Koníček nebo kobylka - 4.díl - Lezanka

27.11.2022 12:06

V neděli byla pro změnu dříve probuzená Anička. Když jsem otevřel oči, už se na mě dívaly ty krásné očka.

„Ahoj Péťo!“

A políbila mě na rty.

„Ahoj, včera jsem byla tak utahaná, že jsem ihned usnula, promiň.“

A pohladil jsem jí po té tváři, která byla i nebyla její. Ona mě pohladila hrudník a zkusila, jak drží prsa.

„Pořád pevné, co?“

„Nevadí, určitě se to brzy odlepí.“

„Říkáš to, jako by si byla smutná, co bude potom.“

Na to mi dala prstík přes pusu, abych nemluvil. Já jí ale uchňápl nabízený prstík a začal ho cumlat jako lízátko. Usmála se a nabídla i druhý prstík. Po chvilce mi přidržela nosní dírky, tak že jsem musel dýchat jen pusou. Hrála si a já opět cítil napětí v rozkroku. Měla  docela malou ručku a tak když už jsem cumlal čtyři prstíky, tak zajela hloubš až mi v ústech  vytvořila pěstičku. Pak jsem jí chytil za zápěstí a zasunul ručku i s palcem do pusy po zápěstí a rty jí  sevřel tak, že jsem chvilku nedýchal.

„Týjo, fakt máš velkou pusu.“

Jenže narovnala ukazováček až s ním zajela do krčku a to už jsem nevydržel  a rozkuckal se. Rychle ruku vytáhla, otřela si jí a pak na mé ústa  položila svá tak, že neunikl kolem žádný vzduch. Začala si mě přidušovat a já jí nechal. Líbilo se mi to a tak jsem si její tělo přesunul na sebe, čemuž se nebránila. Pak pustila nos a zajela mi do rozkroku, odkud vytáhla kluka a začala ho mnout a dráždit. Já se snažil vymanit z jejího sevření stehen, ale nešlo to. Když  kluka pustila, myslel jsem si, že toho nechala schválně, aby jsme skončili, ale ona si jen promnula lasturku a vzápětí si tam přisunula mé ztopořené mužství. Oddálil jsem se od jejich úst a neztrácel oční kontakt.

„Ty to opravdu chceš?“

„Ehm, ano a jen s tebou Petře.“

Viděl jsem v jejích očích odhodlání i vzrušení ale i trochu strachu, jak to bude vypadat. Začal jsem  jí hladit přes zadeček a boky jednou rukou a po zádech a krčku druhou rukou.

„Tak dobře, ale jen trochu.“

Usmála se a přisála se opět na mé rty až se naše jazyky spojili. Teď už neváhala a začala si s klukem projíždět svůj rozkrok, pak s ním trochu zajela dovnitř a hned zase ven. Já jí hladil a líbal, protože byla úžasné děvče, jemné a laskavé, při tom moc hezky voněla po růžích, což mě ještě víc vzrušovalo. Pak trochu zasténala a  já cítil, jak jsem na něco  narazil. Byl to ale jen drobný  moment, protože si ho opět vysunula ven. Líbání nepřestávalo do doby, než jsem opět  zaznamenal její tenký vzlyk. Pak  se mi znovu podívala do očí a hned pevně odhodlaná mi šeptla do ucha.

„Vraz mi ho a vydrž tam, dokud ti neřeknu, prosím!“

Začínal jsem tušit o co jde. Byla panna a bolela jí ta blána, kterou ještě měla. Připravil jsem se, chytil pevně její zadeček a znovu jsem šeptl.

„Připravená?“

Ta jen zamrkala a pak pevně zavřela oči a položila si obličej přímo na můj. Cítil jsem její oddechování a když jsem  zatlačil, ucítil jsem, jak jsem blánu protrhl až kluk zajel skoro celý do ní. Držel jsem jí pevně na mém klukovi a při tom sledoval, jak se opět zabořila do mých úst a zasténala. Tentokrát to trvalo o dost déle, než  začala normálněji dýchat. Pak jsem pravou rukou zajel do jejich blonďatých vlasů a podržel hlavičku u mých úst. Chvilku se dokonce třásla, jak jí to asi bolelo. Pak nastal  velký zvrat. Ona se malinko vlnila a při tom mě stále svírala kolem krku a pasu tak křečovitě, jak jen byla schopna. Hladil jsem jí a čekal na její gesta. Vlnění začalo přecházet v milování. Kluk něžně vjížděl a opět jen trochu vyjížděl z její mušličky a ona začala  nabírat na rychlosti. Bylo vidět, že se snaží o vyvrcholení, což bylo dost obdivuhodné v téhle situaci.  Potila se a dýchala z plic do plic až se nám nedostávalo vzduchu. Ale asi i tohle byl zpouštěcí  mechanismus při kterém se přestala starat o svou blánu a v rychlém sledu začala chrčet do úst, jak její vrchol pomalu přicházel. Já jsem už zase byl vzrušený a to přidušování mi v tom pomáhalo tak, že když prudce vydechla a sevřela mi kluka v rozkroku, tak jsem byl zahnán do úzkých a vyvrcholil do její mušličky. To jí  úplně dohnalo k vrcholu až se křečovitě  kroutila a svírala v mé náruči. Její pusinka v tu ránu vychladla a byla skoro ledová. O to víc jsem jí přitiskl k sobě a neustával v hlazení. Dokonce se mi povedlo najít místa, kde se ještě víc pod nimi otřásala. Vůbec nás nenapadlo, že by sem mohla kdykoliv vstoupit její mamka. Až po dlouhé chvíli se naše křeče  zmírnily až ustaly úplně. Už jsme si  opět  hleděli do očí a já v nich uviděl tu obrovskou radost z toho, že jsem jí pomohl se stát ženou a ty ohníčky přímo planuly v těch zelenohnědých  očích.

„Moc ti děkuji Petře! Byl si na mě  něžný.“

„Já no, snažil jsem se ti vyhovět, ale víš, neznám tohle milování.“

„Poprvé?“

„Jo, trapné, co?“

Ale ona mi neodpověděla slovy, ale pusou a pěkně výživnou.

„Jsi Aničko v pořádku?“

„Jo, teď už ano.“

„Miluji tě Aničko!“

„Já tě taky miluji Peťo!“

A ještě jsme si chvilku dopřávali přítomnosti toho druhého.

Když jsme opouštěli postel, tak jsme si dávali hodně velký pozor, aby se naše tekutiny nedostaly na prostěradlo či povlečení. Byla tak šikovná, že díky  kapesníčkům kousek za našema hlavama jsme zachránili úplně vše. Trochu se zastyděla, když jsem uviděl v jejím rozkroku krev. Ale věděl jsem, že  do toho šla se vším, co k tomu náleží a že to snad dopadlo dobře. Rychle jsme se přemístili potichoučku do koupelny a já jí pomohl smýt vše stejně jako ona z mého kluka.

„Holky, snídani máte na stole a čaj se už louhuje.“

„Dobré ráno mamko a děkujeme.“

„Není zač. Hlavně si sbalte všechno převlečení i s ručníky a před obědem buďte doma, jasný?“

„Ano teto Bětko.“

„Tak se mi to líbí.“

Políbila nás na gumovou tvář ještě v postýlce, protože jsme si tam ještě na chvilku zalezli a už byla pryč.

„Stejně je to divné dostávat polibek na tu masku.“

Zasmáli jsme se a pak pomalu vylezli ven.

„Co si mám vzít na sebe, Andulko?“

„Ajo, ty tady máš jenom ty no svoje věci ehmm.“

Zasmála se srdečně a mě to znělo jako rajská hudba. Začal jsem jí milovat čím dál víc.

“No základ  je spodní prádlo.“

Odběhla do své skříňky odkud mi podala kalhotky a podprsenku.

„Na nožky, ehmm jo třeba tyhle podkolenky.“

„To jsou nějaké punčochy, né?“

„Nee, my nosíme i jemné podkolenky, ale pak bych navrhla nějakou sukni s blůzkou.“

Bylo vidět, že přemýšlí a po chvilce, co se sama oblékla do blůzky a sukně mě odtáhla do přízemí.

„Předevčírem sem mamka dotáhla nějaké věci od kamarádek, tak se na to mrkneme.“

„Od kamarádek, to jako že to posílají dál?“

„Jo a nebude to mamka nějak prohlížet, zda je to z mého prádelníku nebo od koho to vlastně je.“

„Chytré, tak ukaž.“

Opatrně jsme vytahovaly poskládané prádlo i nějaké boty a já musel zkoušet.

„Blůza je malá, zkus tuhle.“

„Bílá, čistě bílá a kratší rukáv.“

„A co tahle?“

Vzal jsem růžovou s pěkným zdobením přes hrudník a když jsem tu silonovou věc pozapínal, zjistil jsem, že mi dokonale padne.

„Pěkné, fakt že jo a k tomu třeba tuhle tmavou sukni.“

Byla těsně pod kolena, tak že  se k těm podkolenkám hodila. V pase měla široký pásek v bílé barvě a zip na straně. Ten jsem tedy původně dal dopředu, ale Andulka mi ho se smíchem odsunula na levý bok.

„Fajn a co tyhle  lodičky?“

Tmavě modré na podpatku dělaly docela pěknou nožku a k mému údivu ani moc netlačily, jen ve špičce, protože jsem byl zvyklý na širokou kulatou obuv.

„Super, tak opatrně sbalíme a jdeme snídat.

Ruku v ruce jsme vyšli na ulici v bundičkách, protože nastávalo sychravé období.

„Ty tašky plné prádla jsou někdy docela šikovné.“

„Jo, to ano, skoro bych si taky tohle prádlo vybrala, ale  vlastně tu bundu, co teď mám byla taky z nějaké tašky.“

Zapnul jsem jí ke krčku a užíval si její teplé dlaně. Asi po čtvrthodince jsme dorazili na recepci sportovního areálu.

„Průkazky děvčátka!“

„Ano madam, tady jsou i volňásky.“

„Ale vy to nemáte vyplněné, tak jméno, příjmení, adresy a datum narození.“

„Anna Klabuchová, Vodácká 33, Kněževes a narodila jsem se 21 února 1999. A teď je řada na tobě!“

Ušklíbla se a čekala trapas. Já si odkašlal a pak  si začal vymýšlet.

„Petr ehm teda Petra Konečná, ulice Příčná 22, Lhotka, Praha 4 a narodila jsem se 31 července 1998.“

„Fajn , tak ještě foto a už můžete jít, jen se dívejte sem, ano?“

„A která první?“

„Třeba vy, Petro.“

Blesk nás na chvilku oslnil, ale když jsme dostali průkazky zpět, tak jsem se na oplátku ušklíbl já a vyrazil bok po boku Aničky podle informačních tabulek do šaten.

„Potřebuji pomoct, Aničko.“

Otočila se ke mě a trochu se udivila.

„A s čím, prosím tě?“

Ukázal jsem to oblečení na gymnastiku. Ihned se usmála a dala se do vysvětlování.

„Tohle jsou legíny, tak ty si vezmi jako první na nohy.“

Počkala, až jsem si navlékl v tělové barvě takové jako by tepláky z velmi pružné a stahovací látky.

„Tohle je dres, tedy gymnastický dres. Rozepneš zip na zádech, vlezeš  skrz tyhle díry nohama, vytáhneš do rozkroku, jo fajn a provlečeš ruce do rukávů.“

„A k čemu je ta gumička na koncích?“

„Tady to navlečeš na prostředníček, aby ti nesjížděli rukávy.“

A hned mi zapla zip na zádech.   Já zacítil tu sladkou dívčí vůni z čistě vyprané látky a i nějaký parfém, což ve mě začínalo vyvolávat malé  vzrušení. Problesklo mi hlavou, abych nezačal být závislák na dívčím oblečení. Vytrhla mě z toho Anička rázným hlasem.

„Super a teď si obuj tyhle růžové jarmilky.“

„No jasně, ty jsou asi tvoje, co?“

„Nee, mamky, ale už pojďme.“

A vytáhla mě na nohy, sotva jsem obul druhou cvičku.  V tom jsem zacítil pnutí v rozkroku, jak  jsem udělal prvních pár kroků. Byl to docela nezvyk a divil jsem se, že to holky v rozkroku nedře.  Pak jsme došli do tělocvičny, kde podle rozpisu jsme měli asi hodinu a půl cvičení.   Pak se objevila instruktorka a rozmístila nás tak, aby jsme se mohli rozcvičit.

„Jmenuji se Elén a povedu tento gymnastický kurs.“

Pak si nás projela zrakem všechny dokola a začalo cvičení.

„Lehněte si a připažte, nohy taky k sobě, fajn a pomalu se zvedáme do sedu, nezvedat nohy, nekrčit kolena, výborně a opět se položíme!“

Měl jsem co dělat, abych dělal cviky, jak mi diktovala naše instruktorka. Hlavně jsem vnímal ten chlad, co byl po ránu při zemi. Dívčí dres mě vůbec nehřál, což mě docela dostalo. Při jedné z přestávek jsem se o tom hned zmínil.   

„Ten úbor vůbec nehřeje!“

„Když budeš pořádně cvičit, tak se zahřeješ Peti!“

A opět se ode mě oddálila, jak jsme si protahovaly navzájem šlachy na nohou.

„Fajn, zvedneme se a na místě poběžíme.“

Koutkem oka jsem  sledoval okolní holky, jak to dělají, abych něco nezvrtal. Ale pak jsem si víc všímal jejich postavy. Skoro všechny měly velmi přiléhavé  oblečení, jako jsme měly my, ale střih kolem krku byl trochu jiný. Některé dresy neměly vzadu zip, některé byly s kratším rukávem a dokonce měly kolem krku límeček.  Několik děvčat mělo stříbrně lesklé  leginy, ale převažovaly bílé nebo červené. Na nožkách měly tenisky i cvičky různých barev. Podíval jsem se na sebe a viděl ty růžové cvičky. Pak jsme si sedli zády k sobě a zakleslý rukama se navzájem mírně přetahovali.  To už jsem pocítil  silnější tlak v rozkroku, jak se při cvičení dres napínal. Jako kluk jsem tyhle pocity neznal, protože slipy tak nikdy nesvíraly. Opět jsem se rozhlédl kolem, až jsem díky jinému rozestavení uviděl známou tvářičku.

„Ahoj Leontýnko!“

„Ahoj, odkud mě znáš?“

V tom se k nám přitočila i Anička, protože jsme měli malou pauzu.

„Moc si nám udělala dobře, když si nás napojila, viď Andulko!“

„Jo Petro, fakt to bylo super!“

„Co, vy jste byly pod tou maskou těch dvou kobyl?“

„Jo, jo to jsme  byly my.“

A usmáli se na ní.

„Já to tak cítila, když jsem Vás tam viděla celý odpoledne postávat s tou tlamou, až mi Vás bylo líto.“

A pokrčila rameny.

„A co princ, zmámil tě?“

Ehm, nee. Ale snažil se hodně, támhle  sedí a je to Radka.“

Jak jsme se otočili, uviděli jsme tu nezbednici.

„Ona tu je taky?“

„Jo, jo. Po akci jsme dali řeč a ona mi o tomhle cvičení řekla.“

Při tom na ní mávla v momentě, jak se podívala směrem k nám. Ta se jen pousmála a kývla hlavou.

Pak nás opět Elén utišila a protože začal další blok, tak nám ukázala trasu, aby si udělala obrázek o nás, co umíme a co bychom se měli ještě naučit.

„Proběhnete kolem stěny, pak uděláte kotoul po hlavě přes tu žíněnku, zahnete do leva a proběhnete po kladině.“

Při tom to  popisovala, jako by to bylo normální tohle všechno zvládnout.

„Na dalším úseku  vystřihnete salto a přeskočíte kozu . Tím skončíte a v lehkém poklusu  se vrátíte sem do místa dalšího startu.“

Holky se seřadily a jedna po druhé byla Elén vypouštěna na trasu. Zíral jsem, jak jsou holky pružné a jak dělaly salta, což jsem  zapomněl, jak se dělá, když nás to učili někdy ve třetí třídě na základce.

„Promiňte Elén, můžu vynechat to salto?“

„A proč?“

„No, netroufám si.“

„No raději bych byla, aby jste aspoň něco zkusila a pak Vám s tím pomůžu, jo?“

„Ehm, no ale bude to asi trapas.“

„Děvče, já už udělala trapasů, no jen do toho, jste na řadě.“

A plácla mě po zádech.

A tak jsem poprvé v životě vyběhl jako gymnastka na okruh.  Na žíněnce jsem docela zvládl kotoul přes hlavu a uvědomil si, že ruce, které jsem při tom strčil před hlavu musím hodně zpevnit, když to budu chtít použít dál.  Následovala zatáčka až jsem se  podivil, že cvičky nekloužou a s větší jistotou vyběhl na kladinu. Tam jsem trochu zavrávoral, ale  ustál to a opět už spíše seskočil na konci a přiběhl k mě kritickému místu. Zkus to, za to nic nedáš, nebuď dřevo a hlavně pevné ruce!  Přibrzdil jsem a sklonil ruce. Tělo setrvačností letělo vzhůru a já zuby nehty držel ruce napnuté. Když už jsem cítil, že moje nohy přeplachtili nad hlavou, tak jsem se trochu vytočil víc do strany a těžce dopadl v podřepu na nohy, až se ozvala dunivá rána.  Ale kousek za mnou už běžela další holka a tak jsem se otočil, doběhl ke koze a rozkročmo jí přeskočil.  Funící jsem  přiběhl zpět a Elén si mě vzala stranou.

„Ty jsi jménem kdo?“

„Petr ehm Petra.“

Naštěstí to brala, jako bych díky funění ještě nepobral normální dech.

„Hele, byla si skvělá, že si to zkusila, ale řeknu ti, kde děláš chybu. Ruce dobrý, moment přibrzdění taky, ale když letí nohy vzhůru, tak je dej k sobě a narovnej.“

„Já se bála, že mi podklesnou ruce.“

„Ehem, jo chápu, ale trup koriguješ spíše v pase, než rukama.“ Zkus to znovu, uvidíš Petro, že to bude lepší!“

Pousmála se a pak jsem se zařadil mezi dvě  holky v červených dresech. Ta přede mnou měla taky dlouhé vlasy, ale barva byla spíše tmavě slámová, za to ta za mnou je měla kratší.

„Radko, jsi to ty?“

„Jasně a kam tě mám zařadit?“

„Do svoje stáje, princi!“

Vykulila oči a pak z ní jen vyšlo.

„Co , co to jsi byla ty?“

Přikývl jsem , ale to už mi Elén pokynula, abych vyběhl. Najednou jsem myslel spíš na ten včerejšek, tak že jsem při přemetu  trochu upadl, ale za to jsem se mohl pobavit s Radkou.

„Hele, fakt se  ti trochu omlouvám. Já myslela, že je to převlečený kluk, no sorry!“

„Rajtovala si na mě, jako by si  jezdila na koni od malička.“

„To taky jo, strejda má kousek za vsí  hodně koní, jestli chceš, nebo chcete s kamarádkou, tak Vás tam někdy vezmu.“

„To by bylo fajn, dohodnu se s Andulou.“

„To je ta tvá sestra?“

„No, něco takového.“

Dvě hodiny uběhly jako voda a my jsme se už ve čtyřech přesunuli do šaten.

„Docela nám dala zabrat, holky.“

„Jo, máš pravdu Leo!“

„Ale včera to fakt byla sranda, když jste přiklusali před to podium a dnes koukám na Vás v gymnastickém.“

„To mi Radko povídej, nebo Radku?“

A zasmál jsem se s Aničkou i Leou.

„Chtěl si mě vzít, ale já mu dala košem.“

„Jasně, nejsi můj typ, víš?“

Jenže to už se holky svlékly úplně a braly si na sebe plavky. Já mrkl na Andulu, která to pochopila a udělala trochu stín. Rychle jsem toho využil a navlékl si plavky přes kalhotky.

„Dobrý!“

Šeptl jsem a pak se otočil, sundal si krkolomně podprsenku a dooblékl plavky. Dres svíral jen rozkrok, ale plavky celé tělo. Ještě mi Andula zapnula nějakou  přezku v pase a v gumových balerinkách jsem šel za holkami do sprchy. Pak mi moje kamarádka podala čepici a já si do ní zamotal ty dlouhé blond vlásky.

„Není nic vidět?“

„Ne, je to v pohodě.“

A tak jsem opět zacítil díky teplu z plavek vůni holčičích  voňavek nebo spíš krémů na opalování a pustil na sebe sprchu. Byla zpočátku tak ledová, že jsem vykřikl, ale nebyl jsem sám. Plavkovina se mi úplně připlácla na tělo a tak jsem zažil další zajímavý pocit.

„Pěkný bazén, to si užijeme!“

A jedna po druhé skákaly do vody. Jak jsem se taky vnořil, plavali jsme asi pětkrát tam a zpět, než jsme začali blbnout.  Prsa držela a voda byla fajn, tak jsem cákal na holky, sjížděl tobogán po nohou i hlavě a když jsme opět byli v tom velkém bazéně, tak Aničce odplavala gumová čepice.

„Počkej, skočím pro ní!“

Houkl jsem a ponořil se . Jenže mi nedošlo, že i mě uplave, ale nemyslel jsem na to. Jak jsem byl rozcvičený, tak jsem  v dalším momentě udělal otočku a rovnou dolů zamířil k čepici. Když jsem jí už měl v moci, tak jsem se rozhlédl kolem a viděl , jak vlají moje blonďaté dlouhé vlasy. Hned mi projelo hlavou to mamčinovarování,že nemáme masku vystavovat přílišnému množství vody, protože by se mohla zničit.  To už jsem začal pociťovat, že maska tolik nepřiléhá ke kůži.   Začal jsem stoupat, ale přede mnou se objevila hlavička s rozevlátými vlasy ve stejné barvě. Usmívala se na mě Anička a mávala s mou čepičkou. Pak ztuhla, protože  se jí stalo s maskou to samé. Já jen přikývl a ukázal prstem vzhůru. Rychle jsme vyjeli ven a protože bylo dost hodin, rozloučili se s holkama a vystartovali do sprch.

„Asi se nám brzy odlepí od obličeje, Peti!“

„Už se odlepuje Aničko!“

A ukázal jsem prstem na moje prsa.

„Cože? No to je dobrá zpráva.“

„Jo, ale jak se převleču?“

„Neboj,  to nějak vymyslíme, hlavně se umej a vyždímej plavky, než vylezeš ze sprchy.“

Udělal jsem to a jen tak tak, že mi prsa nezůstaly v ruce. U skříňky mi udělala zástěnu, já se ručníkem rychle vysušil a vzal si suché kalhotky a do podprsenky vložil už suché  prsa.

„Uff, jo dobrý Aničko!“

A dal jsem jí pusu na  tvář, až jsem jí vymáčkl trochu vody.

„Rychle si vysuš masku, ať se nám neodchlípne úplně a mizíme domů.“

Bylo to o fous, protože jak jsme došli domů, tak jsem  se díval na Andulčinu pravou tvář se zrzavými vlasy.  Moje maska taky už šla hravě dolů a přistála na její posteli.

„Nebudeš mít teď, když mě vidíš, nějaké problémy?“

Pohladil jsem jí po vláskách s takovým citem, který jsem dokázal udělat.

„Neměj strach, mám tě rád i jako zrzku.“

Ta si přitiskla mojí ruku ke rtům a políbila jí.

„Rychle se převleč, ať tě mamka nevidí.“

„Jo, pravda, no jasně, tak mi podej věci.“

Bleskově jsem sundal sukni, blůzku, vyndal ty dva kopečky a rozepl podprsenku. Sundal jsem si ponožky avzal si svoje ponožky. Ale když jsem chtěl sundat kalhotky, tak mě zarazila.

„Vezmi si jen to nejnutnější.“

„Jasně, dobře.“

A tak jsem natáhl přes ně slipy, přehodil triko a natáhl kalhoty. Ještě na schodech mi dávala do rukybundu a  batoh s učivem. 

„Děkuji ti Petře, že si tu zůstal, protože jsem zažila  nádherný víkend.“

A dala mi velkou pusu.

„To já ti fakt děkuji, bylo to ztřeštěné, ale krásné!“

A polibek jí vrátil. Jenže v tom momentě vrzly dveře a v nich stála její mamka.

„Něco jsem tušila, když mi chyběla ta podprsenka, ale až dnes dopoledne jsem postrádala silikonové prsa.“

„Já, paní Klabuchová, chci se  omluvit.“

Při tom jsem se pokusil udělat pár kroků k hlavním dveřím, abych mohl vzít roha.

„To né Petr, ale to já si to mamko vymyslela s tou maskou.“

„Teď zmlkněte, oba!“

A zpražila nás tvrdým pohledem.

„Snad nechceš odejít v těch růžových balerínkách?“

Podíval jsem se na nohy a pochopil jsem, že se z toho jen tak nevymluvím.

„Ty si Petře nech batoh s bundou na lavici a oba ihned do kuchyně! No ták, řekla jsem oba!“

A ukázala  dveře kousek od nás. A tak jsem úplně zťumpachovělý odložil věci a ještě v těch růžových balerínkách odešel za Andulou. Jen jsem si všiml, jak se nad tím pousmála její mamka.

„Umýt ruce, oba!“

Mlčky jsme si vedle sebe oplachovali i tak už vymáchané a čisté ruce a já viděl na svých nehtech růžový lak. Andulka po mě hodila soucitný pohled a pak mi už podala utěrku.

„Ty si sedneš ke stolu, tady je mísa brambor a tady je škrabka, jasné?“

„A ano.“

Andulka si přitáhla židličku ke mě a chtěla mi pomoct, ale mamka jí znovu postavila a  pak se otočila k lednici a v mžiku vytáhla maso.

„Dobře očisti, nakrájej na kousky a udělej na zelenině, najdeš jí  v mrazáku co by směs.“

Pak na chvilku odešla a my se nezmohli ani na slovo. Jen se ozývalo šplouchání vody, jak jsem bral ty brambory a škrábal je a krájení nože na prkénku s masem.

Bylo mi jasné, že tohle nedopadne dobře.  Pak se už převlečená vrátila zpět a pohlédla na nás oba.

„Tak fajn, děláš to dobře Andulo, jen trochu menší kousky.“

„Asi takhle?“

Šťastná, že mohla dělat něco jiného, než se stydět.

„Jo, ano a ty petře vykrajuj taky ty černé flíčky.“

Zjistil jsem, že konec úzké škrabky je na to jako dělaný a tak jsem  vzal zpětně všechny brambory a důkladně prohlédl.

„No a teď k té maškaře. Koho to napadlo, aby ses Petře převlékl a hrál holku o víkendu?“

„Mě mamko. Zkusili jsme ty masky a když jsme si je přilepili, tedy nechtíc, tak jsem vymyslela i ty prsa.“

„A ty ses Petře nezdráhal?“

„Byla to jen hra na sestřičky a já fakt myslel, že je to jen krém a že to půjde dolů.“

„No a kdy jste zjistili, že to nejde sundat?“

„Až večer hned jak si nám řekla, aby jsme sundali ty maškary.“

„A proč si se Petře rovnou neprozradil?“

„No já nevím, možná jsem chtěl být blízko Andělky a taky být jako by její sestřičkou.“

„No jasně, nechat se laskat, nakrmit a jen chválit, co?“

„Ale né. Andělka chtěla zkusit si nasadit infusku a i když se mi to moc nezamlouvalo, tak jsem souhlasil. Věděl jsem, že kdyby se něco zvrtlo, tak prostě jehlu vytáhneme a bude to.“

Pak byla pauza a já si dál srovnával myšlenky.

„No a vím, že chce být Andělka  doktorkou nebo sestřičkou.“

„Ale, to je pro mě novinka.“

„Mamko, ale já ti říkala, že se mi to líbí a taky jsem to už dělala o prázdninách na brigádě.“

„To sice ano, ale já myslela, že je to jen krátkodobý úlet.“

A pak Andělka nakrájela cibulku a začala dělat na pánvi základ pro omáčku i maso.

„Nakrájej Petře ty brambory na kostky, ať se nám to lépe jí.“

A vzala mi  misku se šlupkama a dala jinou.

„No a jak to plánujete vy dva dál, když jsem Vás  blahoslavně nechala spát spolu?“

Opět nastalo hrobové ticho a tak jsem  důkladněji krájel brambory, až z toho byly  docela malé kousky.

„Petře, tak na drobno jsem nemyslela.“

A trochu se pobaveně usmála.

„No mám Aničku rád a rád bych s ní chodil dál.“

„S tím počítám, ale jak to hodláte udělat se školou a manželstvím?“

Skoro mi tím vyrazila dech. V tom se prozměnu ozvala Anička.

„Já Petra mám taky ráda a určitě chci  taky s ním chodit dál, aby jsme se víc poznali.“

„A Petr je opravdu tvoje pravé jméno?“

„Ano, jsem Petr  Konečný ze Lhotky u Prahy.“

„Fajn, to jsem ráda, že si se mi představil, konečně.“

„Mamko, Petr tu už několikrát byl.“

„Jo, ale né přes noc.“

Zhluboka se nadechla a pořádně se zadívala na Andulu.

„Nebo mi chceš namluvit, že nic v noci nebylo?“

„Promiňte, ale večer jsme byli tak utahaní, že jsme vždy velmi rychle usnuli.“

„No jen aby. Vezmu si ty brambory a dám je vařit.“

A pak už obě ženské stály u plotny a kuchtili oběd. Já umyl misky a sedl zpět ke stolu až balerínky vrzly o dlažbu. Nejraději bych je zul, ale bosky jsem tu běhat nechtěl. 

„Mám pro Vás návrh.“

Stočil jsem zrak na ní a čekal, co bude.

„Dovolím Vám být spolu každý víkend buď tady, nebo třeba u Tvých rodičů.“

„To zní dobře.“

Ozval jsem se, ale její mamka mě zarazila.

„Ale nejdříve se chci sejít s vašima, dohodneš to s mamkou a taťkou na příští sobotu.“

„Promiňte, zkusím to dohodnout s tátou, ale  s mamkou to asi nepůjde.“

„A proč by to nešlo?“

„Jeho mamka už nežije, mami.“

Nastalo hrobové ticho při kterém bylo slyšet jen něco prskajícího na plotně.

„Promiň, nevěděla jsem.“

„To je v pořádku, už je to nějaký rok, co žiju jen s tátou.“

Na moment si ke mě přisedla a pak i Anička.

„Tak to dohodni s tátou, ano?“

Přikývl jsem a díval jsem se  zpříma.

„A v neděli budete spolu.“

„Mamko, jsi úžasná!“

A vyskočila tak bleskově, až jsem sebou cukl. Objala mamku a dala jí pusu.

„Jen se tolik neraduj, máte přece zaplacenou gymnastiku s plaváním.“

„A ale, no snad nechcete, abych tam šel s Andělkou já.“

„Přesně tak, byla by to škoda nechat propadnout, žejo!“

Na to se pousmála a Anička se přímo začala smát.

„Měl bych chuť z toho všeho vycouvat, ale už jsem dal slovo, že chci dál chodit s Aničkou. Ale napadá mě jen jedna otázka.“

„A to je jaká?“

„Jak ze mě chcete každou neděli udělat holku, když už nebude maska a umělá prsa?“

„No paruku ti pořádně připevníme, prsa budou v silikonové neviditelné podprsence a ještě ehm.“

Šáhla mi na ušní boltce a trochu se zamračila.

„Asi budeme muset udělat dírky na naušnice, to zařídím v příštím týdnu.“

„Co? Naušnice?“

V tom mě chytila za ruku Anička a velmi mě tím povzbudila.

„Jen jeden den Peťo v týdnu,co ti to udělá ?“

„Ach jo, nechci vědět, až mě někdo odhalí a kolem se bude převlékat na pár desítek holek.“

Obě vybuchly smíchy a hrnec na plotně taky. Atmosféra se uvolnila a já se najednou mohl nadechnout.

„Tak Andulo, prostři a ty Petře můžeš otevřít tuhle lahev s okurkama.“

Pousmál jsem se a rychle  flašku otevřel. Při tom jsem pokukoval po její mamce, co má ještě za lubem.

Nakonec jsme v klidu poobědvali a dokonce dovolila Aničce, aby mě vyprovodila kousek domů.

„Ale než odejdeš, tak si pěkně odlakuješ nehty, bylo by to na ulici divné!“

Na to se Anička zasmála a pak mi ukázala, jak si to má  odlakovat.

„Myslel si to vážně?“

„Že s tebou chci chodit?“

Přikývla a sledovala mě velmi pozorně.

„Ano, samozřejmě.“

„Já myslela, že  chceš chodit jen do kina a tak.“

„Víš, občas jsem tě chtěl pozvat i na větší rande, ale ty si se většinou šikovně  vymluvila na svoje kamarádky se kterými si byla hodně často.“

„To není pravda, já s kamarádkama byla jen ve škole.“

„Tak dobře, ale  zítra tě chci alespoň doprovodit kousek ze školy.“

„Tak dobře Peťo, ale dáš mi vědět, jak to dopadlo s taťkou, ano?“

„Hele, víš že na tebe vůbec nemám telefon?“

Dal jsem jí pusu a pak jí  zmizel z očí, ale né nadlouho.

 

 

Lezanka