Konkurz do speciální jednotky - 4.díl - Intimní péče - Esme Ww

31.12.2022 10:03

„Myslím, že bych s těmi pouty opravdu měla něco udělat. Na chvíli si prosím stoupni, rozložím gauč. Tak a teď si znovu sedni. Neboj se a posuň se dál, ať nezůstaneš na kraji.“

„Je to takové nestabilní,“ přiznal jsem se.

„Nechceš si lehnout?“

„Myslím, že ne.“

„Ale já bych řekla, že jo.“

„Počkej Jiťule, co to děláááš?“ zakřičel jsem, než jsem dopadl obličejem na matraci. V tu chvíli mi sedla na záda a než jsem se zmohl na jakýkoliv odpor, stáhla mně několika smyčkami kotníky k sobě a aniž by si dala byť kratičkou pauzu, přitáhla volný konec provazu ke středu osmiček nad mou páteří.

„Mohl bys sebou trochu zaškubat?“

Vztekle jsem sebou zazmítal. „A jak asi? Vždyť mi nejde ani přetočit se na bok.“

„Právě tohle mě zajímalo. Teta měla pravdu.“

„Prosím tě, jaká zase teta?“

„To teď není úplně podstatné, ale možná na to ještě dojde řeč. Tenkrát jsem si myslela, že to je jen taková dětská hra, aspoň se tenkrát snažily, abych si to myslela. Dokonce mně něco málo vysvětlily s tím, že by se mi to někdy mohlo hodit. Zkusila jsem to až teď. Po patnácti letech. A funguje to!

Tak co, jak ti je?“

„Připadám si jak úplný trouba. Svázaný trouba. Ale unesený, já nevím, vždyť jsme kamarádi. Jsme pořád kamarádi?“ zeptal jsem se nejistě.

„Většinou se únosce a unesený předem znají,“ odtušila. „Často to jsou příbuzní nebo kamarádi. Chceš si to poznamenat? Někde bych tu sehnala volný blok.“

„Zkusím si to zapamatovat,“ odtušil jsem hrdě.

„Odskočím si a dám si sprchu. Přijdu si po tom dni taková celá smradlavá, neupravená.“

Nechala mě samotného půl hodiny, možná i déle. Slyšel jsem splachování záchodu, šustění sprchy i hučení fénu. Zkoušel jsem různě zatínat a uvolňovat svaly, přitahovat nohy i je napínat. Uvědomil jsem si dvě věci. Že má kolegyně má nečekané schopnosti, které přede mnou dosud dokázala tajit a že některé pnutí mi je docela příjemné.

„Nezlobí tu někdo?“ Jitčina rozcuchaná hlava vykukovala zpoza futer, stejně jak holé rameno šikmo pod ní.

„Rád bych, ale nejde to. Nebudeš tu aspoň se mnou?“

„Vydrž, něco málo na sebe hodím.“

„Tak jo, ještě chvíli tu na tebe počkám. Ale jen chvíli. Chvátni, ať ti neuteču.“

Vrátila se v černém saténovém županu, ze kterého jí vykukovala lýtka v černých síťovaných punčochách. „Zavři prosím tu pusu, ať mi neoslintáš gauč.“ Polkl jsem. „Jsi policajt. Já znám policajty. Na ty je zbytečné chodit v náznacích. Musí se napřímo.“ Odešla ke kuchyňské lince a otevřela si láhev prosecca. Nalila si jednu skleničku a šla si sednou na gauč tak půl metru ode mě. „Nechceš napít?“

„Já bych se potřeboval spíš vyčůrat,“ přiznal jsem se. „Nepustila bys mě? Já bych se pak zase vrátil, slibuju. Stejně dnes v noci nemám nic lepšího na práci. A třeba mi to opravdu pomůže v té seminárce.“

„Nepustila,“ usmála se co nejlíbezněji. „Právě proto, abys to mohl použít ve své seminárce.“

„Ale já ti nechci zašpinit ten gauč.“

„To bych ti taky neradila. To bych si pak s tebou mohla trochu pohrát.“

„Ale já to už dlouho nevydržím, rozhodně ne celou noc.“

„Ukaž?“ prohmatala mě starostlivě kolem všech úvazů na končetinách. „Krev proudí nerušeně jak má. Žádné barevné ani teplotní změny. Já myslím, že to v pohodě vydržíš.“

„Víš dobře, jak to myslím. Tam to nevydržím. Tam! Čůrat se mi chce. Potřebuju pomoc! Prosím! Rozvaž mě!“

„Ne,“ řekla absolutně nevzrušeným hlasem. Pak se zvedla a odešla směrem ke koupelně. Když se vrátila, měla v jedné ruce přebalovací podložku a ve druhé plastového bažanta. „Nevím, jestli o tom víš, ale před vejškou jsem vystudovala zdrávku. Překotím si tě na bok, stáhnu ti ty kalhotky. Vezmu ti ho do ruky, nastavím ho a ty se vyčůráš do bažanta. Kdyby náhodou něco ukáplo, zůstane to na té přebalovací podložce.“

„Ne to ne!“ zaprotestoval jsem. „A nejsou to kalhotky! Jsou to slipy.“

„Taky tě ještě můžu vycévkovat. I to jsme se na škole učily. Dej vědět, až si to rozmyslíš.“

Nečekala dlouho. Možná i míň jak minutu. „Jitko,“ nasadil jsem pokorný tón, „Jituško, prosím, mohli bysme to zkusit do toho bažanta? Budu poslušné a ochotné rukojmí.“

Položila mě na bok na rozloženou přebalovací podložku a políbila na horní spánek. „To bych ti taky drahouši důrazně doporučovala.“

Když mě zajela prsty za lem slipů, děkoval jsem tomu, že se mi chce tak moc čůrat. Přeci jen to je docela hezká holka, to oblečení tomu hodně pomohlo a já, ač velmi zdvořilý a slušný policista, nejsem z ledu.

Stáhla je jen trochu. „Hele četl jsi někdy tu cedulku, co máš vzadu na kalhotkách?“

„Slipy. Jsou to slipy. A já je neperu. Jen občas věším. Nezajímá mě, co se píše u oblečení na cedulkách. U nás pere máma,“ pokrčil jsem rameny. Nejspíš to nebylo vidět, ale aspoň tam uvnitř jsem jimi rozpačitě pokrčil.

„Hele a máš na to vlastní šuplík, nebo ho máte s mámou společný? Já jen, že tam je napsáno Gina. Na trenýrkách a slipech tohohle výrobce se píše Gino.“

„Je tam napsáno Gino,“ pomyslela si pro sebe Jitka. „Ale tohle mu nesmím nikdy přiznat. Ani až tohle všechno skončí. Protože když tohle dokážu, nemuselo by to skončit nikdy. Až usne, vezmu si permanentní černou fixu a k tomu óčku domaluju ocásek. Znám ho. Neprokoukne to.“

Strašně jsem se styděl. Cítil jsem, jak rudnu a jak mi tuhnou rysy. A nejen ve tváři. A ona to ví. Ona to podporuje. Prstem mi přejíždí mezi půlkami. Netlačí se dovniř. Ví, že tohle naprosto postačuje. Druhou rukou uchopila můj tuhnoucí penis a navedla ho do ústí bažanta. A nic! Prostě nic! Čekala a dívala se na to, jak jsem ztopořil na maximální možnou velikost, ale nedotýkala se ho. I ruka na zadku se přestala pohybovat.

„Opravdu se ti chce čůrat? Nebo sis jen vymýšlel, abys byl zajímavější.“

„Moc se mi chce čůrat, ale takhle to prostě nejde. To přeci musíš vědět. Teď je prostě močová trubice uzavřená.“

„Tak si ji otevři,“ vybídla mě.

„Dělá si ze mě srandu,“ říkal jsem si pro sebe. „Má přece tu zdrávku. Musí vědět, jak tyhle věci fungují, i když ho nemá.“

Povytáhla ho z ústí bažantu a znovu jsem ucítil její prsty kolem svého penisu. „No tak, buď hodný pinďourek,“ její hlazení nabíralo na těsnosti a rytmičnosti. „Nezlob páníčka a nechej ho pěkně vyčůrat. Nebo dostanete oba na zadek!“

Většina spermatu naštěstí vletěla ústím do bažantu, sotva čtvrtina objemu zůstala na jeho venkovní stěně. Gauč zůstal netknutý. Otřela to, co zůstalo na venkovní stěně, ukazováčkem a nastavila ho před má ústa. „Slízej to,“ vyzvala mě. „Jestli to necháš stéct na gauč, ucpu ti nos a až budeš lapat po dechu, vyklopím ti do pusy všechno, co se dostalo dovnitř. „Podívej se na ten prst. Je to jen zlomek celkového množství. Ale spousta holek to běžně polyká celé. A některé naprosto dobrovolně. Ani nemusí být rukojmími. A to ty jsi. Takže jestli si to chceš taky vyzkoušet. Samozřejmě čistě kvůli vcítění,“ nadhodila. „Když budeš dostatečně snaživý, koupím ti patero nových kalhotek. Hezčích. Krajka, satén, latex, cokoliv si budeš přát. Ale když to necháš stéct na povlečení.“ Všiml jsem si, že hrudka spermatu začíná vláčnět, stává se víc tekutou a začala se sesouvat z ukazováčku ke gauči. Intuitivně jsem se natáhl hlavou a prst olíznul. Nechutnalo mi to, ale už jsem požil hnusnější věci, které si jiní lidé chválili.

„Latex?“ vyslovila zaskočeně. „Myslela jsem, že jsi spíš romantičtější typ. Ale tak dobrá, koupím ti nějaké opravdu lesklé a vyzývavé kousky.“

Musela si všimnout, jak se penis začal znovu probouzet, ale nechala toho. Dozvěděla se o mně už dost věcí, které o mně nikdo netušil a velkou část z nich jsem si teprve až teď byl ochoten přiznat i já. Za malou chvíli jsem se konečně dokonale vyprázdnil.

„Díky, Jitko,“ má úleva byla nepředstíraná. „Pustíš mě teď do sprchy?“ Jen jsem to zkoušel, nedělal jsem si velké naděje.

„Ne, ale ráno si tě otřu. Teď ti naleju tak deci, dvě vína a půjdeme spát. Lehnu si vedle tebe, abych tě mohla celou noc opatrovat.“

Z nízké skleničky jsem to víno napůl pil, napůl lízal. Nevím, jestli v něm bylo nějaké uspávadlo, nebo jsem odpadl naprosto přirozeně. Když jsem usínal, cítil jsem, jak mi její ruce povolovaly nějaký uzel na zádech a krátce na to jsem dokázal napřímit stále k sobě svázané nohy. Byl to nádherně osvěžující pocit.