Jenom Hra - Kdo vlastně jsi? - Dievka

26.11.2024 22:49

Máš dost k přemýšlení nad čtyřmi sny. A do toho ještě zjištění, že podobně jako ty, jsou na tom další tři dívky, každá z jiného Národa. Vybavuješ si fragmenty každého ze snů a snažíš se rozeznat, který z nich skutečně reprezentuje tvoji osobnost. Vzpomínáš na radost a nadšení dívky, toužící být herečkou, na houževnatost a instinkty přežití kupecké dívky, ale také na sebevědomí a odhodlání šlechtické dívky a na mazanost a vytrvalost dívky tulačky. Každý sen odhaluje jiný aspekt, takže je těžké vybrat jen jeden. Máš pocit, že v každém ze snů je nějaký aspekt tvého skutečného já. Věnuješ chvíli tomu, abys vstřebal všechny informace. Svět Mhathair je mnohem realističtější, než by sis kdy dokázal představit, s vlastní bohatou historií, kulturami a jazyky a cítíš, jak se do něj noříš víc a víc. Přestáváš jej vnímat jako pouhou hru. Je to zvláštní pocit, cítit tento svět všemi smysly. Tvůj pokoj zmizel. Kamkoli se podíváš, vidíš buď stromy, některé známé, jiné podivné, také poletující ptáky na obloze a motýly, létající z květu na květ na mýtině, kde klečíš u studánky. Věříš, že výběr snu ti pomůže a přinese další vzpomínky.

 

Víš, že se musíš rozhodnout, abys získal více vzpomínek. A že se musíš rozhodnout rychle, jinak se dál nedostaneš. Ještě jednou zvážíš všechny čtyři sny. Herečka, sirotek, šlechtična a tulačka. Každý z nich odhaluje část tvého pravého já, ale který z nich tě nejlépe vystihuje? Vždy jsi měla kreativní jiskru, jako ji má herečka, ale také jsi čelila nepřízni osudu, tak jako sirotek. Pokud nevíš, jak se rozhodnout, potom, než se ztratit v nekončících úvahách, ve většině případů vyslyšíš svůj instinkt. Což vždy dopadne tak, že si prostě zvolíš první možnost, která se nabízí.

 

Takže to uděláš i teď. Vybereš si první sen, ten o herečce. Když se soustředíš na tento sen, začnou se ti vybavovat další podrobnosti. Jsi mladá dívka s vášní pro herectví, vždy dychtivá vystupovat a bavit ostatní. Máš přirozený talent oživit postavy a upoutat pozornost publika. Vzpomeneš si na vzrušení z toho, že stojíš na jevišti, na pohledy dívek, které ti závidí krásný kostým, i pohledy chlapců, mužů i starců, kteří by tě rádi viděli bez kostýmu. Na to vzrušení z možnosti muže škádlit a dívky svádět, aby ti pomohly s učením role, při čemž se odvážíš věcí, na které myslíš, ale netroufáš si je udělat. Je to tvá část, kterou jsi vždy znala. Je správné ji přijmout, stejně jako to, že ti lichotí zájem mužů, žen i všech ostatních, bez ohledu na jejich věk.

 

Jakmile se ti vybavilo kým jsi, vyplulo z paměti také tvoje jméno. Jmenuješ se AJANA, tedy přesněji AJANA MARGIANA AZRA - RODAMEL ze LHOTKY. Ajana, domácky Aja, zdrobněle Ajanka, znamená Krásný květ. Potom následuje jméno tvé matky, kmotry, příslušnost ke Klanu a místo tvého narození, vesnice jménem Lhotka. Tak je to u všech dívek Národa Amar. U chlapců se jméno skládá stejně, příslušnost ke Klanu vždy bývala po matce. Ale v posledních letech se ve většině Klanů s tím, jak v celém Mezihoří klesá vliv žen, přejmenovávají některé Klany ze jména po Matce Klanu na jméno po Starším, tedy podle jednoho z dědů Matky Klanu. Když si vzpomeneš na svoje jméno, je to jako by se protrhla hráz, která za sebou držela všechny tvoje vzpomínky. Tvoje mysl je jimi zaplavena a ty si chvíli připadáš, že tě unášejí jako povodeň. Aby jsi se v nich neutopila, zachytáváš se těch nejdůležitějších, které kolem tebe proplouvají a jsou zlomovými body v tvém životě. Říká se, že minulost určuje budoucnost a sny pomáhají nalézt správnou cestu. Doufáš, že tomu tak je. Ale proč se ti vybavil právě teto příměr? Místem, odkud každý pochází není jenom nějaké místo na mapě, je jím totiž především celé jeho dětství...

 

A ty jsi nejhezčí chvíle prožila v jedné malé vesnici, kde jsi se i narodila, ve Lhotce. Vesnice, nebo spíš malá osada, ležící poblíž hlavního města Mezihoří, Vyšehradu. V kraji plném lesů, řek a potůčků, který je pro tebe vzpomínkou na dobu, kdy byl celý svět jen tvůj. Na dobu, v které tě babička spolu s dědou chránili před vším špatným, co ukrýval svět kolem vás. Ves Lhotka leží na křižovatce obchodních cest, na dohled od hradeb hlavního města. Vlastně jde spíš o osadu kolem velkého statku, který dal osadě jméno a patří k nedalekému Novému Klášteru. Kromě statku, kde byli rodiče tvého otce správci, tvoří osadu šest stavení na s malým rybníkem na návsi. Elfy, Trpaslíky a Skřety jsi znala jen z pohádek, uprostřed Mezihoří, ve Střední Marce, jich žilo jen velmi málo. V pohádkách, které ti vyprávěla hlavně babička, byli těmi dobrými vždy lidé. Elfové, Trpaslíci, Skřeti a všichni další byli špatní, hamižní a proradní. Brzy jsi zjistila, že jsou to spíš lidské vlastnosti. Přesto máš stále pohádky z dětství někde hluboko ve své paměti. Takže nikomu, Elfům, Trpaslíkům, Skřetům, natož Obrům nebo Kentaurům, ale vlastně ani lidem, moc nedůvěřuješ. Někdy je třeba sebrat se a odejít, začít jinde a jinak, ale stále nevíš proč jsi odešla...

X-A

 

 

Rodiče tvého otce, kteří tě vychovávali do tvých šesti let, se už připojili ke všem duším, které tvoří Nebeský Prsten. Za bezmračných nocí bývá vidět, jak se některé duše vracejí, aby se staly zárodkem nového života. Na obloze předtím nakreslí čáru, ze které Sudičky, jak se říká ženám, které pomáhají přivést děti na svět, odhadují nejen délku právě zrozeného života. Některé čáry jsou krátké, jiné dlouhé, některé rovné, jiné zase pulzující, jsou slabé i jasné, některé jsou jednoduché, jiné se rozdělí a některé se rozprsknou jako jiskra. Z toho se usuzuje na četnost potomků. Většina obyvatel Mezihoří se sice navenek tváří, že jsou to jen babské povídačky, ale stejně na ně nakonec dají, protože co kdyby na nich přeci jen něco bylo. Stejně tak se většina vyhýbá starým svatyním Prvotních Bytostí, ale ″jen pro jistotu″ mají doma svůj vlastní malý oltář, kde nezapomenou zapálit symbolickou oběť alespoň v nejdelší a nejkratší den roku. Co kdyby...

 

Ne nadarmo byly Prvotní Bytosti vždy představovány v neurčité podobě, připomínající tak trochu duhovku oka, čímž budí dojem, že vidí vše. Tedy pokud chtějí a nedívají se zrovna jinam. A že nereagují na vše špatné a nechrání před tím? I pro to se našlo vysvětlení. I na děti se dohlíží jen dokud jsou malé, chrání se před vším špatným, až dokud se nedokáží ochránit samy. Je to tak dobré pro všechny. Když je opravdu zle, může se dítě spolehnout na na své rodiče, nebo na své prarodiče. Alespoň pokud dítě pokračuje v něčem z toho, co dává životu smysl. A v tomto smyslu se všichni ve všech Národech považují za děti Prvotních bytostí. A více či méně věří, že když na tom budou úplně nejhůř a nezvládnou to sami, pomůže jim některá Prvotní Bytost. A kde jinde můžeš být blíž Prvotním Bytostem, než na místě, kde tě ani nenapadlo pochybovat, že jsou skutečné. A jak ti říkala babička, budou nad tebou držet ochrannou ruku, až ona a děda odejdou a připojí se k ostatním duším na Nebeském Prstenu. Úmrtí nikdo nebere jako úplný konec všeho. Víš, že se na tebe dívají, že tam kde jejich duše jsou, mají blíž k Prvotním Bytostem.

 

Zhluboka se nadechneš a stále se snažíš vstřebat všechny vzpomínky a informace, které právě zaplavily tvoji mysl. Máš pocit, že nehraješ hru, ale že opravdu jsi dívka, jménem Ajana Margiana Azra - Rodamel ze Lhotky. Jsi mladá dívka s dlouhými, tmavými vlasy, staženými vzadu do ohonu, dívka s vášní pro herectví a zábavu. Tvoji prarodiče z otcovy strany, kteří tě prakticky sami vychovávali od tvých šesti let, už sice zemřeli, ale ty stále vzpomínáš na šťastnější chvíle, které jsi strávila společně s nimi v malé vesničce jménem Lhotka, ležící nedaleko hlavního města Mezihoří, Vyšehradu. Je to zvláštní pocit, krásný a znepokojivý současně, jako by tato hra mohla číst tvoje vlastní, skutečné vzpomínky. Jsi vtahován stále hlouběji do příběhu, máš pocit, jako bys padal do magického tunelu v kruhové šachovnici. A máš stále silnější pocit, že bys mohla být tou svázanou dívkou, z holografické úvodní obrazovky hry. Procházejí tebou vlny horka a mrazu. Tak, jako tvou duší zmítají emoce, když si vybavuješ tváře svých prarodičů, stejně se cítí tvoje tělo. Přes dobu, co uplynula od chvíle, kdy jste se museli rozloučit, přesto, že se snažíš myslet hlavně na to hezké, čas od času se vynoří něco, třeba vůně, a máš slzy v očích.

 

Svůdný hlas průvodkyně dlouho mlčí, snad proto, že nechtěla rušit tvoje vzpomínky Představuješ si, jak asi vypadá, jestli její hlas ještě uslyšíš. V tvojí představě je to vysoká štíhlá žena, která má některé rysy tváře stejné, jako tvoje babička. Je za tím jen tvůj stesk po ní, že si ve skrytu duše přeješ, abys ji tady potkala? Ale chápeš, že kdyby se to stalo, byl by to spíš sen, z kterého bys se ale možná ani nechtěla probudit. Neumíš si představit lepší místo na obnovu paměti, připomenutí toho, kým opravdu jsi, než je tahle mýtina uprostřed lesa, kde tě nic neruší. Kolem jsou jen osiky, jedle a husté keře, pokud by někdo tím lesem putoval, bude se držet hlavních stezek. Pokud by se někdo vydal lovit a sešel přitom z cest na zvířecí stezky, musel by se plazit křovím, aby se mohl dostat na tuhle paseku. Vzpomínáš si, že než jsi se zde uložila ke spánku, šla jsi dost dlouho směrem od cesty právě proto, abys našla klidné místo k přenocování.

 

Hlas průvodkyně hrou přerušil ticho, jako by poslouchala tvoje myšlenky: "Ajano, má drahá, zdáš se ztracená v myšlenkách. Doufám, že vzpomínky nejsou příliš ohromující." Zavrtíš hlavou a otřeš si zatoulanou slzu, "Ne, to je jen... je zvláštní, jak je to všechno skutečné." Průvodce se tiše zasměje: "Ach ano, to je kouzlo Mhathair, stvořené díky setkání Prvotních Bytostí, má drahá. Mhathair není jen hra, nebo fantazie, je to živý, dýchající svět, který je plný Živoucích Bytostí, jako jsi ty. A některé z těchto Živoucích Bytostí mají schopnost naslouchat Písni Vesmíru, která je ve všem. Jiné Živoucí Bytosti mohou tuto píseň v nich zesílit, aby byla slyšet mnohem dál, než je obvyklé." Z toho co právě řekla, ale vyplynulo víc otázek, než odpovědí.

XI-A

 

 

 

LHOTKA

 

 

XII-A

 

P:S:

 

Tato část je bez možnosti výběru, ale neříkám, že takové už budou všechny, pokud se mi podaří dostat se do částí, kde se bude něco dít, možná se k možnostem vrátím :-)

Ale pokusím se to psát po kratších částech...