Konkurz do speciální jednotky - 10.díl - Noční návrat ze směny - Esme Ww

18.02.2023 07:42

„Ondro, Ondřeji, jsi tu ještě?“ Ozvalo se docela razantní zabouchnutí vchodových dveří. Probudilo mě to z dřímoty. Jitka. Rozpoznával jsem sundávání farmářek, zip na bundě. Teď tu bundu asi pověsila na věšák.

„Myslela jsem, že budu tak ve čtyři doma a už je skoro půlnoc. Jsi v pohodě? Co tak ruka?“ Šoupavými pohyby se nazula do pantoflů a rychle se blížila chodbou. Jen jsem ji slyšel. Neviděl. Nemohl vidět. To já byl v kuželu světla a celý zbytek bytu zůstával v temnotě. Jen zářivku u vchodových dveří nezhasla, takže když se zarazila v otevřených dveřích obýváku, dokázal jsem přeci jen trochu rozeznat její siluetu.

„Ondro?!“ zarazila se, „Ondro, nepřeháníš to trochu? Jasně, ten konkurz je pro nás oba velká šance, ale není to šance poslední. Jak jsi to dokázal? Jako i já si se sebou a provazy docela ráda občas pohraju, ale co je moc, to je moc. Uměl by ses z toho sám vymotat? Co kdyby mě ve službě dneska zastřelili? Myslíš si, že by tě pak někdo zachránil?“

Kroutil jsem rozčíleně hlavou. „No ještě tu na mě dělej opičky. Koukej se rozvázat, já si dám zatím sprchu. Jestli se ti to do té doby nepovede, tak tě rozvážu já. Ale říkám ti ještě jednou, je to od tebe nezodpovědné. Krajně nezodpovědné. Na policajta obzvlášť.“

Románový hrdina často zahlédne, jak se za ohroženou osobou zhmotňuje postava v černém s kosou. Temná silueta, která se objevila za Jitkou, nebyla za sekáče. V ruce svírala hadr. A když ten hadr přiložila k Jitčinu nosu, nedošlo ani k náznaku boje. Stačily dva nádechy a bylo po všem. Určitě ho taky měla v kabelce.

Vláčnou Jitku vytáhla na delší stranu gauče. „Spi,“ obrátila se na mě. „Potřebuješ na zítřek nabrat tolik síly, kolik jen dokážeš.“

Uspávadlo, kterým složila Jitku už z velké části vyprchalo, nicméně na mě ten zbytek stačil spolehlivě.