dodal jsem už trochu zoufale po další pauze. "Čekala jsem teda hodně velké překvapení, ale na tohle jsem připravená nebyla," odpověděla konečně. "Ale vlastně - proč ne, vždyť to není nic zlého. Tobě se to líbí a nikomu to neubližuje." "To ne, ale úplně normální to taky není," řekl jsem. "Víš, ono je to vlastně docela zajímavé, když o tom přemýšlím. Nedovedu si to dost dobře představit," zamyslela se Verča. "Zajímá tě, jak to vypadá?" zeptal jsem se trochu neopatrně. "Docela jo, teda jestli ti to nevadí," souhlasila Veronika. Donesl jsem z vedlejší místnosti svou krabici plnou plavek. "Wov," úžasla Verča. "Které si mám vzít?" zeptal jsem se. "Nevím, záleží na tobě. Ty, které ti nejvíce sluší," odpovědela. Rozhodoval jsem se jen chvilku a nakonec si vybral pruhované plavky se zavazováním na krku. Ještě jsem přibral vycpávky a chtěl odejít. "Převleču se vedle, nevadí?" zeptala jsem se omluvně. "Né, vůbec, ať ti to sluší," zavrtěla hlavou Verča. Pečlivě jsem se nastrojila, abych udělala co nejlepší dojem a pak jsem s obavami vykročila zpět do obýváku. "Tééda," zamručela obdivně. "Vypadáš úplně super!" "Dík," začervenala jsem se. "Ukaž, otoč se," zvedla se z gauče a prohlížela si mě. "A ty prsa, to je mazec," stále hodnotila. "Ale ty nohy," narazila na první nedostatek, "to by chtělo oholit." Otočila se k mé krabici. "Nenašlo by se tu i něco pro mě?" zeptala se. Byla jsem úplně zaskočená - tohle jsem nečekala ani trochu. Jak metr šedesát vysoká Verča najde něco na sebe v mých věcech? Naštěstí existují šněrovací bikiny a Veronika v hromádce brzy našla mé zelené. Přetáhla si přes hlavu tričko a hodila ho na gauč. Nebyla jsem schopná jedinného slova. Rozepnula si svou podprsenku a já uhnula pohledem. "Holky se před sebou přeci nestydí," usmála se. Všechno se seběhlo tak rychle, že za chvíli už si upravovala kalhotky plavek, zašátrala ve své kabelce a vytáhla holítko jako z reklamy na Wilkinson. "Máš štěstí," usmála se. Pak udělala pár kroků do chodby a otočila se: "Pojď, to se musí na mokro." Jako ve snách jsem dorazila do koupelny a Verča už seděla na jednom okraji vany. Nejdříve sjela mé nohy na hrubo elektrickym strojkem a pak začala mokrou cestu. Neustále přitom přidávala praktické rady, jak na to. Za chvili bylo po všem a poprvé se mé nohy dotkly pevné země oholené. Asi to nebylo tím, ale úplně se mi podlamovaly, hlavně, když jsem se podívala do zrcadla. Jinde jsem oholená byla, ale samozřejmně to chtělo trochu upravit vizáž obličeje. Naštěstí měla Verča s sebou i nějaké šminky a netrvalo dlouho a na mých rtech se válela rtěnka, na tvářích pudr a po chvili snažení zrcadlo ukázalo, jaká se ze mě stala kočka. "No, skoro můžeme na ten bazén vyrazit," pochválila Verča své dílo. Dostala jsem ještě mnoho dalších rad, včetně toho, že jsem si skoro všechno vyzkoušela jak na sobě, tak na ní. Čas pokročil a tak najednou už bylo skoro šest hodin. "Jejda, to je hodin, už budu muset fičet," vyděsila se najednou Verča. Sebrala své věci z gauče a pak řekla: "Víš co? Já si nechám ty tvé plavky a pak v nich půjdeme na tu plovárnu, jo?" "Super, a kdy?" byla jsem nadšená. "No zítra mi to asi nevyjde, ale třeba v sobotu?" navrhla. "To by bylo super," řekla jsem nadšeně. Verča rychle vklouzla do svých věcí a sbalila si své kalhotky do kabelky. Zůstala jí v ruce podprsenka ve které přišla. "Nechám ti ji na památku, hm?" nabídla mi. "Děkuju," skoro jsem se rozplývala blahem. Ani jsem nečekala, že mi Verča ve všem tak porozumí. "Tak v sobotu se připrav, stavím se tak v deset, ju?" loučila se, zatímco se obouvala. "Dobře, a moc ti děkuju," odpověděla jsem. "Za málo," mrkla na mě a dveře za ní zapadly. Ještě chvíli jsem tam stála jako ve snách, než jsem se vzpamatovala.
Soboty jsem ani nemohla dospat. Hořela jsem nedočkavostí a zároveň se bála, že se něco pokazí a budu prozrazena. Verča zazvonila u mě vyjela za mnou do sedmého patra. "Připravena?" zeptala se. Přikývla jsem a hned jsem si sundala tričko i sukni, abych odhalila své dokonale vyšperkované tělo v modrých plavkách. Měla jsem pevné kalhotky, které sice nebyly nejmenší, ale zato spolehlivé a k tomu lambádu s černým lemováním. Verčiny rady jsem zužitkovala do posledního puntíku a měla jsem tak hladké nohy, dobrý účes i decentní líčení. Do vody stejně nemá smysl se příliš malovat, to jen prohloubí rozdíl mezi suchou a mokrou tváří. Verčin vztyčený palec mi byl jednoznačným hodnocením. Hned jsem se zase oblékla do trička a sukně a vyrazily jsme ven. Řídila ona, přeci jen nevím, jak bych policejní kontrole vysvětlila svou proměnu. U pokladen se na mě paní ani nepodívala, snad by mi vydala lístek do dámské šatny i s plnovousem. Protože jsme obě byly už převlečené, netrvalo nám dlouho a stály jsme ve sprchách. Cítila jsem kapky teplé vody jak dopadají na mé ženské tělo a cítila se blaženě. Verča si vsimla mého výrazu a usmála se na mě. Její menší postava vynikala v zelených plavkách nádherně. Když jsme vylezly ven k bazénu, pěkně způsobně jsme vlezly do vody a chvíli plavaly. Bylo to docela náročné, udržovat si hlas posazený jako holka a přitom stále plavat, ale naštěstí jsme nepokořovaly rekordy a plavaly velmi uvolněným tempem. Kromě nás bylo na bazéně jen pár lidí a tak Verča hned navrhla: "Pojďme na tobogán, určitě tam nebude fronta." "Myslíš, že je to dobrý nápad?" bála jsem se trochu. Skákat do vody jsem nechtěla, aby mi neuplavaly vycpávky v podprsence a tobogán není o moc klidnější. "Neboj," uklidňovala mě Verča. "Kdyby něco, tak jsem tu já a pomůžu ti. Nemůžeš se tolik omezovat," řekla. Vylezly jsme nahoru a několikrát se svezly. Dokonce jsme si vyzkoušely i vláček. Bylo to příjemné, držet Verču jen v plavkách ve svém klíně. Mé mužství se připomnělo a tak jsem rychle takové myšlenky zahnala, nechtěla jsem se prozradit. Ještě jsme si zaplavaly a skutečně jsem měla pocit, že si nikdo ničeho nevšiml a že jsem opravdu jako dokonalá holka. Měla jsem z toho velkou radost a i Verča si všimla mé dobré nálady. "Spokojená?" "Moc," odpověděla jsem, "děkuju ti mockrát, že jsi mě vytáhla ven, jsem ti vděčná." "Za málo, Leni," poprvé mě oslovila holčičím jménem a usmála se na mě.
Do sprchy jsem šla samozřejmně ještě pořád v plavkách a i Verča mě v tom podpořila. Když jsme pak zabalené do ručníků cupitaly nahoru do šaten, napadlo mě, že teď hlavně nesmí nikdo přijít do naší uličky, než se převleču. Jenomže co náhoda nechtěla, zrovna, když jsme shodily ručníky, někdo se na konci vynořil. Verča na nic nečekala, přisála se svými rty na mé a začala mě líbat. Starší dáma přišla ještě trochu blíže, než ji došlo, co vidí. Zatáhla jsem za šnůrky Verčiny podprsenky a madam se otočila na patě a vypadla. Verča se na mě usmívala" "No vidíš, to nebylo špatné." Nechápavě jsem civěla. "Copak už se nepamatuješ? Jednu dobu jsme se Simonou spolu chodily. Jsem trochu bi. A takový kluk jako ty, to je přímo super," mrkla po mě očkem a ještě jednou mě políbila. Pořád jsem stála jako opařená. "Pojď, půjdeme domů, tady nemůžeme pokračovat," začala si stahovat mokré kalhotky. "Ale jestli nechceš, tak se nemusí nic stát," ujistila mě. "Děkuju ti," políbila jsem jí lehce na pootevřené rty a začala se též zbavovat mokrých plavek. Jsem vlastně lesba.
