Hra náhod - 16.díl - Psi - Petra

11.02.2023 17:20

Ještě před večeří si mně zavolal Niels k sobě. „Tak Petro“, povídá „mám pro Vás dvě zprávy. Tak zaprvé: V našem vnitřním řádu je napsáno, že strážní mají přísně zakázán jakýkoliv kontakt s návštěvníky. Oni jsou tu jen a jen k zajištění bezpečí, bezpečí nás všech. Proto to, co jste udělala, je vážný přestupek a strážný bude muset být potrestán. Omluvou mu je, že vy jste nedostala řádné instrukce, jak se tady k sobě chováme. Proto ho rovnou nevyhodím. A navíc, jak se tak dívám…“ a otočil ke mně monitor obrazovky. Byla jsem tak já s Robinem a Niels tak mohl sledovat vše, co jsem tam dělala! Jasně, všade jsou kamery. Kdoví, třeba je máme i na pokojích! V koupelně! Na záchodě! „tak vidím, že pan strážný je v tom nevinně. Prosím pro příště si dávej pozor“. Stála jsem a nic na to neřekla. Nemohla jsem. Tak tohle byl můj Niels. Můj vysněný, můj princ. Já husa hloupá! „ Ta druhá zpráva se týká tebe a Beáty“ pokračoval „. Domluvil jsem Vám práci v Německu. Do konce týdne pro vás přijede kurýr. Tak se prosím připravte. Do té doby se tu dál chovejte jako doma, jen prosím dodržujte ty předpisy. Jsem jen obchodník. Ty prodáváš a kupuješ domy, já dělám to samé s děvčatama. Je to moje obživa, moje investice. Musím přece zaručit, že se mi tady jen tak nerozprchnou“

Vrátila jsem se na pokoj a sdělila tu novinu Beátě. A ona se rozbrečela. Taky se do toho Nielse zamilovala a taky si myslela, že bude jeho jediná, a budou spolu na věky. Vlastně nevím co si myslela.

Odpoledne zase byla dražba. Všední den. A večer šoustačka s kupcema.

Jenže další den bylo něco jinak. V domě byla cítit nervozita. Co se děje? Až mi to jedna holka, která má být večer ve dražbě, pověděla. Přijedou rusáci. Strážní kontrolovali obušky, pistole a boxery. Odpoledne dorazila do přístaviště velká jachta. Sotva se tam vešla. Z ní vystoupilo asi 30 chlapů. Šli rovnou do společenského sálu a rozvalili se v sedačkách. Hned jsem s ostatníma holkama začala nosit na stoly. „Vodku“ slyšeli jsme neustále, a tak jsme běhali do skladu a zpátky a nosily litry vodky, která ale okamžitě mizela u našich hostů. Do sálu vstoupil Nielsův otec. Obvykle když vstoupí tak všechno ztichne. Dnes si ho nikdo ani nevšiml. Vypadal hodně napjatě a snažil se nedat najevo rozezlení. Každou chvíli mi některý z těch rusáku zašmejdil pod sukní a snažil se mi prohmátnout pičku. Pak mi jeden, co zrovna stál zatáhl za ramínka u šatů. Ta spadla a mně se vydrala prsa ven. Oni se tomu smáli. Ale když jsem se chtěla zase upravit, napřáhl se jeden z nich k úderu. Pochopila jsem. Od té chvíle jsem obsluhovala s obnaženými prsy. Štípali mně do nich a tahali za ně. Na zadek a pod sukni mi sahali stejně jako předtím. Ostatní holky, které obsluhovaly na tom nebyly líp. Naštěstí začala dražba. Rusáci přihazovali nesmyslné ceny. Vydražené holky museli rovnou z podia jít za nimi a kouřit jim jejich ocasy. Pár se jich pozvracelo. Vodka tekla proudem. Už jsem nebyla jediná s holými prsy. Chlapi se po nás ustavičně sápali, byli strašně nadržení. My holky jsme na dražby nenosily kalhotky. Já měla samozřejmě vyjímku. Třeba Beáta ale milovala, jak jí chlapi při obsluhování rejdí v zadku a strkají prsty do dírky. „Když se jim to líbí“ povídala „tak já jsem ráda. Pro mě je to jako předehra“. Všimla jsem si, jak Beátě nějací rusové strčily do kundy lahev vodky. Nevypadala moc, že by si to užívala. Ostatní holky tahaly za závojíčky až křičely bolestí. Rusáci se tomu smáli. Moc je to ale nezajímalo, hlavně že byla vodka.

Jeden z nich mi stáhl moje kalhotky. A když zjistil, že nemám kundu, ale malý roztomilý čuráček, kterému říkám poštěvák, začal něco rusky vykřikovat. Vyhrnul mi šaty do pasu a zachytil je do pásku. Dnes jsem měla takové volnější šatičky s nenápadnými zelenými proužky. Přecejen nemám tak štíhlý pas jako ostatní holky, tak ráda nosím pásek, abych to zakryla. „Co to je?“ vykřikoval ten rusák „má to kozy, ale kundu ne. Má to ptáka, ale nosí to podprsenku“ opilecky zaváhal „to je TO, ani holka, ani kluk. To je ZVÍŘE!“ a ostatní rusáci začali sborově skandovat „Zvíře, zvíře!“ Nevěděla jsem co dělat. Očima vyhledala Nielse, doufala jsem, že mi snad pomůže. Viděla jsem jak pokynul jednomu strážnému. Za chviličku byl u mě. Nasadil mi obojek s vodítkem. Panebože! Přinesl psí masku a nasadil mi ji na hlavu. Musela jsem si kleknout na čtyři jako pes. Měla jsem

vystrčený zadek. Namazal mi dírku nějakým olejíčkem a já ucítila tlak. A už jsem měla mezi nohama psí ocas. Rusáci řvali nadšením a vodili si mně po místnosti. Pak ale jeden, myslím, že mu říkali Kolja, zavelel. „Pes ke psům!“ Vyvedli mně ven. Musela jsem běžet po cestičce pořád po čtyřek. Strážní otevřeli psí kotec a strčili mně dovnitř. Vytáhli mi ocas z dírky a polili mi něčím zadek. Chutnalo to jako smetanová omáčka. Psi vyběhli s vyceněnýma zubama. Pak ucítili jídlo a začali mi ho slízávat ze zadku. Rusáci stáli okolo klece a natáčeli si to na mobil. A pak jsem to ucítila. Najednou se mi do zadku nacpalo něco tuhého. Chvíli to ve mně pulsovalo a já ucítila v břiše horko. A potom znova. Ti psi mně prostě začali ošukávat. Trvalo to nekonečně dlouho, ti psi měli úžasnou výdrž a střídali se pořád dokola. Myslím, že jsem se asi dvakrát taky udělala. Byla jsem strašně unavená. Rusáky to pomalu přestalo bavit, tak jsem tam se psy zůstala sama. „Hoďte jí tam slámu a nějakou deku“ ještě jsem uslyšela. Stočila jsem se do klubíčka a odešla do říše spánku.