Hra náhod - 6.díl - Čas na změnu - Petra

22.12.2022 22:52

Byla polovina prosince, když jsem přišel do práce, už tam pár lidí bylo A bylo tam dusno. Šéf dneska od rána zuří. Vtrhl do naší offise. „Tak jste konečně dorazil! Kdo Vám krucinál dovolil posílat vaše soukromý kontakty zákazníkům!“ vyletěl na mně. Vůbec jsem to nechápal. „Tak vy si tu budete dělat nějaký svoje kšefty? Za mými zády?“ koukal celou dobu na mně a mně došlo, že asi Beata poslal do Dánska moji adresu. „Šéfe, Beáta se Vás přece ptala!“ „Hovno, řekl jste jí, ať jim tu adresu pošle“! To je panáčku poslední varování! Jestli zjistím jen náznakem, že s nima něco pečete, tak letíte. Na minutu!“ a zabouchl za sebou dveře. „Karle, Honzo, proč jste něco neřekli? Vždyť jste u toho byli“ kolegové se sice tvářili soucitně, ale říct, že Beata něco pokazila, to se prostě nesmí.

Doma mně čekalo překvapení. Martina mi psala, že její příbuzná, stará teta – tam na vsi je každý teta a strejda – se chce stěhovat z chalupy a chtěla by ji prodat. Tak jestli bych jí nepomohl to prodat dobře. A pak tam byl e-mail od Nielse: „Milá Petro, pořád myslím na naše setkání. Moc rád bych Vás zase viděl. Naše firma začala plánovat další rozšíření, myslím, že po novém roce padne rozhodnutí. Prosím, porozhlédněte se zatím podrobněji po možnostech, které by pro nás mohly být zajímavé. V příloze posílám prezentaci. Obracím se s tím ale na Vás, pouze na Vás. Jednání s pražskou centrálou Vaší firmy je naprosto neuspokojivé. Dostávám od Vaší kolegyně Beáty naprosto nesrozumitelné zprávy a mám dojem, že ona vůbec nerozumí, co jí píši.

S pozdravem a s přáním hezkého prožití vánočních svátků, Niels Anderson“

A tak jsem odepsal. Napřed Martině: „Milá Martino, celou dobu na Vás myslím, na Bohunku i na Tebe. Ty dva dny mi otevřely oči a úplně změnily můj život. Co máte v plánu o vánocích? Mohly bych Vás přijet navštívit? Třeba někdy před silvestrem? Anebo na Silvestra? A taky bychom se samozřejmě zastavili u té tvé tety a kouknem na tu chalupu. Řekni jí, že všechno zařídím a že dostane nejlepší cenu, co lze. Posílám pusu, Péťa“

A pak jsem napsal Nielsovi: „Milý Nielsi, ráda pro Vás budu pracovat a zařídím vše potřebné. Setkání s Vámi bylo velice příjemné a také doufám, že so opět uvidíme. Petra“

Koukl jsem na prezentaci, co mi poslal a bylo to jasné. Od ledna budu pracovat pro něj. Druhý den v práci jsem dal výpověď. Každýmu bylo jasné proč. Za prodej ponzionu „Nad lesy“ jsem místo slíbených 70 tisíc dostal odměnu 1200,-Kč. Ani kolegové mně tam nedrželi, zvlášť poté, co provedli nedávno.

Na vánoce jsem jel k našim. Na pár dárků jsem měl, bylo to příjemné. Když mě druhý den sestra řekla, ať odnosím ty krabice před dům, prostě jsem souhlasil. „Jasně, rád pomůžu“ a donesl jsem tři velké bedny a dva plastové pytle k dodávce. „Co je v tom?“ a ségra povídá: „ dělali jsme s mamkou úklid. „Jsou tam naše staré hadry a boty. Potřebujeme místo na nové modely.“ Sestra si vždycky potrpěla na hezké šaty. Máma taky ráda nosila pěkné věci. Všechno bylo naložené, sestra šla domů a já řekl řidičovi: „Prosím, vyložte to tady“ a dal jsem mu mojí adresu. A dvě stovky. Byl rád. Už dostal zaplaceno za cestu někam na charitu.

Večer jsem to všechno nanosil k sobě do bytu a podíval se dovnitř. Něco byly opravdu hadry na vyhození. Ale byly tak dvoje černé krajkové kalhotky, troje bílé. A taky kalhotky s kytičkama a s puntíky. Ještě voněly po vyprání. Byly tam podprsenky. Bílé, červené, černé i modré. Začal jsem si to všechno zkoušet. Asi deset jsem si nechal. A blůzky. A pučocháče. A šaty. Letní i podzimní. Byly tam botičky, některé mi byly malé, ale asi dvoje se mi podařilo obout. A dokonce i kozačky. A sukně. Různé délky, různé materiály. Je tam taky mamky kombiné. Pamatuji si tu vůni, rád jsem k nim voněl ještě když jsem byl dítě. Byly tam kabelky, některé na běžné nošení, některé do divadla.

Začal jsem si ty věci oblíkat a zkoušel jsem různé kombinace. Procházel jsem se po bytě a prohlížel se v zrcadle. A našel jsem tam taky noční košilky a župánky. Cítil jsem se jakobych vánoční dárky dostal teprve teď. To je to, co jsem si nejvíc přál najít pod stromečkem! V jedné krabici byly dokonce i nějaké zbytky líčení, rtěnky, tyčinky na řasy, lahvičky se

zbytky voňavek. Vzal jsem si na sebe žlutou saténovou noční košilku ohřál jsem si vánoční punč a usnul jsem uprostřed té krásy.

Ráno jsem šla do koupelny, vysprchovala se, umyla si hlavu a pečlivě si oblékla prádlo a ostatní oblečení, co mi přinesl ježíšek. V koupelně jsem potom strávila nejmíň dvě hodiny, než jsem vyšla ven, opět jako Petra.

Vlak mi za hodinu odjížděl z hlavního nádraží, vzala jsem kufr, ve kterém jsem měla spoustu věcí na převlečení a vyrazila. Bohunka mně bude večer v sedm čekat v Budějicích na nádraží.