Příběh je sám o sobě zajímavý a má potenciál, ale v předchozím díle bylo řečeno, že se nedá schůzka stihnout ani taxíkem. Teď to ovšem stíhají taxíkem bez problému a to se zdrželi přerodem Petra na Petru. Není to divné?
Hra náhod - 3.díl - Akce - Petra
07.12.2022 00:19
Tak tedy ano! Dělejte si se mnou co chcete, dělejte co umíte. Já to zkusím! Co se může stát? V nejhorším Holanďani odjedou, obchod neuděláme, z práce mně vyhodí! Ale to všechno mně čeká, pokud nic neudělám. Vzhledem k možnostem, které jsou, je to opravdu jediné řešení. Nejlepší. Jen jestli to zvládnu! „Pane Petře, pokud tedy se rozhodnete, že do toho půjdeme, měli bychom si domluvit pravidla. Kdykoliv můžete odejít, kdykoliv říct dost a my Vám dáme co budete potřebovat na cestu domů. Souhlasíte?“. „Samozřejmě!“ „A uděláme pro každý další obchod, který takto provedeme společný podnik, kde 50% ze zisku bude Vaše, 40% moje a 10% Martinky. A Martinu budete brát s sebou aby se všemu naučila“ . „ Také souhlasím“. „A dnes s Vámi samozřejmě bude, aby Vám pomohla ve vaší nové roli realitní makléřky. Není to moc složitý, ale já jsem žena 40 let, Martina 17 a Vy budete teprve pár hodin. Na některé věci si opravdu musíte dát pozor. Věřím ale, že to s Martinkou zvládnete. Tak a teď honem, ať to stihneme“.
Byl jsem jako v transu. To všechno co říkala opravdu dávalo smysl. Holanďanům prostě řeknu, že celou dobu komunikovali s Petrou. Jejich hlavní šéf pan Huisen tam nebude, nikdo z nich mně dřív neviděl. Panebože, ale co když něco pokazím?
„Sedni si sem na židli a polož ruce tady na ty ubrousky na stole. Promiň že ti tykám, ale odteď jsme tým. Ty jsi Péťa a nám prosím taky tykej. Ano Petruško?“ Jen jsem přikývl hlavou. „ A teď se snaž moc se nehýbat, Martina ti udělá manikůru, nalakuje nehty a upraví ti obličej. Já se podívám, co by sis mohla vzít na sebe“
Chvíli jsem Martinu sledoval a pak jsem zavřel oči. Vybavil se mi zase ten sen, vše bylo takové jemné a měkké. Cítil jsem dotyky na řasách a na obočí. Dohladka mi oholily tváře, z uší odstranily náznak chloupků. Cítil jsem všelijaké laky, krémy, rtěnky, dezinfekci – trochu píchnutí na levém a hned na pravém uchu, pudr. „Tak Péťo, podívej se. Líbí?“ Otevřel jsem oči a koukal do zrcátka. Ne, to nemůžu přece být já! Koukala tam na mně moc hezká holka, hezky upravená a ne moc vyzývavě nalíčená. Jen trochu. „No, Martinko, snad jsi to nepřehnala. Aby nám ji tam ti Holanďani nesbalili“ povídá Bohunka a já se začervenal. „Mami, ona se červená! To je mrška, to je koketa!“ A já vážně nevěděl, co mám dělat a co na to říct. „Tak Peťulko, a teď si stoupni a sundej si župan“ „Ale Bohunko…“ „Peťo, holky se přece před sebou nestydí“! Tak jsem se postavil a stál před nimi úplně nahý. A ten můj penis, ten můj čůrák vzrušenej stál taky v pozoru. Bohunka se ale nenechala vyvést z míry. Vzala krásnou bílou krajkovou podprsenku, oblékla mi ji a vzadu zapnula. „Martinko, prosím udělej něco s tím Péti stopořením, holka přece nemůže tak okatě dávat najevo, jak je vzrušená. Mám tu pro ní kalhotky, do nich by se nevešla. Já musim pro nějaké vycpávky na prsa“ a Martinka si klekla, vzala mýho čůráka do pusy a sála. A pak ho honila, mnula ho mezi dlaněmi, stahovala a nasouvala předkožku…Bohunka přišla s krabicí se silonkama. „Tohle by mělo být dobré“, řekla a začala mi s tím vycpávat podprsenku. Pak ale koukla na Martinu „Martino, nehraj si tolik, pospícháme“ „Ano mami“ řekla Martina, nasála si můj čůrák, zasunula až do hrdla a pak rychlými tahy mě donutila stříkat. Nastavila pusu a já jí to všechno nastříkal až do krku. „No tak dívej se na mně, soustřeď se“ povídá Bohunka „teď si vem blůzičku. Tak to by šlo. No a teď kalhotky. Ale abys to vydržel jako holka, tady si vem menstruační vložku a toho tvého krasavce si pořádně slož co nejdál dozadu mezi nohy. Připevni vložkou, tak a natáhni kalhotky. Kalhotky byly vysoké, tak se mi chytily za boky. Výborně, dobře ti sedí.“ Pochválila si to Bohunka. Teď si musíš vzít tady ty stahovací kalhotky. Já vím, nejsou tak hezké, ale když ty nemáš vůbec žádný zadek. Dám ti tam dva malé polštářky, tak ateď máš trošku postavu. Teď silonky. Máš silonky trochu tlustší, jednak je zima a jednak opravdu nemáme čas na oholení nohou a na takové ty další věci. To snad příště. Teď šatičky“. Látka šatů mi dopadla na stehna v silonkách. Bože, to je tak krásný. Zase ten sen. „Péťo, soustřeď se, ještě sáčko. A boty. Asi ti budou malinko menší, ale bohužel nic lepšího nemám“. A podala mi černé střevíčky na podpadku, ne příliš vysoké, úplně dokonalé pro dámu, mladou manažerku.
„A teď Martino ty, běž se trochu upravit. Budeš Péti asistentka, tak bys měla vypadat taky dobře, ale ne líp než Petra“. „Jasně mami“ „“Za chvíli tu bude taxík a když se nic nepokazí, tak byste na schůzku měly dorazit akorát“
Za pár minut se objevila Martina, také měla šaty a celá zářila. „Moc mi to chutnalo, Petro, dáš mi ještě?“ pošeptala mi. „No tak holky, nechte si to povídání, teď se soustřeďte na to, abyste všechno dobře domluvili. Nezapomeňte, že máte udělat obchod za pár milionů a že když se to povede, budeme se mít všichni krásně“ „Ano mami“ zavolaly jsme obě společně. A to už se na cestě objevil pan Kosík, místní taxikář. Pojďte holky, nastupovat.
