Laura a Pavlína 1.-3.díl - Pavel
Díl 1.
Ten den začínal jako desítky jiných v mém dosavadním životě. Dozníval mi ještě v hlavě sen, kdy se mi zdálo , že jsem žena, tak jako již mnohokrát před tím. Tentokrát byl ale sen velmi intenzivní a živý. Přikládal jsem to do jisté míry mému nočnímu rozhovoru s mojí milou a velmi tolerantní ženou Laurou. Probírali jsme spolu jistý útlum našich sexuálních hrátek a Laura mi v noci prozradila své skryté tajné přání, že by byla šťastnější ve vztahu se ženou než s mužem……..
…… Podobný názor mi nesdělovala poprvé, vždy to ale bylo pouze v náznacích. Včera to ale řekla dost otevřeně . Ne že bych byl jako muž se vším spokojen. Trochu jsem již v minulosti někdy cítil, že bych byl raději ženou než mužem, ale nějak jsem nad tím moc nepřemýšlel. Nevím co přesně nastartovalo následující události, ale jak říkám, den začínal jako každý jiný. Vstát a kolečko koupelna, snídaně, oblečení a hurá do své práce, která je mi naštěstí velkým koníčkem. Mám svoji malou dílničku a živým se restaurováním starých obrazů. Má to svoje výhody v tom, že nejsem na nikom závislý, s klienty komunikuji přes internet a jsem sám sobě pánem. Dnes jsem pracoval na starém obrazu neznámého mistra na kterém byla vyobrazena postava velmi krásné ženy oblečené do nádherných barokních šatů. Tak jako jindy, než jsem začal na obraze pracovat, jsem se před něj posadil do pohodlného křesla a snažil se vnímat jeho atmosféru. Nemohl jsem se ale pořádně soustředil. V hlavě se mi pořád přehrával noční rozhovor s Laurou. Díval jsem se na tu nádhernou postavu na obraze a náhle jsem pocítil touhu být ženou alespoň na chvíli, na pár dní. Co by asi říkala Laura ? Jak by bylo vše dál ? Asi jsem usnul. Nevím přesně jak dlouho jsem spal, ale když jsem se vzbudil, byl za okny ateliéru ještě pořád krásný jasný den. Něco bylo ale nějak jinak. Cítil jsem podivný tlak na mé hrudi a pracovní tričko bylo v místě mých prsou jako by nafouknuté. Strašně jsem se vyděsil a chytil se rukama za hrudník. Zastavily se ale nezvykle brzo , zarazily se o něco pod mým tričkem. Dostavila se také okamžitá reakce v mém mozku smíšená s trochou bolesti a vzrušením. Strhl jsem ze sebe triko a v pohledu na zem mi bránily nádherná prsa na mé hrudi. Jak jsem předklonil hlavu, abych se mohl lépe prozkoumat co se vlastně stalo, přes oči mi spadla záplava kaštanových vlasů. To už jsem si myslel, že jsem totálně zešílel. Že mám ještě nějaký živý sen, že ještě spím! Znovu jsem v dlaních promnul svá prsa a ucítil příjemný pocit při doteku na jejich bradavkách a taky jejich okamžitou reakci, která se projevila zpevněním a vztyčením. Uvědomil jsem si, že mám nějak volno i v rozkroku. Celý vyděšený hledám rukou to, co jsem tam ještě ráno určitě měl. Moje ruka ale projela do prázdna a já jsem poprvé zažil pocit, kdy jsem mezi svými stehny našel to, co jsem tak miloval u své Laury. Popadla mne hysterie, nevěděl jsem co mám dělat! Co se to jenom stalo! Pak jsem si uvědomil, že mám v atelieru na opravu rámu velké zrcadlo které zobrazí celou vaši postavu. Rychle jsem z ně strhl krycí plátno a …. Bylo to jako když do mne udeří blesk. V zrcadle byla krásná žena s nádherně bohatými kaštanovými vlasy, na hrudi se jí vzdouvaly nádherné prsa. Měla na sobě dost volné kalhoty špinavé od ředidel a barev. Nebylo pochyb. Ty kalhoty byly moje a když jsem pohnul rukou, pohnula jí i ta žena v zrcadle. Strhl jsem ze sebe zároveň kalhoty i se slipy a zůstal v ohromení zírat na obraz v zrcadle. Můj úd byl pryč a místo něj jsem viděl vyholené dámské přirození se vším , co k tomu patří. Byl jsem v šoku a několik minut jen tiše zíral na obraz té ženy v zrcadle, který jsem byl vlastně já. Snažil jsem se uklidnit svůj mozek a donutit ho přemýšlet. Zkoumal jsem své tělo. Bylo opravdu nádherně symetrické, hladké bez chloupků. V hlavě mi bijí zvony na poplach co teď ? Co teď ? Znovu si přejíždím rukama po těle. Dostavuje dost příjemný pocit a mozek zalévá vlna uvolnění. Marně hledám pro vzniklou situaci nějaké racionální vysvětlení. V momentě, kdy se moje oči setkají s očima ženy na obraze, před kterým jsem usnul, se mi však zdá, že se její ústa mírně zvlnila do šibalského úsměvu a jedním okem na mne mrkla. To ovšem už nevydržel můj, již tak zkoušený mozek a poslal mne do křesla, kde se mi zatmělo před očima a na chvíli jsem omdlel……
Díl 2.
Nevím co se to dělo, ale znovu jsem před sebou v mlžném oparu uviděl tu krásnou ženu z obrazu. Mile se usmála a velmi příjemným hlasem mi řekla, že jednou za sto let splní tomu, koho má právě před sebou jeho nejtajnější přání a rozplynula se v mlze. Za sto let ! Uvědomil jsem si, že slyším ženský hlas. Za sto let , křičím a úplně se probouzím. Ten ženský hlas byl totiž můj. Vyskakuji z křesla a už jsem zase plně při vědomí. Ve skříni kde mám uskladněné barvy a ředidla, mám i láhev whisky. Při otevírání uzávěru zjišťuji, že mám i drobnější ruce. Uklidní mne pouze fakt, že poslouchají můj mozek a mrštně plní vše , co jim přikážu. Nalévám si pořádnou porci a snažím se uklidnit. Trochu to zabírá. Tak jaké mám možnosti ? Co bude dál ? Najednou si uvědomuji, že jsem ještě úplně nahý, že vidím svoje prsa, pevné ploché bříško, krásně vytvarované nohy a zalévá mne chvilkový pocit studu. Ruce, jako by chtěly instinktivně přikrýt nahá prsa. Naštěstí je léto a já mám v dílně kraťasy, čisté triko a sandály. Vše mi je sice trochu větší, ale nedá se nic dělat. Do práce jezdím autem, takže doprava domů by mohla být bez větších problémů. Nejsem si však zcela jist , zda se budu moci soustředit na řízení. Co ale po příjezdu domů ? Zkouším promluvit nahlas klidně. Můj hlas zní velmi žensky a podmanivě. To znamená, že telefonovat Lauře a cokoli jí vysvětlovat je nemožné. Pokládala by to jistě za hloupý žert. Rozhoduji se tedy pro variantu tvrdého šoku, to znamená, že se jí doma budu snažit vše vysvětlit. Laura vede z domova nějaký internetový obchod, tak že je většinou doma u počítače. O její aktivity jsem se nikdy moc nezajímal. To znamená, že bude určitě doma. Abych se na cestu uklidnil, vařím černou kávu, srovnávám si v hlavě mou uvítací řeč. K autu dojdu bez problémů, z nikým se v okolí dílny nestýkám, ulice jsou téměř liduprázdné, je léto, doba dovolených. Usedám do auta, zapínám bezpečnostní pás ..a ouha. Ten mi prochází přesně mezi prsy. Zařízl se mezi ně , napnul moje volné tričko a moje hruď dostala velmi zajímavý a pro muže jistě atraktivní vzhled. To se v mé mysli tak nějak přehodnotilo a reakce byla okamžitá. Pod tričkem na vrcholcích prsou se vyrýsovaly krásně vztyčené bradavky a já cítím podivné zašimrání v podbřišku. Je sice krátké, ale velmi příjemné. Celým tělem projela krátká neznámá slast. Uvědomuji si, že to asi bude něco jako u chlapů zašimrání v údu při pohledu na krásnou ženu. Lidově řečeno prostě chtíč. Musím se plně soustředit na řízení, nedívám se dolů na krásné nohy a tělo, ale snažím se koncentrovat. Vlasy mi neustále padají před oči a tak musím instinktivně dělat ten pohyb rukou, který jsem u žen vždy obdivoval, když si odhazovaly zlobivé pramínky vlasů z čela. Zjišťuji, že pohyb dělám úplně automaticky a to mne trochu uklidňuje. Stahuji okno a prodírám se směrem k hlavní silnici. Přijíždím na stopku. To si zase chvíli vystojím, než se mi podaří vjet do křižovatky. Najednou přijíždějící mercedes brzdí a z okna kyne nějaký muž, zavalitý blonďák neurčitého věku, že můžu jet. Podivné je, že můj mozek ho okamžitě vyhodnotí jako blonďatého slizkého tučného tvora! Proboha jak to myslím ? Rozjíždím se a když mu hlavou kynu, že děkuji, vidím jak na mne vyplazuje jazyk a kmitá s ním mezi rty. Odporný projev chlapského chtíče. Uvědomuji si, jak vypadá moje tělo a tak se mu ani nedivím. Pouze v mozku mi kmitne myšlenka, která chce vykřiknout „ať si trhne nohou slizký ovar !!! “ Místo toho se řadím před něj a ještě děkuji blikačkami. Podle hustoty provozu, mám asi tak dvacet minut na to, abych se připravil na setkání se svoji ženou. Žijeme na konci slepé uličky v malém domku po mém dědovi, který je úplně utopený v nádherné zeleni zahrady. I když jsme s Laurou spolu již osm let, děti nemáme. Moje chyba, doktoři to přisoudili pomalosti spermií či co . Oba jsme zůstali i bez příbuzných. Naše práce nás zařadila do skupiny, kde nemáte žádné trvalé známé. Výhodou toho všeho je a to si uvědomuji až teď, že Laura je jediný člověk, na kterém mi záleží a kterému musím vše nějak vysvětlit. Znovu si přehrávám v hlavě náš noční rozhovor, kdy mi řekla, že by chtěla žít s ženou. Ona vlastně odstartovala ten podivný sled událostí, který se dnes udál. Najednou si uvědomuji, že při řízení držím kolena víc u sebe. Že nesedím jako obvykle s roztaženými koleny a skoro v leže. Uvědomuji si, že i můj styl jízdy je tak nějak opatrnější než obvykle. Kouknu do zpětného zrcátka a automaticky si ho srovnám. Ne ale tak abych viděl dozadu,ale tak, abych viděl svoji tvář. Znovu mi při pohledu na ni projíždí tělem slabý záchvěv podivné volnosti a slabého zabrnění v podbřišku. Ani nevím proč, ale šlápnu na brzdu. Za mnou se ozve zaskřípění brzd. Leknu se pouštím rychle spojku, auto poskočí a motor ztichne. Za sebou slyším nadávky ryze mužského charakteru a v bočním zrcátku vidím, jak se ke mně žene nějaký vyčouhlý zrzek. Když mně uvidí trochu se zarazí. Rychle se mu omlouvám a on mi na oplátku sděluje, že si mohl myslet, že to řídí nějaká ženská. Ještě jednou se omlouvám, startuji motor a odjíždím. Do naší ulice odbočuji již v době, kdy se slunce sklání k obzoru. Ulicí projíždím krokem, ale vím že to co mě čeká, již nejde ničím oddálit…..
Díl 3.
Přijíždím k naší bráně, která je na konci ulice. Brána je na dálkové ovládání, nemusím proto vystupovat z auta a mohu tak zůstat nezpozorován i v případě, že by Laura byla na zahradě. Mačkám dálkový ovladač a vjíždím na příjezdovou cestu ke garážovému stání. Na zahradě je klid, Laura bude tedy v domě. Zapadající slunce ostře ozařuje průčelí domu a tím mi pomáhá v mém plánu, dostat se do domu pokud možno nezpozorován. Plán se daří a zajíždím pod střechu garážového stání. Při vystupování z auta si uvědomuji nezvyklou tíhu svých prsou na mé hrudi. Ne že by to bylo nepříjemné, naopak, zkusil jsem se trochu zavlnit a prsa rozhoupat. Při vystupování z auta dost neobratný pokus, který měl za následek mírnou ztrátu rovnováhy a já jsem svým pravým prsem vrazil do horní hrany otevřených dveří. Trochu se mi zatmělo před očima a prsem mi projela intenzivní bolest. Prostě srovnatelná s tou chlapskou, když se něčím klepnete omylem do varlat. Pro mne ovšem nový poznatek, prsa dovedou přinášet slast, ale i bolest. Odemykám boční dveře a vcházím do domu. Z chodby vidím dveře do Lauřiny pracovny, jsou pootevřené a je slyšet tlumená hudba a klapot počítačové klávesnice. Ještě jednou se několikrát zhluboka nadechnu a vstupuji dovnitř pracovny. „Ahoj lásko,“ mluví na mne Laura a aniž otočí hlavu od počítače, se ptá jaký byl den. Odpovídám na její pozdrav, ale už nestačím říct z připravené řeči vůbec nic. Laura reaguje jako blesk na neznámý ženský hlas, který vyšel z mých úst. Prudce se otočí, vyskočí ze židle a chrlí jednu otázku za druhou. - Proč mám na sobě Pavlovo oblečení / zapomněl jsem se Vám v úvodu představit, mé jméno je Pavel / - Jak je možné že mám jeho klíče, že slyšela i motor auta. Její hlas přechází do trochu hysterické tóniny. Snažím se jí přerušit a říkám jí, že jí vše vysvětlím. „No to bych prosila,“ křičí na mne, „stalo se něco Pavlovi a nebo to je nějaká hloupá hra?“ Teď už je mi jasné, že musím zvolit důraznější způsob vysvětlení. Chytím ji tedy oběma rukama za ramena, trochu s ní zatřepu a křičím, „Já jsem tvůj Pavel!!!“ Než mne znovu přeruší tak ze sebe chrlím připravenou řeč. „Víš kde jsme se seznámili? Bylo to přeci na Karlově mostě, kreslil jsem obrázek Mostecké věže, ty ses ptala jestli je na prodej, pak jsme si povídali, pozval jsem tě na večeři na Paroplavbu, měli jsme pstruha na roštu! Nad zadečkem máš krásnou pihu! Na první společné dovolené jsme byli na Moravě, na Radhošti! U sochy Radegasta jsi si přála, aby nám láska vydržela na věky!!!“
Laura se trochu zmítá, kroutí hlavou ze strany na stranu a křičí dost přestaňte! Pouštím ji tedy se svého sevření a zůstávám před ní tiše stát. Tichým hlasem připouští, že všechno co říkám je pravda, ale jak je proboha možné že to vím? Znovu ji ujišťuji že jsem opravdu její Pavel. Vybíhám z její pracovny a pronásledovaný Laurou mířím do obývacího pokoje, jehož značnou část zabírá masivní sekretář, který jsem restauroval. Má spoustu přihrádek. Otevírám jednu po druhé a vždy než jí otevřu křičím na Lauru, co je uvnitř. Běžím do koupelny, Laura za mnou. „Toto je můj kartáček, toto tvůj!!! Můj ručník, tvůj ručník!!! “ Laura na mne vyděšeně hledí, drží se za hlavu a jen pořád dokola opakuje „dost, přestaňte!!“ Chytím jí za ruku a táhnu do svého pokoje. I tady jí ukazuji kde co je, beru do ruky fotoaparát a říkám jí co je na posledních pěti snímcích a zároveň jí to ukazuji. Je vidět, že po těchto argumentech jsem jí úplně odzbrojil. Beru jí opět za ruku a jdu zpět do obývacího pokoje. Lehce jí vtlačím do křesla, sednu si naproti ní a začínám jí klidným hlasem vyprávět, jak se události dnešního dne seběhly. Vyprávění zakončím popisem našeho dnešního nočního dialogu, kdy mi Laura oznámila, že by raději žila s ženou. Vidím na ní, že začíná přijímat skutečnost, kdo opravdu jsem. Už jen pouze tiše sedí a dívá se na mne, ale ne vyděšeně, v jejích očích začínám rozeznávat jiskřičky zájmu. Ze všeho se mi najednou chce hrozně na malou. Uvědomuji si, že jsem ještě jako žena nebyl na toaletě. Omlouvám se Lauře, že musím na chvíli do koupelny. Kde se najednou ve mně vzal ten výraz do koupelny? Proč neřeknu prostě na záchod? Odcházím na toaletu a automaticky usedám na prkýnko. Ten pocit prvního čůrání v ženském těle asi nikdy nezapomenu. Je to opravdu zvláštní, nemusel jsem si nic držet a ani nijak usměrňovat to, co ze mne vytékalo. Překvapila mne ale skutečnost, že po vykonání potřeby moje ruka automaticky sáhla po rource toaletního papíru a já jsem provedl úkon pro ženy zcela běžný. Prostě jsem se tam dole utřel. Poprvé jsem si uvědomil, že i přes to, že uvažuji ještě jako Pavel, tak tam někde v podvědomí mám ukryté instinkty ženy. Není ale čas na podobné úvahy a vracím se zpět do obývacího pokoje k Lauře. Ta má před sebou otevřenou láhev jejího oblíbeného ryzlinku vlašského. Skleničku drží v ruce a podle obsahu lahve usuzuji, že první dvě deci musela do sebe hodit na ex. Má už celkem klidný výraz ve tváři a ptá se jestli proměna v ženu, byla se vším všudy, tedy i tam dole. Jestli bych se nezlobil, že by si mne chtěla celého prohlédnout. Jak jsem tam před ní stál, tak jsem si pomalu začal přetahovat přes hlavu tričko a pomyslel jsem si, že je to moje první striptýzová show, že se role pěkně obrátily, protože tohle jsem po ní chtěl mnohokrát před tím i já. To, aby se přede mnou pomalu svlékala. Jak jsem se zabral do těchto myšlenek, zaplavila mě zase ta pro mne již známá slast. Navíc mi spodní lem trička projel přes prsní dvorce a to vše mělo za následek zpevnění a vztyčení mých bradavek. Zahodil jsem triko na zem a pomalu jsem si začal stahovat kraťasy. Povolil jsem pásek a najednou mi přišlo hloupé, abych zůstal stát jen ve slipech, které mi teď tedy opravdu stejně neseděly. Stáhnul jsem si proto vše najednou a zůstal stát nahý uprostřed pokoje. Někde v podvědomí, mi něco přikázalo mírně pokrčit koleno pravé nohy a posunout ji lehce přes levou a tak částečně skrýt moji mušličku. Zároveň mi pravá ruka sklouzla dolů a pomohla zastínit zvědavý pohled Laury, který směřoval mezi mé nohy. Levou rukou jsem si instinktivně přikryl ňadra. Zalil mě pocit horka a určitě jsem se začervenal. „Ono se nám to stydí,“ říká Laura a vstává z křesla. Přichází ke mně a lehce mi odsunuje mou ruku z prsou. Opatrně, jako by bázlivě se jich dotýká, pak je opatrně podebírá a nadzvedává. „Máš je opravdu moc krásné,“ šeptá, „a cítím, že jsou opravdová, přirozená, nejsou to žádné náhražky. I bradavky ti reagují zcela přirozeně. Víš, ale nebudeš se zlobit, když si tě prohlédnu ještě dole?“ Nevím co na to odpovědět, ale vím že ji musím přesvědčit. Odtahuji tedy ruku z mé mušličky. Laura mi opatrně sahá mezi stehna, trošku je rozevírá a zkoumavě se dívá na mé ženské přirození. Lehce ho pohladí rukou, otočí se jde ke stolku a napije se rovnou z lahve. „Víš Pavle, to je teda síla, ty jsi opravdu žena se vším všudy.“ Pokládá láhev a znovu se ke mně vrací. Teď už z jejích očí vyzařuje opět klid. Opatrně natahuje ruce k mé hlavě a vjíždí mi prsty do vlasů. „Máš je moc nádherné a husté,“ říká a upravuje mi je tak, aby mi volně splývaly na ramena a pár zlobivých pramenů spouští přes prsa. Obchází mne kolem dokola. Zastavím ji, chytím ji rukama za hlavu, hladím ji a slyším, jak jemným ženským hlasem říkám, že jsem opravdu její Pavel a že teď vůbec nevím co budu dělat, že je jediná koho mám a kdo mi může pomáhat. Najednou mě zalévá takový divný pocit dojetí a cítím jak mi z očí tečou slzy. Nemůžu je vůbec zastavit. To se mi jako chlapovi sakra nikdy nestalo! Laura mi slzy stírá s tváří dlaněmi a slyším, jak říká že jsem hlupáček a že když ví , že to jsem opravdu já, tak proč by mne měla opustit, když jsme si slíbili, že spolu budeme napořád v dobrém i zlém! A že to co se stalo není až tak zase zlé. Odchází do koupelny, bere svůj župan a dává mi ho přes ramena. Moje ruce vklouznou do rukávů, upravují župan a zavazují pásek na mašličku. Večer už se pomalu přehoupl v noc. Beru iniciativu do svých rukou a navrhuji, abychom šli již spát. Říkám Lauře, že vše je nějak moc rychlé a já jsem z toho všeho dost unavený. Navrhuji, ať se na mne nezlobí, že bych dnes chtěl spát sám ve svém pokoji. Jemně mě pohladí po vlasech a šeptá mi do ouška, že se vůbec nezlobí a že kdyby mi bylo v noci smutno, můžu za ní samozřejmě přijít nahoru do naší ložnice. Všiml jsem si, že zdůraznila slovo naší!! Jsem ale již velmi unaven a jako v mrákotách odcházím do svého pokoje, padám na postel a okamžitě usínám……
Pokračování příště……
