Kam mě dostala globální krize 2.díl - Pavel
Vítek seděl u svého počítače, prohlížel došlou poštu, a spokojeně pokyvoval hlavou. Od té doby, kdy ho vyhodili z práce kvůli snižování stavu zaměstnanců uplynul již měsíc. On ale nezahálel, pracoval tvrdě od rána do noci na svém snu. V aukční síni se mu podařilo vydražit obrazy po rodičích, a sedmimístná suma, která přišla na jeho účet, mu doslova vyrazila dech. Něco málo přes milion a půl. Jasně si spočítal, že suma zase není tak veliká, aby si jí při součastných úrocích užíval jako rentiér. Ve své hlavě už měl ale úplně jasný cíl. Veškeré jeho snažení se upíralo pouze jedním směrem. Stát se ženou. Hodně si teď dopisoval s Nikol, kterou poznal prostřednictvím internetových stránek o shemale. Ona ale zůstala někde uprostřed cesty, cesty mezi mužem a ženou. Vítek chtěl ale dojít dál, chtěl dojít až na konec,
V kuchyni cvakla rychlovarná konvice. Rychle vstal od stolku s počítačem, a jistým krokem zamířil do kuchyně. Na parketách byl slyšet klapot jeho střevíčků na vysokém podpatku. Úzká sukně mu nedovolovala dělat dlouhé kroky, a na jeho stehnech se rýsovaly podvazky, které napínaly černé punčochy. Doma se už oblékal výhradně do ženského oblečení. Jeho ruce, s dlouhými, červeně nalakovanými nehty, obratně uchopily šálek s připravenou kávou, a zalily ho vodou. Vrátil se zpátky k počítači, a již poněkolikáté si přečítal došlý mail od Nikol. Přijede se podívat do Prahy, a on jí nabídl, aby u něj přespala. Připadal si, jako když jí zná už roky. Přes skype spolu hovořili dlouhé hodiny. Netrpělivě sledoval hodiny na zdi, jejichž malá ručička se přiblížila k osmé hodině. Ano, dnes večer, se má s Nikol setkat. Přespí u něj doma, a ráno bude pokračovat v cestě do Vídně, kde má, jak ona říká, nějaké focení.
Odbíhá ještě do koupelny, a v zrcadle kontroluje svůj make up. Rtěnkou si ještě upravuje rty, a prodlužovaní řasenkou si opravuje řasy. Musí se trochu usmát, když si vzpomene na svoje první neobratné pokusy o zkrášlení obličeje. Byl na sebe ale tvrdý, a několikrát za den si smyl svůj make up, a znovu se celý zkrášlil. Jeho největším problémem bylo ale vymyslet nové jméno. Jméno ženy, která teprve vznikne, ale která by už teď měla svoji mailovou schránku, která by už teď zkoušela posílat nabídky na práci. Nakonec se rozhodl pro Moniku Markovou. Dvě M nu připadaly dráždivě. A taky už na adresu Moniky přišly mailové odpovědí na nabídku práce ve studiu Live Chat. Objevil i jejich internetové stránky, kde nabízeli dívkám práci v sedmi tématicky upravených pokojích pro přímý přenos, a za desetihodinovou směnu by si vydělal tři, a až pět tisíce korun, podle úspěšnosti jeho projevu, a zájmu o jeho osobu.
Z myšlenek ho vyrušilo zazvonění mobilu. Byla to Nikol, která byla přesná jak hodinky. Zaparkovala před domem, a čeká až jí přijde otevřít. Vyšel rychle na chodbu domu, a přivolal si výtah. Naučeným pohybem si odrhnul z čela prameny kaštanových vlasů, které si pro dnešní den upravil kulmou do velkých vln. Neměl je ještě moc dlouhé, ale byl rozhodnut si nechat vlasy uměle prodloužit. Neměl ale prozatím odvahu přijít do vlasového studia jako muž, a žádat prodloužení a zahuštění vlasů. S tím bude muset ještě počkat. Co však už neřešil, byly jeho občasné výlety s košem na odpadky, a večerní procházky. Proto i teď jistým krokem přešel k výtahu. Ještě si úplně nepřivykl na tah přilepených epitet, jejichž pohyb při chůzi v něm vyvolával pořád vlnu vzrušení. V přízemí
potkal nějakou sousedku z domu. Dnes už se lidi v tom ohromném domě o dvanácti patrech ani pořádně neznají. Slušně ji pozdravil vyšším hlasem, a cudně sklopil svoje obrovské modré oči. Aniž by se nějak zarazila, odpověděla na pozdrav, a spěchala do výtahové kabiny.
Vycházím před dům, a cítím vlahý jarní vítr, jak se mi dere pod krátkou sukni. Doposud je to pro mě hodně vzrušující pocit na který jsem si ještě nezvykl, a zároveň si připadám dole úplně odhalený. Z Mercedesu na parkovišti před domem vystupuje nějaká blondýna. Ano, na autě vidím holandskou značku, jasně, musí to být Nikol.
„Hi, my mane is Monika,“ vítám ji, a z její krásy se mi úplně zatočí hlava.
„Ahoj, jsem ráda, že tě konečně poznávám,“ odpovídá mi na pozdrav, a naprosto přirozeně mě políbí na obě tváře. Její hlas zní trochu zastřeně, ale dokonale žensky. Automaticky ji beru z ruky tašku, a zvu ji ke mně nahoru. Beru jí tašku z ruky! Od té chvíle kdy jsem jí uviděl, nemůžu o ní uvažovat jinač než o ženě. Její vzhled je dokonale ženský!
„Jaká byla cesta?“ ptám se jí ze slušnosti ve výtahu. Ale její blízkost, a hlavně její hluboký lodičkový výstřih, který odhaluje její krásná prsa, mi nedovolí se moc soustředit.
„Vypadáš báječně,“ chválí můj vzhled, a hladí mě rukou po vlasech. Má nalepené nekonečně dlouhé nehty, které krásně prodlužují její prsty ozdobené zlatými prsteny.
Po večeři, kterou jsem jí připravil, a kterou mi hodně pochválila, jsme se usadili do křesel v obývacím pokoji. Pořád na ní musím obdivovat ty dokonale ženské pohyby, s jakými si dokáže odhrnou blonďaté kadeře z tváří, nebo uhladit krátkou koženou sukýnku na svých stehnech.
„Tak počkej, kde jsme to přestali,“ ptá se mě, a při tom se přehrabuje ve své velké tašce „aha, už si vzpomínám, tady je kontakt na profesora Patponga z kliniky v Bangkoku, už jsem mu o tobě říkala,“ podává mi kousek papíru se jménem a mailovou adresou.
„Jo, a málem bych zapomněla, to je pro tebe,“ vytahuje větší krabici s nějakými léky „to jsou ty hormony o kterých jsme mluvili, ber to jako dárek ode mne,“ její úsměv je dokonalý, a úplně mě odzbrojuje. Sedíme dlouho do noci, a ona mi vypráví svůj životní příběh. Příběh ponižovaného chlapce, který se nedokázal začlenit do komunity mladých mužů, a spíš inklinoval k holkám. Nikol vyřešila situaci tak, že když poznala, že se nachází v trochu jiném těle, než by si přála být, podstoupila plastickou operaci prsou v Bangkoku. Do Holandska se potom vrátila jako žena, ale ponechala si svoje mužské orgány.
„Teď když nad tím tak přemýšlím,“ dokončuje svoje vyprávění „tak ti úplně schvaluji tvoje rozhodnutí podstoupit úplnou přeměnu.“
Postupně jsme se vystřídali v koupelně, ale protože mám doma jen jednu manželskou postel, uleháme vedle sebe jako dvě kamarádky. Nikol má krásnou růžovou noční košilku s kalhotkami. Ještě než usneme, tak mi ukazuje svoje prsa, a vysvětluje, co mě asi čeká. Bere moji ruku, a pokládá mi jí na svoje prsa. Opatrně je mačkám, a připadají mi naprosto přirozená. Nikol má pouze malé jizvičky pod prsy a v podpaží, které by zasvěcenému pozorovateli mohly prozradit, o co se jedná. Usínáme jako dvě nejlepší kamarádky, já mám hlavu zabořenou do jejích voňavých vlasů, a ona se ke mně tiskne naprosto bezelstně a přirozeně…..
Deštivé ráno vůbec neukazuje na to, že by se z něho měl vyklubat letní den. Do haly Ruzyňského letiště vchází mladý muž. Od doby co se naposled viděl s Nikou uběhlo už několik týdnů. Za tu dobu se stačil spojit s profesorem Patpongem v Bangkoku, a dokonce získat termín pro svoji operaci. Poznal, že všechno je jen otázka peněz a kontaktů. Zaslal profesorovi několik svých fotografií celé postavy, a zpět obdržel počítačovou animaci ženské postavy, která ale vycházela z jeho tělesných proporcí. Dokonce
si na klinice domluvil i všití vlasů, které mu profesor nabídl. Do odletu letadla zbývalo již jen asi čtyřicet minut. Ještě mohl volit cestu zpět, ale to by se vrátil zpátky do světa ponížení, a životních ústrků. Ne, byl pevně rozhodnut udělat to, pro co ty poslední měsíce žil.
Jedinou jeho obavou zůstával fakt, že jeho doklady byly vystaveny na muže Marka Vítka, ale z Thajska se měla vrátit Monika Marková. Příliš se tou myšlenkou ale netrápil, doufal, že se situace nějak sama vyřeší, až se vrátí. Uvažoval taky o tom, že by potom navštívil nějakou poradnu v Praze, a požádal je o pomoc při řešení jeho problémů. Z netu se dozvěděl, že většinu problémů s podobnými lidmi jako byl on, řeší v Praze doktorka Fojtková. No, uvidí, až se vrátí……..
pokračování
