Jeden den modelkou - Andrea Dessel
Na základě skutečné události napsala Andrea Dessel
Každý z nás kdo se začal doma tajně oblékat jako žena, zkoušel se malovat se dříve nebo později dostane do bodu kdy to přestane stačit. Začne si představovat jaké by to bylo vyjít si takto oblečena ven . Sledovat reakce lidí. Slyšet klapot svých vlastních podpatků . Stejně tak i já jsem se dostala do tohoto bodu a sváděla v sobě vnitřní boj .Bylo to jako na horské dráze a chvíle naprostého odhodláni vyrazit ven jako Andrea střídali chvíle kdy jsem si říkala , že jsem se zbláznila . Největší překážkou bylo asi líčení. Nikdy jsem se nedokázala namalovat tak aby to obstálo a já si řekla , že to vypadá fajn a můžu vyrazit ven. Největší problém byl s tím jak dobře zamaskovat oblasti na bradě a pod nosem. Ať jsem se snažila jak jsem chtěla vždycky byli příliš tmavé . Jednou když jsem si náhodně proklikávala profily na facebooku jsem narazila na Tinka Viktoriia ( Beauty salon ) . Z diskuze na timelinu jsem vyrozuměla , že dělají mimo jiné líčení a focení pro TV . To mě zaujalo a začalo ve mě klíčit semínko odhodlání . Nicméně jsem člověk, který věci zvažuje a někdy i dlouho. A tak jsem na stránky chodila přibližně asi rok a četla si vzkazy , prohlížela si fotky a zvažovala zda napíšu nebo ne . Nakonec jsem se odhodlala a napsala jsem do zpráv , že bych se chtěla optat jak dlouho dopředu se musí člověk objednat na líčení a focení . Odpověď přišla následující den a dozvěděla jsem se , že když chci určitý termín je lepší to udělat aspoň měsíc dopředu. Bylo 17. května a blížilo se datum mých narozenin , které mám 6. července a tak jsem se rozhodla , že si nadělím dárek . Od 11. července jsem byla celý týden sama doma a tak jsem se objednala na 12.července. V práci jsem si vzala na celý týden dovolenou . Dva měsíce čekání byli dlouhá doba , ale dobře jsem věděla, že kdybych to odkládala tak bych to nikdy neudělal a jakmile jsem se jednou závazně objednala tak už to nemůžu zrušit . Během dlouhého čekání jsem samozřejmě měla období kdy jsem měla tendence to zrušit nebo se z toho vymluvit, ale naštěstí jsem odolala . A pak tu bylo 11. července a já jsem měla jít druhý den na mé naplánované focení. celý den jsem řešila co si mám vzít s sebou. Jaké oblečení ? V čem se nechám vyfotit ? Dělala jsem to s vědomím, že nevím zda to ještě někdy zopakuji a tak jsem toho chtěla stihnou co nejvíc. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si zabalila celý kufr a vyrazila jsem na cestu. Ještěže má kolečka, protože byl sakra těžký.
Do Vršovic k Viktorii jsem dorazila s malým zpožděním . Věděla jsem , že občas má problémy s tím že se zákazník objedná a pak bez omluvy nedorazí a tak jsem jí poslal sms , že se zdržím aby měla jistotu , že jsem si to nerozmyslela . Když mě uviděla s kufrem do , kterého se bez problému vejde oblečení na 14 denní dovolenou, musela se asi trochu zarazit , ale nedala na sobě nic znát . Přišly jsme do hezkého atelieru kde bylo spousta různého oblečení, parku bot a podobně . Já jsem začala vybalovat své věci z kufru a začala jsem vysvětlovat , že jsem si toho radši vzala víc a poprosila jsem Viki jestli by mě nepomohla vybrat věci, které k sobě budou ladit . Viki mě velice ochotně pomohla a nakonec jsme daly dohromady čtyři komplety v , kterých bych se chtěla nechat vyfotit . Začali jsme šaty v retro stylu. Posadila jsem se na židli a Viktiria mě začala líčit . Udělala mě makeup , nalepila umělé řasy a pak přišla na řadu paruka. Já jsem si přinesla svou blonďatou , ale Viki navrhla , že bude lepší černé mikádo. Nechala jsem se tedy přesvědčit. nakonec jsem ofinu přichytili sponkou a Viki mě řekla ať se jdu podívat do zrcadla zda je to v pořádku. To co jsem viděla mě doslova vyrazilo dech . Jsem to vůbec já ? Ptala jsem se sama sebe . Ze zrcadla se na mě dívala atraktivní žena . Viki se zeptala zda se půjdeme fotit někam ven nebo to nafotíme uvnitř. Když už jsem byla takto nalíčena a oblečená řekla
jsem si , že by bylo škoda toho nevyužít a nejít ven. Odpověděla jsem tedy, že uděláme fotky venku a tak jsme vyrazili na Vršovické náměstí kde je Rangherka . je to historická budova s parkem , která časově dobře zapadne k mému retro oblečení . Obula jsme si tedy lodičky na podpatku , vzala si koženou kabelku , kterou mě půjčila Viki a vyrazili jsme na tramvaj. Už po pár metrech venku jsem si uvědomila , že chůze na podpatcích venku bude něco hodně jiného než je mít jen doma . na asfaltovém chodníku to ještě šlo , ale jak jsme dorazili na kostky bylo to hodné zajímavé. Ještěže ten podpatek byl docela široký , ale i tak jsem se musela soustředit aby jsem to zvládla . K tomu jsem se ještě rozhlížela po okolí aby mě neunikly reakce lidí . Když jsem viděla jejich absolutní nezájem tak jsem se uklidnila . Viki se snažila se mnou komunikovat a já ji za to byla vděčná , protože mě tím rozptýlila a já jsem se díky tomu začala chovat víc přirozeně. Teprve až v tramvaji jsem si uvědomila, že jsem si nechal v tašce své doklady, peníze o lístek na tramvaj . Modlila jsem se ať nenarazíme na revizora, protože tohle bych rozhodně nechtěla vysvětlovat a nevím jestli bych to ustála . Tramvají jsme dojeli ke stadionu Bohemians a odtud jsem šly pěšky k Rangherce . rady jsem už poznala další úskalí chůze na podpatcích. Člověk používá při chůzi úplně jiné svaly a bylo to znát . Začala jsem cítit lýtka . Nicméně jsem šla dál a říkala si to co si asi říká hodně žen, že pro krásu se musí něco vydržet . Na Rangherce jsem jsme udělali několik desítek fotek . Viki vybrala pěkná místa a doporučila jak se před fotoaparátem chovat aby byli fotky co nejlepší . Když jsme nafotili dost vrátili jsme se zpět . Cestou jsem zaznamenala , že se za námi otočili nějací kluci a hlavou mě samozřejmě probíhalo " otočili se , protože se ptali co dělá kluk v dámských šatech a namalovaný jako holka " nebo se otočili jen proto , že viděli atraktivní holky ?
Když jsme se vrátili zpět Viki upravila makeup, já jsem se převlékla a tentokrát jsme jely na náměstí Svatopluka Čecha ke kostelu svatého Václava . Tady jsme opět udělali několik desítek fotek a doufám, že ne podruhé to už bylo lepší . Nakonec jsme se vraceli a zpět a já jsem už v tu chvíli věděla , že další fotky v jiném oblečení už dělat nebudu. Teď to už můžu přiznat , ale nohy mě z podpatků bolely jako kdybych běžela maraton a už bych neušla ani metr . A přitom jak já mám ráda boty na podpatku .
Když jsme se vrátily zpět k Viki tak mě odlíčila a ukázala mě fotky co jsme nafotily. Poslala mě je na facebook, protože jsem s sebou neměla flashku a dohodli jsme se , které fotky upraví . Některé fotky mě poslal ještě týž den a byli opravdu super. Můžete je vidět buď na mém profilu na facebooku ,nebo na profilu Tinka Viktoriia kde jsou k vidění i jiné její práce a nebo když chvilku vydržíte budou postupně k vidění na webu rady u Jany.
Co říct nakonec ? jsem moc ráda , že jsem měla možnost Viki poznat, protože je to bezva člověk, který rozumí své práci . A já jí moc děkuji, že mě pomohla splnit jeden z mích snů a jsem ji za to moc vděčná a už teď plánuji kdy ji zase navštívím . Pokud někdo z vás přemýšlí o tom , že by si chtěl u Viki také nechat udělat nějaké fotky a nechat se nalíčit pak neváhejte. Věřte , že to stojí za každou korunu.
