Konkurz do speciální jednotky - 20.díl - Měsíční kontrola - Esme Ww

18.06.2023 12:23

Bydlela v ulici Leoše Janáčka. Vlastně jen kousek od Jitky. Dispozičně to bylo 3+0, ale rozměrově to byl byt jen nepatrně větší než ten Jitčin. Až tak moc se toho pro mě nezměnilo. Vyběhala mi neschopenku až do konce ledna. Pečovala o mě a já pečovala o ni. Minimálně obden se u nás stavěla i Jitka. Mým hlavním pracovním nástrojem se stal jazyk. Nebylo to kvůli mluvenému slovu. Dilatovala jsem a bavilo mě to čím dál tím víc. Občas to pořád štípalo, ale příjemné pocity začaly převažovat. Když tu práci za mě vzala Paní Lýdie, bylo to jiné. Když vám to dělá někdo jiný, nikdy nebude tak bleskově reagovat na pocity vašeho těla, vaší vagíny, jako vy samotní. Ale je tam, je u toho. Ona vám to dělá a vy ji to necháte dělat. Cítíte, že se jí dáváte plně k dispozici a hrajete si s myšlenkou, jaké by to bylo krásné, kdyby tu vaši důvěru jen malinko, opravdu malinko porušila. Dotýkáte se jí tak, jak vám to umožní a vidíte, že se jí to líbí. A to celé dohromady je tak ááá.

Dvacátého pátého, třicet dní po operaci jsme vyjely do Lince na kontrolu. V šatech i kozačkách jsem se cítila výrazně jistější, než když jsme se před dvěma týdny vrátily domů. Moje vlasy povyrostly natolik, že mi z nich Jitčina známá vykouzlila docela přitažlivý na první pohled dámský krátký účes. Vyrazily jsme den předem a přespaly ve stejném apartmá, jako tenkrát. Na večeři jsme šly všechny a na kontrolu, na kterou jsem byla objednaná na desátou hodinu, jsem dorazila zcela uvolněná. Sundala jsem si sukni, kalhotky a vydrápala se na gynekologickou kozu. Trochu mě překvapilo, že za paravánem byla ještě jedna koza, stejná jak ta moje, jen v oranžové, ale proč ne. Občas tu je zřejmě docela frmol a když doktor zvládne paralelně vyšetřovat dvě pacientky, je to pak úspora času a tím pádem i zvýšení dostupnosti lékařské péče.

Připoutaly mě za lýtka i za hrudník pod prsy. „Potřebujeme se, abyste se ani nehnula,“ vysvětlovala mi Paní Lýdie.

Zrcátka, kterými si doktorka Helmutová prohlížela mou vagínu byla docela protivná, ale držela jsem srdnatě. Chci se přeci stát policejní důstojnicí, tak musím něco vydržet.

„Všechno je zahojené, jak má být,“ pokývala uznale doktorka Helmutová. Můžeme přistoupit ke druhé fázi. Vytřela mi vagínu růžovým gelem a ze sterilizačního přístroje vyndala tu věc, kterou mi Paní Lýdie ukazovala pod stromečkem.

„Možná už brzy přijde den,“ pokračovala, „kdy ta první operační fáze nebude nutná. Ale zatím tak tomu není.“ Stála mezi mými koleny a snažila se do mě natlačit mé už brzy budoucí ženské orgány. „Zkuste se ještě o něco víc uvolnit, vyzvala mě. Už tam skoro jsme, ale potřebuji abyste byla ještě o něco víc povolená.“

Nemám ty osobní zkušenosti, ale přišlo mi to, jak kdybych prováděla reverzní porod. „A!“ vyjekla jsem a cítila, jak mi do vagíny zajel biokompaktní skelet vaječníků i s vejcovody. Pak zavedla samotnou vagínu. Zasunula do ní prsty a opatrným kontinuálním tlakem posouvala vaječníky na finální místo.

„Nová forma se může aplikovat na ženský i mužský klín a ona si už sama upraví vše potřebné. Buď zcela obrátí rozkrok z M na F nebo v případě ženského klínu odstraní všechny malfunkce a to jak vrozené, tak i ty, ke kterým žena přišla nemocí nebo úrazem. Z mého pohledu to ale není dobře. Ty ženy pak ten zásah vnímají jako samozřejmost. Vy jste prošla měsíčním ne zcela bezbolestným procesem a myslím, že si budete opravdu vážit toho, co jste právě získala.“ Přejela prsty po vnějších pyscích a uhladila všechny případné nedostatky. „Jsme hotové, teď už jen dvě hodiny vydržet na křesle a buďte prosím dalších 24 hodin sexuálně zdrženlivá. Tedy už po těch dvou hodinách se můžete klitorálně dráždit, ale žádné hluboké zasouvání prstů, tlačení na stěny vagíny. Rozumíte?“

Přikývla jsem.

„Menstruovat byste měla začít tak za tři, čtyři měsíce,“ doplnila ještě.

„A tenhle nástavec na posílení funkčnosti vulvy, ten jsi přivezla proč?“ zeptala se doktorka Helmutová Paní Lýdie. „Ten je pro tebe?“

„To ne,“ na okamžik se zasnila, „možná někdy časem. Ale je tady ještě jedna osoba, která si ho plně zaslouží.“

„To snad ani nebude nutné,“ ošívala se Jitka.

„Konkurzem projdou jen ty osoby, které na to budou plně připraveny a o tom, co to znamená, rozhoduju v první řadě já. Potřebuju, aby můj tým neměl slabá místa. Taková Andrea na tom pracuje opravdu usilovně. Rozumíme si?“

„Jistě, Paní Lýdie.“ Když srovnám, čím vším jsem si musela projít já, tak mi přijde Jitčin boj proti lepšímu orgasmu jako opravdu malicherný. Hotová byla za necelých deset minut.

Po dalších dvou hodinách odstranily paraván mezi mnou a Jitkou, odjistily kolečka na Jitčině gynekologické koze a posunuly ji necelý metr ode mě. Paní Lýdie se neudržela a lízla mě přes klitoris. „No páni, tohle byste si taky měli každý vyzkoušet!“ O tolik to je menší než penis a jako by se všechna ta citlivost zkoncentrovala na mnohem menší ploše.

„Neuvěřitelné, neskutečné,“ mumlala si pro sebe Paní Lýdie. Přes tři roky jsem něco takového neviděla, nezažila. Pak zkontroloval i Jitčin klín. „Hm, ani tohle není vůbec špatné.“

„Děvčata, jistě vás zajímá, jak jste uspěly u toho konkurzu. Víte, ona se nedoplňovala jen klasická elitní krajská jednotka. Těch jednotek je víc a jednu poměrně klíčovou budu mít na starosti já. Fyzickými testy jste prošly obě bez problémů. Ty psychické dopadly u Jitky zhruba tak, jak jsem očekávala. Na výsledky Andreiných testů jsem zůstala dlouho nevěřícně civět. Ale všechno, doslova všechno, co ty testy ukázaly, se splnilo. Vy nejste typy do zásahovek, ani na vyšetřování vražd. To musí být drsní, nekompromisní policisté a policistky, dominantní typy. Což když se teď na sebe podíváte tak úplně nesplňujete.

Vy ale máte jiné cenné předosti. Nadstandardní fyzickou kondici, neoddiskutovatelnou sexuální přitažlivost. Oddanost vůči velící důstojnici. Máte zvýšenou odolnost vůči psychickému, fyzickému i sexuálnímu strádání. Budu mít pod přímým velením malý oddíl s celostátním přesahem. Součást oddělení pro boj s organizovaným zločinem. Vlastně v něm budeme jen my tři.“

Visely jsme jí na rtech a čekaly, kam to celé vlastně dojde.

„Většinu času v podstatě budete něco jako volavky.“ Vyděšeně jsme se po sobě s Jitkou podívaly. „Ale děvčata no tak, chci vidět radost a červeň ve vašich obličejích. Nebuďte takové popelavé!“