Interní audit - Beatrice

Vedlejší zaměstnání, začalo to zcela jednoduše odpovědí na inzerát, agentura hledala někoho na pozici interního auditora, resp. poradce na procesy ve firemním prostředí. Vlastní činnost probíhala dle zahraniční licence, která přesně definovala veškeré činnosti a způsoby provádění interních auditů. Požadavek byl alespoň jeden den v týdnu být k dispozici a odpracovat si své dle scénáře u zákazníka. Slovo scénář není náhodné. Audit je postaven na základě poznání firmy zevnitř formou speciálního angažmá, kdy mimo vedení a majitele firmy ostatní ani vlastně neví, že probíhá audit. Občas se ve firmě zastavíme udělat nějakou práci, konzultaci a v průběhu několika týdnů zmapujeme slabá místa. Role jsou různé, poradci, konzultanti a třeba i brigádníci. S agenturou jsem se domluvil na spolupráci a podepsali jsme dohodu na první rok. Rok uběhl velmi rychle a byla tu otázka jak pokračovat dál. Nová nabídka byla zajímavá jak finančně, tak i obsahově, z vedlejšího zaměstnání se stalo hlavní. Znamenalo to navštěvovat zákazníka i vícekrát týdně a fungovat tam na zkrácený úvazek. Nový scénář je ale trochu složitější a požaduje zahrát daleko detailněji konkrétní roli a to nejen včetně chování, ale i stylizace postavy oblečením a podobně. Vlastně by to bylo vždy v kompletním přestrojení. Když mně šéfová agentury ukázala popis postavy a požadované plnění, tak mně zamrazilo po celém těle. Bylo tam uvedeno, že bych měl být plnější dáma okolo padesátky, značkové oblečení vysoké kvality v business stylu. Nabídka byla o tom, že nejdříve zkusíme, jestli to je realizovatelné, pak – pokud to dopadne dobře – mně naučí jak se oblékat, líčit, česat a vůbec jak zahrát tu roli. Dostal jsem pár dní na rozhodnutí, jestli to zkusíme, nabízená odměna byla velmi motivační.  

Po třech dnech jsem souhlasil a domluvil si úvodní setkání s vizážistkou dle dispozice agentury. Překvapení bylo, když jsem hned na úvod obdržel počítačový náhled, jak by to celé ve výsledku mohlo vypadat. Následovala zkouška účesu, měl jsem být platinová blondýna s krátkým účesem, vlasy vepředu vyčesány dozadu. Vlastní vlasy mně stáhli pod síťku tělové barvy a nasadili paruku, přední část na čele a po stranách byla na průhledném materiálu a reálně imitovala růst vlasů a následně i pěšinku na levé straně. Vizážistka byl spokojená a rozhodla se pokračovat líčením. Několik vrstev make-upu, nalepené řasy, nalíčené oči a zvýrazněné rty. Po této fázi, která trvala skoro hodinu, došlo na vyfotografování výsledku s tím, že agentuře může jedině doporučit, prý mně to sedlo nejlépe ze všech, které zkoušeli. Navíc problém ostatních byl v i postavě, protože potřebují někoho trochu většího, aby splnil zadání na celkový vzhled. Dalším pokračováním bylo vyzkoušet i oblečení. Nejdříve jsem dostal vycpané kalhotky pro zvětšení objemu v sedu, tedy zvětšení boků a zakulacení zadku, následovala podprsenka se silikonovými protézami, která měla push-up efekt a tím vytvořila z mých prsních svalů iluzi prsního žlábku. Ještě tmavší kouřové punčochy a bíločerné šaty se vzorem kuří stopy a s decentním výstřihem, kde lezce vykukoval prsní žlábek. Na to tmavě šedé sako a samozřejmě černé lodičky. Vizážistka si pochvalovala, že měla dobré podklady a že to na mně všechno perfektně padlo. Musel jsem se v tom několikrát projít po místnosti, dostal jsem doporučení jak upravit chůzi, jak si sedat, jak stát. Po hodině nacvičování jsem už fungoval dostatečně žensky. Vizážistka mně přitom fotografovala mobilem a pár fotek poslala šéfové do agentury. 

Pro dokompletování jsem dostal náušnice na klips, řetízek na krk, hodinky, náramek, několik prstenů a nalepené krátké umělé nehty. Stál jsem před zrcadlem a koukal na výsledek. To, co bylo vidět, bylo umělé, vlasy, prsa, boky, zadek až po konečky prstů s nalepenými nehty, ale vypadalo to také velmi věrohodně. Mezitím vizážistka přinesla kabelku a sluneční brýle. Dejte si do kabelky, co potřebujete, mobil, klíče, peněženku, protože šéfová agentury si přeje výsledek osobně vidět. Půjdeme s ní do kavárny probrat jak dál. Do kabelky mi dala ještě rtěnku, tužku na oči a několik dalších věcí včetně lepidla na řasy, prý co kdyby se něco pokazilo. Nakonec mně navoněla parfémem, který byl velmi ženský a příjemný. Půjdeme pěšky asi 3 bloky a tam na nás už čeká šéfová. 

Vizážistka ještě vše pečlivě zkontrolovala a ptala se, jak se v tom cítím. Přiznávám, že oblečení je příjemné, paruka je lehoučká a už mi ani nepřipadá, že bych měl něco na hlavě. Jedině co cítím, to jsou prsa, jejich váha je stejná jako skutečných a při chůzi se pohybují. Vizážistka vysvětluje, že tak je to normální, ať se podívám okolo na ostatní ženy, ještě dostávám radu, že se mám trochu zaklonit, abych je vyvážil, bez nich to prostě v této roli nejde. Vycházíme na ulici, beru si sluneční brýle a sleduji reakci okolí. Jdeme po docela rušné ulici a u kolemjdoucích nevidím žádné negativní reakce. Občas se na mně někdo podívá, spíše ženy, ale nic zásadního. Vizážistka to komentuje, že muži se takto upravených a oblečených žen spíše bojí a ženy koukají, co mám pěkného na sobě. To jen potvrzuje, že je vše správně. Ještě doplňuje, že se šéfovou mám mluvit jako uchazečka o uvedenou roli. Mezitím přicházíme ke kavárně. 

U stolečku sedí a čeká na nás šéfová agentury. Když přijdeme, tak se zvedá a podává mi ruku. Potřeseme si rukou a já se představuji jako Bláža. Mezitím se vizážistka loučí a říká, že mně očekává za 3 hodiny u sebe, abychom vše vrátili zpátky, nic si neobjednává a hned zmizí. Já si u obsluhy objednávám kávu a vodu a začíná diskuze s šéfovou. Po krátkém rozhovoru mi sděluje, že je příjemně překvapena a že neočekávala takový dobrý výsledek. Končí oficiální část pohovoru a zcela otevřeně se ptá, jestli to ve stejné kvalitě dám i v delším čase, třeba celý den až do večera. Neumím odpovědět, ale podle krátké zkušenosti to není nepříjemné. Další se prý dozvím od vizážistky odpoledne. Zaplatí za nás obě a odcházíme, před kavárnou se loučíme.  

Přede mnou jsou dvě hodiny volna, mám na sobě nádherné šaty a vypadám jako dobře udržovaná dáma středního věku. Zatím se projdu po městě, nic jiného mně nenapadá, ale 2 hodiny to asi nedám, odjet domů a vrátit se zpátky je o ničem a tak volím návštěvu malé vinotéky, kterou jsem objevila v postranní uličce. Je to malý krámek se dvěma stolečky a křesílky pro případnou konzumaci na místě. Objednávám si skleničku vína a sedám k jednomu stolečku. Vinárnice mi přináší víno a navazuje rozhovor. Přiznávám, že mám přestávku mezi jednáními a potřebuji někde počkat. Vinárnice mně sděluje, že touto dobou nechodí moc zákazníků a že jí se mnou čas také rychleji uběhne, než začne odpolední provoz. Dávám ještě druhou skleničku, mezitím probíráme všechno možné. Potřebuji si odskočit a ptám se vinárnice, jestli tu má toalety. Posílá mně dozadu a já jdu ke dveřím s panáčkem, vinárnice mně přesměrovává ke dveřím s panenkou. Až na záchodě si uvědomuji, že aktuálně není vhodné chodit na chlapečky. Vracím se, zaplatím a pokračuji v procházce městem. Ještě si dávám cestou jednu kávu v malé cukrárně. A jdu zpátky k vizážistce. Ta už čeká a ptá se na moje zkušenosti jako dámy. Přiznávám své překvapení z toho, že se ke mně chovalo okolí jako k ženě a děkuji za perfektní nalíčení a obleček. Po několika dalších konzultacích a praktickém nácviku s vizážistkou už nemám problém udělat si make-up a správně se obléknout. Každá konzultace byla i o tom, že jsem byla i venku mezi lidmi. Pravidlem se stalo zastavit se ve vinotéce na skleničku a v cukrárně na kávu. Zejména s vinárnicí jsme hodně komunikovali a začali si i tykat. Následovala vlastní realizace a domu mi nastěhovali oblečení a boty, líčidla a dvě stejné paruky, mám je střídat s tím, že pokud by se s jednou něco stalo, tak mám zálohu. Další 3 měsíce jsem 2x až 3x týdně docházela k zákazníkovi plnit svoji roli. Cestou zpátky domů jsem nespěchal, resp. nespěchala, zastávka ve vinotéce byla pravidlem a nakonec jsem tam poznala i další dvě paní, které se tam také zastavovali a probírali jsme všechno možné, takové to ženské povídání. Vzhledem k roli, jsem měla vždy perfektní oblečení a všechny je vždy chválili a obdivovali. Po třech měsících jsem zpracoval výslednou zprávu pro agenturu a obdržel pěkný honorář. Trochu mně mrzelo, že musím vrátit veškeré oblečení a doplňky zapůjčené na tuto aktivitu. Zvykl jsem si na režim být občas ženou a obávám se, že to budu muset řešit.  

Zašel jsem pak také do vinotéky, tentokrát v civilu a čekal, jestli mně poznají. Vinárnice mně nepoznala a tak jsem se jí zeptal, jestli zná tu platinovou starší blondýnku, co tam chodí na skleničku. Vinárnice samozřejmě reagovala pozitivně a říkala, že je to velmi příjemná paní, velmi dobře oblékaná a že se na ni ptalo už několik zákazníků, zejména někteří páni mají zájem, ale většinou se bojí oslovit, protože podle drahého oblečení a celkové upravenosti se jim zdá taková nedosažitelná. Byla to taková vždy velmi upravená dáma, decentně namalovaná a vždy perfektní účes. Nikdy nepřišla oblečená do kalhot nebo trička. A nejen to, měla taky dobrou postavu, byla sice taková plnější, ale proporcionálně to přesně sedělo a uměla se obléknout, resp. šaty ji vždy perfektně seděli. Také dobře voněla, pokračovala vinárnice, prostě nás velmi okouzlila a měli jsme jí rádi. Odcházím s tím, že nebudu přiznávat, kdo byl v paruce a šatech. 

Po týdnu mi volala šéfová agentury, že bude předávat výsledky mého působení majitelce firmy, která nás zároveň zve na večeři. Majitelku firmy jsem nikdy nepotkal a ani zaměstnanci neznali kdo je vlastně majitelem. Protože se ani tam neprozradilo, jak to bylo se mnou, tak prosí, abych si proto zašel k vizážistce pro svoji ženskou podobu a že to musí být opravdu hodně dobrý. Bude to příští úterý a vizážistka má čas na mně od půl čtvrté odpoledne. Docela se těším, že provětrám šatičky. 

U vizážistky jsem včas a začínáme výběrem oblečení, navrhuje malé černé, tedy černé pouzdrové šaty a pro tuto příležitost i s větším dekoltem, které jsem předtím nikdy neměl. Na to mé oblíbené tmavě šedé sako. Dneska to bude trochu složitější, upřesňuje vizážistka. Vzhledem k šatičkám budeme muset trochu víc zapracovat na detailech těla. Svlékám se úplně do naha. Navlékám si silikonové kalhoty, které modelují boky a zadek. Mám je přilepené k tělu, naštěstí jsou vzadu a dole otevřené, takže pro případnou hygienickou potřebu se nemusejí sundávat. Všímám si, že zepředu mají naznačení i pubické ochlupení. Stejně tak i prsa budu mít jinak provedené, také budou přilepené k tělu. Nelekněte se, upozorňuje vizážistka, prsa budete mít o trošku větší než normálně. Po pečlivém nalepení všech vylepšení do tvaru ženského těla následuje sjednocení přechodů nástřikem tělového make-upu. Takto líčíme celý povrch těla pro některé filmové natáčení, vysvětluje dále vizážistka. Nemusíte se ale vůbec obávat, že něco upadne, máme to vyzkoušeno i v několikadenní aplikaci v různém prostředí. Jdu se podívat na výsledek a v zrcadle vidím korektně vytvarované ženské tělo s pěkným poprsím, které má i větší bradavky. Musíme počkat na doschnutí naneseného make-upu a trochu to přioblečeme, říká vizážistka. Mezitím ještě upozorňuje, že to seshora neuvidím, ale dole mám nalepeno i kompletní dámské přirození. Když se natáčejí milostné scény, tak ho musí naplnit gelem, aby fungovalo jako skutečný pohlavní orgán. Pro běžné nošení doporučují pouze lehce nagelovat, aby se při pohybu neodřelo. Vizážistka mi proto podává tubu s gelem a já se snažím vpravit do pochvy trochu gelu, nakonec mi pomáhá a přiměřeně nageluje. Oblékám jemné krajkové kalhotky a podprsenku, samo držící punčochy se silikonovými pásky a jdeme zkusit šaty. Mají opravdu rafinovaný výstřih a moje nová půjčená prsa ho pěkně zaplňují. Na nalíčení obličeje si ještě sundávám šaty a jdu si sednout do křesla. Dnes budeme líčit trochu výrazněji, upozorňuje vizážistka. Nemám se bát, použije speciální make-up, který odolává vodě i potu. Sedím a nechávám se krášlit, opět je to včetně nalepení řas a nehtů. Po nalíčení oblékám šaty a vracím se do křesla pro vlasy. Paruku mi vizážistka připevňuje také důkladně. Účes a odstín odpovídá tomu, co jsem nosil, ale provedení paruky je dokonalejší, má tmavší vlasy u hlavy, které se postupně zesvětlují. Také je použito lepení. Dostávám hodinky, řetízek na krk, náušnice a prstýnky, vše decentně sladěné. Do kabelky dávám peněženku, mobil a klíče. Vizážistka ještě upozorňuje, že nemám večer nic odlepovat a odličovat, tento make-up je trvanlivý a drží i týden při koupání v moři. Mám dopoledne zavolat a domluvit si termín odlíčení. Celá příprava trvala skoro tři hodiny a tak důkladně a pečlivě ještě nikdy nebyla prováděna.  

Mám ještě více jak hodinu volno, jsem perfektně oblečená a nalíčená. Nenapadá mně nic lepšího, než si dát ve vinotéce skleničku vína. Už je skoro večer a očekávám, že tam bude už trochu rušnější provoz. Moje očekávání se naplnilo. Poznala jsem tam několik hostů, které jsem tam potkávala i častěji. Oni mně také bezpečně poznali. Pozdravím se s vinárnicí a objednávám si skleničku oblíbeného vína. Vysvětluji, že mám dnes ještě práci a rovnou skleničku zaplatím. Ti, co si mně pamatovali si přišli se mnou přiťuknout. Říkali, že jsem tam dlouho nebyla a že už se obávali, jestli jsem v pořádku. Neopomněli mně pochválit oblečení a ubezpečit, že mně to dneska velmi sluší. Nakonec to bylo sice velmi krátké, ale velmi příjemné setkání.  

Setkání s majitelkou firmy bylo také v pohodě. Mimo předaných výsledků jí zajímalo, jak na mně působili někteří její zaměstnanci. Řekla jsem své pocity a okomentovala jejich chování. Myslím, že jsem nikomu z nich neublížila. Po společné večeři jsme se loučili a paní majitelka mně požádala o kontakt na mně. Odůvodnila to tím, že jsem jí velmi sympatická a že by ráda se mnou podnikla i nějakou další věc. 

Když jsem to řekla šéfce agentury, tak ta se jenom lehce usmála a sdělila mně jedno tajemství o majitelce firmy. Celou dobu pozorovala, že se jako žena velmi líbím paní majitelce, která je lesba. A taky proto měla vizážistka úkol nalepit prsa a vagínu a to proto, kdyby náhodou došlo všechno dál…..