Kamarádova svatba - Denaturák

27.02.2022 13:37

Jsme taková dlouholetá partička kamarádů 5 děvčat a 6 kluků kolem třicítky, která se schází na společných výletech, jezdíme na kola, jdeme si někdy sednout do restaurace, trávíme společné víkendy, no prostě normálka. A do toho se nám stalo, že se naše kamarádka Verča rozhodla, že se vdá a dokonce za člověka mimo naši partu. No samozřejmě jsme jí přáli všechno nejlepší, když si myslí, že udělá terno apod.

Její nastávající se k nám nějak moc nehodil, ale jinak to byl docela fajn kluk, jen to znamenalo, že o kamarádku asi přijdeme. On měl totiž domek v Jizerkách a měli v plánu se tam oba usadit. Pro nás, Pražáky, to znamenalo, že se s Verunkou už nebudeme tak často vídat. Svatbu měli naplánovanou také v Jizerských horách, měli domluvenou restauraci s hotýlkem kousek od Jablonce.

Všichni jsme postupně plánovali, jaké dary jim dáme, jak se tam dopravíme a takové podobné obvyklé starosti. Jenže pak někdo dostal ten ošemetný nápad, naplánovat únos nevěsty. Tak to by ještě nebylo tak neobvyklé, ale trochu se plány při vínečku vylepšovaly a všechno začínalo být v jiném světle. Alespoň pro někoho.

Slovo dalo slovo a nápad byl tady. Jednalo se o nápad, že když uneseme nevěstu, použijeme dvojnici, která ženicha odláká. To všechno by bylo ještě ok. Jenže se začalo zjišťovat, že jedna kamarádka musí jít za svědkyni, druhá tam bude mít moc známých, třetí se těsně před tím vrací z Moravy. Zůstala jen Kamča, ale ta napůl pomáhala svatbu organizovat, takže se nemohla vypařit ze svatby.

Začali jsme tedy přemýšlet, kdo má nějakou svolnou kamarádku, na takovéhle nápady. Jenže ouha, nikdo se k tomu neměl. Najednou Kamča navrhla, že bych se mohl stát tou falešnou nevěstou já. Všichni jsme se začali smát, ale ona se tvářila docela vážně, na to kolik jsme měli vypito.

Všichni jsme věděli, že Kamča pracuje u televize. Podle ní jsem byl jediný možný pro tuto bláznivinu. Nebyl jsem moc velký a při troše snahy se prý nechám namaskovat. Všichni nadšeně souhlasili, ani se mne neptali na názor. Přiznám se, že mne tato představa trochu vzrušovala, neboť jsem byl vždy na dámské prádélko a párkrát jsem ho již měl na sobě. Ale to nikdo z kamarádů nevěděl.

Kamča pomáhala Verče i s výběrem šatů, návrhem účesu, květinou a vším tím ostatním veledůležitým kolem svatby. Svatba byla v sobotu v pravé poledne v Jizerkách a já se měl u Kamči stavit kolem páté ráno doma. Pak že se sejdeme s ostatními a pojedeme za Verunkou. Kamča bydlí v malém domku v Hloubětíně. To sobotní ráno, ještě rozespalý, jsem tedy dorazil do tohoto domku, nevěda, co mne čeká.

Kamča otevřela a zvala mne dál. Řekla mi, že máme málo času, ale že má snad všechno připravené. Ať jdu do koupelny a oholím si nohy, že je tam vše již připravené. Říkal jsem, že to snad není nutné, pro jeden den, ale ona, že je nutné mít vše perfektní, jinak by to nebylo ono. Tak prý všechny chlupy dolů, i z rukou, hrudi, no prostě všude. Mám prý povolený proužek v klíně, jako mají děvčata. Ona musí ještě připravit šaty, takže si mne změřila a zmizela v druhém pokoji. Tak jsem mávnul rukou a šel jsem do koupelny. Byl tam krém a růžové žiletky Venus. Dal jsem se do toho, ale trvalo mi to skoro hodinu. Když jsem byl hotový, na celém těle byl jen proužek u přirození. Připadal jsem si hodně divně a zároveň vzrušeně.

Akorát, když jsem se chtěl obléci, zaťukala Kamča na dveře. Tak, jak prý jsem na tom. Ať se tedy ukážu. Zakryl jsem si klín, a ona mne rychle okoukla. Prý naprosto skvělé. A tady že mám kalhotky, které si má obléci a přijít za ní. Podala mi v dlani kousek ničeho, tedy látky, ale tak malý, že by mi nestačil na slipy i kdybych chtěl a zmizela. Byly to dvoje tanga tělové barvy, poměrně pevného materiálu. Jelikož jsem již dříve tanga zkoušel, věděl jsem, že mám problém. Musel jsem tedy zatlačit své kulky do podbřišku a zbytek stáhnout mezi nohy. Tato metoda má i svůj přesný název, věřili byste tomu? Nejprve jsem si dal jedny a na ně druhé tanga. Byly opravdu hodně tělové a měly tak svíravý efekt, že toho nebylo moc poznat.

Šel jsem tedy za Kamilou do pokoje, odkud jsem slyšel šicí stroj. Ona se ke mně obrátila a pronesla, že to tedy nečekala. Připadal jsem si před ní najednou naprosto nahý. A že prý musíme ihned pokračovat, protože máme málo času. Podala mi další bílé kalhotky, ty však byly divně vysoké a rozepnuté. Oblékl jsem si je a zjistil, že to jsou také tanga, spojená však s jakýmsi korzetem, končícím pod prsy. Korzetová část se zapínala na spoustu háčků a byla vyztužená vzpěrami. Látka kalhotek byla lesklá s jemným vyšívaným vzorem. Přistoupila ke mně a zapínala mi ty háčky na břiše. Mělo to pěkně stahovací efekt a já měl najednou útlý pas. Ještě mi podala bílou hladkou podprsenku bez ramínek. Pomohla mi ji zapnout a já byl v podstatě celý v bílém prádle. Odněkud vylovila silikonová prsa, odklopila košíčky podprsenky a vsunula mi je tam. Příjemně to zastudilo a já si najednou uvědomil, že se mi ta prsa přilepila. Nedala mi však čas na protesty, protože přeci bych něchtěl, aby se mi v ten nejnevhodnější čas hejbaly.

Dostal jsem bílý krajkový podvazkový pás. Odvedla mne sednout si na pohovku a bleskurychle mi nalakovala červeným lakem nehty na nohách. Byl to nějaký rychleschnoucí Astor. Dala mi druhou vrstvu a během několika minut bylo vše suché. Podala mi krásné bílé samodržící silonky s nádhernou širokou krajkou. Opatrně jsem si je oblékl a k hornímu okraji připnul pásky od podvazkového pásu. Byl to zvláštní pocit, nemít silonky až nahoru a cítit napínající se podvazky při každém pohybu.

Změřila mne v pase a zatvářila se zarmouceně. Ptal jsem se, co se děje a ona mi odpověděla, že ty šaty asi neobléknu. Jsou prý na štíhlejší postavu. Přesná kopie šatů, které si vybrala Verča, jen o dvě čísla větší, ale stejně úzké na chlapa. Prý můžeme použít klasický korzet, jestli to chci zkusit, protože asi nezvládnu tak rychle zhubnout. Trochu jsem se zalekl, ale nakonec souhlasil, s tím, že přeci kvůli takovému detailu to nezrušíme. Ze skříně vyndala nádherný bílý saténový korzet a jemným květinovým vzorem. Zkusíme ho prý jen nanečisto, přes ten kalhotkový co mám na sobě. Začala mi ho utahovat na zádech a já se nestačil divit. Za chvilku se mi o pár čísel zúžil pas a zároveň, jelikož byl přes prsa, vytvaroval dekolt. Silikonová prsa mi tlačila na mé vlastní, která vytvořila nahoře tvar, jako bych měl opravdová dámská ńadra . Pouze se mi ztížilo dýchání a nemohl jsem se ohnout. Kamča si najednou uvědomila, že je moc hodin a takže to zkusíme dodělat, než sundávat znovu korzet, abychom zjistili, jestli není ještě nějaký problém.

Podala mi krásné bílé boty na vysokém štíhlém podpatku s plnou špičkou a patou. Kolem kotníku vedl jeden pásek na zapnutí. Jenže byl problém se k těm botkám přes korzet ohnout. Tak Kamča si klekla a obula mi je. Tlačila mne špička, která byla poměrně úzká, ale prý si musím zvyknout, jiné nesehnala. Na podpatcích jsem trochu vrávoral, ale šlo to. Přinesla dlouhou bílou spodničku s jednou obručí vespod. Když mi ji na zadku zapnula, připadal jsem si vážně divně. Přes boky byla pružná látka těsně obepínající a pak tři vrstvy spodniček. Jak se dolů rozšiřovala, vynikal úzký pas stažený korzetem. Pomohla mi obléknout vrchní sukni, která i když jsem stál, byla kusem po zemi. Byla jemně nařasená a vzadu se zapnula na tři knoflíčky. Přes to mi zapnula korzet, který tvořil vršek šatů a zakrýval zapínání sukně. Korzet se zapnul vzadu na háčky a následně se stahoval tkanicí. Přes bříško měl látku hladkou a jakoby v záhybech, přes prsa měl zlatý vyšívaný vzor. Přesně zakrýval můj spodní korzet a nic nebylo vidět. Jen jak spousta látky tlačila na silikonová prsa, měl jsem v podstatě svá prsa vytlačená nahoru a dělala trochu žlábek.

Podala mi ještě krátký saténový kabátek s krátkými rukávky. Neměl zapínání, ale vypadal naprosto úžasně. Jsou to prý přesně stejné šaty, jako si vybrala Verča na svůj velký den.

Zeptal jsem se, jak si mám dojít na záchod, ale na to mi odpověděla, že až se svléknu na cestu. Jelikož mi korzety překrývaly kalhotky s vysokým pasem, nebylo možné je sundat. Je pravda, že jak jsem měl spodek stlačený, takže se mi ani moc nechtělo. Tak jsem opět souhlasil.

Zavedla mne k toaletnímu stolku, zakryla šaty ručníkem a začala mne líčit. Nanášela make-up, stíny rtěnku, pudr, řasenku, no prostě všechno co se dá a co holky používají. Pak mi na vlasy dala punčochu a na ní tmavou paruku. Když mi ji připevnila, začala vyčesávat vlasy do požadovaného tvaru. Byl jsem zády k zrcadlu a nic jsem neviděl. Zezadu šťouchala, tahala, česala a tak dál. Mezitím mi lakovala nehty na rukou francouzským stylem. Pak se najednou nic nedělo a ona mi řekla, ať se otočím k zrcadlu. Normálně mi vážně spadla brada. V zrcadle byla nádherná Verunka. Ofina padala trochu do očí, kolem spánku byl neposlušný pramínek vlasů, pak různě vyčesané vlasy do drdolu a v nich malinkaté perličky. Ještě mi zapnula perličková náhrdelník, ze kterého byly jakoby pramínky perliček klesající dolů k dekoltu. Pak mi dala na uši perličkové magnetické náušničky. Držely tím stylem, že z druhé strany lalůčku byl magnet a tak to drželo u sebe a nevypadalo to tak hrozně, jako klipsy. Byl jsem naprosto učarován.

„No snad jsi se nezamiloval. Máme však problém, trvalo to déle, než jsem čekala a musíme vyrazit takhle v šatech. “ ozvala se Kamča.

„No ty jsi se snad zbláznila, ne? Nepojedu celou cestu jako nevěsta, to nikdy.“

„Asi to tak bude, to zvládneš. Já si jen na sebe hodím šaty, ty si oblékni tady ty saténové rukavičky a dáme závoj. Stejně tě nikdo nepozná, tak co.“

Přehodila mi přes hlavu závoj a pomohla mi do rukaviček, které měly volné prsty a držely jen za tkaničku obtočenou kolem prostředníčku. Dosahovaly až k lokti a byly zdobené krajkou.

Já jsem byl fakt opravdová nevěsta. Kamča sbalila velkou tašku a šatuli, hodila ji do auta, pomohla mi ze schodů a posadila mne dozadu do jejího Passata, který stál na pozemku. Naštěstí nikdo nešel okolo, protože si divedu představit, jak každý obhlíží nevěstu. Říkala, že si nemohla brát na sebe šaty, aby nebyly zmačkané, tak se oblékne až tam. Jenže byl problém, že já byl jako nevěsta, takže jsem nemohl ani na svatbu. To je vymyšlené, kluci čekají na rozhledně, tam je restaurace ve které počkáš. Až Verču uneseme, tak půjdeš na rozhlednu a z okna bude vidět tvůj závoj. To přiláká a zmate ženicha, takže bude hledat tebe a ne Verunku. Kluci ti pomůžou. Bylo mi úplně jasné, že přijdu o obřad, ale zase jsem si užíval šaty, což bylo vlastně fajn.

Hodinku jsme cestou různě klábosili o svatbě a já si zvykal na to úžasné oblečení. Přijeli jsme rychlostí blesku k rozhledně. Kluci nevěřili vlastním očím když jsem vystoupil z auta. Nejhorší bylo, že jsem si musel přidržovat svatební šaty trochu vyhrnuté, abych si po nich nešlapal a viděl každý krok svých nohou v silonkách. A už se mi ke všemu pomalu začínalo chtít na malou. Když si mne prohlídli, trochu jsem se napil a šli jsme se podívat nahoru na rozhlednu. Byla to pěkná spousta kamenných schodů. Rozhledna byla nově rekonstruovaná kamenná věž se střechou a zakrytou vyhlídkou. Do vyhlídkové místnosti vedly ze schodiště ještě pevné tlusté dřevěné dveře. Bylo tam připravené dřevěné křeslo, postavené u okna, na kterém byla bílá kožešinka. Vypadalo to naprosto suprově. Když budu sedět u okna, bude vidět můj závoj z dálky.

Tak jsem si tam sednul jako princezna. Uhladil jsem si šaty a ze srandy pokynul kamarádům. Bylo to docela pohodlné. Najednou ke mně všichni přiskočili, zkroutili mi ruce za opěradlo a cítil jsem zaklapnutí pout ocelových pout.

Ptal jsem se jich, co blbnou, ale oni mi vysvětlili, že takhle bude jistota, že si to nerozmyslím a hezky počkám, až ženich přijede. Ale že to bude až tak za dvě tři hodiny, a to by mne nemuselo nakonec vůbec bavit. Tak se raději pojistí. Nato mi dali do pusy divný bílý průhledný roubík, který mi za hlavou zapnuli a já jen lehce huhlal. V puse byl docela příjemný i přes to, že měl tvar penisu, přes pusu byl zapnut průhledným latexovým páskem. Ještě mi řekli, ať dám nohy způsobně k sobě, na což jsem stejně nemohl nic dělat a oni mi v kotníkách spojili bílým koženým řemenem. Ten ještě přichytili dalším řemínkem k noze křesla, dalším silným bílým řemenem mi spoutali nohy nad koleny a pak mi vše zakryli sukněmi. Na podlahu před křeslo položili klíček od pout a kochali se svým dílem. Popřáli mi, ať si to hezky užiju, otočili se, zavřeli dveře, které zvenčí zamkli klíčem a odešli.

Byl jsem naprosto bezmocný, sám ve vyhlídkové místnosti staré rozhledny a připadal jsem si jako Šípková Růženka, jen jsem nespal. A pak jsem slyšel nejasný rozhovor z pod rozhledny a odjíždějící auta. To přece nemohli myslet vážně. Přeci mne tu nenechají takhle bezmocného. Sice jsem věděl, že dole v restauraci je obsluha, jenže rozhledna je oficiálně zavřená, takže nikoho nenapadne, že by tu někdo mohl být. Křičet jsem nemohl a pouta držela pevně. Chvilku jsem se zkoušel různě kroutit, ale nemělo to žádný efekt.

Čas se neúnosně vlekl. Chvilkama jsem i lehce klimbnul. Najednou jsem slyšel zase ze spoda auta, pak hlasy a nakonec se rozletěly dveře a v nich stál ženich, můj zachránce.

Vrhnul se ke mně a se slovy: „ Co ti to udělali, Verunko moje,“ mi odhrnul závoj. Jeho zděšení bylo dokonalé, když mne poznal. To opravdu nečekal

„Kde je Verča?“ zeptal se výhrůžně a já jen něco zamumlal. „No to si vypiješ“ a vrazil mi facku, že se mi skoro otočila hlava. Otočil se, třísknul dveřma a já byl zase sám.

Dole byla slyšet pěkná hádka a auto zase odjelo. Po chvilce odjelo druhé a najednou bylo tíživé ticho.“ Vždyť mne tady nechali!!!“ blesklo mi hlavou a docela jsem se začal bát. Jenže se začínalo smrákat, v rozhledně již nebylo skoro vidět a já tady pořád seděl naprosto bezmocný. Celé tělo mne bolelo, ale nemohl jsem se ani hnout. Huhlání přes roubík dole nebylo ani slyšet. Najednou jsem slyšel bouchnutí dveří a startování auta. Zkusil jsem hlavu nastrčit co nejblíže k oknu a hýbat s ní. Auto zase vypnulo motor a dlouho se nic nedělo.

Po chvilce se zvolna otevřely dveře a v nich stála mladá servírka z  restaurace. Zvědavě se na mne dívala a já jen něco zahuhlal ve stylu „prosím o pomoc“. Přistoupila ke křeslu se zájmem si mne obhlížela.

„Co tady ještě děláte? Vždyť já myslela, že jste odjel s ostatními. Mohla jsem Vás tady zapomenout, kdybych si nevšimla toho závoje.“ S těmito slovy mi rozepnula roubík a já měl najednou volnou pusu.

„Já Vám mooooc děkuju, kamarádi, nebo co oni vlastně jsou, mne tady asi zapomněli. Prosím, pomozte mi, klíček od pout je támhle na zemi“ hezky jsem prosil.

Podala mi klíček a pomohla mi zbavit se pout. Ruce jsem měl naprosto nemotorné. Vyhrnul jsem si sukni, což mi před ní připadalo divné a uvolnil si nohy.

Začal jsem jí vysvětlovat svůj problém, jak musím rychle na WC a pak musím za kamarády na svatbu, protože nemám doklady, mobil ani peníze. Pomohla mi sejít z rozhledny do restaurace, protože jsem měl pěkně vratké nohy a já šel na WC. Zamyslel jsem se před dveřmi a pak stejně zašel na dámské. Byl hrozný problém uvolnit si spodek a tak jsem jen po chvilce zvládl vytáhnout ho ven kolem kalhotek mezi nohama. To byla úleva! Jenže co dál a tak jsem si penis zase pokorně vrátil zpět mezi nohy, jakoby tam měl být už napořád.

Vyšel jsem ven a poprosil slečnu Terezku, jak se mi servírka představila, jestli by mne nemohla odvést do hotelu, kde byla svatba. Jenže pak mi došlo, že se tam přece takhle nemohu objevit, protože zvláště starší svatebčané by mohli mít šok z druhé nevěsty.

Terezka se mi nabídla, že mohu přespat u ní a druhý den se zkusím spojit s kamarády. Souhlasil jsem s ní a ona mne odvezla starou Feldou asi půl hodinky daleko do nějaké vesnice, kde uprostřed stála bytovka. Zaparkovala a řekla mi, ať jdu s ní, že bydlí v druhém patře. Jelikož byla černá tma, ani jsem se nebál diváků. Vyšel jsem s ní do jejího bytečku.

Najednou jsem se cítil uvolněně. Terezka mi pomohla ze svatebních šatů a pak mne poslala do koupelny, že už musí jít spát. Půjčila mi dívčí pyžamko, tričko s medvídkem a kraťásky, prý nic mužského tady nemá. Pod pyžamkem jsem si nechal ty kalhotky a podprsenku, jelikož se mi stejně prsa neuvolnila. Ustlala mi v obýváku a než jsem vyšel ven, ona již byla zavřená v ložnici. Přes dveře jsem jí popřál dobrou noc, ale ona mi ani neodpověděla.

Vyspal jsem se na pohovce a ráno bylo najednou zase líp. Tedy, myslel jsem si to.

Po společné snídani mi nabídla, ať si půjčím nějaké její oblečení. Nechápavě jsem na ni koukal, jenže jsem si uvědomil, že svoje oblečení nemám. A jet ve svatebních šatech bylo přeci jen trochu divné. Podala mi modré dívčí tričko, které mi bylo přes prsa těsné. Vážně jsem je měl stále přilepené. Podala mi i asi troje džíny, ale ani do jedněch jsem se nevešel. Nakonec mi podala černou širokou sukýnky s bílými punťíky, která byla v pase na gumu. To už bylo lepší. Podala mi i tělové punčocháče se slovy, že jsou přeci jen lepší, než ty bílé. Natáhl jsem si je na nohy a znovu si uvědomil své nalakované nehty na nohách. Boty však žádné neměla, tedy alespoň ne mou velikost a já si musel opět obout ty bíle svatební. Pomohla mi nasadit paruku a trochu mne jemně nalíčila. Paruku přečesala a vyndala z ní svatební ozdoby. Zase jsem si připadal jako holka a docela si to užíval. Půjčila mi ještě tmavě modrý svetřík a bundičku do pasu. Ta mi byla jen taktak, protože nebyla moc pružná.

Nakonec jsme spolu dali svatební oblečení, korzet a zbytky věcí do střední sportovní tašky, načež mi ještě vtiskla do dlaně 500 Kč na autobus. To mne vážně popadlo zděšení, myslet si, že pojedu autobusem do Prahy v dámském oblečení. Nakonec jsem také zjistil pěkně protivnou věc. V dnešní době, když se najednou ocitnete bez mobilu, nepamatujete si jediné číslo a tím pádem kamarádům nezavoláte. Slíbil jsem jí tedy, že jí je vrátím, jak jen budu moci. Vyšli jsme ven, kde na nás trochu zvědavě koukaly dvě sousedky. Připadal jsem si hodně divně v dámském oblečení, když mi vítr fouknul pod sukni a zastudil na nohách v silonkách.

Feldou mne zase odvezla k rozhledně, protože musela rychle otevřít restauraci. Tam již byli nějací turisté a naštěstí také Kamila s autem. Pěkně jsem ji sprdnul a ona se hrozně omlouvala, že na mne nezapomněla, jen si myslela, že mne kluci odvezli. A oni zase, že mne odvezla ona. Což bylo takové kolečko. Jenže nikdo nebyl natolik střízlivý, aby pro mne dojel, tak jela hned ráno. Zároveň si prohlížela mé nové oblečení.

„Koukám, že se ti to nakonec líbí, ne?“ zeptala se s potutelným úsměvem.

„ A ty náhodou nevíš, kde mám svoje věci? „ zatvářil jsem se pěkně výhrůžně.

„Ježíš, oni zůstaly u mne. No to jsem to teda vyvedla. Tak pojď, pojedeme do Prahy.“

Rozloučil jsem se s Terezkou, vrátil jí to pětikilo a šaty že jí vrátím co nejdříve. Celou cestu mi Kamila vyprávěla o svatbě a já si užíval tu radost z voňavého Terčina oblečení, takže jsem ji skoro nevnímal.