Konkurz do speciální jednotky - 6.díl - Větší věci po tetě - Esme Ww

22.01.2023 23:15

„A víš, že se s tebou docela fajn povídá?“ přiznal jsem se. „Nikdy jsem si to za ta léta, co se známe neuvědomil. Zkusíme ještě něco? Přes den mám čas, ale večer už bych se docela potřeboval připravit na zítřek. Jako úplně to nenaplnilo to, v co jsem doufal, ale ani v nejmenším si nestěžuju. Klidně bych si to někdy zopakoval. Ale až po svátcích. Rodiče a pak ta seminárka. Doufám, že nás tam vezmou oba.“

Dojedli jsme, odnesl jsem talířek do dřezu a umyl si pusu a ruku.

„Sedni si na židli,“ vybídla mě. „Chci něco vyzkoušet. Sundej si ten župan a dej ruce za záda.“ Podíval jsem se významně na svou levačku. „Tak fajn, dej ruku za záda. Až za to opěradlo. Přivázala mě za kotníky, lýtka stehna a pravou ruku. Nakonec mi uvázala šátek přes oči. „Jdu chvíli něco hledat do kumbálu. Vydrž. Potřebuju, aby ses víc položil do té ženské role. A jestli najdu to, co si myslím že najdu, mohlo by ti to pomoct.“

Zvuky ustaly celkem rychle. Skoro to vypadalo, že šla na jistotu, ale pak následovalo pět minut téměř absolutního ticha. Byl jsem přesvědčený, že je se mnou v místnosti, ale jistota mi chyběla. Jako bych ji slyšel vlevo ode mě, pak zase malé zavrzání vpravo. Najednou mi prudce zatlačila něco studeného proti levé polovině hrudníku. Když sevření povolilo, začal jsem se vychylovat vlevo. Následovala stejná operace na druhé straně. Srovnal jsem si záda, co mi provazy dovolovaly.

„Našla jsem je,“ pochlubila se Jitka. „Teta se do poslední chvíle snažila vypadat jako žádostivá ženská. Ještě chvíli počkej, upravím ti make-upem přechody tak, aby to vypadalo věrohodněji. Je na to dokonce nějaký speciální make-up, tak ho zkusím použít.“ Stáhla mi šátek z očí a nastavila zrcadlo. „Co jim říkáš?“

„Trochu ho naklop, vidím si jen obličej.“ Ale nejsem až zas tak velký tupec, aby mi i bez zrcadla nedošlo, jak moc mě zkrášlila. Stačilo jen podívat se dolů. A když jsem se pak zahlédnul ve frontálním pohledu, nebyl jsem schopný se rozhodnout, který výhled je působivější.

„Říkala jsem ti, že mi jsou tetiny věci vesměs velké. Tak teď už víš proč. Měla přírodní déčka a tohle jsou dokonce éčka. Trvala na tom, že si chce ještě na poslední chvíli užít pořádné kozy. To byl doslovný citát, abys rozuměl. Je to prémiový experimentální model od renomované kanadské firmy. Žádný aušus odněkud z Číny nebo Bangladéše. Anatomicky dokonale tvarovaný. Dá se nosit buď na volno v podprsence nebo přilepený. I když při této velikosti je přilepení mnohem praktičtější. To lepidlo je už rok a půl po záruce, tak doufám, že aspoň do večera vydrží.“

„Aspoň? Já musím večer domů! Přeci nemůžu jít domů takhle?!“

„Půjčila bych ti něco na sebe. Myslím, že teď do tetina šatníku můžeme chodit zcela bez obav. Říkal jsi, že jdeš večer domů, ne k vašim. Tam jsi sám. Tak v čem je problém? Za ideální konzistence to lepidlo drží dva až tři dny. A v té už rozhodně nebude. Takže šance, že takhle vytuněný půjdeš pod stromeček, je v podstatě minimální. A kdyby náhodou, tak co? Aspoň byste na letošní Vánoce nikdo nezapomněl.“

Začala mě postupně odvazovat. „Dokážeš si představit, jaký by to byl průser?“ neudržel jsem se.

„Myslíš, že větší, než kdyby tě někdo skutečně unesl?“ namítla. „A ne, nezlehčuju to. Zkus se opatrně postavit. Počítej s tím, že to bude docela nezvyk.

Tak v tom měla rozhodně pravdu. Déle než se samotnou zátěží a posunutým těžištěm jsem se vyrovnával s tím, že ta prsa nedržela tvar, třásla se. Tohle mi prostě nikdy před tím nedělala. „Jituš, neměla bys tam nějakou podprsenku? Pomohlo by mi, kdyby se to celé tolik nehýbalo.“

„To, že to nedrží na jednom místě je naprosto anatomické, na to si zvykej. A teď si vezmi, že aby holky působily sexy dojmem, tak k tomu nosí i lodičky na jehlách.“

„Ale holky jsou sexy i v příhodné podprsence!“

„Tak počkej,“ odběhla do ložnice a vrátila se s uzounkým proužkem krajkové látky tělové barvy. Prvně mi opatrně nasadila ramínko na svázanou ruku, pak mi jí upravila celou a zapnula vzadu přezku. „Dobrý?“ zeptala se s nadějí v hlase.

„Mně to přijde moc průhledné.“

„Říkal jsi, že jsou holky sexy i v příhodné podprsence. A tohle je příhodná podprsenka.“

„Jsou mi vidět úplně celé bradavky,“ rozčiloval jsem se.

„Hele jsi si vědom toho, že tvé reálné bradavky jsou ukryté tak pod osmi, možná deseticentimetrovou vrstvou tvarovaného gelu?“

„Já se tak rozhodně necítím!“

Zazvonil telefon. „Slyším,“ ozvala se Jitka. „Budu tam za deset minut.

Mám pohotovost a obávám se, že teď budu mít výjezd. Ale nic zásadního. Podle mě, tak za šest, osm hodin budu zpátky. Tak tu moc nezlob. Strč nádobí do myčky a pusť jí. Něco si uvař k obědu, o mě si starost nedělej, cestou si koupím bagetu na benzínce. No a jestli budeš mít dlouhou chvíli, tak se pro mě můžeš trochu zkrášlit. V koupelně u zrcadla mám nějaké šminky, tak doufám, že až se vrátím, bude mé rukojmí ještě mnohem půvabnější. Pak bych ti možná místo Ondřeji měla začít říkat Andreo, abys měla ten věrohodný pocit.“

V rychlosti na sebe hodila rifle, mikinu, svetr a bundu a během té doby mi popisovala, kde co najdu v kumbále nebo ve špajzu. „Jen nelez do těch dvou černých krabic v horní rohové polici v kumbále. Tam jsou i jiné věci po tetě a jestli poznám, že jsi tam byl, tak je na tebe všechny vyzkouším.“

„Jitko počkej, nemohla bys mi aspoň rozvázat tu ruku?“

„Nemohla, nemám čas, za pět minut musím být na služebně. Ale já ti věřím. Ty to zvládneš i tak.“ Bouchla dveřmi a pak je zase na okamžik otevřela. A nikomu neotevírej! Pamatuješ si, jak dopadl Smolíček Pacholíček. Já klíče mám, ale čas na to, abych ti dělala jelena, ne. A než si rozsvítíš, zatáhni žaluzie. Naproti ve třetím patře, druhé okno zleva bydlí takový trošku slizký starší pán s dalekohledem. Je to kardiak, tak ať to s ním nesekne.“