Latexová maska – reálná tvář ženy - Pavel (soutěž 2017)

30.01.2017 22:20

Tato povídka byla inspirována skutečnou událostí , která se autorovi skutečně přihodila.

                                               Když jsem se dnes ráno probudil, tak jsem jasně věděl, že nastal pro mě ten den s velkým D. Počasí bylo zatažené, občas déšť a foukal velmi silný vítr, typický pozdní podzim. Tak to bylo přesně to, co jsem potřeboval. Bylo to ideální počasí pro výlet jedné mírně praštěné TV dámy do přírody. Psa bys sice nevyhnal, ale mně se líbila představa, že budu v přírodě sám a bez zvídavých pohledů. To víte, surfuji různě po profilech TV slečen a paní, no a občas narazím na fotky z exteriéru. Ta odvaha! To musí být dobré vzrůšo si takto vyjít ven. No a teď to přišlo i na mě. Před několika dny mi dorazila zásilka z internetového obchodu Misticum, reálná celohlavová latexová maska obličeje, samozřejmě že obličeje ženy. Tedy abych to upřesnil, v tom igelitu co maska  přišla, moc reálně nevypadala, při bližším zkoumání na mě koukala holohlavá ženská hlava, s dírami místo očí, ale s velmi silným večerním líčením, a její plné rty byly rudé jako rak a mezi nimi svůdná mezírka. No, reálně to nevypadalo, ale dle rady výrobce jsem si k tomu ještě objednal lepidlo mastix, které prý přenese mimiku obličeje na masku a zažiju prý nepoznané. Tak na to jsem se právě dnes těšil.

                                               Promyšlené jsem to měl již dlouho. Čekal jsem pouze na příhodné počasí, a musel to být všední den, kdy je v lesích kolem Voznice málo lidí. Tam jsem to dobře znal, věděl jsem kde můžu se svým SUV zajet dost hluboko do lesa a nerušeně páchat to naše potěšení. Někdo holt fetuje, někdo tluče děti, někdo pije  a nebo hraje automaty, no a já se rád převlékám a vtěluji se do role ženy. Tedy prozatím doma. A tomu jsem dnes chtěl udělat konec. Oblečení jsem měl dopředu taky promyšlené. Hlavně aby to vypadalo hodně sexy žensky, a důležité bylo, že něco si obléknu doma, potom cesta autem zhruba dvacet minut, a dokončení ustrojení v autě. A samozřejmě nádherná procházka v přírodě. Plán výborný a podle mého bezchybný. Okamžitě jsem začal jednat. Protože bylo chladno, rozhodl jsem se, že v autě moc topit nebudu a pojedu v bundě. Proč to říkám? To proto, že nebudou tolik vidět moje umělé nalepené silikonové prsa. A ty mám tedy exkluzivní, veliké, porno herečky by mohly závidět. Tak a teď už to šlo rychle. Tělo i prsa jsem natřel mastixem, přitiskl na hruď a na pět minutek jsem si lehl na záda. V leže jsem si podtáhl pod tělem podprsenku a prsa zafixoval. Přetáhl jsem si přes hlavu velmi těsné, černé body, ke krku se stojáčkem, dlouhý rukáv. Ještě jsem ho dole nezapínal, chyběly kalhotky, pochopitelně černé silonky, a potom můj vynález. Abych totiž dosáhl figury přesýpacích hodin, stahoval jsem se v pase, a to tedy fakt velmi silně, pevným koženým řemenem umístěným pod body na holém těle. Postupně jsem přidával další a další dírky, měl jsem v tom už praxi. Tedy hodně vydechnout, vtáhnout břicho dovnitř a silně utáhnout. Pak už nezbývá nic jiného než velmi žensky dýchat hrudním košem, což je pro ženy typické, krásně se vzdouvá poprsí, ale pro našince nezvyklé a časem by to mohlo vést i k mdlobám. Takto stažený jsem dokončil oblékání. Velmi kratičká vrstvená tylová  tutu mikrosukně, k tomu bundička do pasu, hodně moc stažená v pase a nabíraná v oblasti ramen. Před zrcadlem typická postava přesýpacích hodin. Když si zip na bundičce rozepnu jen do půlky, poprsí se tlačí ven jak zběsilé. No, to jsem fakt hezká baba, no tak akorát někam k E55, ale o tom to přece je, vypadat hodně sexy. Do tašky si tedy dávám vysoké semišové kozačky nad kolena, samozřejmě latexovou masku, mastix, a paruku, pochopitelně černou, dlouhou, a veliký skoro průhledný šátek na maskování a nebo tedy vlastně kolem krku. Beru si i houbařský košík, to kdybych někoho potkal, abych nevypadal až tak moc nápadně.  Přes sukni volné tepláky, na nohy sportovní boty, a velmi volná silonová bunda. V zrcadle tlustý namakaný típek.

                                               Pocit ale úžasný. Když jsem se předklonil pro tašku s nezbytnými věcmi, cítil jsem tíhu prsou, jak mě tahaly za kůži na hrudi, ke které byly poctivě přilepené. Jízda autem, tak to byla kapitola sama pro sebe. Ještě že směrem z Prahy po strakonické nebyl výrazný provoz. Všichni se cpali naopak do Prahy. Bezpečnostní pás mi sklouzl do mezery mezi prsy, a tak i přes bundu byly patrné jejich mohutné rozměry. A potom to stažení v pase. Zpočátku dobrý, ale s přibývajícími kilometry vzrůstající tlak a nemožnost se normálně nadechnout. To jsem trochu přehnal, ale zase ta štíhlá linie pasu a figury přesýpacích hodin to stojí za utrpení. Projel jsem konečně Voznicí, a tradá vzhůru do lesa. Vím, že tady není instalovaná závora, a tak z lesní cesty jsem po chvíli sjel mezi stromy a kličkoval trochu hlouběji do lesa. Po vypnutí motoru otevírám dveře a chvíli poslouchám klid lesa. Nikde nikdo, přesně tak jak jsem předpokládal. Přesouvám se tedy na zadní sedadlo, sundávám boty a stahuji tepláky. Natahuji si semišové kozačky. Při pohledu na vysoký jehlový podpatek zapomínám vzrušením snad i dýchat. Obouvám si boty. Tedy ono číslo bot 42 až tak úplně neodpovídá mým devítkám, a tak bych spíš použil výraz, že jsem se vtěsnal do bot. Ale paráda, boční zip sevřel lýtko a když dojel až na konec, uvěznil mi v botě nohu až nad koleno. Skvělé, přichází na řadu maska.

                                               Ale nasadit si masku to není jen tak, vytahuji mastix se štětečkem, a postupně si jej pod dohledem zrcátka nanáším na obličej. Když přenos mimiky, tak musí být dokonalý. Natírám si nos, čelo, trochu rty, bradu, tváře. Tak, a maska může na hlavu, opatrně ji oběma rukama rozevírám a usazuji na hlavě, dlaněmi ji tisknu ke kůži, a čekám až lepidlo zatvrdne. Napětím zapomínám mrkat i dýchat. Není kam spěchat, chci přeci dokonalý výsledek. Obličejem zkouším pohnout zhruba po dlouhých pěti minutách. Výsledek dokonalý, tedy alespoň si to myslím, protože když se zkouším usmát, cítím se jak ve svěráku ale je cítit jak maska kopíruje pohyb kůže a o to přeci jde. Zastrkávám okraj masky pod stojánkový límec body a hodnotím stav v zrcátku. Tak prozatím vypadám jak Dáda Patrasová v kultovních Návtěvnících. Chce to dotáhnout parukou. Okamžitě si ji také fixuji k masce mírně mastixem. Mám dobrou hezkou paruku, alá Cher, hustá černá dlouhá kudrnatá.  Tak teď je to parádní, jenom ty oči v masce vypadají trochu divně, ale uvědomuji si, že mám ve schránce na palubce sluneční brýle. To bude fajn. Vystupuji tedy konečně z auta. Úžasný pocit! Poryv větru zvedl již tak miniaturní sukničku do vodorovné polohy a i výš. Vítr studí na obnažených stehnech a hýždích, dlouhé vlasy neposedně tančí kolem hlavy. Beru si tedy sluneční brýle, i když je zataženo a před deštěm, no ale co, jako krytí kdybych někoho potkal si beru ještě malý košíček na houby. Když prostě někoho v dálce uvidím, tak budu dělat že jsem houbařka. No, jistě dost typická.

                                               Již první krok ukázal, že procházet se doma po koberci není až tak úplně stejné jako ve vysokých jehlách v lese. Oni totiž vysoké podpatky okamžitě zajely do vlhkého jehličí a chůze byla dost prapodivná. Ale po pár krocích jsem zjistil, že se vlastně dá našlapovat jen na špičky a neopírat se o paty a už to šlo. Chůze tedy ženská, vrtím boky, přenáším váhu na špičky a lehce se pohybuji mezi stromy. Jako baletka, a to doslova protože mi neustávající vítr vytvořil z tylové tutu sukně baletní krinolínu. No prostě paráda, skvěle si to užívám, maska sice tlumí zvuky, protože nemá otvory v místech kde má vymodelované uši, ale žádné rušivé zvuky neslyším. Vzrušení je na vrcholu, rozepínám si bundičku skoro až do pasu, nemůžu se vynadívat na houpající a velmi reálné poprsí. Tahá mě za kůži při každém zhoupnutí v bocích. Nemožnost dýchání břichem dělá s prsou vzdouvající se pohoří. Zjišťuji, že procházka venku je něco úplně jiného než se schovávat doma. A ty představy! Co kdyby mě někdo tady přepadl! Tak nějak se asi cítí děvky u silnic, holé nohy až bůhví kam, vše obnažené. Kráčím lesem a sním, jak by bylo krásné zastavit čas, zůstat tak napořád, mít reálné prsa, mít dole reálnou kamarádku a ne tu hnusnou bouli kterou teď nenávidím, která je teď drcená silnými stahovacími kalhotkami, body a punčochami. Krása, lituji že jsem si nenalepil nehty, mohl jsem si zkusit jaké to je s nimi sbírat třebas jen smrkové šišky do košíčku.

                                               Už jsem se dost vzdálil od auta které mezi stromy nevidím, taky i přes veškerou rozkoš začínám cítit tlačící boty, a taky to stažení břišní dutiny není úplně ideální. Je tedy čas k návratu. Z ladné chůze se postupně stává takové divné kulhání a staženému břichu ulevuji předklonem. Aha, tamhle už vidím auto, ale kruci co to tam vedle něj je? Po pár krocích rozpoznáván že předmět vedle auta je o strom opřená Babeta. Tedy ne ženská, ale nízkoobjemový motocykl  české výroby. Tak to je tedy průser, který blbec se vydal do lesa a zaparkoval echt vedle mě? Přemýšlím co teď, plán jasný, rychle k autu odemknou, nastartovat a zmizet.  Jednoduše se to řekne, ale složitěji provede. Po pár dalších krocích totiž za zadní částí mého vysokého SUV spatřuji zeleného mužíčka. Trpaslíčka.  Tedy mohl by to být pohádkový dědeček, byl celý v zeleném, mysliveček jeden, byl by jistě i hodný, ale v tuhle chvíli si mobilem fotil moji SPZ, a asi jak měl vycvičené oko na pohyb zvěře, tak mě okamžitě zaregistroval. 

                                               Otočil se ihned na mně. Přemýšlel jsem usilovně jak z téhle šlamastiky ven. Co asi vidí? Vidí skoro děvku na výletě v lese s košíkem v ruce. Dnes se ale už i ženské oblékají různě sexy, tak podle toho soudit nebude. Jeho věk zhruba k osmdesátce. Mám jednu schopnost, a to v kritických situacích si okamžitě vymýšlet vodopády slov. Tak jak na něj, prvně počkám, až se projeví  o co mu vlastně jde, proč si fotí auto, a pak začnu. Takovým laskavým hodným hlasem se mě ptá jestli jsem u vjezdu do lesa viděla, ano použil výraz paní viděla jste tam značku zákaz vjezdu? Vysvětluje mi trpělivě, že jsem se dopustila přestupku, a on si fotí SPZ, aby ji předal úřadům, které mi pošlou pokutu. Asi potřebuje brýle na dálku, když ještě nepoznal, že něco není v pořádku. Ale vítr mezitím značně zesílil, vlasy mi tančily kolem hlavy, sukně byla v pozoru, a tak jsem si alespoň v místě, kde bych moc chtěl mít moji kamarádku, tiskl k rozkroku malý košíček na houby. Přistoupil jsem skoro až k němu. Jeho pohled okamžitě přistál na mém ohromném poprsí. Starý chlípník, ještě aby se tak na mě vrhl a chtěl mě znásilnit, no to by byla tedy zajímavá situace. Ale on ne, byl ticho a koukal, a znovu opakoval, že to musí nahlásit.

                                               Situace nešla tedy déle prodlužovat, musel jsem promluvit, a tady jsem věděl  že jeho iluze o dámě vezme za své. Začal jsem tedy mluvit. Trochu vyvalil oči, a tiše poslouchal. Napadl mě geniální nápad. Začal jsem mu vyprávět, že jsem potřeboval zajet někam daleko od lidí, abych nebudil pohoršení, že se připravuji na roli ženy, kdy jako herec budu převlečený ve své roli občas za ženu, a tak se tady učím pohybovat v botách, odříkávám texty a tak. Nevěřícně na mě koukal, na košíček plný smrkových šišek, na vzdouvající prsa, na moji latexovou tvář. Toš chlape já jsem v mládí téš ochotničil, byla jeho další věta po které se mi dost ulevilo. Začal se zajímat o moji masku, to prý za nich nebylo a podobně. Zajímal se z jakého jsem divadla, tady další moje lež o hercích na volné noze. Řekl jsem mu, že to bude film zahraniční produkce, já mám jen okrajovou roli a tak dál. Ještě jsme si chvíli povídali o houbách, o přemnožených divočácích o zrušeném vojenském cvičišti tady v Brdech. Celou záležitost ukončil velmi galantně, i přes jeho věk se ke mně pořád choval jako k dámě, neustále jeho pohled klouzal na má prsa,  prohlásil že mám štěstí že jsem narazil právě na něj, že fotku tedy maže a to i okamžitě  provedl. Ještě si postěžoval na jezdce na čtyrkolkách, a s tím jsme to ukončili. Řekl ať jedu za ním, že mě vyvede z lesa abych případně neměl další problém. Nezbývalo mi nic jiného, než v tomto úboru sednout za volant a jet za ním. Ještě štěstí že mám v autě automat! Nevím jak bych to zvládal v jehlách bez předchozího tréningu. U výjezdu z lesa přejel na stranu, pokynul rukou abych ho předjel a zasalutoval.  Tak ten má tedy teď příběh na večerní vyprávění v místním pohostinství.

                                               Mě nezbylo nic jiného než projet Voznicí v masce a v dámském oblečení.  A kdyby jenom Voznicí, najel jsem na dálnici směr Praha a byl odkázaný jet tak až domů. Dodržoval jsem rychlost a všechny předpisy abych nedal zbytečnou záminku k problémům. Doma dobrý, automatické otevírání vjezdové brány mě pustilo na zahradu a do garáže. Doma jsem byl sám, tak tady taky žádný problém. Došel jsem do koupelny a začal se odstrojovat. Ještě jsem se chvíli kochal pohledem na ženský obličej v zrcadle, a potom sbohem masko. Jo, ono se řekne sundám masku, ale ouha, mastix nějak přituhnul a drží. Trhám tedy maskou, cítím jak se roztrhl jemný latex kolem brady k uším. Tak to je tedy špatné, a to výrobce garantoval mnohonásobné používání. No nic, sloupl jsem ji tedy z obličeje jako kůru s pomeranče. Ale na obličeji mě pořád něco drží, kouknu do zrcadla, a na obličeji vidím ostrůvky mastixu na kterém byl občas sem tam vytržený latex. Nastává tedy mravenčí práce, sloupávání mastixu po šupinkách. On se mi ale rozetřel i mírně do obočí a vlasů, jak jsem si posouval masku po obličeji než mastix zaschnul. Nikdy nečtu návody k použití, to je pod úroveň technika koumáka, uznávám porážku a začtu se do textu na lepidle. Aha, jednoduše odstraňte lihem. No super, kde ho vzít? Vzpomenu si ihned na poslední návštěvu bratrance z Moravy, přinesl mi 65% slivovici, hoří i na lžičce, to jsme testovali. No nic, místo do žaludku putuje slivovice na vatu a tímto nástrojem si drhnu obličej. No hurá, mastix konečně opouští moji kůži, i když to musím opakovat několikrát než zmizí lepkavý efekt. Uklízím věci do své skříně, manželka sice o mé zálibě ví, občas mě překvapí i nějakým dárkem do mé garderoby, ale nevím co by tomu řekla kdyby věděla, že se takto procházím i venku.

                                               Vařím si tureckou kávu, a když si ji v klidu vychutnávám, nemůžu se ubránit vzpomínkám na prožité chvíle v lese. Na tíhu prsou, na vzdouvající se sukni a neposedné vlasy. I přes trable které mě potkaly, tak jedno vím jistě. Za pokus to stálo, a při nejbližší příležitosti to budu opakovat. Pouze moje maska má šrám od brady k uchu podlepený kobercovou lepenkou……