Když jsem byla mužem - povídka z jiné doby;-)
Láskou zklamané a podvedené milenky, od lehkomyslných diblíků až po vyzrálé
ženy, dokážou někdy - ale co někdy, dost často - udělat zrádnému partnerovi peklo na
zemi... Ve starých zažloutlých novinách bychom se dočetli o lahvičkách s vitriolem v rukou
rozčarovaných žen - a ten už dovedl zřídit oběť pomsty! Ale nová doba chce své,
tedy i na poli odvety za zhrzenou lásku.
Vedle osvědčeného kuchyňského nože a sekáčku na maso se používají i další
zbraně, které našince sice nechávají naživu, ale setsakra mu zkomplikují život. Jde o
zbraně pomyslné, protože nemají ostří ani náboj, neulpí na nich krev, ale přesto výtečně
splní své poslání.
Někdy ovšem taková touha po pomstě poslouží i spravedlivé věci.
Tohle byl doslova a do písmene případ slečny Moniky, dispečerky bratislavského
strojírenského závodu. Blondýnka se štíhlýma dlouhýma nohama, za kterou se většina
mužů raději dvakrát než jednou ohlédne.
Nejdřív to vypadalo, že si spletla kriminálku s předmanželskou poradnou - jenže
pak se vyjevila celá pravda. A ta pravda nebyla pro snoubence Moniky Eliášové
nikterak lichotivá.
O co v podstatě šlo: Asi před čtvrt rokem, zkraje dubna, se při zastávce v motorestu
u Malacek seznámila s inženýrem Kamilem Petrášem. Nebyl to žádný Adónis, to
ne, ale celkem sympaťák a pozorný člověk. Slovo dalo slovo, Monice se po chvíli představil
a mezi řečí se zmínil, že nyní sice pracuje v Praze, ale pochází z Bratislavy a je
dosud svobodný, tady má matku a skoro pravidelně ji o víkendech navštěvuje.
Monika mu asi padla do oka, protože ještě před odjezdem si vyžádal její telefonní
číslo, a jestli by nic nenamítala, kdyby jí někdy zavolal.
Nu, proč ne... Na parkovišti u dálnice se přátelsky rozloučili, ona zamířila ke svojí
škodovce, on nasedl do černé T-613 a odfrčel směrem na Prahu.
Už ve středu telefonoval Monice do zaměstnání: Tady je inženýr Petráš, no přece
ten škarohlíd z Malacek, snad si vzpomínáte, moc vám to v neděli slušelo... Chtěl
bych vás pozvat v sobotu do Stupavy, udělala byste mi radost, mohli bychom jet mým
vozem.
Byl to docela pěkný výlet, Petráš se ukázal jako zábavný společník, milý a galantní,
prostě nic se mu nedalo vytknout. Pořád tomu nemůžu uvěřit... povzdechla si
Monika. Celkem snadno si získal moje sympatie - a tak jsme se scházeli dál, pokud
ovšem nebyl zrovna někde v cizině.
Někdy přijel Kamil do Bratislavy jen na skok a pak zůstával u mne. Víš, matku by
to mrzelo, kdybych se doma ukázal jen na pár hodin, chtěla by mne mít pořád pro sebe,
znáš staré lidi.
Zmínil se časem, že jeho nevěsta, také ekonomka, se před třemi roky zabila při
autonehodě u Komárna. Dlouho se z toho nemohl vzpamatovat, tak s povděkem uvítal,
když mu nabídli místo v Praze. Působí od té doby na ministerstvu zahraničního obchodu,
ale počítá, že ho už napřesrok pošlou do ciziny, pracoval by na obchodním zastupitelství
v některé anglosaské zemi.
Řekli jsme si, že se ještě o dovolené zasnoubíme, svěřovali jsme si navzájem
kdeco, těšila jsem se, že se na podzim odstěhuje z penziónu do nového bytu v Praze,
slíbili mu družstevní garsoniéru někde na Jižním Městě. Pro dva je to klícka, říkal Kamil,
ale jistě se časem podaří směnit ten byt za větší, i tak je to terno.
Asi před měsícem přijel Petráš s nadějnou novinou, ale tvářil se přitom dost nešťastně.
S kolegou, který se rozvádí, může směnit tu garsonku za dva plus jedna, také v
novostavbě na sídlišti, jenže na opačném konci Prahy, někde v Ďáblicích. Má to ale jeden
háček. Musel by na ten byt doplatit čtyřicet tisíc - a to ještě během týdne. A jak najednou
sehnat takovou sumu?
Uvažoval už - co kdyby třeba prodal ten rychlý vůz, má ho z druhé ruky, ovšem
kdopak dneska koupí takové auto, přeptával se v bazarech... A přitom jedinečná příležitost,
nikdo neodhadne, jak dlouho budou čekat, než se zmůžou na větší byt.
Řešení se našlo celkem snadno. Monika druhý den ráno vyzvedla ve spořitelně
peníze z vkladní knížky po rodičích, a tak ještě před polednem Kamil odjel se čtyřiceti
tisícovkami do Prahy. Ve středu dopoledne jí telefonoval: Tak je to tutovka, po prázdninách
se můžeme stěhovat. Ale svatbu si uděláme ještě u nás, viď.
Zamilovaná šestadvacetiletá slečna jásala. Jak by ne. Najednou přišli ke dvoupokojovému
bytu, na který se jinak" čeká v Praze deset, možná i patnáct let.
Hned o prvním červnovém víkendu se inženýr Petráš vytasil s další novinkou:
Mám pro tebe místo v Praze, budeš se divit... Kamarád z energetické inspekce shání
pár schopných dispečerů, na podzim můžeš nastoupit, s platem si rozhodně polepšíš,
aspoň ti pro začátek nebude v Praze smutno. Ještě před odjezdem se zmínil, že v úterý
letí na nějaké obchodní jednám do Frankfurtu, mají podepsat dohodu o dovozu elektroniky,
vrátí se koncem týdne, hned potom zatelefonuje.
A od té doby Monika inženýra Petráše neviděla ani neslyšela. Už se neozval.
Protože nedal o sobě vědět ani další týden, začala ho celá zneklidněná shánět, snad se
mu něco nestalo nebo tak, mohl třeba onemocnět... Teprve teď jí došlo, že vlastně ani
pořádně neví, kde v Praze bydlí.
Volala i na ministerstvo, ale tam jí řekli, že inženýr Kamil Petráš u nich nepracuje
a nikdy nepracoval, odkázali ji na několik podniků zahraničního obchodu, jenže nikde ho
neznali. Až přes známého zjistila, že v Bratislavě ani v Praze není Petráš k pobytu přihlášen,
marně se sháněla i po jeho matce v Petržalce.
Takže jsem asi naletěla... podvodníkovi. Hanbou bych se fackovala - ale to přece
není možné, nemohla jsem tomu pořád uvěřit. Snad je to jen nějaký zádrhel, Kamil se
přihlásí, všechno se nakonec vysvětlí. Ovšem nevysvětlilo se vůbec nic, Petráš se už
neozval - nezbylo než vyhledat policii.
Takový byl příběh, s nímž se počátkem léta slečna Eliášová svěřila našim lidem,
vzpomíná major Vladimír Rodák. Nemělo smysl jí teď vyčítat, že si o svém nastávajícím
neopatřila alespoň základní informace. Láska je slepá - a podobných sňatkových podvodníků
bylo a bude.
Najděte však takového třicetiletého muže, když pořádně nevíte, odkud pochází,
kde doopravdy žije, jaké je jeho skutečné jméno. Monika si nepamatovala ani číslo jeho
vozu - nejspíš šlo o podnikové auto, jenže černých šestsettřináctek po republice jezdí.
V našem fotoalbu se Monika seznámila s portréty podobných výtečníků - ale tvář,
která jí učarovala, nepoznala. Znamenalo to tedy, že podvodník se projevil poprvé. Asi
ano. Ale jistě ne naposled. Zkušenost napovídala, že se Kamil Petráš opět někde vynoří.
A opravdu. Neuplynulo ani půldruhého měsíce a muž s černou Tatrou 613 byl
znovu na scéně. Skoro navlas stejná historie. Jen s tím rozdílem, že tentokrát vystupoval
jako lékař a také si změnil firmu. Z inženýra ekonoma Kamila Petráše se stal internista
MUDr. Martin Čadský, syn univerzitního profesora a uznávaného vědce.
Krátká známost Evy s mladým lékařem přišla nezkušenou zdravotní sestru na
dvaatřicet tisíc. Peníze vypůjčené od bratra svěřila budoucímu manželovi na snubní prstýnky
a vybavení bytu.
Nadějný internista už požádal rodiče o její ruku. A při té jeho poslední návštěvě v
Turzovce dojednali s panem doktorem i datum svatby. Kdopak by, řekněte, nebyl pyšný
na takovou partii, všichni mohou Evě závidět, má ženicha z nejlepších kruhů...
No, slyšet to tak Monika, ta by se, panečku, divila!
Všechno ale dopadlo stejně - slibný ženich najednou zmizel. Oklamaná třiadvacetiletá
Eva nevěděla o svém nastávajícím ani o zrnko víc než její předchůdkyně. Nikdy
také neviděla jeho legitimaci nebo jiný doklad, natož aby se setkala s někým, kdo by
mladého doktora znal. Nad sňatkovým podvodníkem, který si současně držel několik
želízek v ohni, jako by se zase zavřela voda.
Uběhlo asi osm týdnů - a byl tu nový případ. I když zcela opačný, dalo by se říci
podvod naruby. Pan Dudáš ze Sence u Bratislavy pohřešuje snoubenku Květoslavu Hrichovou.
Obchodvedoucí pan Dudáš poznal o sedmadvacet let mladší Květu počátkem léta
v městě pod trenčínským hradem. On rozvedený, ona vdova a bezdětná, sympatická
už napohled, žena se smyslem pro soulad spřízněných duší...
Krátce a dobře chodili spolu několik měsíců, až si při oslavě jeho sedmapadesátých
narozenin slavnostně slíbili, že Květuška se stane paní Dudášovou.
Asi před čtrnácti dny snoubenka odjela za sestrou do Hodonína - a už se nevrátila.
Co se jí jen mohlo stát? Marně se po ní sháněl v Hodoníně, ani v Pozemních stavbách
Květu Hrichovou neznali, pátral po ní i na sídlišti v Mlýnské dolině. Je to prostě k
nevíře, posteskl si na policii pan Dudáš.
Přitom se jen tak mimochodem zmínil, že nedávno půjčil Květě padesát tisíc, potřebovala
je na výplatu manželovy sestry, chudák Vládo ještě před smrtí zdědil v Nitře
domek s vinohradem.
Však ti to nejpozději do svatby vrátím, nic se neboj, smála se Květuška, když šetrný
snoubenec pečlivě přepočítává tisícovky. Jen jak prodám auto po Vláďovi, no řekni,
k čemu by nám byl tak nákladný vůz?
Černou T-613 odhadl pan Dudáš bratru na devadesát tisíc, neměl tedy důvod k
nějakým obavám. A pak - taková seriózní a uznalá žena, v každém ohledu na ni byle
spolehnutí. A vidíte, takhle to dopadlo, povzdechl si za chmuřený šéf samoobsluhy.
Alespoň vědět, co se s ní stalo já už tu nejistotu prostě nesnesu...
Tentokrát kriminalisté brzy věděli, s kým mají tu čest. Tradiční fotoalbum s panoptikem
nejrůznějších podfukářek pana Dudáše zprvu moc nenadchlo - prosím vás
hledat tady Květu, co vás to napadlo! - ale rychle musel uznat, i když dost nerad, že je
to docela užitečná věc.
Oklamaný nápadník po chvíli ukázal na jeden snímek Tady ta to asi je! Několik
minut mlčky zíral na fotografii brunety a pak jen smutně pohodil hlavou: Říkal jsem j andílku...
Andílek na fotce, třicetiletá Květoslava Hušková, byla ve skutečnosti pěkné kvítko,
na kartě měla záznamy o dvou podvodech, poslední trest jí vypršel sotva před třemi
rok) Někdejší absolventka střední zemědělské školy vystřídal řadu povolání, nyní pracuje
jako nákupčí, dosud se nestačí la provdat. Evidence motorových vozidel potvrdila, ž
Hušková je od loňského roku majitelkou staršího osobního vozu, černé Tatry 613.
Teď už nebylo pochyb, alespoň pokud jde o pana Dudáše. Ovšem - zůstával tu
další a zatím největší otazník černá T-613 spojuje všechny tři případy. To už by musel
být obrovská náhoda, aby dva různí pachatelé, a přibližně v téže době, jezdili ve stejných
luxusních vozech - a navíc oba za sňatkovými podvody!
Tak má podfukářka společníka, ale každý pracuje na vlastní pěst. Anebo zbývá
druhá možnost, i když dost nepravděpodobná - že by totiž ve všech třech případech šlo
o Huškovou. Před panem Dudášem vystupuje jako žena, ale na setkání se svými snoubenkami
přichází převlečena za muže.
Pro druhou domněnku hovoří popis: pomenší štíhlá postava, kulatá tvář, krátké
tmavohnědé vlasy - i věkem by udánlivému inženýru Petrášovi či doktoru Čadskému
zhruba odpovídala. Ale naproti tomu: Cožpak je možné, aby ty dvě mladé ženy - a jed-
na z nich je dokonce zdravotní sestra - ani při intimním styku s náruživým milencem na
nic nepřišly? Tak to už je silné i pro fantazii!
A vidíte, žádná fantazie - ačkoliv se to zdá neuvěřitelné. Ta bisexuální
hochštaplerka opravdu vystupovala ve dvou podobách. Někdy jako muž-ženich s akademickým
titulem, a jindy zase v roli suverénní vdavekchtivé vdovy ochotné zamilovat
se do staršího movitého nápadníka. Prostě potřebovala neustálý přísun peněz, však se
ještě dozvíme proč.
Jak jsme předpokládali, Hušková při výslechu všechno kategoricky popřela. To s
těmi penězi si vymysleli, nejspíš proto, že se s nimi definitivně rozešla, protože ji už přestali
bavit. A ty dvě - prosím vás, to je naprostý nesmysl. Copak by ani v posteli nepoznaly,
že mají vedle sebe ženskou? Tomu snad sami nevěříte! Květa se smála na celé
kolo a tvářila se náramně sebevědomě.
Takže začaly konfrontace. Monika s Evou ji samozřejmě poznaly - i když byla teď
v přiléhavé riflové sukni a střevíčkách na vysokém podpatku.
Monika jen měnila barvy, Eva utrápeně a zahanbeně mlčela, její matka ronila
nad tou pohanou slzy. Až u nás se totiž dozvěděly, s kým se to zasnoubily. A pan Dudáš
jen potřásal hlavou a cosi nesrozumitelně mumlal.
Když se to tak vezme, Hušková každou z těch dívek podvedla vlastně dvakrát:
nejdřív jako ženu, a pak je ještě připravila o peníze. A bez mrknutí oka dokázala oklamat
i Eviny rodiče. Ani v horečnatém snu by ty starší lidi nenapadlo, že třiadvacetiletá
dcera v mansardě nad nimi ztratila v noci panenství - v náruči zlomyslné nápadnice.
To ještě nikdo netušil, že podvedená trojice představuje jen onu pověstnou špičku
ledovce vyčnívající nad hladinu.
Vyšetřovací spis den ode dne narůstal. Už teď bylo jisté, že hochštaplerka má
podobných féerií i s dalšími nic netušícími mladými ženami na desítky. Pouze jediná,
rozvedená Soňa, časem cosi odhalila. Ale k tomu se ještě vrátíme.
Ovšem jen o některých z nich se dalo hovořit jako o poškozených. Podvodnice
jedněm brala a druhým rozdávala. Jak jí asi padly do oka.
Odmalička byla svým otcem vedena a vychovávána jako chlapec. Tato pošetilost
nezůstala bez následků. Květa si mužské jednání a vystupování osvojila natolik, že začala
nosit pánské oblečení a i sexuálně ji to přitahovalo k ženám. Muži jí zůstali celkem
lhostejní, ale když to bylo v jejím zájmu, dovedla je okouzlit i uspokojit.
V osidlech bezectné dobrodružky uvízly dívky z Trenčína, Trnavy, Dunajské
Středy, Košic, Malacek... i bratislavské ošetřovatelky, u nichž byste samozřejmě předpokládali
praktické znalosti. Ale bylo to tak - a nepřál bych vám slyšet, jak na to některé
reagovaly, když se dozvěděly pravdu. Pro slečny to byl doslova šok.
Květa je lovila většinou na diskotékách, v tanečních kavárnách, s jinými se seznámila
jen tak na ulici nebo třeba při jízdě tramvají. Myslím, že leckterý sukničkář by
mohl Květě závidět její rychlé a snadné úspěchy u žen, i u těch hezkých, přitažlivých a
šviháky obletovaných stvořeních. Případných konkurentů se Hušková dokázala rutinované
zbavit. Jako svůdce byla Květa nepřekonatelná, ale i nevyzpytatelná a umíněná.
Manipulátorka s lidmi vládla navíc účinnými a léty vyzkoušenými zbraněmi z
podvodnického arzenálu. Při představování se vždycky přizdobila nějakým tím akademickým
titulem - jednou inženýr, jindy pan doktor - oháněla se zámožnými rodiči, drahým
vozem, mohla se pochlubit bankovním kontem i cizí měnou.
Milenky obšťastňovala nejrůznějšími dárky, drahými zahraničními parfémy, luxusním
prádýlkem, svetříky a tretkami od známých firem, ale i drobnými šperky. Zvala
své přítelkyně do kaváren a rychlou šestsettřináctkou je vozila na výlety po západním
Slovensku.
Kterou z těch slečen, životem ještě nepříliš zkušených, by nenadchl takový velkorysý
nápadník. A přitom i důvěrně znalý mnoha erotických fines.
Při očekávaném finále se Květa nechala pozvat do jejich bytu nebo pokojíku ve
svobodárně - oddávaly se jí vzrušené a oklamané za úplné tmy, sama byla jen v tílku a
slipech, rutinovaným mazlením skoro u každé dosáhla svého. Ty dívky v extázi ani nenapadlo,
že jejich nápadník použil falos, náhražku, jaká se pro náročné ženy dostane v
každém sex-shopu. Láska je slepá, říkávala často Květa děvčatům, proto miluju tmu. A
tma ji také napomáhala. Raději by byla v těch chvílích opravdu mužem, ale musela se
spokojit s náhražkou.
Tak to tedy Hušková praktikovala, takhle dokázala klamat svoje milenky - a pořád
jí to vycházelo. Jedině s výjimkou Soni, o které už byla řeč. Ta rozvedená osmadvacetiletá
žena po jedné takové féerii překvapila v koupelně svého domnělého milence
s onou sexuální pomůckou v ruce. To byl pořádný otřes pro obě strany!
Hochštaplerka zvládla prekérní situaci s dovedností profesionála. Dřív než Soně
došlo, s kým se to zapletla, zkušená Květa ji předešla. Dokázala Soňu přesvědčit, že
všechno, tedy téměř všechno, je vlastně docela v pořádku - ona není ani muž, ani žena,
to jen příroda si s ní tak nešťastně zahrála. Podrobila se už několika operacím a teď čeká
na tu poslední. Po jejím absolvování se stane pro Soňu plnohodnotným partnerem a
nic jim nezabrání v svatbě.
Jakkoliv se to zdá podivné, rozpolcená, ale ještě stále zamilovaná snoubenka
těm žvástům uvěřila, trpělivě vyčkávala a těšila se na výsledek té zázračné operace.
Jenže pořád nic, proměna Květy se odkládala, jednou pro nedostatek zahraničních preparátů,
podruhé pro nouzi o lůžko v nemocnici. Po několika měsících přece jen došla
věrné Soně trpělivost a po velmi bouřlivé scéně nepodařeného milence vyhodila.
Snad pouze v jednom jediném případě Květa sama od sebe odhalila oklamané
dívce plnou pravdu. A to s cynismem sobě vlastním.
Při jedné sobotní schůzce dvacetiletá Edita překvapila inženýra Mináče - to bylo
už kdoví kolikáté jméno Huškové - zcela neočekávanou novinkou: Musíme si pospíšit
se svatbou, čekám dítě, no... opravdu, včera jsem byla u lékařky. Taky se těšíš, viď?
Inženýr Mináč vytušil zradu, ale naoko začal diplomaticky kličkovat. Snad bychom
měli počkat, vždyť ani nemáme byt, a pak ty starosti, raději si to ještě rozmysli...
to leda napřesrok, co tě to vůbec napadlo, miláčku!
Edita byla neoblomná. Hned o dalším víkendovém výletu se vytasila s papírem
od lékařky: Tady to máš černé na bílém, minul už třetí měsíc, řekli mi, že na interrupci je
pozdě... A já to dítě chci! Ale dokážu se o děcko postarat sama, ty budeš na mimino jen
platit. Ani mě nenapadne, abych šla do práce, s maličkým zůstanu u rodičů - stačí, když
nám budeš pravidelně posílat peníze. Tak si, prosím tě, vyber! Plavovlasá servírka triumfovala.
Tohle bylo na protřelou Květu už příliš. Vždyť ji ta holka nejméně od jara musela
podvádět s jiným a teď se tváří jako neviňátko. Nechala se hostit, vymýšlela si drahé
dárky... No, já ti ukážu, děvenko - ve zklamané Květě vzplanula zlost. Dostaneš lekci,
na to nezapomeneš...
Takže ty se mnou čekáš potomka, Editko! Květa se potměšile usmála. Tak já ti
něco povím, hlavně se dívej... A v tu ránu předvedla Editě ten nejpřesvědčivější striptýz.
Je mi líto - raději bych byla opravdu mužem...
Postupně vyplouvaly na povrch další čachry zlomyslné ženy. Například se ukázalo,
že Hušková stačila vymámit desetitisícové částky na dalších třech mužích - zase
podstatně starších a méně náročných nápadnících. Suma sumárum to už dělalo přes
dvakrát sto tisíc.
Ale kam všechny ty peníze za necelé dva roky zmizely? No, kam... Vesměs je
pohltily nákladné avantýry s mladými ženami, převážně nezkušenými dívkami, ty úchylnou
Květoslavu přitahovaly nejvíc.
Kolik jich prošlo náručí náruživé hochštaplerky, se dodnes přesně neví a patrně
to už nikdo nespočítá. Všechny se bláhově domnívaly, jak skvělého a vášnivého partnera
získaly. A k tomu milého společníka, dobře situovaného muže, kterého jim kdekdo
mohl závidět.
Proto nakonec u všech ten šok a ponižující zklamání. Teprve nyní se dovídaly,
co a jak, s kým se to intimně stýkaly. Není tedy divu, že se jen těžko sháněly další svědkyně,
celá ta aféra se rychle rozkřikla. Zkompromitované slečny raději mlčely. Pochopitelně.
Kterápak by se chtěla svěřit s takovou zahanbující zkušeností.
To ovšem nikoho nenapadlo, že největší překvapení teprve přijde - že se blíží
zvrat ve vyšetřování. Zní to neuvěřitelně jako celý ten příběh.
V posledních měsících bydlela Květa Hušková ve dvou-pokojovém družstevním
bytě v Bratislavě. Dal ho na ni převést jistý Viktor Pertold. Zbývalo tedy zjistit, jak to bylo
s tím šlechetným dobrodincem, který rozdává příbytky, a vyžádat si od něj svědectví o
jeho přítelkyni.
Nejstarší z ctitelů proradné Květy nebyl však k nalezení. Podle Huškové prý dělal
přes léto správce chaty ve Vysokých Tatrách. Odjel tam hned po návratu z lázní. Počítal,
že Květa za ním o dovolené přijede. Jenže se už neozval... a nikdo o něm pořád neví.
Pana Pertolda marně sháněli na udané adrese ve Ždiaru, bezvýsledně po něm
pátrali popradští kriminalisté, nedal o sobě vědět ani příbuzným. Prostě záhada.
V domě na sídlišti v Petržalce viděli Pertolda naposledy někdy začátkem června.
Sousedům tenkrát říkal, že ho čeká léčení v Rajeckých Teplicích a pak hned odjede do
Tater. Totéž potvrdili i jeho známí, ale znali i některé podrobnosti.
Hotel v lázních mu prý obstarala jeho přítelkyně, sedmdesátiletý Viktor měl té
lásky plnou hlavu, všude ji představoval jako svou družku a tajemně naznačoval, že je
to žena velkých schopností a možností.
Panu Ďurčekovi jednou důvěrně řekl, že Květa ve skutečnosti není ekonomka,
ale působí ve vysoké funkci u zpravodajské služby, zasloužila se i o řadu tajných obchodů
se zbraněmi. Jde prý o zámožnou ženu, jezdí luxusním vozem, má majetek v
zahraničí, vilu v Tatrách a mimořádně vlivné styky.
Jinak opatrný a šetrný důchodce Květě slepě důvěřoval, dělal, co si přála, co jí
viděl na očích. Kvůli Huškové se také rozešel se synem, pana Pertolda si Květa dokonale
omotala kolem prstu.
Někdejší obchodník se ani na stará kolena nemusel nikterak uskrovňovat. Z dřívějška
měl úspory, zlato, sbírku starožitných mincí, alba cenných známek a další majetek.
Příležitostně prý také půjčoval nemalé finanční částky na mimořádně vysoký úrok,
takže se mu peníze násobily.
Podvodnice s bujnou fantazií dokázala zmanipulovat i toho starého muže. Nedávno
na ni dal přepsat skoro celý majetek včetně družstevního bytu, jedině Květa měla
právo disponovat s jeho bankovním kontem a ostatními úsporami. Pan Pertold se ukázal
jako mimořádný kavalír.
Povedená družka si přitom za jeho zády užívala po svém - rafinovaně lovila nové
milenky i další ženichy, známost se zamilovaným Pertoldem byla jen vrcholným číslem
její dobrodružné hry.
Kdepak nějaké starosti, co je s nezvěstným Viktorem. Ani jí teď nestál za to, aby
šla oznámit, že ho od konce června pohřešuje. Vůbec jí nescházel, proč taky, byla zvyklá
žít jen pro sebe, jeho peníze jí už prakticky spadly do klína. Sousedé v domě i Pertoldovi
nejbližší známí nad tím jen krčili rameny.
Tak co se s panem Pertoldem vlastně stalo? Brouka v hlavě nás nezbavila ani
návštěva Rajeckých Teplic, kde téměř do konce června pobýval.
Recepční hotelu Encián, jeden číšník a pokojská se upamatovat na pomenší ženu
s krátkými tmavými vlasy, která sem Pertolda přivezla. Pobyt v hotelu byl pro něj objednán
telefonicky. Volali z ministerstva zdravotnictví, že jde o zasloužilého pracovníka
jejich resortu a že ho přiveze černá šestsettřináctka.
V den odjezdu pro něj ta mladá dáma opět přijela. Všichni mysleli, že je to jeho
dcera. Však také platila celý pobyt. Společně povečeřeli v hotelové restauraci a nějak
po sedmé, ještě za světla, ministerskou tatrou odjeli.
Kolegové z Rajeckých Teplic obstarali seznam hotelových hostů z červnových
týdnů. Někteří z nich si vzpomněli, jak pan Pertold při procházkách v lázeňském parku o
mladé družce často hovořil a neustále ji vychvaloval. Já vím, že už je Květušce doma
smutno... a tak pořád dokola, celý ty tři týdny.
Nu, někteří si o tom mysleli svoje - v sedmdesátce si pověsí na krk o čtyřicet let
mladší ženu - ale kdopak by starému pánovi bral iluze.
Podezření proti Huškové citelně zesílilo. Zatím jsme se mohli domnívat, že povedená
Květa svého druha domů nedovezla, i když pořád tvrdila opak - nebyl jediný svědek,
který by to mohl dokázat. Nikdo pana Pertolda po návratu z lázní v Bratislavě ani
jinde nespatřil. Všechny výpovědi, že spravuje chatu ve Vysokých Tatrách, zněly krajně
nevěrohodně.
Předpokládejme tedy, zatím čistě teoreticky, že se sňat-ková podvodnice Pertolda
nějak zbavila. Ale proč by to dělala? Darovací smlouvou přece legálně získala všechen
jeho majetek. Zůstalo mu jen právo na užívání jednoho pokoje v družstevním bytě.
Naproti tomu jsou však možné dva motivy. Květa Hušková ten byt potřebovala
pro své hrátky s děvčaty. Přítomnost sedmdesátiletého spolubydlícího se jí jaksi nehodila
do programu.
A docela dobře si lze také představit, že Pertold přece jen prokoukl, co je ta jeho
mladá přítelkyně zač. Třeba mu někdo řekl, že po celou dobu jeho lázeňského pobytu si
Květa vodila do bytu děvčata. Starému pánovi došla trpělivost. Rozhodl se vymáhat
zpět svůj majetek. Například by mohl prohlásit, že byl k podepsání darovací smlouvy
přinucen vyděračským nátlakem.
Ale to všechno jsou jen úvahy. Zatím není nic konkrétního, o co by vyšetřování
mohlo své domněnky opřít.
Až se přišlo na takovou věc: Hušková si nedávno najala novou garáž a při prohlídce
se tam našly některé Pertoldovy osobní věci, vystěhované z jeho bytu. Jako by s
jistotou napřed věděla, že se její velkorysý přítel a mecenáš nikdy víc nevrátí.
Bylo víc než pravděpodobné, že nezvěstný Pertold už nežije. Ale Květě nemohl
nikdo nic dokázat. Trvala pořád na svém: Viktor třetí den po návratu z lázní odjel vlakem
do Popradu a zatím o sobě nedal vědět - také pro ni je záhada, co se s ním stalo.
Pátrači mezitím důkladně probrali seznamy mrtvých mužů, jejichž totožnost se
nepodařilo spolehlivě zjistit. Nejzajímavější byla zpráva z Trenčína: V pondělí osmadvacátého
června našli ráno v přívodním kanálu hydrocentrály mezi obcemi Brunovce a
Horná Středa mrtvolu asi sedmdesátiletého muže bez dokladů. Pitva nezjistila žádné
stopy po násilí, ten člověk se utopil patrně den předtím. Asi nešťastná náhoda nebo sebevražda.
Pochovali toho bezejmenného chudáka na místním hřbitově.
Podle fotografií mrtvého, jeho oblečení a podrobného popisu byl v oběti dodatečně
identifikován pohřešovaný Viktor Pertold.
Jednotlivé kaménky začaly zapadat do mozaiky. Přívodní kanál k hydrocentrále u
Horné Středy leží při silniční trase Rajecké Teplice-Bratislava. Okolí volné, v dohledu
žádné obytné domy, až na hráz se dá snadno vjet osobním autem.
S odstupem času se dokonce podařilo najít svědka, který jel v tu kritickou sobotu
kolem. Traktorista pan Fiš se vracel do Brunovců a asi kilometr před obcí si všiml, že na
hrázi stojí černá šestsettřináctka se zhasnutými světly. Mohlo být před devátou večer.
Koho to sem čerti nosí, pomyslel si a jel dál. Další svědek viděl poblíž zaparkovaného
auta přecházet nějakou menší mladou ženu.
Pod tíhou všech pracně posbíraných důkazů se Květa Hušková přiznala.
Na té hrázi skutečně stál o deváté večer její vůz. Ale už bez spolujezdce. Jeho
tělo leželo dole ve vodě. Bezvládného druha vyvlekla z vozu a z prudkého svahu shodila
tělo do kanálu. Ano, už bezvládného, protože ho předtím omámila chloroformem. A to
jen proto, aby se zmocnila zbytku jeho peněz a aby jí nepřekážel v bytě při jejích lesbických
pletkách.
To všechno jí přišlo dohromady na patnáct let. Dostala se tedy mezi samé ženy,
ale poněkud jinak, než si představovala. Doktor Freud by asi řekl, že to byl sex, který se
stal hnacím motorem jejích činů. Ale já si myslím, že ji přivedl za mříže především mimořádně
pokřivený charakter.
