Jenom hra - Národ Amar - Dievka

01.06.2024 14:14

Národ AMAR



V sluchátkách se znovu ozve ženský hlas: ″Vybrala sis Národ AMAR. Nebudeš na sebe poutat pozornost ostatních. Jeho příslušníci věří, že jsou původní lidský národ. ″Rozumní v míru – houževnatí ve válce.″ To říkají sami o sobě, ale ostatní Národy na ně mají jiný názor. Byli kdysi kočovníky a otroky, stali se dobyvateli, otrokáři a postupně ovládli Mezihoří. Snad jen Prvotní Bytosti vědí, kým budou příště. Budou dál zářit jako vítězové, tvůrci velké říše, která přetrvá tisíce let, nebo jejich sláva pohasne a stanou se znovu otroky? Ale možná to nevědí ani Prvotní Bytosti, jejichž setkáním vznikl celý Kosmos. Možná to ví jen Prvotní bytost, která stvořila Prvotní Svět. Ale možná ji to vůbec nezajímá, protože tento svět je jen stínem a slabým odrazem Prvotního světa. Možná si Prvotní bytosti už dávno našly jinou hračku, stvořily další Kosmos, kdo ví? Většina Národa Amar na Prvotní bytosti zapomněla, nebo má jejich příběhy a legendy jen za pohádky. Většina nikdy před ostatními nepřipustí, že v sobě živí naději v existenci Prvotních bytostí. Byli by za blázny. Takže počítej s tím, že si před ostatními musíš dávat pozor, co říkáš...″


Průvodkyně hrou se na chvíli odmlčí a na ploše monitoru se objevuje nápis, který sděluje: 'Toto jsou tvoje výchozí Schopnosti jako příslušnice Národa AMAR: Fyzická síla 1, zdraví 2, ráznost 1, hbitost 1, vnímavost 1, vzrušení 0, chytrost 1, síla vůle 1, intuice 0, intriky 2.'


V sluchátkách se znovu ozve hlas Průvodkyně: ″Vybrala sis svoji postavu. Udělej si pohodlí a na chvíli zavři oči. Nadechni se, zadrž dech a pomalu vydechuj. Hluboký nádech… zadržet dech… pomalý výdech. A znovu...″ Uděláš co ti ten hlas říká, zavřeš oči a zaposloucháš se do uklidňující hudby. Po chvíli hlas pokračuje: ″Ponoř se do příběhu. Představ si, že jsi v lese a skláníš se nad studánkou. Teď ti ještě povím, co v odrazu na hladině studánky vidíš, ale až se příště budeš chtít podívat na svůj obraz na klidné hladině, nebo v zrcadle, uvidíš už i bez mé pomoci, kým jsi.″ Když hlas utichne, všimneš si, že se hudba změnila, zeslábla a nahradilo ji šumění větru ve větvích, zpěv ptáků a bzučení hmyzu. Některé ptáky poznáváš, jiní ti přijdou neznámí až exotičtí. Po chvíli máš pocit, že cítíš zvláštní směs vůní. Je to vůně stromů, květů a trávy. Zaslechneš i slabé zurčení vody, jako by vytékala ze studánky, cítíš i vlhko a vůni vody.



Žádná hra přece nemůže být tak dobrá, aby v člověku vyvolala tak dokonalou iluzi. Že by to byla síla sugesce? Ale copak na tom záleží? Možná se do této hry jen vciťuješ víc, než u jiných her. Možná je to jen tím, že skutečný svět, ten který je kolem tebe právě teď, příliš neodpovídá tvým představám o světě, v kterém chceš žít? A nebo jen hledáš něco, co by ti dávalo víc smysl? Ze svých úvah jsi vytržený Průvodkyní, která pokračuje svým podmanivým hlasem ve výkladu.


″Ostatní Národy zpochybňují označení Národa Amar za 'Rozumný lid' jen v bezpečné vzdálenosti, což o něčem svědčí. Vzhledem se od ostatních Národů moc neliší. To, že si většina nedovolí říct jim do očí, co si o nich myslí, způsobilo především to, že si jako první vytvořili pravidelnou armádu. Využívají dokonalého výcviku vojáků, jejich specializace a především spousty špehů. Z hladiny studánky se na tebe dívá krásná dívka s velkýma šedýma očima, drobnými, ale krásně tvarovanými rty, čistou pletí a tmavými vlasy, které má stažené do ohonu. Mrkne na tebe a usměje se, ještě víc se usměje, když si uvědomíš, že jsi právě koketně mrkla sama na sebe. Našpulíš na svůj odraz rty a potom si po nich velmi zvolna přejedeš špičkou jazyka. Líbí se ti, co na hladině vidíš? Věřím, že ano. Ale teď jsi unavená. Chce se ti spát. Stačí se na chvíli natáhnout do trávy, vedle studánky. Jenom si na chvilku zdřímneš a pak už začneme.″



Zavíráš oči a posloucháš všechny ty zvuky kolem sebe. Díky tomu, že máš zavřené oči, si připadáš, že ses opravdu ocitl v lese. Před očima vidíš les a nějak víš, že je to les daleko jižně od hlavního města Mezihoří, Vyšehradu. Je to jako by ses nad ním vznášel, jako pták. Klesáš dolů a koruny stromů se blíží. Potom zahlédneš mezi stromy malou mýtinu. Na ní někdo leží. Přiblížíš se na úroveň korun mohutných listnatých stromů. Na palouku leží osamělá dívka. Klesáš níž, až jsi ve výši spodních větví buků a dubů, lemujících travnatý palouk. Dívka leží na břiše a pomalu, rytmicky oddechuje. Potom se najednou otáčí na záda, ale neprobudila se. V její tváři je ale vidět znepokojení. Dozajista spí, nejspíš vyčerpaná dlouhou cestou. A určitě se jí právě něco zdá, ale tohle není zrovna nejlepší místo pro snění. V bezpečí postele ano, ale tady, uprostřed blat? Kdo to je, ale především co tady vůbec dělá? Pro osamělou dívku jsou cesty nebezpečné v každé době. A najednou máš opravdu pocit, že jsi to ty, kdo leží na palouku v lese a tráva tě šimrá v obličeji...



VI.



Opravdu jsi usnula? Nevíš jak dlouho to trvalo, možná šlo jen o mikrospánek, mohla to ale být klidně i hodina. Ocitla jsi se v klidném světě snů. Je v něm tak teplo a útulno. Ale nečekaně tě vyruší nepříjemně ostré světlo. Neodbytně ti proniká skrz zavřená oční víčka. Mírně pootevřeš oči, podrážděně mžouráš a snažíš se zakrýt si oči rukou. Ale to spalující světlo snadno pronikne i skrze tvé prsty. ″Ve jménu všech bohů!″ Zamumláš, otočíš se na bok a zaboříš nos do trávy. Tak je to lepší. Moment, něco není v pořádku. Ať se otočíš na kteroukoli stranu, vidíš kolem sebe jen les. Tvůj pokoj zmizel. 'Ale vždyť tak je to v pořádku,' ozve se hlas v tvém nitru. 'Podívej s na oblohu a přesvědč se, že všechno je jak má být,' vyzývá tě ten vnitřní hlas. Zvedneš hlavu k obloze. Dvě hvězdy na obloze, po které krouží ve svém nekonečném tanci kolem sebe a spolu vytvářejí hlavní zdroj světla. Větší oranžová má jméno SORAJ, což znamená SVĚTLO, ale i OTEC. A menší, ale zářivější bílá hvězda, která se jmenuje BHAJAN, což znamená MENŠÍ, nebo i BRATR.



Proč o tom vůbec přemýšlíš? Dvě slunce jsou ta nejtriviálnější věc. Většina lidí jen zřídka zírá na oblohu, zírat na ni se považuje za divné. Co bude dál? Budeš přemýšlet o tom, kde se berou na světě sny, kam odlétají na zimu tažní ptáci, o Nebeském Prstenu ? ČAKRAKAR PADATH je starobylé jméno prstence na nebi, který někdy vypadá jako obří duha. Přes den jeho světlo slábne, až je průsvitně bílý a někdy na modré, nebo fialové obloze úplně mizí. Barva oblohy se mění podle toho, která ze dvou hvězd právě vládne dni. Nebeský Prsten, přes den sotva viditelný, se v noci třpytí jako stádo hvězd. Jejich pastýřkou je SELENA, kroužící mezi světem MHATHAIR, (jehož jméno GAIJA se nevyslovuje) a Nebeským Prstenem. Vedle svitu Nebeského Prstenu je SELENA, což znamená i SESTRA, další zdroj přirozeného světla v noci. Pravidelně mění fáze, až z oblohy úplně zmizí, aby zase dorostla. Další tvé smysly se probouzejí. Do nosu se ti vkrádá kořeněná vůně trávy, opět slyšíš kolem cvrlikat ptáky a paprsky hvězd tě hřejivě hladí po kůži...






VII.



Ale taky tě bolí nohy, kručí ti v břiše a máš žízeň. Musíš s napít. Vstaneš a dojdeš ke studánce, aby ses napila. Skloníš se nad hladinou a vidíš v ní odraz. Napřed je ti ta tvář jen povědomá, než si uvědomíš, že je to opravdu tvoje tvář. Tvář, kterou vídáš pokaždé, když se podíváš do zrcadla. Vypadáš přesně tak, jak tě Průvodkyně popisovala. Žízeň je obrovská, ponoříš tvář do studánky a piješ přímo z hladiny. Když piješ ze studánky, chutná ti její voda jako nebeský nektar. Na pohádky o čarovných studánkách ani nevzpomeneš. Piješ tak dychtivě, až se zakuckáš. Když se kašel konečně utiší, cítíš zvláštní mravenčení na hrudníku. Vidíš se v odrazu na vlnící se hladině. Ty vlny ti dělají větší prsa? Dotkneš se jich oběma rukama. Vážně máš větší prsa! Neodoláš pokušení stisknout je. Vyjekneš bolestí. Spolu s bolestí se probouzejí také vzpomínky, ale ty tvoje jsou pořád jako v mlze. Víš že jsi v lese, ale vůbec nevíš proč. A co je horší, vlastně nevíš ani kdo opravdu jsi. Ať byl spánek dlouhý jakkoli, je na něm něco divného.


Co se ti vybavuje, to jsou zvláštní sny, které se ti zdály. Z nejdivnějšího z nich si nevzpomínáš skoro na nic. Jediné co ti z prvního snu utkvělo v paměti je to, že jsi se v něm ocitla v jakémsi podivném světě, kde jsi ani nebyla sama sebou. Lidé v Mezihoří sice ztrácejí víru v Prvotní Bytosti, ale víra ve význam snů je stále velká. I ty věříš, že sny jsou původem všech myšlenek a věcí, které se dějí ve skutečném světě. Zdály se ti ještě čtyři další sny. A i když i z nich si pamatuješ jen útržky, víš že jeden z těch snů vyjadřoval tvoji skutečnou osobnost. Pokud si dokážeš vzpomenout který sen to byl, rozpomeneš se na další podrobnosti ze svého života, na své jméno a snad i na důvod, proč jsi tady a kam máš vlastně namířeno. V prvním snu jsi byla Herečkou, v druhém Sirotkem, ve třetím Šlechtičnou a ve čtvrtém Tulačkou. Kým opravdu jsi?

Herečka
Stručně řečeno, měla jsi v tom snu klidnou minulost a víceméně dobré vzpomínky. Jsi ale vážně ta dívka, která si už přivykla na pohodlí života v těch lepších čtvrtích města, která sní především o slávě na divadelních prknech a obdivu? V tom snu jsi to chtěla a to přímo zoufale. Za jakoukoli cenu. Tvůj tvůrčí duch byl silný, odhodlaný, cílevědomý a alespoň základy herectví už jsi měla zvládnuté. Tvoje osobnost v tomto snu byla veselá, novým věcem otevřená, zvědavá a také hravá.



Sirotek
Stručně řečeno, měla jsi v tom snu minulost plnou bolesti, smutku a ztrát, kvůli kterým tě stále pronásledovaly noční můry. Všechno dobré, co bylo v tvém životě, to bylo zničeno během jednoho jediného dne. Spoustu lidí by něco takového zlomilo. Ale ne tebe. Přežila jsi to a nehodlala se jen tak vzdát. Naučila jsi se řeči Elfů, Trpaslíků i Skřetů, což ti dává výhodu v oblasti obchodu a smlouvání. Tvoje osobnost v tomto snu byla opatrná, hodně uzavřená, nedůvěřivá a rozvážná.



Šlechtična
Stručně řečeno, měla jsi v tom snu komplikovanou minulost. A proto jsi se rozhodla za sebou spálit všechny mosty. Tvůj starý rod se tě zřekl. Pravděpodobně navždy. Nehodlala jsi jen tiše přijímat rány osudu, ale vracet jeho údery vším, co máš. Vyznáš se v etiketě, zákonitostech, vztazích a zvycích ve zdejší vyšší společnosti. A taky toho víš celkem dost o politice a historii. Tvoje osobnost v tomto snu byla arogantní, sebevědomá, cynická, ale také velmi odhodlaná.



Tulačka
Stručně řečeno, měla jsi v tomto snu těžkou minulost, vyrostla jsi v těch nejchudších čtvrtích města. Že jsi tam dokázala přežít, to o tobě už samo o sobě hodně vypovídá. Viděla a zažila jsi tam věci, které nepochopí, kdo je nezažil. Víš jak přežít v brutálním bludišti městských ulic, jak krást, aniž by tě někdo chytil, kde můžeš dobře prodat kořist. Neumíš číst ani psát, ale kdo tohle k čemu potřebuje? Tvoje osobnost v tomto snu byla hrubá, impulzivní, mazaná a vytrvalá.


Už víš ke kterému z Národů patříš. Národ Amar patří ke stejnému etniku jako Národ Avar, žijící za Velkou řekou na jih od Mezihoří, ale obrovské množství prastarých křivd, vzájemných nároků na sporná území a časem vzniklých kulturních rozdílů mezi nimi vytvořilo hlubokou propast, která už zřejmě natrvalo rozdělilo jeden Národ na dva. Význam jména AMAR: V prastaré původní řeči znamenalo Člověk a přeneseně také Nesmrtelný nebo Věčný. Amar je pojmenování, které vyzařuje majestát věčného koloběhu života, vyjadřující že nikdo, příslušný k tomuto Národu, nikdy nezapomene na sílu, kterou nosí ve své duši. Tedy tak je tomu podle většiny příslušníků tohoto Národa. Elfové si myslí něco podobného o sobě, Trpaslíci si to o sobě mysleli, než byli zotročeni. No a Skřetům je zase lhostejné, co si kdo myslí o nich. Co si o sobě myslíš Ty?



VIII.