Koníček nebo kobylka - 2.díl - Lezanka
„Petruško, vzbuď se prosím!“
A opět jsem zacítil její pusu na mé a pak mi vehnala vzduch do plic.
„Ona mi snad dává umělé dýchání.“
Prolétlo mi hlavou a tak jsem ještě víc zpozorněl, než jsem zacítil její jazyk na mém. Sevření ruky v gumových rukavičkách jsem už cítil zřetelně a tak, když se oddálila, tak jsem ještě chvilku počkal, než mě opět začne oživovat. Jak se přitiskla, tak jsem jí začal jazykem projíždět rty až jsem narazil na její zoubky. Na moment se nechala a pak prudce odtáhla hlavu.
„Už se mamko vzbudila.“
„No fajn, bude šest hodin, tak za půl hodinky Vám dám večeři, jo?“
„Ach ano.“
„A tu maškaru můžete sundat.“
Zahlédl jsem, jak odchází pryč a pak se ke mě zklonila moje kamarádka.
„Můžeš klidně vstát, jo?“
„Co, já už nejsem připoutaná?“
„Ne, sundali jsme to hned, jak dotekly obě tekutiny.“
„Fajn, dobře.“
A ještě omámený jsem se posadil a až po chvilce jsem vstal.
„Pomůžu ti s úklidem.“
A hned jsem smotával trubičky a hadičky, odvážel dýchací přístroj a pak mi dala do malého lavorku nějaké věci.
„A co s tímhle?“
„No něco se vyhodí a něco vyvaří.“
Pak jsme prošli do koupelny a já si konečně vypláchl pusu, ve které jsem měl jako v polepšovně.
„Byl jsi statečný Peti!“
A v tom mě políbila. Na chvilku jsem strnul, ale pak jí polibek vrátil.
„Divné co?“
„V té gumě co?“
Přikývl jsem a pak mě napadla otázka, co vyslovila její mamka.
„Hele a jak to uděláme s tou maskou a prsy?“
„Musíme to sundat.“
A zkusmo si prsty zajela pod masku na krku. Pak to neúspěšně opakovala i s druhou rukou.
„Týjo, vono to nejde sundat.“
„Neblbni, vždyť to byl jen nějaký krém.“
„A co když to bylo lepidlo, co se používá na přilepení silikonů?“
„Co, zbláznila ses?“
A hrábl jsem si do výstřihu a zkusil odlepit prsa. Ty kupodivu taky držela pevně. Až po chvilce jsme to vzdali.
„Jsi kamarádka ze školy a tak to musí zústat, než to samo povolí.“
„Jo, a co když tvoje mamka příjde na to, že jsme si půjčili taky prsa?“
„No co, jsi mladá a ještě ti nevyrostli.“
„A to mám mluvit jako holčička?“
Začala se smát, až jsem viděl ohníčky v očích.
„Pomůžu ti, nebo jse! Jen nesmíš mluvit dlouho.“
„Já to nedám Andulko!“
V tom mi dala pusu a jen dodala.
„Dáš to a už pojďme, mám hlad.“
Hned mě ale vzala za ruku a tahala mě do kuchyně.
„Tady máte večeři, chcete čaj nebo džus, holky?“
„Poprosím čaj, paní Klabuchová.“
„Dobře a ty?“
„Já taky poprosím čaj , mamko.“
A zakousla se do chleba s vajíčkovou pomazánkou.
„Holky bláznivé, proč jste si nesundaly ty masky?“
„Ono to mamko nějak nejde.“
„Jakto , že to nejde sundat?“
„No, víš , nějak nám neseděli a tak jsem našla nějaký krém, aby to víc přiléhalo.“
V tom se mamka zvedla a odešla pryč.
„Co je?“
„Nevím Peti!“
Zakousl jsem se do chleba a byl rád,že můžu svou pusu něčím zaměstnat. Jenže se mamka po chvilce vrátila a drželav ruce tu flaštičku se kterou jsme se tak dobře krémovali.
„A nebyla to náhodou tahleta, Andulo?“
„No asi ano.“
„Ty si teda pitomá! Tohle je dvoudenní lepidlo na přilepení ke kůži.“
Vytřeštili jsme oči a já se ihned zakuckal. Mamka mě pohotově praštila do zad až kousek chleba vyzkočil zpět do talíře.
„Děkuji.“
„Víte děvčátka, co to znamená?“
„Že v tom budeme muset zústat celý víkend?“
„Jo, přesně tak, tak že si to užijete.“
A oddupala z kuchyně, jak byla naštvaná. Já se podíval na Aničku a taj jen pokrčila rameny. Mamka byla bleskově zpět.
„A uděláte si tady úkoly, jasné?“
„Ano paní Klabuchová.“
„Jo a raději zavolej vašim, že zústaneš u nás.“
A pak nám přistály dva hrnky čaje na stole. Když jsme osaměly, tak jsem se začal smát.
„Hmm, to není k smíchu.“
„Proč, mě to k smíchu je.“
„Hemm, no jo spolužačko!“
„Deme si udělat úkoly, pojď Aničko!“
A vzal jsem jí za ruku. Pak jsme prošli nahoru do jejího pokoje.
„Rychle schováme moje věci, nebo bude dvojitý malér.“
„Jasně, chytej!“
A už jsme sundavali a skládaly moje prádlo do připravené igelitky, kterou jsme šoupli až dozadu pod postel.
„Boty!“
„Nechala jsem dole sandále, musíme je taky uschovat.“
„Ty půjdeš za mamkou a na něco se jí zeptáš a já je zatím skryju.“
A tak jsem sešel po hodince dolů a jen se zeptal, kde můžu přespat. Anna proklouzla do chodby a pak jsem už jen zaslechl bouchnutí nějaké skříňky.
„Vyspíte se spolu, máte dost velkou postel a Andula ti půjčí košilku na spaní.“
„A ano, dobře, děkuji.“
Otočil jsem se a rychle zmizel z jejího zorného úhlu. Pak jsem si vybalil sešity s knížkou a u psacího stolu jsem rychle začal dělat úkoly.
„Už jsi zavolala domů?“
A zavřela dveře za sebou.
„Ne, vidíš, hlídej, jo?“
A rychle jsem vytočil mě známé číslo.
„Tati, prosím tě, budu na víkend u Aničky, jo mé spolužačky na celý víkend. Co, ale mají tu hodně práce na zahradě a tak jsem jim chtěl pomoct. Děkuji, jo budu hodný, ahoj .“
Hodně se mi ulevilo a tak jsem raději úplně vypl mobil, aby mi někdo nevolal a hned se vrátil ke psaní.
„Ty si to vzala vážně s těmi úkoly?“
„Jasně, o to víc času budeme mít na blbnutí, pojď si přisednout.“
Viděl jsem, jak se jí nechce a tak si taky vytáhla matematiku a pak do mě strčila.
„Hele, nepomohla by si mi s tím?“
Chvilkujsem jí nechal v napětí a pak se spiklenecky zeptal.
„A co za to?“
A přizvedl jsem nosánek trochu vejš. Ta váhala, než mi vlepila pusu.
„Jen jednu?“
„Ty vyděračko!“
A na té druhé si už dala záležet. Pak jsem se mrkl na její příklady a docela nám to uteklo.
„Holky, umýt a spát.“
A zadívala se na náš stůl.
„Vy fakt děláte úkoly? Hmm to si chcete vyžehlit malér, co?“
My jsme se jen podívali na ní, jako dvě sestry a pak už jsme to nechali být.
„Umít a spát, jo a Andulko, půjč Petře noční košilku.“
„Aha, jo jasně mami.“
„A nenamočte ty masky moc, v koupelně jsou čepice na koupání, až se budete sprchovat.“
Pak nás obě pohladila po ramenech a odešla opět dolů.
„ Zatím dobrý, co?“
„No snad, jen aby nešla ještě překontrolovat skříň, co jí chybí.“
Pak ale nastal další problém.
„Hele, co když k nám vletí do koupelny?“
„Ale ona nepříjde, nedělá to.“
„Raději jdu do sprchy první a ty mě hlídej, jo?“
„Jasan, ale už běž.“
Rozepl jsem v zadu šaty, přehodil je přes sebe a pak si sundaval kalhotky. Kluk vykoukl až se Anička zahihňala.
„Netlem se a rozepni mi podprsenku, prosím!“
„No jo, jen mi to připadá zvláštní, sestřičko!“
Když jsem už byl nahý, vlezl jsem do sprcháče, ale Anna mě ještě zarazila a když mi zamávala koupací čepicí, bylo mi to jasné. Šikovně mi zatočila vlasy do drdolu a vše uschovala pod čepici, tak že nehrozilo, že bych si je namočil. Bylo to divné koupání, jednak tu měli hodně žensky vonící tekuté mýdlo a jednak ty růžové nehty s prsy. Mnul jsem je, jako by byly moje a divil jsem se, že pořád drží pevně.
„Hotovo, můžeš taky nastoupit.“
„Počkej, nejdříve se utři a vem si ty kalhotky!“
„Aha, no jasně, dík.“
Pak už jsem čekal v županu, než se vykoupe Anička, ale v půlce se odhrnul igelit a vykoukla její hlavička.
„Můžeš mi namydlit záda?“
Zaváhal jsem, ale pak jsem přikývl.
„Jako sestřičce, viď!“
„No samozřejmě a jak si to myslela ty?“
„No taky tak.“
Ale nebyla to až taková pravda.
„Díky, to už zvládnu.“
A závěs opět zahrnula. Já jsem si zase namoment mohl prohlédnout její roztomile trčící vnady. Takhle jsem si jí nikdy nevšímal. Byla docela pěkná, ale bavila se hlavně s holkama a se mnou trávila čas v kině, kde toho ke koukání moc nebylo.
„Podej mi ručník, ten růžový v pravo.“
„Aha, dobře, tumáš!“
Ta se trochu zarazila, když jsme si pohlédli do očí, ale jako vždy je zvládla odtrhnout.
„To budeme spát na jedné posteli?“
„Jo, vidíš tu jinou?“
A hodila po mě saténovou košilku v červené barvě.
„No asi ne.“
Vzal jsem jí a přivoněl k ní. Měla vůni Arielu, což byl prášek na praní, který jsem měl taky rád a tak jsem si košilku rozepl vzadu, přehodil přes hlavu a opět vzadu zapnul. Tím mi pěkně obepjala můj pas a i trochu prsa.
„Padne ti, měla jsem strach, že bude malá přes prsa.“
A taky už v košilce si mě prohlížela.
„Ukaž levou ruku, prosím.“
Sice jsem nevěděl proč, ale natáhl jsem jí a ona si prohlížela tu modřinu po pichancích od jehly.
„Bolí tě to, Peti?“
A tvářila se dost ustaraně.
„Nee, nebolí, fakt ne.“
„Zalez ke zdi, ať můžu zhasnout.“
Přikývl jsem a vlezl pod deku. Jak už byla tma, tak jsem zaslechl nějaké zvuky, jak si odkládala řetízek nebo něco takového a pak se vsunula ke mě.
„Na nic nemysli, jasný?“
A otočila se ke mě hlavou až jsem cítil její dech.
„Jsem chlap, tak že se budu snažit na tebe nemyslet.“
Pohladila mě po gumové tváři a dala něžnou pusu.
„Dobrou noc.“
„Dobrou Aničko.“
A zachumlaný na půl do sebe jsme usnuly jako dvě sestry.
Ráno jsem se probudil jako první. Jak jsem otevřel oči, uviděl jsem Aniččin pokojík zalitý sluníčkem. Měla to tu vyzdobené obrázky koček i psů, taky nějaký plakát koně s kovbojem a na poličkách kromě knih měla nějakou keramiku. Asi z dovolené s rodiči o prázdninách si občas něco přivezla. Já měl taky pár roztodivných hrnečků, magnetek nebo pohlednic. Pak jsem cítil její dech až mě to začalo vzrušovat. Můj kluk v rozkroku se bouřil, ale kalhotky ho nikam moc nepouštěly. Její ruka byla položená na mém stehně a druhou si podpírala ještě spící hlavu. Šáhl jsem jí na krček a cítil tu divnou druhou kůži, která byla teplá a na omak hebká. Chytil jsem si okraj své masky a zkusmo zajel pod okraj, ale nepovedlo se. Pořád držela dobře a mě začínala jímat hrůza, co kdyby to nepovolilo do pondělí.
„Ahoj Peťo!“
To mě vzpamatovalo a já pohlédl do těch hnědozelených očí.
„Dobré ranko, Aničko!“
A dal jsem jí jednu pusu.
„To je moc příjemné po ránu.“
A pohladila mi nejen stehno, ale i rozkrok.
„Andulko nee! Neblbni!“
Ale její úsměv nasvědčoval, že má chuť si hrát. Kluk musel hřát do její dlaně, ale já si jí jen zlehka objal, aby měla hlavičku stále opřenou. Tím jsem jí dovolil uvolnit i druhou ruku a ona mi s ní hned pronikla do kalhotek.
„Slyšela jsem, že je to po ránu nejhezčí.“
„Není, to jsou pomluvy.“
Jí se to hlazení mého ztopořeného kluka asi moc líbilo a tak ho tiskla a mnula o to víc. To už dávno vyjel z dívčí klece a kdyby ho uviděla její mamka, asi by se potrhala smíchy.
A tak jsem se víc přetočil na ní, chytil její tvář a pronikl jazykem do její pusinky. Začala víc oddychovat a jak se naše jazyky setkávaly, i její jemný třes těla zesiloval. Zjevně jí to dělalo taky fajn. Pak si přitáhla můj krček tak k sobě, že jsem ho libovolně nemohl odtáhnout a tak nastalo líbání, které jsem v životě nezažil. Při tom jsme funěli oba. Bylo to tak vzrušující, že jsem přestával kontrolovat kluka. Ta mi ho mnula, prstíky jemně projížděla a postupně svírala víc a víc. Najednou se prohla v křeči a zachrčela mi do úst. Navzájem jsme si dýchaly do plíc a já se ocitl na vrcholu blaha. Pak jsem ucítil, že vyvrcholím a tak jsem rychle stáhl ruku do rozkroku, abych přiškrtil svůj výron semínek. Ani nevím, jak se to stalo, ale ona mě přestala líbat, její hlava zajela pod deku a kluka si strčila do pusy. To už jsem nevydržel a explodoval přímo do její pusinky. Ta jen dvakrát mlaskla a semínko pěkně vysávala jak vysavač. Hladil jsem její blonďaté vlasy a taky její bok a vychutnával si vrchol vzrušení v obětí mé spolužačky.
Ještě chvilku se třásla a křečovitě svírala prstíky kluka, než to vše povolilo a její hlava nevykoukla z pod deky.
„Děkuji ti, Petře!“
A přisála se rtíky na moje a já zacítil tu chuť mandlových semínek. Divil jsem se, že mi to nevadilo a tak jsem se nechal ještě chvilku unášet do krajiny bez starostí a náhlých zvratů.
„Půjdeme se umýt, jo?“
„Jasně a taky ti moc děkuji Andulko. Nikdy jsem nezažil nic takového.“
„Brepto, vylejzej ven!“
Přehodil jsem košilku přes hlavu a vyběhl v županu za ní jen tak bosky.
„Dobré ráno, děvčátka! Jak jste se vyspinkali v těch maskách?“
„Byly jsme obě tak utahané, že jsme spali celou noc.“
„To se divím, vždyť jste skoro nic nedělali.“
A přistrčila ke mě i k Andulce talíř plný rajčat, papriky, mrkve, sýrů a toustového chleba.
„Čaj je tady na lince, tak to pěkně zpapejte a já musím na nákupy do města.“
„Ano mamko, ano paní Klabuchová.“
Odpověděly jsme obě skoro na ráz.
„Jo a můžete tu uklidit, utřít prach a až potom vysát vše tady dole, ano?“
„Jo, řeknu Petře, co kde máme.“
„Obě budete uklízet, miláčku!“
Pak objala Aničku a dala jí pusu na tu gumovou masku a když to samé udělala i u mě, viděl jsem ten posměšek při líbání.
Její podpatky zaklapaly o kuchyňskou dlažbu, pak to samé v předsíni a jak si vzala tašku a klíče, zabouchly se vchodové dveře.
„Co podnikneme?“
„Nejdříve úklid a že ho nebude málo.“
Posmutněl jsem, dojedl a pomohl umýt nádobí. Celé dopoledne nám fakt uteklo úklidem, že než jsme mohli opět tropit nějaké hlouposti, cvakly domovní dveře a mamka byla zpět.
„Hodné holky, vypadá to tu skvěle.“
A dala na stůl v kuchyni tašky s nákupem.
„Viděla jsem ve městě plakáty na nějakou maškarní šou, tak jsem myslela na vás dvě, že by jste tam mohli jít za nějaké maškary.“
A přinesla nám každé jeden borůvkový jogurt do obyváku.
„Maškarní mamko? A jaké téma?“
„Jo nějaké příšerky nebo zvířátka, což je přesně šité na Vás dvě!“
A ukázala prstem. My jsme se ale zatvářili neutrálně, jako by se nás to netýkalo.
„A tak jsem se zastavila v půjčovně a něco si tam půjčila.“
„Kostýmy mamko?“
Ta jen přikývla a usmála se.
„To je super, jsi prostě jednička!“
Já jsem se díval na Andulku a taky jsem přitakával. Hned po obědě mamka přitáhla nějakou tašku a rozbalila věci v obyváku.
„Budete dělat dvě kobylky a já se povezu jako v kočáře na takovém vozíku.“
A podala nám jeden obrázek i s letákem té masky. Prohlíželi jsme si to a docela se těšili na tu zábavu.
Diskusní téma: Koníček nebo kobylka - 2.díl - Lezanka
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
