Hra náhod - 18.díl - Deutschland - Petra

22.02.2023 23:37

Niels říkal, že pojedeme do Hamburku. Ale my byly možná dvacet kilometrů od města. Naše nové pracoviště byl rozlehlý statek, dvůr uzavřený ze všech stran. Majitel nás přivítal šnapsem a poslal nás do pokojů. Měly jsme každá svůj vlastní pokoj. Byl to na první pohled úplně normální pán, věkem něco přes šedesát. Ale můžu se mýlit. V pokojíku byla postel, skříň, stolek, televize. Klasický hotelový pokoj. Všechno tu bylo zcela standartní. Také zde byla společenská místnost. Byla ale menší, ne tak prostorná, s barem, stolky a dokonce tanečním parketem. První den jsme se rozkoukávaly a seznamovaly s ostatníma holkama. I tady bylo pár strážných, ale zdaleka ne tolik. A holky říkaly, že si občas vyjedou do Hamburku na nákupy. Pár se jich pokusilo odejít, ale většinou se samy vrátily. Měly jsme tady všechno a byla tu naše práce.

Už odpoledne se začali trousit první hosté. Samí místní strejdové, kteří si odskočili od své těžké práce, nebo protivné manželky. Všimla jsem si, že většinou chodili za konkrétníma holkama. Beáta si na pokoj odvedla takového postaršího pána a za chvíli už se vraceli zpátky. Snažila jsem se taky někoho sbalit, ale když byla ve společenském sále Beáta, neměla jsem šanci. Večer jsem konečně zabodovala, byl to takový divný mladík, připadalo mi, že si chce hlavně povídat o své matce. Udělala jsem mu to rukou a on odešel. Beáta ulovila asi pět zákazníků za ten večer.

Druhý den to bylo stejné, jen já měla takového roztomilého dědouška, co měl tak maličký penis, že mi dalo opravdu spoustu práce mu ho postavit. Nakonec jsem mu to udělala pusou. Jenže jsem se opravdu bála, aby nedostal infarkt.

Dny probíhaly pořád stejně. V sobotu chodilo víc zákazníků, pondělky a úterky bývaly dost volné. Někdy se mi nepodařilo sbalit nikoho. Můj dědoušek ani mladík už nepřišli. Beáta si brzy vytvořila klientelu stálých zákazníků. A taky se dost zklidnila. Vždycky dopoledne jsem za ní zašla do pokoje a povídaly jsme si. Zezačátku jsem jí musela přivádět k orgasmům každé ráno, postupně jí stačilo jedno vyvrcholení a někdy jsme jen tak ležely a jen se tulily k sobě. Myslím, že našla to, co hledala. Každý den ošoustala pět, nebo šest stálých zákazníků a oni už věděli, co a jak má ráda.

Začala jsem se nudit. Zdálo se mi, že se mě zákazníci vyhýbají. Zašla jsem za majitelem a poprosila ho, jestli bych třeba nemohla dělat uklízečku, nebo barmanku. Přišlo mi, že se zaradoval. Dostala jsem krásný obleček, byla jsem stylová uklízečka. Na baru jsem zase měla děsně vyzývavé minišatičky. Bavilo mně to, hodilo se mi všechno, co mně kdysi Bohunka s Martinkou naučily a přišla jsem si aspoň trochu užitečná.

Jednou dopoledne si nás šéf zavolal k sobě. Když jsme přišly, tvářil se vážně. „Děvčata, musíme udělat nějaké změny. Když Vás sem pan Andersen posílal, popsal mi to přesně. Vy Beáto jste naprostá jednička, jste moje nejlepší pracovnice. Ale vy Petro, u vás mám problém. Pan Andersen Vás sem poslal abyste pomohla Beátě se tady adaptovat. To jste zvládla na jedničku“ a ukázal nám záběry z Beátina pokoje, kde Beátě lízám kundičku a ona se svíjí rozkoší. „ Zákazníci u nás jsou prostě daleko víc tradiční než v Dánsku.“ Pokračoval „ Prostě sem chodí proto, aby si užili s normální holkou co má normální kundu. Vzhledem k tomu ale, že jste pobývala v centrále firmy a máte hodně vědomostí o firmě, nemohu vás jen tak posadit na vlak domů, to jistě chápete. Mohli bychom vás zkusit poslat do Jižní Ameriky a doufat, že se tam nějak ztratíte. Ale my primárně nejsme a ani nechceme být zločinci. Jsme obchodníci a proto se vždy snažíme najít nějaká řešení“ no, to jsem dopadla, pomyslela jsem si. „Mluvil jsem o vás Petro několikrát s panem Andersonem a došli jsme k tomu, že bychom naopak do vás mohli ještě zainvestovat“ Překvapeně jsem na něj pohlédla. Jak? „Petro, u nás v Hamburku je klinika, kde se provádí operativní změny pohlaví. Zaplatíme Vám operaci. Vy žijete, vypadáte a chováte se jako krásná mladá žena. Bude tedy zcela logické, když se ženou stanete se vším všudy. Operaci samozřejmě uhradíme. Pan Anderson mně ujistil, že na svém účtě máte dostatek peněz, a pokud by to snad nestačilo, určitě si je u nás vyděláte. Protože předpokládám, že s naším plánem budete souhlasit, objednal jsem vás na zítra k doktoru

Pochertovi, našemu přednímu odborníkovi na předoperační vyšetření.“ Vracely jsme se do našich pokojů a já celou dobu držel Beátu za ruku. Sedly jsme si u ní na postel a mně se honilo v hlavě tolik myšlenek. Pak mně Beáta položila na postel. Ležela jsem na zádech a ona mi sundala kalhotky a vzala si mého čuráčka do své měkké teplé dlaně. „Ale já nechci, aby ti ho uřízli“ povídá a zdálo se mi, jakoby měla slzičky v očích. „On je tak roztomilej. A začala ho jemně žužlat, olizovat, tahala předkožku nahoru dolu a když ztuhl, vzala ho mezi své dlaně a třela ho, jako při modlení. „Já ho mám taky ráda a nechci si ho nechat uříznout. Jenže moc bych si přála mít opravdovou vagínu. Mít tak krásnou, voňavou a šťavnatou kundičku jako ty. Cítit v sobě ty čuráky, cítit jak do mě stříkají. Znám to jenom ze zadečku a chtěla bych to poznat jako normální holka. Strašně ráda bych chtěla souložit a dívat se svému milenci do očí, držet ho z zadek rukama a přirážet pánví, sledovat ho, když do mě pumpuje svoje semeno.“

A jak jsem tak o tom přemýšlela, ucítila jsem na obličeji Beátky vagínu. Dosedla na mně plnou vahou svého těla a začala mně tvrdě honit mého poštěváka. Nemohl jsem dýchat, dusil jsem se. Asi jsem i omdlel. Ale předtím jsem se nádherně vystříkal Beátě do obličeje.