Je léto - Pave

14.04.2022 22:18

Je léto, pondělí, sedím za compem a místo práce chytám lelky, dívám se do blba a nebo jen tak sním. Všechno z toho je pravda. Jsem již nějaký čas rozvedený a pracuji doma na smlouvu, takže jsem pánem svého času. Znovu jsem se podíval z okna a na vedlejším balkoně se slunila jedna dívka. V podstatě jsme se neznali, ale to ovšem neznamenalo, že v mém snění často nehrála jednu z hlavních úloh. (I když ne v tomto příběhu.)

Přinutil jsem se znovu soustředit se na práci a pojednou jsem vyřešil problém, se kterým jsem zápasil dost dlouho. Oddychl jsem si a zakázku jsem měl v podstatě hotovou a stačilo ji opravit a přepsat některé pasáže a dílo jsem mohl odevzdat zákazníkovi. Zvedl jsem telefon, a když se mi ozval samotný šéf oné firmy, pro kterou jsem práci dělal, zeptal jsem se ho, dokdy tu zakázku potřebuje. Když řekl, že mu to stačí do týdne, deseti dnů, neměl jsem co řešit. Práci jsem uložil a zabrousil na web a hledal ubytování někde u vody, a kde bych si mohl zarybařit. Po chvíli hledání jsem jeden takový kemp našel, objednal si pobyt na pár dnů a hned jsem se začal balit. Jak jsem měl sbaleno, moc jsem toho nepotřeboval, vešlo se to do cestovní tašky, sedl jsem do auta a bez ohledu na popolední vedro odjíždím z rozpáleného města. Nikam jsem nepospíchal a tak mne každé auto předjelo a dopravní policie jistě měla z mé jízdy radost, protože mě žádná hlídka, kterou jsem potkal, nezastavila.

Za nějaký čas jsem dojel do svého kempu, ubytoval jsem se a odstěhoval se do místní zahrádky k vychlazenému kozlovi, ale ještě předtím jsem se prošel kolem břehu rybníka, abych vyhledal místo, kde zítra zaparkuji s pruty. Nejvíce mně vyhovovalo jedno zákoutí u živého plotu, jenž obklopoval jednu soukromou chatu.

Druhý den ráno jsem se uvelebil na vyhlídnutém místě, nahodil pruty a čekal záběr. Policajti se nehnuli a mne se zmocňovala jakási malátnost, z níž jsem byl pojednou vyrušen jakýmsi pohybem na zahradě. Otočil jsem a uviděl mladou ženu, jak věší své intimní prádlo na šňůru a nevěděl jsem na co se dívat dřív, protože ona děva neměla pod svými šatkami ani kousek textilu, jež je nazýván kalhotkami. „Asi si je všechny vyprala,“ pomyslel jsem si a díval se na ni, když se vzpínala ke šňůře a šaty se jí vyhrnovaly. Konečně měla ty kalhotky a ostatní prádlo pověšeny a já se domníval, že je představení konec. Nebylo. Vedena něčím, co bylo nad mé chápání, položila umyvadlo na trávu a vydala se ke mně. Když přišla, zeptala se mne, jestli jsem nikdy neviděl, jak ženská věší své vyprané prádlo, respektive kalhotky. Opáčil jsem, že samozřejmě viděl, ale že se vždy rád na hezkou pradlenku podívám, neb jsem na holčičky a ne na chlapečky. Ušklíbla se a kontrovala: „Tak se podívejte,“ a povyhrnula si šatky tak, aby bylo patrné, že pod ní žádné kalhotky nemá. Nedalo mi to, abych se nezeptal, zdali je naostro z důvodu praní a sušení oněch textilních výrobků. „Copak to je podmínka chodit naostro jen když si peru kalhotky?“ „Samozřejmě, že to podmínka není, já jen, že být na vašem místě, a na mou náturu, bych ty kalhotky oblečen měl.“

„Mluvíte, jako byste kalhotky měl na sobě. Nechcete mne tvrdit, že je také nosíte, přestože nejste ženská,“ na chvilku se zamyslela a pokračovala, „i kdybyste je měl, nebyl byste však první chlap, který je nosil nebo nosí, takže v tom případě mohl byste mi je na tu chvíli, než uschnou moje, půjčit. Ale než byste mi je dal, měl byste vytáhnout toho kapra, co máte na prutu.“

Zasmála se, vzala umyvadlo z trávníku a odběhla do chaty. Měla pravdu, velice rád nosím kalhotky už od mala, kdy mi je každodenně dávala máma a to se později tak nelíbilo mé bývalé ženě, ale to je jiná historie.

Zasakroval jsem. Kapr mi málem stáhl prut do vody a tak jsem přiskočil a stačilo jen prut pozdvihnout a bojovat s rybou. Po chvíli jsem kapra vytáhl a nemusel jsem za něj stydět. Přemýšlel jsem co s ním, nemám-li jej pustit, ale pak mě napadlo, že bych ho mohl dát oné pradleně, jež po mně chtěla půjčit kalhotky. Sbalil jsem pruty a kapra jsem dal do síťky a šel jsem na návštěvu.

Zaklepal jsem na dveře, a když se otevřely, stála v nich má půvabná pradlena.

„Á, to jste vy? Jdeme půjčit ty kalhotky?“ „To zrovna ne, ale nesu vám kapra, kterého, nebýt vás, bych nevytáhl.“ „A víte jistě, že jím ryby?“ „To skutečně nevím, ale můžete ho naporcovat a pozvat své přátele či přítelky na večerní párty ke grilu a přitom vypít skleničku dobrého moku jako rekviem na jeho památku – tedy toho kapra.“

„To máte pravdu, to by šlo, ale stále jste mě neodpověděl na mou otázku ohledně půjčení kalhotek.“

Nevím, co mne k tomu vedlo, ale řekl jsem jí, že bych jí ty kalhotky beze všeho půjčil, že bych tu chvíli být naostro jako je ona vydržel, ale že pochybuji, že by si vzala mé zapocené, co je mám na sobě.

Pro změnu zůstala bez dechu ona. „Skutečně nosíte kalhotky?“ vydechla, „a dobrovolně?“ zeptala se nevěřícně. „Pro boha a kdo by mě měl přinutit, abych je nosil?“ podivoval jsem se pro změnu já. „Třeba vaše žena, nebo přítelka.“ „Copak vy jste někoho, třeba svého přítele, přiměla nebo požadovala, aby nosil vaše kalhotky?“ Ošil jsem se, neboť to už se rozhovor blížil k okruhu otázek, který bych s ní nerad rozváděl.

Zatím se náš rozhovor odehrával přede dveřmi chaty a já se jí znovu zeptal, chce-li tu rybu. „Když mi ji vykucháte a pomůžete naporcovat a naložit, a ogrilovat, pak ano. A dokonce by se tu v chatě našla nějaká láhev toho moku, o kterém jste mluvil, abychom toho kapra mohli zapít.“ „Platí,“ řekl jsem, „ryba se má sníst pokud je to možné, čerstvá.“

„V tom případě, pojďte dál, batoh s vašimi proprietami si odložte v tu v komoře,“ pozvala mne dál. „Kapra mi vykucháte vzadu na zahradě u kompostu a jen vám tam nachystám stolek. Měli bychom se ale představit, abychom mohli spolu lépe komunikovat. Jmenuji se Jarka, a vy?“ „Já zase Pavel.“

Vzal jsem síťku s kaprem a šel jsem za ní, tentokrát za chatu. Když jsem připravoval rybu, postavila se do slunečního světla tak, že jsem byl v nebezpečí, že si pořežu prsty. Dobře věděla, kam se koukám a jen se hihňala. „Jen čekám, kdy mi ukážeš, jaké máš kalhotky, které mi hodláš půjčit. To víš, jsem zvědavá ženská, a hlavně vybíravá.“

„Kdo si počká, ten se dočká,“ řekl jsem a přešel do tykání jako ona a nepřestával čistit a porcovat kapra. „To přísloví již jsem někde slyšela, a připomínáš mi tím tetu Kateřinu ze Saturnina a její přísloví“

„Tak daleko poholčičený nejsem, abych si liboval být tetou Kateřinou.“ „Poholčičený? Takový výraz jsem ještě neslyšela, ale stále ještě nevím, kdo poholčičil tebe.“ „Je to až tak důležité, kdo mě, nebo která mi ty kalhotky dala?“

„Jak bych ti to řekla? Pro mne to z mnoha důvodů důležitý je. A hlavně by mne zajímalo, jak toho docílila“

Neopověděl jsem a místo toho řekl: „Tak mám to hotové, nyní je potřeba ty kousky kapra umýt a naložit.“ Pokývala hlavou a zavedla mne do kuchyně, kde jsem kapra dal do marinády a řekl: „Tak, a můžeš dnes večer pozvat přítele, či přitelky, kapra ogrilovat, sníst a zapít.“

„Tak to budu muset udělat s tebou. Momentálně žádného přítele nemám a na přítelku chuť nemám. Ale co ty? Pustila by tě žena dnes večer ke mně?“ „Jaruško, jsem tu sám, jsem rozvedený, takže se nikomu nemusím zpovídat, co dělám večer a navíc, když se podívám do občanky, tak jsem plnoletý a mám i volební právo.“

„Rozumím tomu, že jsi plnoletý a rozvedený. To ale to neznamená, že jsi tu sám. A navíc doteď nevím, máš-li na sobě kalhotky jak jsi mi před chvíli tvrdil,“ vrátila se předchozímu tématu.

„Tak ještě jednou, žiji sám a jsem tu sám, a ty kalhotky? Tak se podívej, jsou zapocený a pochybuji, že bys je chtěla,“ a stáhl jsem si šortky.

„Páni, fakt je nosíš a já tomu nevěřila. Která ženská ti je dala? Tvá bývalá manželka?“dorážela. Viděl jsem, že by otázky nebraly konce a tak jsem raději řekl, že večer si sedneme k roštu, a k té lahvince, co má schovanou, a u ní si můžeme popovídat.

„Jen popovídat?“ zeptala se. „To nezáleží jen na mne,“ namítl jsem. „A na kom tedy?“ zeptala se a podívala se po očku na mně. „Jako bys nevěděla, že k tomu jsou zapotřebí dva, a obyčejně opačného pohlaví.“ „Ne vždy,“ oponovala. „Samozřejmě, ale většinou ano. Stejně, je už pozdě odpoledne a měl bych jít do kempu se jít osprchovat, dokud poteče teplá voda, protože se ve studené nerad sprchuji, zvláště, když to jsou hromadné umývárny.“

„Osprchovat se můžeš tady a dokonce si vlézt i do vany,“ nabídla mi očistu těla. Souhlasil jsem a dodal, „že když už v té sprše či vaně budu, tak bych se chtěl rovněž převléknout do čistého, a to mám v tašce v tý pronajatý chatě, takže to vyjde nastejno, nemyslíš?“

„To by snad nebyl až tak velký problém, snad si nemyslíš, že tu mám sebou jen ty kalhotky, co jsem dopoledne věšela na zahradě. Stejně jsou již suché a mimoto zde ve skříni jich mám ještě dost. Nemám strach, že by sis je nechal, protože ty co máš na sobě přeperu a případně, když bys mi nevrátil ty moje, měla bych ty na památku našeho setkání a na vzpomínku.“

„A pak bys je dala do igelitového pytlíku a převázala růžovou stužkou jako milostné dopisy,“ řekl jsem s trochou sarkasmu.

„Třeba, to ještě nevím, co bych s nimi udělala. Možná bych je hodila do popelnice a snažila se na naše setkání zapomenout.“ „Jarko, nechme toho, kde máš tu koupelnu?“ přerušil jsem raději její úvahu a svlékl jsem si šortky a jen v kalhotkách jsem šel za Jarkou do dveří, které mi ukázala, ale stále po očku se na mne dívala. Fakt je, že ta sprcha mě udělala dobře, protože jsem včera večer hygieně za dost neučinil. Jak jsem se ráchal, pod vodou, uslyšel jsem Jarku, jak volá, jaké to kalhotky mě má dát. Ani jsem nepřemýšlel a řekl, že chci modré, protože ty jsou pro chlapečky.

„Dobrá, dostaneš tedy modré, mám jen jedny a stejně je málo nosím.“ To už jsem se utíral, když mi Jarka podala modré kalhotky lemované krajkou. Nezbylo mi nic jiného, než si je obléknout a jít v nich do pokoje, kde jsem nechal zbytek svého oblečení a snažil jsem se je co nerychleji obléci, proti čemuž silně Jarka protestovala, že si mně chce pořádně prohlédnout, protože jsem první chlap, jehož poznala, který si vzal její kalhotky zcela dobrovolně. „A nedobrovolně?“ zeptal jsem se a zastavil jsem se uprostřed místnosti a otáčel se na všechny strany „jako holub na střeše“, jak jsem konstatoval později. Když se dost vynadívala, dovolila mi natáhnout si šortky, když mi ještě vnutila jedno své tričko. Naštěstí bylo unisex.

Z domu jsem si přivezl sáček buráků, které by se hodily ke slíbenému vínu a tak jsem Jarce navrhl, že pro ně půjdeme a při té příležitosti odnesu zpět do kempu i svůj bágl. „Klidně si to tu nechej, odtud to k vodě nemáš tak daleko jako z kempu.“ „To máš pravdu, ale to jsem měl vědět, než jsem si tam noclehy objednával. To se můžu už rovnou nastěhovat k tobě na chatu, nemyslíš?“

„Dobrý nápad, víš, že máš pravdu? To mne nenapadlo, tak pro tvá zavazadla hned půjdeme a auto můžeš také přeparkovat sem na zahradu.“

V kempu jsem nahlásil, že tu mou chatu mohou dále pronajat, protože se odstěhuji ke své známé, a když jsem řekl koho mám na mysli, tak šéf onoho podniku pravil, že se diví, protože k ní jezdí výhradně jen dámské návštěvy. „Asi jste výjimka,“ řekl. „Asi,“ přitakal jsem mu „Já rovněž dávám přednost dámské společnosti, a třeba mnohem raději i takové, jako máte na mysli vy, a navíc se mi má hostitelka líbí,“ ale dál jsem to nerozváděl. Nevěděl jsem však, že Jarka celý ten krátký rozhovor slyšela a já jsem nad jeho smyslem moc nepřemýšlel.

Sluníčko se pomalu sklánělo za obzor, gril byl rozpálen na patřičnou teplotu a porce kapra se ocitly na roštu a posléze na našich talířích a přes všechno Jarčino přesvědčování, že je těch porcí je moc, se za chvíli ztratily a přišla chvíle na otevření láhve vína. Když jsem je rozlil do skleniček, zeptala se Jarka, na co si připijeme. Navrhl jsem, „že na nic“, protože když si jeden něco naplánuje, obyčejně, až na výjimky to vyjde naprosto jinak a málokdy k lepšímu.“ „Víš o něčem, co ti vyšlo lépe, než jsi předpokládal?“

„Vím, ale nepřipíjel jsem na tento úspěch, pokud nemáš na mysli včerejší vyžahnutí dvou kozlů na žízeň v místní zahrádce.“

Podívala se na mě takovým zvláštním pohledem a zeptala se: „Jak to myslíš?“ „To je jednoduché, včera večer, když jsem přijel, šel jsem se projít kolem rybníka, této chaty jsem si sice všimnul, pak jsem si dal ty dvě zmíněná piva a nenapadlo mne, že tu na druhý den budu sedět u grilu s tebou a s tvými kalhotkami na sobě. Uznej, že alespoň z mého pohledu, je to změna k lepšímu.“

„To je stejně zvláštní, Pavle,“ řekla zadumaně, „znám tě teprve od rána, a kdyby mě dnes někdo řekl, že večer tu budeme spolu sedět na terase, navíc v tom co jsem ti dala, asi bych se mu vysmála, že je blázen. Ale sedíme tu spolu a připadá mi, že se známe již dlouho a že jsem tě potkala po letech, kdy jsme se neviděli. Ta sklenka bílého, co je přede mnou je po dlouhé době první i já mám dojem, že se z mého pohledu něco změnilo k – lepšímu a najednou je mi fuk, která tě tak poholčičila, pro mne důležité, že tě poholčičila a že se ti líbím, přes všechnu mou hubatost a jinost, jak jsi to řekl starýmu Bedrnovi.“

„To máma mě poholčičila, Jarko, a div se, jsem tomu rád, že tak učinila, protože tak rozumím té tvé jinosti a tvých přítelek. A abych nezapomněl, tys slyšela, co jsem řekl vedoucímu kempu?“ „Ano, a byla jsem smutná z jeho slov.“

Zalétl jsem pohledem na Jarku a uviděl jsem že sedí schoulená do klubíčka a nebylo to jenom tím chladem, jež přišel se soumrakem a večerní mlhou z hladiny rybníka, protože i já jsem se otřásl jednou svou vzpomínkou na jednu mou přítelku povahou ne nepodobnou Jarce. „Poslyš, není ti zima? Mám v autě své rybářské manšestráky a ty v chatě určitě najdeš něco na sebe, protože takhle sedět, si říkáme o pořádnou rýmu.“ Podívala se po mě a řekla, že má lepší nápad a vyzvala mne, abych s ní šel do chaty. Přistoupila ke skříni a něco hledala, pak se obrátila ke mně a podávala mi jedny punčocháče se slovy: „To by nám mělo stačit, aby nám nebyla zima a podle mého soudu se to hodí lépe k tomu typu spodního oblečení, co jsem ti odpoledne dala. Nemyslíš?“ Zase mne překvapila, až jsem zůstal stát jako solný sloup. „Tak na co zase čekáš? Obleč si je, jsem přesvědčená, že když nosíš kalhotky, že nosíš i punčocháče, tak nevím, co tě tak překvapuje,“ a současně mi stáhla šortky. Za tím co ona již je měla obléknuté, já s nimi trochu zápasil. Když jsem si je chtěl znovu natáhnout šortky protestovala, že ona žádné nemá a tak je nemusím mít ani já. Na mou námitku, že má šaty, řekla, že jsem na tom stejně, protože ona oproti mně nemá pod punčocháči kalhotky. Rezignoval jsem a doufal, že nás na té terase, i když byla krytá, nebude nikdo vyrušovat. Jarka asi uměla číst myšlenky, protože mi řekla, že nikdo cizí by neměl přijít, protože kromě kempu tu nejsou žádní sousedé a dočasní obyvatelé tábora mají svou zábavu v chatách a letní zahrádce.

Vrátili jsme se na terasu, a na křesílka z plastu však Jarka přehodila přikrývky. Když jsme si sedli, dolil jsem poslední víno do sklenek. Přitáhl jsem křesílka proti sobě a vzal jsem si do dlaní Jarčiny tlapky a hrál jsem si s nimi. Jak jsem viděl, po chvíli vrněla, ale nezapomněla se podívat, jak mi pod punčocháči prosvítají kalhotky. Ruce mne bloudily kam, až to šlo a postupně jsem si Jarku přitáhl k sobě, abych se dostal k jejímu pokladu. Neprotestovala, naopak mi umožnila, abych se dostal, kam jsem chtěl a pod rukou jsem cítil, jak má punčocháče mokré, a ona zase tu bouři v mých. Nakonec Jarka vstala, vzala si přikrývky z křesílek a vyzvala mně, abychom šli do chaty, ale ještě před tím nezapomněla zavřít a zamknout vchodové dveře. V obýváku mi padla do náručí a dala pusu, pak ještě jednu a já se si vzal do dlaně pro změnu ze spodu šatů její prsa s bradavkami jako vyzrálé třešně chrupky, a chtěl jsem to hned vyzkoušet, ale Jarka byla proti, že uprostřed obýváku to není to pravé ořechové a odvedla nás do podkroví do ložnice, ale napřed si sáhla na mé kalhotky a podotkla, že si nemáme co vyčítat.

„Když jsou mokré, tak si je stáhněme? Nemám pravdu?“ zeptal jsem se. Místo odpovědi mi ty punčocháče stáhla a já jsem pomohl jí, položil si ji na postel a dostal jsem chuť na šťavnatou broskvičku a tak jsem jí dal dlouhého francouzáka na spodní rtíky. Pak se Jarka přetočila, fakt, nevím, jak to udělala, ale její jazýček jsem cítil, jak kmitá po žaludu. Měla jen jednu poznámku v tom smyslu, že se diví, že v těch kalhotkách, co mi stahovala, nenašla ,pipinu‘. „A moc tě to mrzí?“ zeptal jsem se. S plnou pusou se usmála a zakoktala se, že ji to vůbec nemrzí, protože šulin je nesrovnatelně lepší než robertek. Ale to jsem se vrátil k jejímu poštěváčku a můj jazyk kmital jako motýlí sosák na květu a já jsem si skutečně jako ten motýl připadal, protože jsem dostal dávku nektaru. Jarka zasténala a prohnula se pod náporem extáze. Pak jsem se obrátil a položil se na ni a Jarka mně objala nohama a rázem ocitli jsme se v sedmém nebi, kam nás odnesl společný výbuch orgasmu.

Jen jsme si odpočinuli, pocítil jsem její ruku, jak jemně hladí můj penis a vytahuje jej do délky a on jako pocítil její přání, ztuhl…

Nakonec jsme usnuli a probudili se, když slunce bylo vysoko nad hlavou, stuleni navzájem v náruči, a nyní za denního světla jsme navzájem na sebe dívali jako malé děti a zkoumali rozdíly, jimiž se lišíme. „To je zajímavé, nosíš kalhotky a přece jen nejsi ženská. Nebo se mi to jen zdálo? Proč ale na zemi leží ty dvoje punčocháče?“ opakovala mi, co o mě řekla již včera večer a znovu mi dala pusu. „Musíme dolů jít nazí, prádlo mám dole…“ „Mě to nevadí, tobě ano?“ S úsměvem zavrtěla hlavou a sešli jsme dolů. Hnal jsem se ke své cestovní tašce, kde jsem měl své propriety, když mi Jarka řekla: „Počkej, já se podívám, co vlastně nosíš. Aha, vybrala bych si, ale raději bych ti zase dala svoje kalhotky a to ostatní, a ty si ušetříš práci s praním. Kdy se vlastně musíš vrátit domů?“

„Měl bych se vrátit v sobotu, protože v pondělí musím vrátit zakázku a potřebuji ji ještě dodělat.“

„Tak to nemáme mnoho času, jak se tak na tebe dívám, myslím si že oba víme jak jej využít lépe. V sobotu ti nachystám věci a pak mi to v pondělí navečer zase dovezeš. Ano? “ale teď se raději vraťme nahoru do ložnice. Jen se přesvědčíme, je-li skutečně zamčeno…“